Thursday, April 23, 2020

Ephraim Deveraux

[ ífrejim deveró ]

[player] Niel

[fc] Alessandro Mahmoud "Mahmood"
 

sucess builds a character

× [species] human
× [date of birth] february 26, 2197 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty six | 26
× [occupation] peacekeeper
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • -
  • -

  • Narodil se v Kapitolu, avšak v něm neproudí čistě kapitolská krev. Jeho matka pochází z Třetího kraje. Jeho otec se narodil v Kapitolu, ale často kvůli vývoji nových technologií trávil čas ve Třetím kraji. Takže tam poznal jeho matku. Ona se k němu přistěhovala do Kapitolu. Vzhledem k tomu, že jsou manželé, nebyl to problém. Teda u vlády. Kapitolané na ni nahlíží přes prsty. Vlastně celkově na jeho rodinu. Tudíž to rozhodně neměl nikdy lehký. Že si ve škole na něj zasedli učitelé? Nemohl s tím nic dělat. Ještě by ho mohli poslat do Třetího kraje a tam by mohl být vylosován do Hladových her. Nikdy se nevzdává, snažil se zapadnout, ale on byl vychováván trochu jinou výchovou než Kapitolané. Rozhodně jeho výchova nebyla jen o tom, jak jsou Hry úžasné a jaká to je sranda. Hodně se toho dozvěděl od příbuzných z matčiny strany. Má teda dost všeobecný přehled o tom, jak vnímají různé věci lidé z Kapitolu a také má přehled o tom, jak to vnímají lidé z bohatších krajů. V tomhle ohledu je celkem bystrý. Rád cvičí, naštěstí Kapitol mu v tom nabízí hodně možností. Fitness centra jsou snad na každé ulici, a to mu opravdu vyhovuje. Vždy si tam může jít vybít svoji zlost, když ho někdo naštve. Což se děje celkem často. Je totiž dost výbušné povahy. Vždy, když se naštve, tak vůbec nezná meze. Proto se i vydal na dráhu mírotvorce, prakticky práce, která je pro něj dělaná. Navíc má rád všechno v pořádku, chce prostě dodržovat pořádek. I když ho lidé nemají dvakrát rádi, tak z něj mají alespoň respekt a o to mu vždycky šlo. Celkem je v práci i úspěšný, není to zrovna člověk, který je ukecaný, proto jen poslouchá pokyny a dělá svoji práci. Mají z něj celkem radost, že nemá pořád otázky typu proč a jak. Rodiče s tím nikdy nesouhlasili, ale jemu to bylo jedno. Chtěli z něj mít nějakého vývojáře nových technologií, ale to jim úplně nevyšlo, smůla. On se celkově moc nepodobá svým rodičům. Je to divný, ale nejspíš za to mohou plastické operace, které má jeho otec. Těžko říct. Je trochu snědší pleti. Oba jeho rodiče jsou bílí jak stěna, což je celkem zvláštní. Má černé, velmi krátké vlasy. Oči má poměrně dost výrazné. Jsou tmavě hnědé, takové má jeho otec. Takže asi trochu podobnosti tam bude, i když to je jen barva očí, že. Rty jsou na jeho obličeji to nejvýraznější. Snad celý Kapitol by si přál, aby se narodili s takovými rty a nemuseli si nechávat píchat botulotoxin. Jsou opravdu výrazné a dost velké, celkem dost nezvyklé na kluka. Každopádně k jeho obličeji to opravdu sedí. Mimo to je opravdu vysoký. Měří necelých sto devadesát centimetrů. Celkem dost vyčnívá z řad Kapitolanů. Možná už jen tím, že nemá žádnou plastickou operaci. I když dost lidí mu nevěří, že ty rty jsou přírodní, avšak jsou. V levém uchu nosívá kruhovou náušnici, která je celá ze zlata. Dostal ji k osmnáctým narozeninám. Po celých zádech má kmenové tetování. Další tetování, avšak menší, má na zápěstí.
× × ×
  • [ file 001 ] Jeho život byl vždy takový zvláštní. To platí i o jeho výchově. Byl vychováván rodilým Kapitolanem, ale zároveň bývalou obyvatelkou Třetího kraje. Navíc si vždycky lidé na ně ukazovali prstem, což mu nebylo zrovna příjemné. Především v jeho pubertálních letech. Nikdy nic neměl jako děti, které měli oba rodiče rozené v Kapitolu. I ve škole to měli lehčí než on. Byl častěji zkoušen, dostával mnohem víc trestů, přitom jiné děti zlobily víc než on. Na druhou stranu díky subjektivitě učitelů toho umí mnohem víc než oni. Ačkoliv půlka jeho rodiny žije ve Třetím kraji, tak v něm nikdy nebyl. Rozhodně tam nepojede sám od sebe jen tak pro zábavu. I když ho v Kapitolu dost lidí nemá rádo, tak mají k němu respekt. To mu k životu stačí. Ačkoli byste to do něj neřekli, tak ve škole byl celkem dobrým žákem. I přes ten nával od učitelů, vše zvládal. Časem si i na to začal zvykat, že si na něj všichni ukazují prstem. Takže vlastně žil dál takový svůj zvláštní život. První zlom přišel, když mu bylo patnáct. Začaly se u něj projevovat první známky agresivity. Začal být trochu víc agresivní na spolužáky. Začal se dost prát. Člověk by řekl, že s ním prostě jen mlátí puberta. Nebylo tomu. Agrese přetrvávala a akorát to s ním bylo horší a horší. Začal teda chodit do fitness centra, kde svůj vztek vybíjel. Nejspíš za jeho agresi může to, jak si na něj všichni ukazovali, že nejsou rodina s „čistou“ krví. Během dvou let se to pomalu uklidnilo. Agresivní je teda dodnes, ale rozhodně to není tak strašné, jako tomu bylo v patnácti nebo šestnácti letech. Nejspíš to koriguje tím, že chodí cvičit a vybíjet si svoji zlost do posilovny. Jeho agrese ale nemá jen nevýhody. Krom toho, že z něj někteří mají trochu nahnáno, tak byl prakticky díky tomu přijat na Akademii mírotvorců. Při přijímacím řízením předvedl dobré fyzické schopnosti. Měl i dobré výsledky celé své předešlé studium, tím pádem byl přijat na Akademii. To byla jedna z mála věcí, která mu v životě udělala opravdu radost. Rodiče si moc nepřáli, aby se stal mírotvorcem, ale jemu to bylo tak nějak jedno. V Akademii rozhodně nebyl nějak výjimečný, jak očekával. Bylo tam hodně lidí, kteří byli jako on. Rozhodně neměl lehké se tam udržet a být dobrým. Avšak cvičil, pořád cvičil. Nikdy to nechtěl vzdát. Chtěl být tím nejlepším. Po čase se mu povedlo, že začal patřit mezi lepší studenty ročníku. Akademii absolvoval úspěšně a rovnou byl umístěn do Kapitolu. Toho si vážil. Našel si byt kousek od centra města. Odstěhoval se teda od rodičů. Po pár měsících viděli jeho snahu a dobře vykonanou práci. Rozhodli se mu krom Kapitolu přidělit Desátý kraj, který je celkem oříšek, přeci jen se v něm nacházejí věznice a jedná se všeobecně o velmi náročný a nebezpečný kraj. I tak ho to potěšilo. Všímají si totiž jeho práce a nebojí se ho přidělit do nějakého nebezpečného kraje. V tu chvíli si uvědomil, že nebyla chyba stát se mírotvorcem a že všem dokáže, že to dotáhne daleko. V Desátém kraji se mu daří. Není tam pořád. Dost času tráví v Kapitolu, ale dost pendluje mezi Desítkou a Kapitolem. V kraji se snaží udržovat pořádek. Není to jednoduché, jak zjistil. Oproti Kapitolu to je opravdu oříšek, jelikož jsou v hlavním městě lidé celkem poslušní. Zatímco v Desítce se hodně lidí bouří. S rodiči se stále vídá a i jeho rozhodnutí už celkem přijali. Jeho matka moc nesouhlasí s tím, aby jezdil do Desátého kraje, bohužel už je plnoletý a má právo si dělat, co chce. I přesto mají mezi sebou vcelku dobrý vztah. Avšak to rozhodně není dokonalá rodinka bez chyb.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92