Wednesday, July 08, 2020

Quinn Qualley

[ kvin kvejli ]

[player] Teryna

[fc] Loren Gray
 

oops, i did it again

× [species] human
× [date of birth] june 26, 2205 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] nineteen | 19
× [occupation] trainer
× [gems] 0




points [ 0 ]
  • [ personality ] Kapitolané, jací mohou být? Žijí v nejbohatší oblasti Panemu a i ti nejchudší z nich se mají mnohokrát lépe než lidé z krajů. Jistě jim ten luxus musel stoupnout do hlavy. Určitě jsou arogantní a nepřející. Avšak nic není přesně takové, jak to vidíme na první pohled. Jak se říká: „Nesuď knihu podle obalu.“ Quinn tím byla celkem dobrým příkladem. Její oblíbená barva byla bezesporu růžová. Co byste si o ní pomysleli? Nejspíš, že je to princeznička, co žije ve strachu, aby si neulomila jeden ze svých nehtíků, nebo aby se jí nezlomil jeden jediný vlásek. Quinn však byla vskutku drsná slečna, která milovala dobrodružství, ačkoliv si ho v Kapitolu moc užít nemohla. Lehká arogance k ní také patřila, to jí nikdo nevzal, ale měla také pár těch světlých stránek. I přestože Quinn byla většinu času ta arogantní dívka, vždy jí ledové srdíčko roztálo, když někdo jiný měl problémy. Mohlo se to zdát lehce divné, ale Quinn se možná někdy vydávala za někoho, kdo jí nebyl moc podobný. Přeci jen většinou to, jací doopravdy jsme, ukrýváme až v našem srdci, našem hřejivém jádru. Na druhou stranu jsou zkrátka lidé, kterým se nevyplatí ukazovat své slabiny. Lidé, před kterými si musíme hrát na to, jací nejsme, nebo jsme? Tak či onak je jenom na nás, jak chceme, aby nás lidé viděli. Když chceme, aby nás viděli jako zlé lidi, budeme zlými lidmi. Když budeme chtít, aby nás viděli jako hodné, budeme hodní. Ve finále jsme to, jak nás vidí ostatní. A jak vy vidíte Quinn?
× × ×
  • [ file 001 ] Kapitol, nejbohatší a nejvyspělejší část Panemu. Co jiného si přát? Od hlavního městečka by se snad nedalo očekávat nic jiného než, až možná přehnaný, luxus. Jeho obyvatelé si žili doslova jako v bavlnce a Quinn s její milující rodinkou nebyla výjimkou. Nevztahovala se na ně Sklizeň a skoro vše za ně udělalo zbylých dvanáct krajů. Byl to vskutku krásný život, sama Quinn by si nejspíše neuměla samu sebe představit někde na poli. To jednoduše nepatřilo k ní. Bylo to však tím, že ona sama tohle nikdy k životu nepotřebovala, tudíž to nikdy nedělala. Dělal to za ně někdo jiný, tak proč se namáhat? Na jednu stranu to bylo příjemné, nedělat vskutku skoro nic. Na druhou stranu má i práce své klady, které Kapitolané nejspíš nikdy nepoznají. Quinn si nikdy na tento život nestěžovala, jak by mohla? S rodinou žila v útulném bytečku, který, stejně jako většina bytů v Kapitolu, překypoval luxusem. Jakmile ale v něčem takovém žijete odmalička, připadá vám to jako absolutně normální věc, a dokonce byste si možná přáli víc. Není divu, že Quinn byla takové malé rozmazlené a zlobivé děťátko. Jako maličká byla nešikovná. Ať už nechtěně něco rozbila, či si polila své oblečení. A tak jako každé dítě, i ona měla své typické výmluvy. Mezi její oblíbené patřila třeba tato: „Maminko, ale já nelžu, jen si vymýšlím.“ Používala ji, když se něco přihodilo a ona se snažila to shodit třeba mnohdy i na vítr. Vítr a gravitace mohou za všechno, však? Nebo také s oblibou říkala: „Ono samo.“ To zase pro případ, že rozbila nějakou ze skleniček. Nakonec zbyla nejspíš ta nejvtipnější: „Málem jsem se polila.“ Ačkoliv by si každý myslel, že to bylo opravdu málem, nebylo tomu tak. Malá Quinn tak většinou byla politá skoro od hlavy až k patě. Na její obranu bylo to její rané dětství a ještě ani neznala význam veškerých slovíček. Tak či onak si Quinn dětství užila a co nevidět přišla puberta. Pro Quinn to bylo především období náladové a také období, kdy byla někdy tajně zamilovaná do vítězů, a nejen do vítězů, mužských splátců Her. Naštěstí i toto období pominulo a z Quinn se stala dospělá slečna. Věk, kdy se staneme dospělými, je jen pouhým číslem, které nám zajistí vstupenku do světa, který jsme zatím jako děti neměli šanci poznat. Většinou to neznamená, že jsme tohoto světa hodni. Je to jenom naše vyspělost a nevyspělost, která určí, jestli jsme na tento život připraveni, či nikoliv. Každý jsme jako dítě snili o tom, jak budeme dospělí a budeme moct téměř cokoliv. Teprve až jako dospělí si uvědomíme, že jako děti jsme neměli pomalu žádné starosti a že byl svět pro nás jednodušší. Takové mínění měla i Quinn, avšak na rozdíl od ostatních dětí z jiných krajů, Quinn nemusela prožít své dětství ve strachu z toho, že její jméno v ten osudný den bude vyřčeno a později ho uslyší i celý Panem. Mohla to sledovat jen z pohodlí domova, kde jí téměř nic nechybělo. Takový život by si nejspíš přálo mnoho lidí. Bohužel neměli to štěstí a Quinn se v tomto ohledu ani o jejich štěstí nezajímala. Někdy její myšlenky zabloudily k tomu, jaké by to bylo žít v jednom z krajů. Každý rok stát na náměstí celá napjatá, jaký nešťastlivec letos poputuje do Her, jestli to nebude dokonce i ona. Nikdy takový strach nezažila a jako Kapitolanka ani zažít nemohla. Nestěžovala si, jelikož opustit svůj sladký domov by nejspíše nedovedla. Navíc nechtěla umřít tak mladá. V tomhle snad i ty dívky obdivovala, ačkoliv jich se nikdo neptal na to, zda chtějí, nebo nechtějí umřít. Štěstěna zkrátka rozhodla o jejich osudu života. Quinn samo sebou do Her nikdy nemusela, avšak i tak si našla koníček v posilování a trénování se zbraněmi, i když to v životě ve finále nepotřebovala. Její otec jí v tomto dělal skvělého parťáka a Quinn tak brzy v tomto byla opravdu dobrá. Mimo to, měla takový dětský sen, a to dostat se nějakým způsobem do jakéhosi zákulisí Her, což se jí nakonec povedlo, hlavně díky jejímu otci, a ona nyní pracuje jako jedna z trenérů splátců.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92