Sunday, April 21, 2019

Charon Vanderbilt

[ šeron vandrbilt ]

 

Player: Renaiti

FC: Charles Leclerc

Occupation: Student 

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 16





level [ 0 ] • credits [ 1 000 ] • gems [ 0 ]

osoba nic nevlastní


Stačí, abyste se na něj jen podívali, nemusí ještě vůbec promluvit, a už vám musí být jasné, že to není jen tak obyčejný kluk z Kapitolu. Nejde ani tak o jeho chování, gesta či oblečení, i to ovšem hraje svoji roli, avšak vyzařuje z něj něco, co ukazuje, že je zvyklý se pohybovat ve vyšších kruzích společnosti. Když poté promluví, tak vás to jen utvrdí, že Charon je opravdu takový ten typ člověka, co se umí chovat na úrovni. Ještě aby ne, byl k tomu veden hned, co se naučil alespoň trochu mluvit. V jeho výchově nemohla chybět přísná pravidla pro etiketu a právě proto působí dojmem toho báječného syna, kterého by si mohla každá matka přát. Jedná se o obrovského gentlemana, který se k ženám chová velmi hezky. Dokázal si osvojit pravidla společenského chování, takže pokud je s rodiči na nějaké veřejné akci a mají tam nějaké známé ženy bez doprovodu, ochotně se vždy ujme toho, aby jim dělal společnost. Jemu už to na veřejnosti přijde natolik zažité, že vlastně ani nemá problém s tím se takhle chovat. Nikdy to nebyl ten typ, že by způsoboval skandál na každém kroku, moc dobře totiž ví, že pozornost se dá získat i jinak, než nepřiměřeným chováním. Ne že by nikdy neprahl po tom udělat nějakou blbost, ale hodně si na to dává pozor, aby takové přešlapy nedělal, protože víc než na tom, aby někomu dokázal, že není srab, tak si zakládá na udržení dobrého jména svojí rodiny. Je to takový smysl jeho života. Vždycky to viděl u svých rodičů, kteří taktéž vedou ukázkový život, tak se snaží žít podobným způsobem. Ovšem i tenhle spořádaný chlapec má občas takové horší chvilky, pořád je to jenom člověk a nikdo nemá nervy ze železa. Naučil se však emoce natolik ovládat, že i když jej na veřejnosti něco rozpálí doběla, tak ale v žádném případě neudělá hysterickou scénu. Rozhodně se však rozčílit umí a to je potom teprve něco, ale tyhle věci si chce řešit sám za zavřenými dveřmi, nepotřebuje k tomu svědky. Většinou nemá důvod nikoho ponižovat tím, že by na něj zvýšil hlas a používal vulgarismy, svoji pravdu si umí obhájit klidně předkládanými argumenty. To však nemění nic na tom, že je v tomto směru hodně tvrdohlavý. Nesnáší dobře, pokud nemá pravdu. Když se ukáže, že se v něčem zmýlil, tak se začne chovat celkem nevrle. Jediný, kdo mu jeho přesvědčení dokáže vymluvit, je jeho tatínek. Občas i mamka, ale to už je hodně ojedinělé, ostatní zvesela ignoruje, pokud však řeknou něco tito dva, už ví, že je to vážné. Otec je pro něj totiž někdo, koho si bude vždycky vážit a pokud mu tedy řekne, že dělá něco špatně, většinou si tuhle radu vezme k srdci a snaží se to nějak zlepšit. Nikdo jiný pro něj nemá takové slovo jako on, takže do něj můžete hučet od rána do večera, ale nebude to nic platné. To však nemění nic na tom, že je velmi společenský. Introverzi byste u něj hledali jen těžko. Zbožňuje lidi a ve většině času ho lidé také mají rádi, jelikož se snaží ke všem chovat mile. Ačkoli mu bylo jeho výchovou vštěpeno, že ne všichni jsou jeho postavení hodni, snaží se to na sobě nedávat znát a se všemi jednat co nejlépe, ačkoli si o dotyčném může myslet svoje. Ví, jak dnešní svět funguje a rozhodně nemá zapotřebí si dělat nějaké nepřátele. To však neznamená, že si neumí říct svoje, jen prostě nemá potřebu vám hned při prvním setkání říct, jaká jste socka a co si to dovolujete, že s ním vůbec mluvíte, takové chování by bylo pod jeho úroveň. Raději vám bude skládat komplimenty a projevovat soucit, abyste si mysleli, jak není úžasný a jak se o vás zajímá. Z jeho strany je to však jenom perfektně nacvičené divadýlko a ve většině případů to vůbec nemyslí vážně, pokud se nejedná o jeho rodiče, na těch mu opravdu záleží. Má jednoduše takové dvě základní masky. Veřejnou a soukromou. Tu druhou vytahuje v přítomnosti lidí, kterým opravdu důvěřuje a že jich je žalostně málo, kromě rodičů by sem započítal i pár přátel, ale ani těm nesdělí vždycky úplně všechno. Snaží se totiž většinu času působit jako někdo, kdo zvládne úplně všechno, ničeho se nebojí a ostatní v něm mohli vidět nějakou oporu nebo třeba i svůj vzor. Celkově je Charon hodně ambiciózní člověk. Už i v tomto věku se snaží budovat nějakou vlastní kariéru a jméno, což jasně souvisí s tím, že nechce zklamat své rodiče, ale ani sám sebe. Je velmi dobrým řečníkem a vystupovat před lidmi mu vůbec nevadí, sice to jsou zatím jen jeho spolužáci ve škole, ale má v tomto ohledu v sobě velký potenciál a do budoucna mu to určitě nebude dělat žádný problém, jelikož umí se slovy pracovat velmi dobře. Když se k tomu poté přidá i jeho vždy perfektně upravený vzhled, je to zabijácká kombinace, která by snad dokázala podlomit kolena každému. Vzhledem k tomu, že si to může dovolit, tak na svém vzhledu celkem dbá, hlavně co se oblečení týče. Potrpí si na oblecích přesně na míru a všechno musí být z dobrého materiálu. Kromě toho se stará o svůj zevnějšek i pomocí cvičení, protože svalstvo je něco, nač je opravdu pyšný, ale zase to není žádný kulturista. Ačkoli to většinou přes oblečení nejde bohužel vidět, na břiše má vyrýsované hezké břišní svaly a pokud má na sobě nějaké tričko, jde vidět, že svalstvu na rukou se také věnuje. Pokud by někdo postavil vedle něj oba jeho rodiče a snažil se najít, co s nimi má společného, určitě by se mu to povedlo, protože se jim opravdu podobá. Asi nejvýraznější jsou u něj oči, které má bezpodmínečně po matce, stejně jako úsměv. Zatímco rysy ve tváři a vlasy má zase po otci. Jednoduše se snaží být tím největším klenotem své rodiny, ať už po nějaké vzhledové stránce, ale hlavně i po té osobnostní.


Už když se narodil, tak byl někým a to především díky příjmení, které nosí. Ten, kdo nezná jméno Vanderbilt, tak nejspíše žije sto let za opicemi, protože jsou součástí elity, o níž musí mít povědomí snad úplně každý. Ačkoli jeho příchod na svět nebyl plánovaný a narodil se dvěma docela mladým lidem, tak se mu dostalo té nejlepší možné výchovy, v níž samozřejmě nepostrádal ani rodičovskou lásku. Byl docela neposedné dítě, o tom žádná, ale Celeste si jej dokázala natolik zkrotit, že si celkem brzy utvořil hranice toho, co smí a co nesmí. Neměl nikdy potřebu dělat nějaké lumpárny, aby na sebe upoutal pozornost. Od maminky se mu jí vždy dostávalo hodně a pokud měl tatínek čas, tak občas i trochu od něj, ale to všechno pro Charona bylo dostačující. Vyrůstal v naprosté pohodě, přesně tak, jak by pravé dětství mělo vypadat. Plné rodičovské lásky a podpory. Vůbec si na toto období svého života nemůže stěžovat. Navštěvoval samozřejmě i tu nejlepší školku, kde se dostával do styku pouze s těmi dětmi z nějakých významnějších rodin. Nikdy se nesetkal s úplným chudákem, takže vlastně ani netuší, jak moc na tom lidé mohou být bídně a ani ho to příliš nezajímá. Ačkoli mohl mít v dětství cokoli, nač si jen ukázal, nikdy toho nezneužíval. Není pochyb o tom, že je občas trochu rozmazlený, ale ne zase tak moc. On má trochu důležitější priority než jsou peníze. Už jako malý chtěl být jako tatínek. Často se oblékal do jeho obleků, které byly o dost větší, ale on si pak připadal jako někdo velmi důležitý, vůbec mu nevadilo, že na něm košile a sako plandají, a ten pocit se mu hodně zalíbil. Pokud se mu však něco nehezkého stalo, věděl, že své útočiště má u maminky, která byla vždycky poblíž, aby mu pofoukala nějakou bolístku nebo přečetla pohádku. Jednou za čas, když měl táta více volna, tak mu četl pohádku on, ovšem to nebylo až tak časté. Celkově na svoje dětství velmi rád vzpomíná a nemá nic, co by mu jenom mohl vytknout. Jistě, pár fotek z rodinného alba by nejraději hodil do krbu a spálil, ale pořád jsou to přeci jenom vzpomínky, ať už jakkoli trapné, ale vzpomínky. Nástupem do školy se toho moc nezměnilo, pořád navštěvoval dost prestižní školu, jediné co mu k tomu přibylo, byly volnočasové aktivity. Jeho maminka ho přihlásila hned do několika a většina z nich se sama vyřadila, protože třeba hra na klavír není nic pro Charona. Jeho mlácení do kláves klavíru málem dohnalo učitele k infarktu. Jednoduše asi není člověk, který by získal hudební sluch natolik, aby jej dokázal použít při hraní na nějaký nástroj. Dokonce se ho maminka snažila popostrčit tanečním směrem, ale to už vůbec neklaplo, protože se odmítal jakkoli hnout, jelikož mu to připadá spíše jako ženský sport. Vlastně jediné, co z jeho kroužků nakonec klaplo a vydrželo mu až do teď, je šerm. V tom si našel zalíbení. Kromě toho zvládá i určité základy z taekwonda a karate, jehož lekce se snaží čas od času navštěvovat i v současné době. Ohledně nějaké sebeobrany si na něj tedy jen tak někdo nepřijde, pokud by bylo potřeba, určitě by se jen tak bez nějakého boje nevzdal, ale zase to není ten typ, který by jen tak na ulici vyprovokoval bitku, takové věci on nemá zapotřebí. Kdyby se však cítil v ohrožení, prát by se ale určitě zvládl. Nejdříve po něm matka chtěla, aby se šermu věnoval na vyšší úrovni, ale nakonec přeci jen pochopila, že jeho priority jsou někde jinde, takže veškerý sport, který dělá, včetně nějakého posilování, je jen čistě pro to, že ho to baví. S nástupem na střední mu začaly takové ty pubertální léta, kdy má teď občas tendenci se vzpouzet, pokud mu rodiče něco nedovolí a má takové ty své nálady, ale pokaždé se snaží pamatovat na to, čeho by v životě chtěl dosáhnout a většinu času nedělá žádné blbosti, které by za něj musel někdo žehlit. Má to štěstí, že není rozený průšvihář a podobné eskapády se mu zatím obloukem vyhýbají. Navíc, jako by se to teď všechno celé obrátilo, neboť začíná více času trávit s taťkou a pokud to jenom jde, tak ho s sebou bere do práce a na různé meetingy, což je pro Charona obrovská zkušenost do života a je za to moc vděčný, takže by o podobné příležitosti určitě nechtěl přijít, jen kvůli nějaké neuváženosti. Je na něm opravdu vidět, že na rodině mu hodně záleží a že by pro ně udělal snad cokoli. Zároveň z jeho vystupování je i patrné, že se snaží budovat si určitou reputaci a sebemenší šlápnutí vedle je pro něj vždy devastující. Ve výsledku si však ale ve svém životě nemá na co stěžovat, má skvělé rodiče a co víc, skvěle našlápnutou budoucnost před sebou. Je si moc dobře vědomý, že rodiče jej nikdy nenechají sestoupit na scestí a vždy budou takovým jeho majákem, který ho bude vést k tomu vytouženému cíli a jednou bude ve svých rukou také držet nesmírnou moc.


× Celeste Vanderbilt - Jeho maminka. Tím, že s ním odmalička trávila hodně času, tak k ní hodně přilnul. To ona je ta, která v něm probudila i tu trochu laskavější stránku. Má ji po všech ohledech rád. Jeho vychování měla ze začátku na starost hodně ona a pokud si odřel koleno, byla to právě ona, kdo mu vždy bebínko pofoukal. To v jejích náručí usínal, když mu četla pohádku před spaním. Ví, že v ní má obrovskou oporu, stejně jako v taťkovi a za to jim je oběma neskutečně vděčný. Vždy od ní cítí takovou tu pravou mateřskou lásku a ačkoli si je vědom, že občas jí určitě nějakým svým chováním musí udělat vrásky, nikdy to nedělá schválně, aby ji naštval. Snaží se s ní většinu času vycházet po dobrém, ale pořád je to přeci jen teenager, který je čas od času také náladový. Bere ji jako osobu, které bezmezně věří a je schopen se jí naprosto otevřít, co se pocitů týče. Pokud je z něčeho frustrovaný, snaží se najít útěchu u ní, protože se v každé situaci snaží být pozitivní a jemu tento pohled občas chybí, tak je rád, že je tu právě mamka, aby mu to připomněla. K většině jeho koníčků ho přivedla právě ona a ačkoli ze začátku pochopitelně nebyl nadšený, kolik se toho po něm chce, teď by určitě neměnil. Své dobré způsoby se naučil právě díky ní, ale zároveň mu poskytla takovou jistou volnost, aby se sám zvládl nějakým způsobem najít a utvořit si osobnost. 

× Deimos - Svým vzhledem mu hodně připomíná padlého splátce ze 136. Hladových her, ale i přesto ho dokázal přijmout tak nějak bez problému. Přeci jenom si myslí, že svěřit jejich bezpečnost do rukou androida je chytré rozhodnutí, protože lidé jsou omylní, zatímco on by být neměl. Moc dobře si uvědomuje, že jejich rodina patří k těm, které je jednoduše potřeba chránit, a proto mu přítomnost Deimose nějak nevadí. Sice mu trochu trvalo než mu začal věřit, ale nakonec přišel na to, že se s ním dá vcelku i dobře popovídat, tak si ho docela i oblíbil. Navíc jako bodyguard musí umět pracovat se zbraní, takže mu vyhovuje, když s ním chodí trénovat na střelnici. Bylo by špatné, kdyby na něj měl dávat pozor někdo, koho nemá rád. Nikdy se mu ale asi úplně se vším nesvěří, na takové věci pořád bude nejvíce důvěřovat pouze svým rodičům. V jeho přítomnosti se ale cítí bezpečně a to je to nejhlavnější. 

× Elijah Wesmyron - Tenhle člověk mu nikdy nepřišel nějak zajímavý, aby se jím musel zaobírat, ale i tak si k němu postupem času vytvořil záporný postoj. Nemá ho rád a to hned z několika důvodů. Tím nejhlavnějším je asi to, že nechce, aby se někdo jako on motal kolem jeho mamky. Už jenom ta představa mu přijde strašná. Tím, že je povahově hodně podobný svému otci, tak se mu nezamlouvá ani jeho chování. Elijah mu nepřijde jako člověk, který by si zasloužil postavení, které v současné době má. Pokud se s ním však už někde náhodou setká, nedává svůj postoj vůči němu nějak znát a chová se tak, jak se ve společnosti sluší. I když v hlavě si klidně představuje, jak tohoto muže srazí třeba autobus. Nemá však zapotřebí mu nějak naznačovat, že se mu jako osoba nezamlouvá, už jenom kvůli tomu, že nechce dostat do problému svého taťku. 

× Severine Cosgrove - O téhle ženě nemá vůbec špatné mínění. Hodně tomu napomohl i fakt, že je to mamčina dobrá přítelkyně, a tak se s ní setkával již od docela nízkého věku. Už jako malý si k ní vybudoval jakýsi pozitivní vztah, a tak jej nikdy nenapadlo ji soudit podle jejího původu. Jednoduše se k ní vždy chová s respektem a to ne jen proto, že se to od něj očekává, ale protože to tak sám vnímá. Svým způsobem obdivuje i její práci a uvědomuje si, že na hlavního tvůrce člověk jednoduše musí mít povahu. Pokud by o ní někdo někde náhodou mluvil špatně, asi by byl schopný se za ni slovně postavit. Ačkoli nejsou nějak pokrevně příbuzní, i přesto ji občas osloví jako svoji tetu. 

× Ulysses Vanderbilt - Vždycky se choval, chová a bude chovat tak, aby ho nezklamal a mohl na něj být právem pyšný. Občas má sice takové stavy, kdy mu připadá, že jeho nároky nikdy nemůže splnit, ale opravdu se velmi snaží, aby byl perfektním synem a reprezentoval svoje jméno. Má v tátovi obrovský vzor, co se chování týče. Rád by se mu v tomto někdy vyrovnal, protože si myslí, že přesně takhle by se měl chovat pravý muž. Čas od času mu však přijde, že je to mezi nimi takové zvláštní, obzvláště pokud mu táta vynadá i za nějakou maličkost. Nenese totiž vůbec dobře, pokud by ho měl zklamat. Jenže něco mu prostě vždycky říká, že to všechno vlastně taťka dělá pro jeho vlastní dobro, aby z něj opravdu vyrostl někdo dobrý. Ačkoli ho samozřejmě někdy nějaké jejich výměny názoru zamrzí, vždy se to snaží přijmout se vztyčenou hlavou a něco si z toho přeci jen vzít. I přesto má však za to, že jejich vztah je pozitivní. Nemá důvod ho nějak nenávidět jako většina teenagerů svoje rodiče. Chová se k němu s úctou a respektem a je rád za každou volnou chvíli, kdy s ním může být. Zároveň se ale nesnaží se nechat ovlivnit nějakými jeho postoji, na všechno si musí udělat vlastní názor, ale je rád za ty příležitosti, které mu otec nabízí. Moc dobře si uvědomuje, že toho mají docela dost společného. Nachází v něm hodně velkou oporu a nebojí se mu se svými plány nějak svěřit. Vždycky si totiž rád vyposlechne jeho pohled na danou věc. Svým způsobem ho taťka prostě drží při zemi, aby se nehnal za nějakými nereálnými cíli a je to tak jeden z mála lidí, které opravdu poslechne, ačkoli je hodně tvrdohlavý. Prostě ho má opravdu rád a je hrdý na to, že má takového otce, kterého by mu mohli všichni závidět.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92