137th Annual HG → 6. den | SEZNAM

Wednesday, July 03, 2019

Emmet Maxingine

[ emet máksigýn ]

 

Player: Pietro 

FC: Eli Goree


Tesserae: 7 | Defense: 12

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 18


Token: Pytlík koření


level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Na svůj původ toho umí hodně. Až na pár výjimek to není žádné ořezávátko. Ovšem s nějakým tréninkem, pokud se tomu u nich v kraji tak dá říkat, začal poměrně pozdě oproti ostatním klukům, pozdní start doháněl svou aktivitou a vytrvalostí. Dá se říci, že se u něj skvěle smíchaly obě zaměření kraje. Už jako malý projevoval zájem o maso a jídlo všeobecně - jeho první jídlo, tzv. „uhelný steak“ se stal doma v mírné nadsázce skoro legendou, byť ne v tom pravém slova smyslu. Nové zaměření kraje u něj objevilo jinou vášeň, a to vášeň pro zbraně. A když po kraji vyrostly věznice, prostě pojal za jasné, že bude uvnitř nějakého toho sektoru pracovat. K té představě se uvázal a pustil se do tréninku. Aby tam však mohl dělat, musel umět ovládat nějakou zbraň, kterou by ty vězně uměl zklidnit. Výběr jako jinde byl omezený, a tak nakonec skončil u mačety. S tou v částech kraje, kde ještě fungovala masná výroba, sekali maso, když nebylo dostatek řeznických seker. Lepší než nic a pustil se hned do díla. Hned v začátku si málem usekl ruku, ale pak už to bylo lepší a lepší. Na kusech masa si trénoval máchání a sekání, na macatějších kusech zase boxoval, aby nabral i trochu síly. Do toho se snažil ve volné chvíli i posilovat, když již naporcované kusy masa tahal v bednách do skladů, odkud je odváželi do hlavního města. Matka z něj měla radost, takovou výpomoc v práci si nemohla vynachválit. Když se neoháněl mačetou nebo sebe netýral těžkými bednami s masem, rozvíjel u sebe druhou lásku, již zmíněné vaření. Z uhelného steaku se vypracoval na kuchtíka, který zvládne lehká masová jídla a bezmasé pokrmy. Vždy, když přišla matka z práce unavená a nebylo vařeno, neváhal něco připravit sám. Stal se z něj znalec jídla a surovin, a nečinilo mu potíž připravit poté v podstatě cokoliv, pokud k tomu měl patřičné vybavení a ingredience. Za léta tréninku se velmi zlepšil i v boji s mačetou, a aby vyplňoval volné chvilky, přidal k tomu všemu i nůž, o němž věděl, že se sice dá i házet, ovšem jistější si s ním byl, když jej měl pevně v ruce. Na mase, jakožto tréninkovém cíli si mohl, byť okrajově i vyzkoušet, kam by bylo dobré případného soupeře seknout nebo bodnout, aby to zabolelo. Anatomii tak zná sice pouze zvířecí, ovšem zasadit těžkou ránu dokáže.


Velká slabost bylo jeho zaměření v tréninku. Neměl to vymyšlené špatně, jen to mělo menší nedostatek, všechno to máchání, sekání, bodání, tahání těžkých věcí a boxování  je fajn, ale co z toho, když spodní část těla tak vytrénovaná není. Na nohy si prostě nevzpomněl, co se na nich nevytrénovalo chůzí nebo poskakováním při tréninku, jako by nebylo. A pokud bude boj náročný na nohy, bude v nevýhodě. Horní část těla byla však naprosto ideální. Jako drtivá většina lidí v kraji neumí ani plavat. Plavání sice viděl na obrázcích a asi by to uměl napodobit, ale k vodě všeobecně má víceméně odpor, a kdyby se nemusel mýt a nebo pít, asi by jí v životě vůbec nepotřeboval. Taktéž nezkoušel lezení a nebo šplhání. Další velká slabost je jeho perfekcionalismus. Vše, co dělá, se snaží udělat úplně dokonale a když to nejde, jak by chtěl, dělá chyby ještě větší. Na všechno potřebuje klid a soustředění. Při trénování to vše měl, a problémy nebyly. Jen jednou jej vyrušili a on leknutím pustil nůž, který spadl jen kousek vedle nohy a nebylo mnoho a zabodl by se do ní. Když, ale není čas na klid a soustředěnost, stává se z něj dobrodruh, který než, aby promyslel následky, jde do toho. Což ale není nic, na co by se chválil. Ví totiž, že takový přístup je špatný. Velmi váhá s přijímáním jakékoli spolupráce. Není v tom nic špatného, jen to nikdy nezkoušel a ani vlastně neměl možnost to zkusit s někým dělat.


Emmet se narodil do rodiny, kde oba rodičové pracovali v maso-zpracovávajícím průmyslu. Otec maso boural, matka jej porcuje, balí a posílá dál. O tátu ale záhy přišel, když zničehonic dostal infarkt a říká se, že i kdyby hned u něj byl doktor, už by mu nepomohl. Matka tak na něj zůstala sama a Emmet jakoby pochopil, že musí dospět trochu dříve. Ostatní děti s oběma rodiči to moc nechápaly. Jakmile pobral dostatek rozumu, byl matce k mání a ku pomoci snad se vším. Ta na něj nedala a nedá dopustit a jako odměnu měl v podstatě neomezené dětství a hlavně pobyty s kamarády v kraji, což mu zase ostatní děti tiše záviděly, jelikož ony musely být do nějaké hodiny doma. Najevo mu to však nedávaly. Školu zvládl s obstojným prospěchem. Patřil k těm lepším žákům. Když v kraji začaly růst sektory věznic, rozhodl se, že tam prostě bude pracovat, aby pomohl rodinnému rozpočtu, který se stával čím dál slabším. Díky tréninku uměl zacházet se zbraní, a tak neviděl jakýkoli problém. Náborová komise jej však nevzala a personál vězení byl nakonec složen z mírotvorců. Ale přesto se tam dokázal dostat. K tomu mu dopomohly jeho kuchařské schopnosti, a jakmile na to měl věk, stal se pomocnou sílou ve vězeňské kuchyni. Ty pokrmy tam vzhledově, natož chuťově za moc nestojí a vždy se souhlasem nadřízeného kuchaře se pokouší nějak ty „jídla“ zlepšovat. A asi si to občas sedlo, jak mělo, vždy, když tam má službu, nic moc nezbývá. Ze začátku měl z těch lumpů strach a obavy, aby se nedostali nějak do kuchyně a jeho nechytli pod krkem, ovšem tím jídlem si je získal, i když šlo jen o zrníčka soli nebo poprašek koření. Ve volných dnech se věnuje tréninku, nebo pomáhá matce v práci, kde však působí bez nároku na honorář.    

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92