Showing posts with label Arena. Show all posts
Showing posts with label Arena. Show all posts

Thursday, June 18, 2020

Triffle Hawkfall

[ trifl hakfól ]

[player] Andy

[fc] Adam Sevani
 

turn your wounds into wisdom

× [species] human
× [date of birth] september 11, 2208 | ♍︎ virgo
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 3
× [age] sixteen | 16
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ +20 ] × defense [ 32 ]
  • Už od prvního pohledu je jasné, že tenhle kluk asi nebude zrovna třikrát fyzicky zdatný, no jak se říká, zdání klame. Ačkoliv je nižší postavy, jeho mrštnost mu to vynahrazuje a to možná právě proto, že jeho oblíbenou volnočasovou aktivitou býval vždy běh a plavání – to by se dalo možná považovat za jeho silné stránky. A ačkoliv žije v kraji proslulým textiliemi a uměním, zrovna tyhle věci ho moc nezajímaly, raději se celé dny prohání a piluje svoje nohy do extrémních mezí. Možná právě i díky tomu jsou jeho reakce dost rychlé, alespoň si to myslí, co se vyhýbání týče, jelikož kdo zná Osmý kraj, zná i ony úzké uličky mezi těmi pidi domky, ve kterých se prostě blbě manévruje, no zvládá to bez větších úrazů. Baví ho taktéž titěrné práce a od svého otce se naučil spoustu uzlů a vychytávek s lanem – například jak udělat oprátku, asi kdyby ho jednou ten život přestal bavit. Často se dá i do nevinných lumpačin, kdy si zahraje na snovače a uplete celou pavučinu z nejtenčích lanek, a ačkoliv to zabere jistý čas, práce je tak pečlivá, že se vyplácí. Co se jeho myšlení týče, myslí spíše na drobnosti a pár kroků dopředu, než jakékoliv dlouhodobé plánování. Díky pohotovým reakcím je schopný vydedukovat rozsah nebezpečí a co nejrychleji odfrčet do bezpečí. Co se zbraní týče, umí ovládat tak maximálně sekeru, se kterou již nějaký pátek, jako nejstarší syn, seká dřevo a možná nějaký ten menší nůž na kuchání ryb, a pokud se to dá brát jako zbraň, udrží v ruce i jojo.
  • Co nahnal na běhu, mrštnosti a plavání, to ztrácí ve výškách a v hloubkách. Ačkoliv vodu má rád, hloubky jsou zlo, stejně jako výšky – je to prostě akrofobik. Vylézt na strom? Podívat se ze skály dolů? Nepřipadá v úvahu. Těžko říct, jestli by raději zemřel, než by to zkusil, ale nejspíš by u toho vypustil duši a ušpinil si spoďáry. Střelné zbraně? To taky nepřipadá v úvahu. Jediná “střelná zbraň”, kterou kdy držel v ruce byla flusačka na jeřabiny. Momentálním největším mínusem bude asi jeho období puberty – jé, hele holka – kde ho teda zvesela ovládají emoce a je hodně důvěřivý, na což by mohl lehce doplatit. Zvířata, která nemají alespoň osm nohou jsou fuj a nekamarádí se s nimi. Teda, až na králíky, který umí stáhnout z kůže. Plánování na dlouhou trať není jeho oblíbená věc, jelikož žije situací a kdyby mu někdo řekl, ať hodinu stojí na místě, že pak přijde odměna, za pět minut je pryč, protože umí být hodně netrpělivý, a když přijde na situaci – jé, hele holka – tak je i rozpačitý. Svoje limity sice zná, ale málokdy je umí dodržet, pokud je v průseru nebo v ohrožení. Nedá se říct, že by nějak posiloval, cvičil nebo něco takového, protože na to prostě on není, kromě běhu – tudíž sil v nohách – toho prostě moc nepobral. Krev? No prosím! Až před ním někdo bude krvácet, nejspíš ho ještě pozvrací a to i v případě, že by krvácel on – to prosím pěkně odvrátí pohled a počká, než mu někdo bebíčko pofouká.

  • [ file 001 ] Když se Triffle narodil, rodiče byli neskutečně šťastní, jelikož se dlouho pokoušeli o dítě a to i přesto, že věděli, že o něj mohou přijít. Vyrůstal jako jedináček, který měl veškerou svobodu světa, kterou mohl chtít, jelikož rodiče mu dávali vše, co mohli – no, přesto zůstal skromným klukem. Dost často jako menší vyváděl všemožné lumpárny, ať už od drobných krádeží koláčů sousedce z okna, lovení ryb tam, kde neměl... a že toho bylo. Časem si začal uvědomovat, že to, co dělá, není správné a jeho otec ho navedl na to, ať svou energii vybíjí jinde. Jeho hyperaktivita mu prostě vystačila na všechno a v tu dobu začal běhat jako pejsek, když mu hodíte míč. Kupodivu ho ten běh docela bavil a od té doby se ho nevzdal. Plavat se naučil taky lehce. Když se dostal do větší hloubky, zamrzl a téměř se utopil. Od té doby se vodě docela vyhýbá – v tom případě, kdy nevidí na její dno, nebo na druhý kraj – jinak mu plavání moc nevadí a nepřekáží. Jelikož domácího mazlíčka nikdy mít nemohl, sledovával dlouhé roky pavouka nad svou postelí, jak snová sítě, a tak nějak se do něj zamiloval – obrazně řečeno, že jo. Pavouci se stali jeho oblíbenými tvory, nevadilo mu je chytat, nechat si je lézt po těle, dokonce je pojmenovával, a když se dostal k hedvábným nitkám jeho matky, pletl jim vlastní sítě. Moc přátel jako dítě neměl, jelikož byl prostě pro všechny divný. Otec ho učil ve volných chvílích námořnické uzly, taktéž se ho pokoušel malovat, ale Triffleho vždy bavil více zpěv, než čabrání štětcem po papíru nebo šití oblečení. Dost často se stává, že se zapomene v myšlenkách a ani nepostřehne, že si začne pobrukovat nějakou melodii. Jeho snem je být jednou slavným zpěváčkem a odstěhovat se do Kapitolu, kde by všem mohl natrhnout košile tím, že kluk z Osmičky má prostě talent. Když mu bylo necelých osm let, narodil se mu mladší bratr a u rodičů spadl z lopaty, což pro něj byla nehorázná katastrofa, bratra si zamiloval a slíbil mu už v tom věku, že na něj jednou bude pyšný, že bude pyšný na to, že je právě jeho bratrem. Taktéž plácl do větru to, že pro něj jednou vyhraje Hry, což vyděsilo rodiče, kteří samým štěstím nějaké vraždění nezletilých jedinců pro zábavu naprosto vypustili z hlavy. No, Triffle přislíbil, že kdyby se tam dostal jeho bráška, tak to vezme za něj. Těžko říct, jestli ten slib někdy dodrží, nebo jestli si ho vůbec pamatuje. Čím dál ty roky šly, ke Hrám, které se musí sledovat, získal jistý odpor a možná právě proto, že jejich kraj nebyl zrovna adeptem na vítěze. Sám by do nich dobrovolně nešel, tak zněly jeho slova kdykoliv viděl někoho se přihlásit dobrovolně. No, kvůli bratrovi by to asi dokázal. Momentálně se nachází v takovém věkovém období, kdy si nechal razantně narůst vlasy, dost často si ho pletou s holkou, dokud nevidí ten jeho velký frňák. Taktéž je to období, kdy se u něj začíná projevovat náklonnost k dívčímu pohlaví – a to nemusí mít ani osm noh! Jediné podmínky jsou, aby jí nevadili pavouci, což je, ruku na srdce, dost těžké většinou splnit. Kromě snahy uhnat jakoukoliv holku, co by mu dala – lásku samozřejmě – si pořídil doma sbírku pavouku, taktéž si začal s novou zábavou, a to s jojem, které mu věnoval otec a on ho vlastně téměř nedává z ruky, a díky tomu, že je v něm hedvábné lanko, nemusí ho ani opravovat.

Monday, May 04, 2020

Willa Galloway

[ vila galouvej ]

 

Player: Elli

FC: Imaan Hammam



Contact: eliskafranova@seznam.cz

Age: 18 | Tesserae: 7


Token: Bílý kamínek




level [ 1 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Jako naprostá většina Jedenáctého kraje je Willa zvyklá na těžkou práci. Jen tak něco ji neunaví a do práce se pouští ráda. Je velice pracovitá a má šikovné ruce, které dokáží různé věcičky. Hodně se jí vyplatilo, že po matce zdědila velké nadání na vaření a kvůli nedostatku jídla dokáže udělat snad ze všeho nějaký skromný pokrm. Také pozná nespočet bylinek a rostlin, takže nemá strach, že by se zrovna ona otrávila. Jelikož žije v jedné z těch nejnebezpečnějších a nejchudších ulic v jejím kraji, musela se naučit nějak bránit. Vždy se tak dělo u kuchyňské linky, kdy při vaření a krájení masa či zeleniny praktikovala formy bodání a sekání. Jen ale do vzduchu. Jednou ji u tohoto činu načapal otec, který nikdy nebyl zastáncem násilí, ale poté, co umřela Willina matka, se rozhodl, že nedovolí, aby se jeho jedinému dítěti stalo něco podobného. Zemřít někde v temné uličce. Tak začali trénovat základy sebeobrany společně, krůček po krůčku. Nejdřív jenom jak vykrýt útok, poté jak někoho pořádně zasáhnout. Willa nemá zrovna nějaké velké svaly, ale kdyby přišlo do tuhého, silnou ránu dát umí. Je odhodlaná a nic jen tak nevzdá, a tak to vždy bylo s jejím malým tréninkem sebeobrany. Když už dívka dospívala, otec se rozhodl ji nějak naučit zacházet s nožem, tak doma nasadil slaměné panáky. Po dlouhé době trénování si nůž osvojila a bere ho spíše jako prodloužení její ruky. Před nějakou dobou si také usmyslela, že by bylo fajn se naučit nůž vrhat. Nejdříve jí to vůbec nešlo, panáky vždy minula, ale po roce se začala zlepšovat. Nejde říct, že by v tom byla skvělá, ale schopnost si osvojila a Willa nepochybuje o tom, že by se teď ubránila. V dětství jí umřela matka, tak to byl jen otec a ona. Musela chodit do sadů s ním, aby se uživili. Jako malá samozřejmě nemohla dělat dospělou práci, tak byla přidělena na šplhání stromů, kde měla sbírat ovoce. Zanedlouho se z ní stal docela dobrý lezec a do této doby ji baví se vyšplhat do koruny stromů a dívat se dolů na lidi. Teď už je však dospělá a je schopná zastávat těžší práce jako všichni ostatní. Po nějaké době si zvykla na těžkou práci a je schopná unést i hodně těžké věci. Je také zvyklá zastávat práci druhých, když ji nikdo nekontroluje. Žádné práce se jen tak nezalekne, navíc má výdrž velkou. Jak už bylo zmíněno, ráda leze po stromech, tak by se dalo říct, že je docela ohebná. S jejíma dlouhýma nohama se také skvěle běhá, fyzickou stránku má tedy Willa pod palcem, jak to tedy jen za jejích podmínek jde. Pokud jde o její sociální život, s tím nemá problém. Je přirozeně usměvavá a ráda debatuje na různá témata, poznává nové lidi. Ráda říká, že má dobrý čich na lidi, že na nich vidí, jací jsou. Většinou má pravdu, každého ale prohlédnout nemůže, když lidi kolem rádi lžou a přetvařují se. Jinak se jí ale daří rozpoznávat emoce ostatních lidí a má různé techniky, jak se jim dostat pod kůži.


Pokud jde o přemýšlení pod tlakem, tahle dívka to vůbec nezvládá. Když spěchá nebo vlastně má něco dělat v daný čas, její mozek není schopen fungovat. Ruce se jí začínají potit, kolena třepat. Termíny a čísla jí obecně dělají problémy. Také není fanda školy a vkládání informací do hlavy jí ve většině případů dělá problémy (pokud nejde o recepty na vaření). Pokud ji něco nezajímá, automaticky se jí to vypaří z hlavy, jako kdyby to tam nikdy nebylo. Má také problém mluvit spisovně, což je hrozné, pokud by na ni mluvila úřední osoba. Obecně má problémy se slušnou reprezentací, má velice ostrý jazyk a moc nepřemýšlí nad tím, co ze sebe vypustí. Měla by se více kontrolovat ve všech ohledech. Vulgární slova jsou v jejím slovníku jakoby běžná slova. Její otec ji vždy držel od mírotvorců co nejdál, ale párkrát se stalo, že si v jejich přítomnosti zobák otevřela a rozhodně to pro ni neskončilo dobře. Nikdy to pro ni neskončí dobře. V životě nikdy neměla žádnou velkou autoritu, otec ji musí neustále odtahovat od problémů. Její hlava funguje hodně zvláštním způsobem. Využije každou skulinku, aby někoho naštvala. Nejradši by si podala někoho z Kapitolu. Vždy, když nějakého zázrakem uvidí u nich v kraji nebo v televizi, má velkou chuť nějakého zpacifikovat. Tato chuť nevychází z nějaké zkušenosti, nemá žádný důvod nenávidět Kapitolany. Vychází to z čisté touhy nebýt kontrolována, život bez lidí, co jsou na tom o hodně lépe než vy. Došlo by i k tomu, že by se normálně vysvlékla na náměstí svého kraje a volala by po anarchii. Zatím je ale udržována zkrátka, všechny tyhle velké nápady má stále jenom v hlavě. Pokud jde o nějaké fobie, Willa má obrovský strach z plavání, nejvíce ale z otevřeného moře. Nikdy sice neplavala, ale jen pomyšlení, že by byla ponořená ve vodě a kilometry od ní absolutně nic, ji děsí. Také zastává názor, že utopit se je ta nejhorší smrt, co může být. Smrt plná bezmoci. Většina jejích nočních můr je právě ta, že se topí. Cokoliv se takovému pocitu podobá (bažina, pohyblivý písek) ji nehorázně děsí a udělala by cokoliv, aby se do takovéto situace nedostala. Její velká slabina je její špatné určování směru. Lehce se ztratí a pokud jde o světové strany, o tom nemá vůbec tušení. Pokud je někde sama, v neznámé oblasti a neví, kam jít, puknou jí nervy. V ten moment není ani schopná myslet. Je strašně tvrdohlavá, za vším, co je její, si stojí a nikdo a nic ji nepřinutí myslet si jinak.


Willa se narodila jako jediné dítě Rema a Tyi Gallowayových, chudý pár žijící jako spodina Jedenáctého kraje. Tihle dva se spoléhali jen jeden na druhého, oba bez rodičů, bez financí. Neměli nic jiného než sebe. To se ale změnilo, když na svět přivedli Willu. Dívka byla obklopena nekonečnou láskou, žili šťastně, i přes nedostatek financí. Zahlcovali ji láskou. Byla trochu izolována od okolí, proto ani nevěděla, že jsou na tom její rodiče špatně. Kolem sebe cítila jen štěstí, s oběma rodiči měla nádherný vztah. Ráda doma čekala, než přijdou oba z práce. Vše se změnilo, když nastoupila do školy. V Jedenáctém kraji nebyl nikdo sice nijak zvlášť bohatý, ale jen jak se rozhlédla po svých spolužácích a oni po ní, hned se vědělo, že je dívka ze spodiny. Nejdříve to měla těžké, ale po nějakém čase se zapojila do kolektivu a našla si dva lidi, se kterými je nerozlučná dodnes. Lisa, Flint a Willa jsou nerozlučná trojka a ode dne, kdy se poznali, jsou skoro vždy spolu. Od školy a práce po volný čas. Ve škole se jí to tedy zlepšilo, život měla na chvíli poklidný. V sedmi letech se vrátila ze školy domů a první, co viděla, byl její otec zdrcený na stole. Její matka byla nalezena mrtvá v temné uličce, aniž by někdo věděl, že zmizela z práce. Otec jí to říkal těžce, samozřejmě. Nemohli však truchlit dlouho, těžce žili ze dvou platů, tak bylo nemožné, aby pracoval jen Rem. Proto musela Willa jít pryč ze školy a začít pracovat v sadech. Samozřejmě poté, co si vyřídili na radnici pracovní papíry. Poté byla přidělena na tradiční práci malých dětí, sbírání plodů ze stromů. Jak ubíhala léta, přišla puberta, velice těžké období pro ni, hlavně však pro okolí. Na povrch se dostala Willina rebelská nátura. Odmlouvala, samá sprostá mluva a jakoby to dělala všem kolem sebe naschvál těžší. Po dovršení patnáctého roku se trochu zklidnila, ale její odvaha a rebelská duše nikam nezmizela, jen se umí krotit, víceméně. Jinak si život užívá, pokud nemyslí na to, že se někteří lidi mají o hodně lépe než ona. Nemá nějak velké problémy, teď, když už dělá dospělou práci, dostává hezký plat na to, aby se s otcem uživili. Za ta léta se vztah s přáteli ještě posílil a jsou teď vždy spolu, pokud není Willa u plotny nebo cvičí s otcem. Lisa vždy zázračně sežene alkohol a celá trojka jde pít. Alkoholu se dívka nejdříve bála, ale po nějakém čase si na tu chuť zvykla a vyhledává ji. Poslední dobou se hodně usmívá, často je pod vlivem. Ráda se zbaví starostí a špatných myšlenek. Když se opije, všechna touha po násilí z ní vymizí, stane se z ní mírumilovná dušička. Nezůstává pod vlivem však dlouho, nemůže si dovolit ztrácet čas. Snaží se co nejvíce vydělat, proto hledá různé formy práce. Sem tam prodá i jídlo, co uvařila, když nějaké zbude a cítí se štědře. Prostě udělá, co se dá, aby zajistila sebe a svého otce.

Wednesday, April 01, 2020

Kimberly Cavazos

[ kimbrhly kavasos ]

[player] Renaiti

[fc] Lily James
 

amor vincit omnia

× [species] human
× [date of birth] september 15, 2207 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 000

× [level] 8
× [age] seventeen 17
× [occupation] student
× [gems] 5




vitality [ +31 ] × defense [ 23 ]
  • Asi by nikoho nemělo zrovna dvakrát překvapit, že je schopná si prakticky poradit s jakoukoli technologickou moderní vymožeností, kterou jí dáte do ruky. Přeci jen, její kraj je téměř takovou kolébkou všech těchto věciček, tak by bylo zvláštní, kdyby s nimi neuměla pracovat. Rozhodně to ale není žádná její specializace, spíše to považuje automaticky za vlastnost, kterou musí ovládat. Není tedy žádný blázen do počítačů, v tomto ohledu je mnohem staromódnější. Spíše ji totiž najdete s knihou v ruce. Nejen, že se ráda nechává unášet fiktivními světy, ale dost často právě nějaké romány střídá s odbornou literaturou. Díky ní si rozšiřuje své obzory, protože chce mít všeobecný přehled a povědomí ze všech oborů. Ví, že na to ten mozek má, a tak se toho snaží využít. Nemá totiž ráda ten pocit, když někdo o něčem začne mluvit a ona vůbec neví, oč se jedná. Má neustálou potřebu být ve všem v obraze, a tak jí vůbec nevadí si něco nastudovat třeba i navíc – v tomhle se v ní Třetí kraj rozhodně nezapře. Její znalosti začínají v oblastech chemie, biologie, kde opravdu exceluje, ale díky odborné literatuře si získala i povědomí ohledně historie, fyziky, geografie a psychologie. Dokonce se učí i cizím jazykům, přičemž nejlépe zatím ovládá latinu, ale chce se naučit i čínsky a japonsky. V rozporu s její romantickou a naivní stránkou, stojí její realismus. Moc dobře si totiž uvědomuje, jak to ve světě chodí a že to není úplně nejrůžovější místo k životu. Právě proto tuhle svoji tvář raději skrývá za tu romantickou a naivní dívku, která je mnohem veselejší, než kdyby se užírala tím, jak je svět nespravedlivý. Nicméně, ať to může vypadat, že má hlavu v oblacích sebevíc, uvědomuje si nepříjemné skutečnosti, jenom je prostě na sobě nedává znát. Vzhledem k počtu načtených knih a široké slovní zásobě, to opravdu umí se slovy. Ať už v psané formě, tak i v té mluvené, pokud se na nějaký rozhovor může připravit. Je zvyklá celkem často používat nějaké metafory či přirovnání a vlastně tím tomu dotyčnému jistým způsobem i říct, že je úplně blbý, ale vzhledem k tomu, že nepoužívá vulgarismy ani jiné hrubé výrazy, tak si to dotyčná osoba nemusí ani uvědomit, že mu vlastně nadává. To nejzajímavější na ní jsou však znalosti v oblasti chemie, které má opravdu na skvělé úrovni. Periodickou soustavu prvků by zvládla odříkat jako básničku i včetně různých vlastností daných prvků. Dokonce i ví, se kterými chemikáliemi je bezpečné manipulovat holýma rukama, ačkoli ostatní by automaticky nejraději použili jeřáb, když uslyší v názvu kyselina. Pro tenhle obor se prakticky narodila a vážně mu rozumí. Po fyzické stránce na tom není zase tak špatně, jak by se čekalo. Sice jí zdravá strava nic neříká a jednoduše papká to, co zrovna chce, ale má tu výhodu, že její metabolismus pracuje velmi rychle, tudíž se neustále může pyšnit hubenou postavou. Když se k tomu přidá ještě fakt, že musela svoje tělo posílit kvůli vzdušné gymnastice, tak ve výsledku vypadá skoro jako nějaká fitnessačka. Ruce má na svém těle asi nejsilnější, ale zase není žádná kulturistka, aby zvedala těžké váhy. Nicméně ví, že svoji váhu rukama udrží a to je pro ni nejpodstatnější. Díky gymnastice se naučila dobré rovnováze a také mrštnosti. Nemá problém předvést hvězdu, stojku či provaz.
  • Není úplně ten nejspolečenštější člověk na světě. Když se s ní někdo začne bavit, tak se dokáže rozpovídat, ale aby ona sama za někým přišla a začala hovor, to je velice nepravděpodobný scénář. Má totiž až chorobnou potřebu, aby všechno šlo podle plánu. Když se něco maličko odkloní, tak už neví, jak má na danou situaci reagovat. Není zrovna nejlepší improvizátorkou, a tak je na ní poznat, když ji něco vyvede z míry. Často si v hlavě totiž nalajnuje, jak přesně bude hovor s daným člověkem vypadat, jenže už jí nedochází, že její život není jeden z jejích psaných příběhů. A nemůže tudíž ovlivnit, co ten druhý odpoví a jak zareaguje. A přesně v ten moment se dostává do úzkých. Není to konfliktní člověk, všechno se snaží řešit diplomatickou cestou a ne se prát jako zvíře, protože to jí přijde barbarské. Je tedy jasné, že Hladové hry ji nikdy příliš neuchvátily. Ráda se podívá, kdo je nový vítěz, ale aby sledovala napnutě všechny boje, to opravdu ne. Z tohoto faktu tedy jasně vyplývá, že nikdy neměla potřebu se na arénu jakkoli připravovat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by někdy mohla potřebovat přežít v přírodě a ačkoli zná všechny možné rostliny, hmyz, biotopy a podobné věci, asi těžko se z knížek naučila, jak rozdělat oheň. Sice má nesmírné znalosti v různých oborech, ale nikdy si nevyzkoušela jejich aplikaci v praktickém životě, kde by jí opravdu šlo o život. S tím souvisí i fakt, že se nikdy nedotkla žádné zbraně. Umí si sice v kuchyni ukrojit chleba nožem, či nakrájet maso na kostičky, ale nůž má od vražedné zbraně, používané v aréně, pořád docela daleko. Z některých arén si pamatuje určité druhy zbraní, jako je třeba kopí, mačeta, luk, meč a podobné, ale nikdy neměla možnost se něčeho takového dotknout fyzicky a nejspíše by ji to stejně ani nelákalo. Není vraždící stroj. Dokonce by se i maličko dalo polemizovat s tím, jestli náhodou v jistých ohledech není až příliš naivní. Jistě, jen tak ji někdo neobelže hezkými slovíčky – pokud to samozřejmě není nějaký pěkný klučina – ale tak nějak jednoduše věří, že dobro zvítězí nad zlem. Má totiž za to, že všechno špatné se druhým vrátí, neboť karma je zdarma. Jako další její nevýhodou je, že je až přílišnou romantičkou. Věří v pravou lásku, která hory přenáší a snaží se svůj perfektní protějšek najít prakticky na každém kroku, protože chce strašně moc tuhle lásku prožít. Její hubená postava si na ní však vybírá jistou daň. Trpí totiž hypertyreózou, kvůli které musí brát prášky, které regulují činnost její štítné žlázy, jež právě způsobuje její rychlý metabolismus. Problém je však v tom, pokud prášky vynechá na nějakou delší dobu. Jako malá je brala nepravidelně, protože to pro ni byla nepříjemná obtíž, ale vždycky se potom cítila neskutečně mizerně a bylo jí vážně špatně. Od té doby se tedy naučila brát prášky pravidelně. Takovým jejím nešvarem je, že když se pro něco nadchne, tak je schopna tomu dát sto procent, ale nezvládá věci často dokončit, protože ji to zase rychle omrzí, když nevidí výsledky, které si vysnila. Nejraději by totiž všechno měla hned, což takhle nefunguje.

  • [ file 001 ] Její narození byla obrovská událost, protože její rodiče tolik toužili po dítěti, ale doktoři a věda, jako by se proti nim spikli a oznámili jim, že prakticky není možné, aby dítě měli. Zkoušeli všemožné i nemožné, až už pomalu ztráceli naději na to, aby miminko měli. Nakonec to dopadlo tak, že účinným se ukázalo být umělé oplodnění. Jakmile se její matka po nějaké době dozvěděla, že miminko skutečně čeká, nemohla tomu uvěřit. Narození malé Kim bylo takovým malým zázrakem. Není proto divu, že už od jejího prvního nadechnutí, by pro ni rodiče udělali naprosto cokoli. Snesli by pro ni i modré z nebe. Ačkoli svoji dcerušku oba nesmírně milovali, přeci jenom práce pro ně byla také důležitá, jelikož bez ní by si nemohli dovolit žít na nějaké slušné úrovni. Naštěstí mohli péči o své miminko a práci dobře zkombinovat dohromady. Ze začátku matka pracovala z domu a otec odváděl veškerá zkoumání v laboratořích, aby je jeho drahá žena poté mohla doma zpracovávat. Jakmile však Kimberly povyrostla, začali ji brávat s sebou do laboratoří. Často je sledovala za skly, jak se tam pohybují v ochranných oblecích a hýbají s různými věcmi. Dovnitř pochopitelně nesměla, ale byla vychována jako velmi poslušné dítě, takže neměla potřebu tropit nějaké lumpárny. Byla schopna oba rodiče zaujatě pozorovat a nebo si vzít kousek papíru a celé hodiny si něco kreslit. Jen co nastoupila do školy, tak ji rodiče přihlásili do několika zájmových kroužků, protože v ní chtěli probudit toho malého génia nadaného na všechno, jakého v ní viděli. Celkem brzy se přišlo na to, že nemá zrovna hudební sluch, proto hudební kroužky odpadly vcelku brzy. Vše se hezky vytřídilo, až jí zůstala pouze vzdušná gymnastika, která jako jediná vydržela až do nynější doby. Přijde jí, že to je jediná činnost, při které opravdu může vypnout, nevnímat svět a soustředit se jenom na své pohyby. Je to pro ni takový únik z reality. Ačkoli si poradí se všemi gymnastickými pomůckami, její favoritkou je ta vzdušná gymnastika. Srdce jí sice netluče jen pro tenhle sport, ale stalo se to příjemným zpestřením jejího života, který se jinak skládá především z nějakého biflování informací, což už jen takhle nezní zrovna záživně. Rodiče by z ní do budoucna totiž rádi měli někoho, kdo učiní nějaký obrovský objev a zapíše se tak do dějin. To je důvod, proč po ní chtějí, aby zkoušela tolik samostatných projektů a hodně se zaměřovala na studiu. Všechno to asi začalo tím, když se jí povedlo vyhrát její první chemickou olympiádu. Bylo to jednoduše jedno malé tlesknutí v horách, které spustilo lavinu. Sice je technologie v posledních letech hlavní prioritou kraje, avšak díky všem těm vymoženostem se úroveň zkoumání v chemii také posunula na mnohem vyšší level a rodiče to vidí jako skvělou příležitost pro to se v tomto oboru prosadit. Gymnastika je jediná věc, kterou rodiče tolerují jako její volnočasovou zábavu. Všechno ostatní ji podle nich pouze rozptyluje od učení. V tomhle je však Kim tak trochu rebelka a zvládne si najít způsob, jak se ke knihám či filmům dostat i za jejich zády. Dělá to z toho důvodu, že tak může dočista zapomenout na svůj život a prožívat alespoň na chvíli příběh někoho jiného. Moc dobře si uvědomuje, že se jedná často jen o vymyšlené postavy, ale i přesto ji to baví. Přijde jí to totiž strašně kouzelné, jak si pravá láska nakonec najde svoji cestu. Dokonce se párkrát snažila napsat i vlastní příběhy, ale žádný se jí nepodařil pořádně dopsat. Nikdy totiž netoužila po tom se stát nějakou uznávanou vědkyní. Jejím snem je mít milujícího manžela, s nímž by mohla prožívat vlastní romantický příběh a jež by jí dodával inspiraci k psaní. Nic víc by ke svému štěstí nepotřebovala. Jenže nechce zklamat rodiče, takže tohle zůstává jako takové její malé tajemství, které se snaží skloubit dohromady společně s tím, co po ní požaduje její rodina.

Tuesday, September 17, 2019

Rexether nan Rhoenthre

[ rekséther nan róuentré ]

[player] Rywaine

[fc] Aarika Wolf
 

make me angry and i'll register your death certificate

× [species] human
× [date of birth] october 31, 2206 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] neutral
× [credits] 500

× [level] 7
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality+29 ] × defense [ 24 ]
  • Skrátene kým sa stala pre ostatných za svoj život? Nočnou morou, tieňom, sadistkou, psychopatkou a herečkou. Silové tréningy a box boli záležitosťou jej začiatkov a samotný box pretrváva až do súčasnej doby. Vybíja si na ňom malú časť toho vnútorného tlaku, kvôli ktorému je vlastne taká šialená, aspoň sčasti jej to pomáha. Mala osobných trénerov a kopu posilňovacieho náčinia doma rovno pod nosom, ktoré používa takmer každý deň, ak nemá nejakú inú fyzickú aktivitu, pri ktorej by sa mohla poriadne zapotiť. Ďalej malú telocvičňu a aj priemerne veľký bazén. Je teda poriadne pružná - nerobia jej problém ani zložité gymnastické alebo roztlieskavačkovské prvky. K tomu tiež plávanie na spevnenie chrbta a zadržanie dychu pod vodou. Venovala sa tomu, aby bolo jej telo dokonalosťou. Síce nie práve na Hry, aj keď tie ju svojou brutalitou fascinovali a možno by to skúsila. Sebavedomia a schopností na to má dostatok. Nebojí sa totiž ničoho, má taký pocit, že ona je jediná vec, ktorej by sa ostatní mali báť. Okrem domáce prostredia, v ktorom sa vyžívala čo sa tréningu týkalo navštevovala aj výcvikové centrum, ktoré pre ňu nebolo ani o kúsok menej dôležité. Ak by ste na ňu tipli dýku alebo jednoručný meč, ste vedľa. Rexether je brutálna, čiže používa sekery, kladivá a ak sa práve musí spoliehať na rýchlosť, používa dve trojčepelé haladie, s ktorými vie tiež narobiť akú-takú šarapatu. Skúšala aj luky a kuše, ale má rada skôr kontakt, ak ide o boj alebo tak. Dokonca sa jej do ruky dostali aj strelné zbrane ako sú pištole. Aj na nízky vek, v ktorom by ich asi ani nemala držať v ruke, s nimi vie narábať úctyhodne... Celkovo je kontaktným človekom, často sa ľudí dotýka, čím dokáže niekomu navodiť príjemný alebo tiež nepríjemný pocit. Má iné vnímanie ako ostatní. Všetko berie v pokoji, ak by ju obliali krvou, asi by sa len zasmiala. Z ničoho jej ešte neprišlo zle a ak sa nezasmeje, len pokrčí plecami. Ako mladšia sa venovala športu, ale na kolektívny veľmi nie je, takže sa zapojila skôr do bojových umení, popritom boxe. Kvôli svojim nočným pochôdzkam a napádaniu sa musela naučiť parkúr a prácu s terénom. Ešte sa nikdy nestratila, ak si nejaké prostredie v hlave zmapovala. Nemá problém ani v noci, má celkom dobrý zrak a vie sa rýchlo a efektívne niekde skryť. Nevadilo by jej ani skočiť do bahna alebo čohokoľvek i stokrát nechutnejšieho. Je malá, čiže je aj rýchla a obratná - aj viacerým utečie len s minimálnymi ťažkosťami, keď je v plnej kondícii. Diaľkové behy síce pre ňu nie sú až takou zábavou, parkúr zvládne aj hodinu v kuse, to ju baví. Nie len tak behať po ulici. K tomu všetkému jej nevadí bolesť. Akosi si na ňu zvykla, keďže ako malá zvykla byť nešikovná - tam spadla, toto urobila zle, s tamtým sa zase porezala... Prišlo jej to čím ďalej, tým viac ako nič. Následne, keď už chodila riadnejšie do školy, započala svoju "hereckú" kariéru. Omotala si ľudí okolo prstu a potom ich strachom k sebe zafixovala. Teda na ňu nikto nepovie krivého slovka a neodporuje jej. Je zvyknutá na to, že je po jej, má tú povahu a vlastnosti, ktorými za každú cenu dosiahne presne toho, čo chce. Vie totiž na neznámeho nasadiť rovnako ako tvár anjela, tak i tvár samotného diabla. Výrazne sa líči, chce pôsobiť staršie a s cigaretou v ústach aj napriek tomu, že je nízka sa jej darí. Spoločne s tým prišiel aj ten herecký talent, môže byť kýmkoľvek len je, keď sa jej zachce. Aj keď nevie, čo je smútok a bolesť, vie sa len tak rozplakať, zatváriť sa ubolene, rozosmiať... Zahrá na vás naozaj čokoľvek - presne podľa toho, ako jej to v danej chvíli najviac vyhovuje. Veľakrát to zabralo aj na jej najbližších, takže by to na cudzích tiež nemal byť problém. Psychicky na ňu tiež nikto nemá - nemôžete ju zdeptať, ani sa jej vyhrážať, lebo jej na ničom nezáleží. Áno, u rodičov je to komplikované, ale na sebe jej záleží najviac.
  • Je to jednoducho hrozný človek. Nemá asi ani jediného normálneho priateľa v celom svojom širokom okolí. Na ostatných pôsobí nepríjemne, ale dokáže si ich na seba tým strachom naviazať. Naopak ani ona nikomu neverí a na jednu stranu jej sú všetci ľahostajný. Tie ľudské vzťahy jej možno nejakým spôsobom chýbajú, len na to ešte neprišla. Zároveň sa u nej ťažko identifikuje nejaká slabina, lebo si o sebe myslí, že je nezničiteľná nočná mora. Nie je kolektívna, nie je tímový hráč, nikto by s ňou dobrovoľne nič nerobil, lebo väčšinou by rozkazovala alebo by robila zle aj vlastnému tímu. Tiež je docela posadnutá tým byť k ostatným naozaj hnusná, provokovať, vyvolávať boje, nepriateľstvá, desiť ľudí, kradnúť, fajčiť, piť... Je zlým príkladom pre každého jej generácie. Urobila snáď každé zlé rozhodnutie aké sa len dalo. Našťastie sa s tým naučila žiť. Nie je dobrá so zbraňami ako sú meče a rôzne zbrane na diaľku či nejaké jemné čepeľovité sú pre ňu naozaj tabu. Rovnako ako shurikeny, nunchaky alebo nejaké divné veci, o ktoré ledva zavadila pohľadom. Proste si niečo malé alebo zvláštne nevezme do ruky. Ani nič, čo by nedokázalo spôsobiť obrovské škody na tele človeka. Tá jej šialenosť by ju v aréne možno donútila k tomu, aby robila naozaj nechutné veci. Veď len tak drviť hlavy ľudí ako tekvice musí byť zábava! A takto ostatných pekne zhnusí. Ak sa k nej niekto správa zle, s neúctou alebo nerobí, čo ona chce, doslova zo seba všetko vypustí a ide človeka zabiť. Nekryje si chrbát, sústredí sa len na svoj cieľ, ktorý chce pripraviť o život, ktorého predsa ani nie je hodný, keď nevníma jej osobu ako niečo viac. Sama ona má mylnú predstavu o tom, kým vlastne v skutočnosti je. Myslí si, že je niečo viac ako obyčajný človek, že je niečo temné a záhadné, čo v tomto svete má prinášať len skazu. Emócie pozná len také a podobné ako sú hnev či nenávisť. Nepozná veci ako je viazanie uzlov, výroba pascí a podobné. Všetko sú pre ňu hlúposti. Rovnako ako bylinky, prvá pomoc, ošetrenie zranenia - ak sa nepočíta to, že si vie ranu obviazať. Nič neberie seriózne, pravdepodobne by si z arény robila srandu, keby tam bola a to by ju aj napriek schopnostiam dokázalo rýchlo zabiť. Veď celý jej život je pre väčšinu ľudí len jeden veľký nepodarený vtip. Neprežila by bez jedla a vody veľmi dlhú dobu, ani to nevie nájsť. Orientácia v prostredí jej problém nerobí, ale hľadanie nejakých zdrojov potravy alebo zásob, či dokonca prístrešku? Bitch please... Ona sa narodila v Dvojke, čo ju robí aspoň trošku rozmaznanou, keďže mala docela bohatých rodičov. A tiež dostala všetko, čomu sa jej zachcelo, len aby bola spokojná a aspoň hodinu nevyskakovala a nerobila hlúposti. Párkrát bola takmer poslaná na psychiatriu, vždy ju z toho rodičia vyvliekli, aby náhodou oni nemali hanbu, že na takom mieste mohla ich dcéra skončiť. Dokáže sa veľmi ľahko dostať do problémov - niekedy ich dokonca vyhľadáva, len aby sa z nich potom svojpomocne dostávala a smiala sa ostatným do tváre, čo všetko sa jej len tak podarilo. Je závislá na svojich tréningoch a na tom, aby bola dokonalá. Vždy tá naj vo všetkom. Sila, rýchlosť, všetko, čo človeku len príde na myseľ. Ona v tom musí proste vynikať. Ak sa jej niečo nepodarí, máva záchvaty a v tých chvíľach má sklony k sebaubližovania. Zatiaľ sa jej to veľakrát nestalo, ale aj na takéto veci sa treba pripraviť, ak ju z nejakého divného spôsobu chcete spoznať.

  • [ file 001 ] Rexether je akosi prvým dieťaťom tejto generácie rodiny nan Rhoenthre, a to už sa narodila mimo ich pravého domova. Štyria súrodenci, dvaja muži - tvorcovia hier, jeden mierotvorca a posledná sestrička, ktorá sa naučila ako podvádzať s peniazmi, ako ich získavať od mužov len krásnym úsmevom a podobne. Otec Rexether bol práve spomínaný mierotvorca. Ich rodina síce pochádzala z Jednotky a čiastočne z Kapitolu - on bol vždy zamilovaný do Druhého kraja a po dlhej dobe sa mu tam podarilo dostať. Síce bol jeden z tých mierotvorcov, ktorému len všetci dávali príkazy a on toho veľa nezmohol, v práci ho udržala tvrdohlavosť dostať sa na vyššie priečky a žena, ktorú si tu našiel. Bola to tá láska na prvý pohľad, ako z nejakého filmu. Tá sa asi tak často v reálnom svete teda nevidí. Nevedel ale, že už z prvých mesiacov ich vzťahu vzíde Rexether - ich malá dcérka. Boli ešte mladí, ale rozhodli sa dievčatko si nechať a postarať sa o neho. Boli bohatý, to sa muselo nechať. Dieťatko si teda rozmaznávali a dávali mu prvé posledné. Nemohli s ňou ale vždy tráviť toľko času, koľko by chceli, takže veľa času trávila s trénermi. Áno, s trénermi, nie s vychovávateľkami a podobnými ženami. Tréneri jej dávali rôzne aktivity, aby si už od maličkého veku začala budovať silu, rýchlosť, vytrvalosť, obratnosť, pružnosť... Samozrejme jej nešlo všetko. Nikdy sa nevenovala niečomu ako umenie, móda a tak. Vždy nosila len čiernu a naučila sa používať akurát ten make-up. Akýmsi nešťastným spôsobom sa ale z dokonalej dcéry vykľula nočná mora pre každého navôkol. Hlavne odkedy sa od tréningu silového presunula ku tréningu so zbraňami. Našla v nich lásku a začala ohrozovať všetkých naokolo. Len tak si chodila s nožíkom, ktorý si vyhadzovala nad hlavu a neraz len tak "zo srandy" niekoho napadla. Či niekoho známeho, či niekoho z rodiny alebo úplne neznámeho človeka rovno na ulici. Nebyť jej rodičov, asi by mala milión problémov nad hlavu, alebo by skončila niekde v šialenom dome. Naučila sa spať pár hodín nad ránom a cez noci sa túlala, strašila ľudí, naďalej ich napádala a stala sa tak pre viacerých nočnou morou. Bolo ťažké držať ju na uzde. Z úst jej väčšinou nemizne ten šialený úsmev, ktorý hovorí o tom, že úplne v poriadku nie je. Zase, vie rozmýšľať a nie je ani hlúpa, len ju to baví. Chce byť tá dominantná, tá silná, tá ktorej sa ostatní boja. Proste chce byť niekým, na koho nikto nezabudne a bude v noci v strachu vrieskať, bude sa báť povedať jej meno. Každý má predsa nejaký životný cieľ? Na jej stav nezabralo nič. Lieky, ktoré vraj mala brať sa vždy záhadne stratili, aj keď sa jej rodičia snažili ich skryť mimo jej dosah a podávať ich nenápadne - pritom nebola až tak chorá, skôr mala len choré predstavy, názory a podobne. Neskôr zistila, že nie je v rodine z tejto generácie jediná, ale do iného kraja ju pustiť nechceli. Takto tiež zistila, že nie je jediná úplne psychopatická, čo ju ešte viac pobudilo k tomu sa tak správať. Vždy si všetko zistila. Okolo seba mala len malý kruh priateľov, ktorým aj tak tiež naháňala strach, ale poštvať si ju, aj keď bola nízka stošesťdesiat centimetrov nechcel nikto. Ak sa nahnevala alebo ak prosto chcela, dokázala byť divoká, neskrotná a mlátiť sa hlava nehlava do posledného výdychu, čím si ich pekne udržala. A či už to bolo dievča alebo chlapec. Oni boli pre ňu iba zdroje informácií a proste nejakí ľudia, ktorých mala okolo seba. Aspoň sa cítila, že nie je sama. Dokonca sa cítila dominantnejšie, keď ich bolo okolo nej veľa. Do školy chodí, ale má ju obmedzenú a väčšinou musí pri nej vždy byť niekto, kto by ju strážil. Rexether sa preto takmer ani nedozvedela, že ostatní z jej rodiny trénujú presne podľa nejakých noriem, každý na úžasného zabijaka. Až keď mala pätnásť rokov, začula telefonát jej otca a keď sa o tom dozvedela, nahnevalo ju to a zároveň... bola smutná. Áno, pár emócií v nej predsa zostalo. A vtedy k svojmu správaniu sa šialenca pridala aj cigarety a niekedy aj alkohol alebo prinajhoršom drogy. Dokonca rozmýšľala, že si nájde nejakú prácu, kde si bude vyhľadávať ľudí alebo sa tak viac zapojí do sveta. Veď, kto by mal niečo proti tomu, aby niekde pracovala pekná teenagerka, ktorá by sa na pohovore zatvárila ako čistý anjel? Alebo by sa mala radšej skrývať v tieňoch? Volila si radšej byť všetkým na očiach a potom hopla, veď ona nie je práve zlatíčko. Stával sa z nej čistý diabol. Niekedy urobila veci bez toho, aby niekto vedel, že je to ona. Rodičia sa z nej už išli pomaly zblázniť tiež. Vtedy zistili, že väčšinu energie si vybije na tréningoch. Tak jej ich zintenzívnili a školu zredukovali. Stále bola rovnako strašidelná - aj vlastná mama sa jej niekedy bála, už však nie tak často. Z jej pribúdajúcim vekom rozoznala komu ubližovať a komu nie - tým pádom sa ale zvyšoval počet jej "obetí" v kraji. Ktovie, či ďalšou nebudeš práve ty.

  • cestovní doklad, mobil - Advansy

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92