Wednesday, August 07, 2019

Anniston Irvine-Duesenberry

[ énistn ervajn-ďůznbery ]

 

Player: Pietro 

FC: Luisa D'Oliveira



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 | Tesserae: 5


Token: Zlatý náramek na zápěstí




level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Umí ta holka vůbec něco? Samozřejmě, není to jedna z těch líných děvčat, které má všechno poleháváním v posteli. Jakožto obyvatelka Prvního kraje má tu čest využívat možností výcvikového centra a to by bylo, aby se tam nestavěla a netrénovala. Avšak v začátcích tam chodit vůbec nechtěla. Tvrdošíjně si myslela, že se všechno dá naučit i doma s tím, co je po ruce. Nakonec jí otec po několikadenním přemlouvání umluvil, ať to zkusí alespoň jednou a najednou měl co dělat, ji odtamtud dostat. Intenzita tréninku a jeho náročnosti rostly s ní, ale už od počátků bylo zjevné, že sečné a bodné zbraně budou její cílová skupina. Od malých nožíků, se přes vrhací nože a jiné zbraně dostala až ke kataně, u níž skončila. Před ní měla i období mečů, ty jí však neuchvátily, jelikož pro ni, jako děvče se zdály moc těžké a neohrabané. Naopak dlouhá, tenká a vskutku ostrá čepel katany se po několika zkouškách na figurách v centru ukázala jako nejideálnější. Dva bleskové švihy a je to. Svistot vzduchu po máchnutí se pro ni během tréninku a vlastně i celkově stalo tím nejhezčím zvukem. Sekundární zbraní je u ní klasický nůž. Protože už s nimi měla co do činění, umí tak proměnit v účinnou zbraň u obyčejný kuchyňský. A když není po ruce katana a ani nůž, musí holt přijít na řadu holé ruce a nohy. V začátcích trénink často neváhala přepálit a zůstávala v centru skoro až do padnutí. Až později si stanovila s pomocí rodičů, hlavně otce, plán, který se snaží dodržovat, přesto se stále přistihne, že si nabírá více, než je potřeba. Vyjma dnů, kdy se ohání katanou, pracuje i na své fyzické kondici, kdy běhá s pauzami tak dlouho, dokud se tričko nedá ždímat a nekape. Postupem času si tak vypracovala slušnou rychlost. Neběhá jen v centru, je možné na ni narazit i ve městě. Nezahálí ani její ruce. Když se do centra vydá se svým otcem, je to znamení právě tréninku rukou a horních částí těla. To si oba nasadí rukavice a helmy a není problém si tak regulérní boxerský duel. K tomu ráda říká, že nejlepší chvíle byla, když se jí dobrou ranou podařilo otce omráčit a probrat jej pak skleničkou vody. Většinou však Anniston boxuje jen do chráničů, které si pro tu příležitost otec nasadí, nebo jen do klasického pytle. Poslední položkou jejích tréninkového seznamu z fyzické části je prosté posilování na strojích, zaměřených na zbytek těla, aby neudělala ostudu v boji beze zbraně. Bojových a fyzických dovedností je hodně, ale co jiné, nebojové? Po každém z rodičů zdědila nějakou vlastnost, pro kterou vykonávají svá zaměstnání. Pečlivost, pozornost, trpělivost a smysl pro eleganci. To vše se sice při boji se zbraní i bez hodí, ovšem Anniston je schopna využít toho i jinde. Například při maskování. Sice nikdy kouzlu nákupů tuny šminek, líčidel a rtěnek nepropadla, ale s těmi matčinými si hrála odmala a právě tehdy to vypadalo tak slušně, že by i zkušený člověk v maskování kýval uznale hlavou. K tomu je právě přímo vhodné to tetování na tváři, velká část je tak namalovaná. Trénink jí pomohl rozšířit znalosti anatomie. S mírnou nadsázkou lze říci, že by se uživila i jako lékařka. Na figurách po ranách katanou, nebo na svém těle po boxování nebo posilování, kde se občas ozval sval nebo něco mírně krvácelo, ví, kde co je a jak funguje a kde je tedy dobré udeřit, aby to když už nic jiného, alespoň pořádně bolelo. S tím se pojí i naprostá absence strachu z krve. Pohled na ni není pro ni problém. Je spíše zastánce rychlé a čisté práce, proto ten smysl pro eleganci, protože i nepopulární věc se dá udělat elegantně.     


Další velký seznam... Ona má všeho spoustu. Předně sem spadá její povaha. Je sice komunikativní, když jí tedy někdo před tváří mávne rukou, nebo jinak vizuálně upozorní, pokud nestojí před ní, protože přes sluchátka nic neslyší. Ale jak s kým. Není pro ni sice problém povídat si s Dvojkou a nebo Dvanáctkou, s mírou životní úrovně daného kraje však roste podvědomě jisté pohrdání tím daným člověkem a objevují se více rýpavé poznámky. Co jí vadí velmi, jsou lidé "sladcí" a až moc přátelští, kteří by ji nabídli kdeco, i když to není potřeba a dělají to jen proto, aby navázali přátelství. Přátelství ano, ale s mírou. Při povídání s těmito lidmi pak dává sem tam nepokrytě najevo, že to přehání a i když má milion chutí poslat toho člověka do háje dubového, z konverzace nikdy neodejde. V těchto případech se jí hodí ta trpělivost aneb Bla, bla, bla, ať se ta miloučká dušička vykecá. Názor si udělá až potom. Stejně tak jí nejsou milí ani lidé, kteří se tváří, že umí všechno, všude byli a od všeho mají klíče a dělají se vůbec větší, než jsou. Ti ať si o ní pak myslí, co chtějí, jí jsou jejich názory volné, stejně jako ti lidé. Jinak do ostatních slabostí se řadí vlastně všechno, co nebylo řečeno výše. Její boření konvencí je však patrné i zde a to tím, že když je holka, nemá vůbec žádné potuchy po tom, jak a co uvařit. Smíchat několik věcí dohromady sice nezní nijak složitě, ale proč by se to měla učit nebo to zkoušet? Jídlo se dá dneska přece už hotové koupit nebo ohřát. Navíc, až to bude potřeba, dá se to dodatečně dohnat, není to tak těžké. Je s tím spojená tedy i totální neznalost v podstatě jakékoli zeleně, ať už jedlé nebo nejedlé. Svět jídla pro ni končí u běžných potravin. Ačkoliv má matka s otcem vyvinutý jistý cit v prstech, nutný pro jejich práce, a ona zdědila vlastní již dříve řečené, Anniston má prsty na jemnou práci absolutně jalové. Nějaké pletení pastí nebo práce s provazy, natož snad dokonce vázání uzlů je tak úkol nadlidský a to může být pečlivost a trpělivost klidně bezedná. Rozplete si akorát kabely u sluchátek. Skuhrající a nadávající Anniston je tak signál, že něco nejde a není v pořádku. V tu chvíli se však nedoporučuje za ní jít a snažit se jí pomoci. Třeba zrovna provazy neváhá po dotyčném pak mrštit, ať si to zkusí sám, když je tak chytrý. K tomu všemu má dva kostlivce ve skříni, které by raději nechala tam, kde jsou a nesmírně se za ně stydí. Voda a výšky. Vždy, když se má s těmito "veličinami" setkat, nějak se snaží vyvléct. S vodou je smířená pouze potud, pokud dosáhne nohama na dno. Z výšek ale je strach nepřekonatelný, s plaváním je na tom stejně. Sice se za sebe v plavkách stydět věru nemusí, ale dosud žádný z kluků neměl tu čest jí v nich vidět. Bazénům a vodním plochám se vyhýbá a vodu používá jen k mytí a pití. Ve výcvikovém centru bazén je, a jí už i lákalo to přece jen zkusit a překonat svou bázlivost, nakonec však po namočení nohou honem rychle vylezla. Pokoušet výšky však nezkoušela vůbec. Jedním dechem ale dodává, že pokud bude někdo, kdo by jí u toho jistil nebo přivázal, pak je ochotná se kousnout a zkusit to. Ostatně fyzičku by na to měla, ale když na to chybí žaludek...


Je tak nějak všeobecně dané, že Jednička musí být nutně kraj arogantních splátců. Nebo alespoň měl by být. Nemusí, ne nutně úplně těch arogantních. A právě sem spadá Anniston. Celý život se vymyká mustru klasického Jedničkáře, resp. Jedničkářky. Od oblečení až po... třeba účesy. Život ale má jako z té nejlepší pohádky. Neví, co je nedostatek nebo bída. A i když ji k tomu předurčuje její kraj, drží svou aroganci na uzdě. Dávat najevo luxus uměla však vždycky. Nešlo však nikdy ani tak o oblečení, jako spíše o elektroniku, dokonce vymezený druh a to sluchátka. Už v mládí dostala přezdívku "Lady Earphone", právě díky sluchátkům v uších, při poslechu hudby, které se staly jedním z jejích poznávacích znaků. Nejen ta malá, ale i ta veliká, co připomínala ty pilotní. Jen málokdy je sundá a když s ní chce někdo mluvit, musí ji dát nějak neverbálně vědět a dát signál. Hudba a její poslech se stal pro ni jakýmsi alternativním světem, který ji pomáhá při tréninku, nebo při čemkoliv, co chce dělat. Je to pro ni taková nabíječka energie. Sluchátka sundá jen při dvou věcech, a to je sprchování a spánek. Jaký je vlastně její příběh? Nezažila nikdy nic špatného, nebo si z toho alespoň nikdy nic nedělala. Otec se zhlédl v novém oboru kraje - vinařství, a je zaměstnaný ve vinicích a matka vyrábí ručně šperky. Otec zkusil ve šperkařství také štěstí, ale uznal, že manželka je pro tuto práci více talentovaná a šikovnější. Anniston se dosud nemusela rozmýšlet, co by chtěla za práci dělat. A kdyby se jí chtělo, nemusela by pracovat vůbec. Tak dobře se má. Pomalu už má sem tam ale myšlenky na to, že by si taky nějaký job někde našla, nechat se vydržovat od rodičů nemůže věčně. Jak je to vlastně s tou arogancí u ní? Jí přijde arogance profisplátců jako přežitek a staromódní stereotyp. Naopak, je toho názoru, že profesionál, chce-li vzbudit respekt, musí slabšího ne odradit, ale právě naopak, nalákat jej, a ten v domnění, a případném okouzlení z faktu, že profesionál povídat nebo jinak pracovat, se pak snáze zabije. Lži, pokud jsou potřeba, jsou povolené. Jako úplný milius se k lidem samozřejmě nechová, ale jedovatá poznámečka, sarkasmus, ironie a nebo popichování si neodpustí. Ta přívětivá zase být nemůže. Citlivější osoby a ti, co si všechno moc berou, by s ní tedy moc mluvit neměli. Kromě poslechu hudby moc jiných koníčků nemá, ve volném čase, když se nevěnuje centru, funguje například jako předváděcí model. Ne, o nic sprostého se nejedná. Je jen předváděcí objekt matčiných šperků, kdy si je na sebe navlékne a matka si je pak fotí do nabídky, aby měli lidé přehled, jak to na lidském těle vypadá. Vzhledově se také trochu vymezuje od většiny dívek v kraji. Dlouhé černé vlasy, mírně exotické rysy tváře, ale co je asi největším poznávacím znakem, je hlavně tetování - ornament na tváři. Nemá žádný specifický význam a je to vlastně výsledek jedné prohrané sázky. I když to vypadalo zpočátku... mno... divně a ani rodiče se netvářili nijak nadšeně, časem se s tím srovnali a i jí se to zalíbilo a o pohledy zejména kluků nemá tak nouzi. Kromě tohoto ornamentu na tváři, má jedno menší na šíji, kde je silueta sluchátek převázaných stuhou s nápisem "Listening is my Life." Na zápěstí má pak náramek - řetízek s plíškem od matky, na kterém je vyryté její jméno. Inteligenčně je vybavená, jak se sluší a patří. S oblečením si hlavu moc neláme. Ovšem, pokud to vyžaduje dress code, adekvátně se oblékne. Jinak všechny tyhle starosti nechává svým marnivějších krajským vrstevnicím. Ačkoli je Jednička kraj v podstatě bez jakékoli kriminality, když to s trénování přežene a vrací se v nočních hodinách domů, je připravená bránit se vystřelovacím nožem, který si bere vždy s sebou. Ten dostala v tajnosti od otce, na konci čepele u držadla je vyrytý malý znak kraje. Otec ji v trénování nesmírně podporuje a nezřídkakdy, když má čas, jde s ní. Od matky se jí podpora dostává sice též, ale ta se drží zkrátka, v počátcích měla o dceru obavy, aby si neublížila, když se do tréninku pustí. Obavy sice už mít nemusí, a i když se snaží, plnou podporu jako otec dceři prostě dát nemůže. Nejednou se už kvůli tomu obě pohádaly, Anniston však matčin postoj začíná pomalu chápat, že v tom není z matčiny strany nic zlého, ani nějaký náznak, že by v ní nevěřila.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92