Monday, December 28, 2020

Dashiell Birdwhistle

[ dešiel brdvisl ]

[player] Rozinka

[fc] James David Maslow
 

freedom cannot be bestowed — it must be achieved

× [species] human
× [date of birth] july 11, 2206 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Těžko říct, jestli jeho povahová stránka introverta patří mezi silné či slabé stránky. Za ty roky života se naučil soustředit se na maličkosti, převážně na vlastní myšlenky a pocity – nutkání. I když v Devátém kraji škola stála za starou belu, nedá se o něm říct, že je tupec, ba naopak v hlavě toho má víc než dost. Nikdy nevyhledával nijak velký kontakt s okolím, a proto mu to bývá dost často i proti srsti a místo toho, aby se zapojil do konverzace, raději zůstává v tichosti poslouchat a vstřebávat informace. Když už dojde na mluvení, předem si rozmýšlí, co daným lidem řekne. Získat si jeho důvěru není zrovna jednoduché. Jeho smysly upřednostňují spíše fakta a současnou situaci, je to prostě realista a vše vidí v barvách, jaké jsou, než aby se zabýval tím, jaké to být může – je to zbytečné. Doba snění a naděje už ho dávno přešla a možná proto inklinuje k řešení daných situací rychle a raději si plánuje v hlavě další tah, než aby nechával všechno otevřené. Ačkoliv působí uzavřeně a rezervovaně, kdesi uvnitř něj se hlásí o slovo touha po tom změnit svět a nastolit spravedlivý směr pro všechny. I když k němu život nebyl nikdy moc spravedlivý, on se jím snaží být. Kdyby nebyl takhle “chtě nechtě” uzavřený, určitě by byl skvělým vůdcem. Často se snaží všechnu práci změnit na zábavu, už jen aby dokázal udržet sestru v pozoru. Je vcelku atletický typ s širokými rameny a větší silou v rukou než v nohách, no, to neznamená, že v nich nemá svou oporu. Možná právě díky své pracovitosti a vytrvalosti se naučil zacházet se srpem, kosou či podobnými nástroji. Svoje dovednosti piloval nejen na polích, ale taktéž při stavbách skleníků, čímž dostal do svých rukou ještě víc síly, a ačkoliv se teda spoléhá převážně na vlastní rozum, svaly dokázal udržet taky. Co se dalších zbraní týče, klasika jako sekera, nože a podobné by mu z ruky taktéž nevypadly, ba dokonce naopak. To minimum dlouhých chvílí, které měl, si krátil házením nožů a srpů do kmenů stromů. Občasně sejmul zatoulaného králíka či podobnou zvěř, ale profesionál rozhodně není. V čem by mohl mít přesilu, by byl surový pěstní boj. Jednou z výhod, kterou mu přinesla škola, je to, že ví, co může sníst a co se nejí – přeci jen jejich kraj je založený tak zlehka na obživě.
  • Nikdy nedokáže sám od sebe jen tak sedět a nic nedělat. Lehký hrdinský komplex by se v něm našel, jelikož by kvůli sestře byl schopen zabít – i kdyby to měl být jeho otec (to by vlastně udělal asi i rád). A tatíkovi vděčí za dvě věci. Po těch mnoha letech, kdy se s ním doslova rval, docela umí předvídat pohyby ostatních, zvláště když jednají v afektu. Druhá věc, za kterou asi tolik vděčný není, jsou jeho sklony k výbušnosti. Každý toho má občas dost. Se sebeovládáním má celkem problém, protože zdědil, nebo teda spíš okoukal to, že hubu nemá jen na mluvení, ale na případnou salvu křiku a nadávek. Ovšem není to tak, že by každého na potkání urážel a podobně – tomu musí předcházet dosti velká provokace, která se dá ale zjednodušit tím, že se někdo opře do jeho sestry. Svoje emoce nerad projevuje, dokonce i před sestrou skrývá vše, co může, ale ne proto, že by jí to nechtěl ukázat, ale spíše aby v jejích očích neklesl. Je to rádoby pán svobodný a nezávislý, no, přesto trpí závislostí na Angee. Plavat se naučil, ale nijak tenhle pohyb neoblibuje, raději chodí nebo běhá, no, žádný vytrvalý sportovec to není. Co se týče maskování, v tom by selhal absolutně. Mohl by být snad čímkoliv, ale kreativním jedincem určitě ne, protože jeho hlava na to není stavěná. Mezi jeho největší strachy – kromě ztráty sestry – patří nejspíš dost neobvyklý strach z loutek, vycpaných zvířat a všeho, co má představovat něco živého. Nenávidí tenhle druh “hraček”, stejně jako pohled dolů z vysokých míst. Ano, výšky nejsou jeho oblíbenou věcí a kromě případných závratí přichází i propadání panice, ztráta logického uvažování a chybování v nejzákladnějších krocích, které pro něj jsou tak typické. Kromě výšek nemá zrovna třikrát rád i uzavřené prostory, není přímo klaustrofob, ale nedělá mu dobře vězet někde zavřený. No, a taky ta nejpodstatnější věc, je alergický na buráky.

    • [ file 001 ] V den, kdy se narodil, zavládla u nich v rodině dlouhá chvíle ticha. Ani jeho matka, ba ani otec nebyli zrovna rodinným typem, a starat se o dítě? No potěš koště. Ačkoliv se ze začátku snažili a dávali mu, co mohli, časem jejich pouto a láska k prvorozenému ochabla na minimum a časem se vytratila – tak jako všechno ostatní. V nízkém věku to nechápal, nevěděl, co dělá špatně, že jej rodiče odsunuli stranou, že se o něj nechtějí starat, že ho nechávají běhat v rozpadlých botách, spát pod prosakující střechou nad hlavou. Jejich dům celkově nebyl nic moc. Čtyři stěny, vrzající dveře, okenice, které ustavičně mlátily do oken, a prosakující střecha nad hlavou, které ani slaměné výplně nepomohly. Jeho otec nebyl zrovna domácí kutil a vše, co v domácnosti udělal, mělo minimální trvanlivost. Jeho matka taky nebyla zrovna třikrát vhodným rodičem. Když mu bylo šest let, narodila se mu mladší sestra – Angellyan – což přineslo další křížek na jeho čelo. Méně něhy, méně pozornosti, a naopak více práce, více starostí. Dětství na nic, co si budeme povídat. Život v Devátém kraji nebyl pro nikoho jednoduchý a jen co byl schopný, musel rodičům vypomáhat na polích, což chtě nechtě prostě musel, pokud chtěl večer jíst. Roky se táhly, on i jeho sestra rostli jako z vody a život nabral novou podobu. Rodiče, znavení prací, začali holdovat alkoholu. Ze začátku se to dalo snášet, jenže křik a hádky se proměnily ve fyzické útoky, jež si zprvu vybíjel otec na jejich matce, jenže co by na to řekli sousedi, že ano? Mlátit ženskou přece není vhodné, ale takové dítě s modřinami není vůbec podezřelé, přec jen, děti jsou nemehla a praští se kdekoliv, no ne? První rána, kterou Dashiell schytal, pro něj bude navždy uvězněná v paměti. Byl pozdní podzimní letní večer a v pokoji rodičů se znovu strhla hádka. Bylo mu pouhých osm let a jeho mladší sestře jen dva a už tehdy si uvědomoval jednu věc – byla pro něj vším. Právě proto se vkradl do jejich pokoje a vytáhl ji z postele, aby ji odnesl k sobě – a tehdy to přišlo. Výčitky, nadávky a odcizení sestry jeho matkou, zatímco otec s ním udělal krátký proces jednou dobře mířenou ranou. Život je krutý, říká se. No v jeho případě to pravda byla. Nebyl nikterak rozmazleným frackem, který dostane vše se sváteční mašličkou na zlatém podnosu. Zatímco jeho nenávist k matce a otci se začala již v počátcích náctiletého věku prohlubovat, jeho touha chránit malou Angee se prohlubovala taktéž. Právě pro její život začal dost brzo krást, kde mohl, převážně jídlo a podobné životně důležité věci, ba dokonce se snažil i v tom “otroctví” na poli oddřít co nejvíce práce, když viděl, že ona už dál nemůže. Roky se táhly, vztahy se nezměnily, stejně jako rvačky, které s otcem začal svádět čím dál tím častěji. Nejednou skončil zbitý jako pes, přec jen i v těch patnácti letech byl stále fyzicky dítětem a proti dospělému muži, jenž den co den dře rukama, prostě neměl šanci – a přesto nevzdával naději. Snažil se bojovat a schytával rány i za svou mladší sestru. Kolikrát se před ní objevil krvavý a zbitý, ale přesto se vždy usmál, pohladil ji po vlasech a řekl jí, že bude líp. Myšlenkou toho, že by kdykoliv mohl skončit ve Hrách, se nikdy nezatěžoval. Neměl na to čas ani pomyslet, natož čas nad tím rozjímat. V podstatě už v tom životě neměl nikoho jiného, na kom by mu záleželo – matka hysterická nána, otec cholerický agresor, přítelkyně? Neexistovala, stejně jako další příbuzní či kamarádi. Jediné, co měl, byla Angellyan, kterou chtěl uchránit před zlem, které nebylo v okolí skryto jen ve stínech, ale i pod vlastní střechou. Když dovršil sedmnácti let, začal pracovat o něco víc, bez vlivu rodičů, aby nepadaly veškeré výdaje na alkohol. Začal nosit Angee malé dárky, ať už to byly obyčejné hřebínky do vlasů, či podobné ne tolik potřebné věci – jen aby jí vykouzlil úsměv na tváři. Do budoucna si přeje jen jediné – zmizet z tohohle přístřešku s Angee, porazit otce a dopřát sestře pěkný život, co víc by mohl chtít, když ji bere jako posledního člena rodiny?

    other worlds

    stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92