Monday, December 28, 2020

Anabelle De Lange

[ anabel dy láž ]

[player] Rozinka

[fc] Sarah Grey
 

most of the dandelions had changed from suns into moons

× [species] human
× [date of birth] march 2 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 100

× [level] 4
× [age] seventeen | 17 永久
× [occupation] student
× [gems] 2




vitality [ +31 ] × defense [ 44 ]
  • Odhodlání a vůle – to jsou hlavní dva pohony, které ji postrkují kupředu. Možná právě díky její fotografické paměti si neustále přehrává většinu bojů z arén, které za svůj život viděla, ale jelikož není až tak dokonalá, dost často jí splývají obličeje. Ve škole to pro ni bylo lehké, protože texty neobsahují ksichtíky a tím pádem procházela s nadprůměrnými výsledky bez sebemenší snahy, a jelikož navštěvovala prestižní výcvik, pamatuje si i základy jako faunu a flóru, bojové zbraně či snad “klasické” přednosti jednotlivých krajů. Jeden by mohl závidět, no všechno má své mínusy. Co se týče jejího (ne)úspěšného výcviku Sicaria, odnesla si z něj mnoho ponaučení a umu. Ačkoliv teda svalů nepobrala jako většina pánského osazenstva, síly má dost – těžko říct, jestli na přeprání medvěda, ale minimálně by se o to s vidinou vítězství pokusila. Naučila se správně dýchat, což ji nezabíjí při běhu či tréninkovém boji, který teda občasně vzdá kvůli vlastnímu znudění, ale jinak bojuje jako lvice. I když byla učena, že jako žena by měla využít momentu překvapení a vhodného prostoru, nepatří zrovna mezi ty, co by se plížili za osobou a bodali ji kudlu do zad v naprosté tichosti. Spíše je to takové to torpédo, co už z dálky zůstane mávat hnátou a houkat: “Haló, ty tam!” To ji dost možná jednou bude stát život, ale taková prostě je. S tím se ale nepojí klasická hra profíků – hrát si na kočku a myš. Když už se dostává k boji, nikdy ho neprodlužuje, když nemusí, přece jen to stojí síly i ji. Co se týče krve a podobných nechutných věcí, ty jí nevadí – viděla toho dostatek na obrazovkách a párkrát i naživo v nějaké pouliční rvačce, takže na co se stresovat, že? Odmalička ji doma učili šermovat, takže lehké bodné zbraně, jako je rapír, jednoruční meče a dýky s prodlouženou čepelí má v malíčku. Chvíli toužila osvojit si um velkého kladiva, kterým by se ukončovaly boje snad i jednou ranou, ale kvůli ladnosti, kterou si pilovala s kordem, jí tenhle sen nevyšel, stejně jako zbraně střelné či zbraně na větší dosah (oštěpy a podobné věci). Je vcelku mrštná a ohebná, ale co se jí musí nechat, pokud to okolí a oděv dovolí, umí se pohybovat vcelku tiše, a právě proto se raději potuluje po kraji v noci, aby se mohla nepozorovaně prát. Nejednou dostala na držku, ale stále to zkouší znovu a znovu.
  • Nevýhoda její paměti je to, že si pamatuje i věci, které se snaží vytěsnit, a možná právě proto jí splývají některé informace, které jsou si až moc podobné a tváře těch méně známých lidí, jež nemá před očima každý den. Nikdy nedrží pusu. Doslova nikdy. Je schopná při tréninku celou dobu žvatlat, provokovat, smát se a proklínat. Pozornost udrží jen stěží, a i když má ostražitý sluch, její roztěkanost jí moc dobrých věcí nepřináší. V případě přesily má nutkání hudrat a jít po nejsilnějším článku místo toho, aby zredukovala ty nejslabší, no tohle se snaží odnaučit s poučkou – to nejlepší nakonec. Další háček, který tady blonďatá slečinka má, je její záliba dokazovat okolí, že je prostě lepší než ostatní – převážně tedy chlapi, za což můžou její rodiče. I přes její akčnost a nutkání dokazovat si jisté věci, je vcelku lenivá. Když to na ni přijde, je schopná se na dlouhé dny zabarikádovat do pokoje, zalézt do postele a číst si, což se zrovna na někoho z kraje profíků asi moc nehodí, problém by mohl nastat ve chvíli, kdy by se snad do arény dostala a tahle přepadovka ji chytla i tam. Jedna z velkých nevýhod je, že je až moc přátelská. Potřebuje mít vlastní kotvu, která jí řekne: “Anabelle, tohle je špatný nápad.” Jinak je schopná skákat hlavou dolů ze střechy, když na to přijde. Právě proto je jako samostatná jednotka dost nevyzpytatelná a nevhodná. Nejlepší by pro ni bylo, aby se jí někdo nalepil na záda a stále jí našeptával, protože, co si budeme, stratég taky moc není a potřeba družit se je silnější – avšak to možná aréna a adrenalin změní, přeci jen se nikdy neocitla v situaci, kdy by si nemohla dovolit svoji rozjařenost, až na svůj vyhazov z výcviku. Co se plavání týče, umí to, ale nikdy neplavala nikam moc daleko a taky má tak trochu strach z otevřených ploch vody. Zvláště když nevidí na samotné dno. Ten strach, že se jí cosi obmotá kolem kotníků a stáhne ji to pod hladinu, je jedním z největších strachů, který má, hned následuje strach z ohně – neví, proč ho má, ale většinou si od otevřeného ohně prostě udržuje odstup, protože uhořet jako čarodějnice očividně není něco, co by chtěla. Jakmile ji začne někdo popichovat, že je slabá holka, chytne tak trochu rapla a zrak se jí zbarví do červena, což by mohlo být pro vypočítavého jedince dost výhodou. A zatímco jsou hloubky a oheň jejím nepřítelem, pavouci a jiný obtížný hmyz se řadí hned na druhou příčku ve strachu, i když to je asi silné slovo, spíš je to přirozený respekt z vícenohých tvorů. Jako jednu z největších chyb, kterou má, považuje to, že se neumí přetvařovat. Nikdy neskrývala emoce, občasné pubertální výkyvy a touhy – nikdy si nedokázala nasadit masku a hrát si na někoho jiného, a právě proto jde z jejího chování lehce vyčíst, jestli lže, nebo ne.

  • [ file 001 ] Narozena jako jedináček do rodiny, která se nemá špatně. De Langeovi sice nepochází mezi známé rodiny, ale spokojeně si vystačí s tím, co mají. Jakožto velcí nadšenci do Her se snažili počít syna a dobrovolně ho vyslat na jatka, aby přinesl slávu nejen jejich rodině, ale taktéž Druhému kraji, který si prostě “musí” zachovat prvenství v počtu vítězů. Po narození Anabelle byli lehce zklamaní. Dívky jsou slabé, mužům se jen těžko vyrovnají – alespoň to slýchala už odmalička z úst svých rodičů. A právě to jí podkopávalo nohy už od dětství. Představa, že je zklamáním svých rodičů již od útlého věku, v ní nechala vyrůst vlka toužícího po jediném. Chtěla jim ukázat, že je lepší, než si myslí, že je lepší než muži, a že dokáže to samé a ještě lépe. Vtipné na tom bude asi jen to, že se Hrám chtěla vyhnout, ačkoliv na ně chtěla být připravená. Rodiče jí nakonec dovolili trénovat s podřadným trenérem, jenže to jí nestačilo. Osudnými se pro ni staly 136. Hry, kdy téměř po celou dobu nezamhouřila oči a hltala dění v aréně. Jen ďábel sám ví, jestli její cílený favorit byl kvůli tomu, že to byl krajan, nebo kvůli jeho stylu. Ano, její platonická láska vzplála v tak malém srdíčku a každou smrt, kterou onen dotyčný předvedl, si zapisovala do paměti, jako kdyby ji plánovala zopakovat. Nadir Calloway ji doslova a do písmene očaroval. Od doby, kdy vyhrál Hry, vedla v pokoji pěkně v šatníku tajnou svatyňku, kde měla jeho fotku a snad trilión věcí s ním spojených. Jediné, co jí chybělo ke štěstí, bylo setkat se s ním, nebo, po jeho vzoru, vyhrát arénu. A v nejlepším případě obojí! A právě tehdy přišel zlom. Zlom v jedné návštěvě, v jedné zprávě – v jednom přijetí. Bylo to pro ni šíleným překvapením, ale dost se nadřela pro to, aby to dokázala – byla vybrána do kvalifikačního výcviku Sicarius. Zprvu byla spokojená, jenže čím více nátlaku v tomhle prestižním programu bylo, tím vyčerpanější byla. Vydržela v něm do svých patnácti let, než byla vyhozena, protože začala zaostávat. Tehdy se jí rozbil sen. Stejně jako její snaživá povaha. Kdo byl jednou vyhozen, nebude znovu přijat – pravidla zněla jasně a žádnou kličku v nich nedokázala najít. Možná právě proto se v ní v tu dobu vzbudil neskutečný hněv a touha po krvi. Když přišla sklizeň na 141. Hry, stála nedočkavě a čekala na onu otázku, jestli se někdo hlásí dobrovolně, přesto se ale v aréně neocitla, protože Rexether se přihlásila dobrovolně dříve. Ve vlastním ponížení a ještě větší zlobě, že nestihla ani vyřknout, byť jen jedno písmenko a přihlásit se, odešla pryč. První čin, který následoval, byla pouliční rvačka, jež ji stála pár šrámů, ale nakonec odešla jako vítěz, což ji ale neuspokojilo dostatečně. Od určité doby se opět věnuje naplnění svého snu – dokázat všem, hlavně rodičům, že ona na to má a taky v případě, že se jí podaří do arény dostat a zvítězit, chce věnovat výhru na počest Nadirovi, kvůli kterému začala po výhře prahnout jako správný profík.

  • 1x sponzorský dar, zvýšené útoky (max. 20) na jeden vybraný boj
  • mobil - Advansy

other worlds

stranger2s.jpg https://static.wixstatic.com/media/134c08_e2039edee53b41f8acf8d5df574526a4~mv2.png/v1/fill/w_280,h_168,al_c,lg_1,q_85/INZERCE%206.jpg