Tuesday, August 07, 2018

Brianna Duvall

[ briana duvól ]

 

Player: Renaiti

FC: Eve Harlow


Tesserae: 6 | Defense: 0

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17


Token: Mušlička



level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Dříve se učila se zbraněmi, které zvládla udržet a byly jí ve Výcvikovém centru půjčeny. Takže se jednalo spíše o takové ty srandičky, jako třeba dýky. S těmi to poměrně uměla. Byla to zbraň téměř pro ni. Dokázala ji skrýt za ruku, aby působila, že ji v ruce téměř nemá a až na poslední chvíli se s ní vytasit. Strašně ji bavilo s ní trénovat nové triky a pořád zkoušet něco nového. Mimo to nezavrhovala ani třeba takové vrhací nože, protože s nimi se mohla procvičit v trefování cílů. Její repertoár není tedy nějak přehnaně dlouhý. S malými zbraněmi by si snad zvládla poradit i nyní, neboť to se přeci nezapomíná, ne? Stále s tím má alespoň více zkušeností než někteří z tohoto kraje. Po tom, co se však dostala sem, tak ji to celkově hodně fyzicky i psychicky posílilo. Psychicky hlavně z toho důvodu, že se pořád snaží být nad věcí. I když se všechno podělá, ona si v tom najde nějaké světlé místečko a třeba si i představí, že je úplně někde jinde a je spokojená. Dokonce se odnaučila poukazovat nějaké slabosti. Vždycky všechno udělá, i když je to nad její síly, jen aby někdo nezjistil, že to třeba nezvládne. Je zvyklá na nedostatek spánku, který jí chybí neustále. Kvůli práci toho moc nenaspí a už jí to přestalo vadit. Stačí jí i těch pár hodin spánku, co teď má, její tělo se tomu nějak zvládlo přizpůsobit. Dokáže ze sebe dokonce vydat i velkou fyzickou aktivitu. Tím, jak často šplhá mezi stromy nebo přenáší těžké koše plné ovoce se jí zpevnily paže a má na nich svaly, které samozřejmě hojně používá, protože nechce spadnout jako nějaká hruška dolů. Není to pořád žádná kulturistka, ale přeci jen svaly trochu má, takové ty přirozené. Nemá čas na posilování, ale ve výsledku, je sad asi i docela dobrou posilovnou, protože do něj musí jít za každého počasí, ať je jakékoli roční období, stromy potřebují péči pořád. Její imunita je tedy vcelku odolná a jen tak třeba nějaký obyčejný bacil rýmy ji neskolí, dokáže si s ním poradit, aniž by u ní nějak nemoc propukla. Vlastně jí ani nevadí, pokud si třeba nějak ublíží. Když se někde škrábne, nějaká včela jí dá žihadlo, nejprve to ani necítí, až když je zase v klidu, tak si to nějak ošetří. Takovouhle bolest třeba vůbec ze začátku nevnímá. V tomto ohledu ze zkrátka zocelená a jen tak jí něco nerozhodí. Pokud tedy na ni nejde pán s bičem, to přímo nenávidí. Díky své učenlivosti byla schopna se naučit se vším, co jí kdy dali do ruky. Občas jí s nějakým nástrojem trvalo chvíli se sžít, ale po nějakém čase to šlo všechno hladce, když si našla svůj způsob, jak ho účinně používat. Ničeho se prostě jen tak na začátku nezalekne. Ať motyka nebo třeba krumpáč vypadali sebe děsivěji na počátku, teď by na ně nedala dopustit, protože práci hodně ulehčí. Snad jako každý tady v kraji i ona je velmi dobrá v poznávání rostlinek a bylin. V tomto ohledu je jako chodící encyklopedie. Když nevíte, zeptejte se Brianny, ona to vědět určitě bude. Vlastně by se dalo říct, že ví většinu věcí. Je velmi inteligentní a nikdy jí učení nedělalo problémy, takže si pamatuje ze školy i třeba něco navíc. Chcete vědět základy o přežití v přírodě? Není problém, ona vám to všechno hezky do detailu povypráví. Jednou dokonce zkoušela ty základy i na vlastní kůži a dopadlo to tak všelijak. Oheň sice zapálila, ale úplně jinde, než kde chtěla, ale to je jen detail, který se musí dopilovat. Důležité je, že ty znalosti má. Celkově je ten typ osoby, který se jen tak lehce nevzdá. Když se jí něco nedaří, bude to dělat tak dlouho, dokud se to nepovede.


Jeden čas bývala velmi extrovertní, ale teď na to kvůli práci nemá moc času. Když už by si nějakého toho kamaráda v sadu našla, schytala by výprask a to ona nechce, takže radši bude se sklopenou hlavou pracovat a nebude se muset biče obávat. Celkově asi její největší slabinou je právě to, že se bojí toho, že bude mít na svém těle zase krvavé šrámy, které jí budou příšerně pálit. Byla totiž od mala zvyklá na to, že ji vždycky za všechno chválili, co udělala správně a to ji strašně motivovalo. Pak se dostala sem a nastala tahle negativní motivace k práci, což pro ni byl obrovský šok. Udělá prakticky cokoli, jen aby jí někdo neublížil. Strašně se totiž té bolesti bojí. Když udělá něco špatně, automaticky očekává, že přijde nějaká rána. Její postoj se v ten okamžik úplně změní. Svěsí ramena, sklopí hlavu, nahrbí se a takhle je připravena na to, co přijde. Stala se strašně submisivní vůči autoritám. Pokud jí někdo něco přikáže, bez nějaké prodlevy to udělá, jen aby nedostala za to, že to neprovedla. Nevadí jí, pokud si při tom něco udělá, jen na ni nesmí nikdo vztáhnout ve špatném ruku, to jí potom začne srdce divoce bít a v očích jí je vidět, jak se toho bojí. Když byla ještě v rodném kraji, neměla možnost se naučit pracovat s trojzubcem nebo třeba mečem a dalšími takovými většími zbraněmi, protože v té době byla ještě dítě a neměla zkušenosti, takže tahle obratnost jí chybí do teď, neboť zde nemá možnost to nijak dohnat. Kromě toho je u ní docela problém i v tom, že dost často přeceňuje síly. Kvůli tomu, jak moc se snaží vyhnout biči, tak často dělá i věci, na které fyzicky nemá, ale ona si usmyslí, že je musí prostě udělat. Radši zničí sebe samu, sama, než aby na ní někdo musel vztáhnout ruku. Je prostě tvrdohlavá a to z ní nikdo nevymlátí, taková už zkrátka bude. K tomu, když se přidá ještě její puntičkaření, tak je to vražedná kombinace. Nesnáší, když někdo dělá práci a nechá ji odfláknutou. Je potom klidně schopná jít a dodělat to za něj, jen aby to bylo všechno podle ní v perfektním stavu a tip ťop. V tomhle ohledu je zkrátka taková strašně hloupá. Lidé toho často zneužívají, když už se jim něco nechce dělat, ví, že Brianna přiběhne a dodělá to za ně. Byla by schopná se klidně rozkrájet a dělat více věcí naráz, jen aby byl pán spokojený a ona se mohla v klidu před spaním najíst, aniž by schytala pár ran bičem. Celkově se její svět teď točí jen kolem toho, jestli bičem dostane a nebo ne. Jako by ani nic jiného neviděla. Je z toho v tomhle ohledu úplně paranoidní. Pořád v sobě potlačuje nějakou nenávist nebo jen i blbé nadávky. Neodkáže zanadávat nahlas, protože se toho prostě bojí. Uvnitř jí to všechno samozřejmě užírá, ale především se to tam všechno hromadí. Jenže to vypadá, jako by byla bezedný pohár a nikdy tahle zloba u ní nedokázala probublat až na povrch. Zkrátka nikomu není schopná říct, co si o něm skutečně myslí, vždycky bude říkat jen hezké řečičky, i kdyby vás nenáviděla sebevíc.


Většina lidí zná její jméno, ale neví, jak to s touto dívkou vlastně celé bylo. Ačkoli může působit, že do kraje naprosto dokonale zapadá, nepochází odsud. Narodila se ve Čtvrtém, kde to všechno vlastně začalo. Všechno se zdálo být naprosto idylické, mladý pár čekal zdravou holčičku, na kterou se moc těšili. Jenže nikdy nic není tak jednoduché. Před tím, než vůbec přišla na svět, tak přišlo první neštěstí. Otec při návratu z moře zahynul. Nikdy jej tedy nepoznala a byla vychovávána mladou, občas docela nervní vdovou. Ačkoli se pro ni matka snažila vykouzlit to nejlepší dětství, otcovo místo zaplnit nedokázala a malá dívka nedokázala pochopit, proč všechny děti kolem tátu mají, ale ona ne. I přes to byla Bri živé a energické dítě, které matce nadělalo mnoho vrásek. Jednou rozbila tamto, podruhé zase něco jiného, když se snažila napodobit boje z arény. Neměla sice protivníka, ale předstírání bylo vždy její silnou stránkou. Její fantazie na tohle byla vždycky dostatečně bujná a to jí tak nějak přetrvalo vlastně i do teď. Když se jí něco nelíbí, prostě si realitu přetvoří podle sebe, jak by to chtěla mít. Jen co to bylo možné, hned jakmile dovršila školního věku, ji matka začala posílat do centra. Alespoň od ní měla chvíli pokoj a na starosti měl tohle hyperaktivní dítě někdo jiný. Je pravda, že se tam vskutku dokázala vybít. Konečně měla figuríny, které mohla zničit a nikdo jí za to nenadával. Tohle všechno ji dělalo šťastnou. Její osobnost se začala dost projevovat a vytvářet. Přestala mít nějaké zábrany a vůbec jí nevadilo chovat se oproti ostatním povýšeně. Ve škole už nebyla za úplného outsidera a našla si i nějaké ty kamarády. Což pro ni bylo fajn, jelikož nebyla na matce již tolik závislá a dokázala se brzy zabavit i bez ní, aniž by ji otravovala. Po škole chodila rovnou do centra, takže se s ní vídala opravdu jen málo, ale když už, matka ji naplno podporovala ve všem, co dělala. Zase to všechno vypadalo idylicky. Byla chytrá, dobře se vzdělávala, měla kamarády a ve Výcvikovém centru jí to také šlo. Tak musela přijít nějaká rána. Tak to v jejím životě prostě chodí. Když se všechno zdá až příliš v pohodě, něco se pokazí. A taky že ano. Pokazilo se toho docela dost. Bylo jí něco málo přes čtrnáct let, když na práh jejich skrovného domečku nakráčeli docela nepříjemní chlápci. Matka po ní chtěla jedno, aby utekla, ale jako tvrdohlavé děvče se jí postavila po boku a chtěla jim čelit společně s nimi. Už tehdy matka vypadala dost strhaně, jenže ona si toho nikdy nevšimla, až ten den jí to všechno zapadlo do sebe. Matinka se zapletla se Scorsonovými, kterým dlužila nějaké peníze. Chtěla pro svoji dceru dobrý život, který by ji dostal do vyšších kruhů společnosti ve Čtvrtém kraji a tak si od nich půjčila peníze. Jenže se svojí mizernou výplatou to nebyla schopná splácet a tak si to přišli vyřešit k nim po svém. Brianna si pamatuje, že moc nemluvili, jen něco málo. Potom už na ně jen matka křičela a jeden z těch hromotluků Briannu popadl za pas a táhl ji pryč. Křičela, kopala, brečela, zarývala nehty do písku, ale nebylo to nic platné. Stejně ji odtáhl. Z toho dne má mušličku, která jí při její úpěnlivé snaze zůstat matce blízko, uvízla v rukou. Je to její poslední vzpomínka na kraj a snad i trochu důkaz pro její vlastní mysl, že tam opravdu žila a není to jen výplod její fantazie. Následně na to strávila několik dní možná i týdnů v chladné cele. Až potom se ocitla tady v kraji, kam ji převezli. Vůbec nevěděla o co jde, že se vlastně stala součástí jistého obchodu s lidmi a oni za ni dostali dobře zaplaceno. V jedenáctém je vedená jako sirotek, kterého adoptoval zdejší majitel obřích ovocných sadů. Ačkoli příjmení Duvall není její rodné, naučila se proti němu neprotestovat, neboť její nový pán vždy, když promluvila o minulosti, jí ukázal, jakou sílu má vlastně takový bič. Díky biči se naučila držet jazyk za zuby, dělat to, co se musí a neplakat. Často kvůli tomu může působit, že vůbec žádné city nemá, ale to není pravda. Ona třeba pláče nebo se směje, ale jen uvnitř sebe. Na povrchu prostě nic, nechce, aby přišel trest. Od té doby už žádné vlastní potěšení nezná. Od rána do večera pracuje, za jakýchkoli podmínek a situace. Prostě musí a ona to ví. Alespoň za to má jídlo a střechu nad hlavou. To jí momentálně stačí. Hodně se od té doby změnila. Naučila se radovat z maličkostí a být za ně vděčná. Dokonce je mnohem skromnější a rozhodně už se nechová povýšenecky. Tohle z ní prostě pánův bič dost jasně dostal. To, že Brianna už vlastně není Brianna ona moc dobře ví, ale naučila se s tím žít, protože jí nic jiného nezbylo. Protože ač je její život teď mrzký sebevíce, pořád žije ráda. V poslední době se jí svět zase urovnal a ona už všechno bere jako samozřejmost. Není tedy čas na další ránu v jejím životě?

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92