Monday, January 11, 2021

Sang-woo Ch'ang

[ sang-vů čang ]

[player] Dahlia

[fc] Jackson Wang
 

if you don't stand for something, you might fall for anything

× [species] human
× [date of birth] april 25, 2200 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] peacekeeper, model
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • V životě by si nedovolil ponechat nic náhodě. Odmalička byl fascinován zbraněmi, silou, kterou prezentují strážci zákona. A tak prosil rodiče, a udolával je, než mu dovolili alespoň nějakou formou trénovat. Ze začátku ho zapsali na kurzy sebeobrany, jen aby věděli jestli se tomu bude skutečně věnovat. Brzy mu ale tyto hodiny nestačily, a tak prošel čím se jen dalo. Okrajově zkoušel Taekwondo, Aikido a Judo. Odnesl si mnoho cenných zkušeností, které tato bojová umění přináší, předně však trpělivost, která se mu v životě hodila víc, než kdy čekal. Čistá mysl je velmi důležitá, také precizní pohyby a předvídání útoku. Jelikož se jedná o styl boje, který počítá s vaší neozbrojeností a snaží se neagresivně útočníka zneškodnit, hledal i aktivnější styl, který by mu pomohl ve chvíli, kdy jde opravdu do tuhého. Přípravu nepodceňoval ani v nejútlejším věku. Nakonec skončil u klasického karate, kde využil jak jeho asertivní stránku, tak možnosti aktivního využití v souboji. Přece jen, když někomu vykopnete zbraň z rukou z otočky, vypadá to dobře, a hlavně by něco takového nejspíš ani nečekal. Tvrdou prací se dostal až k vytouženému černému pásku, i když mu to trvalo déle, než původně počítal. Hlavně tedy díky jeho hlavě, kdy občas pozapomněl, jaká pravidla boje aplikovat pro daný sport. Naštěstí pro to měli instruktoři pochopení. Později v životě se postavil do boxovacího ringu a osvojil si i jeho pravidla a způsoby. Ze všech stylů boje mu zrovna tenhle přinesl největší volnost a uspokojení díky jeho nevypočítavosti a spontánnosti. Protože se z něj rychle stávala horká hlava, začal se věnovat meditaci. Byť byl zpočátku nevrlý a nevydržel chvíli posedět na místě, stala se nečekaně jeho tajným bezpečným místem, kam se vždy chodil uzavřít se svojí hlavou plnou divokých myšlenek. Spolu s předchozím výcvikem se z něj stal klidný člověk, kterého je těžké rozhodit bez znalosti jeho historie. Skutečně, ani když mu míříte na hlavu zbraní, trhali by jste mu zuby nebo ho chtěli vyprovokovat k boji, všechny pokusy jsou marné. Dokud neporušujete zákon, nebo nemá jiné rozkazy, nebude dělat nic iracionálního. Při výcviku na mírotvorce si tuze oblíbil střelnici. Konečně nějaká výzva, kde se na počátku cítil jako totální žabař. To mu dalo sílu zdokonalovat se ve všech aspektech, které byly na akademii požadovány. Mezi jeho schopnosti se samozřejmě neřadí jen to, co se naučil na akademii. Je to velmi vášnivý motorkář, taky několik těchto krásek vlastní, má je sice v garáži svých zámožných rodičů, ale i to se počítá. Není nad to nasednout na stroj a projet si ulice Kapitolu po setmění. Rád hraje Xiangqi, je to výborná hra na procvičení logického myšlení a strategického plánování. Ostatně, rád si zahraje jakoukoliv deskovou hru, když na to přijde. Je také vcelku obstojný kuchař, upřednostňuje spíš jídlo doma, než se zdržovat někde venku. Občas vezme do rukou jeden z fotoaparátů, které sesbíral, a pokouší se o tradiční fotografii, věc, která se už jen tak nevidí.
  • I takový člověk plný silných stránek má slabiny. Samozřejmě, že se je snaží skrývat, nikdo by ve svých službách nechtěl zaměstnávat někoho, kdo není kompetentní k vykonávání povinností mírotvorce. Nikdy si příliš neliboval v explicitním trestání viníků. Zpacifikovat zločince je jedna věc, ale bičování, mučení či týrání mu není zrovna po chuti. Raději udržuje pořádek a snaží se tak těmto událostem předejít. Když už na něco takového musí dojít, je na něm poznat, že si to zrovna dvakrát neužívá, zákon je ale zákon a on ho respektuje. Všeobecně tak lze říci, že na člověka v pozici velké moci a zodpovědnosti je příliš citlivý a tyto city mu mohou v nevhodnou chvíli zatemnit mysl a donutit ho konat jinak, než je vhodné. Byť mu tato stránka občas pomohla z lidí dostat potřebné informace, raději by ji nikdy neukazoval a smířil se s neúspěchem, než projevovat nějakou slabost. Ani po tělesné stránce není bezchybný, jeho mladé tělo již stihlo utržit několik zásadních zranění, která sebou potáhne. Už při prvních krocích v sebeobraně zjistil, že má extrémně citlivé místo pod kolenem, ještě více než je běžné. Správně mířená rána a celá noha je na několik minut naprosto necitlivá a tělem mu projede extrémní bolest. Stejně tak má na pravé noze věčně zlomený malíček, který už nejspíš nikdy nebude mít normální tvar. Ani zázraky moderní medicíny nedokážou vysvětlit jeho křehkost. Po tolika letech už ho ale skoro necítí, jen pokud se zrovna znovu vážně zraní. Mladistvý pohledný mírotvorce je pro mnoho žen jasným cílem. Přece jen, plat je dobrý, a vaše společenské postavení také není úplně k zahození. Sang-woo je ovšem k těmto věcem velmi lhostejný. Nikdy nebyl vidět ve společnosti jiné ženy, mimo pracovní povinnosti. Není to tím, že by ho nezajímaly. Má pro ženy velkou slabost, vlastně je to velký romantik, ale právě díky lásce poznal v životě mnoho utrpení a problémů, které ho poznamenaly do konce života. A tak se jich nyní straní a jakékoliv city, které pro kohokoliv má, ho uvnitř trápí ještě více než běžného člověka, jelikož ví, že je nikdy nesmí přiznat a musí na ně zapomenout. Vlastně je taková menší chodící hromada PTSD, jedno špatné slovo, vzpomínka, sám ani neví, co jsou jeho hlavní triggery. Naučil se s tím postupně žít, nikdy ale nemůžete skutečně zapomenout, jak vám láska vašeho života umírá v náručí. A tak se vyhýbá kromě lásky i lesům, temným místům a mimo práci i větším skupinám lidí, hlavně když je sám. I když ví, co je pro zdraví jeho těla nejlepší, rád se napije, a příležitostně i kouří. Prozatím jsou to jen špatné návyky, které drží na uzdě, v horších dnech už to pro něj však tak lehké není a mohlo by mu to v budoucnu způsobit velké problémy.

  • [ appearance ] Svým vzhledem se Sang-woo řadí mezi ty méně nápadné lidi. Pokud byste ho neznali, nejspíš na ulici nepoznáte, že vedle vás stojí někdo známější. Jediná výrazná věc je jeho výška, většinu obyvatel převyšuje o pár centimetrů, a ve chvíli, kdy se obleče do své uniformy, je jeho velikost ještě umocněna. Rozhodně to není žádná hora svalů, udržuje se ve velmi dobré kondici, ale svalovou hmotu koriguje tak, aby nevypadal jako chodící pokladnička na steroidy. Přesto je na svoji postavu hrdý, nebýt jeho vzhledu, jistě by o něj různé firmy neměly zájem, kdyby nevypadal víc než dobře. Jelikož pracuje pro stát, jeho několik málo tetování je schovaných na hrudníku a místech, které jsou bezpečně schovány před širokou veřejností. Pokud ho uvidíte mimo službu, objeví se před vámi vcelku mile vypadající člověk. Hnědé vlasy, střižené podle příručky tak, aby nevypadal jako po výbuchu, kdy by měl na hlavě sotva dva prameny vlasů, zároveň ale dostatečně krátké, aby mu nezavazely v obličeji, když potřebuje perfektní vidění. Jejich barva také nijak nevyčnívá, typická hnědá, které je kolem spousta. Přes veškerou obyčejnost je jeho obličej po několika setkáních lehce zapamatovatelný. Velmi výrazné lícní kosti a k tomu velký nos, tím myslíme opravdu výrazný nos, jsou jedny z věcí, které tvoří jeho obličej a přidávají na jeho lehké zapamatovatelnosti. Vlastně vše působí nafouklejší a větší, dokonce i jeho rty. Možná za to můžou jeho věčně unavené oči, zapadlé, často popraskané z únavy a námahy jeho každodenního života. V jejich okolí se už nyní v nízkém věku nachází mnoho vrásek, napovídajících, co všechno tento muž musel zažít a vidět. Kdo by v nich snad toužil něco vyčíst, setká se jen s nekonečnou prázdnotou a černotou. Jeho duhovky jsou skoro neexistující, jejich barva totožná se zorničkami. Jedna z mála genetických úprav, které si nechal dopřát, ze silně osobních důvodů. Jeho pleť je až na zmíněné vrásky v dokonalé kondici, hladká a lesklá, krásná na pohled. To, spolu s jeho tělem, z něj dělá dokonalého adepta na kariéru modela. Avšak pro něj by tohle bylo málo a tak, byť občas u nějaké značky rád zapózuje, si neustále dává více do těla v jeho skutečné kariéře. Jeho styl oblékání by se dal popsat jako muž už dávno po čtyřicítce, které si sedí u domácího krbu a popíjí whisky. Většinu jeho šatníku okupují roláky, trika bez vzorů a výrazných barev, značkové kalhoty přímo na míru a hromady obleků, že má na každý den jeden. Nesmí chybět hodinky, které mu vždy řeknou, jestli někde netráví až příliš mnoho času. Nejdůležitější jsou však sluneční brýle, doufá že pomocí nich alespoň trochu zamezí lidem v tom, aby ho poznávali.
  • [ personality ] Sang-woo je velmi tichý muž. Jeho povaha by se dala vizuálně popsat jako starší muž postávající na rohu ulice čekající na svůj odvoz. Ani nevíte, že tam je. Vzhledem ke své práci bere své vystupování velmi vážně. Zastává názor, že by každý mírotvorce měl ctít svoji pozici ve společnosti a nedávat najevo své emoce a pocity. Řídí se tím ovšem i mimo uniformu. Působí tak jen jako pěšák bez osobnosti na desce politických pletek Kapitolu. Osobně se tak ale necítí, být součástí systému je pro něj však důležité a poskytuje mu určitou formu komfortu a pocit bezpečí. Šplhání po kariérním žebříčku je něco, co zbožňuje, asi nic mu nedodává takovou dávku štěstí a pocitu správně odvedené práce, jako povýšení, nebo jen obyčejné odškrtnutí položky ze seznamu každodenních úkolů. Zásadně se nepouští do konfliktů, nerad je řeší a raději předstírá, že nic nevidí. Pracovně by si samozřejmě nikdy nedovolil byť jen přivřít oči nad jakoukoliv nespravedlností, osobně si raději nechá všechno líbit a navenek dělá, že je mu to vlastně hrozně jedno. Jeho život vede pevný řád a na vše má svoji kolonku v kalendáři, který nic na světě nemůže změnit. Veškerou práci vždy odvádí poctivě, zakládá si na preciznosti plnění povinností. I příprava snídaně má své kroky, které vždy dodrží. Zatímco na poli práce je tato vlastnost vítaná, v osobním životě na mnohé působí jako podivín s obsedantně kompulzivní poruchou a mnoho obdivu mu to nepřináší. Spíše naopak, jeho silná rezervovanost a nezájem o hlubší vztahy od něj lidi odhání. Samota mu příliš nevadí, je radši, když si všechny drží od těla touto nenásilnou metodou, kdy lidé odchází sami. Uvnitř totiž skrývá svoji výbušnou povahu. Co je na první pohled jen pečlivý a opatrný muž je v nitru kontrolou posedlý maniak. Všechno musí být podle něj. Poslouchá příkazy, protože jinak by kolem sebe rozpoutal chaos, silně touží po možnosti ovládat všechno a všechny. A to se týká i osobního života. Nejspíš proto nikdy nebyl vidět ve společnosti jiné ženy, jeho preference co se partnerského vztahu týče jsou poněkud jiné, pikantní. Sám neví, co ho k tomu vede, proč vše musí ovládat. Za každým extrémem se skrývá osobní tragédie nebo trauma. Nejspíš jednou nebyl dostatečně důsledný a život mu to otočilo vzhůru nohama. A tak všechny ty malé výstřednosti přerostly v neoddělitelnou část jeho osobnosti. V mnohém se spoléhá na technologie. Jsou pro ně nedocenitelným pomocníkem a věří jim více než sám sobě. V ideálním světě by všechno kontrolovala umělá inteligence a nikdy by se nic špatného nestalo. I to je jedním z důvodů, proč se stal mírotvorcem. Řád a absolutní kontrola společnosti mu alespoň trochu pomáhají cítit se lépe.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se jako jediný syn do rodiny realitního makléře a bankovní poradkyně, v malebném střešním bytě s výhledem na Kapitol. Každý večer, který jako malý strávil sledováním ulic nikdy spícího města, v něm budoval ambice, které se rodiče snažili směřovat jejich vytouženým směrem. Od nejútlejšího věku se v něm snažili probudit zájem o jedno z mnoha kancelářských povolání. Kariéra politika, zástupce firmy, žádné malé cíle, ale tak, aby byl jejich jediný syn v bezpečí a nic mu nehrozilo. Vždy si přáli více dětí, bohužel to pro jeho matku bylo nemožné, vlastně už jeho narození byl takový malý zázrak. O to více dostával péče a pozornosti, i přes velmi silné pracovní vytížení, které oba jeho rodiče měli. Často ho tak brali sebou do práce, buď tajně, a nebo na externí úkoly. Věřili, že tím ještě více prohloubí jeho zájem o nějaké to normální bezpečné povolání. Bohužel tomu tak nebylo. Jediné, čeho si kdy všímal, byli dozorci, lidé v bezpečnosti, a nebo i samotní mírotvorci. Fascinovala ho jejich vážnost, jejich pevný dress code, jak nedostupně a drsně se tváří a s jakým klidem vykonávají svoji práci. S minimem mluvení a podle jasně daných pravidel. To bylo něco co u práce svých rodičů nikdy nenašel, u nich bylo vše o mluvení, variantách a kreativním myšlení. Raději než řešit každou situaci individuálně chtěl malý Sang-woo poslouchat přesné rozkazy a nikdy tak nepochybit. K tomu také přispěl jeden z incidentů, kdy jeho matka špatně odhadla svého klienta a ten díky ní ztratil mnoho peněz. Celá rodina tehdy dostala nemálo nepěkných dopisů a výhružek. Po několika letech, kdy se snažili držet mimo vševidoucí oko společnosti, se ale vše uklidnilo a oni se mohli vrátit k normálnímu životu. Alespoň částečně. Jeho matka už se totiž nikdy nedokázala vrátit na stejnou pozici a skončila jako běžná sekretářka v jedné z nenápadných maličkých firem v Kapitolu. Během této doby najal jeho otec několik lidí na ochranu jeho rodiny, čímž ještě více prohloubil zájem a obdiv jeho syna pro toto povolání. Neustále se je snažil napodobovat, hrál si výhradně s vojáčky a imitacemi zbraní. Vše, co mu jeho rodiče nařídili, vykonal bez jediného slova a jak nejlépe dokázal. Byť tím byla jeho výchova o tolik snazší, nedokázali si jeho rodiče přiznat že by jejich jediné společné štěstí mělo nasazovat svůj život pro druhé. A tak Sang-woo cvičil přemety a kotouly potají, když rodiče nebyli doma, a napodoboval chování mírotvorců podle záběrů v televizi. Netrvalo dlouho a rodiče pochopili, že jejich syn nebude jen tak posedávat při běžné práci, a postupně mu dovolili různé formy tréninku, které by ho mohly na jeho budoucí práci připravit. Začal na jednoduchých hodinách sebeobrany a velmi rychle pokračoval na ostatní bojová umění. Mimo to chodil na různé šachové kroužky, věnoval se četbě, prostě vše, aby z něj byl co nejvíce renesanční člověk. Díky jeho pečlivosti si ho všimlo hned několik lidí, kteří rodičům doporučili, aby syna dali na výcvik někam, kde ví, jak nejlépe z lidí vytěžit jejich maximum. A tak se Sang-woo mohl v příslušném věku vydat na akademii do Druhého kraje. Rozhodně to nebyl jenom samý med, podmínky na akademii byly mnohem těžší, než v nějakém volnočasovém centru. Překonávat své limity ho však naplňovalo, doma v Kapitolu si nikdy nevytvořil mnoho přátel a tak mu nemohlo v Druhém kraji ke štěstí nic chybět. Dokonce zde poznal jednu milou dívku, která se později stala jeho přítelkyní. Sama chodila trénovat, připravovala se na Hry, ale naštěstí nikdy nebyla vybrána. A tak každou volnou chvíli trávili spolu, pro něj nejšťastnější okamžiky života. Dokonce se kvůli ní chystal odstěhovat do Druhého kraje a zde také vykonávat svou novou práci. Jenže to by život nesměl být tak komplikovaný, jaký často je. Stín minulosti ho i přes všechnu snahu dohnal, a ani to nebyla jeho vina. Pamatujete doby, kdy byl ještě malý capart a jeho matka tehdy prošustrovala neskutečnou částku kreditů jednoho z klientů? Řekněme, že on na to zapomenou nemohl. Jednou se Sang-woo vrátil do jejich společné domácnosti, jen aby zjistil, že jeho přítelkyně zmizela. Okamžitě se vydal po stopách, které mu zanechali, aniž by tušil, že se jedná o past. Když konečně dohnal únosce, byl ztracen v jedné z mnoha temných uliček města, kde neznal cestu, obklíčen a zcela bezradný. Mohl jen sledovat, jak láska jeho života pomalu umírá po tom, co jí projel žaludkem dlouhý meč, který měl doma z dob svého tréninku. O to bolestivější bylo sledovat, jak trpí. Proklínal je za to, že jí nemohli ušetřit, proč nemohla dostat kulku do hlavy ve chvíli, kdy už nebylo cesty zpět. Nikdy přesně nepochopil, proč zrovna on dostal odplatu za něco, co neměl možnost ovlivnit. Pro některé lidi je pomsta očividně dlouhodobá záležitost. Od té chvíle už nikdy nebyl jako dříve, zanevřel na city a společnost. Vrátil se zpátky do Kapitolu, sehnal si malý byt daleko od rodiny, ani jim už se nedokázal podívat do očí a říct jim, co se vlastně stalo. Ví, že nemůže svou matku vinit za něco tak šíleného, co mu bylo provedeno, stejně v něm ale kousek zloby stále přetrvává. I když už je to pár let, vše zůstává stejné, Sang-woo je uzavřený, tichý člověk bez vlastního názoru. Dokonce už ani na pomstu nemyslí tak, jak tomu zprvu bylo. Věnuje se čistě své práci. Nerad by totiž svými city nebo povahou způsobil bolest někomu dalšímu a zapletl se do další dramatické situace.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92