Monday, July 05, 2021

Cody Leonios

[ koudý leonyes ]

[player] Alaska

[fc] Felix Mallard
 

every moment is a fresh beginning

× [species] human
× [date of birth] april 18, 2209
× [age] fifteen | 15
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] n/a
× [zodiac sign] aries ♈︎
× [height] 173 cm | 5' 8”
× [occupation] student
× [gems] 0




vitalityn/a ] × defensen/a ]
  • Jeho život ho naučil být odolný snad vůči všemu, a tak je pořádně nezlomný. Žádné řeči ho jen tak neskolí a žádná malá ani o něco větší bolest ho nedonutí plakat. Všechny nepořádky, nedostatky, špatnosti, hříchy a zlé řeči, spolu s věcmi, co udělal nebo kdy viděl někoho dělat, zamete jednoduše pod kobereček. Na povrchu ukáže věrohodný úsměv a život může jít jednoduše dál. Problémy utopeny a navždy pohřbeny, tohle by určitě považoval za plus, protože ne každý podle něj dokáže pohřbít svá vnitřní trápení. Mimo jiné není úplně nejsdílnější člověk a dát svoji důvěru komusi, mu dělá docela velký problém, už jenom z hlediska, že přes důvěru je pak někoho snadné bodnout třeba přímo do srdce či mu ho rovnou vyrvat z hrudi. Taky se většinou snaží tvářit co nejméně přátelsky, aby kandidáty, co s ním chtějí mluvit, rychleji odehnal a jemu přinejhorším někdo blbou náhodou nepadl do oka. Co se jeho fyzických zdatností a kondičky týče, má dobrou výdrž. Aby ještě neměl, když několikrát v týdnu stráví den od rána do večera na poli na svých nohou, což logicky znamená, že dlouhé stání mu nevadí a nějakých pět hodinek na nohou či víc ho v přiměřeném množství neskolí. Díky práci se dokáže ohánět se srpem a kosou, se kterými zachází celkem dobře, alespoň co se zemědělské práce týče. Zatím se nepokoušel s nimi někoho zabít a ani to nemá v nejbližší době v plánu, pokud by mu nešlo o holý život. Není si proto úplně jistý, zda by srp byl ten správný vražedný nástroj, nebo zda s tím někoho vůbec zabít jde. U kosy by to tak nepodceňoval, co jeho vzpomínky sahají, viděl ji snad minimálně jednou u někoho v aréně. Dále rozezná ovoce, kterého je milovníkem, a v tomhle kraji je toho dost. Dokáže rozeznat různé druhy kytiček, ze kterých, když na to dojde, umí uplést i věneček na hlavu. U kytek a ovoce tedy z většiny ví, zda to jíst může, nebo ne. Pokud je to jedovaté ovoce nebo něco pochybného, co nezná, jednoduše to nesní. Co se kytiček týče, má prostudovanou jednu knížku, kterou mají doma už opravdu dlouho. Pokud má ingredience, umí udělat cosi podobnému chlebu, akorát lepkavější a bez chuti, žaludek to však dokáže zaplnit úplně přesně tak, jak má, což je přesně účelem. Tím jeho schopnosti něco si uvařit však končí, takže buď upatlat tenhle chleba, nebo ovoce. Lovit by určitě nedokázal už jenom z představy, že by musel zabít zvíře.
  • To, co zahrabává velmi hluboko na něj někdy dolehne a on se rozpláče, což považuje za tu největší slabinu. Není úplně mrštný a ohebný človíček, má však nějakou tu sílu a ohání se s polním nástrojem. Rozhodně však nepatří mezi lidi, kteří by lezli třeba na stromy či dělali nějaká salta, přemety, hvězdice nebo kdo ví, co dalšího z akrobatických volovin. On by si u něčeho takového pravděpodobně polámal většinu kostí v těle, což by zrovna nebylo příjemné, a tak se o žádnou z těchto aktivit ani nepokouší. S během je to o něco mizernější, dokáže však běhat i pořádně rychle, ale rozhodně není stavěný na vytrvalostní běhy bez přestávky. To by mohlo být docela na obtíž, když by na to muselo dojít. Nezkouší to však pilovat a svou vytrvalost zvyšovat kvůli dvěma faktům. Prvním je, že nemá motivaci a kde by sakra ve svém běžném životě musel běžet na vytrvalost? A ten druhý je prostě a jednoduše pitomá výmluva na nedostatek času. Umí sice, jak již bylo zmíněno, rozeznat flóru, ale ve fauně jaksi plave. Pozná rybu, pozná kočkovitou šelmu a ví, jak vypadá pes nebo co jsou to blechy a vši. Když by však viděl takového klokana, koukal by na to tak dlouho, než by si začal pomaličku, ale docela jistě myslet, že po něm to záhadné zvíře dříve či později skočí, aby mu ublížilo, a tak by se určitě dal na útěk. Ani takoví hadi a pavouci nejsou jeho kamarádi. Dále třeba krokodýl, toho by měl za nepovedený pokus o děsivé cosi, které by ho opět děsilo a neměl by snahu se s ním přátelit, ostatně s žádným zvířetem by se asi nepokoušel navázat přátelství, protože ze všech má nějaký respekt – hlavně pak z vos a včel, na jejichž bodnutí je alergický. Má plno fobii, ta nejdivnější je asi alektorofobie, strach ze slepic. V momentu, kdy vidí slepici nebo kohouta, je během vteřiny pryč. Tato zvířata ho tak moc děsí. Nebo je tu třeba taková fobofobie neboli strach ze strachu. A též má alergii na zvířecí srst…

  • [ file 001 ] Cody a jeho rodina, tedy matka, otec a bratr, se mají celkem dobře, minimálně na podmínky kraje, kde žijí. Nemůže si tedy na nic stěžovat, alespoň z hlediska, že mají střechu nad hlavou a nějakou tu práci, která je odměňována právě tou střechou nad hlavou, když jsou v práci dostatečně pilní. Obydlí, které nazývá domov, však v lásce nemá, a to proto, že je to spíše velikostně maličká chatka než domek. Vzhledem k velikosti je nucen se o postel dělit se svým bratrem a též musí neustále trávit čas v přítomnosti rodinných příslušníků. Vlastně nemusí, ale celé tohle místo, co si říká Wayencity, ho štve. Je schopný si stěžovat i na práci, kterou tu dělá a kvůli které je nucen vstávat velmi brzy ráno a vracet se domů pozdě. Na druhou stranu může být rád, protože má díky ní alespoň trochu dobrou kondičku a hned nepadne. Má občas takové dny, kdy má energii na rozdávání a mnohdy si krajem jen s radostí hopsá, jakkoliv ho nenávidí. V nitru docela závidí lidem z Kapitolu, též Prvnímu, Druhému a Čtvrtému kraji. Ve výsledku však raději drží jazyk za zuby, aby si to u rodiny, která je silně proti Kapitolu, nějak nepokazil a nevykopli ho z toho mini obydlí. Jeden totiž nikdy neví, čeho by jeho divná rodina mohla být schopna. Jeho rodina je sama o sobě zdlouhavá kapitola a stále existuje mnoho věcí, které nebyly zmíněny. Matka a otec jsou silně založení proti Kapitolu, proto docela i doufá, že to dají najevo, aby je za to mírotvorci popravili, čemuž by se očividně nebránil a dokonce by to sledoval i s úsměvem na rtech. Nesnáší je za to, co všechno mu už v životě udělali a v jaké hromadě hnoje ho nechali vyválet – a to doslova a do písmene. Přesto s tupým úsměvem a poskakováním kolem tatínka dělá, jako by se nic nedělo. Otec ho doma totiž bije jako kotě se slovy: „Je to pro tvé dobro, zlato.“ A on ho jen nenávidí a opakuje si, že není nicka ani nic takového, co mu je říkáno. Opakuje si to denně, i když je mu to věčně vtíráno do ksichtu. Ani jeho matka se ho nezastane, občas schytá lítostivý pohled, víc však nelze čekat, ta se jde radši k večeru utápět v douškách laciného alkoholu. A bratr? Tomu zas není schopný se podívat do očí. Důvodem je romantický incident, který tu mezi nimi jednou proběhl. Sourozenecký polibek, kdy měli propletené jazyky, byl na jeho poměry moc. Stalo se to proto, že chtěl zjistit, zda ho fakt přitahují muži. Je to pravdivé, ale od té doby stejně neměl odvahu se k nějakému muži, co ho přitahoval, přiblížit. I přes tohle všechno si však ve svém životě zanechal pořádnou dávku hrdosti – větší, než by si jeden myslel.

other worlds

stranger2s.jpg https://static.wixstatic.com/media/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.png/v1/fill/w_212,h_90,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.webp