Friday, January 03, 2020

Crispin Warren

[ krispin woren ]

 

Player: Andy

FC: Alberto Rosende



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutá plíce: C. Hastings


Token: Prsten na dva prsty ve tvaru pout




Možná si říkáte, že tím, že pochází z Desátého kraje, bude jako jeho ostatní vrstevníci stát za nic. Souběžně s tím se pak před nebezpečím a násilím schovávat, ale drazí přátele, opak je pravdou. Crispin je statný, velmi odvážný chlapec a to a mnohem víc ho provází životem od útlého dětství. Práh bolesti má každý umístěný v jiné rovině - to je známý fakt. On ho má mnohem výš, než je normální. To se v něm vypěstovalo v průběhu jeho dospívání, už kvůli tomu, že ho rodiče trestali fyzicky za vše, co jim přišlo špatné, takže vše. Tím se u něj ale vypěstovala jistá odolnost, psychická i fyzická. Fyzicky cítí méně bolesti, samozřejmě to souvisí s psychickou stránkou, kdy tu bolest doslova potlačuje. Tudíž si z případného útoku - jak slovního, tak fyzického nic moc nedělá. Tím pádem je u něj minimální šance na to, že by se psychicky zhroutil. Kromě toho mu také pomáhá upevňovat svou psychiku jeho brigáda. Pracuje občasně na jatkách, hlavně kvůli tomu, že už žije sám a potřebuje si vydělávat na živobytí. To poukazuje na jeho samostatnost a schopnost řídit se ve svém životě, organizovat si ho a chápat své určité priority, ačkoliv právě ty on velmi rád přehodnocuje, takže je to protichůdné. Jatka, to je téma samo o sobě, že ano, docela rozvinuté, tak se v něm malinko podrbeme. Pohled na mrtvá, zubožená zvířata, se kterými je nakládáno v nejlepším dobrém uvážení Desátého kraje - on je ale i přesto vidí jako pouze mrtvá a zubožená, tak to je. Takový pohled vás připraví na mnohé, ačkoliv není srovnatelný s kupříkladu mrtvým tělem kdejakého obyvatele, furt se okolo těla nachází spousta krve, nedejbože třeba při pohledu na vyteklé orgány, které se ze zvířat preparují. On už to také zkoušel, takže s takovouhle prací nemá žádné problémy. Ruce, hlavně prsty, má velmi šikovné a k tomu je pěkně pozorný. Při práci s každým jednotlivým zvířetem je důležité provést pečlivý řez skrze celé tělo. Po pár desítkách takových zvířat získal do svých očí mřížkové pravítko, které mu ukazuje různé body, tedy anatomie pro něj taktéž není problém. Ve chvíli, kdy se dostal do těla zvířete, bylo na něm odhadnout, kudy vést řez, případně jak nejlépe odstranit orgány pryč z těla. Zde upevňoval svoje logické uvažování, případně si i pěstoval své přemítání strategické, to znamená, jaké kroky zvolit ku nejlepšímu možnému výsledku. Na jatkách je také vcelku povinností přenášet mrtvá zvířata, potažmo se potýkat i s těmi živými než vlastně umřou, že ano. Bylo tedy na něm použít veškeré to svalstvo, které skrývá pod oblečením a porvat se s tím nejlíp, jak dokáže. To nasvědčuje tomu, že je chlapec obdařený celkem vysokou silou, někteří krajané z Druhého, či Prvního kraje, kterým se při trénincích tolik nedaří, by mohli závidět. Co se jeho psychických schopností týká, má schopnost okouzlujícího charisma, jinak by se mu přeci nepovedlo zamotat hlavu jedné, (otravné) kouzelné krajance, která je mu vlastně v některých věcech dost podobná. Čemu stoprocentně dokáže odolávat je manipulace a psychické hříčky, tedy všechny zákeřné techniky, co souvisí s psychikou. Manipulace, vydírání, přesvědčování, zkrátka namotávání si oběti na svůj prst, tomu všemu dokáže odolat a sám je pánem všech těchto technik. Ulice vás naučí spoustu věcí a než se dostal na místo, ve kterém se nachází, musel těchto několik technik použít několikrát. Rozhodně je lepší při souboji na blízko, mnohokrát vstoupil nebo dokonce vyvolal pěstní souboj, kdy zákeřně využil blízkých předmětů. Někdy to byl kus klacku, podruhé železná trubka, to nasvědčuje tomu, že pokud by měl bojovat s mečem, dýkou, čímkoliv, co je určené na blízko, měl by nejvyšší šanci vyváznout ze souboje živý. Kromě mečů a dýk by určitě uspěl i s takovým kopím, trojzubcem, nebo třeba kosou. Dá se to považovat za zbraně na blízko, i když je mezi zbraní, vámi a soupeřem určitý rozestup. Dalo by se říct, že je na svůj věk poněkud inteligentním agresorem a bojovníkem, už jenom kvůli tomu, že ho bývalá/současná přítelkyně neustále komanduje, bije, nadává mu, on si přesto nic z toho nenechá líbit a vřele jí to oplácí, čili trénink má každodenně zaručený. S tím tedy můžeme jasně říci, že se mnohdy i stalo, že takový nějaký konflikt sám vytvořil, ne zrovna s Charnou, ale konflikt jako konflikt. Když měl namále, musel použít své nohy a utéct, což pro něj nebyl vůbec problém. Běhat umí poměrně dobře, ne protože by snad měl trénink kvůli útěkům z boje, ale protože to rád sám dělá pro svou fyzičku. Vytrvalost má tudíž také na poněkud vysoké úrovni.


Jeho největší slabostí není něco ale někdo. Můžeme tuhle jeho slabost přezdívat jako největší zakopnutí a štěstí zároveň a nebo jí můžeme říkat zkrátka Charna Hastings. Zní to jako pěkně nepovedená a ve smyslu zdlouhavá telenovela, jenže to je všechno pravda, neboť je to opravdu slečna, která, stejně jako on, žije v Desátém kraji. Co by o ní pověděl on sám není podstatné, neboť není schopný to vyjádřit slovy. Minimálně se nedokáže natolik otevřít, aby byl schopný o svých pocitech mluvit, což může být také slabina. Nepovědět vždy upřímně, co má na srdci, je jeho specialita. Vězte ovšem, že šelest to skutečně není. Jedná se o dívku, do které se bezhlavě zamiloval a navzájem byli schopni si dávat šancí až do aleluja. První člověk, kromě své matky, který mu v hlavě dokázal udělat hotové tornádo a to dokonce i ve srovnání se zmíněnou matkou je nekonečný rodeo drive. Mezi nenávistí a láskou je pouze tenká hranice a on sám pořádně neví, kam by ji sám umístil a častokrát se stane, že se tyto dvě emoce protnou a ve výsledku vytvoří neskutečný, chemický výbuch, který s sebou nese následky. Skutečnost je ale taková, že důležitějšího člověka nezná, tahle holka mu ukázala všechny krásy světa v pouhých slovech a svých výrazech, jejíchž ohromení nezná pro jeho samotného konců. Ve skrytu duše ví, že ji miluje natolik, že z toho vlastně sám blázní a je pro něj takovým rozptýlením, které pro něj může být nebezpečné a drazí, on si tohle všechno uvědomuje a to je ten hlavní důvod, proč tohle všechno potlačuje, snad aby zamezil potenciálním škodám. Nedejbože, aby při nich kurážná Charna třeba zemřela, to by ho naprosto zlomilo. Je jeho druhým kouskem srdce, bez kterého mozek nemůže fungovat. Poškodíte tento kousek a stane se handicapovaným. To, že pochází z Desátého kraje není vůbec výhodou, protože kromě vězeňské sítě a chovu dobytku vlastně pořádně nic nezná. Za hranice tohoto kraje se v životě nepodíval a ani v to nedoufal. Pokud by se tak ovšem stalo, nejspíš by se v hluku technologických vymožeností naprosto ztratil. Stejně tak není vůbec trpělivý, tudíž právě z tohoto vědomí pramení to, že by na ty technologický kraviny ani neměl čas. Čas je totiž moc důležitý a on s ním umí nakládat, bohužel pro něj, netrávil moc času v knížkách a už vůbec netrávil čas vzděláváním se. Nějaké brožury s rostlinami či zvířaty, nemá ponětí, co je kopretina a co orangutan, jen si asi myslí, že oboje jsou rostliny. Pocity v něm dřímají a tím, že je nedává znát a nemluví o nich, se obvykle stane to, že vybouchne jako tlakový hrnec a pokud už se v něm tato cholerická povaha promítne, znamená to jedno, přepíná se do destrukčního módu a v té chvíli létají pohlavky, pěsti, krutá slůvka, lítají talíře, ničí se nábytek, cokoliv, co je v jeho blízkosti, je ve stavu ohrožení, proto není dobré si s ním začínat cokoliv, co by mohlo špatně dopadnout. Ano, Charna to kupříkladu moc dobře ví a stejně to dělá, mrška jedna.


Narodil se do chudé domácnosti kdesi uprostřed Desátého kraje. Zní to na nic, co? Na nic to taky je. Je nejstarším sourozencem mezi šesti dětmi, čili to pro vás může být jasným indikátorem toho, jak moc v prdeli je. To je možná důvodem, proč je v neustálém nátlaku ze strany rodičů, kteří po něm neustále něco chtějí. Potřebují přeci vydělávat peníze a děti také někdo hlídat musí, minimálně polovinu z nich. Ta druhá je už ve věku, kdy se podle společenských norem dokáží ohlídat sami, alespoň tedy uvnitř domova, samozřejmě. Je tomu tak od jeho raného dětství, protože s každým novým členem rodiny se pomalu, ale jistě dostával do pozadí. Ne, že by se na něj úplně zapomnělo, ale s řadou přibývajících jmen, je to první zvolené prostě náročné na zapamatování. Režim jeho výchovy se taktéž s nabývajícím věkem stupňoval. Nebyl v jeho počátečním dětství tolik tvrdý, ale oproti ostatním krajům či v porovnání s jinými rodinami to tvrdé bylo dost i tehdy. Tělesné tresty byly na denním pořádku a zkrátka za vše, co bylo v očích jeho rodičů trestuhodné, byť jen za to, že třeba zapomněl zavřít dveře. S tím se pomalu, ale jistě stával člověkem, kterým je dnes. Chladným a ledovým jako ten nejtvrdší ledovec. Černý jako ta nejhlubší propast. Nečitelný jako kniha na zámek, ke které někdo spolykal klíč. Těžko říct, jestli se mu nálady za ty léta vytratily postupně a nebo je neznámý zloděj ukradl a odnesl za sedmero hory a sedmero řeky. Když byl starší, přestával chtít trávit čas doma a více než to, začal prožívat svůj život mimo zdi domova, na půdě Desátého kraje. Zapletl se s partičkou, která měla v oblibě vyvolávat zlo a porušovat zákony. Byl tím hodně naočkovaný a neskutečně fascinovaný. Byla to zajímavá gradace, ten kontrast, který nedokázal pochopit mu v očích vytvářel několik výrazných jiskřiček. Pro rodinu se rázem stal nikým, to, že jednou byl jejich synem, bylo teď naprosto nepodstatné. To on totiž přeťal ta lana, která je všechny spojovala v jakémsi rodinném závazku. S výše zmíněnou skupinou rebelů, pak začal žít mnohem více dobrodružně. Neví, jakým jiným slovem by to popsal, opravdu to bylo jedno velké dobrodružství. Změnilo ho to od morku kostí a dokonce měl občas natolik dobrou náladu, že svým elánem rozesmával lidi v okolí. To ovšem nebylo vše, byl zvláštní, dokázal manipulovat s druhými a násilí, které mu bylo vtloukáno do hlavy, pojal jako standart, který si zachoval. V životě nepoznal nikoho, kdo by byl jako on a jistě, že ho to svým způsobem zneklidňovalo. Změnilo se to, ano, jednou ano. Je to jako mlhavá vzpomínka, kterou pokud se snažíte vypudit z vlastní hlavy, bodá vás to u srdce. Blíží se snad infarkt? Ne, je to jen znamení, že takové vzpomínky si člověk musí uschovat. Tato vzpomínka se jmenuje Charna Hastings, dívka ze stejného kraje. Už si nepamatuje, kde ji poznal, možná na jatkách, na kterých si stejně jako ona přivydělával ke svému žití. Změnila mu úhel pohledu a díky ní viděl věci, o jakých se mu ani nezdálo. I když to tehdy vypadalo, že to nebude mít dlouhého trvání, chvíle, které s ní dokázal prožít, byly mimořádné a jejich záznam by si s radostí opakoval zmáčknutím tlačítka restart. Po nějaké době se jejich vztah stal toxickým a nechuť, zloba a plno zákeřného a ďábelského se znova vrátilo. Jsou tajemství, která zkrátka druhým neříkáte. Tím zlým člověkem se stal v momentě, kdy se jedno takové dozvěděl a nehodlal ho povědět nikomu, zatím. Zemřela mu matka a příčina její smrti dokázala, jak moc podobný je svému otci, což nehodlal tolerovat a určitě se s tím nehodlal už vůbec zrcadlit. Jeho otec ji utloukl k smrti pod náporem nějakého amoku zloby. Ututlalo se to, protože všem bylo namluveno, že ji zabila nešťastná náhoda - pád. Směšné. Charna se potom stala jeho prioritou a měl potřebu ji podvědomě chránit, nedopustit to stejné, co se stalo jeho matce, když ve svém otci viděl tak moc sebe samého. Děsil se pokaždé momentu, kdy se s Charnou musel znova poprat, i když byly vlny agrese mnohdy intenzivní. Svým způsobem to po nějaké době začal brát taky jako zábavu. Věděl, že je pro něj důležitá, ale tu myšlenku se snažil vypudit a nehodlal to přiznávat ostatním ani sám sobě. Tak to bral jako něco, co se zkrátka musí zapomenout. Pravdou ale zůstává, že na jeho holku/neholku nemá nikdo právo sáhnout, neboť by v tom okamžiku stoprocentně zakročil, protože on je jediný, kdo si to smí dovolit. Se svým životem je nyní spokojený, dokonce i když má za zadkem neustále tu otravnou Hastingsovou.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92