Saturday, April 25, 2020

139th Annual HG - Rozhovory


  • 1. kraj - Anniston Irvine-Duesenberry & Leonard Carpentier
    • Body → rozhovor: [8/10] x [6/10] - oblečení: [8/10] x [8/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Žádný. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Je to tady. Její první rozhovory. Už na první pohled z ní srší nadšení. Upraví si šaty, které ji sahají po kolena a zkontroluje v zrcadle make-up, který normálně moc nenosí a vlasy, které má vyčesané do vysokého culíku. Tudíž jde vidět na jejím spánku ledka, která značí, že se jedná o androida. Je trošku nervózní, ale to nadšení rozhodně převažuje. Se širokým úsměvem se vydá doprostřed pódia. „Dobrý večer, Paneme! Dnes jsme se tu všichni sešli ku příležitosti 139. Hladových her. No, není to úžasné? Mé jméno je Nirah a budu vás provázet dnešním večerem. Naši splátci jsou v tuto chvíli už jistě nachystaní a někteří možná i nervózní z otázek, které je tu čekají. Proto nebudu už dále zdržovat. Prosím o velký potlesk pro naše první splátce tohoto večera, splátci z Prvního kraje, Anniston Irvine-Duesenberry a Leonard Carpentier!“ Rukou pokyne k místu, odkud by měli přijít a následně trochu zatleská. Jakmile dojdou k ní, tak je pobídne, aby se usadili a sama se posadí. Ještě chvilku počká, než se publikum uklidní a pak už přejde k první otázce večera. „Co říkáte na ostatní splátce? Vidíte v nich nějakou hrozbu nebo někoho vhodného do spojenectví?“ Vychrlí na ně. „Nebo plánujete jet každý na vlastní pěst?“ Dodá, jelikož i to by byla možnost. Pak už jen sedí a poslouchá, co jí k tomu řeknou.

Leonard Carpentier: Stál na místě, odkud pro něj nebude nikterak náročné zkrátka a jednoduše vyjít na pódium a projít si tímhle šílenstvím. Musel se ujistit, že je tu ta pečlivá s ním pořád, protože kdyby utekla, těžko říct, jak by to zvládl. Jen, co zaslechl hlas moderátorky, zbystřil a očky se zaryl do své krajanky. „Běž první, a jó, to je celkem logický, když tvý jméno říká první, že.“ Utrousí nenápadnou řečnickou otázku a snad už mikrofony nebyly zapnuté. No, když vyjde Ann, vychází i on, tak je to přece domluvený, ne. Po cestě se drobátko zdraví s publikem – spíš úsměvy. Na místě k tomu určenému se posadil a pak už dával pozor. „No, já pořádně nevím, ty jo?“ Volnou rukou se drbal na hlavě a nenápadně s ní točil kamsi k Ann. „Bych řekl, že pokud nepatří do nejlepšího kraje Panemu, pak to budou dost bábovky, co na ně říkáte vy?“ Zeptá se, jakoby takovým stylem bylo naprosto běžné mluviti s kýmkoliv. Ale rozhozený z toho překvapivě není. „Pojit se, moc se mi to nezdá. Máme být špičkou, co se soubojů týče a já… Teda, ona je dělo, to vám povím.“ Začne lehce zmateně ukazovat ze sebe na Anniston – no, jedno ukázání, no bóže. „A já jsem taky určitě dobrý, jsem přece z Prvního kraje,“ zopakuje znova, asi je to dobrý důvod. „Na svojí pěsti nepojedu, nemuselo by to dopadnout špatně. Hlavně je to hrozně nepřirozený.“ Zvedne ruku k obličeji a začne si ji prohlížet. A v ten okamžik se ohlédne k Ann, na sucho polkne a sleduje její počínání – je jasné, že má teď slovo ona.

Anniston Irvine-Duesenberry: Jakmile je vyzvána na pódium, hrdě vykročí se svým krajanem v zádech a sotva se dostane celá do záběrů kamer, se zdviženou pěstí slavně pozdraví. „Zdravím celý Panem!“ Někteří diváci s podobnými malůvkami na tváři, jako má ona, na sebe upozorňují, aby si jich všimla. To také činí. Ukáže na ně a zdvihne palec na jedničku. „To jsou mí lidé!“ Poté se usadí už do křesla pro hosty a přehodí nohu přes nohu a vyslechne první dotaz. Koukne na svého krajana a spustí. „Dělo?“ Nechápavě se otočí na Leonarda a zakroutí hlavou, kde na to přišel, vždyť jí celý ty dny neviděl, načež dodá: „Ty asi moc s ženskými nejednáš, co?“ Pohledem se vrátí k moderátorce a jejím otázkám a k myšlenkám ohledně svých reakcí, které jakmile jsou připraveny, sdělí: „Ne, ne, já moc ne. Vlastně, ostatní jsem v pravdě řečeno moc neviděla, jen pár. Od pohledu ujdou, ale zase u některých z nich mám pocit, že myslí spíše svaly než hlavou a to je na mě hodně málo,“ odpoví a ušklíbne se záludně do kamery. „Já jsem sólový hráč. Požádat o spojenectví můžou, k tomu bude třeba odvaha, a tu cením, ale když uvidím, že mi bude dotyčný na nic, co s ním. Podříznout a nechat být. Když ten člověk bude za něco stát, ráda toho využiju,“ pokrčí rameny a dodá: „On už to Leo načal a měl pravdu, upřímně, kolik z nich je ale hodno spojenectví s Prvním krajem?“ Rozhodí na to rukama do davu.
  
Se zájmem je poslouchá, vlastně jim visí na každém slově, které vypustí z úst. Nechává jim dostatek času, aby k tomu řekli vše, co chtějí. Jenom na jejich slova s úsměvem přikývne. „Určitě jste přemýšleli nad tím, co byste dělali ve svém životě, kdybyste vyhráli Hry,“ podívá se na dívku, „nebo jste měli nějaký plán, kdybyste do arény nešli. Takže otázka zní, co by bylo smyslem vašeho života po hrách, nebo kdybyste do nich nešli?“ Poví lehce a přehodí si nohu přes nohu.

Leonard Carpentier: „Můj život není vůbec jednoduchý, Mirko.“ A dokonce se na ni i vřele usměje. Tady má někdo radost z oslovení jménem. Celou větu však započne v jakémsi ponurém duchu, jakoby se chystal vysvětlovat baladický příběh o mrtvém kamarádovi. „Původně jsem středobodem nějakých her být vůbec nechtěl.“ Mávne rukou a oči kulí v dramatickém přemítání. „A ani teď si nejsem jistý, co tu vlastně dělám.“ A dál už točí hlavu i do publika a kamery. Potkal ducha a zbláznil se, to je ono. Když zničehonic lapne svou krajanku po stehně a lapnutím se myslí to, že jí prostě chytil za stehno – posmrtná křeč? „Ale pak!“ vyhrkne důrazně s tím, jak tam tu Ann osahávý. „Si říkám, dobrodružství bodne, ty vaše blýskavý kameny už mě vyrábět nebaví, tak se obětuju pro kolektiv.“ Opře se pohodlně – dokonce se až zaryje do pohovky a mohl by tak vydržet věčnost. „Teda to obětování nemyslím doslova, vy ostatní vůbec neposlouchejte.“ S posledními asi čtyřmi slovy vstane z gauče a jakoby to volal do zákulisí ke zbytku splátců. „NE-O-BĚ-TU-JU-SE. Smůla!“ Zavolá tam na ně pro jistotu ještě jednou, asi kdyby neslyšeli, a to se pak posadí zpátky a předstírá, že se teď absolutně nic nestalo.

Anniston Irvine-Duesenberry: Poslouchá Leonarda a ty jeho perly, co z něj padají a v duchu si pomyslí, co tohle je za Jedničkáře, když nechtěl nikdy do Her. Nečekaně ji chytí za stehno, a pokud by tu nebyly kamery, asi by mu dala šmahem pár facek. Radši to ale přejde a od této chvíle, holt jeho hru na blbce bude hrát taky. Pak přejde ke svým odpovědím. „Takhle, nepřemýšlela jsem nad tím, tak jak myslíš, Nirah. Spíš v rovině, kdybych nějak přežila sklizňové roky. Pak bych se ráda věnovala něčemu z toho, co naši. Buď něco s vínem, a nebo výroba šperků. Spíš ty šperky. Přece jenom jsem holka.“ Po odpovědi se skutečně od srdce zasměje, i když je to takové klišé, co se vztahu holek a šperků týče a pak ještě dodá na dokončení: „Jenže jsem profikraj a soutěživá. Proto jsem tu.“ Mimo své odpovědi pak nečekaně zareaguje na jednu z Leonardových odpovědí. „Přinejhorším tě obětuju já,“ otočí se a zazubí se na něj. „Fakt jsi řekl Mirko?“ Než se přesunou k poslední otázce si ještě vzpomene: „A nebo dělat do hudby. Když už mám celou dobu jako poznávací znamení sluchátka.“ 

Lehce se zasměje, i když to nejspíš moc vtipné nebylo. „Moc času nám už nezbývá, ale hodně lidí zajímá původ tvého tetování, má nějaký význam nebo příběh, jak jsi k němu přišla?“ Zeptá se Anniston a pak se otočí na Leonarda. „Když už jsme u těch tetování, chtěl bys nějaké? Pokud ano, tak jaké a mělo by nějaký hlubší význam?“

Leonard Carpentier: Otázka zpočátku nepatří jemu a tak jen potutelně kouká, rozhlíží se a tak nějak se projevuje jako dítě, které by rádo všechnu pozornost světa, ale ne a ne přijít na způsob, jak to udělat. Založené ruce v klíně, hlavu otáčí jako sova a pokaždé koukne do kamery – ona úvaha nad tím teoretickým posednutím není tak špatná, chtělo by to vyřešit. „Si čmáráš po rukách, fakt jo?“ Vykulí oči. „Vidíte, Mirko, to jsem sám nevěděl.“ A to se na ni teda usměje mnohem víc než za celou dobu tu – má radost. Stále ale není vzpamatovaný z těch tetovaček. „Mně máma říkala, že ti to zůstane, dokud neumřeš a že pokud nebudeš mít hodně peněz a nekoupíš si hodně plastik, nebude to vypadat pěkně.“ Velmi rozumně obhájí prozatím něco, co pořádně nevysvětlil. „Má to ale svoje výhody, když si vytetuješ netopýra, není to moc pěkný zvíře, ale až budeš stará a škaredá, bude z toho slon, ten je hezkej.“ Poví ke svojí krajance a nad otázkou, jestli on sám by něco chtěl, jen vrtí hlavou do stran. „Neblázněte, Mirko. Vůbec a už vůbec ne hluboko, nechci umřít na vykrvácení.“ A tím to tedy rozsekne. Pokud nejsou další otázky, tak po pokynu odchází spolu s Ann.

Anniston Irvine-Duesenberry: Je z Lea čím dál víc na mrtvici, celé dny neprojevuje zájem o nic okolo, a teď, jako velký kámoši si chce povídat. Nechá tedy vypovídat svého velmi ukecaného krajana a pustí se sama do odpovědí. „Mezi rukama a tváří je mírný rozdíl, řekla bych, můj milý Leo. Já nic přidávat nebudu, já jsem spokojená, jak to je. Možná, bude-li možnost, později něco přibude, ale jen malý, symbolický. Už je toho dost a dost,“ poví směrem k Leovi a pak se pohledem vrátí k Nirah a jejímu dotazu, který prostě čekat dnes večer musela, i kdyby nebylo na co se ptát. Také se celkem pobaví, když na to přijde řeč. „Hned při příchodu tady pár lidí na mě gestikulovalo, měli to namalované taky. To potěší, to jim nemůžu upřít. Příběh to má, ale význam žádný. Je to vlastně následek jedné sázky z dřívějška. Sázku jsem tehdy prohrála, a tak vzniklo tohle, já chtěla, když už to muselo být, něco, co tolik neruší na první pohled a ornament byl ideální volba. Bolelo to ale jako čert, to nebyla ruka, ani noha.“ Ačkoli si tu dnes Leonard hraje na blbce a v duchu musela uznat, že pokud hraje a není jím, tak znamenitě, přímo na cenu, té jeho reakci se zasmát musela, to udržet nešlo a rýpavě na to odpoví: „Já ti nějaký udělám. Jestli tě zabijou a já tě najdu, udělám ti stejné, co mám já na tváři a navíc zadarmo ze známosti a bez bolesti. To je dobrej kšeft, ne?“ Odpoví mu a žoviálně ho pleskne bez varování po koleni. Pak se zvedne, podá ruku moderátorce a poděkuje. „Dobrá práce, Nirah. A vy jste byli také skvělí,“ ukáže do diváků. „Nezapomeňte nám fandit! Hezký zbytek večera všem!“ Na cestě z pódia decentně zamává do kamer pro lidi u obrazovek a do davu pošle pár vzdušných polibků. Jeden i té skupině ze začátku.
  • 2. kraj - Crimson Aswegan & Mars Pylon
    • Body → rozhovor: [8/10] x [8/10] - oblečení: [8/10] x [8/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Stejně jako na přehlídce je hlavním doplňkem kostýmů kovové brnění. Při každém jejich pohybu je tak slyšet kovový zvuk. Chlapec má z brnění vytvořen kousek vrchního dílu a poté suknici, jako mívali starověcí bojovníci, ale pro veškeré dámy v publiku bude nejspíše zklamáním, že pod ní má černé spodní prádlo, aby nebylo vidět nic, co nemá. Důvod, proč na sobě splátci nemají brnění více je ten, že kovové části jsou celkem těžké a zároveň také proto, aby diváci měli lepší výhled na vypracovaná těla profíků. | Designér: Kesame Brannan

Rozloučí se s Prvním krajem a znovu si stoupne, jelikož je řada na uvedení dalších splátců, tentokrát z kraje, ze kterého pocházela i ona. „A nyní, dámy a pánové, prosím přivítejte splátce z Druhého kraje, Crimson Aswegan a Marse Pylona!“ Ani si to neuvědomí, ale při zmínce Druhého kraje si položí ruku na srdce, než s ní opět pokyne k místu, odkud by měli přijít splátci.

Mars Pylon: Rozhovor Jedniček se táhl a Mars už cítil, jak mu dřevění nohy, když v tom se ozval burácivý potlesk a ženský hlas jej vyzval, aby vstoupil na pódium. Opustil tedy zákulisí a se širokým úsměvem vyšel moderátorce vstříc, přičemž cestou zamával divákům. „Jsem rád, že tu s vámi dnes mohu být!“ Svá slova směřoval primárně k divákům, ale na konci věty se otočil k moderátorce na znamení, že do své výpovědi zahrnul i ji. Vzápětí se usadil do křesla.

Crimson Aswegan: Netrpělivě vyčkávala v zákulisí a porůznu si nevrle rovnala krátkou sukni, málem si kus látky roztrhala, ale to byla dřív donucena se vydat k moderátorce. Vydá se po boku Marse na pódium a nijak se nepokouší příliš zaujmout, tváří se jako obvykle, tudíž střídá mračení a úsměv – poprvé na její poměry upřímný a nijak křečovitý. Při Marsových slovech jen otráveně protočí očima. Necítí to stejně jako on. Jediný důvod, proč se přihlásila, je aréna a nic jiného ji nezajímá. Svou pozornost míří pouze na moderátorku, které pokyne hlavou na uvítání, načež se pohodlně složí do křesla, vyčkávajíc na první otravný dotaz.

Jakmile se k ní připojí, tak jim věnuje přívětivý úsměv a také jim pokývne na pozdrav. „To my jsme rádi, že jste se k nám dnes večer rozhodli připojit. Nemám pravdu?“ Zeptá se publika ještě předtím, než se opět posadí. Počká, až se publikum opět uklidní a pak rovnou přejde k první otázce. „Oba jste se přihlásili dobrovolně, takže nepochybuji o tom, že jste na arénu dobře připravení. Nicméně by mě zajímalo, zda jste se tady, v Kapitolu, naučili něco nového, nebo to bylo jenom opakování toho, co jste už věděli?“ Pohlédne na oba a čeká, co jí k tomu řeknou. Svou pozornost se snaží rozdělit mezi oba, ale více jí sklouzává ke Crimson.

Mars Pylon: Pohodlně se zapřel loktem o opěrku křesla a věnoval Nirah šarmantní úsměv. „Reprezentuji Druhý kraj a jsem odhodlaný pro něj získat další vítězství. Jsem toho názoru, že za tři dny už se příliš mnoho nových znalostí získat nedá, takže...“ na okamžik se odmlčel a podrbal se na bradě, „...hodně štěstí těm splátcům, co sem přišli nepřipravení,“ dodal sarkasticky.

Crimson Aswegan: Při dotazu Nirah se prudce otočí k publiku a chystá se na ně hodit kyselý úšklebek. Koutky úst jí však cuknou do zvláštní grimasy, kterou se snaží zachránit úsměvem, ale vypadá jako kekel. Zaryje nehty do křesla a raději se pohledem vrátí zpět k Nirah. „Jsem podobného názoru jako tady Mars,“ uculí se a tentokrát to i vypadá věrohodně. „Dvojka mě už naučila vše, co pro arénu potřebuju, nemyslím si, že by těch pár dní na něčem přilepšilo,“ uvolní stisk na křesle a napřímí se, „bych řekla, že je to spíš pro méně nadané,“ uchechtne se a přidá na škodolibosti u Marsovy poznámky o fortuně nepřipravených splátců.

Jakmile se slova ujme Mars, tak pohled stočí k němu. Při jeho slovech se prostě musí usmívat. Během jeho povídání dokonce i souhlasně přikyvuje. Dokonce se lehce zasměje, když přeje hodně štěstí nepřipraveným. Pak svou pozornost opět stočí ke Crimson, která se ujala slova. Pozorně jí poslouchá, jako kdyby si chtěla zapamatovat každé její slovíčko. U konce jejího proslovu se zase usměje. „A to vy rozhodně nejste.“ Trošku si poposedne. „Líbí se mi, jak si věříte, přesně tak by to mělo vypadat u splátců, kteří se přihlásili dobrovolně. Teda alespoň dle mého názoru,“ prozradí jim a pak se přesune k další otázce. „Na co se v aréně nejmíň těšíte? Co vám přijde jako takové to nutné otravné zlo, které vám stojí v cestě před výhrou a musíte si jím projít? Pro někoho to může být stopování, shánění potravy, dokonce i zabíjení, tak mě zajímá, co to je pro vás,“ rozvede svou otázku a čeká, kdo z nich se ujme slova jako první.

Mars Pylon: Mars byl ve svém živlu. Odjakživa byl rád středem pozornosti, takže měl tu výhodu, že se na něm nijak neprojevovala nervozita. Jednoduše byl sám sebou. Když Nirah položila další otázku, odpověď jej napadla okamžitě. Uchechtl se. „Nutné otravné zlo? Rozhodně všichni ostatní splátci,“ zažertoval. „Ale to je samozřejmost. Nejsem zrovna fanoušek přírody, takže pevně doufám, že se zítra neocitnu uprostřed džungle. Nerad bych, aby mým posledním soupeřem byl třeba jedovatý had, to by bylo pod mojí úroveň,“ dodal trochu vážnějším tónem, ale hravý úsměv mu ze rtů nezmizel.

Crimson Aswegan: Samolibě se poznámce Nirah zasměje a kývá hlavou ze strany na stranu, podobně jako kdyby byla v transu. Nebaví ji to a chce to mít už za sebou, je nadšená, že je Dvojka a nemusí vyčkávat tak dlouho. „A byli tu snad nějací dobrovolníci, co si nevěřili?“ zeptá se jízlivě. Podobná individua si nedokáže představit. „Nemám žádné,“ odmlčí se a nakrčí nos ve znechucení, „nutné zlo.“ Opět si nedokáže představit, co tím moderátorka myslí, ale Mars ji to nakonec prozradí. „Pfm,“ odfrkne si, „ne. Očekávám, že vítězem se stanu v obou případech. Buď se vrátím do kraje s vavřínovým věncem na hlavě, nebo mě vítězství čeká i v posmrtným životě,“ vyplázne jazyk, který si opatrně skousne.

Jenom se té poznámce od Crimson usměje. Aby jí na to mohla popravdě odpovědět, tak by musela projet všechny záznamy a na to teď není vhodná doba. Proto to nijak nekomentuje. Už pro ni chce tu otázku upřesnit a zkusit z ní dostat nějaké to nutné zlo, ale to si vezme slovo Mars, a tak ho nepřerušuje. Musí se usmívat, když mluví, jelikož je poznat, že to prostě umí. Na vše odpovídá tak přirozeně. Navíc si dost věří a to se jí prostě líbí. Opět se zasměje. „To by byla jistě škoda, protože mi něco říká, že nám toho v aréně jistě dost předvedeš,“ poví a následně přenese svou pozornost na Crimson. „Vy oba,“ řekne, jelikož tomu dost věří. Pak zase nechá mluvit Crimson. Usměje se na ni. „Líbí se mi tvůj přístup,“ řekne popravdě a pak se na chvilku odmlčí. „Bohužel jsme se již dostali k bodu, kde zbývá jen jedna otázka,“ řekne a věnuje smutný pohled do kamery a pak se opět otočí ke splátcům. „Kdybyste si mohli vybrat nějakého muta, na kterého byste v aréně narazili, jaký by to byl? Jak by vypadal? Působil by spíše psychickou škodu, nebo by vás setkání s ním mohlo stát i život?“ Přejede je oba zvídavým pohledem, jelikož je zvědavá, s čím přijdou. Třeba dají nějakou novou inspiraci tvůrcům.

Mars Pylon: Když Nirah zmínila, že se jejich společně strávený čas již chýlí ke konci, napodobil ji a též upřel svůj pohled do objektivu kamery. Prstem naznačil slzu stékající po tváři, načež se mu koutky úst zavlnily v šibalském úsměvu. Její poslední otázka se mu příliš nelíbila, ale nedal na sobě nic znát. Uměl se přetvařovat. „Můj vysněný mut...“ Zamyslel se. Následně povytáhl obočí a nadechl se k odpovědi: „Rád bych si změřil síly sám se sebou. Nejzákeřnějším protivníkem je vždy člověk sám.“  Se svým závěrem byl nadmíru spokojený. V duchu se poplácal po rameni.

Crimson Aswegan: Nemůže být nadšenější, když oznámí, že už bude konec. Skoro kvůli tomu vyskočí z křesla, lze si povšimnout, že udělala prudký pohyb, ale okamžitě si uvědomila, že to ještě nekončí. Poslední dotaz je však velmi zapeklitý, neboť jí kreativita nic neříká, tak dlouho mlčí, ale nikdo se nemusí obávat, že bude trapné ticho. Mars se opět ujme slova jako první a kupodivu se celé rozhovory snaží být v klidu a ani nekřičet. Musí mu dát za pravdu, že je opravdu schopný v komunikaci. Očekává, že to automaticky bude házet dobré světlo i na ní. „Hustý,“ pronese entuziasticky, když Mars poví svou odpověď. „Já něco krutého, mám ráda výzvy,“ uchechtne se a vycení zoubky k publiku i na kamery. Konkrétněji však nic nepoví.

Pozorně poslouchá Marse. Vlastně mu visí na každém slově, které vypustí ze rtů. Musí se mu prostě nechat, že ví, co dělá. „Takový souboj by jistě stál za to a vsadím se, že nejeden člověk v publiku by se mnou souhlasil, že by to byla i pěkná podívaná,“ řekne mu s úsměvem a pak se s očekáváním obrátí na Crimson. V tichosti ji sleduje, ale moc dlouho jí to mluvení tedy nevydrželo. Má takový mizerný pocit, že pro ně nevybrala moc dobré otázky, což ji skutečně mrzí, ale nedává to na sobě moc znát. Jakmile Crimson domluví, tak se ujme slova, aby nebyla trapná pauza. „Tak to doufám, že aréna splní tvá měřítka a budeš ji moct označit jako výzvu, pokud se z ní vrátíš živá,“ mile se na ni usměje. „Vlastně doufám, že si oba arénu užijete naplno a přeji vám hodně štěstí.“ Postaví se a do publika pronese, „Dámy a pánové, toto byli splátci z Druhého kraje, Crimson Aswegan a Mars Pylon!“ Rukou pokyne k nim načež lehce zatleská. „Něco mi říká, že bychom si radši jejich jména měli zapamatovat, jelikož o nich v aréně jistě dost uslyšíme!“ dodá a pak jejich směrem špitne tak, aby ji slyšeli jen oni dva. „Doufám, že se s jedním z vás ještě uvidím.“ Pak už si jen upraví šaty, než předvolá další kraj.
  • 3. kraj - Athena Lannigan & Spencer Aiken
    • Body → rozhovor: [8/10] x [7/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Splátci na sobě mají přiléhavou kombinézu, která je doplněná o svítivé neonové tyčinky. Na dívčině sukni a chlapcových kraťasech se neustále promítá jakýsi binární kód složený pouze z 1 a 0. Ve skutečnosti se jedná o jejich celá jména, která na sobě splátci mají zakódovaná právě do této šifry. | Designér: Kesame Brannan

Stoupla si, aby se rozloučila s Druhým krajem a rovnou i uvedla Třetí kraj, jak kterému vděčí za to, že tu dnes vůbec je. „Jako další se k nám nepřipojí nikdo jiný než splátci ze Třetího kraje. Prosím přivítejte Athenu Lannigan a Spencera Aikena, který je letošním nejmladším splátcem.“ Pokyne rukama směrem, kudy by se k ní měli připojit, aby tam publikum upřelo svou pozornost. Jakmile se k ní připojí, tak se posadí. Pak už na nic nečeká a položí jim první otázku, kterou směřuje na Spencera. „Musí to být děsivé být nejmladším. Myslíš, že máš kvůli tomu v aréně nějakou nevýhodu nebo dokonce snad nějakou výhodu?“ Pak pohlédne na Athenu. „Když už jsme u těch výhod, nevýhod. Zajímalo by mě, jak na to koukáš ty. Máš nějakou výhodu nebo nevýhodu?“ Položí jí otázku a pak jim dá prostor, aby se vyjádřili.

Spencer Aiken: Vcelku poslušně stojí v zákulisí a čeká, než dostane potřebný pokyn, aby mohl vyjít na pódium. Automaticky si ještě uhladí vlasy, načež už se vydá vstříc k moderátorce. „Zdravím,” pozdraví moderátorku a pak na malou chvilku koukne i do publika. Usadí se pohodlně do křesílka a zatímco Nirah mluví, tak maličko zamává do kamer a pokusí se o úsměv.

Athena Lannigan: Nervózně poklepává špičkou boty o naleštěné parkety v zákulisí. Athena nesnášela čekání jakéhokoliv druhu. Jakmile jí bylo konečně umožněno vystoupit ze zákulisí, se Spencerem po boku se vydá doprostřed pódia, kde na ně již čeká moderátorka. Pozvedne ruku na pozdrav a upře pohled na diváky, ale rozhodně se nejedná o žádný entuziasmus. Zamyslí se nad první otázkou. „Nevýhodu?“ Zopakuje poslední slovo a krátce se odmlčí, čímž pro sebe získá několik vteřin na přemýšlení navíc. „Jsem nevyzpytatelná. To by se dalo zařadit jak do výhod, tak do nevýhod. Občas sama nevím, jak se vlastně zachovám,“ pokrčí rameny, jako by se s Nirah bavila o něčem tak triviálním, jako je počasí. Vlastně jí to celé připadalo velmi směšné.

Spencer Aiken: Když se však Athena pustí do odpovědi jako první, tak se zamračí. „Hej!“ snaží se na sebe upozornit a skočí jí tak do řeči, když se na chvíli odmlčí. „Ptala se mě jako první,“ odfrkne si a pak protočí očima. „Ale tak když už mluvíš, tak mluv,“ pokyne jí rukou, aby tedy pokračovala. Nějak se už poté k jejím slovům nevyjadřuje a rovnou přejde ke svojí odpovědi: „Není to asi ani zdaleka tak děsivé, jak by si mohl někdo myslet. Možná jsem totiž nejmladší, ale intelektuálně většinu splátců jistě převyšuji,“ řekne bez jediného zaváhání. „Takže bych řekl, že to je možná ta největší výhoda. Ostatní jsou sice velcí a silní, ale já jsem zase silný mentálně a hrubá síla nestačí vždycky na všechno.“

Pečlivě poslouchá její povídání, je jí jasné, že to nebyla nejspíš zrovna otázka, kterou by chtěli slyšet, ale je zajímavé je vidět, jak se poprali s odpovědí. „Zajímavé.“ Obdaří je oba úsměvem. „Nuže, přejděme k další otázce, co vy na to?“ Zeptá se, ale vůbec jim nedá prostor odpovědět, jelikož jim hned položí druhou otázku. „Kdybyste si mohli vybrat svou ideální arénu, jak by vypadala? Měla by něco speciálního, co jsme dosud neviděli? Přeci jen Třetí kraj zvládá i zdánlivě nemožné, tak nepochybuji, že byste tam jistě vymysleli něco dechberoucího.“ Odmlčí se, aby se mohli ujmout slova.

Athena Lannigan: „Ideální aréna by byla taková aréna, kde se prakticky nevyskytuje fauna ani flóra. Něco, co překypuje technologiemi, to je něco pro nás,“ usměje se a koutkem oka se podívá na Spencera. Kdyby s ní souhlasil, nepřekvapilo by jí to. Lidé ze Třetího kraje měli silné tendence používat cizí slova a nadnesená slovní spojení; Athena se tím však příliš nezatěžovala a nesnažila se svůj projev přizpůsobit kapitolskému uchu. „Moc dobře ale vím, že ideální aréna neexistuje. V každé z nich vám jde o krk, to nezní zrovna ideálně.“

Spencer Aiken: Zatímco jeho krajanka mluví, tak na její slova pouze souhlasně odkývá a rozhlíží se po prostoru, kde se rozhovory uskutečňují. Jakmile je chvíli ticho, tak mu dojde, že teď je nejspíše řada na něm. Očima zabloudí k Nirah. „Ač nerad, musím souhlasit s Athenou, protože taková technologická aréna by byla určitě pro nás jako stvořená,“ potvrdí předchozí slova, která pronesla Athena. „Ale rozhodně bych nepohrdl ničím, kde bych mohl za svého spojence mít vědu a všem dokázat, že tahle hlava nosí i něco jiného, než jenom pěkné vlasy,“ zasměje se a ručkou si je uhladí.

S úsměvem poslouchá jejích povídání. Něco jí přijde i celkem zajímavé. Na něco jenom chápavě přikývne. „Páni to zní opravdu parádně, možná si z toho vezmou tvůrci nějakou inspiraci.“ Pak se posmutněle usměje do publika. „Bohužel se náš čas s těmito okouzlujícími splátci krátí, a tak zbývá už jen jedna jediná otázka.“ Šibalsky se usměje na Athenu a spiklenecky mrkne na Spencera. „Všichni zde víme, že Třetí kraj má neskutečně chytré a úspěšné jedince. Co považujete za svůj největší dosavadní životní úspěch?“ Položí svou poslední otázku.

Athena Lannigan: Poslední otázka se jí velmi zamlouvá. Hrdě se usměje a narovná se v křesle. Následně se otočí k publiku a nakloní hlavu na stranu. K tomu, aby vycenila zuby a zasyčela, chybělo jen málo. „Usmažila jsem kočku elektrickým proudem,“ pronese nevinně. „Nemůžu se dočkat, až si to zopakuji v aréně na někom ze splátců.“ Opět pokrčí rameny, jako by se nejednalo o nic závažného a zvláštního.

Spencer Aiken: Odpověď Atheny na toto téma jej zaujme. Okamžitě se k ní natočí a věnuje jí veškerou pozornost. „A při jakém to bylo pokusu?“ zeptá se jí zvědavě. „Já jsem zase nechal vznítit morče, když jsem vytvořil zmenšený model CT,“ koukne se na ni provokativně, jestli to dokáže trumfnout.

Athena Lannigan: Rádoby uznale povytáhne obočí. Na to, že mu bylo teprve dvanáct, už měl rozhodně něco za sebou. To však nebylo ve Třetím kraji nic neobvyklého - Athena si tedy jen odfrkla. „Když mi bylo tolik, co tobě, sestrojila jsem letecký motor. Dokonce i fungoval,” odpověděla s triumfálním úšklebkem.

Spencer Aiken: Zamračí se, trucovitě si založí ruce na hrudi a odfrkne si. „Jak myslíš,“ zúží očka a podívá se na krajanku, ve které rázem vidí rivalku, co se inteligence týče. „Umím vyjmenovat celou periodickou soustavu prvků z hlavy i s jejich vlastnostmi,“ pozvedne zvědavě obočí vzhůru, jestli k tomu bude mít ještě co říct.

Athena Lannigan: Nenamáhá se s žádným hereckým výkonem a ani nepředstírá překvapenou reakci – Spencerovy úspěchy pro ni představují pouhý zlomek toho, co za svůj život dokázala ona. Pohrdavě se uchechtne a úkosem pohlédne na Spencera, který byl rudý vzteky. „Aby ti nepraskla žilka v mozku, chytráčku. Pomáhala jsem vyvíjet čip do nejnovějšího mobilu od Advansy. Ale to byla jenom školní praxe, nic závratného.“ Spokojeně si založí ruce na prsou, věnuje pohled publiku a zavlní obočím. Spencer pro ni není na poli vědy žádnou hrozbou.

Spencer Aiken: Zalape po dechu, když Athena pronese svůj další úspěch. „Vyhrál jsem všechny fyzikální a chemické olympiády ve škole!“ vyhrkne na ni další věc, která jej napadne jako první, protože ji v tomhle nechce nechat vyhrát. Kdyby je někdo nezastavil, pravděpodobně by se tam hádali ještě hodně dlouho. Tudíž jejich spor o to, kdo je lepší, nezůstal nezodpovězen a diváci si na to mohou udělat názor vlastní. Jakmile je však upozorněn, že by toho měli nechat, tak se hbitě postaví na nohy. „A víte co? Stejně kvůli aréně přijdete o člověka s výjimečnou inteligencí, který mohl být později uznávaným vědcem a objasnil by vám spoustu věcí, které se takhle nikdy už nedozvíte,“ rozčiluje se na Nirah i na publikum a pak se co nejrychleji vydává z pódia pryč.

Athena Lannigan: Byť ji Spencerův hysterický záchvat nechává emočně absolutně chladnou, musí uznat, že ten kluk má pravdu. Vstane, usměje se na Nirah a prstem naznačí, že to její malý krajan nemá v hlavě tak úplně v pořádku, načež se rozhodne situaci osvětlit i publiku: „Omluvte ho, je to ještě dítě. Za pár let by to s ním bylo ještě mnohem horší,” řekne sarkasticky. Následně zvedne ruku, nevinně zamává konečky prstů a ladně se odebere zpět do zákulisí.
  • 4. kraj - Coral Shearan & Caspian Dax Scorsese
    • Body → rozhovor: [7/10] x [7/10] - oblečení: [6/10] x [8/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Oblečení obou splátců je inspirováno noční oblohou, která se nejlépe pozoruje právě na moři. Dívčiny šaty jsou doplněny o jemnou krajku, zatímco chlapcův oblek je převážně kožený, čímž působí mnohem více drsně, oproti dívce. Tento úmyslný kontrast má poukázat na jemné ženské a oproti tomu silné mužské pohlaví. | Designér: Kesame Brannan

„Nepochybně teď všichni vědí, kdo se k nám teď připojí. Není to nikdo jiný než splátci ze Čtvrtého kraje, Coral Shearen a Caspian Dax Scorsese. Prosím přivítejte je mezi nás.“ Vyzve publikum. Jakmile se k ní připojí, tak jim oběma pokývne na pozdrav a počká, až se pohodlně usadí. Pak na ně rovnou spustí první otázku. „Čtvrtý kraj, ještě pořád spadá do profesionálních krajů, přesto se mu dlouho nepodařilo ukořistit výhru, v porovnání s Prvním a Druhým krajem. Proč myslíte, že tomu tak je?“ Zeptá se a přejede pohledem z Caspiana na Coral a zase zpět.

Caspian Dax Scorsese: Před vstupem na pódium věnuje Coral pohled, jestli je připravená a pak rázně nakráčí k moderátorce. Divákům hází upřímné úsměvy, ale nepřehání. Ačkoliv by se měl pro své dobro více snažit, stále nemá snahu se lidem zavděčit, protože mu je falešnost proti srsti. Dojde k Nirah, kývnutím hlavy ji pozdraví a totéž provede i k publiku. Zaujme své místo v pohodlném křesle. „To bych rád věděl, dobrovolníci byli, jestli se nepletu,“ zapřemýšlí nad tím. Caspian se nikdy do tématu Hladových her neangažoval, měl na to přísný trénink, ale celé klání mu přijde barbarské a k ničemu. Založí si ruce na hrudníku. „Myslím, že jim štěstí nepřálo. Splátci od nás byli dobří, ale někdo byl holt lepší nebo měl větší štěstí,“ podívá se při slovech na Coral, jestli s ním souhlasí nebo k tomu chce povědět něco víc. „A nejsou to jen profesionální kraje, co mohou mít šanci.“

Coral Shearan: Na Caspiana sa usmeje a prikývne mu. Ten úsmev sa ešte rozšíri, keď sa dostanú na pódium a ona môže pomaly jednou rukou mávať do kamier aj do hľadiska. Sadne si na svoje miesto, prehodí si nohu cez nohu a nechtami si poklepe po kolenách. Nechá bez problémov rozprávať Caspiana a len mu jemnulinko pritaká. „Ešte musím dodať to, že podľa mňa vysoko zanedbávali make-up, mali sa aspoň trošku vynasnažiť,“ prehovorí celkom pohoršene a pokrúti nad tým hlavou. ,,Ale s Caspianom samozrejme súhlasím," krátko sa zazubí na neho aj na Nirah.

Poslouchá jejich povídání a sem tam přikyvuje nebo se trošku zamyšleně zamračí. „To bezesporu,“ poví nakonec souhlasně, a i se trošku zasměje, ačkoliv si není jistá, jestli to bylo vtipné. Ne, že by je neposlouchala, protože vnímá každé jejich slovo. Jakmile jí přijde, že už domluvili, tak na nic nečeká a položí rovnou další otázku. „Kdybyste si mohli vybrat jeden sponzorský dar, nehledě na cenu nebo užitečnost, co by to bylo? Řekněme, že máte dostatek jídla i tekutin, aby to bylo zajímavější, teda pokud byste opravdu nechtěli jen dostávat něco k snědku nebo nějaké pití na zpříjemnění arény.“ Poví se šibalským úsměvem a pak ještě dodá se zdviženým prstem. „A proč byste právě chtěli tu věc?“ Pak jim pokyne, že už můžou odpovídat.

Caspian Dax Scorsese: Nad další otázkou se hned nerozmluví, a tak se zadívá na Coral, jestli k tomu má co říct a ujme se slov.

Coral Shearan: Len sa jej nad tou otázkou rozžiaria v očiach iskričky a ona sa usmeje snáď najširšie ako jej len pery dovoľujú. Na krajana žmurkne, keď ju pustí k slovu a len tleskne rukami. „No nie je to očividné? Make-up! Či... Kefu na vlasy? Sadu na nechty? Bohvie ako dlho tam budeme! Dezodorant! Či šampón? Ale možno sa tam nebudem mať kde umývať, och!“ Tentokrát sa zatvári naozaj zdesene. Vidieť, že to nie je hrané - má reálny strach z toho, že nebude vyzerať dobre! Oblizne si pery a neveriacky pokrúti hlavou. „Rovno mi pošlite vaňu s vodou na kúpeľ prosím,“ povzdychne si a na odľahčenie situácie sa krátko zasmeje.

Caspian Dax Scorsese: Je rád, že se krajanka rozmluvila a nebylo dlouho ticho. Potom se konečně rozmluví, i když se mu nepodařilo vymyslet něco kloudného. „Já osobně, i přes dostatek jídla a tekutin, bych byl rád, kdybych měl zásoby, protože tím člověk nikdy nic nezkazí,“ odmlčí se, „a kdybych neměl vhodnou zbraň, tak i tu. Ale něco speciálního? Nemyslím si, že bych něco takového měl. Tak jedině pohodlnou postel na tu chvíli,“ pokrčí se smíchem rameny.

Opět čeká až se k tomu vyjádří a nechává jim na to dost prostoru. Jakmile jí však přijde, že už nic jiného k tomu neřeknou, tak se ujme slova opět ona. „Páni, něco takového bych skutečně nečekala, ale proč ne.“ Poví a pohled směřuje na Coral, které byla ta odpověď mířená. Pak věnuje smutný pohled publiku. „Bohužel už pro nás zbývá jen jedna poslední otázka, ale jsem si jistá, že ji chce slyšet celkem dost lidí.“ Věnuje publiku spiklenecký úsměv a pak se obrátí na splátce. „Oba jste velmi přitažliví, takže dost lidí zajímá, zda na vás v kraji čeká nějaká dívka nebo nějaký chlapec. Někdo, kdo vám ukradl srdíčko a doufá, že se mu vrátíte v pořádku domů,“ rozvede a pak jim dá prostor, aby se vyjádřili. Pozornost věnuje v ten moment spíše Caspianovi, i když sleduje Coral, když mluví.

Caspian Dax Scorsese: Doširoka se usměje, když Nirah poví svou otázku. Ne, že by byl za tu otázku rád, ale upřímně ho pobavila. Odpoví téměř okamžitě a jasně: „Ne.“ Taková zní jeho odpověď na to, zda ho v kraji někdo čeká. Ke komplimentu se nevyjádří, ale přikývne moderátorce, že si toho cení a i pusou slůvko „díky“ naznačí. „Jestli čeká, tak o tom nevím,“ zašklebí se. Snad tím nebyla nějaká holka uražena, ale dává vždy najevo, že se o žádný vztah nejedná. Zajímalo by ho, jak je na tom Coral, protože se o tom spolu nikdy nebavili. Zpříma se na ni podívá a uši má doslova nastražené, jelikož se mu s pozvednutým obočím i docela pozvedly.

Coral Shearan: Na prst si natočí vlasy a v údive zdvihne obočie smerom ku Caspianovi. Zjavne nečakala, že by sa od neho mohli dočkať zápornej odpovede. Prejde po ňom pohľadom, akoby zvažovala svoje šance, ale napokon sa rozhodne rýchlo odpovedať. Trošku skrivý pery do divného polo-úsmevu. „Niekto tu bol, ale umrel v minulých Hrách,“ či už hovorí o Brentovi alebo Marisol, to nepovie, zatvári sa ale celkom smutne. Oboch mala veľmi rada a tento smútok taktiež hrať nemusí. Je očividné, že ich mala rada.
  • 5. kraj - Yris Cosma & Morpheus Cosma
    • Body → rozhovor: [0/10] x [5/10] - oblečení: [0/10] x [6/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Jedná o formální oděv přímo určený k této příležitosti. Doprovázený je zvláštní úpravou saka, ale co je zajímavější je to, že skrz celý kostým vede několik světlo vyvolávajících obvodů. Tmavě modrá, světlejší modrá. Připomíná to nějaké neony nebo ÚV záření. Co také na první pohled upoutá je vnitřní výkos ve středu kostýmu, ve kterém jasně září měsíc, který se točí a tím tedy očím dává jakousi iluzi fází měsíce.  | Designér: Inkognito

Jakmile se rozloučí Čtvrtý kraj, tak je načase přivítat kraj pátý. „A nyní, dámy a pánové, se k nám připojí splátci z Pátého kraje. Dámy a pánové toto jsou sourozenci Yris a Morpheus Cosmovi! Pojďte k nám!“ Vyzve je a vyčká na jejich příchod. „Prosím, posaďte se,“ vyzve je a sama tak také učiní. Jakmile si sednou, tak jim hned položí první otázku. „Poslední dobou se stává až moc často, že jsou v aréně splátci, kteří jsou v nějakém příbuzenském poměru. Jaká byla vaše první reakce, když jste slyšeli jméno toho druhého? Byl to pro váš větší šok, než když jste slyšeli své jméno, nebo vám to naopak udělalo radost?“ Zeptá se a nech jim prostor, aby se vyjádřili.

Morpheus Cosma: Vyrazí na podium společně se svou sestrou. Nevypadá, že by měl dobrou náladu na rozdávání – dle pohledu se mu to celé patřičně příčí. Posadí se. „Zdravím vás, dobrý večer.“ Pozdraví se jak s moderátorkou, tak s publikem. „Byl jsem v šoku, to je pochopitelné. Nechtěl jsem, ať jde do arény sestra. Sourozenci jsou mí drazí, raději jen já, než kdokoliv z nich.“

Jakmile domluví chlapec, tak očekává, že něco řekne i jeho sestra, ale vůbec se tak nestalo, takže nastala na chvilinku trapná pauza. „Ehmm… takže k další otázce,“ poví a svou pozornost převede na Morphea. „Minulý ročník získal Váš kraj nového vítěze, po takové době, tak nám prozraďte, jestli to nějak změnilo život v kraji a také co na něj říkáte jako na mentora? Dal vám nějaké užitečné rady?“ Položí otázku a koukne se na Yris, aby jí naznačila, že se nemusí bát a klidně může mluvit, ale ta ani tak nevypadá, že by jí na něco dneska v noci odpověděla, a tak pozornost věnuje Morpheovi.

Morpheus Cosma: Otočí se k sestře a zamračeně cukne hlavou zleva doprava. Šou ale musí pokračovat. „Tristan, ano,“ usměje se při zmínce loňského vítěze. „Jsme přátelé, známe se z Pátého kraje, takže na něj mám kladný názor. Je to hodný kluk,“ začne a poví. Usmívá se, čili to z toho vypadá, že je aktuální výstup dokonce i přirozený. „Bohužel jsme neměli tolik času na to, mluvit a mluvit, něco ale víme.“

Jak ho tak poslouchá a pozoruje, tak její oči pořád sjíždějí k jeho sumčím rtům. Nemůže si pomoc, ale prostě jí hrozně připomíná sumce. Dokonce si i najde fotku té ryby a střídavě kouká na ni a na Morphea. Je z toho skoro až v tranzu, jak moc jí to přijde podobné „Máš sumčí rty,“ řekne nahlas, aniž by si uvědomila, že něco takového řekla. Po sekundě jí to však dojde, a tak vykulí oči a rozhlédne se kolem, aby zjistila, kdo všechno to slyšel, ale vypadá to, že to neřekla moc nahlas, neboť publikum nikterak nereagovalo. Trošku víc se narovná v zádech a odkašle si. Nějak už se ani nezaobírá Yris, když s ní nechce mluvit a otázku přímo směřuje na Morphea. „No, zbývá nám čas už jen na poslední otázku. Jaký by byl podle tebe tvůj návrat domů, pokud bys vyhrál hry?“ Zeptá se a pak mu dá prostor, aby se vyjádřil k poslední otázce.

Morpheus Cosma: Postřehl, že se na něj moderátorka zvláštně dívá – ovšem, stále se snažil nenechat se rozhodit. To až když přišla ta poznámka. Asi jí nechtěl dělat zle a tak se jenom rozpačitě usmál. „Kdybych vyhrál, tak asi tragický. Rodina by přišla o jednoho člena a já už bych nikdy nebyl stejný jako dříve. Raději ať vyhraje ona, než já.“ Pronese s náznakem melancholie. Sestru přivine pod svou rukou a políbí jí na temeno hlavy. „Hezký večer, dobrou noc!“ Rozloučí se a míří pryč po konci rozhovoru.
  • 6. kraj - Alex Richter & Zane O'Moore
    • Body → rozhovor: [7/10] x [5/10] - oblečení: [5/10] x [5/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Žádný. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Jakmile odešel Pátý kraj, tak s ničím neotálí. „Právě jsme se dostali do poloviny našich rozhovorů. Tento rok máme poměrně dost dobrovolníků z krajů, které se neřadí mezi profesionální. A v tento moment se k nám nepřipojí nikdo jiný než splátci ze Šestého kraje. Prosím potlesk pro Alex Richter a Zana O'Moora!“ Uvede je a jakmile se k ní připojí na pódiu, tak se znovu posadí do svého křesílka. Počká, až se usadí, než jim položí první otázku. „Dva dobrovolníci ze Šestého kraje se nevidí každý rok, co vás k tomu vedlo?“ Nechá jim dostatek času, aby si svou odpověď mohli promyslet.

Alex Richter: Alex nemusí ani přemýšlet, aby odpověděla. Řekne: „Je to jednoduché, touha někoho zabít nebo těžce zmrzačit.“ Nasadí svůj vražedný samolibý škleb a nechá pokračovat svého krajana.

Zane O'Moore: Vejde na pódium sebevědomě, usmívá se a zamává do kamer a poté dojde k letošní moderátorce. Něžně ji políbí na hřbet ruky a poté se usadí do křesílka. Je rozhodnut nechat svou krajanku mluvit první, a tak ji předtím vybídne pohledem. Sám si zatím promýšlí odpověď na otázku. Když Alex domluví, nadechne se. „Tak nějak jsem o tom odmala snil, takže bylo na čase to uskutečnit.“

Poslouchá jejich důvody, proč se přihlásili. „Zajímavé,“ řekne nakonec jejich odůvodnění. „No, doufám, že Vám bude přát štěstí,“ usměje se na oba. „Nicméně, teď k další otázce. Kdybyste měli odhadnout, kdo ze všech splátců skončí jako první oběť, kdo by to byl a proč?“ Zeptá se jich se zájmem. Je zvědavá, koho jí tu řeknou a jak to odůvodní.

Alex Richter: Proplete si prsty rukou a nechá je v klíně. Řekne: „Docela těžké odhadnout, kdo bude obětní beránek. Netroufnu si říct, kdo by to měl být. Pokud by záleželo na mně, zabiju prvního splátce hned, jak budu mít příležitost,“ opět se usměje a pozoruje dav. Její pohled se nakonec stočí k Zaneovi.

Zane O'Moore: Uvolní se v křesílku. „Díky...“ pronese směrem k moderátorce. A opět po vyřčení otázky nasadí zamyšlený výraz jako předtím, ihned jak domluví Alex, zareaguje. „Ach... Alex...“ ušklíbne se. „I kdyby tady Alex zabila prvního, kdo jí přijde pod ruku, nelze říct, kdo to bude, ale nepřeju to nikomu, i když si myslím, že dřív než Alex někoho zabije, tak stejně nebude první obětí.“

Věnuje publiku pobavený úsměv a na Alex omluvně koukne, ale nemohl si to odpustit. Se zájmem visí na každém jejich slově. Když už to však vypadá, že nic víc k tomu neřeknou, tak promluví ona. „Náš čas už je skoro u konce, ale mám pro vás přichystanou ještě jednu otázku.“ Nechá chvilku napětí, než znovu promluví. „Kdybyste se v aréně měli proslavit jedním činem, ať už by se jednalo o skolení nějakého strašlivého muta, otrávení ostatních, o nahaté pobíhání po aréně nebo cokoliv jiného, co by to bylo?“ Následně se jen pohodlně usadí a čeká, co jí k tomu poví.

Alex Richter: „Hmmm,“ zamyslí se Alex. „Myslím, že z každé příšery, splátce nebo bytosti bych si vzala něco jako suvenýr na památku mého vítězství. Jako třeba zub nebo dráp. Ze splátce třeba nějaký kus oděvu nebo šperk. Kdybych vyhrála, mohla bych pak náhrdelník hrdě nosit jako symbol vítězství v Hrách.“ Domluví a přejede pohledem až ke svému krajanovi.

Zane O'Moore: Zaujatě sleduje moderátorku a poté poslouchá odpověď své spolusplátkyně, rád by si znova rýpl, ale tentokrát už to neudělá. „Kdo ví, ale budu rád, když si mě lidi zapamatují.“ Když je rozhovor u konce, vstane a míří do zákulisí, ještě předtím se zastaví. „Přeji hezký večer a budu rád, když mi budete fandit!“ zamává a pak odejde i s Alex
  • 7. kraj - Acantha Lavarithenson & Kaizen Drexcolt
    • Body → rozhovor: [6/10] x [8/10] - oblečení: [8/10] x [6/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Žádný. | Designér: Inkognito

Ukončila rozhovory se Šestým krajem, a tak je zase ten čas, aby uvedla další kraj. „Dámy a pánové, prosím potlesk pro splátce ze Sedmého kraje, Acanthu Lavarithenson a Kaizena Drexcolta!“ Řekne jejich jména a čeká až se k ní připojí na pódium. Jakmile tak učiní, tak se posadí a čeká, že tak udělají i oni. Pak svou pozornost přesměruje ze splátců do kamery. „Ti, kteří sledují Hladové hry si jistě musejí říkat, že jim jméno Drexcolt zní povědomě. Ještě aby ne, když se v aréně před několika lety objevily Kaizenovy sestry Fawcett a Vesper,“ upřesní divákům, proč jim to jméno může znít povědomě. Pak svou pozornost přesměruje na Kaizena. „Co si tak vzpomínám, tak tvé sestry předvedly v aréně opravdu slušný výkon, především Fawcett, která by ji bývala i vyhrála, kdyby to nevzdala ve finále.“ Zatváří se trošku smutně a pak pokračuje konečně ke své otázce. „Předvedeš nám tedy i ty nějaký pořádný boj?“ Pak se otočí na Acanthu se spikleneckým úsměvem. „Nebo na sebe strhneš pozornost ty a všechny nás ohromíš svými schopnostmi?“ Zeptá se a čeká, že jim tam teď řeknou, jak mají v plánu předvést pořádnou show, kterou by si Kapitol neměl nechat za žádnou cenu ujít.

Acantha Lavarithenson: Len kývne krajanovi, keď ju nechá ísť a uhladí si vlasy. Na pozdrav komukoľvek akosi zabudne. Nevyzerá to, že by sa mala veľmi do reči ale predsa len z nej niečo vypadne. Ruky si položí na nohy. „Určite niečo očakávať môžete. Keď už som tu, tak sa nehodlám len tak ľahko vzdať,“ snaží sa znieť čo najpresvedčivejšie a trošku sa pousmiať. Vidieť však ale, že jej nie je rozhovor práve dvakrát príjemný a rada by čím skôr odišla.

Kaizen Drexcolt: Po zavolání jejich jmen rukou pobídl Acanthě, ať jde první, načež vyšel rovnou za ní. Přítomným dívakům s jiskřivým úsměvem mávl, načež se posadil, kam mu bylo pokynuto. „Zdravím, Nirah, máš se?“ Mohl to tušit a věděl, kam to směřuje, každopádně se nechtěl nechtěl rozhodit, ale šlo to vůbec? Na obecenstvo jen tiše přikyvuje, když zmíní Vesper i Fawcett, přitom civí do země. Protivně se na Nirah podíval, když zmínila, že to Fawcett vzdala. „Ona to nevzdala,“ přecedil skrz zuby. „A abych odpověděl na tvou otázku, zabiju každého, kdo se mi postaví do cesty. Jejich kůže svleču a orgány si vystavím doma na poličce, až budu arénu opouštět. Hotovej bio život. A to všechno už jen kvůli mým sestrám.“ Všechny emoce v něm praskaly a nezbývalo mnoho. Otočil hlavu k Acanthě a usmál se – asi aby věděla, že má slovo.

Acantha Lavarithenson: Mierne zdvihne obočie a len prejde po krajanovi pohľadom. Zdá sa, že už toho na jazyku nejako veľa nemá.

Jenom se během jejich povídání usmívá. Hned jak domluví, tak na nic nečeká a položí jim další otázku, kterou teď směřuje na dívku. „Možná je nemístné se na to ptát, ale zajímalo by mě, kde jsi přišla k těm jizvám?“ Zeptá se jí a doufá, že ji tím dotazem nějak neurazila. „To se snad Sedmý kraj skutečně změnil v tak nehostinné místo pro žití?“ Zeptá se a tuto otázku teď směřuje už na oba. Ona sama tam nikdy nebyla, takže to nedokáže posoudit. „Pokud ano, tak předpokládám, že jste se tam alespoň přiučili něčemu užitečnému do arény?“ Rozvede svou otázku, aby měli o čem mluvit.

Acantha Lavarithenson: Stisne pery a zamračí sa. Otázku celkom zjavne očakávala. Zhlboka sa nadýchne a vydýchne. Za zlé to však Nirah nemá, byť v opačnej situácii, spýtala by sa to isté. „Netuším. Neviem či som sa narodila v Sedmičke, s jazvami ma našli moji rodičia potĺkať sa lesom keď som bola ešte veľmi malá. Nič si nepamätám,“ ozrejmí jej svoju situáciu. „Sedmička nie je Kapitol, ale to by ste vy mali vedieť,“ povie drzo smerom ku publiku, z ktorého je tak akurát nervná.

Kaizen Drexcolt: Nechá Acanthu mluvit jako první – přece jenom dostala první otázku, tak i on poslouchá, jeli vůbec co, ale drze tomu nepřihlíží, jako ostatní. Furt civí do země a možná neustále přemýšlí nad Fawcett a Vesper. Kde nic, tu nic ale o Kaizenových očích se to říct nedá – utekla mu slza. „Nevím, jestli nehostinné místo na žití, ale pro mě se tam nežije příjemně od té doby, co jsem ztratil sestry.“ A to už mu uteče i druhá slza. „Každopádně osobně znám všechny schopnosti sekery, po smrti Fawcett jsem se začal učit všechno, abych byl právě ve své osobní zkušenosti ještě lepší. Máte se na co těšit,“ věnuje pár slov i kameře a Kapitolu.

S úsměvem na rtech pozorně poslouchá, co jí splátci říkají. Někdo by si mohl myslet, že když už je za půlkou, tak ji to přestane bavit, ale opak je pravdou. Jakmile má pocit, že k té předchozí otázce řekli vše, tak jim položí poslední. „Hmm… Poslední otázka, co by to mělo být…,“ řekne zamyšleně. „Povězte mi…,“ nakloní hlavu na stranu a pak se vítězoslavně usměje, „proč by měli sponzoři chtít podpořit právě jednoho z vás? Jsem si jistá, že jich pár teď jistě sleduje naše rozhovory, tak tu máte jedinečnou možnost se jim prodat. Proč by měli posílat sponzorské dary právě vám?“ Rozvede otázku a s úsměvem je sleduje. Je celkem zvědavá s čím přijdou.

Kaizen Drexcolt: Uchechtl se otázce pobaveně, no možná tam hrálo i něco jako pohrdání. „Sedmý kraj se dostane do finále a já za to Kapitolu nabízím show, jakou si jen zaslouží, ale já necuknu,“ přizná a důrazně tedy i hledí do publika. „Udělám to pro sestry a to je obrovskou motivací, jen co je pravda. Sponzoři, chcete krev a jatka na povrchu zemském? Rádi vám to splníme.“ Předá slovo Acanthě a pak společně odchází.

Acantha Lavarithenson: Je rada, že niečo povedal Kaizen. Rozhodne sa snažila nejako zneviditeľniť alebo posunúť čas, ako jej bolo vidno v tvári. „Nemôžem nesúhlasiť,“ silene sa usmeje a len čo to ide, uteká preč z javiska s jedným rýchlym kývnutím moderátorke. Chce byť čím skôr preč, dobre, že sa tam pri tom behu nezabije.
  • 8. kraj - Camille Powell & Kenn Moor
    • Body → rozhovor: [0/10] x [6/10] - oblečení: [0/10] x [0/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Žádný. | Designér: Nikdo
Rozloučila se se Sedmým krajem. „Nyní prosím přivítejte splátce z Osmého kraje, Camille Powell a Kenna Moora!“ Řekne a pustí se do lehkého potlesku. Počká až se k ní splátci připojí a posadí se. Dá jim chvilku, aby se vzpamatovali, ale zase nečeká moc dlouho. „Nuže, máte doma někoho, kdo se o vás teď strachuje a doufá, že se jim vrátíte v pořádku domů? Rodinu, kamarády či snad kluka nebo holku?“ Zeptá se jich celkem nezaujatě i když si víc prohlíží tu holku.

Kenn Moore: Jakmile Kenn uslyší svoje jméno, rozejde se po boku své krajanky k moderátorce a po cestě mává publiku. Pozdraví, posadí se jako druhý a trochu nervózní čeká, co bude. Moderátorka se následně začala ptát. Otázka směřovaná prvně spíše k holce po jeho boku zůstala dlouho nezodpovězena a nastávalo trapné ticho, tak ho zkusil přerušit svou odpovědí: „No jistě, nejvíc asi moje mladší sestra Lysa a strýc. Jsem si jistý, že nás teď určitě sledují,“ řekl a zamával do kamery, pak se otočil zpět na moderátorku, která na něj kývne a pokračuje: „Ale oni vědí, že musím dodržet slib a vrátit se k nim.“

Bohužel holka se rozhodla, že s ní nejspíš nebude mluvit, proto přenesla svou pozornost na Kenna. Chvilku ho poslouchá a nechává ho domluvit. Jenom pokývne hlavou, aby věděl, že jej poslouchá. Hned jak domluví, tak na něj vychrlí další otázku. „Všechny jistě zajímá, co tě vedlo k tomu, aby ses přihlásil dobrovolně?“ Položí otázku a čeká na jeho odpověď. Vůbec se nezatěžuje se ptát na něco té dívky, jelikož se tváří dost nezúčastněně, navíc jí neodpověděla ani na tu první.

Kenn Moore: Nedostal ani chvilku na oddech. Jakmile domluvil, moderátorka ho hned zasypala další otázkou, na tu byl ale připraven. „Já jsem rozhodnut už dlouho. S Lysou jsme nezažívali zrovna nejpříjemnější dětství a dost se toho stalo. Čtyři roky zpátky u nás vypukl požár. Matka uhořela a sestra přišla o sluch v pravém uchu. V ten moment jsem se rozhodl udělat vše, abych Lyse pomohl ho obnovit a vynahradil nevydařené dětství,“ hrdě prohlásil.

S lehkým úsměvem na rtech ho poslouchá, jak jí říká svůj důvod, proč se přihlásil do Her. Nějak toho chlapce nechápe, ale to ona nechápe doteď daleko víc lidí, takže si to nechává pro sebe a nijak to nedává najevo. Jen se dál usmívá. „No, čas letí, takže poslední otázka,“ poví, aby mu bylo jasné, že už jen jedna a má to celé za sebou. „Kdybys mohl poslat muty na nějaké splátce, kteří by to byli? Jaké muty bys na ně poslal a proč právě na tyto splátce?“ Zeptá se nevinně a čeká, co jí na to odpoví.

Kenn Moore: Trochu ho překvapilo, když moderátorka ohlásila další otázku jako poslední, a vybrala si zákeřnou. Na moment se zamyslí a nakonec odpoví: „Dle mého názoru, vpuštění mutů do arény hned na začátku je spíše přítěží než výhrou. Jistě, je několik favoritů, kterých bych se nejraději zbavil co nejdřív, ale ne za tohle riziko. Na rovinu, většina ostatních splátců je v boji zdatnější než-li já a možná by se i mutům dokázali za určitých podmínek bránit, a i kdyby ne, potom co daného splátce zabili, by lovili dál. Tuto možnost bych zvažoval pouze za pro mne bezvýchodné situace, například při smrtelném zranění nebo v přímém duelu proti silnějšímu soupeři.“
  • 9. kraj - Lyrra Bennet & Aiolos Bennet
    • Body → rozhovor: [8/10] x [7/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: V duchu přehlídky se splátci z Devátého kraje opět ladí do kosmického motivu. Květiny jsou tentokrát přítomné pouze jako výšivka na černé látce kostýmu. Galaxie se opět hýbe kolem dívčiny sukně a chlapcových kalhot. Vždy si drží tři hlavní barvy - zelenou, fialovou a modrou. Divákům opět může připadat, že na sobě splátci opravdu mají kus vesmíru, jelikož se animace chovají velmi živě a hvězdy se spojují v různá souhvězdí, stejně jako při přehlídce. Jedná se v podstatě o elegantnější, více praktickou verzi jejich předchozího kostýmu.  | Designér: Gabi Marcy Peréz

Rozloučila se s Osmým krajem. Člověk by řekl, že by jí to touto dobou už nemuselo bavit, jenže opak je pravdou. Je z těch rozhovorů naprosto nadšená, i když někteří splátci byli nudnější, tak to na sobě nedala znát. „A nyní se ke mně na pódium připojí dva splátci, jejichž přímení je jistě dobře známo každému obyvateli Panemu. Prosím potlesk pro splátce z Devátého kraje, Lyrru a Aiola Bennetovi!“ Uvede je s úsměvem a opět se posadí do svého křesílka.

Aiolos Bennet: Postává v zákulisí a jenom čeká na to, než uslyší jejich jména, aby mohli jít na scénu. Jakmile se tak stane, okamžitě roztáhne koutky úst do úsměvu a udělá krok vpřed. Ihned se však otočí ke své sestřence a nabídne jí ruku dlaní vzhůru, přičemž se na ni uculí. Má v plánu s ní udělat během cesty ke křeslům i menší otočku, aby tak mohla dát více na obdiv její krásné šaty. Zároveň jí však rukou poskytne potřebnou oporu, aby se nestalo, že by případně spadla. „Přeji krásný večer, Nirah,“ pokývne hlavou na moderátorku, jakmile k ní dojde, i vám ostatním, koukne se do publika a kamer, načež se posadí do připraveného křesla.

Lyrra Bennet: Stojí v zákulisí a netrpělivě vyčkává, až na ni a Aiola přijde řada. Rozhovory jsou pro ni naprosto klíčové, nervozitu ovšem nepociťuje. Ví, že nemá problém na veřejnost zapůsobit a panika je tedy zbytečná. Když konečně přijde jejich čas, věnuje spiklenecký úsměv svému bratranci a chytne ho za ruku. Společně se vydají na pódium a s jeho pomocí udělá otočku, kterou všem předvede úžasnou sukni svých šatů. Následně na tvář nasadí zářivý úsměv a letmo mávne směrem k publiku na pozdrav. Dále už se věnuje Nirah: „Ahoj, moc ti to dnes sluší,“ zalichotí jí a posadí se na své místo. Pohledem těká mezi kamerami a publikem a vyčkává první otázku.

Kývne na Aiolosův pozdrav. Lyřin kompliment jí na tváři vykouzlí ještě zářivější úsměv. „Děkuji.“ Upraví si lehce sukni šatů, než jim položí první otázku. „Minulý rok jsme tu měli vašeho bratrance a sestřenici, pokud se nepletu.“ Na chvilku se odmlčí a smutně se na ty dva koukne, aby jim alespoň nějak vyjádřila, že jí jejich smrt mrzí, protože slyšela, že něco takového lidé dělají. Pak konečně přejde na svou otázku. „Budete i vy spolu ve spojenectví, jako byli oni, nebo máte úplně jinou strategii?“ Zeptá se a nahne se pro androidský drink, který tam je pro ni přichystaný.

Lyrra Bennet: Jakmile začne Nirah mluvit o minulém ročníku, zatváří se smutně a vypadá to, že ji smrt jejích příbuzných velmi mrzí. „Ano, bohužel,“ pronese smutným tónem. Dělá tady z toho opravdu tragédii, jako by jí to ve skutečnosti nebylo úplně jedno. „Nejsme barbaři, abychom si šli po krku,“ okomentuje první otázku a věnuje při tom Aiolovi menší úsměv. „Samozřejmě nepůjdeme proti sobě, dokud to nebude naprosto nutné,“ natáhne směrem ke svému bratranci ruku a očekává, že ji chytí, aby opravdu ukázali, že nehodlají být rozdělení. „Je to rodina, tak by to mělo být snad jasný,“ pronese o něco tišeji a stále z něj nespouští oči. „Navíc, Aiolos je prostě sympaťák. Byla by ho škoda,“ mrkne při těch slovech do publika a na tvář opět nasadí široký úsměv. Snaží se mu tím získat přízeň dívek. Všechna podpora se v aréně bude hodit. Dál už nechává prostor jemu, aby se také mohl vyjádřit.

Aiolos Bennet: Jen co uslyší zmínku, která naráží na smrt Rye a Seraphine, tak mu veškerý úsměv na tváři pohasne a vystřídá jej smutek. Na smutná slova své sestřenky jen souhlasně přikývne a povzdechne si. Snaží se působit zdrceně, že jej vzpomínka na ty dva opravdu bolí. Při dalších slovech Lyrry se na ni koukne a pokusí se jí úsměv opětovat, ale vyznívá to tak trochu posmutněle. Naprosto bez zaváhání však vezme její ruku do své a opět na její slova přikývne. Úsměv se promění ve veselejší ve chvíli, kdy mu zalichotí: „Děkuji,“ špitne k sestřence. „Přesně tak, myslím, že Lyrra to řekla naprosto přesně, možná nejsme sestra a bratr, ale pořád jsme rodina,“ přikývne, „a Bennetova rodina spolu drží, nehledě na situaci.“ Na chvíli se odmlčí, takže to může vypadat, že už čeká na další dotaz, ale ještě jednou se ujme slova: „Bohužel asi nejde úplně vymýšlet strategie takhle dopředu, protože v aréně se může všechno obrátit úplně jinak, ale myslím, že jedno je jasné. S Lyrrou v tom budeme společně tak dlouho, jak jenom nám to čas dovolí,“ při těch slovech otočí hlavu k sestřence a povzbudivě se na ni usměje.

Při jejich slovech se dojemně chytne za srdce, jelikož je to smutné, že jejich rodina jde dva ročníky po sobě do arény. Pozorně jim naslouchá. „Ano, to by mělo.“ Odsouhlasí Lyře, jelikož to se naučila i od Gabi, že rodina drží pohromadě. Pak se musí usmát, když řekne, že je Aiolos sympaťák. Zatím to posoudit moc nemůže, ale rozhovory ještě nejsou u konce. „No není to krásné?“ Řekne publiku, když ti dva vyjádří, že budou držet pospolu až do poslední možné chvíle. Už se chce zeptat na další otázku, když se oba odmlčeli, ale v tom zase Aiolos promluví, a tak jej nechá mluvit. Celou dobu, co mluví se usmívá a když konečně domluví, tak položí další otázku. „Jaký byl váš život v tak významné rodině vašeho kraje? Lišil se něčím od obyčejného života v Devátém kraji? Všichni víme, že Lacey miluje večírky, takže se musím zeptat, zda jste nějaké pořádali i vy pro své přátele v kraji.“ Rozvede svou otázku a pak čeká, kdo z nich si vezme slovo.

Aiolos Bennet: Svou pozornost přesune k moderátorce, jakmile jim položí další otázky. Maličko se přitom musí usmát. „Pokud bych měl mluvit sám za sebe, tak musím přiznat, že lepší rodinu jsem si nemohl přát,“ poví na úvod, spiklenecky mrkne na Lyrru a následně instinktivně vyhledá pohledem kamery. „Myslím, že se lišil hlavně v tom, že naše babička byla vítězka a ostatní děti tak byly ochuzeny o různé historky a povídání ohledně arény a jejích zkušeností z ní,“ trochu se zasměje a maličko si poposedne. „Popravdě, nikdy jsem příliš nepřemýšlel nad tím, jestli se náš život od ostatních v Devátém až tak moc lišil,“ poví zamyšleně a koukne při tom na Lyrru, jestli ji něco napadá, co by k tomu řekla.

Lyrra Bennet: Má co dělat, aby se nad další otázkou nezačala šíleně smát, protože k Devátému kraji necítí nic jiného než naprosté zhnusení a opravdu neví, jak se tam mimo její rodinu žije. Nakonec se ale udrží, pustí Aiolovu ruku a nechá ho tentokrát povídat prvního. Na jeho slova občas kývne a je vidět, že ho poslouchá opravdu pozorně. Pohledem poté přejde k publiku a zkontroluje si, jestli i oni dávají pozor. Na to jim věnuje menší úsměv a sama se pustí do povídání: „Popravdě? Myslím si, že naše rodina je v kraji trošku nepochopená,“ řekne a následně chvilku mlčí. „V Devátém kraji je spousta lidí, kteří nás jednoduše odsoudili jenom protože jsme se díky babičce neměli špatně a opravdu mě to mrzí,“ nasadí na tvář smutný výraz. „Jako rodina jsme ale vždy měli jeden druhého a nakonec se našli i lidé, se kterými šlo dobře trávit čas, takže ano, i na ty večírky pak přišla řada,“ v průběhu toho, co mluví, se jí pomalu opět rozzáří oči a ke konci už má na tváři opět úsměv. „A věřte mi, že babička je v tomhle pořád třída,“ obrátí se na publikum a mírně se zasměje. Všechno to jsou velké lži, ale nenechává to znát. Říká to, co si myslí, že by mohlo být výhodné pro ni, ne nutně to, co je pravda. Jedině Aiolos by ji mohl osočit z toho, že lže, ale pevně věří, že to neudělá.

Aiolos Bennet: Usměje se na Lyrru, když se chopí slova. Na chvíli strne, když uslyší, jakým tématem začne, protože se snažil to obejít oklikou, ale pak se zase uvolní a se zájmem sestřenku poslouchá. „To teda je,“ přitaká ohledně babiččiných večírků. Zároveň se na Lyrru vděčně podívá, protože mu v téhle situaci dost zachránila krk, než řekl něco, čeho by litoval.

Pozorně poslouchá každé slovo, které ti dva vypustí z úst. „Nepochopená?“ zopakuje po Lyrre a trošku se zamračí, jelikož jí to přijde jako lež, podle toho, co jí říká program. Nicméně čeká, že to nějak víc rozvede. Při jejích slovech se zatváří opravdu smutně, jelikož nechápe, proč by je lidé kvůli původu měli odsoudit. Sice se jí pořád ozývá to, že lže, ale není to něco z čeho by Lyrru obvinila takhle veřejně na rozhovorech. Navíc když ví, že se ten program někdy splete. Lehce se zasměje s Lyrrou. „To jsem ráda, že se to vyvinulo nakonec alespoň tak. Nicméně smůla pro ty, co Vás odsoudili a rozhodně Ti řeknu, že tady v Kapitolu Vás za původ jistě nikdo neodsoudil, jelikož je Lacey naprosto úžasná a nedovedu si představit, že by ji někdo ze zdejších nemiloval.“ Věnuje oběma srdečný úsměv, než přejde k další otázce. „Je něco, o čem víte už teď, že Vám v aréně bude chybět? Něco, bez čeho si prostě nedovedete představit svůj život?“ Opět jim dá dostatek času, aby se vyjádřili.

Lyrra Bennet: Když Nirah hovoří o jejich babičce, jen přikyvuje, protože má pravdu. „A to je dobře! Babička to tady má moc ráda a vždycky o zdejších říkala jen to nejlepší,“ věnuje publiku upřímný úsměv a poslouchá další otázku. Nejprve přemýšlí, že by to opět nechala na Aiolovi, ale nakonec se první chytne slova ona: „Kromě pořádné stravy a pití?“ řekne sarkasticky a následně se tomu zasměje, aby bylo vidět, že to nemyslí vážně. „Mně konkrétně bude určitě chybět domov,“ dá si při tom ruku na srdce a svůj úsměv změní na smutný. „Arénu beru jako takovou těžkou zkoušku, ale věřím, že ji zvládnu,“ uvědomuje si, že ta otázka byla myšlená asi trošku jinak, ale vůbec ji to nezastavuje. „Respektive, že ji zvládneme my oba,“ podívá se na Aiola a kývne na něj. „Jeden z nás se domů určitě vrátí,“ řekne velmi sebevědomě a v jejím hlase je znát, že o svých slovech nemá žádné pochybnosti. Chce to prostě Kapitolu oznámit jako fakt a žádná jiná možnost tedy neexistuje.

Aiolos Bennet: Usměje se na Nirah, když začne mluvit o jejich babičce: „Máš naprostou pravdu, tady v Kapitolu obyvatelé dokáží ostatní docenit a babča si to rozhodně zaslouží,“ přikývne jak na slova moderátorky, tak na slova Lyrry. Poté naslouchá otázce, spolu s odpovědí své sestřenice. Musí se zasmát, když se zmíní o jídle a pití, ale potom se vrátí zpět k chápavému výrazu a pokyvování hlavy. „O tom nepochybuji,“ kývne na Lyrru ohledně toho, že se jeden z nich domů určitě vrátí. Poté koukne zpět na moderátorku: „Rozhodně  bude spousta věcí, která mi v aréně bude chybět,“ maličko se zamračí a povzdechne si, načež koutky úst povytáhne alespoň v malý, posmutnělý úsměv a jeho výraz vypadá, jakoby si právě přehrával smutné a radostné vzpomínky zároveň. „To jak se tady o nás v Kapitolu všichni krásně starali, ale hlavně, všechny ty společné chvíle s rodinou, protože,“ nechá dramatickou pauzu a koukne se do publika, „ať se domů vrátí kdokoli, už nikdy se u stolu nesejdeme úplně všichni, stejně jako tam teď chyběli Seraphine a Rye, tak potom tam bude chybět ještě jeden z nás,“ koukne se na Lyrru. Nakonec jen pokrčí rameny a vrátí se očima zpět k Nirah: „Ale to je prostě osud, co se má stát, stane se, nemyslíš?“ zeptá se moderátorky, načež se odmlčí a pozorně ji poslouchá.

Neubrání se tichému ‚aww‘, které se rozlehne po celém sále, když povídají o babičce a jejímu vztahu ke Kapitolanům. Pří Lyrryně poznámce se jenom potutelně usměje, ale nijak ji komentovat nehodlá. Sice tu otázku myslela jinak, ale nijak ji nezastavuje a nechává ji mluvit. Trošku smutně se usmívá při jejích slovech a jakmile se slova ujme Aiolos, tak svou pozornost přenese na něj. Při jeho slovech se lehce chytí za srdce. Je to smutné, ale holt s tím nikdo z nich nezmění. Jakmile domluví, tak se ujme slova. Její smutný výraz se změní v normální úsměv. „Náš čas bohužel skončil, ale přeji vám oběma hodně štěstí v aréně.“ Poví jim naprosto upřímně a pak ještě šeptne, aby ji slyšeli jen oni. „Doufám, že se ještě s jedním z Vás setkám.“ Následně se postaví a promluví normálně nahlas. „Dámy a pánové toto byli Lyrra a Aiolos Bennetovi, Devátý kraj.“ Praví a rukama ukáže na ně, načež jim lehce i zatleská.

Aiolos Bennet: Bohužel jejich čas na rozhovorech se naplnil. Při slovech moderátorky se postaví a pousměje se na ni: „Páni, to uteklo strašně rychle,“ trošku se uchechtne, protože to opravdu nečekal, „každopádně děkujeme,“ odpoví jí na její přání ohledně štěstí a úsměv se mu rozšíří ještě malinko víc, když jim řekne, že doufá, že se ještě s jedním z nich setká. Poté se lehce ukloní směrem k publiku. „Bylo mi ctí, Kapitole a lidé Panemu, sladké sny,“ pošle jim vzdušný polibek a  ještě se otočí k Nirah, které lehce vezme ručku a políbí ji na její hřbet: „Bylo mi potěšením, děkuji za příjemný rozhovor,“ usměje se na ni, a ať se ti též daří, popřeje Nirah. Poté už jen postaví a znovu natáhne dlaň k sestřence, aby ji ještě před odchodem mohl jednou pustit v otočce, jestli nebude proti.
Lyrra Bennet: Mile se usměje na Nirah a následně se otočí na Aiola. Zatváří se smutně, když jim je oznámeno, že je jejich rozhovor u konce. „Bylo to tady s vámi dnes fajn,“ pronese a usměje se do publika. Následně se zvedne a opět se chytne Aiolovy ruky. Zamává divákům a úplně na závěr udělá ještě jednu. Poté už úplně odchází z pódia.
  • 10. kraj - Charna Hastings & Crispin Warren
    • Body → rozhovor: [7/10] x [5/10] - oblečení: [6/10] x [6/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Desátý kraj se na rozhovorech ocitá doslova v řetězech. Velká část kostýmu je tvořena malými řetízky, které na sebe upozorňují cinkáním při každém pohybu splátců. Primárně je z nich tvořená vrchní část kostýmu a také pokrývka hlavy. Zbytek je poté tvořen z obyčejných látek, ty ale vypadají metalicky a celkově tak kostýmu dodávají kovový vzhled.  | Designér: Gabi Marcy Peréz

Jakmile je Devátý kraj z pódia, tak se pustí do uvádění dalšího kraje. „V tento moment se k nám nepřipojí nikdo jiný než splátci z Desátého kraje. Prosím o bouřlivý potlesk pro Charnu Hastings a Crispina Warrena!“ Řekne, aby přiměla publikum k potlesku. „Prosím pojďte k nám!“ Vyzve je a čeká až se k ní připojí. Následně se opět posadí.

Crispin Warren: Byl nervózní tak moc, že ani před prvním zabitým prasetem neuhýbal očima tolik, jako právě teď v této situaci – doslova, očima se nedokáže zachytit o jakýkoliv pevný bod. Pokud se takhle bude ohlížet na všechny ty lidi, stoprocentně mu někdo řekne, že je mimo. Tak dost, ohlédl se, aby asi zjistil, jestli se tam nacházela i ta jeho spolukrajanka, no pozor. „Hej? Jo, ty. A neposer to.“ Přivolal si Charnu naprosto obvyklým způsobem a aby toho nebylo málo, rovnou se na ni i pěkně zvesela usmál. Dost o tom, že uvnitř sváděl boje – které by se klidně mohly zapsat do historie psychologie. Nastával moment, kdy se poblije – teda vyrazí hezky pravou nohou směrem na pódium a bude se u toho zářivě usmívat na všechny ty kočky v první řadě. A taky té druhé. A dokonce i třetí. Že by chtěl, aby tu někdo žárlil? Zcela určitě, ale to oni vědět nemůžou, že ano. Zvedl ruku a horlivě divákům z Kapitolu zamával a typický Casanova si nemůže nechat mrkance pro sebe a hle, tamta dostala i vzdušný polibek. Dorazil až k samotné moderátorce a pakliže to stihl dřív, než se posadila, natáhl k ní zdvořile a pomalu, aby se nelekla, ruku a chytil do ni tu její. Velmi něžně – o ano, gentleman je se sluší a patří. Svá hnědá kukadla zabodl do těch jejích a jak se tak pomalu skláněl – políbil hřbet její dlaně, než ji znova opatrně pustil a posadil se na gauč. „Zdravíme vás, jsme moc rádi, že tu můžeme být.“ Přitakal s naprostou teatrálností. Člověk by mu to i žral.

Charna Hastings: Až do teď razila nepřetržitou ignoraci Crispina, jenže dnes už se komunikaci bohužel nevyhne. V zákulisí si všímá svého, kouká do země a vůbec neposlouchá, co to ten idiot mele za kraviny a zároveň ji vůbec nezajímá, jestli mluví na ni. Na pódium vyrazí až za Crispinem a na tváři při tom má malý úsměv. Nad jeho předváděním se jenom protočí očima a té holce, která mu poslala vzdušnou pusu, věnuje naštvaný výraz. Ten jí ovšem z tváře brzy zase mizí a místo něj nastupuje široký úsměv, který doplňuje mírné mávání. „Hulvát, ani nenechá jít dámu první,“ okomentuje Crispinovo chování, dá ruku na srdce a předstírá uražení. „Nenechte se oblbnout,“ upozorní všechny v publiku a vypadá to, že mluví naprosto vážně. Spoléhá na to, že lidi budou spíše věřit nevinné dívce. „Každopádně vás ráda vidím,“ ruku sundá ze srdce a ukáže jí do davu. „Hlavně tebe, Nirah,“ kývne jí na pozdrav a posadí se na své místo.

Nečekala, že by ji chlapec mohl chtít políbit ruku, nicméně s ní nijak necukla a nechala jej. Dokonce se trošku začervenala, když ji políbil ruku, jelikož na to prostě není zvyklá. Jakmile od ní však odstoupil a posadil se, tak si ten hřbet ruky nenápadně utřela do sukně svých šatů. Samozřejmě to brala jako pěkné gesto, ale prostě jí to nedalo a vážně to udělala dost nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml. Lehce se zasměje dívčině poznámce, jelikož na tom trocha pravdy je. „Děkuji, já jsem ráda, že jste se ke mně dnes připojili.“ Na chvilku se odmlčí. „Nuže, když už tu jsme, tak mi prozraďte, jak se Vám líbí v Kapitolu? Je tu něco, co Vás skutečně nadchlo nebo naopak znechutilo?“ Zeptá se jich a přejede pohledem z Crispina na Charnu.

Charna Hastings: Vůbec nepustí Crispina ke slovu a začne mluvit první: „Kapitol je vážně super místo, musím říct, že to tu máte fakt perfektní!“ řekne entuziasticky a rozmáchne při tom rukama. „Všichni tady k nám byli jen vstřícní a je vidět, že jste velmi milí a opravdu ochotní pomoci s čímkoli,“ pokračuje a na tváři má mírný úsměv. Kouká při tom na diváky a občas jí pohled ucukne ke kameře. „Váš zápal pro věc je opravdu obdivuhodný,“ opravdu si je chce získat na svou stranu, proto jim klidně bude mazat med kolem huby. „Rozhodně je to velká změna proti Desátému kraji, tam takovej luxus vůbec nemáme,“ dokončí svou odpověď a obrátí se na Crispina: „Jakej máš názor, zlato?“ při tom oslovení na něj mrkne, ale říká to velmi posměšně, rozhodně ne jako projev lásky.

Crispin Warren: Už, už se nadechoval, že by rád něco řekl a dokonce úsměvem obkroužil po celém sále s hlavní zastávkou u slečny Nirah a dále pak u jedné z očních milenek - kamery. Zdrží se tam o něco déle - tady bude někdo odborník na manipulace. Během toho, co Charna mluví - běžně by asi kroutil očima, no, nyní musí její hlas přetrpět. „Lásko.“ Natáhne k Charně ruku a ve snáze před kamerami a hlavně dívkami v obecenstvu jí upraví vlas za ouškem - ovšem na té straně, kam si myslí, že tedy nic nevidí. Drobné dívku zatáhne, ale snaží se to dělat ve vší tajemnosti, tak důkladně, aby ho i samotná Nirah neviděla. Na Charnu se celou dobu usmívá, jakoby nic. „Moc mluvíš, podívej.“ Postaví se a udělá pár kroků dopředu. „Kapitol chce akci, zábavu! Porážení těch, co si říkají splátci bude jako odstřelovat prasata na porážce. V desátém kraji se tím pyšníme, ovšem - nic není jako zde, luxusní a to se mi líbí!“ A při posledním slovu zvedne ruku, aby dívkám  a třeba i některým mužům ukázal biceps - zřejmě výsledek těžké práce. Svůdné výrazy vládnou jeho tváři. Po svém výstupu - očividně spokojený, že každý viděl a slyšel, co chtěl se usadí zpět. Povzdechne si a očka směruje k Nirah. „A taky mě nadchla vaše nádherná moderátorka, no není ona úžasná? Je úžasná!“ A ukáže na ni dlaně - vzdává jí tím asi nějakou osobní čest.

Charna Hastings: „Laskavě na mě nesahej,“ zasyčí na Crispina a plácne ho přes ruku, když se jí pokusí sáhnout na vlasy. Jakmile se postaví na nohy, zvedne se i ona a kráčí si to rovnou za ním. Nechá ho mluvit, ale jakmile zmíní tu moderátorku, položí mu ruku na rameno a stiskne mu ho tolik, že mu div neprorve nehty kostým. Kamerám to ale nejspíš připadá pouze jako přátelské gesto. „Dobře, tak se pojď zase posadit, nikdo na tebe není zvědavej,“ věnuje mu úsměv a sundá z něj ruku. Sama se ladně otočí a vrací se ke křeslu. „Pardon, někdo tady prostě nemá vychování,“ pronese směrem k Nirah a opravdu to vypadá, že ji tahle scéna mrzí. Za každou cenu musí jako ta lepší vypadat ona, prostě to Crispinovi nenechá.

Crispin Warren: Zmateně zamrká očky a zavrtí hlavou do stran. „O čem to mluvíš, maličká?“ Natáhne obočí v absolutně otazníkový výraz. Cukne hlavou a vidí jí za sebou. „Klíště, moji drazí.“ Stihne v meziřečí povědět do publika. „A nebo filcka, ty jsou obzvlášť nepříjemné, stejně jako ona.“ Pobaveně se uchechtne a zároveň se asi zákeřně tváří tak, aby to vypadalo, že ví, že to Charna chápe jako vtip. Nepočítá s tím, že by karma fungovala až tak rychle - skoro jako vrácení drobných v obchodě. Pod poryvem nehtů se lehce zkroutí, až toho využije a obtočí se s rukama na jejím pase okolo jejích boků. „Chceš tancovat, lásko?“ Pronese polohlasně, tohle chtěl očividně, ať detailně ví pouze kamery. Hluboce jí nahlédne do očí a hle, míří zpět. „My jsme si všimli, drahá.“ Opět naváže s publikem nějakou společenskou interakci a mrkne přímo do kamery. „Nirah, omlouvám se, pokračuj dále. Jsem jenom nadšený a vděčný, že tu můžu být. S vámi.“ Zopakuje sice podruhé, ale změní tón hlasu. Zní autentičtěji, důvěryhodně - až upřímně.

Usmívá se, když Charna. „To rádi slyšíme.“ Poví jí na slova chvály. Pak už ji jenom poslouchá a nijak jí nepřerušuje. Chápavě přikývne, když to porovná s Desítkou. Sice tam nikdy nebyla, ale jistě to bude znatelný rozdíl. Trošku se pousměje a zamračí ve stejnou chvíli, kdy Crispina osloví jako zlato, protože nevěděla, že by spolu měli nějaký milostný vztah, ale třeba to bylo jenom oslovení. Pak se ale opět zatváří normálně. Rozhodně se jich na to ovšem zeptá. Svou pozornost přesměruje tedy na chlapce a poslouchá, co má na srdíčku i on. Trošku se pousměje, když upravuje Charně vlasy. Trochu se na něj však zamračí, když jí řekne, že moc mluví, protože takové jednání se jí vůbec nelíbí. Však to jsou rozhovory. Sleduje ho, když si stoupne. Nějak netuší, co chce vyvádět, ale nijak se ho zatím nesnaží zastavit. Vlastně se nesnaží zastavit ani Charnu, když se vydá za ním. Jen doufá, že se jí tu teď hned nepoperou. „Myslím, že akce si užijeme v aréně až až. Toto jsou rozhovory.“ Připomene mu pořád klidným tónem. Na to, jak se jí snaží zalichotit se ani neusměje jenom pokývne hlavou, jakože tu jeho odpověď bere na vědomí. Nepřijde si, že by tu předvedla něco úžasného, ale nijak to tomu klukovi nevymlouvá. Vůbec se jí nelíbí, jak se ten Crispin chová k Charně. Přijde jí hrozně arogantní a trochu i sexistický. Jenom se mírně usměje na Charnu, když se začne omlouvat. „Zajisté.“ Řekne trošku s nádechem ironie, kterou moc nepoužívá, takže to většině lidí ani ironicky znít nemusí, když on požádá, aby pokračovali. „Nuže, kde jsme to skončili? No to je jedno.“ Mávne nad tím rukou a mile se usměje na oba, i když se k tomu úsměvu na Crispina musela docela přemáhat. „Jak je z toho vašeho vystoupení jasné, tak mezi sebou máte nějaký vztah. Můžete ho pro nás nějak víc specifikovat, protože já osobně jsem z toho trošku zmatená.“ Přizná jim a doufá, že se první ujme slova Charna, protože jí je Crispin vážně dost nepříjemný, jelikož jí těmi řečmi, co má na Charnu, připomíná lidi, kteří jsou proti androidům, i když se k ní chová mile.

Charna Hastings: Absolutně ignoruje další Crispinovo chování, jelikož jí přijde úplně nechutné a nemá potřebu se k tomu vyjadřovat. Je na to zvyklá, takže se jí to nějak nedotýká, ale stejně má chuť mu jednu vrazit. Soustředí se jenom na Nirah a Crispinovi už pozornost nevěnuje. Věří, že lidé jsou dostatečně inteligentní na to, aby si přebrali sami, kdo z nich je ten lepší. „Parazituje na mně už několik let,“ odpoví na otázku Nirah a zamračí se. „Prostě si nedá pokoj, už se těším, až ho zabiju,“ pronese naprosto klidně a pokrčí rameny. Vůbec jí to nepřijde zvláštní, klidně to udělá. „Určitě mi to nebudete mít za zlé,“ obrátí se k publiku a povzdechne si. „Však vidíte, jak moc obsesivní je, když za mnou leze i do Her,“ protočí očima a ruce založí na prsou.

Crispin Warren: Řekněme, že se svým způsobem uklidnil. Ona poloha na gauči ve které seděl je docela pohádka na dobrou noc, ale má tu být s příjemnými lidmi - sleduje Charnu, má tu zažít hromadu zábavy - a to v ten moment zahlédne obrovské množství lidí na místech před sebou, jak upřeně sledují. Umře. To jsou vyhlídky teda. Asi si ani nevšímá toho, že je Nirah mimo - ono, možná ani netuší, že je android. A pak to přijde, otázka na kterou čeká celý svět. A on už by možná očekával nějakou pravdu, ale znova - lež. „Jen se vypovídej maličká, Kapitol tě zachrání. Nyní.“ Přestalo ho to bavit a když teda vytahujeme pravé tváře zpoza masek, on tu svojí taky odloží. „Já, že si ned-.“ Aha, že by překvapení - co přebere hlavní roli v celém tomhle šílenství? A pokud doteď jen obyčejně kroutil hlavou, nad její nesmyslností a sledoval u toho člověčího androida a zároveň kupu divně našaškovaných lidí - v moment, kdy pověděla, že by ho klidně zabila, otočil obličej k ní. Prázdný výraz - možná poprvé za celý život nevěděl, jaká slova zvolit. Hele, tolikrát se chtěli zabít, ale nikdy to asi ani jeden neřekl takhle nahlas a to bylo to, to jiné. „Vážně, Charno?“ Pusu po svém překvapeném vejrání prostě zavře. Vejrá ale dál. „Prostě mě jenom tak zabiješ?“ Povytáhl obočí, někdo nám tu praská. A při posledním obvinění, už se tím asi nezaobírá - názory se v něm promíchaly jako karty u pokeru. „Nenechal bych tě umřít samotnou...“ Zachytila to kamera? Která? Moc lidí asi ne, vlastně možná nikdo, až na robota, ale kamery to stoprocentně zachytili, nejsou tu úplně mimoňové. „Ale teď jsi mi ukradená.“ Zamračí se a obličej točí k Nirah. „Nirah, promiň nám to, co by Kapitol ještě rád věděl?“

Charna Hastings: „Ještě jednou mi řekneš maličká a uškrtím tě přímo na místě,“ pronese chladně a myslí to naprosto vážně. Nesnáší, když jí tak říká, vlastně nesnese dost jakékoliv označení, kromě vlastního jména. Zničehonic ji docela mrzí, co řekla a na chvíli se zamračí. Uhne od něj pohledem a nehodlá odpovídat, nakonec jí to ale nedá:  „Když to bude třeba,“ zhluboka se nadechne a nezní to tak rozhodně, jako její prvotní prohlášení, kterého nejspíš v hloubi duše docela lituje.  Vypadá to, že je úplně mimo, ale ve skutečnosti poslouchá každé slovo, co řekne. Není to poprvé, co mu řekla, že ho zabije, tak neví, proč z toho najednou dělá takovou scénu. „Umřít?“ zopakuje po něm až když úplně domluví a už předává slovo Nirah. „Ty seš fakt úplnej debil,“ veškerá milá fasáda jde pryč a začne se chovat jako normálně. „No nic, další otázka, prosím,“ otočí se na Nirah a věnuje jí menší úsměv.

Zpočátku se usmívá, když povídá Charna. Jakmile však řekne, že by ho zabila, tak překvapeně povytáhne jedno obočí. Krajanovražda se nestává úplně často, na druhou stranu však není ani natolik vzácná. Jakmile se do sebe pustí, tak radši do toho nijak nezasahuje a zahne se pro pití, protože jí celá ta situace přijde poněkud vypjatá a nechtěla by přilévat olej do ohně. Proto radši nic neříká. Odloží skleničku zpátky na stolek a dál jenom sedí v tichosti. Nečekala by, že ta otázka o jejich vztahu spustí takový výstup, ale stalo se a nic s tím už nenadělá. Pozitivní na tom je, že některé Kapitolany takováto dramata baví. „Zajisté.“ Řekne, jakmile si požádají o další otázku. Rychle řekne něco, co jí přijde na mysl a snad to nezpůsobí další jejich hádku. „Máte nějakou strategii, co si budete chtít ukořistit u Rohu hojnosti? Pokud teda budete dostatečně šťastní a Tvůrci vám tam přichystají nějaké věci.“ Zazubí se na ně. „Nebo poběžíte k němu vůbec?“ Dodá, jelikož i to je možnost. Pak čeká, že se jeden z nich prostě ujme slova. Podle ní to je otázka, u které by se nemuseli pohádat. Je ráda, že je ten jejich rozhovor už u konce a po jejich odpovědi se s nimi už jen bude muset rozloučit.

Crispin Warren: Jen co se vůči oslovení ohradí, natočil k ní obličej, vyplázl jazyk a začal dělat všemožné grimasy na styl blah, blah, blah, blah, blah a ještě u toho své neudržené emoce zvládl tak vypást. Chvíli je ticho a jo, zdá se, že je duchem nepřítomný - ono je to lepší, pakliže nechcete rozpoutat válku, jenže on se nakloní - asi tak, aby to ani kamery nepostřehly, vykosí hlavu co nejblíže k ní a očkami sonduje mezi Kapitolany a pak jí samotnou - ovšem je teď v takovém patvaru, že se jí dívá do tváře - jak hlavu drží stále směrem k Nirah. „Maličká.“ Zašeptá bez jediné známky nějaké emoce - asi ho to jako tak netankuje a dost určitě by rád zjistil pravdivost jejích výhružek - nuže, ale pak přijde něco jako couvnutí a to se podiví. „Už jsi to řekla, nic se tím nezmění.“ Loni měli lásku, tady budou mít nenávist. A mezi těmito emocemi je tenká hranice, není-liž pravda. „A ty seš úplná kráva.“ Vyhodnotí vzápětí, načež pokrčí rameny, jakoby mu nad tím vůbec nezáleželo - a taky, že ne. Oči nasměruje k androidovi a sleduje, tváří se jako dítě, co zlobilo a teď očekává trest - trest v podobě zívačkové otázky. „No, šťastní rozhodně nebudeme, Nirah. Tahle to má celoročně, víš co myslím.“ Pro potvrzení vlastních slov párkrát přitaká. „Jsem zručný s vícero věcmi. Asi meč, abych při stahování splátců z kůže viděl pečlivě do jejich obličeje.“ Ušklíbne se, načež otočí hlavu k Charně, že by se panák uklidnil? Naznačuje jí, že má slovo.

Charna Hastings: Soustředí se už plně jenom na Nirah, protože s debily se nemá cenu bavit. První slovo nechá Crispinovi, když po něm tolik touží a poté odpoví i sama za sebe: „Všechno ostré je dobré, takže ať už získám cokoliv, zvládnu si s tím poradit. Rozhodně ale nebudu utíkat,“  prohlásí a dál už se nevyjadřuje. Hlavně už chce, aby byl konec a měla od celých rozhovorů pokoj.

Když tam zavládne ticho, tak na chvilku semkne rty do úzké přímky, ale pak už chce promluvit ve snaze jim ty rozhovory zachránit. Jenže to chlapec promluví, a tak ho nechá říct, co má na srdci. Když zase osočí Charnu, tak se jenom na chviličku křečovitě usměje. Pak se však tváří naprosto neutrálně a poslouchá jeho odpověď. Trochu povytáhne obočí, jelikož jí meč zrovna moc nepřijde jako zbraň pro stahování splátců z kůže, ale mluvit mu do toho nebude, jelikož chce mít jejich rozhovor už za sebou, aby mohla přivítat další kraj, který si snad nebude nadávat jako malé děti. Jak domluví, tak svůj pohled upře na Charnu a trošku se usměje. Jenom na její slova přikývne. „Nuže, to byla ode mne poslední otázka.“ Oznámí splátcům s úsměvem a postaví se. „Dámy a pánové toto byli splátci z Desátého kraje, Charna Hastings a Crispin Warren.“ Řekne a radostně zatleská. Je ráda, že už jí zmizí z pódia a může přivítat další kraj.
  • 11. kraj - Scarsia Aigle Nyph'thriss & Enrique Charania
    • Body → rozhovor: [7/10] x [4/10] - oblečení: [7/10] x [5/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: U Jedenáctého kraje je částečně zachována včelí tématika. Oba splátci mají na hlavách čelenky s malými tykadly a barvy taktéž připomínají jejich přehlídkový kostým. Tím ale všechna podobnost končí. Šaty a tričko chlapce opět nepřipomínají látku, ale spíše nějaký robotický oblek. Nepůsobí ovšem kovově, spíše jako křehké sklo. Pohyb v nich je trošku náročnější, ale neměl by to být zas tak velký problém. Primárně jsou tyto části zlaté, ale jakmile na ně dopadne světlo, mění barvu do tyrkysově modré. S každým pohybem se světlo od splátců odráží jinak, barvy na kostýmu se tedy mohou zdát pohybující se. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Rozloučí se s Desátým krajem s vřelým úsměvem, jelikož její nadšení z toho, že tu může být ještě pořád neopadlo. Postaví se, aby uvítala další kraj. „A nyní na pódiu přivítejme splátce z Jedenáctého kraje. Takže prosím o potlesk pro Scarsiu Aigle Nyph'thriss a Enrique Charania!“ Řekne nadšeně a ukáže k místu, odkud by měli přijít. Jakmile dojdou k ní, tak se posadí. „Páni, jsi vysoký.“ Poví chlapci a oba je obdaří úsměvem. „Dobrovolník z Jedenáctého kraje tu už pár let nebyl. Co tě k tomu vedlo?“ Zeptá se dívky se zájmem, ale nedává ji moc prostoru mluvit, jelikož se hned otočí na chlapce, aby nebyl vynechaný z konverzace. „Jaké byly tvoje pocity, když vylosovali tvoje jméno?“

Scarsia Aigle Nyph'thriss: Na pódium vykráča s tým najširším úsmevom aký len vie na tvári vytvoriť. Už dlho nebola taká nadšená - všetko jej to vidieť v očiach. Do kamery a radám Kapitolčanov pošle hneď niekoľko vzdušných bozkov. „Zdravím Kapitol!“ Zatočí sa a prejde si rukami po svojich sklených šatách. Elegantne podíde pomalým krokom ku kreslu, na ktoré si sadne. ,,Ahoj," pozdraví aj Nirah a prehodí si nohu cez nohu. Hlavu trošku nakloní na bok a moderátorku sleduje pozorným pohľadom. Keď sa prvá veta týka jej, len si zľahka zahryzne do spodnej pery a prikývne. „Už som viac nechcela žiť v tej špine. Víťazstvo a to čo prináša je niečo, čoho som chcela dosiahnuť už veľmi dlhý čas. Kapitol je presne to, o čom som celý svoj život snívala, milujem to tu a teším sa aj na arénu. Presne takto som si predstavovala budúcnosť,“ zhrnie v niekoľkých vetách a popritom gestikuluje, aby ešte viac zvýraznila aká je šťastná. Na konci si ich zloží na kolenách a pozrie sa po svojom krajanovi.

Enrique Charania: Přichází spolu s dívkou z jedenáctého kraje. Na tváři má úsměv, i když ve skutečnosti se cítí na nic. Snaží se přetvařovat. Ví totiž, co na kapitolské publikum působí nejlépe. Také chce samozřejmě zapůsobit na sponzory, kteří určitě tyhle rozhovory sledují. Přijde k Nirah a podá jí ruku. „Zdravím, zdravím celý Panem!“ Řekne nahlas a jeho hlas je pořádně energický. Posadí se vedle Scarsie a zasměje se. „Vysoký jsem, to budu mít v aréně těžký se schovat, co?“ Odpovídá klidně a dost vesele. Opravdu se chce sponzorům a Kapitolanům zalíbit. Protože to je jediný co dokáže. Není zrovna fyzicky zdatný, tak to musí holt uhrát na to charisma. Přikyvuje na odpovědi spolukrajanky. „Díra to rozhodně je. Měl jsem radost, abych pravdu řekl! Uvažoval jsem nad tím, že se přihlásím sám, víte?“ Navazuje konverzaci s Nirah a odmlčí se. Zřejmě chce trochu publikum napínat. “Ale řekl jsem si, že počkám rok. A vylosovali mé jméno. Říkám vám, je mi to prostě souzené!“ Zasměje se, v přetvařování je opravdu dobrej. Dost jediná věc, ve které je fakt výborný.

S mírným úsměvem na tváři je poslouchá. „Zajímavé.“ Okomentuje jejich povídání a nakloní hlavu trošku na stranu. „Jedenáctý kraj už dlouho neměl žádného vítěze. Poslední vítěz z Vašeho kraje se objevil v 93. ročníku a to už je nějaká doba. Myslíte, že by se to letos mohlo změnit? Přeci jen jsi se přihlásila dobrovolně.“ Věnuje dívce významný pohled. „Máte nějaký plán do arény?“ Přehodí si nohu přes nohu a nechává jim prostor, aby se zase vyjádřili.

Enrique Charania: Zamyšleně se podívá na Nirah a zasměje se. Chce předvést Kapitolu vystoupení klidného hovoru. Dá si pravou nohu na levou a opře se o gauč. ,,To máte pravdu, poslední vítěz... Už to pár let bude, co? Ale vy a celý Kapitol nám snad drží palce, nemám pravdu?“ Snaží se o komunikaci s publikem. Povzbuzuje je a hlavně si chce u nich nabrat plusové body. Kde jinde si je nabere. Soukromé vystoupení se mu tolik nepovedlo, tak poslední jeho šance je právě tady. Zítra už bude v aréně a dost možná za pár dní bude mrtvý. Uvědomuje si to. Viděl co mají za hodnocení ostatní kraje a také je viděl na přehlídce. Ostatní se rozhodně nevzdají. On musí Kapitol dát na svojí stranu právě teď. Přikyvuje s úsměvem k Nirah. ,,Plán do arény? No, myslím, že dobrý plán je přežít.“ Zasměje se a podívá se na svojí spolukrajanku. „Doufám, že jeden z nás se zde za pár dnů objeví. Už jen kvůli našemu kraji. Musíme ho reprezentovat.“ Řekne trochu vážněji a snaží se hrát dost na city.

Scarsia Aigle Nyph'thriss: Kútiky pier sa jej podvihnú spolu s ľavým obočím. Mykne plecami a našpúli pery. Rýchlym pohľadom skočí po Enriquem, ktorý ju predbehne a krátko sa na neho zamračí. Radšej venuje svoju pozornosť zase Nirah, ktorej venuje jemný úsmev. „Som si istá, že jeden z nás sa z arény určite živý dostane,“ povie sebavedomo a poza svoj chrbát, aby to jej krajan nemohol vidieť, ukáže na seba a žmurkne do kamery. Akonáhle dostane druhú otázku, len sa tajomne zaškerí a pomaly pokrúti hlavou. Nakloní hlavu na stranu a spustí. „Asi by nebolo veľmi múdre sa tu s tým zdôverovať, že nie? Myslím ale, že všetci neveriaci v naše nízke kraje uvidia príjemné prekvapenie,“ palcom si opíše hranu sánky a ukáže biele zuby v priam koketnom úsmeve.

Sem tam na jejich slova souhlasně přikývne nebo se trošku zamračí. Jakmile však domluví, tak se její rty opět stočí do klidného úsměvu. „Náš čas se už blíží, ale ještě stihneme jednu poslední otázku, takže…“ Na chvilku se odmlčí a oba si pěkně prohlédne, přičemž se jí na tváři objeví lišácký výraz. „Je něco, co byste v aréně skutečně nechtěli?“ Zeptá se, ale pak pro jistotu rozvede otázku. „Nějaká vaše fóbie například nebo něco, co by vám prostě připadalo nudné nebo otravné, že byste s tím nechtěli ztrácet čas.“

Enrique Charania: Souhlasně přikývne směrem ke Scarsii. Souhlasí s ní s tím, že se jeden z nich rozhodně z arény vrátí. Minimálně v to doufá. I když svůj kraj zrovna nemá v lásce. Je to opravdu nehezké místo oproti Kapitolu. Rozhodně se tam nikdo dobrovolně nenastěhuje. Proč by to taky někdo dělal. Usměje se na Nirah. „S vámi ten čas ale letí. Jako by to bylo včera co jsme sem přijeli a zítra už v budeme v aréně.“ Zasměje se a podívá se s úsměvem do publika. „Tak v aréně bych rozhodně nechtěl ostatní splátce, že.“ Snaží se udržovat klidnou atmosféru a zároveň nechce vyzradit své fóbie před celým Panem. Ještě by toho mohli tvůrci her využít a to si opravdu nepřeje. Zvedne se a rozloučí se s Nirah. „Bylo mi potěšením tu s vámi dnes být.“ Řekne k Nirah, ale i k celému publiku. Poté políbí Nirah ruku, usměje se a odejde s přetrvávajícím úsměvem nazpátek do zákulisí.

Scarsia Aigle Nyph'thriss: Otrávene vyplazí jazyk na kraji pier a zahryzne si do neho, kým sa Enrique pozerá do pódia. Asi tým chce naznačiť, že sa nespráva ako veľký gentleman. Rad na ňu však koniec koncov dôjde a jej sa na tvár zase vráti - starý dobrý - milý výraz. „No... Nechcela by som tam zimu, viete, jedenástka je púšť a nejaké snežné hory by boli celkom problémom, avšak verím, že by som to zvládla tak či tak,“ zdvihne jednu ruku, aby ešte podporila svoje vlastné slová. „A poviem vám tajomstvo...“ zašepká a rozhliadne sa okolo seba, akoby to niekto nevhodný snáď mohol počuť. „...ja sa ničoho nebojím.“ S týmito slovami sa postaví, žiarivo sa usmeje na Nirah a potom mávajúc publiku a kamerám na svojich krivých podpätkoch odchádza. Jej krok je výrazne pomalší, ale vychutnáva si to. „Majte sa!“ Zazubí sa a poslednýkrát prehovorí ku Kapitolčanom.
  • 12. kraj - Kelly Morgan & Onyx Calester
    • Body → rozhovor: [4/10] x [0/10] - oblečení: [5/10] x [0/10] | Moderátor: Nirah
    • Popis: Žádný. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Konečně se dostala ke konci rozhovorů. „Nadešel moment, kdy se k nám připojí poslední dvojice letošních splátců. Prosím o potlesk pro Kelly Morgan a Onyxe Calestera.“ Řekne a sama zatleská. Jakmile se k ní připojí, tak věnuje Kelly přátelský úsměv, kterým se jí snaží naznačit, aby nebyla nijak nervózní. Možná jí mohla říct, že bude moderovat ona, ale nepřipadalo jí to jako něco důležitého. „Prosím, posaďte se.“ Vyzve je a sama tak udělá. „Pokud byste měli popsat ideálního spojence, jak by podle vás vypadal? Jaké by měl vlastnosti? Co by uměl?“ Zeptá se a vyčká, kdo se ujme slova.

Kelly Morgan: Když je konečně vyzvána na pódium, je poznat, jak moc je nervózní. V momentě, kdy vejde, zvedne ručku a s vřelým úsměvem zamává a pak pohlédne na letošní moderátorku, a to jakoby zní všechen stres opadl. Na její vyzvání se usadí do křesílka a narovná se v zádech, zkřížené má u nohou jen kotníky a ruce má položené v klíně. Poté se zaposlouchá do otázky a ještě předtím, než odpoví, si navlhčí rty. A ta, co se ujme slova je ona. „Můj ideální spojenec... by byl v lepším případě hezký, svalnatý, vysoký, modrooký blonďáček... s dobrou kondičkou,“ potutelně se usmívá zcela zasněná, než párkrát zamrká. „Ono se to dost blíží i ideálnímu klukovi,“ zahihňá se celá červená v obličeji. „Nejlepší by bylo, aby uměl pokud možno všechno a mohl mě když tak vytáhnout z problému. A vlastnosti...“ zakloní hlavu, když přemýšlí, „ty než bych vyjmenovala...“ pohlédne na svého spolukrajana v očekávání, co poví on.

Pečlivě poslouchá, co jí k tomu povídá. Na rtech jí hraje lehký úsměv. Jakmile Kelly domluví, tak chvilku čeká, jestli se slova ujme Onyx, ale nic se neděje, proto promluví. „Dobře, tak přejdeme k druhé otázce, jestli k tomu nechcete ještě něco dodat.“ Řekne pro jistotu, jelikož ví, že je Onyx slepý. Když však ani pak nic neříká, tak pokračuje dál. „Dobře, takže… Co bys řekla, že je tvou předností? Něco, v čem naprosto vynikáš?“ Zeptá se přímo Kelly, jelikož to nevypadá, že by se Onyx chtěl nějak zapojit do rozhovoru.

Kelly Morgan: Pohledem sleduje Onyxe, který však mlčí, a tak se zatváří zmateně. Nechápe, jak se to mohlo stát, že mlčí a však to už celou situaci zachrání Nirah, a tak nakonec přikývne a opět se začne usmívat. Je vidět, že je zvědavá, co dalšího přijde za otázku. „No... mou předností...“ řekne a pousměje se „Nechte se překvapit, chci si své silné stránky ponechat do arény,“ omluvně koukne do publika.

Pořád s úsměvem sleduje Kelly. Sem tam souhlasně přikývne. Jakmile to vypadá, že se vyjádřila, tak znovu promluví. „Bohužel se náš čas už blíží ke konci, tudíž zbývá už jen jedna poslední otázka tohoto ročníku. Co by byla ta první věc, kterou bys udělala, pokud bys vyhrála?“ Zeptá se Kelly a dá jí dostatek času na to, aby odpověděla.

Kelly Morgan: Poslední otázku nečekala, nad tímhle totiž přemýšlí úplně poprvé, krapet se v křesílku uvolní. „No...“ zamumlá, než z ní nakonec vypadne to, čím si je jistá, že by se stalo, pokud arénu vyhraje. „Rozplakala bych se...“ ve tvářích rozpačitě zčervená jako předtím u první otázky. „Přeci jen, kdo by se nerozplakal... já totiž ano, kdybych zůstala z dvaceti čtyř jediná živá.“

Jakmile Kelly skončí svůj rozhovor, tak opět promluví. „No přeji Vám oběma hodně štěstí. Dámy a pánové, to byli splátci z Dvanáctého kraje, Kelly Morgan a Onyx Calester.“ Řekne a lehce zatleská. Pak ještě směrem ke Kelly zašeptá. „Drž se.“ Vlastně doufá, že by se s tou dívkou mohla ještě jednou setkat, ale když ví její tajemství, tak si tím moc jistá není. Vlastně jí to celkem mrzí. Jakmile jsou splátci z pódia, tak se postaví a dojde doprostřed pódia. „Dámy a pánové, to byli naši poslední splátci 139. Hladových her. Doufám, že jste si rozhovory užili tak moc jako já, dozvěděli jste se něco nového o vašich oblíbencích nebo jste si právě díky rozhovorům našli své oblíbence. Bylo mi ctí moderovat tyto rozhovory, ale bohužel je tomu pro dnešní večer již konec. Proto se s Vámi loučím a doufám, že si užijete zítřejší zahájení Hladových her! Znovu na viděnou Paneme!“ Poslední větu pronese do kamery a zamává. Pak se vydá pomalu z pódia, ale cestou ještě několikrát zamává publiku.

Kelly Morgan: Poté, co řekne jejich jména, si stoupne a odchází ještě před Nirah. Poté, co jí je řečeno „drž se“, věnuje moderátorce úsměv. Záhy už schází z pódia, ještě předtím se však pozastaví a zamává se zářivým úsměvem na tváři. Poté pošle směrem kamerám vzdušný polibek a pak zmizne.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92