8th Victory Tour → 5. kraj | Anketa

Sunday, August 12, 2018

8th Victory Tour = Speeches



Omar Wesmyron: *Jakmile se ocitne na pódiu, nejdříve se pohledem podívá po celém náměstí a těch lidech, kteří tam přišli. Nakonec to vypadá, že bude první, kdo se chopí slova. S lehce pozvednutou hlavou přistoupí k mikrofonu,* zdravím vás, *pohledem přejede po lidech, kteří jsou pódiu nejblíže a na malý okamžik se na ně i usměje,* jsem rád, že jste se na nás přišli podívat a nemusíme tu mluvit k prázdnému náměstí, *kývne hlavou a u toho se i pobaveně zasměje,* jak si jistě mnozí z vás pamatují, mé jméno je Omar Wesmyron a společně se Sigourney, *na okamžik se odmlčí a otočí se tak, aby na svoji sestru mohl ukázat a usmát se na ni,* jsme vyhráli poslední Hladové hry, kterými byli již šesté Pentagames, *přidá trochu obecné informace.* A jsem tu dnes proto, abych vám trochu promluvil do duše, *snaží se co nejpřívětivěji usmát, ale potom jeho tvář zase zvážní.* Slyšel jsem o tom, jak to tady u vás vypadá, ale vidět to takhle naživo je... *slova nedokončí, aby jim dodal trochu na dramatičnosti.* Všichni si myslím dokážeme představit lepší místo k žití, ale nezapomínejte na to, že si to vysněné místo musíte tady udělat sami, všechno je to jen o vás a vašem přístupu, *pohledem stále přejíždí od jednoho človíčka ke druhému, aby jim dodal pocit, že mluví právě s nimi,* stačí, když se jen nevzdáte, *to poslední slovo hodně zdůrazní.* Hades Wolfthal, který bojoval se mnou se také nevzdal stejně jako jeho krajanka Sivana Lanamea Straszewski. Oba bojovali až do posledního dechu, i když měli tu nevýhodu, že neměli zbraně. I přes to se mi však Hades snažil vzdorovat. Osobně jsem ho neznal, ale rozhodně v ten moment na mě působil jako někdo, kdo má kuráž a nebojí se ji ukázat, *na trochu delší chvíli zavře oči, takže by to někomu snad mohlo připadat, že ho to mrzí, ale jemu spíše dělá problém to říci, protože se mu ta slova příčí.* Nepředstírejte, že je všechno v pořádku, neodvracejte se, ale vytrvejte a nevzdávejte to, stejně jako Sivana a Hades, už jenom kvůli jejich památce, *povzbudivě se podívá na nějakou dívku v první řadě,* zkuste ukázat, že se všichni mýlí v tom, co si o vás myslí a vytřete nám taky jednou v těch Hladových hrách zrak! *celou tu větu pronese dost nahlas, aby ho každý zřetelně slyšel.* Možná tady nemáte možnost profesionálního tréninku, ale zkuste být trochu kreativní, *nasadí trochu káravý pohled,* přeci snad neležíte jen celý den u televize a něco umíte, tak to ukažte, *pokrčí rameny.* To by ode mě bylo vše, *tímto se s nimi rozloučí a ustoupí dozadu, aby dal prostor ostatním, kteří chtějí také mluvit.* +3

Tyrell Gilbert: *Jakmile nastane jeho čas, pohodovou chůzí se vydá na prostředek pódia, nikam nespěchá a dává si vlastně docela načas. Ruce má celou cestu v kapsách a vyndá je až když se zastaví se u mikrofonu. Kouká do davu a věnuje mu milý úsměv. * Čau! *Pozdraví všechny energicky a ještě jednou se rozhlédne po celém náměstí.* Já jsem Tyrell a vyhrál jsem 134. Hunger Games, ty jo, to je hustý, říct to takhle nahlas. *Úplně mu při tom září oči, je vidět, že je za to vítězství hodně rád.* Je to celý hrozně fajn, ale musel jsem kvůli tomu udělat pár věcí, který už tak fajn nebyli. *Zatím neprojevuje žádnou lítost, jenom konstatuje fakty.* Zabil jsem splátce z vašeho kraje, Codswortha. Určitě to byl fajn kluk, *Koukne se při tom na rodinu toho kluka.* ale zkuste se na to podívat z mého úhlu pohledu. V aréně nebylo na výběr. Bylo to buď můj život, nebo jeho a já mám, bohužel pro něj, velký pud sebezáchovy. Snad mi to někdy odpustíte. *Snaží se při tom alespoň trochu vypadat, že ho to mrzí, hraní emocí mu jde, tak snad to nikdo nepozná, že je mu to vlastně dost jedno. Chvíli mlčí, potom jenom kývne na tu rodinu a otočí se k té druhé.* Co se Sae týče, tu jsem neznal vůbec, takže o ní nic pořádně říct nemůžu. Je mi líto, že jste o ni přišli. *Zkrátí to a skloní na chvíli hlavu.* Jinak bych chtěl taky říct něco o Dvanáctce celkově, jsem tu poprvé a je to tu.. *Snaží se najít to správné slovo.* Zajímavé. *Dodá po chvilce. Nechce nikoho urazit, tak to řekne takhle.* Takovýhle prostředí jsem ještě nikdy neviděl, já jsem z Trojky, tam to vypadá úplně jinak, nevím, jak bych vám to popsal. Taky máte super vítězku, Marva je fakt fajn a milá, dělá vám dobré jméno, určitě na ni buďte hrdí. *Po dlouhé době se usměje.* Pokud jste všichni alespoň z poloviny tak milí jako ona, tak jste určitě fajn kraj. *Chvíli se odmlčí a přemýšlí, jestli na něco nezapomněl.* No, nebudu už zdržovat. Tak se držte a třeba se ještě někdy uvidíme. *Věnuje publiku ještě jeden úsměv a odstoupí, aby dal prostor ostatním vítězům, kteří ještě nemluvili.* +2

Sigourney Wesmyron: *Nechá nejprve domluvit Omara a toho Trojkaře, a pak když se k tomu nikdo jiný nehrne, dojde k mikrofonu ona. Nejprve nic neříká a jenom se na ty obrazovky s obličeji splátců dívá. Nemá vůbec nic připraveného, tak to trvá, ale nakonec začne mluvit a slova z ní vycházejí úplně přirozeně a pro někoho nejspíše i urážlivě. Nenachází pro tento kraj žádná pozitivní slova.* Dobrý večer, máte to tady docela nanicovaté. Vaši splátci nic moc, ten kluk poměrně rychle zahynul a dívku jsem vám vlastně zabila já. Měla bych se za to omluvit, ale přijde mi to takové falešné, tak vám povím, že toho nelituju. *Poví všechno monotónně, jak vůbec není z toho prostředí nadšená a působí to na ni depresivně.* Však je to aréna a takhle to funguje. Je smolné, že byli vybráni a nebyli dostatečně dobří. Já s Omarem jsem byla lepší. *Pokrčí rameny a nechává krátkou odmlku.* Třeba příště. Máte vlastně vítězku Marvu, tak si ji užijte. *Usměje se, načež odejde pryč, jelikož jim už nemá co říct.* +1



Gunner Cosgrove*Nikdo se jako první nehlásí, tak dnešek započne a bude to mít aspoň z krku první. Předstoupí před mikrofon a mimo něj si odkašle, aby se mu plynule bez zádrhelů mluvila.* Zdravím obyvatelé Jedenáctého kraje. *Uličnicky se na publikum usměje.* Na vašeho splátce z mých Her si moc nevzpomínám, tedy mohu říct rodinám jen upřímnou soustrast. *Zahledí se dlouze na Bonaparteovi a následně se otočí k obrazu dívky, na kterou si matně vzpomíná.* Se Sasskii jsem se střetl úplně na konci a musím uznat, že nebyla špatná, když se dostala tak daleko. *Odmlčí se na pár sekund, aby si utřídil své myšlenky.* Byl jsem to právě já, kdo tuto dívku zabil a upřímně bych to neprovedl jinak. Umřela v boji, což bych uznal za důstojnou smrt. To, že jsem v ten moment dívku nezabil rychle a moje metody byly pro některé možná morbidní, nebylo to nic proti kraji. *Docela dost náročně se mu o tom mluví, ale pořád si udržuje ten výraz, že mu to fakt zajímá.* Chtěl jsem to sobecky vyhrát pro sebe a samozřejmě by to mohlo dopadnout jinak, kdybych v aréně neměl svojí mladší sestru, která zahynula právě před Sasskií. Popravdě jsem v ten moment nepřemýšlel a chtěl jsem to mít rychle za sebou... *Poví s klidem v hlase, ale má takový dojem, že to celé nedává smysl, možná to ale slyší jen on.* Moje činy to možná neomlouvá, ale každý v aréně se snaží přežít nehledě na kraj. I když můj kraj velmi často vyhrává, neznamená to, že si nezasloužíme žít. Váš kraj se mi ale zdá, že by to mohl v brzké době napravit, rozhodně tu máte takové jedince, co se doopravdy v arénách drží. *Zatne pěst a pozvedne ji mírně do vzduchu.* Držím tedy palce, aby se to příště vydařilo. *Ještě se na ně mírně usměje, a pak pokývne na rozloučenou a odsune se od mikráku pryč.* +2

Sigourney Wesmyron*Řekla si, že by šla mluvit zase jako poslední, ale na to změní názor jakmile domluví Gunner. Pomalu si to nakráčí k mikrofonu a nasadí svůj nejdůvěryhodnější milý výraz.* Tak jsem tu, Sigourney Wesmyron, co vyhrála poslední Hladové hry. *Pohledem projede celý zástup lidí před pódiem.* Zdravím, *pozdraví je a semkne rty, než začne mluvit.* Abych pravdu řekla, je to horší, než při rozhovorech. *Zasměje se a začne si upravovat ten stojan na mikrofon, aby nemusela být moc nízko.* Váš syn měl tuhý kořínek. *Podívá se k rodině Zeelandiana.* I beze zbraní byl schopný, to teda musím uznat. *Polkne na sucho, jelikož to u někoho viděla a prý je to náznak nervozity, tak proto to provede, i když nervózní vůbec není.* Amandu si pamatuji fakt krátce, když utekla z boje. Znala jsem ji už z dřívějška a co bych o ní asi tak pověděla. Možná to, že takhle neutíkala. *Povzdychne si trochu přiotráveně.* Bavily jsme se, ale nebyly jsme kamarádky, to ne. *Našpulí trochu rty a nechává za sebou dramatickou pauzu.* Kdyby ji nezabila Retha, byla bych to já. Popravdě, začala mě štvát. Zee byl oproti ní zlatíčko. *Sladce se usměje, že má vidět i ty ďolíčky.* Přemýšlela jsem, že by to byl dobrý spojenec, jenže to se pak stala nemilá věc, když utekla ta dívka z Osmého kraje. Omlouvám se, ale její jméno si nepamatuji. *Pokrčí rameny a sundá si ten mikrák ze stojanu, načež si sedne ke kraji pódia, aby k nim byla blíže.* Neměla jsem moc času pro Zeelandiana udělat krásný náhrobek, tak snad to stačilo. To, že jsem ho rozkouskovala, tak to mělo důvod. Prostě znáte takový ty zombie a tak. Však jste to jistě viděli v předešlých Hladových hrách. Prostě se mohl jako jeden z nich proměnit, a když ten člověk nemá nohy a ani ruce, tak je pak lehčí toho zombieka zabít. Musíte pochopit, že bych nerada dopadla jako jeden z nich. *Začne jim to vysvětlovat. Zní to i celkem dost reálně. Vlastně jedině ona ví, kde leží pravda.* Nevím, co dalšího by vás ode mne zajímalo. Kdyby vás něco napadlo, tak mi můžete napsat na sociální sítě, což nevím, jestli u vás fungují a něco takového vůbec vlastníte. *Dodá navíc a přitom vstává, aby mohla mikrofon dát zpět na své místo a taky uvolnit místo pro další vítěze.* No, tak ahoj a někdy třeba na viděnou. *Přiloží ruku k puse a následně jim pošle vzdušnou pusinku na rozloučenou.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile se na něj dostane řada, přijde blíž k mikrofonu. Ruce má sepjaté za zády a má v nich svoji kartičku, ale zatím ji tam nechává,* jak jistě mnozí z vás vědí, mé jméno je Omar Wesmyron, stal jsem se vítězem šestých Pentagames, a jsem rád, že vás tu mohu dnes přivítat, *zářivě se usměje,* bohužel ne všechny z vás, *smutně sklopí pohled k zemi na malý okamžik, než znovu vzhlédne,* v mém ročníku jste přišli o dva své obyvatele, kteří byli jistě obrovskou pomocí při vaší práci, *pohledem přejíždí po celém náměstí.* Podle toho, co jsem mohl vidět ze záznamu, Zeelandian měl vskutku neuvěřitelného ducha, *očima se zastaví na jeho rodině, která stojí pod jeho podobiznou,* občas se ale cesty zkomplikují, nikdo z nás neví proč, prostě tomu tak je. Věřím, že vaše srdce puká každým krokem a vzpomínkou na něj, ale věřte, že celý váš kraj reprezentoval s hrdostí, *roztáhne ruce a pousměje se,* stejně tak i, *teď přijde na řadu ta jeho kartička, kde najde jméno mrtvé splátkyně a zase ji dá za záda,* i Amanda, která chtěla přežít snad jako každý a to by jí nemělo být za zlé, *zakroutí záporně hlavou.* Nechci vás tu nutit, abyste pro ně smutnili a plakali, neboť byste na ně měli vzpomínat jen v tom dobrém, *svůj pohled zase více zaměří na ty přední řady, kde lidem vidí zřetelně do obličeje,* každý máme zkrátka svůj předurčený osud a tím jejich bylo zemřít, *lehce si povzdechne,* ale věřím, že se určitě mezi vámi, *natáhne ruku, namíří ukazováček kupředu a přejede s ním po náměstí,* najdou tací, jejichž osudem je právě vyhrát Hladové hry, tak se toho nebojte, *povzbudivě se usměje. Ještě se podívá na rodinu Northsound a Young a popřeje jim upřímnou soustrast načež se už pomalu zařazuje zpět mezi ostatní, když ještě pozvedne ukazováček do vzduchu a rychle se vrátí k mikrofonu,* málem bych zapomněl, *přejede všechny ty lidi na náměstí ještě pohledem,* snažně vás prosím, veďte svoje děti k tomu, aby se problémům stavěli čelem a neutíkali před nimi, *zazubí se.* Teď už je to ode mě opravdu vše, *kývne hlavou a ustoupí dozadu.* +3



Tyrell Gilbert*Když jsou konečně na místě, nakráčí na pódium a rozhodne se, že dneska bude mluvit první. Přistoupí k mikrofonu a nejdřív si pořádně prohlédne dav.* Zdravím, já jsem Tyrell a jsem vítěz 134. ročníku Her. *Představí se a věnuje prvním pár řadám úsměv. Poté opět zvedne hlavu a dívá se na všechny.* Dlouho jsem přemýšlel, co bych tady dneska měl říkat, protože jsem ani jednoho z vašich splátců neznal, nemám na jejich smrti žádný podíl, ale i tak je mi jich upřímně líto. *Na tváři má vážný výraz. Po posledním slovu na chvíli sklopí hlavu.* Jak Akhalia, tak Darryll bojovali statečně a do posledních sil. Kdo ví, kdyby Akhalii nevlezla do cesty ta jedovatá směsice jídla a kdyby Darryll nenarazil tak brzy na profíka, třeba by tu teď místo mě stál jeden z nich. To je ale samé kdyby, realita je jiná a v té jsem vítěz já. Snad mi to nemáte za zlé. *Po poslední větě se mírně usměje.* Oběma rodinám bych chtěl vyjádřit upřímnou soustrast, speciálně rodičům, ztratit dítě musí být příšerné, nedokážu si to představit. *Opět zvážní a pohledem vyhledá členy rodin, aby věděly, že to opravdu míří na ně a není to žádné prázdné blábolení kvůli publiku.* Jinak bych chtěl celému Desátému kraji popřát, aby vašim splátcům konečně přálo štěstí a vy jste brzy měli dalšího vítěze. Pokud se nepletu, nikdo zde nevyhrál od 124. ročníku, což už je pěkně dávno. Několikrát to bylo pěkně těsně, chybělo fakt málo. V celé zemi se o vás říká, že máte tuhý kořínek, tak to snad konečně někdo opět v aréně předvede. Vypadáte jako fajn lidi, ještě jsem s nikým nemluvil, ale svojí společenskostí jste známí, tak doufám, že to nejsou jenom fámy. *Všechno teď říká trošku veseleji, než v první část svého proslovu.* Taky vás obdivuju, jak pracujete se zvířaty, musí to bejt celkem vostrý, neumím si to představit, já jsem z města, takže to jde úplně mimo mě. *Dodá ještě a už mu pomalu začínají docházet nápady.* To bude ode mě asi všechno. Děkuji za pozornost a třeba se uvidíme i někdy příště, kdo ví. *Ukončí svůj projev a zařadí se zpátky, aby dal prostor i ostatním.* +2

Omar Wesmyron*Na tváři má mírný úsměv a jakmile se ocitne před mikrofonem, nejdříve přejede náměstí pohledem,* zdravím vás, mé jméno je Omar Wesmyron a zvítězil jsem, spolu se Sigourney, *pokyne hlavou směrem k ní, stále s úsměvem,* v šestých Pentagames, *na okamžik se odmlčí než pokračuje,* jsem rád, že se vás sem přišlo podívat tolik, je to od vás hezké, *přizná, nikdy se netajil tím, že by mu pozornost vadila,* i to málo, co jsem prozatím z vašeho kraje mohl vidět mě ujistilo o tom, že ani vy tu nemáte zrovna ten nejjednodušší život, *podívá se na lidi, kteří tam na náměstí jsou, u někoho se pohledem zdrží o něco déle,* ale i přes to je to váš domov, vaše útočiště, každý máme takové místo, *na okamžik se mu v koutku úst objeví malý úsměv, ale s dalšími slovy zase zmizí,* hodně jsem o vás slyšel a především to dobré, *kývne hlavou.* Síla je ale to první, co se mi vybaví, když někdo řekne 10. kraj. Někdo by se mohl zeptat proč? *tuhle otázku nechá chvíli viset ve vzduchu, jako by snad čekal, že na ni někdo odpoví.* Pracujete tu se zvířaty, která neumějí mluvit a i přes to s nimi dokážete komunikovat, víte, že občas je tyhle krásné tvory i potřeba zabít, abychom měli co jíst, *při tom na okamžik zavře oči a jeho obličej najednou působí dost smutně, když je zase otevře,* ale i přes to to uděláte a víte proč? *pohled zaměří na pár lidí v první řadě, kteří jsou k němu nejblíže,* protože jste silní, *to poslední slovo hodně zdůrazní.* Děláte to o čem víte, že je potřeba a to, *ukazováček zabodne do vzduchu,* to je to, co se cení, *věnuje jim za to krátký potlesk.* Oba vaši splátci ať už Prue nebo věčně usměvavý Milton, *podívá se na podobizny obou o kterých mluví,* toho jsou jasným důkazem. Nikdo z nás nevěděl, co se po nás v prvních minutách arény chce a klidně to mohlo být tak, že bychom nejdříve museli zabít svého krajana, abychom se dostali dál, možná právě tak to Prue pochopila, *pokrčí rameny, snaží se těmi slovy naznačit, že byla skutečně ochotná udělat to, co bylo potřeba,* ani s jedním z nich jsem neměl možnost se setkat, ale přesto věřím, že jejich ztráta vás bolí a mnozí z vás by jedno z nich raději viděli stát na mém místě, *oči má zabodnuté na rodiny těchto dvou zesnulých splátců,* ale i přes to, že tu bohužel nejsou, hrdě ukazovali sílu, kterou jim jejich rodný kraj poskytl a proto se nebojte být na ně pyšní, oba si to zaslouží! *povzbudí je se zářivým úsměvem,* děkuji vám za pozornost, *kývne hlavou a před tím než ustoupí dozadu, tak věnuje náměstí ještě jeden úsměv a dokonce se odhodlá k tomu i zamávat.* +3

Sigourney Wesmyron*Po schodech se vydává na pódium a vyčkává až dořeční ti dva před ní, a pak si převezme po Omarovi mikrofon ona.* Zdravím Desátý kraj! *Poví hlasitě s nadšením, ale vypadá to, že je spíše sjetá těmi sockoidními kraji, že ztrácí rozum.* Pěkný kraj. *Pochválí je s úsměvem a nechává menší odmlku, kdy se přitom dívá do davu na všechny ty socky.* Tak toho kluka z mého ročníku jsem neměla možnost poznat, ale jeho vrahu už ano. Byla to moje nevlastní sestra, ale neřekla bych, že jsme byly nějak pokrevně příbuzné. V několika ohledech jsme byly rozdílné a ona byla ta větší kráva. *Zasměje se a pokrčí lhostejně rameny.* A Milton, ten byl určitě zajímavý. Věřím, že mnohým z vás velice chybí a ráda bych vám to vynahradila, ale ono to nefunguje. Leda, že bych rodině pořídila androida či replikanta. Nevím. *Povzdychne si a dlouho se dívá na tu jejich rodinu.* Víc ode mě asi slyšet nechcete, tak se tu mějte a starejte se hezky o zvířátka! *Pošle publiku vzdušnou pusu a přenechá to dalšímu.* +1

Gunner Cosgrove*Když už se nikdo nechystá k mikrofonu, automaticky to bere jako signál, že je na řadě. Rozejde se rázným krokem ke stojanu s mikrofonem.* Zdravím obyvatelstvo Desátého kraje! Jistě mě už někteří dávno znáte, jsem Gunner Cosgrove. Vítěz, syn Tvůrkyně. *Přikývne hlavou a pousměje se. Opravdu špatně se mu mluví špatně, když jsou v tom obsažená hezká slova věnovaná tomuto kraji. Měl to připravené, ale pak se po očku podívá na Sigourney a začne povídat něco, co mu je víc sympatické a je to on.* Byl jsem dobrovolníkem těch Her, kde jsem povraždil vaše splátce. Řekl bych, že Charles měl dobrou šanci na výhru, jen kdyby to nebyl ten můj ročník. Váš kraj není marný, viděl jsem v jiných ročnících opravdu skvělé bojovníky odsud. Vím, že to bývá velice náročné, když zde nemáte výcvikové centrum, ale věřím, že jste kreativní a určitě si najdete své způsoby. A taky jste velice důležitým krajem, pokud není někdo vegan. *Zasměje se.* Dále tedy odvádějte skvělou práci a třeba příště se někomu z vás poštěstí vyhrát. Dobrou noc! *Přiloží dva prsty ke spánku a jakoby ležérně zasalutuje. Poté už se sám vyprovodí z pódia.* +1



Sigourney Wesmyron*Jakmile dorazí, ještě pod pódiem si upraví své oblečení a následně se pak vydává nahoru, kde rovnou dojde k mikrofonu.* Zdravím krásnou Devítku! *Zazubí se na lid a podívá se na rodiny zesnulých.* Jsem velmi ráda, že jsem se konečně dostala do tohoto kraje a ještě jsem dostala pozvánku od milé Lacey Bennetové, vlastně už v aréně. *Pohledem sjíždí dav, aby tu vítězku našla, ale není schopná ji nalézt.* Popravdě jste zatím ten nejlepší chudý kraj, v předešlých to bylo moc depresivní a tady vidím, kolik exotiky tu máte. Rozhodně bych si zde každý den ujížděla na těch vašich ovocných pochutinách. *Rozhlíží se a přitom mírně kývá hlavou. Upřímně se jí to tady líbí, ačkoli by tady raději nežila.* A taky bych velmi ráda viděla tu vaši kosmickou kytku. No, *odmlčí se a hluboce se nadechne, když jí oči padnou na fota splátců, kteří zahynuli v jejím ročníku.* Opravdu jsem měla to štěstí, že zrovna v mých Hrách jsme mohli vyhrát dva. Já a můj bratr, Omar Wesmyron. Bohužel se takto nestalo u Lawrence, který byl taktéž mým bratrem. Nikdy jsem se s ním neviděla, ale byl úžasný, že se dostal tak daleko, když vezmu v potaz, že nebyl z profesionálního kraje a byl ve věku mojí... *zastaví se a docela dlouhou dobu stojí jako tvrdé y a kouká před sebou. Pravděpodobně dostala zase ty svoje v poslední době dost pravidelné záseky. Potom několikrát zamrká očima a začne si masírovat druhou dlaň.* Jo, kde jsem to skončila. *Promluví a zamyslí se nad dalšími svými slovy.* Jak víte, netajím se s tím, že jsem měla neshody s ostatními členy "rodinky". Na rozdíl od jiných mých sourozenců byl Law rozhodně skvělý, bohužel ho ale stihla pohroma arény, která byla v několika ohledech krutá. To ano, ale byla to zábavná jízda. A... *přesměruje svůj pohled k rodině Ikarhé,* Erissu jsem jako u Lawrence v Kapitolu ani v aréně neměla možnost potkat. Kdybych s nimi zkřížila cesty, kdo ví. Já si moje činy moc dobře uvědomuji a nic jiného bych na tom neměnila. Neměl by žádný splátce, aréna není místo pro obětavé činy. Každý by si měl svůj život vybojovat, když už tam je. Líbilo se mi na nich, že to nebyli zbabělci, kteří by neustále utíkali pryč. To jsem vychytala z rekapitulace. Také tu máte sympatickou vítězku Lacey a Brayden také není vůbec špatný. *U jména druhé vítěze si provokativně skousne spodní ret a pak se usměje.* Fandím vám, takže se příště snažte a mějte konečně nějakého toho vítěze! *Ještě chvíli stojí před tím mikrákem, než si uvědomí, že musí vlastně pryč, když už mluvit nebude. Odebere se tedy někam za pódiem a nečeká až další dokončí svůj proslov.* +3

Omar Wesmyron*Jen co na něj přijde řada, zaujme své místo u mikrofonu. S úsměvem se nejdříve podívá po celém náměstí,* zdravím vás, všechny, kteří jste se na nás dnes přišli podívat. Jak jistě mnozí z vás ví, mé jméno je Omar Wesmyron a vyhrál jsem v posledním ročníku Hladových her, *představí se krátce.* Musím se přiznat, že jsem o vás nikdy neměl zrovna nějaké vysoké mínění, *poví a zahanbeně sklopí pohled,* jenže, *vzhlédne a podívá se konkrétně na pár lidí v davu,* pak přišly šesté Pentagames a v nich vaši stateční splátci. Lawrence i Erissa se dostali opravdu daleko a přiměli mě na tento kraj pohlížet úplně jinak, *kývne hlavou,* bylo to především díky tomu, že jen nepřežívali, byli to skuteční bojovníci, *poslední slovo hodně zdůrazní,* ani jeden nenechal, aby za ně někdo jejich příběh napsal, napsali ho sami a že je rozhodně o čem vyprávět, *lehce se pousměje.* Už nemám důvod pochybovat o tom, že vám vítězství koluje v žilách, *poví s nadějí v hlase a přitom se mu pohled zastaví u Lawrencovy rodiny,* to jak váš syn zemřel bylo strašné, *na okamžik zavře oči, ale pak je zase otevře, když mluví dál.* Tím, že máte svá pole, která musíte obdělávat, jistě víte, jak přírodní katastrofy dokáží být nepříjemné. Nejhorší na tom je, že je nelze zastavit ani s nimi bojovat, *zakroutí záporně hlavou.* I přes to ve vás ale určitě dříme obrovský potenciál, *pohledem přejede znovu celé náměstí, občas se u někoho očima zastaví i déle,* nebojte se ho rozvinout a nechat rozrůst, jako úrodu na vašem poli, *povzbudivě se na všechny přítomné usměje a roztáhne při tom ruce,* rvěte se za to, jako Lawrence a Erissa a brzy na tomto místě, *přenese váhu z jedné nohy na druhou,* určitě bude stát jeden z vás, *dává si záležet na tom, aby jeho slova zněla opravdu přesvědčivě.* To by ode mne bylo vše, *lehce se ukloní a poté s úsměvem na tváři ustoupí mezi ostatní a dá prostor někomu dalšímu.* +2



Sigourney Wesmyron*Když si všímá, že je u stojanu prázdno, tak se toho chopí.* Čau, Osmej kraji! *Ledabyle na ně mávne a přemýšlí, co by jim tak hezkého řekla. Jenže žádná slova nedochází a jí přijde, že to všechno vyčerpala na Devátý kraj.* Jsem Sigourney Wesmyron. *Mluví hrozně monotónně a jako někdo, komu fakt vadí, že se tu nachází. Dost za to může taky ta kocovina.* Hmm, aréna byla jízda. Vaše splátkyně utekla, tak docela na nic, ale dalo se to přežít. O tom klukovi moc nevím, ale asi byl nudný. Stejně jako celý tenhle kraj. Takže mě omluvte, jdu radši pryč. *Chvíli postává u toho mikrofonu s přimhouřenýma očima a kouká na ten nezajímavý lid.* Jo, jsem zapomněla v čem se tu specializujete, ale jako pořád odvádějte svojí práci. No, to je vše. Tak sbohem! *Usměje se na ně s takovým výsměchem a zvedne obě ruce, aby je tím vyfakovala. Potom se rozejde pryč a jde se schovat do auta, kde není moc ostré slunce.* +1

Gunner Cosgrove*Dojde blíže k lidu a pousměje se.* Zdravím, jsem Gunner Cosgrove a není to tak dávno, kdy jsem vyhrál Hladové hry. Pamatuji si od vás jen splátkyni, Amber White, jenž zemřela mou rukou. Jsem si jist, že to měla za sebou rychle a dlouho se v aréně netrápila. Co se týče Luthera Ryu, na toho si nevzpomínám vůbec. Možná jsme se minuli někdy na přehlídce, ale to je asi tak všechno. Dostihla ho písečná bouře a je to nefér, že musel umřít právě takto, ale stalo se. *Povzdychne si, je vidět, že je z toho stejně otrávený jako Sigg.* To by bylo ode mě vše, takže se Osmičko mějte. *Pokývne hlavou na rozloučenou a věnuje jim ještě menší úsměv.* +1

Tyrell Gilbert*Počká, až domluví Sigourney s Gunnerem a poté se k mikrofonu vydá on. Prvním pár řadám věnuje milý úsměv a spustí. * Jmenuju se Tyrell a vyhrál jsem Hry, což vám ale asi je jasné, když tu dneska jsem. Konkrétně to byl 124. ročník. *Představí se a na tváři mu pořád hraje úsměv. * Než řeknu něco k vašim splátcům, musím fakt uznat, že to tady máte zajímavé. *Fakt chce o tomhle kraji říct něco hezkého, ale slova se mu hledají dost složitě. * Ze všech krajů, kde jsme zatím byli, mi tenhle do oka padl nejvíce, z mnoha důvodů. *Plácá nesmysly, ale prostě nechce nikoho urazit.* Vaše zaměření je taky super, bez vás bychom určitě nebyli všichni tak dobře oblečení, jako teď jsme. *Rukou pokyne i k ostatním vítězům, aby ukázal, kým myslí to “všichni”.* Jinak je tu taky hodně umělců, to musí být fajn. Já takovouhle kreativitu postrádám. Umím kreslit jen odborné věci, takže obdivuji kohokoliv, kdo zvládne tvořit umělecká díla. *Tahle slova věnuje celému davu. Mluví hezky nahlas a zřetelně, aby bylo vidět, že jim opravdu vyjadřuje svůj obdiv.* Co se vašich splátců týče, na Sebastiana si nevzpomínám, promiňte. Vím o něm jen, že ho zabila jeho krajanka Lister, což je sice dost kruté, ale nemějte jí to nějak za zlé. I já jsem v aréně udělal spoustu věcí, kterých dodnes lituji. *Lže jako když tiskne, ale vypadá to uvěřitelně. Z tváře mu při tom mizí úsměv a střídá ho vážnější výraz.* Samotná Lister se pak dostala až mezi pět nejlepších, to je moc pěkný výkon. Musím uznat, že byla opravdu dobrá, když se dostala až takhle daleko. Nevím, proč se rozhodla ukončit svůj vlastní život, ale ta situace byla tenkrát v aréně taková, že se jí vlastně ani nedivím. *Pokrčí rameny.* Jejich smrt dopomohla k mému vítězství a já jim za jejich oběti nadosmrti budu vděčný, i když jsem se s nimi nějak neznal. Je mi moc líto, že jste o ně přišli takhle brzy. *Sklopí oči a chvíli je ticho, aby uctil jejich památku. Poté věnuje jedno kývnutí každé rodině a opět se podívá do prvních řad davu.* No nic, už mi nezbývá nic jiného, než vašim budoucím splátcům popřát hodně štěstí do arény. Snad u vás zase brzy někdo vyhraje. Díky za pozornost a někdy na viděnou! *Zakončí svůj proslov zase trošku veselejším a povzbudivým tónem. Zamává davu a odchází pryč, aby dal prostor ostatním.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile je řada na něm, tak přistoupí k mikrofonu,* tak to vypadá, že už zbývám jen já, *podrbe se ve vlasech, aby působil snad i trochu takovým plachým dojmem.* Zdravím Osmičku a její obyvatele, *zářivě se usměje na všechny přítomné,* jmenuji se Omar Wesmyron a nedávno jsem se stal vítězem šestých Pentagames, *jako vždy přidá i stručné obecné informace, aby se trochu uvedl.* Je to již popáté, co je mým úkolem někomu promluvit do duše, *podívá se na první řady, které jsou pódiu nejblíže,* a musím říct, že je to den ode dne těžší, *na okamžik přivře oči, aby dodal svým slovům váhu,* připomínat si všechny ty životy, které byly v mojí aréně ukončeny, *jakmile znovu otevře oči, jeho tvář je úplně vážná. Pohledem vyhledá rodinu Lizardcourt a Rosemoon,* rád bych vám popřál upřímnou soustrast nad vaší ztrátou, ať už vám každý z nich byl čímkoli - dcerou, synem, bratrem - věřím, že celá situace je pro vás nesmírně bolestivá, *zahledí se ještě na podobizny obou splátců a ke každé pokývne hlavou, jako by jim tím chtěl vzdát hold,* Bellisarius měl jistě odvahy na rozdávání, neboť byl schopný čelit profíkům z Prvního kraje, kteří mu však byli osudnými, *sklopí na okamžik hlavu. Jakmile ji zvedne, už mluví zase ke všem na náměstí.* Každý žijeme svůj život, svým způsobem a nikdo z nás bohužel neovlivní to, do jakého kraje nebo jaké rodině se narodí, *snaží se při těch slovech znít co nejpřívětivěji,* to, co ale už každý z nás může ovlivnit je to, jak se svým životem naložíme, *přejede pohledem celé náměstí a občas se u někoho zastaví i na delší chvíli.* Každý den pro nás má něco nového, tak se nebojte těmto výzvám čelit, *teď se v davu snaží vyhledat spíše ty mladé, kteří jsou stále ještě v losování do Hladových her,* nevzdávejte se snadno a zkuste být pyšní na místo z něhož pocházíte, občas to dokáže divy, věřte mi, *pousměje se,* Hladové hry vám dokáží otevřít spoustu možností, tak se jich nebojte chytit a rvát se o vítězství! *poslední slovo téměř až zakřičí. Poté se už jen zazubí,* mějte se hezky, *rozloučí se s nimi a ustoupí od mikrofonu pryč.* +3



Sigourney Wesmyron*Celkem dlouho se drží v ústraní, než se rozhodne přistoupit k mikrofonu.* Zdravím Sedmý kraji! *Pozdraví je s úsměvem, načež svůj pohled přesměruje k rodině Jareda. Zná je jen od vidění, takže jsou jí vlastně úplně cizí.* Někteří mě jistě už můžete znát, jelikož jsem zde strávila spoustu let. Jmenuji se Sigourney Wesmyron. *Dodá ještě, kdyby náhodou někdo nevěděl.* Ačkoli pocházím z Druhého kraje, Sedmý kraj mi byl dobrým domovem a zvykla jsem si na tohle prostředí. Škoda, že je to teď tak poničené, ale vy si s tím určitě dokážete poradit. *Kývne a malinko se usměje.* V mnohém mi tento kraj pomohl, i když jsem si zprvu myslela úplný opak. To je tak, když jste zvyklí na jedno prostředí, a pak se s tím musíte náhle rozloučit. *Vzdychne hlasitě na protest. Nebyla to její vola a musela se s tím prostě smířit.* Teď tu stojím před vámi a velmi si toho cením. To, že můj spolukrajan a zároveň můj bratr v Hladových hrách zemřel, *odmlčí se a snaží se zadržet slzy. Vypadá dost důvěryhodně, že by jeden řekl, že jí na něm opravdu záleželo,* je mi opravdu líto. Nejsou slova, která by popsala, jak jsem z toho zdrcená, ale vítězové byli jen dva. Myslím si, že měl dobrou šanci přežít, ale k jeho smůle se tak bohužel nestalo. *Sklopí oči a dává si chvilku ticha, takže doufá, že to publikum pochopí a udělá to samé. Jakmile uznala, že je vhodné toho nechat, opět se podívá na davu a co nejpřátelštěji se na ně usměje.* Doufám, že se v dalších ročnících setkám s vítězi právě odsud. Vím, že jste výborní bojovníci, jen to nesmíte nikdy vzdát! *Povzbudí je a také je to něco, co myslí naprosto vážně.* Snad jsem vás jako vítěz nezklamala, ale kdyby to bylo možné, tak zde dnes stojí se mnou Jared. *Zalže trošičku, ale pravděpodobně by nebyla proti, kdyby ztratila všechny, na kom jí záleží, ale to by taky dost možná tady nestála ona. Na rozloučenou jim zamává a pošle vzdušné pusinky, načež se pak vydává pryč.* +2

Omar Wesmyron*Ihned zamíří k mirkofonu,* no není skvělá? *vrátí se těmito slovy zpět k proslovu Sigg,* vsadím se, že jste na ni určitě alespoň z poloviny pyšní tak jako já, *ruce si na chvíli položí na hruď tam, kde se nachází srdce, ale pak je zase spustí dolů.* Mé jméno je Omar Wesmyron a stal jsem se vítězem šestých Pentagames, právě se Sigg, *poví se zářivým úsměvem a snaží se ji pohledem vyhledat.* Ze všeho nejdříve bych vám chtěl moc poděkovat za to, jak jste se tu o moji sestřičku starali, když já jsem nemohl, *podívá se do prvních řad a je na něm vážně vidět, že to myslí upřímně,* a že jste v ní stále uchovali toho statečného bojového ducha, kterého v sobě měla odjakživa. Za to vám budu navždy zavázán, *kývne hlavou.* Velmi mě mrzí, že jsem neměl možnost se s Jaredem nějak blíže potkat, *sklopí hlavu,* avšak zdál se být statečný a odhodlaný bojovat, přesně tak, jak bych od kohokoli z vašeho kraje očekával, *pohled zastaví u podobizny zesnulého Wesmyrona,* nemohu vám ho bohužel nijak vynahradit a jsem si toho vědomý, ale nezapomínejte na to, že pořád bude žít ve vašich srdcích, *zavře při těchto slovech oči, trochu si při tom i povzdechne, než je znovu otevře. Dívá se zase na celé náměstí a projíždí ho pohledem,* ačkoli nikdo z nás nikdy neví pořádně do čeho jde, když zvedne dobrovolně ruku, nebojte se, máte na to, tak ukažte svoji sílu a kuráž, kterou by vám kde kdo mohl závidět! *řekne dost nahlas, aby ho všichni slyšeli,* nevzdávejte to a věřím, že brzy na tomto místě, *ukazováčkem ukáže na místo, kde teď stojí,* bude stát někdo z vašich řad, *kývne souhlasně hlavou. Poté se znovu lehce pousměje,* doufám, že brzy budu mít více než jen jeden den, abych se s vaším krajem více seznámil a poznal vás, *v davu si vyhlédne pár jedinců, kterým věnuje opravdu dlouhý pohled,* můj čas se tu ale bohužel pro dnešek už krátí, *obličej mu znatelně posmutní,* bylo mi ctí, *ukloní se a už to vypadá, že odejde,* nějaká poslední slova? *najednou se mu na obličeji objeví lehký úsměv,* bojujte! *křikne do mikrofonu a snaží se dav vyburcovat, aby to po něm zopakovali. Poté už definitivně opustí mikrofon.* +3



Tyrell Gilbert*Dneska nakráčí na pódium jako první on, protože se k tomu nikdo jiný moc nemá. Zastaví se u mikrofonu a věnuje obecenstvu milý úsměv.* Zdravím vás, jmenuji se Tyrell a vyhrál jsem 134. ročník Hladových Her. *Představí se a chvíli přemýšlí, jak by měl pokračovat. * Vaše splátce jsem neznal, takže popravdě nevím, co bych o nich měl říkat. *Řekne upřímně a pokrčí rameny.* Samozřejmě je mi jejich smrtí moc líto. Jak Robin, tak Pompey si zasloužili lepší konec, o tom není pochyb. Chtěl bych se oběma rodinám omluvit, že kvůli mému vítězství museli vaši příbuzní zemřít, neumím si představit, jak hrozné to musí být. Takové ale už Hry jsou, i když to je dost kruté. *Věnuje pozůstalým pohled plný lítosti a vypadá to, že to opravdu myslí upřímně. * Robin bohužel hned na začátku narazila na Tristona, což byl velice silný soupeř, vím to, sám jsem s ním bojoval. Je úctyhodné, že se mu postavila čelem a neutíkala, to určitě chtělo spoustu odvahy. Co se Pompeyho týče, tam je to podobný případ, akorát jiný profík, Halcyone. Možná by se za jiných okolností dostali dál, já vážně nevím. Je to hrozně irelevantní, takhle něco usuzovat, protože se tam mohlo stát naprosto cokoliv. Sám nechápu, jak jsem zvládl vyhrát já, pořád je to dost neuvěřitelný. Měl jsem sakra velký štěstí, který bohužel oběma z vašich splátců chybělo. *Chvíli se o tom rozpovídá, je na něm vidět, že pro něj výhra byla překvapení, i když si ji moc přál. * Váš kraj je pro nás všechny velice důležitý, bez něj bychom se sem těžko dostali, nemám pravdu? *Mrkne do publika a mírně se usměje. * Je to tu takové dost pohodové, asi bych si tu dokázal představit život. Tím městským stylem mi to tu v mnoha ohledech připomíná Trojku, ale v jiných je to zase úplně odlišné. V posledních letech jste ve Hrách mnohokrát dokázali, že jste schopní, tak doufám, že to nebylo jen dočasné a opět u vás brzy někdo vyhraje. Tím bych to tu asi ukončil, máte tady přeci jen Esequiela, který vám jistě má co povědět, když je domácí, nebo třeba taky ne. *Pokrčí rameny, ten jejich vítěz zatím vůbec nevystupoval, tak jim nechce dávat falešné naděje.* Každopádně nechci zdržovat, takže nashle někdy příště! *Ruce dá do kapes, věnuje publiku poslední úsměv a odchází pryč.* +3

Sigourney Wesmyron*Vyčkává až reakce na vítěze Třetího kraje odezní, aby mohla předstoupit k mikrofonu ona. Učiní tak a zadívá se na publikum.* Zdravím Šestko! Jsem vítězka posledních Hladových her, Sigourney Wesmyron. *Dodává dramatickou pauzu a přitom se zamýšlí nad dalšími slovy.* Splátkyni od vás jsem neznala, ale jsem si vědoma toho, že patřila do rodiny, pokud by se to tak dalo říct. Mnoho věcí o ní nevím, protože jsem se popravdě nikdy nezajímala a ani jsem netušila, že zde mám vůbec nějakou sestru. V aréně zemřela kvůli té obrovské vlně, která byla velice krutá a nemohl ji přežít jen tak někdo. Nevím, jak se to přesně stalo, ale v Kapitolu se jevila sympaticky. *Při posledním slovu se trochu zadrhne, jelikož se jí příčí něco takového říkat o jejích sourozencích, které nemá ráda.* Splátce od vás jsem zabila já. Nebyl to boj, ve který jsem očekávala, protože se Nicholas vůbec nebránil. Neměl zbraň, tak jsem tušila, že to bude rychlé, ale nikdy by mě nenapadlo, že by se jen tak lehce nechal. *Pokrčí rameny. Sama neví, co si o tom klukovi pořád myslet.* Jejich životů je rozhodně škoda, ale to se takto stává. Mohli více bojovat a třeba by to dopadlo jinak. *Skončí svojí řeč a zadívá se na fotografie těch padlých z jejího ročníků a i těch ostatních.* Dobře tedy, děkuji za vaši pozornost! *Mírným skloněním hlavy se rozloučí a vyrazí pryč z pódia.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile na něj dojde řada, přistoupí s pozvednutou hlavou k mikrofonu.* Je to krásné přivítání, *roztáhne ruce k publiku,* když vás tu je tolik, je to od vás velmi hezké, že jste se na nás přišli podívat, *na tváři má hravý úsměv,* jak mnozí z vás jistě vědí, vyhrál jsem v posledních Hladových hrách a jmenuji se Omar Wesmyron, *poví obecné informace na úvod.* V mém ročníku, kterým byly již šesté Pentagames, vás reprezentovali dva naprosto jedineční splátci, Quinci Wesmyron, *ukáže rukou k podobizně dívky a rodině, která pod ní stojí,* a Nicholas Christenson, *druhou rukou ukáže k druhé podobizně, pod níž ale nikdo nestojí. Nenechává se tím však vyvést z míry a pokračuje dál.* Rád bych jim zde nyní vzdal hold za cestu, kterou v aréně ušli, *v koutku úst se mu objeví malý úsměv.* Boje, kterým je nutno v aréně čelit a rizika, která se tam podstupují, vás jistě dokáží mnohdy srazit k zemi a to doslova, *zadívá se na první řadu obecenstva a trochu se zasměje,* ale důležité je se vždy znovu zvednout na nohy, *mluví už o dost vážněji a rukama naznačí to zvednutí,* možná to nevím, *pokrčí rameny,* ale pro mě jsou to třeba ty chvíle, které si budu pamatovat nejvíce, *pousměje se,* je prostě důležité pokračovat dál a být při tom silní. Jistě, během cesty se zase objeví nová překážka, ale to je ta pravá výzva života, nemám pravdu? *pohledem přejede po náměstí, jako by od nich chtěl znát odpověď, ale ve skutečnosti je mu to jedno a mluví si dál to svoje.* Jistě, někdy je nutné prohrát a ztratit při tom někoho na kom vám záleží, *na chvíli sklopí pohled, protože si vzpomene na Thais a Rethu, snaží se ale pokračovat dál se stejně pevným hlasem,* ale váš počet vítězů je poměrně vysoký, takže to nevzdávejte a rvěte se o vítězství i nadále, *ruku zatne v pěst a pozvedne ji do vzduchu. Nějak se mu vytrácí hlas a proto už nic víc neříká. Už jen kývne hlavou na rozloučenou a ustoupí od mikrofonu pryč.* +2

Gunner Cosgrove*A dnes je na řadě poslední. Jelikož se zatím ti dva zbylí vítězově k proslovu neměli, tak dojde k mikrofonu on a představí se.* Zdravím vás, jsem Gunner Cosgrove a vyhrál jsem 133. ročník Hladových her! *Pousměje se na všechny, na které se podíval a pak pokračuje dále ve svém řečnění.* Vaši splátci se v mém ročníku moc dlouho nezdrželi, vlastně to bylo vinou mne a mé sestry. Boj mezi Russelem Simonsonem neproběhl vůbec, takže netuším, zda by měl chlapec šanci, kdyby nezkřížil cestu se mnou. *Odmlčí se, ale netrvá dlouho, než zase dále mluví.* Nemyslím si, že jste slabý kraj, to vůbec ne. Podle počtu vítězů soudím, že vám to jde velice dobře a docela mě to překvapuje, když zde nemáte žádné výcvikové centrum. Fascinující a rozhodně statečné. Stejně tak jako váš nejnovější vítěz Leone, který dokázal přežít arénu, a spousta dalších, co předvedli výborné boje. *Upřímně se usměje a pokývne, aby jim dal najevo, že to myslí doopravdy vážně.* Musím také pochválit vaši práci, bez vás by byla cesta na turné o podstatně horší. Děkuji za vaší dnešní pozornost a mějte se, Šestko! *Rozloučí se s nimi a poté odchází rázně pryč.* +2

other worlds

https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92