[ 142nd Annual HG: 28.12. 2224 ] • 1. den (pauza) TABULE SPLÁTCŮ


Wednesday, August 07, 2019

Anniston Irvine-Duesenberry

[ enistn ervajn-ďůznbery ]

[player] Pietro

[fc] Luisa D'Oliveira
 

    

as long as the heart beats, you can still win

× [species] human
× [date of birth] december 21, 2206 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 8 100

× [level] 2
× [age] eighteen | 18
× [occupation] unemployed
× [gems] 8




vitality [ +10 ] × defense [ 29 ]
  • Umí ta holka vůbec něco? Samozřejmě, není to jedna z těch líných děvčat, která má všechno poleháváním v posteli. Jakožto obyvatelka Prvního kraje má tu čest využívat možností výcvikového centra a to by bylo, aby se tam nestavěla a netrénovala. Avšak v začátcích tam chodit vůbec nechtěla. Tvrdošíjně si myslela, že se všechno dá naučit i doma s tím, co je po ruce. Nakonec ji otec po několikadenním přemlouvání umluvil, ať to zkusí alespoň jednou, a najednou měl co dělat, ji odtamtud dostat. Intenzita tréninku a jeho náročnosti rostly s ní, ale už od počátku bylo zjevné, že sečné a bodné zbraně budou její cílová skupina. Od malých nožíků se přes vrhací nože a jiné zbraně dostala až ke kataně, u níž skončila. Před ní měla i období mečů, ty ji však neuchvátily, jelikož se jí zdály moc těžké a neohrabané. Naopak dlouhá, tenká a vskutku ostrá čepel katany se po několika zkouškách na figurách v centru ukázala jako nejideálnější. Dva bleskové švihy a je to. Svistot vzduchu po máchnutí se pro ni během tréninku a vlastně i celkově stalo tím nejhezčím zvukem. Sekundární zbraní je u ní klasický nůž. Protože už s nimi měla co do činění, umí tak proměnit v účinnou zbraň i obyčejný kuchyňský. A když není po ruce katana a ani nůž, musí holt přijít na řadu holé ruce a nohy. V začátcích často neváhala trénink přepálit a zůstávala v centru skoro až do padnutí. Až později si stanovila s pomocí rodičů, hlavně otce, plán, který se snaží dodržovat, přesto se stále přistihne, že si nabírá více, než je potřeba. Vyjma dnů, kdy se ohání katanou, pracuje i na své fyzické kondici, kdy běhá s pauzami tak dlouho, dokud se tričko nedá ždímat a nekape. Postupem času si tak vypracovala slušnou rychlost. Neběhá jen v centru, je možné na ni narazit i ve městě. Nezahálí ani její ruce. Když se do centra vydá se svým otcem, je to znamení právě tréninku rukou a horních částí těla. To si oba nasadí rukavice a helmy a není problém si tak dát regulérní boxerský duel v rámci rodiny. K tomu ráda říká, že nejlepší chvíle byla, když se jí dobrou ranou podařilo otce omráčit a probrat jej pak skleničkou vody. Většinou však Anniston boxuje jen do chráničů, které si pro tu příležitost otec nasadí, nebo jen do klasického pytle. Poslední položkou jejího tréninkového seznamu z fyzické části je prosté posilování na strojích, zaměřených na zbytek těla, aby neudělala ostudu v boji beze zbraně. Bojových a fyzických dovedností je hodně, ale co jiné, nebojové? Po každém z rodičů zdědila nějakou vlastnost, pro kterou vykonávají svá zaměstnání. Pečlivost, pozornost, trpělivost a smysl pro eleganci. To vše se sice při boji se zbraní i bez hodí, ovšem Anniston je toho schopna využít i jinde. Například při maskování. Sice nikdy kouzlu nákupů tuny šminek, líčidel a rtěnek nepropadla, ale s těmi matčinými si hrála odmala a právě tehdy to vypadalo tak slušně, že by i zkušený člověk v maskování kýval uznale hlavou. K tomu je právě přímo vhodné to tetování na tváři, velká část je tak namalovaná. Trénink jí pomohl rozšířit znalosti anatomie. S mírnou nadsázkou lze říci, že by se uživila i jako lékařka. Na figurách po ranách katanou, nebo na svém těle po boxování nebo posilování, kde se občas ozval sval nebo něco mírně krvácelo, ví, kde co je a jak funguje a kde je tedy dobré udeřit, aby to když už nic jiného, alespoň pořádně bolelo. S tím se pojí i naprostá absence strachu z krve. Pohled na ni není pro ni problém. Je spíše zastánce rychlé a čisté práce, proto ten smysl pro eleganci, protože i nepopulární věc se dá udělat elegantně. Dovednosti s katanou se po Hrách logicky ještě více zlepšily, a díky zimě, kterou si tam prožila, zvládne odolávat i tužšímu počasí. Jiné je u ní nahlížení na ostatní kraje a jejich splátce. Na tom mají lví podíl její boje v aréně, kdy se i zdánlivě snadné cíle staly velmi těžkým bojem o vlastní přežití. Jasně, stále je tam větší ta část, která na lidi mimo profi-kraje pohlíží jako na maso na porážku, ovšem po Hrách je tam nově to „varovné světlo“, upozorňující na fakt, že nejde soudit knížku jen podle obalu a že i tupí čumilové do monitorů a do učebnic umí být slušně rvaví. Trénink ale nehodlá zanedbávat ani po Hrách, stále se chce cvičit v boji s katanou i bez ní, chce zůstat ve formě. Bojiště jí velmi pomohlo, zpětně se dá brát jako intenzivnější trénink, kde bylo všechno – dlouhé sprinty, když utíkala vlkům, nebo boje s různě silnými soupeři. Co chtít více? Nyní alespoň vedle katany bude mít dost prostoru i pro trénink s nožem, který dosud tolik zanedbávala. Pro její dovednosti však aréna nebyla jen požehnáním, po zimě tam zjistila, že její dosud tak dostačující znalosti anatomie značně kulhají, zlepšovat je však nehodlá, dosavadní dovednosti v tomhle oboru jí stačí, zvláště když postup z jeskyně se jí osvědčil, tedy nechat to být, tělo si poradí. Celkově z Her vyšla zdatnější, silnější a odolnější, avšak s poznáním, že je pořád co zlepšovat a co dohánět a že dokonalost je stále jen chiméra.
  • Slabiny, toť další velký seznam… Ona má všeho spoustu. Předně sem spadá její povaha. Je sice komunikativní, když jí tedy někdo před tváří mávne rukou nebo na sebe jinak vizuálně upozorní, pokud nestojí před ní, protože přes sluchátka nic neslyší. Ale jak s kým. Není pro ni sice problém povídat si s Dvojkou a nebo Dvanáctkou, s mírou životní úrovně daného kraje však podvědomě roste jisté pohrdání tím daným člověkem a objevují se více rýpavé poznámky. Co jí vadí velmi, jsou lidé „sladcí“ a až moc přátelští, kteří by jí nabídli kdeco, i když to není potřeba a dělají to jen proto, aby navázali přátelství. Přátelství ano, ale s mírou. Při povídání si s těmito lidmi pak dává sem tam nepokrytě najevo, že to přehání, a i když má milion chutí poslat toho člověka do háje dubového, z konverzace nikdy neodejde. V těchto případech se jí hodí ta trpělivost, aneb Bla, bla, bla, ať se ta miloučká dušička vykecá. Názor si udělá až potom. Stejně tak jí nejsou milí ani lidé, kteří se tváří, že všechno umí, všude byli a od všeho mají klíče a dělají se vůbec většími, než jsou. Ti ať si o ní pak myslí, co chtějí, jí jsou jejich názory volné, stejně jako ti lidé. Jinak do ostatních slabostí se řadí vlastně všechno, co nebylo řečeno výše. Její boření konvencí je však patrné i zde a to tím, že když je holka, nemá vůbec žádné potuchy o tom, jak a co uvařit. Smíchat několik věcí dohromady sice nezní nijak složitě, ale proč by se to měla učit nebo to zkoušet? Jídlo se dá přece dneska už koupit hotové nebo ohřát. Navíc, až to bude potřeba, dá se to dodatečně dohnat, není to tak těžké. Je s tím spojená tedy i totální neznalost v podstatě jakékoli zeleně, ať už jedlé, nebo nejedlé. Svět jídla pro ni končí u běžných potravin. Ačkoli má matka s otcem vyvinutý jistý cit v prstech nutný pro jejich práce, a ona zdědila vlastnosti již dříve řečené, Anniston má prsty na jemnou práci absolutně jalové. Nějaké pletení pastí nebo práce s provazy, natož snad dokonce vázání uzlů je tak úkol nadlidský a to může být pečlivost a trpělivost klidně bezedná. Rozplete si akorát kabely u sluchátek. Skuhrající a nadávající Anniston je tak signál, že něco nejde a není v pořádku. V tu chvíli se však nedoporučuje za ní jít a snažit se jí pomoci. Třeba zrovna provazy neváhá po dotyčném pak mrštit, ať si to zkusí sám, když je tak chytrý. K tomu všemu má dva kostlivce ve skříni, které by raději nechala tam, kde jsou, a nesmírně se za ně stydí. Voda a výšky. Vždy když se má s těmito „veličinami“ setkat, nějak se snaží vyvléct. S vodou je smířená pouze potud, pokud dosáhne nohama na dno. Z výšek je ale strach nepřekonatelný, s plaváním je na tom stejně. Sice se za sebe v plavkách stydět věru nemusí, ale dosud žádný z kluků neměl tu čest ji v nich vidět. Bazénům a vodním plochám se vyhýbá a vodu používá jen k mytí a pití. Ve výcvikovém centru bazén je, a jí už i lákalo to přece jen zkusit a překonat svou bázlivost, nakonec však po namočení nohou honem rychle vylezla. Pokoušet výšky však nezkoušela vůbec. Jedním dechem ale dodává, že pokud bude někdo, kdo by ji u toho jistil nebo přivázal, pak je ochotná se kousnout a zkusit to. Ostatně fyzičku by na to měla, ale když na to chybí žaludek, není jiná volba. Slabiny zůstaly po návratu z arény naprosto nedotčeny, bazén nebo výšky se jí v Hrách netýkaly. I když vlastně moment. Jedna se přidala. Procházka, či spíše pochod smrti v pustině jí ukázal, že i její odhodlání a víra se dají za určité konstelace nahlodat a že v tomhle dovede být velmi zranitelná. A vlastně přibyla ještě jedna slabina, a to samota. Sice celé Hry odbojovala a prožila sólo, což chce opravdu kuráž hodnou profíka, ale také je to o zdravý rozum, když není s kým si týden povídat nebo sdílet pocity. Její mentalita podporující sólovou činnost ji v tomhle šeredně vypekla. Po Hrách tedy pojala za vhodné se více socializovat. Blázen z ní po konci ročníku není, ale kdyby Hry trvaly ještě asi týden, nejspíše by se sama zabila. Holt i ti sóloví hráči občas potřebují nějakou tu vrbu na vypovídání. Budiž ale objektivně řečeno, že se do kouta zahnala sama, pakt s neprofíkem by sice přicházel v úvahu, ale nutná by byla kvalita a ne koule na noze. Dohoda s jakýmkoli z profíků by v jejím ročníku byla cesta do záhuby – krajan byl trouba, Mars egomaniak, a dva takoví, to by nebylo dobře, Crimson neznala a Čtverka pekla spolu, tam by byla za křena. Slabinou před Hrami bylo i vaření a vůbec rostliny. Po Hrách je v tomhle odvětví bohatší o poznání, že i mech se umí hýbat a to celkem rychle, navíc díky darům, kterých se jí dostalo od sponzorů, se jí rozšířila paleta nově poznaných chutí a pokud to bude možné, ráda by si ty jídla pak uvařila.

  • [ appearance ] Vzhledově se poněkud vymezuje od většiny dívek v kraji. Dlouhé černé vlasy, mírně exotické rysy tváře a k 185 centimetrům výšky. Tělesně je však vůči krajskému ideálu prakticky modelový příklad. Svalnaté ruce, vypracované břicho a nohy. Oblečení nosí většinou klasické, nic však přehnaně luxusního, vystačí si s obyčejnými kalhotami a tričkem, k slavnostním příležitostem však sáhne i k večerním šatům. Jinak všechny tyhle starosti nechává svým marnivějším krajským vrstevnicím. Velkou roli u jejího vzhledu hraje elektronika, dokonce vymezený druh, a to sluchátka. Už v mládí dostala přezdívku „Lady Earphone“, právě díky sluchátkům v uších, které se staly jedním z jejích poznávacích znaků. Nejen ta malá, ale i ta veliká, co připomínala pilotní. Jen málokdy je sundá, a když s ní chce někdo mluvit, musí jí dát nějak neverbálně vědět a dát signál. Sundá je jen při dvou věcech, a to je sprchování a spánek. Tím hlavním, co asi upoutá, nebude ale postava nebo oblečení, ale tetování – ornament na tváři. Nemá žádný specifický význam a je to vlastně výsledek jedné prohrané sázky. I když to vypadalo zpočátku… mno… divně a ani rodiče se netvářili nijak nadšeně, časem se s tím srovnali a i jí se to zalíbilo a o pohledy zejména kluků nemá tak nouzi. Kromě tohoto ornamentu na tváři, má jedno menší na šíji, kde je silueta sluchátek převázaných stuhou s nápisem „Listening is my Life“. Na zápěstí má pak náramek – řetízek s plíškem od matky, na kterém je vyryté její jméno. Tetování na tváři, které bylo poznávacím znamením, si nechala i po Hrách a zůstalo jí, byť na některých kapitolských plakátech si musela tetování nechat přelíčit. Jinak to ale nechává viditelné a navíc si dvě nechala přidělat. První je na pravé straně podbřišku, a jsou tam jména tří splátců, které zabila na cestě ke slávě. A druhé je decentní na hřbetu levé ruky. Jsou to dvě čárky, které jsou přeškrtnuté třetí čárkou a římské číslo CXXXIX, značící vítězný ročník a čárky počet obětí k tomu nutných. Není to jen symbol úcty k těm třem, ale je to také permanentní připomínka toho, že ač si to nikdy sama nepřizná, kousek jí samotné v těch Hrách zemřel s nimi. S každým z těch tří.
  • [ personality ] Je tak nějak všeobecně dané, že Jednička musí být nutně kraj arogantních splátců. Nebo alespoň měl by být. Také ale nemusí, ne nutně úplně těch arogantních. A právě sem spadá Anniston. Celý život se vymyká mustru klasického Jedničkáře, respektive Jedničkářky. Arogance profesionálních splátců jí přijde jako přežitek a staromódní stereotyp. Naopak, je toho názoru, že profesionál, chce-li vzbudit respekt, musí slabšího ne odradit, ale právě naopak, nalákat jej, a ten v domnění a případném okouzlení z faktu, že si chce profesionál povídat nebo s ním jinak pracovat, se pak snáze zabije. Lži, pokud jsou potřeba, jsou povolené. Jako úplný mílius se k lidem samozřejmě nechová, ale jedovatá poznámka, sarkasmus, ironie nebo popichování si neodpustí. Tak přívětivá zase být nemůže, i když aroganci se snaží držet na uzdě. Ne vždy však uzda vydrží… Citlivější osoby a ti, co si všechno moc berou, by s ní tedy moc mluvit neměli. Ostrost jejích poznámek je notně podpořena její inteligencí – zde je vybavená, jak se sluší a patří. Charakter doznal po vítězném ročníku také změn. Hry jí tady v tomhle změnily, zvláště v oblasti sebevědomí. Pokud už před nimi bylo velké, po nich je možná o něco větší. Velmi jí zážitky z arény posílily psychicky, bezprostředně po oznámení vítězství měla dojem, že by dokázala přestát i střelbu mírotvorců, tak silná a odolná si přišla. Sluchátka ji provázela celý program před arénou a zůstala u nich i po aréně. Aby ne, když některé melodie, co v nich hrály, jí pomáhaly v době nejvážnější. Zůstala i zastáncem přístupu, že arogance u profíků je passé, což se jí vlastně u Marse potvrdilo, a i ty kousavé poznámky jí zůstaly, a ačkoli se jejich podoba nemění, mají nyní více kousavý, temnější nádech a je v nich více pohrdání.
× × ×
  • [ file 001 ] Život má jako z té nejlepší pohádky. Neví, co je nedostatek nebo bída. Dávat najevo luxus uměla však vždycky. Zmíněná sluchátka, přesněji samotná hudba a její poslech se stal pro ni jakýmsi alternativním světem, který jí pomáhá při tréninku nebo při čemkoliv, co chce dělat. Je to pro ni taková nabíječka energie. Jaký je vlastně její příběh? Nezažila nikdy nic špatného, nebo si z toho alespoň nikdy nic nedělala. Otec se zhlédl v oboru kraje – vinařství, je zaměstnaný ve vinicích, a matka vyrábí ručně šperky. Otec zkusil ve šperkařství také štěstí, ale uznal, že manželka je pro tuto práci více talentovaná a šikovnější. Anniston se dosud nemusela rozmýšlet, co by chtěla za práci dělat. A kdyby se jí chtělo, nemusela by pracovat vůbec. Tak dobře se má. Kromě poslechu hudby moc jiných koníčků nemá, ve volném čase, když se nevěnuje centru, funguje například jako předváděcí model. Ne, o nic sprostého se nejedná. Je jen předváděcí objekt matčiných šperků, kdy si je na sebe navlékne a matka si je pak fotí do nabídky, aby měli lidé přehled, jak to na lidském těle vypadá. Ačkoli je Jednička kraj v podstatě bez jakékoli kriminality, když to s trénování přežene a vrací se v nočních hodinách domů, je připravená se bránit vystřelovacím nožem, který si bere vždy s sebou. Ten dostala v tajnosti od otce, na konci čepele u držadla je vyrytý malý znak kraje. Otec ji v trénování nesmírně podporuje a většinou, když má čas, jde s ní. Od matky se jí podpora dostává sice též, ale ta se drží zkrátka, v počátcích měla o dceru obavy, aby si neublížila. Obavy sice už mít nemusí, a i když se snaží, plnou podporu jako otec dceři prostě dát nemůže. Nejednou se už kvůli tomu obě pohádaly, Anniston však matčin postoj začíná pomalu chápat, že v tom není z matčiny strany nic zlého, ani nějaký náznak, že by v ní nevěřila. Po Hrách s ní matka jako s modelem pro její šperky může počítat, možná i nečekaně, daleko víc, nyní se stala známou po celé zemi, a tak půjdou výrobky na dračku. Vztah s matkou byl před Hrami takový rozpačitý, na vodě. Bylo to logické, matka měla o dceru obavy. To se s návratem z arény změnilo o 360 stupňů a připojila se i k otci, co se podpory při tréninku týče. Dokonce už opravdu uvažuje o nějaké práci, protože nechat se vydržovat od rodičů nemůže věčně. Dřít se na plantážích vinic se jí nechce, a spíš tíhne k matčině práci. I když zatím nedisponuje citem k tomu podstatným, může začít třeba jen s broušením a další úpravou drahých kamenů.

  • Trevor Snyder × On pro ni bude v životě vždy něco extra – první větší známost, společná prožitá dobrodružství a i první milostné zážitky. To vše pro ni ztělesňuje a na věky už ztělesňovat bude. Vztah s ním jí sice dlouho netrval, ale zůstalo z toho velmi dobré přátelství, což také vždy po konci vztahu není samozřejmostí. Možná se jejich cesty zase někdy zkříží, kdy to ale bude, je však ve hvězdách.

  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz: Helix Cataclysma W, herní konzole Élysion

other worlds

stranger2s.jpg https://static.wixstatic.com/media/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.png/v1/fill/w_212,h_90,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.webp