Sunday, January 20, 2019

Brent Nimshi

[ brent nymši ]

 

Player: Quinn

FC: Taron Egerton



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 | Tesserae: 9


Token:  Orgonitová mušle - náhled 




level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

1x cenný sponzorský dar


Profesionální trénink není vždy pro někoho ze Čtyřky samozřejmostí, spousta lidí na to kašle a Brent by nebyl výjimkou, kdyby ho k tréninku rodiče nedonutili. Nyní jim za to ale může děkovat, jelikož si tím získal spoustu schopností a zkušeností, které by bez problému zvládl využít v praxi. Už jako malé dítě začal vykazovat celkem slušný pohybový talent. Stačilo jen malé popostrčení a šlo mu to prakticky samo. Nikdy neměl problém s během, ať už na krátké, nebo dlouhé tratě. Vlastně to vždy byla jedna z věcí, na kterou se ve sportu specializoval nejvíce. Není žádný amatér, aby nepoznal, na jakou dráhu má a nemá síly a jak přesně si vše dopodrobna rozvrhnout, aby podal co nejlepší výkon. Tyto schopnosti pak dokáže využít i v boji, o tom ale až později. Rodiče odmala dbali na to, aby byl co nejzdravější, neminulo ho tedy ani každodenní cvičení a později i nějaké to posilování ve výcvikovém centru. Pokud opravdu nebyl nějak extrémně neschopný pohybu, vždy si denně našel alespoň pár minut na nějaký ten trénink. Posilování je pro něj nyní už nutností. Nejdříve ho to vůbec nelákalo, ale jakmile na sobě začal pozorovat výsledky, byla to jiná. Opravdu se snažil každý den zlepšovat, vydržet víc a víc a po nějaké době se z něj stal dost statný jedinec. Tahle snaživost je to, co ho odlišuje od spousty lidí. I když ho něco nebaví, vždy se to snaží dělat co nejlépe. Je pak jenom na čase, jestli ho to nakonec začne bavit, nebo jestli se do toho bude muset i nadále nutit. Taková věc, do které se opravdu nutit musel, bylo třeba lezení. Zkoušel to jen párkrát, ale s jeho silou by neměl mít absolutně žádné problémy někam vylézt a nebo se i déle udržet v nějaké výšce, pokud by se samozřejmě nejednalo o nějaké složité podmínky. Dělá to ovšem s velkým odporem, protože má velký respekt z výšek a je možné, že se mu u toho zamotá hlavinka. Jelikož mu bylo řečeno, že síla není všechno a jeho trénink musí obsahovat i nějaké to bojové umění, aby mu byl k něčemu, kdyby se chtěl před někým ubránit, začal makat i na tomhle. Na dlouhou dobu dal do pozadí všechno ostatní a začal se věnovat sebeobraně. Také se mu dost zalíbilo judo a karate. Začátky byly dost těžké, protože byl rozjuchané dítě, které chvíli nepostojí, vše se ale naučil ovládat a dá se říct, že nyní disponuje celkem dobrou disciplínou a morálkou. V těch samých vlastnostech ho ještě utvrdila práce s otcem na moři, kde si nemohl dělat jen tak co chtěl a musel hezky všechny poslouchat, jestliže chtěl, aby ho tam nechali. Moře bylo vždy něco, co ho kompletně fascinovalo a je tomu tak do dnešní doby. Plavat se naučil pomalu dřív, než uměl chodit a odmala jsou s vodou nerozluční kámoši. Stejně tak je jeho oblíbenou činností i potápění. Zde také může využít své dobré rozvržení dechu. Pod vodou bez problému vydrží klidně i kolem šesti minut, pokud je správně připravený. Nejsou mu cizí ani nějaké ty mořské potvory. Ví, co je pro něj nebezpečné a co mu naopak může nějak pomoci. Nejspíše by taktéž neměl problém s nějakým rybařením, ať už by měl chytat pouze pomocí nějakého ostrého nástroje, nebo si sám vyrobit provizorní prut. Další výhodou jeho tréninku je to, že většinou netrénuje sám. Často do výcvikáče chodí se svojí mladší sestrou, kterou má jako svého bojového parťáka. Zatímco ona má jako typická Čtyřka ráda trojzubec, jeho vždy lákali jiné zbraně. Mezi jeho absolutní oblíbence patří kuan tao. S touhle zbraní by bez sebemenšího problému dokázal zabít, třeba i jedním zásahem. Nemusí moc kontaktní souboje a kuan tao mu svou delší konstrukcí nesmírně vyhovuje. Když s ní bojuje, bývá to velmi rychlá akce a často je dost těžké vůbec se orientovat v tom, co dělá. V nějaké té bojové strategii dokáže být velice inovativní a málokdy lze odhadnout co udělá dále. Další zbraň, se kterou strávil poměrně dost času, je luk. Byla to pro něj celkem výzva, jelikož měl vždy mizernou mušku, byla to snad první věc, se kterou měl opravdu veliké problémy a nezvládal ji dlouhá léta. Vlastně ani teď není nějaký světoborný střelec, určitě by to ale nemělo být nějak hrozné. Když střílí, neexistuje pro něj nic jiného, než on a jeho zbraň. Potřebuje na svůj výkon jistou dávku klidu a ten si ve své hlavě umí vytvořit. Celkově je jeho velkou výhodou klid, se kterým všechno bere. Je velmi skromný a moc se nestává, aby přecenil své síly. Pokud ho někdo chválí, s pokorou tu poklonu přijme, rozhodně mu ale nic nestoupá do hlavy. 


Je to obrovský dobrák a jakkoliv se to může zdát jako výhoda, ve skutečnosti tomu tak není. Jelikož je to tak trochu trouba, věří dost lidem, i když ho třeba několikrát zradí, stále je schopen jim nadále věřit. Za tou vnější slupkou tvrďáka se skrývá poměrně obyčejný kluk, která nemá moc charisma a když má někoho získat na svou stranu, jeho argumenty se kolikrát rovnají argumentům malého dítěte. Se slovy to vůbec neumí a vlastně je zázrak, že se s ním chce vůbec někdo bavit. Nebývá totiž moc hovorný a na jakékoliv otázky odpovídá pouze pár slovy. Hodně věcí si nechává pro sebe a někdy je i to velkou nevýhodou. Tím, jak nic nikomu neřekne, se to v něm jen hromadí a nakonec z toho nevznikne nic dobrého. Není si jistý, že by někoho dokázal zabít. Při nejmenším na to za normálních okolností vůbec nemyslí a nikdy myslet nebude. Aby toho byl schopen, musel by být v nebezpečí on nebo někdo z jeho okolí. Kdyby se ovšem někdo snažil ublížit jeho mladší sestře, bavíme se úplně o něčem úplné jiném. Jelikož se cítí dost zodpovědný za to, že se jednou málem utopila, bývá vůči ní velmi ochranářský a kdyby se jí něco stalo, změnil by se k nepoznání. Pro její bezpečí by byl schopný kohokoliv zmlátit, zmrzačit, zabít. V tu chvíli by neznal přítele a dost by mu ruplo v bedně. Když už by zabíjel, určitě by nešlo o slabé jedince a děti. Nedokázal by ani zaútočit na někoho, kdo se nemůže nějak bránit. Jelikož je vysoký a poměrně mohutný, bývá dost nemotorný. Určitě od něj nečekejte, že by se k někomu zvládl bez hluku přiblížit. Když už jde, je to pořádně slyšet, dupe, šoupe nohama, zkrátka všechno. Je to jako by se kolem vás prohnala nějaká pohroma. Taktéž je velmi hlasitý, ať už vám říká cokoliv, jakkoliv tajného, vždy je to na nejvyšší hlasitost. On nevnímá, že dělá hluk. Nejspíš to může být i nějaká porucha sluchu, nikdy s tím ale nikam nešel a ostatní si na to už zvykli. Jak už bylo dříve zmíněno, nemá moc rád výšky. Kdyby se nacházel někde opravdu vysoko, udělalo by se mu špatně a nebyl by pravděpodobně ničeho schopný. Vždycky se bojí, že spadne. Bojí se celkově jakéhokoliv neúspěchu, proto se vždycky při všem tak neskutečně snaží. Občas s tím dokáže být až otravný, když se do něčeho opravdu zaryje a nechce se toho pustit. Nepatří určitě mezi nejchytřejší jedince. Vždy jedná srdcem, ne hlavou. Do všeho se vrhá bez rozmyslu a často to pak končí nějakou katastrofou. Žije okamžikem a moc nepřemýšlí o budoucnosti. Své činy a slova si obvykle neuvědomuje, dokud nemusí čelit jejich důsledkům, což také nepatří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Určitě od něj neočekávejte, že by to uměl se sečnými a bodnými zbraněmi. Nikdy ho nelákaly a nedával jim nějak velkou váhu. Vzhledem k tomu, že netrénuje kvůli hrám, ale spíš tak rekreačně a pro vlastní radost, nemá zrovna špičkovou techniku boje. Dělá si co ho napadne, což je účinné, ale oku to příliš nelahodí. Úplně kontaktní souboje jsou pro něj přijatelné pouze v případě, že jsou bez zbraní. Rád si od soupeře drží nějaký ten odstup. Celkově má rád svůj osobní prostor a pouští do něj málo koho. I když tráví spoustu času venku a očekávalo by se od něj, že nějaké to přežití v přírodě pro něj bude samozřejmostí, opak je pravdou. Neumí úplně základní věci. Kdyby měl třeba postavit stan, dokázal by se do něj prvně zamotat a pak si usmyslet, že to nemá cenu a radši by se vyspal venku bez něj. Nějaké to rozdělávání ohně, dělání pastí a další věci tohoto typu také nejsou žádným jeho hobby. Nikdy nemá moc přehled o svém okolí a kdyby byl někde, kde to nezná, stoprocentně by se zvládl ztratit. Dalo by se říct, že si občas dost sedí na vedení. Pokud mu něco nevysvětlíte opravdu dopodrobna a nemluvíte naprosto jasně, nejspíše vás nepochopí a ještě se vám vysměje, že jste úplně stupidní. 


Brent se narodil do průměrnější rodiny ve Čtvrtém kraji. Jeho rodiče nebyli nějak zvlášť bohatí, ale zároveň rozhodně neměli o nic nouzi. Neví, jaké je vyrůstání o samotě, protože po svém boku vždycky měl Marisol - jeho mladší sestru. Nepamatuje si, jaký je život bez ní, byl ještě škvrně, když se narodila ona. Všechno bylo fajn, jejich rodině se dařilo a nikde nebyl ani náznak něčeho špatného. Zkrátka řečeno, rozhodně si on ani jeho sestra neměli na co stěžovat. Dostali vše potřebné a rodičovská láska jim v žádném případě nechyběla. Jeho tatík pracoval na lodi a odmala ho bral na moře s sebou. Nejspíše odsud pochází jeho fascinace vodou. Oceán pro něj vždycky byl něco úžasného a není tedy divu, že uměl plavat pomalu dřív než chodit. Svou sestru prvních pár let života vůbec neřešil. Spíš mu vadila, než aby ji měl rád, ale zvládal ji tolerovat. Ono to ani jinak nešlo, když se kolem něj pořád motala. Když od jejich neustálého hašteření chtěla mít matka pokoj, posílala je oba sbírat mušle na pláž, v čemž malý Brent nikdy neviděl pořádně smysl. Neskutečně ho to nebavilo, ale někdo Marisol hlídat musel. Osobně si myslel, že by se o sebe zvládla postarat i sama a on by s ní tyhle trapárny nemusel provozovat, ale brzy se ukázalo, že se mýlil. Sestru jednou smetla vlna a jelikož neuměla plavat, bylo na Brentovi, aby ji zachránil. Byl to příšerný zážitek, ale tak nějak je to sblížilo. V tu chvíli pochopil, jak je důležité, aby stál vždy po jejím boku a dokázal se o ni postarat. Nikdy nevíte, co se stane a to Brentovi došlo možná až moc brzy. Už jako malý bral všechno extrémně seriózně, ale zároveň vždy s obrovskou dávkou pozitivity. Nebyl moc hovorný a spolu s jeho podivnou osobností to z něj nečinilo někoho, kdo by byl společností nějak zvlášť milován. Ano, měl pár přátel, ale vždycky byl jenom ten v pozadí. Moc mu to nevadilo, netoužil po tom být zbožňován desítkami lidí a opravdu byl radši v kruhu nejbližších přátel. Společnost mu většinou dělala jen Marisol, s kterou od toho incidentu trávil pořád čas, protože měl pocit, že ji musí za každou cenu bránit. Tohle mu zůstalo až dodnes, snaží se to ale limitovat, aby nevypadal jako hysterka, která ji nenechá ani dýchat. Na přání otce začal s tréninkem na Hladové hry. Vůbec ho to nebavilo a dělal to jen z donucení, to ovšem neznamená, že by mu to nešlo. Naopak, vždy podával nadprůměrné výkony, ať už se pustil do čehokoliv. Již tenkrát měl dost soutěživého ducha a jakkoliv to bylo otravné, stále v tom musel být nejlepší, jinak by se nejspíš zbláznil. Už má prostě takovou povahu. Později, když už toho uměl docela dost, začal sám trénovat Marisol, i když se to rodičům vůbec nelíbilo. Dokonce se mu to snažili zakázat, v tu chvíli ale on pohrozil, že sekne s tréninkem a najednou jim bylo vše dovoleno. Ano, rodiče z něj opravdu chtěli mít světoborného atleta, speciálně když viděli, jaké má výsledky. On jim to přání rád plnil, ale za jistých podmínek. Často to využíval k tomu, aby dostal, co chtěl. Nikdy to nebyla nějaká velká manipulace, ale stejně to od něj bylo dost sobecké. Čím byl starší, tím častěji také s tátou vyrážel na vodu a konečně tam také něco dělal. Naučil se tam celkem slušné disciplíně. Vždycky mu dost vadilo, když mu rozkazovali, ale umí to přežít. Dost do toho zasahuje fakt, že to nikdy nebyl konfliktní kluk. Opravdu, za celý svůj dosavadní život s nikým neměl nějaký větší problém. Žije si tak nějak ve svém světě a nesnaží se plést do problémů ostatních. V poslední době tak nějak přežívá a začíná se rozhodovat, čeho by doopravdy chtěl v životě dosáhnout. Marisol už je skoro dospělá a netráví s ním tolik času. On má tedy více volna na své koníčky a přátele. Jakkoliv se může jevit jako introvert, ve skutečnosti má přítomnost lidí docela rád a vyskytuje se v ní velmi často. Málokdy se stane, že by byl celý den doma. Pořád někde lítá a snaží se ze svého života vyždímat co nejvíce to jde. Postupem času si vcelku oblíbil svůj trénink, do kterého se dříve musel tolik nutit. Nyní to nedělá ani kvůli Hrám, ani kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Dá se říct, že se u něj po tomhle převratu leccos změnilo, začal svůj život tréninku dost přizpůsobovat, jelikož to byl jeden z mála koníčků, které ho nepustily a opravdu se jim chtěl věnovat naplno. Kdekdo by mohl říct, že se tím stal až posedlým, ale není to pravda, hlídá si to a nic, co by mu bylo jakkoliv škodlivé, nedělá. Ačkoliv by mohl mít celkem dobré šance, nikdy neměl ambice přihlásit se do Her, jelikož se mu jeho život líbí a není takový blázen, aby se na ta jatka dostavil vlastní vůlí. Momentálně mu nejvíce záleží na své rodině, svých přátelích a samozřejmě v jisté míře hlavně na sobě samotném. Dělá všechno pro to, aby byl svou nejlepší verzí a nenechává se od toho jakkoliv rozptylovat či odrazovat.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92