Tuesday, August 07, 2018

Theo Wadsworth

[ týou vedsvortf ]

 

Player: Renaiti

FC: Nick Robinson


Tesserae: 5 | Defense: 11

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 16


Token: Fotka s autogramem Emerson



level [ 0 ] • credits [ 235 ]

1x pomocný dar do arény


Tak jako snad každému profesionálnímu splátci i jemu byla do vínku dána touha po vítězství a slávě. Myslí si, že je předurčený k tomu se stát vítězem a tvrdě si za tím jde. Rodiče mu nikdy nedovolili, aby byl v něčem snad třeba průměrný. Vždy musí dosahovat nejlepších výsledků, ať to stojí co chce. Ze začátku začínal na takových těch lehčích trénincích a nějaký čas se věnoval především atletice. Tím, že rodiče jsou vzdělaní, tak ví, že je to úplný základ pro boj. Všechny základy o koordinaci svého těla má tedy odsud, jako je třeba rovnováha nebo správné dýchání a mnoho dalšího. Vždycky se tam dokázal vybít, co se jeho energie týkalo. Běhání, skákání, vrhání a hody, to se potom dítě cítí jako v ráji, ježe když ho chválí, že něco dělá správně. Má to štěstí, že je dobrý běžec na všechny tratě, ale vyhovují mu přeci jen ty delší úseky. Na základě toho, když rodiče viděli, jak mu to jde, tak ho začali směřovat směrem k triatlonu, tudíž svoji fyzičku má opravdu na velmi dobré úrovni, stejně jako plavání. Má sílu v rukou, takže se na ně při plavní může spolehnout. Díky tréninku dechu se také nebojí, že by se hned utopil, neboť zvládne pod vodou bez kyslíkové masky vydržet skoro až pět minut. Tenhle sport ho velmi baví a proto u něj zůstává i nadále, protože vidina těch zlatých medailí ho vede stále kupředu a nutí ho to pořád na sobě pracovat. Jakmile mu to jen věk dovolil, ihned začal navštěvovat Výcvikové centrum. Kromě boje se tam zaměřuje i na posilování celého těla, protože to u triatlonu rozhodně potřebuje. Rozkládá si tedy tréninky tak, aby nic nezanedbával. Jeho schopnost boje je tedy na úrovni, která se od profesionála z 1. kraje čeká. Kromě zbraní je schopen se protivníkovi postavit i na přímo, ale s něčím v ruce si je prostě jistější. Tohle je něco, co jej baví až do morku kosti, proto je často těžké ho nějak unavit, kdyby to jen bylo možné, klidně by trénoval od rána do večera. Tím, že centru navštěvuje už docela dlouho se mu dostalo té možnosti si vyzkoušet snad každou zbraň, kterou tam mají. Základy boje ovládá tedy se všemi, ale jeho srdcovou záležitostí se stal meč. Byla to téměř láska na první pohled. Těžko říct, proč tomu tak bylo, možná ale tím, že si uvědomil, kolik škody tato zbraň dokáže nadělat, když je v těch správných rukou. Přijde mu, že spolu k sobě tak nějak prostě patří. Dlouhé ostří mu poskytuje dobrou obranu a možnost rychlého protiútoku, ale zároveň, když bude chtít, tak si může se svojí obětí zašpásovat i v boji tělo na tělo. Naučil se s ním snad všechno, co jen může a že to nebyla nějaká krátká cesta. Trvalo mu to opravdu dlouho, protože si na tom dával hodně záležet, aby si byl v každém kroku s mečem zcela jistý. V současné době už ani jeho váhu v rukou nějak nevnímá, jak se s ním dokázal sžít, bere ho už skoro jako součást sebe samého. Často se s ním snaží přijít i na nějaké úplně nové triky a hodně s jeho zacházením experimentuje. Tím, jak je takový fanatik do Hladových her, tak hodně postojů a právě nových způsobů zacházení se zbraní se učí odtamtud. Všichni profíci v aréně jsou pro něj vždycky inspirující a on se snaží si vštípit jejich chování a taktiky. Dalo by se říct, že vlastně má dopodrobna nastudovanou snad každou arénu od jeho narození. Zná veškeré trumfy vítězů a celkově se učil právě od těch nejlepších. Mnohdy pozastavoval televizi, jen aby se správně naučil postavení, které profík měl. Dělal to do té doby, dokud nenastudoval každý jeho krok a nepohyboval se úplně identicky. Jeho mozek má na tohle strašně dobrého pamatováka, takže zrovna toto jsou věci, které nikdy nezapomene, to raději vytěsní něco méně důležitého ze školy. Vlastně jen díky svým oblíbencům si dokázal vštípit, jak třeba v přírodě najít takový zdroj vody nebo se orientovat v přírodě. Zkrátka je takový dost všímavý, takže často dokáže zaregistrovat detaily, které by třeba jiným úplně unikly. S tím souvisí i jeho reflexy, které mu fungují dobře. Dokáže zareagovat na sebemenší náznak protivníka, občas má samozřejmě špatný odhad, ale ve většině případů ho reflexy nezklamou.


Tahle bytost je až přehnaně cílevědomá. Pokud si něco umane, jen těžko ho z jeho cesty někdo dokáže svést. Je paličatý až do takových extrémů, že půjde klidně i přes mrtvoly. Pokud mu bude někdo něco tvrdit, i kdyby to byla pravda, a on si postaví hlavu, nehne s ním vůbec nic. Jen snad kdyby to řekla jeho oblíbenkyně, tak možné, té by věřil úplně všechno, ale jestli nejste pohledná blonďatá vítězka z Prvního kraje, pak máte smůlu. Má v sobě tu lhostejnost, že mu nedělá problém někoho psychicky nebo fyzicky napadnout, jen aby se tím dostal ke svému cíli. Pokud při tom někomu ublíží, je to ještě bonus pro něj. Prakticky ho ostatní nezajímají, i kdyby z nich mohl mít nějaký prospěch, on jede jen sám na sebe. To je jedna z věcí co mu soutěže také daly, že všechno je to pouze o něm. On se postaví na horní stupínek, když vyhraje, nikdo jiný, žádné zásluhy nebo něco podobného neexistuje. Dokáže být až přespříliš zaujatý. Pokud se někdo nedokáže vyrovnat jeho oblíbencům z Her, absolutně pro něj ztrácí smysl se s takovým člověkem bavit. Není proto často zrovna jednoduché s jeho osobou vyjít. Nejraději by se pohyboval mezi vítězi s nimiž by si určitě měl hodně co říct. To také patří mezi jeho slabiny. Jak se snaží své oblíbence z arény imitovat, tak pokud je někdo takový blázen jako on a sleduje do detailu každé hry, pravděpodobně by jeho kroky mohly být snadno prokouknutelné a mohl by být v nevýhodě. V tomto ohledu není vůbec nějak kreativní ani originální, prostě se snaží používat to, co už se osvědčilo u někoho jiného a on by podobného úspěchu taky chtěl dosáhnout. Když se to vezme kolem a kolem, neustále je pro něj prioritou fyzická zdatnost. Trochu opomíná i to, co by měl mít v hlavě. Sice tam má všechny taktiky a bojové techniky profíků, ale co je mu to platné, když nepozná rostliny? Opravdu nedokáže s přesností určit, jakou rostlinu nebo snad bylinu to má před sebou. Na tohle ho prostě nikdy neužilo. Přišlo mu to strašně nudné a nezábavné, jen sedět nad knihou a takhle se něco učit. Samozřejmě pozná třeba takovou jabloň nebo hrušeň, ale kdyby mu dal někdo borůvku a rulík, prostě by mu to narval do pusy a zkusil, jestli se z toho otráví nebo ne. Když jo, tak by to nejedl. Sám nepozře nic o čem nic neví, na to je chytrý dost. Není zvyklý na to být bez jídla a pití a i když může působit sebejistě a mít drsné řečičky, že to nic není, vůbec si to nedokáže představit, protože nikdy nic podobného ještě nezažil. Dokáže se velmi dobře přetvařovat a lhát, což může být k užitku, ale většinou ani moc ne. Když mu někdo nabídne pomoc, bude se tvářit, jako že dotyčný nejspíše úplně spadl z višně. Tím, jak se často snaží na okolí působit drsně a mnohem lépe, než jaký je, od sebe dokáže spoustu lidí účinně odehnat. Jenže v tom je ten problém. Nedokáže se spolehnout jen sám na sebe, pořád kolem sebe někoho potřebuje. Možná aby ho někdo obdivoval nebo tahal z průšvihů, to je jedno, důležité je to, že není schopen být samostatnou jednotkou, musí pracovat v týmu, jinak dokáže být velmi zbrklý až impulzivní, když ho nikdo nezastaví. Je takový hodně vznětlivý. Ačkoli nemá city k ostatním, k jedné osobě je má hodně hluboké - kromě sebe samého - k vítězce Emerson Caelum. Byl by pro ni schopen udělat cokoli. Pokud se tedy objeví nějaký posměváček, který ji před ním začne nějak urážet, pořádně to od něj schytá, tím si může být jistý.


Stejně jako snad život každého, tak i ten jeho začal tím, že se někomu narodil. K jeho štěstí to bylo do rodiny, která sice nepatří k těm nejbohatším v kraji, ale přesto patří mezi obyvatele Jedničky, což je už samo o sobě dost velké plus. Měl možnost vyrůstat v luxusu a nikdy si nemusel stěžovat, že by mu něco chybělo. Hry sleduje... no už od té doby, co pamatuje. Každý rok měl nějakou nafukovací zbraň a potom s ní mlátil rodiče, když přišel na řadu nějaký boj. Někdo sleduje pohádky, on sledoval arénu. Přinášelo mu to takový strašný pocit uspokojení. Když někomu odletěla hlava nebo se mu vyvrhly vnitřnosti, začal se tomu smát a ještě pleskat. Užíval si to prostě se vším všudy. Nijak se netají tím, že v aréně fandí pouze profíkům, jeho krajanům samozřejmě o něco více. Dokáže však uznat, pokud se objeví nějaká socka se schopnostmi, ale rozhodně má radši profíky. Takhle to šlo rok co rok. Rodiče mu v tom nijak nebránili, protože takhle je to v kraji normální. Je schopný naprosto normálně přijímat pokud někdo zemře a kdyby mu k tomu měl dopomoci, určitě mu to vadit nebude. Zároveň se jedná o takovou tradici, který stále přetrvává. Každý rok sleduje hry a každý rok se z nich přiučí něčemu novému. Když začal chodit na atletiku, najednou si připadal jako velký sportovec a náležitě si to užíval. Jakmile přišel na řadu triatlon, tak pochopil, že už je to něco vážnějšího a opravdu pilně se tomu věnoval. Vždy raději dával stranou školu, než aby zanedbával sport, to by jeho psychika asi nezvládla. Bere to totiž tak, že všechno se může vždycky doučit, když bude chtít, ale pokud jednou zaostane ve fyzičce, špatně by se mu to dohánělo. Velkou část energie proto vždy věnoval přípravám na závody. Je to něco, co ho v současné době strašně naplňuje. Ačkoli by si nikdy nemyslel, jak by ho jízda na kole mohla bavit, opravdu tomu tak je. Běh a plavání jsou takovými třešničkami na dortu. V té době, kdy chodil do první třídy tak se k vítězství probojovala Emerson a to byl také jeden z obrovských průlomů v jeho životě. Tu arénu si pamatuje ze všech nejvíce. Proseděl tehdy před televizí snad celé hodiny, jen aby mu nic neuniklo. Od té doby se snažil chovat hodně jako ona. Stala se takovým jeho obrovským vzorem, který přetrvává do teď. Když ji poprvé během turné uviděl naživo, tak se málem zbláznil radostí. Dalo by se říct, že v té době se v něm objevil ten malý klíček, který rostl tak dlouho až jednoho krásného dne přerostl v naprostý a nefalšovaný crush. Všechno, co ve výcvikovém centru dělá, tak říká, že je pro rodiče. Ve skutečnosti vlastně ani ne, dělá to pro sebe, protože chce, aby si ho Emerson všimla a když půjde dobrovolně do her, bude si ho muset všimnout. Je strašně posedlý tou myšlenkou, že ji má rád. Když také přestěhovali Vesnici vítězů, málem z toho dostal infarkt, jelikož tak ji mohl potkat, alespoň náhodou v kraji, ale takhle nic, všechno zmizelo. Už mu zbývá jen jedna věc. Ačkoli má nějaké přátele, nikdo z nich o tomhle neví. Jistě, mluví o ní celkem často a neustále ji vychvaluje, ale nikomu to ještě nedošlo. Možná to bude tím, že až tak moc kamarádů zase nemá. Nejspíše to bude tou jeho náladovostí, která je často až nesnesitelná. Chvíli dokáže být jako největší miláček a po pár minutách by vás nejraději zavraždil pohledem. No a takhle je to u něj pořád. Připravuje se na soutěže a zároveň i na Hladové hry, aby se konečně mohl setkat s dívkou, která mu je už obrovskou část života vzorem.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92