Monday, October 14, 2019

Esteban Berrios

[ estéjvan berióus ]

 

Player: Renaiti

FC: Alexander Skarsgård


Tesserae: 7 | Defense: 0

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18


Token: Dámský snubní prsten




level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Oproti ostatním z Osmého má bezesporu jednu obrovskou výhodu - nenarodil se tady. Měl možnost tréninku, kterou rozhodně hodně využíval a proto je, co se zbraní a jejich použití týče, oproti těmto lidem ve značné výhodě. Tak nějak počítá s tím, že použití zbraní se jen tak nezapomíná a zvládl by se do toho dostat zase zpět i po nějaké době, co neměl možnost Výcvikové centrum navštívit. Rozhodně by mohl někdo litovat, kdyby měl tendenci ho podcenit jenom kvůli tomu, že si myslí, že Esteban pochází z Osmého kraje a tudíž ani nic neumí. Ačkoli už teď nemá určitě zrovna čas a myšlenky na posilování, jeho ruce ani břicho nejsou jen kost a kůže, obrysy svalů jsou tam stále patrné. Pravděpodobně by tedy měl nad někým netrénovaným pořád jistou výhodu, co se pěstního souboje týče. Dost možná by mu nedělalo problém ani vyšplhat do nějaké menší výšky, protože by se rukama udržet zvládl. Navíc se naučil naprosté základy prakticky snad se všemi zbraněmi, které mu centrum poskytovalo, aby byl na arénu patřičně připraven. Jak už tomu však klasicky bývá, tak si po čase našel nějaké ty favority, s nimiž se mu pracovalo nejlépe. Mezi tyto zbraně rozhodně patří motýlí meče, mačety, kukri a klasické meče. A kvůli reprezentaci kraje se samozřejmě naučil i práci s trojzubcem, jelikož by bylo divné, kdyby to neuměl. V současné situaci může být rád, že kdysi tuhle možnost měl, protože momentálně jeho jediným nástrojem jsou tak akorát holé ruce a kapesní nožík. Nutno podotknout, že mu občas ty časy, kdy se mohl jenom tak bezstarostně zavřít ve výcvikáči, chybí. V hlavě mu však zůstalo i něco, co se týče základů přežití v přírodě. Zvládl by se tedy orientovat podle nějakých záchytných bodů, k čemuž mu dopomáhá i jeho dobrý smysl pro orientaci. Pokud by v daném prostředí nalezl potřebné věci, pravděpodobně by byl schopný si vytvořit i oheň či najít někde vodu. V krajním případě, kdyby nebylo vyhnutí, neboť hlady by opravdu pojít nechtěl, rozezná i nějaké známější jedlé druhy rostlin. Ovšem razí si zásadu, že čím si není stoprocentně jistý, to raději nechá svému osudu, protože smrt otrávením mu přijde taktéž dosti ubohá. Díky nuzným podmínkám v Osmém se naučil různé, na první pohled vypadající zbytečnosti, využívat ve svůj prospěch a přetvořit tak tyto věci na něco užitečného, co mu pomůže přežít další den. Vzhledem k tomu, že vyrůstal ve Čtvrtém, tak je naprosto samozřejmé, že voda je něco, čeho se nebojí. Plavání se jenom tak nezapomíná a ačkoli není profesionální potápěč, nějakou chvíli by přeci jen pod vodou vydržet zvládl. S takovou jistou tradicí jeho kraje souvisí i to, že byl nucen se naučit i různé typy uzlů. V praxi je nikdy pořádně využít nedokázal, ale v případě nutnosti je umí. Po fyzické stránce na tom tedy není zase tak špatně. Co se však týče toho, co se mu odehrává v hlavě, to je již mnohem složitější. Bezesporu je pro něj dobré to, že už nemá svědomí. Bez mrknutí oka vás klidně jen využije či podrazí, když mu k tomu dáte příležitost, a rozhodně z toho nebude mít žádné výčitky. Nijak devastující pro něj není ani pomyšlení, že by měl někoho zabít. Už to jednou udělal a klidně by to udělal znovu. S tím se bezesporu pojí i jeho silný pud sebezáchovy. Ačkoli se sám sebe snaží přesvědčit, že když už nemá Holly, jeho život nic neznamená, jeho podvědomí to vidí trošičku jinak. Touha po tom, aby mohl žít dál, jej přinutí udělat cokoli, jen aby si zachránil svoji kůži. Což je důvod, proč utekl z kraje a opustil rodinu. I když si vždycky myslel, že rodina pro něj znamená všechno, ve skrytu duše je to strašný sobec, který vidí jenom sám sebe a nikdo jiný pro něj neexistuje. Tuhle vlastnost u něj hodně potlačila Holly, ale po její smrti už nebyl nikdo další, kdo by z něj mohl dál dělat toho lepšího člověka.


Už jen ztěžka byste v něm hledali člověka, kterým byl předtím, než se dostal do téhle své životní fáze. Úsměvy a slovy na ostatní opravdu hodně šetří, jako kdyby se jednalo o nějaké nedostatkové zboží. Snaží se jednoduše držet si od všech jistý odstup, nikoho si nepřipouštět k tělu. Nezajímají ho životy ostatních, ani nepotřebuje, aby někdo litoval jeho osud. Nesnáší proto, když se někdo snaží vrtat v jeho minulosti. V takových okamžicích dokáže být hodně nepříjemný a vzteklý, pokud si dotyčná osoba nebude dávat pozor na jazyk, dost možná od něj schytá, kromě vražedných pohledů, i nějakou tu ránu. Dalo by se totiž říct, že je celkem výbušné povahy a jeho nervy nejsou ze železa. Navíc, tohle je pro něj ještě o to citlivější místo, když v jeho minulosti velkou roli hraje právě Holly. Občas mívá stavy, kdy si přeje to všechno jednou pro vždy ukončit, ale to se pak většinou ozve pud sebezáchovy a ukáže mu, že za žádnou cenu zemřít nechce. V těchto pocitech je tak hodně nestabilní a dokáže své rozpoložení měnit jako počasí na horách, tudíž rychle a nevyzpytatelně. V jednom okamžiku je schopný riskovat úplně všechno, ale jakmile se mu ohlásí mozek s tím, že by mohl přijít o život, tak se zase rychle stáhne. Miluje totiž život, to že může dýchat. Hlavním důvodem bude asi to, že se bojí smrti. A vlastně celkově neznáma, protože neví, co se s ním po smrti stane a to jej děsí ze všeho nejvíce. Chce proto svoji smrt jakýmkoli způsobem co nejvíce oddálit, jenom kvůli tomu, že se jí jednoduše bojí. Kdyby musel vyhladit celé lidstvo jenom proto, aby nezemřel, udělal by to bez mrknutí oka. Už na první pohled tedy rozhodně nepůsobí jako ten největší sympaťák pod sluncem, takže si už zvykl, že se mu lidé spíše vyhýbají a to je asi dobře pro obě strany. Neumí si dělat přátele a vlastně většinou ani moc nepřemýšlí nás tím, co říká, tudíž by někoho mohla odradit i jeho mluva - protože si rozhodně nebere servítky a když se mu něco nezamlouvá, jednoduše to řekne na plná ústa. Myslí si, že nikoho dalšího k sobě nepotřebuje a všechno zvládne sám, jenom si neuvědomuje, že je občas dobré, aby mu někdo kryl záda. Jenže je problém v tom, že lidem už z velké části prostě nevěří a za vším, co řeknou, hledá nějakou past či lež. Je hodně paranoidní v tomhle ohledu, což také není nic dobrého, protože si kolikrát všechno přebere jinak, než jak je to opravdu myšleno. Pokud si z něj chce třeba jen někdo udělat srandu, rozhodně to nepochopí a bude to brát jako urážku či útok na svoji osobu. S tím trochu souvisí i to, že se řídí takovým lehce barbarským heslem - oko za oko, zub za zub. Když mu někdo něco řekne, rozhodně si to jenom tak líbit nenechá a oplatí mu stejnou mincí. Což by asi nastalo i v případě, kdyby jej někdo napadl. Rozhodně by to dotyčnému chtěl stejnou měrou vrátit. A tímhle způsobem většinou začínají rvačky. Ačkoli je jeho drahá Holly již mrtvá, i přes to je stále jeho největší slabinou. Vidí ji vždy, všude a ve všem. Strašně mu chybí a ubíjí ho, že s ní nemůže být. Občas se tedy stane, že si s ním jeho mozek a podvědomí začnou pohrávat a opravdu mu připadá, jako by ji zase viděl. Dokonce si s ní i povídá. Nejhorší na tom je, že si vůbec nechce připustit, že jde o pouhé přeludy a ve skutečnosti tam s ním není. Pokud by ho někdo jiný viděl, jak si povídá se vzduchem, dost možná by si zaťukal na čelo a řekl si, že je to blázen. Jemu to však přijde naprosto normální. Má tedy čas od času problém s tím rozeznat, co je realita a co ne. On to totiž všechno vnímá už jako realitu a je nad jeho síly určit, že to nemusí být opravdové.


Jeho život začal jako naprosto průměrný ve Čtvrtém kraji a nikdy ho ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že by se mohlo stát tolik věcí, které by jej přiměly si změnit jméno a opustit rodinu. Bohužel, život je velmi nevyzpytatelný a možné je tak tedy vše. A jak že se to vlastně z Jamese stal Esteban? Jeho rodiče neustále balancovali na hranici s chudobou, neboť stačil jen jeden neuvážený výdaj v měsíci a všichni mohli klidně zvesela bydlet na ulici. Naštěstí pro ně se o výdaje starala matka a tedy i o to, aby se to nestalo a mohli svým dětem dopřát důstojný život. James tedy vyrůstal v prostředí, kde by pro něj rodiče udělali naprosto všechno a stejně tak i pro jeho další dva bratry. Rodiče je nade všechno milovali a z toho důvodu byli všichni tři už odmala vedeni přísnou rukou, aby z nich později vyrostli spořádaní občané, na něž by mohli být pyšní. Jako prostřední dítě James vzhlížel ke svému staršímu bratrovi, ale zároveň si moc dobře uvědomoval, že musí jít příkladem i tomu mladšímu bráškovi. Už od nástupu do školy se tedy snažil vyhýbat jakýmkoli problémům. Což bylo občas celkem náročné, protože některé děti měly tendenci se nad něj povyšovat a smát se mu za obnošené věci, které nosil po starším bratrovi. Není proto divu, že čas od času se to jednoduše už nedalo vydržet, ruply mu nervy a s někým se popral. Rodiče pochopitelně nebyli nadšení, když se o tom dozvěděli a museli jít do školy, aby si vyposlechli, jak nevychovaný jejich syn dokáže být. Pokaždé za to pak James doma dostal pořádně vynadáno, hlavně od matky. Otec na něj však postupně přestával být za takovéto projevy naštvaný a obhajoval jeho chování tak, že ostatní musí jednoduše znát limity, co si k němu smí a nesmí dovolit. Tahle myšlenka později vyústila v to, že jakmile James získal přístup do Výcvikového centra, tak na něj táta hodně tlačil, aby měl co nejlepší výsledky. Důvody byly zcela prosté. Otec v něm pravděpodobně viděl jakýsi potenciál a začal v něm probouzet myšlenku na dobrovolné přihlášení do Her, ale hlavně chtěl, aby se James pokusil pak v aréně zvítězit a již nemuseli mít nouzi o peníze. Myšlenka to byla vskutku chytrá a James ji velmi brzy přijal jako svůj cíl, jehož chce dosáhnout. Dával do svého tréninku opravdu všechno, neboť chtěl být všestranně připravený na nástrahy v aréně, aby se ji mohl pokusit vyhrát a splatit tak rodičům dluh za to, že se mu díky nim dostalo takového života, jaký měl. Jenže jak už to tak bývá, nalajnovaný život nikdy nedopadne podle plánů. Několik let všechno hezky klapalo a James se zdál být jako kůň s klapkami na očích, neboť neustále viděl před sebou pouze výhru a svůj cíl. Jenže to se pak celkem rychle změnilo, když se kolem něj začala motat jakási plavovlasá dívka. Zpočátku to nebral jako nic vážného, bral ji jako každého jiného, kdo chodil trénovat. Později už však nebyla jenom ta neznámá, dokonce už měla i jméno, následně se z ní stala parťačka pro trénink, nerozlučná kamarádka a ve výsledku i jeho životní láska. Ačkoli si uvědomoval svoji povinnost k rodině, Holly pro něj znamenala všechno a nebyl připravený ji pak opustit, aby mohl bojovat o výhru. Začal si totiž uvědomovat to riziko, které s sebou dobrovolné přihlášení nese. Dlouhé měsíce sváděl krutý boj sám se sebou, až našel odvahu to všechno prozradit matce. Té nedělalo problém jeho smíšené pocity pochopit a snažila se jej uchlácholit. Měla pravdu v tom, že se do téhle doby zvládli uživit, tak proč by tomu mělo být v budoucnu jinak. Rozhodně pro ni bylo důležitější štěstí jejích dětí než peníze. Dala proto Jamesovi rodinný snubní prsten, aby ho pak jednoho dne mohl Holly nasadit. S vědomím, že se nemusí hlásit do Her se James snažil se svojí přítelkyní trávit ještě více času než předtím. Dalo by se říct, že byl opravdu šťastný. Dokud se jednoho večera nevraceli domů z kina. Každou minutu si teď vyčítá, že šli tou zapomenutou uličkou, že ji jednoduše nevzal jinudy. Stali se totiž svědky chladnokrevné vraždy. Ačkoli se jim odsud podařilo celkem tiše dostat pryč, následky na sebe nenechaly dlouho čekat. James se snažil Holly přesvědčit, že o tom nesmějí nikomu říct a doufal, že ho alespoň jednou poslechne. Bohužel k jeho smůle se tak nestalo. Krátce po škole mu další den zazvonil telefon a když videohovor od své přítelkyně přijal, spatřil ji svázanou na židli. Chlápek, držící její telefon, mu prozradil, že se snažila celou věc udat mírotvorcům. Snažil se ji bránit, ale takhle na dálku to bylo velmi obtížné a nemohl dělat nic jiného, než sledovat, jak jí prohnali spánkem kulku a její tělo i s židlí spadlo na zem. Tento výjev má před očima téměř neustále. Sám si pořádně nepamatuje, co se dělo poté, jenom ví, že ho matka prosila, aby opustil kraj, že oni si nějak poradí. Jenže je už taktéž nikdy neviděl, takže pochybuje, že někdo z nich stále ještě dýchá. Teď už ví, že svoji rodinu zabil, když tak zbaběle utekl. Ani sám neví, jak dlouho byl na cestě, když se konečně dostal do Osmého. Důvod, proč se tam chtěl zdržet byl, že mu přišlo jakoby mezi ty ztroskotance naprosto zapadal. Žil z ruky do huby a neměl vůbec nic, kromě oblečení, jež měl na sobě a snubního prstenu. Vždy, když se na něj podívá, tak si připomene, co všechno ztratil a dodá mu to sílu žít, aby se jednoho krásného dne mohl třeba pomstít za smrt jeho milovaných. Bylo však potřeba, aby Jamesova existence byla smetena z povrchu zemského a nikdo ho tady nenašel. Obarvil si vlasy ukradenou barvou, aby nebyl hned na první pohled k rozeznání. Spolčil se ještě i s jedním chlapíkem, Estebanem, který na tom byl stejně bídně jako on. Za jiných okolností by možná mohli být přátelé, ale to by ho ve spánku nesměl uškrtit. Převzal jeho identitu i s rodnými papíry, aby mohl doložit, že je opravdu Esteban, kdyby to někdo potřeboval vědět. Navíc tak již podruhé oslavil osmnácté narozeniny, tudíž papírově se stal o pár let mladším než ve skutečnosti je. A tak se tedy zrodil nový Esteban, který přežívá a dělá to, co si zrovna situace vyžaduje a zároveň se snaží co nejvíce skrývat, aby náhodou jeho existenci někdo neprokoukl. Nastává tedy otázka, jestli to, co teď prožívá je vůbec život a nebylo by pro něj lepší, kdyby se někým nechal jednoduše zabít v kraji.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92