Friday, May 14, 2021

142nd Annual HG - Profilové zkoušky


Jasmine Lombard – Otázka: Obžerství, lenost, závist a další, jsou považovány za hříchy, co však za hřích považujete vy? A dopustili jste se nějakého i vy sami?
  • 1. kraj - Scorpion nan Rhoenthre & Trevor Snyder
    • Body → rozhovor: [0/10] x [8/10]
Trevor Snyder: Nad otázkou, kterou obdrželi ráno před plánovanými rozhovory, přemýšlel prakticky celý den. Dlouhé polemizování bylo jeho druhou přirozeností; snažil se přijít s perfektní odpovědí, která by mu zajistila nějaké ty plusové body u Kapitolanů. S otázkou byl spokojený, jelikož se jednalo o téma, nad nímž se mohl filozoficky zamyslet. Coby reprezentant Prvního kraje měl nespornou výhodu v tom, že šel na řadu jako první, takže publikum bylo ještě čerstvé a správně nedočkavé. Jen co moderátorka oznámila jeho příchod, zvedl ruku nad hlavu a zamával divákům. Když došel k Jasmine, věnoval jí galantní polibek na hřbet ruky a posadil se. „Jít na řadu jako první má jistě své výhody, ale fakt, že nevím, co se ode mě vlastně čeká, je docela na nic,“ zavtipkoval. „Můžu jenom doufat, že mě za moji odpověď nerozcupujete,“ kmitl bradou směrem k publiku. Kreativita nikdy nebyla jeho silnou stránkou – s neortodoxními přístupy přicházel zejména jeho podivný kamarád, kterého zahlédl sedět v prezidentské lóži. Když se nad tím tak zamyslel, téma hříchu mu bylo aktuálně velmi blízké. Posledních několik dnů strávil přemýšlením nad tím, jak vybruslit ze složité situace, do níž se nevědomky dostal. Přestože sem přišel s úmyslem vyhrát, přítomnost Venderovy přítelkyně jednoznačností jeho rozhodnutí otřásla v pomyslných základech. Cítil na sobě jeho oči – bylo mu nad slunce jasné, že se modlí za jeho smrt. Zvedl ukazováček, což bylo domluvené gesto, díky němuž místnost potemněla a přímo před ním se objevil holografický model mozku. „Fascinující,“ pronesl a usmál se, zatímco sledoval, jak elektrické výboje symbolizující informace a myšlenkové pochody bez ustání protínají závity přerostlého orgánu, který se nacházel před ním. Prstem poklepal na střed a perspektiva, s níž na mozek hleděl – nyní se nacházel hlouběji. Ukázal na drobnou kulatou část, která se nacházela přímo uprostřed. „Tohle je diencephalon,“ řekl a zmíněná část se žlutě rozzářila, aby si lidé mohli lépe představit její přesnou polohu. „Právě tady vznikají lidské emoce. Jsme jediným druhem, který je dokáže vnímat a zpracovávat tak, jak jsme zvyklí. Zvířata nemají city; nebo to alespoň není vědecky prokázané. Váš pes vám tedy neřekne, co považuje za hřích, protože je mu to jedno,“ uchechtl se. Mávl rukou a model od sebe opět oddálil, načež klepl na další část. „Tohle je frontální kortex, kde vzniká svědomí. Právě tady náš mozek vyhodnocuje, co je správné a co ne.“ Lusknul prsty a model mozku zmizel. „Předpokládám, že se ptáte, proč vám to vlastně ukazuju. Hřích je subjektivní pojem. Mozek každého z nás si pod tím představí něco jiného, a je jen na vás, jak se k tomu postavíte,“ dodal a poklepal si ukazováčkem na spánek, načež se lehce uklonil a zamířil zpět do zákulisí.
  • 2. kraj - Shiloh Mason & Nero Sykes
    • Body → rozhovor: [7/10] x [7/10]
Shiloh Mason: Jakmile zaslechne své jméno, narovná se a se zářivým úsměvem zamíří na pódium, které je z poloviny kuchyně. „Zdravím, dámy a páni,“ pozdraví diváky. Nechá chvilku čas na aplaus, ale jinak vůbec neotálí a jde rovnou k věci. „Když jsme dnes ráno získali otázku, nemohla jsem se ubránit smíchu, protože jsem nepochopila, proč se ptáte na takovou absurditu,“ řekne a obrátí se k Nerovi, kterému pohledem naznačí, že může jít na svou pozici. „Myslím, že oba budeme souhlasit, když řeknu, že jsme všichni hříšníci,“ pokračuje dál a přemístí se k volnému pultu, kde má připravené všechny ingredience. Ačkoliv není žádná výborná kuchařka jako máma, zná jeden recept, který jí utkvěl v hlavě a snad jej zvládne převést do poživatelného pokrmu.

Nero Sykes: Přestože jdou na řadu druzí, je netrpělivý už teď. V okamžiku, kdy je moderátorka uvede na scénu, uvolní si kravatu, která jej škrtí na krku. Na pozdrav jen mávne přítomným divákům a do kamer. Nechá krajanku, aby se toho ujala jako první, a jen co mu dá signál, přesune se na opačnou stranu kuchyně, kde jsou nože. „Pravda. Jestliže obžerství, lenost a závist patři mezi hříchy, těžko už v dnešní době najdeme někoho, kdo nezhřešil,“ odvětí a hodí malý nůž do terče, který se nachází vedle Shiloh. „Ukončení něčího života je též hříchem,“ konstatuje nahlas, „a jestli se nemýlím, Hladové hry si náramně užíváte,“ pohlédne do publika.

Shiloh Mason: „Přesně,“ uchechtne se a dá vařit vodu v hrnci. „Je hřích dobrý, nebo špatný?“ zeptá se lidu, přičemž se jí na tváři rozhostí hloubavý výraz. „Nuže, lenost já rozhodně považuji za špatný hřích, vždyť to musí být příšerné,“ obrátí oči a vyndá z terče nůž od Nera, kterým začne krájet slaninu. „Ale jsou hříchy, kterých se velmi rádi dopouštíme – třeba sex, kór když nejste ve svazku manželském. Neumím si představit, jak žít s mužem, který mi sexuálně nesedí,“ zatváří se znechuceně. „Ale to je naštěstí minulost, že?“ otočí se k publiku. „Dnešní děti vyrůstají mezi sex androidy a všelijaké necenzurované reklamy, které snadno zahlédnou na ulicích. Prošli jste se někdy po Arigosae? Je tam toho spousta. Vidno, že je hřích v zemi celkem podporovaný, ale jedna věc mi nedává žádný smysl,“ odloží nůž, dá vařit špagety a zatím se přesune k Nerovi. „Pedofilie je opravdu otřesná věc, rodiče s tím jistě budou více než souhlasit, ale co je to za kravinu, že jakmile člověk dosáhne osmnácti let, je najednou nezákonné chodit i jen s o rok mladším. Teda, můžete, ale bez sexuálních praktik. Vždyť to není žádný rozdíl,“ zavrtí hlavou a posměšně se tomu uchechtne. „Jak jsme před pár hodinami zjistili, já a Nero jsme od sebe o necelý rok od sebe. Máme narozenin téměř ve stejný den, náhoda,“ řekne a zničehonic jej políbí, přičemž rukama nahmatá další potřebné ingredience, se kterými se přesune k plotýnce, kde nažhaví pánvičku. „Právě jsem se dopustila ho zneužila, protože je na to asi moc malej a hloupej. Nedává to smysl,“ poví sarkasticky. Nalije na pánvičku smetanu, žloutky, nakrájenou slaninu a nastrouhaný parmezán. Sníží teplotu a chvíli míchá. Jakmile jsou špagety hotové, přecedí je a hodí je na pánev, kde je už připravená omáčka. Zamíchá to a s pomocí Nera finalizuje pokrm.

Nero Sykes: Jen v tichosti sleduje, jak Shiloh připravuje jídlo a u toho řeční. Na vaření jej nikdy moc neužilo, takže je rád, že nemusí nic dělat a jediné, co se po něm chce, tak aby převedl své vrhací schopnosti a menší nenáročná pomoc. Nechtěl by v přímém přenosu něco zpackat a vypadat u toho neschopně. Při jejím povídání se občas uchechtne, jakmile se pak dostane k puse, je mírně zaskočený, ale nevypadá na to, že by si stěžoval. Pohledem ji nejdřív následuje, ale potom se k ní připojí, aby jí pomohl se zdobením talíře. Naservírované jsou dva hříšné talíře pro jedlíky, jeden pro Jasmine a druhý si může přivlastnit kdokoliv z přítomných. „Já za hřích nepovažuju nic. Je na každém, jak si povede svůj život. Proč bych mu do toho měl mluvit, nebo proč by měl někdo mluvit do mého? Takže moje odpověď zní, že jsem nikdy nezhřešil,“ odpoví a nepochybuje, že tím diváky zklame, ale není zde od toho, aby celému národu prozradil svoje osobní věci.
  • 3. kraj - Python Keene & Perseus D'Artagnan
    • Body → rozhovor: [0/10] x [0/10]
  • 4. kraj - Larsyn Kai Scorsese & Beck Scorsese
    • Body → rozhovor: [9/10] x [9/10]
Larsyn Kai Scorsese: Většinu dnešní přípravy strávila vymýšlením konceptu, neboť se jí nechtělo pouze odpovědět a odejít, i když by to zřejmě bylo jednodušší, zvláště pro člověka, jemuž se příčí mluvit před velkým obecenstvem. Z původních ročníků získala představu, co se při profilových zkouškách může dělat, tudíž svou vizi začala uskutečňovat již včera. Pracovníci stadionu tak měli dostatek času na realizaci. Jelikož spousta krajů odmítla vystupovat, mají tedy prostor si show ukrást pro sebe. Jen co krátká přestávka, která měla být zaplněna představením Třetího kraje, skončí, vleze si na plovoucí platformu, která ji s Beckem přesune ke středu. Plocha stadionu se odsune a namísto ní se vysune vodní akvárium s mořskou faunou. Pohlédne na Becka, aby se ujistila, že je připravený, načež promluví do mikrofonu: „Dobrý večer, Paneme!“ Nechá prostor i Beckovi, zatímco do akvária vpustí žraloky. Měla možnost se s nimi předem seznámit, aby měla jistotu, že nejsou agresivní nebo Kapitolem geneticky modifikovaní.

Beck Scorsese: Fakt, že nemusí jen odvykládat naučené odpovědi, jej přiměje k tomu, aby se netvářil otráveně ani jako na pohřbu. Naopak se tváří jako ryba ve vodě, a to téměř doslova. Nejprve se maličko rozhlíží po okolí a může působit lehce roztěkaně, ale jakmile se vysune vodní akvárium, tak se pohledem setká se sestrou a zářivě se na ni usměje. „I já vás srdečně zdravím, lidé Kapitolu a všichni, kteří se dnes večer díváte!“ řekne s pokývnutím hlavy. Ještě si rukou trochu upraví mikrofon, který má připevněný k uchu a jde mu přes tvář k ústům. Má totiž pocit, že mu mikrofon nastavili moc blízko, tak si jej zkouší přizpůsobit tak, jak mu to bude příjemné. „Jak můžete vidět, nejsme tu již sami. Společnost nám dělají zástupci nadřádu Selachimorpha,“ pokyne rukou směrem k vodě, v níž si spokojeně plují žraloci. Zároveň se při těchto slovech podívá na Larsyn, které tím předává slovo, neboť počítá s tím, že k nim má nějakým způsobem blíže, když jsou maskoti její školy.

Larsyn Kai Scorsese: Ačkoliv měla úvodní řeč dokonale připravenou, stejně není schopná ji nyní přednést, proto velmi ocení, když se slova ujme Beck a má tak chvíli čas se otrkat. Pohledem zabloudí k prezidentské lóži, ale na dlouho se nezdrží a vrátí svou pozornost zpět na bratra, který jí zrovna předává slovo. „Žraloci, vskutku obávaní tvorové,“ lehce rozpřáhne paže a pokrčí rameny. „Pravdou však je, že jsou velmi nepochopení. Nemám mnoho času vám odvyprávět všechna zajímavá fakta, ale mám v plánu vám dnes alespoň předvést, jak lze předejít žraločímu útoku a jak s nimi v míru plavat,“ řekne a přistoupí k okraji platformy, aby na ně měla lepší pohled. „Strach ze žraloků je dílem filmů, kterých nejsem fanouškem, ale musím přiznat, že se na ně ze zvědavosti ráda podívám. Nebýt nich, tak by se jich nikdo tolik nebál. Víte,odmlčí se dramaticky, „útok žraloka je velmi ojedinělá záležitost. Většinou, když se tak stane, zpravidla se jedná o provokaci a je to jen vaše chyba. Samozřejmě zde nemluvím o žraloku bílém, který má svou vlastní širokou kapitolu a kterému byste se měli vyhýbat, pokud nejste znalci. Původně jsem měla v plánu vám jednoho představit, ale bohužel mohlo by to být moc riskantní, i když je velmi lákavé se na ně zblízka podívat, protože jsem je nikdy naživo neviděla.Sedne si na okraj a dá si nohy do vody. „Mám zde tři druhy krasavců, u nichž bylo hlášeno nejvíce útoků – žralok tygří, bělavý a roztomilý mako,uchechtne se a zvedne pohled k publiku. „Zaprvé, jestli se jich bojíte, do vody k nim rozhodně nelezte. Jakmile žralok ucítí strach, automaticky se přepne do predátorského módu, proto byste se měli udržet v klidu. Zadruhé, když máte pocit, že si vás žralok prohlíží jako žrádlo, je třeba s nimi začít udržovat oční kontakt a neotáčet se k nim zády, mezitím můžete plavat ke břehu nebo jinam do bezpečí. Žádné prudké pohyby, jakmile budete kopat, je malér a navíc se velmi rychle unavíte. Za svůj život jsem s nimi neměla žádný problém, ale to je kvůli tomu, že jsem je nikdy nespatřovala jako hrozbu,dokončí svůj monolog, vypnu mikrofon a nasadí si dýchací přístroj s brýlemi, načež bez oznámení skočí do vody a ocitne se v hejnu barevných rybiček. Jakmile se zorientuje a zahlédne prvního žraloka, kterým je mako, pomalu k němu doplave a lehce jej pohladí. Než se vynoří zpět, chvíli setrvává ve vodě a plave mezi nimi, aby poukázala na to, že to opravdu není tak hororové. Vyleze na platformu a opět si zapne mikrofon. „Řekla bych, že je hřích žraloky démonizovat, a co víc, lovit je, uříznout jim ploutve a hodit zpět do oceánu, aby pomalu drasticky umírali. Takže do jisté míry souhlasím, že je obžerství hřích. Ta polévka stejně není až tak dobrá,“ dodá nakonec i odpověď, která jí ve vodě spontánně napadla, a předává slovo bratrovi.

Beck Scorsese: Při povídání Larsyn, jí pozorně naslouchá a občas nevědomky na některé věci přikyvuje. Plně s ní ve všem souhlasí a nijak jí neskáče do řeči. Občas se dokonce i maličko uchechtne či pousměje, ale vše to jsou takové přirozené reakce na povídání o žralocích. Když Lars skočí do vody, tak se nahne nad platformu, aby alespoň částečně do vody viděl. Dává lidem prostor, aby si její plavání ve vodě mohli užít a neruší je žádným mluvením. „Myslím, že je absurdní bát se mít žraloky v oceánech, spíše bychom se měli bát je tam nemít, protože jsou velmi důležití pro ekosystém,“ dodá svoji momentální myšlenku, když vidí, jak sestra plave mezi žraloky. Jak ji tak pozoruje, tak se musí nad tím i trochu pousmát, je to pro něj opravdu hezký pohled. „Nějaké hříchy typu lenost, závist a další, jdou silně mimo mě. Jako mnohem větší problém vnímám něco jiného,“ odmlčí se na okamžik, aby svým slovům dodal váhu. „Lidská sobeckost je to, co vnímám jako největší problém, či hřích, pokud tomu tak chcete říkat. V dnešní době takový problém již naštěstí tolik není, ale dříve byly vody zamořovány plasty, jež mořské živočichy pomalu ale jistě zabíjely. Ovšem lov, odchyt živočichů do mořských světů, geneticky nové upravené druhy, to stále trvá. Osobně si myslím, že lidé by si neměli snažit přizpůsobit ten krásný podmořský svět,“ pokyne rukou k vodě, „ale spíše se snažit ho poznávat takový, jaký je.“ Popojde na platformě, aby nestál pouze na jednom místě. „I já bych mohl na toto téma mluvit hodiny a hodiny. Předložit vám tu různá data a čísla, ale myslím, že mnohem lepší bude vám ukázat alespoň kousek z toho, co nám podmořský svět nabízí a jak dokáže být krásný. Mohu vám garantovat, že by byl hřích to alespoň jednou za život nevidět.“ Dojde k okraji platformy a posadí se na ni, zatímco si na nohy nasadí plovací ploutve, jež měl celou tu dobu v ruce, a ponoří je do vody. Dává si pozor, aby s nimi příliš nekopal a nepřilákal tak nechtěnou pozornost žraloků. Nasadí si ještě potápěčské brýle a do ruky uchopí podvodní kameru, kterou měl položenou vedle sebe na platformě. Takto vybavený seskočí z platformy do vody, přičemž ihned zmáčkne tlačítko, aby kamera začala snímat. Je propojená s obrazovkami na stadionu, takže si diváci mohou připadat, jako kdyby tam v nádrži plavali sami a viděli to všechno vlastníma očima. Díky potápěčskému výcviku ví, jakým způsobem se pod vodou pohybovat, jak dlouho na jeden nádech vydrží a hlavně do jaké hloubky si může dovolit potopit. Než musí poprvé vyplavat, tak se mu podaří dostat se do blízkosti hejna barevných rybiček a také hejna tuňáků, kteří krásně demonstrují jejich typický hejnový pud, kdy pokud se hne jedna, tak okamžitě stejně reagují i ostatní v hejnu. Nad vodou si zaplave trochu do strany, aby se nepotápěl pořád na stejném místě. Jakmile se mu zdá, že je v dobrém místě, tak se zhluboka nadechne a ponoří se. Jeden ze žraloků je na nějakou chvíli v jeho blízkosti, ale prakticky o něj ani nezavadí pohledem, tudíž se krásně potvrdí všechno, co Lars na počátku říkala. Zabere tedy částečně žraloka kamerou, ale více se soustředí na další živočichy, kteří tam proplouvají. Na kameru se mu podaří zachytit mořskou želvu, mořské koníky a rejnoka. Při dalším vyplavání nad hladinu si už dává trochu delší chvíli, aby nabral dech. Několikrát se nadechne a vydechne, než se znovu potopí. Při této poslední “prohlídce”, kterou divákům hodlá ukázat, mohou vidět hodně dalších barevných rybiček, ale také chobotnice. Jakmile naposledy vyplave, tak vypne kameru a doplave zpět k platformě. Vyleze na ni a za doprovodu plácání potápěčských ploutví, se dostane ke středu platformy a zazubí se na diváky.

Larsyn Kai Scorsese: „Jestli vás láka se potápět s mořskými živočichy, rozhodně neváhejte Čtyřku navštívit. Samozřejmě zvířata respektujte,“ řekne, jen co vyleze Beck z vody. Uvědomuje si, že tím pravděpodobně nezíská dobré ohlasy ze své domoviny, ale na tom už jí nějaký ten pátek nezáleží. Zaujmout chce Kapitolany. „Pro dnešek se s vámi loučím a děkuji za vaši pozornost,“ usměje se a lehce se ukloní, načež jen vyčkává, než s nimi akvárium zajede pod stadion.

Beck Scorsese: Také se chce rozloučit s publikem, ale když promluví, tak zjistí, že nejspíše zapomněl před ponořením do vody vypnout mikrofon a tak se mu ho podařilo zničit. Nezbývá mu tedy nic jiného než nad tím s úsměvem pokrčit rameny a lidem jen zamávat na rozloučení. Popojde blíže k sestře, kterou v rychlosti obejme kolem pasu, načež se znovu napřímí a mává do té doby, dokud nezmizí ze zvědavých očí Kapitolanů a kamer.
  • 5. kraj - Halley Beauvais & Dinah Greer
    • Body → rozhovor: [0/10] x [0/10]
  • 6. kraj - Raeli Coppola & Nakarin Thong-oon
    • Body → rozhovor: [2/10] x [4/10]
Raeli Coppola: V zákulisí stojí naprosto bez hnutí a se zcela prázdným výrazem. Jen těžko říct, co se jí odehrává v hlavě, jestli vůbec něco. Až když jsou oznámena jejich jména, tak se podívá na krajana a pomalu vykročí na pódium. V záři reflektorů se trochu plaše pousměje a maličko zamává. Působí však dojmem, že vůbec neví, co dělá. „Ehm…” podívá se na svého krajana, jako kdyby si u něj chtěla vzít nějaký mustr, co má říkat. Nakonec pokrčí rameny. „Na tohle asi nejsem dost sjetá, abych vám tu o sobě něco vykládala,” hlas se jí trochu třese. „Navíc myslím, že si nějaké hříchy holky z Šestky dokážete představit sami,” uchechtne se. „Takže jsem se s vámi ráda viděla a čau,” zamává a mikrofon, který drží v ruce, hodí po Nakarinovi. Jestli ho chytí, dobře pro něj, pokud ho to trefí třeba do hlavy, alespoň se diváci zasmějí. S tímhle kostrbatým rozloučením se kvapně vydává zpět do zákulisí. Dobrý pozorovatel si může všimnout, že se celá chvěje a ruce se snaží fixovat před tělem, aby nebylo vidět, že se jí klepou. Brzy už po ní není ani vidu ani slechu, jakmile zapadne do zákulisí.

Nakarin Thong-oon: Už od rána mu není příliš dobře. Kromě toho, že stále cítí svůj lehce přeplněný žaludek, otázka, kterou jim pro letošní rok dali, ho tak akorát štve. Není to tak, že by sám sebe považoval za hříšníka, zvláště co se obžerství a lenosti týče, ale moc dobře si uvědomuje, že to je přesně ten způsob, jakým se na něj většina lidí dívá. Jako na budižkničemu, které neumí nic jiného, než žrát a předvádět se před ostatními. Nechce si tohle připustit ani přesto, že jeho styl prokázání schopností bylo právě přežírání se. Jeho krajanka nevypadá o nic moc více při smyslech než kterýkoliv jiný den. Prozatím ale mlčí, což je podle něj ten nejlepší možný stav. Dokud ho nechá být, nechá i on ji. Když konečně zavolají jejich jména, vymění si s Raeli pohledy a oba vykročí na pódium. Z jeho otráveného výrazu lze jasně vyčíst, že tady být nepotřebuje. Světla reflektorů mu rozhodně nelichotí a má pocit, že se začíná potit ještě více než v zákulisí. Těsný oblek tomu vůbec nepomáhá. Cítí, jak se potůčky potu pomalu posouvají po jeho zádech a orosené čelo odráží každé světlo dvojnásobně velkou silou. Ani si tak nevšimne, že jeho krajanka už na položenou otázku odpovídá. Považuje to za vrchol drzosti, je snad jasné, že z nich dvou je zrovna on ten zajímavější. Raeli mu však nehodlá zavazet moc dlouho, jen co domluví a hodí po něm mikrofon, zmizí z pódia. Jeho skvělý plán, jak ukrást show se však nenaplní, protože mikrofon prvně chytí, pak mu ale vyklouzne z ruky a celým stadionem se ozve nepěkné zahučení. Rychle se pro něj ohne a s jemným nervózním uchechtnutím. „Tak, to bysme měli,“ rozhodne se zasmát na účet svojí krajanky, snad aby odvrátil pozornost od své vlastní nešikovnosti. „Jasmine, jak bych to jen slušně řekl.“ Odvážně se rozhodne promluvit na moderátorku, jako by to byla nějaká jeho stará známá. „Tradiční koncept hříchů považuji za tu největší pitomost, jakou kdy kdo vymyslel. Proč by měl být hříšníkem někdo, kdo se prostě jen rád dobře nají? Co má pak za smysl znát tolik druhů jídel, když byste je správně neměli jíst?“ Pomalu na něm jde znát, jak moc ho tahle otázka bezdůvodně rozčiluje. „A lenost, to je taky pěkná hloupost. Jeden si rád přispí a nechce dělat podřadnou práci a už je líný? Je to snad má chyba, že mě ostatní tak rádi obskakují?“ To, jak tady teď mluví, značí, že úplně zapomněl na to, kde je. Tady ho nikdo nezná a neví, jaký žil život v Šestém kraji. „Takže ne, abych odpověděl na tvou otázku, já jsem žádný hřích nikdy nespáchal! Vždy jsem žil, jak nejlépe jsem dokázal, a to, že si to ostatní neumí zařídit už není můj problém! To ze mě hříšníka nedělá a nikdo mi nic takového nedokážete!“ S těmito slovy se prudce zvedne ze židle a s nasupeným výrazem uteče do zákulisí, slzičku vzteku na krajíčku.
  • 7. kraj - Cinder Ayshir & Kinglow Jabiter
    • Body → rozhovor: [5/10] x [0/10]
Cinder Ayshir: Cinder bola celý deň v kozmetickom centru, a keď už prišiel čas, vybrala sa do zákulisia. Vo dlhých červených šatoch, ktoré sú zdobené drobnými drahokamamy, vyčkáva, až príde na rad. Keď už vyvolajú Siedmy kraj, zhlboka sa nadýchne a vyberie sa sebavedomo na pódium. Tam dokráča priamo k Jasmine a pozdraví. „Dobrý deň, Jasmine. Dobrý deň, Panem.“ Usmeje sa na Jasmine a do kamery. „Som Cinder Ayshir zo Siedmeho kraja a dnes mám tu česť byť hosťom v tomto krásnom prostrediu.“ Povie milo. Nad otázkou, ktorú dostala počas dnešného rána, sa úprimne zamyslí. „Za hriech považujem nepozrieť sa do Kapitolu.“ Prehovorí nakoniec a zasmeje sa. Napokon sa jej ale výraz zmení. „Dobre, teraz vážne.“ Usmeje sa na publikum. „Určite zradu považujem za hriech. Zradu a zbabelosť… A či som sa dopustila nejakého? To ja sama o sebe neviem. Myslím si, že nie. Ale keby ste sa spýtali v mojom kraju, možno by vám na mňa niečo prezradili.“ Zatvári sa nevinne. „No možno nejaký ten neodvážny útek.“ Prizná a pozrie sa na publikum aj na Jasmine ako šteňa, ktoré práve majiteľovi rozhrýzalo topánku. Napokon sa ale zapozerá priamo do kamier. „Ak som niekomu z vás ublížila, chcela by som sa teraz pri poslednej príležitosti ospravedlniť.“ Skloní hlavu. Chvíľu len mlčí a necháva pôsobiť atmosféru, než sa opäť pozrie do publika. „Chceli by ste niečo vidieť?“ Navrhne s iskrami v očiach. „Ako malá som milovala všetko, čo pôsobilo krehko. A tak ma rodina naučila jeden tanec.“ Usmeje sa a zahľadí sa prosebne na Jasmine. Napokon si dá dole topánky aj s opätkami, dvihne sa, postaví sa na špičky a predvedie niekoľko baletných krokov, ktoré zakončí piruetou. Keď si spustila šaty a pohybovala sa na špičkách, vyzeralo to, ako keby sa vznášala. Drahokamy na šatoch vytvárali zaujímavé optické klamy a vzory a červená farba pôsobila zmyselne. Keď už ale uplynie čas, nazuje si opäť topánky a usmeje sa. „Rada som tu s vami bola. Ďakujem vám!“ Rozlúči sa s nimi a ukloní sa. „Dúfam, že som sa vám aspoň trochu zapáčila.“ Poznamená s úsmevom a po chvíli už kráča do zákulisia.
  • 8. kraj - Puella Briscoe & Fancy Molsten
    • Body → rozhovor: [8/10] x [4/10]
Puella Briscoe: Při oznámení jejího jména se stadion ponoří do naprosté tmy, již prosvětlují pouze světla u sedadel a schodů, aby lidé věděli, kam případně šlapou. Pódium, kam ona sama nastoupí, je celé ve tmě, takže tak naštěstí nikdo nevidí její nervozitu. Postaví se za přichystané plátno, rozštěrchá si sprej a v momentě, kdy uslyší doprovodnou hudbu, tak se pustí do díla. Její tahy zpočátku nemusí vypadat, že by vytvářela něco pořádného, ale postupně diváci mohou vidět, jak na plátně začíná zeleně svítit kousek tváře, následně i oko a ústa. Pracuje opravdu rychle, ale přesně, protože světlo postupně mizí a pokud chce, aby byl obličej kompletní, není čas ztrácet čas. Občas vytvoří výraznější linku, aby něco zvýraznila, pokud chce dostínovat, tak sprej zase oddálí. Když se jí zdá, že někde něco již mizí, tak to ještě jednou přejede. Celý dívčí obličej zakončí ještě vlasy, čímž je výsledek hotový. Obličej na plátně se jí do jisté míry podobá, ale není to úplně přesný portrét, některé své rysy však použila pro inspiraci. Jakmile z plátna vymizí poslední náznak zeleného světla, tak se na ni rozsvítí reflektor. Zářivě se usměje a zamává do publika, kterému pošle i vzdušný polibek. „To, co jste mohli vidět, byl můj pokus o kreslení s pomocí světla. A když si to tak zpětně uvědomím, klidně by se mohlo jednat o ztvárnění závisti v mém podáním. S touto nehezkou vlastností se mi spojí právě zelená barva a když si nebudeme nic nalhávat, v posledních dnech jsem závisti plná,“ trochu nervózně se zasměje. „Důvod je prostý, viděla jsem, jak se dá žít i jinak a mohla jsem si vyzkoušet tolik věcí,“ pokývne rukou k plátnu za sebou, „ke kterým bych se z finančních důvodů nikdy nemohla v kraji dostat. Ve výsledku jsem tedy ráda, že jsem mohla na pár dní zkusit zcela jiný životní styl a mít skoro všechno, nač jsem si vzpomněla. Ale,“ odmlčí se dramaticky. „Jak zatraceně moc vám to závidím, že takový máte celý život. Važte si toho,“ zvedne do vzduchu ruku ve znamení peace, načež se odebere pryč z dohledu kamer a diváků.

Fancy Molsten: Na pódium vešel s holkou, co je ze stejného kraje a usadil se do křesílka na pódiu. S pokusem skrýt obdiv ve tváři nad jejím vystoupením sledoval celé to její veledílo, a pak se snad co nejhlouběji zaboří do křesílka v momentě, kdy ho ozáří reflektory, a vyslechne si slova té holky, a pak si odfrkne. Má takový pocit, že všichni hledí na tu holku a on je jen vzduch, což ne, že by mu nějak vadilo, ale teď ho bodá pravděpodobně ta závist, o které je právě teď řeč. Když konečně dostane prostor promluvit, nervózně se ošije a ještě nějakou tu chvíli se kouše do vnitřní strany tváře, pak konečně promluví. Všechny ty zmíněné věci v otázce jsou opravdu hříšné, to ano, ale já?“ Na malinký moment se odmlčí. Podle mě je nejhorší ze všech hříchů vražda a nebo úmyslné citové ublížení druhé osobě, zamračí se. Během pár vteřin se však zas vynutí pousmát, aby si získal náklonnost alespoň někoho z publika. Podle mě se také mimo jiné každý dopouštíme hříchů, ale těch méně závažných, které si mnohdy ani neuvědomíme, takže ano, i já se dopouštím hříchů, hlavně teda občas dokážu závidět, povzdychne si a nad slůvky své krajanky o tom, ať si váží všeho, co mají, jen mlčky přikyvuje, pak se též postaví a napodobí její gesto chvíli po ní, záhy se též vypaří ještě se slovy: Hezký zbytek večera, Kapitole.
  • 9. kraj - Angellyan Birdwhistle & Dashiell Birdwhistle
    • Body → rozhovor: [0/10] x [4/10]
Dashiell Birdwhistle: Ani neví, jestli je tohle to místo, kde chce dnešní večer strávit. S nuceným úsměvem se přeci jen dostaví na pódium. Pohled uvrtá do země, sdílet takový okamžik s publikem nebo moderátorkou se mu nechce. V hlavě měl celý den spoustu myšlenek, nápadů, jak s úsměvem a důvtipem na jejich otázku odpovědět. Nakonec ale nenašel nic, co by mu přišlo dostatečně dobré. Jako každý člověk někdy zhřešil, ale svůj život zasvětil jiným věcem. Po chvíli ticha, kdy už to vypadá, že zase odejde, pohlédne k divákům. Rychle vyhledá kameru, která by ho mohla zabírat. Křeslo opustí a zamíří přímo k publiku. Nakonec se zastaví přímo před jedním z kameramanů a zahledí se do jeho stroje. „Vím, že se díváte. Tohle jste chtěli? Nedokázali jste ani jednoho z nás dostatečně milovat. A teď jdeme oba na smrt. Doufám, že do konce života nezapomenete na to, jak jste se k nám chovali. Jak jste nechali Angee trpět. Ta si to zasloužila ze všech nejméně. Snad nikdy nezapomenete na má slova, když vám řeknu, že jako rodiče jste selhali. Jste skutečný odpad tohoto světa.“ S těmito slovy se vzdálí od kamery a pohlédne na Kapitolany. Jeho vzkaz rodině jistě chápat nemohou, on se ale potřeboval po těch letech konečně vyjádřit. Vzpomene si však na otázku, kterou dostali. Nemá pocit, že by na ní mnoho záleželo, ale pro jistotu se rozhodne odpovědět. „Ehm, ano, zhřešil jsem.“ Poté se jen ukloní a odejde zpátky do zákulisí, najít svoji sestru.
  • 10. kraj - Suna Romano & Skinner Buckley
    • Body → rozhovor: [0/10] x [5/10]
Skinner Buckley: Jakmile zaslechl své jméno, neochotně vyšel ze zákulisí a zamířil ke křesílku na pódiu, kde už na něj čekala moderátorka. Oceňoval, že tento ročník moderovala lidská bytost – androidy a veškerou umělou inteligenci obecně nikdy neměl v lásce, protože mu připadala nečitelná. Počítač s lidskou tváří nemohl úspěšně zmanipulovat, a navíc povětšinou nevyjadřoval žádné emoce, takže komunikace s ním nebyla zábavná. Pohodlně se usadil, upravil si sako a věnoval Jasmine zářivý úsměv. První dojem byl klíčový. S otázkou si hlavu nelámal; o odpovědi měl jasno už v okamžiku, kdy se dozvěděl, na co se jej budou ptát. „Hřích,“ uchechtl se směrem k Jasmine, načež otočil hlavu k divákům a na chvíli se odmlčel. Světla se jako na povel zbarvila do červena a jako podkres začala hrát znepokojivá mollová hudba. Vstal, došel až na okraj pódia a přejel pohledem první řadu publika. Naklonil hlavu ke straně a pohlédl do očí mladé ženě, která se tvářila, jako kdyby trpěla těžkou zácpou. „Hřích,“ zopakoval a odtrhl od ní pohled. „Krásné slovo, ne? Pácháme je všichni, ale někteří jsou šikovnější než jiní. Kdybych vám řekl, co jsem udělal, rozhodně byste mě za hříšníka považovali. Chcete to vědět?“ Povytáhl obočí a vyslal do davu další pohled, přičemž za svým proslovem udělal dramatickou pauzu. Pozornost, která se na něj aktuálně soustředila, si užíval plnými doušky. Lidé v publiku byli očividně napjatí očekáváním, protože zaslechl vzrušený šepot. „Můj otec je také hříšný člověk,“ pronesl a vydal se na druhou stranu pódia, aby svou blízkou přítomností obdařil pár dalších diváků. „Kdyby neudělal nějaký prohřešek, o němž mi nikdy nepověděl, možná, že bych sdílel patro se slečnou Shiloh, která je vážně k nakousnutí, mimochodem,“ ušklíbl se a olízl si rty. „Ale nejsem tu od toho, abych se rozplýval nad pěknou holkou; to je pro slabochy. Určitě nebude ráda, až uslyší, čeho jsem se dopustil – na základní škole jsem totiž znásilnil spolužačku.“ Publikum hromadně zalapalo po dechu. Skinner se začal pochechtávat. „To pro vás rozhodně hřích je, ne? Ale nemyslím si, že bych se dopustil něčeho nemorálního. Jednoduše jsem to chtěl udělat, tak jsem se tomu nebránil. Splnil jsem si sen, na tom přece není nic špatného,“ pokrčil rameny a vrátil se ke svému křesílku, aby konečně přímo odpověděl na otázku. „V mých očích hřích neexistuje,“ řekl jednoduše a zamířil zpět do zákulisí. Ihned po jeho odchodu se vrátilo původní barevné schéma a nepříjemná atmosféra, kterou způsobil svou pouhou přítomností, byla pryč.
  • 11. kraj - Ipa Weissbeer & Buzz Cassidy
    • Body → rozhovor: [5/10] x [0/10]
Ipa Weissbeer: Poslední věcí, kterou v rámci programu před samotnými hrami byl rozhovor. Otázku na něj dostala už ráno a do večera měla čas si odpověď vymyslet. V zákulisí si ještě upravovala trochu šaty a v hlavě jí pořád šrotovalo, co vlastně řekne. Lidí před ní ubývalo a než by se nadála, byla skoro na řadě. Ještě trochu si poupravila svůj účes a mohla na znamení vyjít na pódium, kde se jí už ujala moderátorka. „Dobrý večer všem! Dobrý večer, i tobě, Jasmine.“ Pozdravila všechny a na nejbližší kameru ještě decentně zamávala. Usadila se do křesla a znatelně se jí ulevilo. „Jasmine, co se tvé otázky týče, dost jsem nad ní uvažovala a řeknu to asi takhle: Já osobně za hřích považuju hodně věcí, ale mimo těch obligátních, jako jsou zrada a podobně, osobně považuju za hřích jakékoli nevyužití nějaké skvělé příležitosti, která už se nemusí opakovat. Pokud jde o mě, já jsem skoro bez hříchu…“ Na to se do kamery uculila a sepjala ruce jako svatoušek. „Ba ne, něco by se našlo. Od každého trošku. Sem tam lenost, trocha závisti. Ale určitě ne obžerství, toho jídla zase tolik není. Co je však jistota, že jsem – po hříchu – tvrdohlavá. Kolikrát mi to uškodilo, ale už jiná asi nebudu.“ Pokrčila nad odpovědí rameny a zvedla se k odchodu. Podala si s Jasmine ruku a rozloučila se se všemi: „Díky, Jasmine a díky i vám všem zde za pozornost a hezký zbytek večera! Ahoj!“ Zamávala a odcházela z pódia zpět do zákulisí, kde z ní zbylý stres opadl. S tím, co řekla, mohla být spokojená, zbývalo jí jen zjistit, do jaké míry její vystoupení diváky oslovilo.
  • 12. kraj - Freya Laurier & Ash Hatfield
    • Body → rozhovor: [0/10] x [0/10]

other worlds

stranger2s.jpg https://static.wixstatic.com/media/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.png/v1/fill/w_212,h_90,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.webp