Sunday, August 12, 2018

8th Victory Tour = Speeches



Omar Wesmyron: *Jakmile se ocitne na pódiu, nejdříve se pohledem podívá po celém náměstí a těch lidech, kteří tam přišli. Nakonec to vypadá, že bude první, kdo se chopí slova. S lehce pozvednutou hlavou přistoupí k mikrofonu,* zdravím vás, *pohledem přejede po lidech, kteří jsou pódiu nejblíže a na malý okamžik se na ně i usměje,* jsem rád, že jste se na nás přišli podívat a nemusíme tu mluvit k prázdnému náměstí, *kývne hlavou a u toho se i pobaveně zasměje,* jak si jistě mnozí z vás pamatují, mé jméno je Omar Wesmyron a společně se Sigourney, *na okamžik se odmlčí a otočí se tak, aby na svoji sestru mohl ukázat a usmát se na ni,* jsme vyhráli poslední Hladové hry, kterými byli již šesté Pentagames, *přidá trochu obecné informace.* A jsem tu dnes proto, abych vám trochu promluvil do duše, *snaží se co nejpřívětivěji usmát, ale potom jeho tvář zase zvážní.* Slyšel jsem o tom, jak to tady u vás vypadá, ale vidět to takhle naživo je... *slova nedokončí, aby jim dodal trochu na dramatičnosti.* Všichni si myslím dokážeme představit lepší místo k žití, ale nezapomínejte na to, že si to vysněné místo musíte tady udělat sami, všechno je to jen o vás a vašem přístupu, *pohledem stále přejíždí od jednoho človíčka ke druhému, aby jim dodal pocit, že mluví právě s nimi,* stačí, když se jen nevzdáte, *to poslední slovo hodně zdůrazní.* Hades Wolfthal, který bojoval se mnou se také nevzdal stejně jako jeho krajanka Sivana Lanamea Straszewski. Oba bojovali až do posledního dechu, i když měli tu nevýhodu, že neměli zbraně. I přes to se mi však Hades snažil vzdorovat. Osobně jsem ho neznal, ale rozhodně v ten moment na mě působil jako někdo, kdo má kuráž a nebojí se ji ukázat, *na trochu delší chvíli zavře oči, takže by to někomu snad mohlo připadat, že ho to mrzí, ale jemu spíše dělá problém to říci, protože se mu ta slova příčí.* Nepředstírejte, že je všechno v pořádku, neodvracejte se, ale vytrvejte a nevzdávejte to, stejně jako Sivana a Hades, už jenom kvůli jejich památce, *povzbudivě se podívá na nějakou dívku v první řadě,* zkuste ukázat, že se všichni mýlí v tom, co si o vás myslí a vytřete nám taky jednou v těch Hladových hrách zrak! *celou tu větu pronese dost nahlas, aby ho každý zřetelně slyšel.* Možná tady nemáte možnost profesionálního tréninku, ale zkuste být trochu kreativní, *nasadí trochu káravý pohled,* přeci snad neležíte jen celý den u televize a něco umíte, tak to ukažte, *pokrčí rameny.* To by ode mě bylo vše, *tímto se s nimi rozloučí a ustoupí dozadu, aby dal prostor ostatním, kteří chtějí také mluvit.* +3

Tyrell Gilbert: *Jakmile nastane jeho čas, pohodovou chůzí se vydá na prostředek pódia, nikam nespěchá a dává si vlastně docela načas. Ruce má celou cestu v kapsách a vyndá je až když se zastaví se u mikrofonu. Kouká do davu a věnuje mu milý úsměv. * Čau! *Pozdraví všechny energicky a ještě jednou se rozhlédne po celém náměstí.* Já jsem Tyrell a vyhrál jsem 134. Hunger Games, ty jo, to je hustý, říct to takhle nahlas. *Úplně mu při tom září oči, je vidět, že je za to vítězství hodně rád.* Je to celý hrozně fajn, ale musel jsem kvůli tomu udělat pár věcí, který už tak fajn nebyli. *Zatím neprojevuje žádnou lítost, jenom konstatuje fakty.* Zabil jsem splátce z vašeho kraje, Codswortha. Určitě to byl fajn kluk, *Koukne se při tom na rodinu toho kluka.* ale zkuste se na to podívat z mého úhlu pohledu. V aréně nebylo na výběr. Bylo to buď můj život, nebo jeho a já mám, bohužel pro něj, velký pud sebezáchovy. Snad mi to někdy odpustíte. *Snaží se při tom alespoň trochu vypadat, že ho to mrzí, hraní emocí mu jde, tak snad to nikdo nepozná, že je mu to vlastně dost jedno. Chvíli mlčí, potom jenom kývne na tu rodinu a otočí se k té druhé.* Co se Sae týče, tu jsem neznal vůbec, takže o ní nic pořádně říct nemůžu. Je mi líto, že jste o ni přišli. *Zkrátí to a skloní na chvíli hlavu.* Jinak bych chtěl taky říct něco o Dvanáctce celkově, jsem tu poprvé a je to tu.. *Snaží se najít to správné slovo.* Zajímavé. *Dodá po chvilce. Nechce nikoho urazit, tak to řekne takhle.* Takovýhle prostředí jsem ještě nikdy neviděl, já jsem z Trojky, tam to vypadá úplně jinak, nevím, jak bych vám to popsal. Taky máte super vítězku, Marva je fakt fajn a milá, dělá vám dobré jméno, určitě na ni buďte hrdí. *Po dlouhé době se usměje.* Pokud jste všichni alespoň z poloviny tak milí jako ona, tak jste určitě fajn kraj. *Chvíli se odmlčí a přemýšlí, jestli na něco nezapomněl.* No, nebudu už zdržovat. Tak se držte a třeba se ještě někdy uvidíme. *Věnuje publiku ještě jeden úsměv a odstoupí, aby dal prostor ostatním vítězům, kteří ještě nemluvili.* +2

Sigourney Wesmyron: *Nechá nejprve domluvit Omara a toho Trojkaře, a pak když se k tomu nikdo jiný nehrne, dojde k mikrofonu ona. Nejprve nic neříká a jenom se na ty obrazovky s obličeji splátců dívá. Nemá vůbec nic připraveného, tak to trvá, ale nakonec začne mluvit a slova z ní vycházejí úplně přirozeně a pro někoho nejspíše i urážlivě. Nenachází pro tento kraj žádná pozitivní slova.* Dobrý večer, máte to tady docela nanicovaté. Vaši splátci nic moc, ten kluk poměrně rychle zahynul a dívku jsem vám vlastně zabila já. Měla bych se za to omluvit, ale přijde mi to takové falešné, tak vám povím, že toho nelituju. *Poví všechno monotónně, jak vůbec není z toho prostředí nadšená a působí to na ni depresivně.* Však je to aréna a takhle to funguje. Je smolné, že byli vybráni a nebyli dostatečně dobří. Já s Omarem jsme byli lepší. *Pokrčí rameny a nechává krátkou odmlku.* Třeba příště. Máte vlastně vítězku Marvu, tak si ji užijte. *Usměje se, načež odejde pryč, jelikož jim už nemá co říct.* +1



Gunner Cosgrove*Nikdo se jako první nehlásí, tak dnešek započne a bude to mít aspoň z krku první. Předstoupí před mikrofon a mimo něj si odkašle, aby se mu plynule bez zádrhelů mluvila.* Zdravím obyvatelé Jedenáctého kraje. *Uličnicky se na publikum usměje.* Na vašeho splátce z mých Her si moc nevzpomínám, tedy mohu říct rodinám jen upřímnou soustrast. *Zahledí se dlouze na Bonaparteovi a následně se otočí k obrazu dívky, na kterou si matně vzpomíná.* Se Sasskii jsem se střetl úplně na konci a musím uznat, že nebyla špatná, když se dostala tak daleko. *Odmlčí se na pár sekund, aby si utřídil své myšlenky.* Byl jsem to právě já, kdo tuto dívku zabil a upřímně bych to neprovedl jinak. Umřela v boji, což bych uznal za důstojnou smrt. To, že jsem v ten moment dívku nezabil rychle a moje metody byly pro některé možná morbidní, nebylo to nic proti kraji. *Docela dost náročně se mu o tom mluví, ale pořád si udržuje ten výraz, že mu to fakt zajímá.* Chtěl jsem to sobecky vyhrát pro sebe a samozřejmě by to mohlo dopadnout jinak, kdybych v aréně neměl svojí mladší sestru, která zahynula právě před Sasskií. Popravdě jsem v ten moment nepřemýšlel a chtěl jsem to mít rychle za sebou... *Poví s klidem v hlase, ale má takový dojem, že to celé nedává smysl, možná to ale slyší jen on.* Moje činy to možná neomlouvá, ale každý v aréně se snaží přežít nehledě na kraj. I když můj kraj velmi často vyhrává, neznamená to, že si nezasloužíme žít. Váš kraj se mi ale zdá, že by to mohl v brzké době napravit, rozhodně tu máte takové jedince, co se doopravdy v arénách drží. *Zatne pěst a pozvedne ji mírně do vzduchu.* Držím tedy palce, aby se to příště vydařilo. *Ještě se na ně mírně usměje, a pak pokývne na rozloučenou a odsune se od mikráku pryč.* +2

Sigourney Wesmyron*Řekla si, že by šla mluvit zase jako poslední, ale na to změní názor jakmile domluví Gunner. Pomalu si to nakráčí k mikrofonu a nasadí svůj nejdůvěryhodnější milý výraz.* Tak jsem tu, Sigourney Wesmyron, co vyhrála poslední Hladové hry. *Pohledem projede celý zástup lidí před pódiem.* Zdravím, *pozdraví je a semkne rty, než začne mluvit.* Abych pravdu řekla, je to horší, než při rozhovorech. *Zasměje se a začne si upravovat ten stojan na mikrofon, aby nemusela být moc nízko.* Váš syn měl tuhý kořínek. *Podívá se k rodině Zeelandiana.* I beze zbraní byl schopný, to teda musím uznat. *Polkne na sucho, jelikož to u někoho viděla a prý je to náznak nervozity, tak proto to provede, i když nervózní vůbec není.* Amandu si pamatuji fakt krátce, když utekla z boje. Znala jsem ji už z dřívějška a co bych o ní asi tak pověděla. Možná to, že takhle neutíkala. *Povzdychne si trochu přiotráveně.* Bavily jsme se, ale nebyly jsme kamarádky, to ne. *Našpulí trochu rty a nechává za sebou dramatickou pauzu.* Kdyby ji nezabila Retha, byla bych to já. Popravdě, začala mě štvát. Zee byl oproti ní zlatíčko. *Sladce se usměje, že má vidět i ty ďolíčky.* Přemýšlela jsem, že by to byl dobrý spojenec, jenže to se pak stala nemilá věc, když utekla ta dívka z Osmého kraje. Omlouvám se, ale její jméno si nepamatuji. *Pokrčí rameny a sundá si ten mikrák ze stojanu, načež si sedne ke kraji pódia, aby k nim byla blíže.* Neměla jsem moc času pro Zeelandiana udělat krásný náhrobek, tak snad to stačilo. To, že jsem ho rozkouskovala, tak to mělo důvod. Prostě znáte takový ty zombie a tak. Však jste to jistě viděli v předešlých Hladových hrách. Prostě se mohl jako jeden z nich proměnit, a když ten člověk nemá nohy a ani ruce, tak je pak lehčí toho zombieka zabít. Musíte pochopit, že bych nerada dopadla jako jeden z nich. *Začne jim to vysvětlovat. Zní to i celkem dost reálně. Vlastně jedině ona ví, kde leží pravda.* Nevím, co dalšího by vás ode mne zajímalo. Kdyby vás něco napadlo, tak mi můžete napsat na sociální sítě, což nevím, jestli u vás fungují a něco takového vůbec vlastníte. *Dodá navíc a přitom vstává, aby mohla mikrofon dát zpět na své místo a taky uvolnit místo pro další vítěze.* No, tak ahoj a někdy třeba na viděnou. *Přiloží ruku k puse a následně jim pošle vzdušnou pusinku na rozloučenou.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile se na něj dostane řada, přijde blíž k mikrofonu. Ruce má sepjaté za zády a má v nich svoji kartičku, ale zatím ji tam nechává,* jak jistě mnozí z vás vědí, mé jméno je Omar Wesmyron, stal jsem se vítězem šestých Pentagames, a jsem rád, že vás tu mohu dnes přivítat, *zářivě se usměje,* bohužel ne všechny z vás, *smutně sklopí pohled k zemi na malý okamžik, než znovu vzhlédne,* v mém ročníku jste přišli o dva své obyvatele, kteří byli jistě obrovskou pomocí při vaší práci, *pohledem přejíždí po celém náměstí.* Podle toho, co jsem mohl vidět ze záznamu, Zeelandian měl vskutku neuvěřitelného ducha, *očima se zastaví na jeho rodině, která stojí pod jeho podobiznou,* občas se ale cesty zkomplikují, nikdo z nás neví proč, prostě tomu tak je. Věřím, že vaše srdce puká každým krokem a vzpomínkou na něj, ale věřte, že celý váš kraj reprezentoval s hrdostí, *roztáhne ruce a pousměje se,* stejně tak i, *teď přijde na řadu ta jeho kartička, kde najde jméno mrtvé splátkyně a zase ji dá za záda,* i Amanda, která chtěla přežít snad jako každý a to by jí nemělo být za zlé, *zakroutí záporně hlavou.* Nechci vás tu nutit, abyste pro ně smutnili a plakali, neboť byste na ně měli vzpomínat jen v tom dobrém, *svůj pohled zase více zaměří na ty přední řady, kde lidem vidí zřetelně do obličeje,* každý máme zkrátka svůj předurčený osud a tím jejich bylo zemřít, *lehce si povzdechne,* ale věřím, že se určitě mezi vámi, *natáhne ruku, namíří ukazováček kupředu a přejede s ním po náměstí,* najdou tací, jejichž osudem je právě vyhrát Hladové hry, tak se toho nebojte, *povzbudivě se usměje. Ještě se podívá na rodinu Northsound a Young a popřeje jim upřímnou soustrast načež se už pomalu zařazuje zpět mezi ostatní, když ještě pozvedne ukazováček do vzduchu a rychle se vrátí k mikrofonu,* málem bych zapomněl, *přejede všechny ty lidi na náměstí ještě pohledem,* snažně vás prosím, veďte svoje děti k tomu, aby se problémům stavěli čelem a neutíkali před nimi, *zazubí se.* Teď už je to ode mě opravdu vše, *kývne hlavou a ustoupí dozadu.* +3



Tyrell Gilbert*Když jsou konečně na místě, nakráčí na pódium a rozhodne se, že dneska bude mluvit první. Přistoupí k mikrofonu a nejdřív si pořádně prohlédne dav.* Zdravím, já jsem Tyrell a jsem vítěz 134. ročníku Her. *Představí se a věnuje prvním pár řadám úsměv. Poté opět zvedne hlavu a dívá se na všechny.* Dlouho jsem přemýšlel, co bych tady dneska měl říkat, protože jsem ani jednoho z vašich splátců neznal, nemám na jejich smrti žádný podíl, ale i tak je mi jich upřímně líto. *Na tváři má vážný výraz. Po posledním slovu na chvíli sklopí hlavu.* Jak Akhalia, tak Darryll bojovali statečně a do posledních sil. Kdo ví, kdyby Akhalii nevlezla do cesty ta jedovatá směsice jídla a kdyby Darryll nenarazil tak brzy na profíka, třeba by tu teď místo mě stál jeden z nich. To je ale samé kdyby, realita je jiná a v té jsem vítěz já. Snad mi to nemáte za zlé. *Po poslední větě se mírně usměje.* Oběma rodinám bych chtěl vyjádřit upřímnou soustrast, speciálně rodičům, ztratit dítě musí být příšerné, nedokážu si to představit. *Opět zvážní a pohledem vyhledá členy rodin, aby věděly, že to opravdu míří na ně a není to žádné prázdné blábolení kvůli publiku.* Jinak bych chtěl celému Desátému kraji popřát, aby vašim splátcům konečně přálo štěstí a vy jste brzy měli dalšího vítěze. Pokud se nepletu, nikdo zde nevyhrál od 124. ročníku, což už je pěkně dávno. Několikrát to bylo pěkně těsně, chybělo fakt málo. V celé zemi se o vás říká, že máte tuhý kořínek, tak to snad konečně někdo opět v aréně předvede. Vypadáte jako fajn lidi, ještě jsem s nikým nemluvil, ale svojí společenskostí jste známí, tak doufám, že to nejsou jenom fámy. *Všechno teď říká trošku veseleji, než v první část svého proslovu.* Taky vás obdivuju, jak pracujete se zvířaty, musí to bejt celkem vostrý, neumím si to představit, já jsem z města, takže to jde úplně mimo mě. *Dodá ještě a už mu pomalu začínají docházet nápady.* To bude ode mě asi všechno. Děkuji za pozornost a třeba se uvidíme i někdy příště, kdo ví. *Ukončí svůj projev a zařadí se zpátky, aby dal prostor i ostatním.* +2

Omar Wesmyron*Na tváři má mírný úsměv a jakmile se ocitne před mikrofonem, nejdříve přejede náměstí pohledem,* zdravím vás, mé jméno je Omar Wesmyron a zvítězil jsem, spolu se Sigourney, *pokyne hlavou směrem k ní, stále s úsměvem,* v šestých Pentagames, *na okamžik se odmlčí než pokračuje,* jsem rád, že se vás sem přišlo podívat tolik, je to od vás hezké, *přizná, nikdy se netajil tím, že by mu pozornost vadila,* i to málo, co jsem prozatím z vašeho kraje mohl vidět mě ujistilo o tom, že ani vy tu nemáte zrovna ten nejjednodušší život, *podívá se na lidi, kteří tam na náměstí jsou, u někoho se pohledem zdrží o něco déle,* ale i přes to je to váš domov, vaše útočiště, každý máme takové místo, *na okamžik se mu v koutku úst objeví malý úsměv, ale s dalšími slovy zase zmizí,* hodně jsem o vás slyšel a především to dobré, *kývne hlavou.* Síla je ale to první, co se mi vybaví, když někdo řekne 10. kraj. Někdo by se mohl zeptat proč? *tuhle otázku nechá chvíli viset ve vzduchu, jako by snad čekal, že na ni někdo odpoví.* Pracujete tu se zvířaty, která neumějí mluvit a i přes to s nimi dokážete komunikovat, víte, že občas je tyhle krásné tvory i potřeba zabít, abychom měli co jíst, *při tom na okamžik zavře oči a jeho obličej najednou působí dost smutně, když je zase otevře,* ale i přes to to uděláte a víte proč? *pohled zaměří na pár lidí v první řadě, kteří jsou k němu nejblíže,* protože jste silní, *to poslední slovo hodně zdůrazní.* Děláte to o čem víte, že je potřeba a to, *ukazováček zabodne do vzduchu,* to je to, co se cení, *věnuje jim za to krátký potlesk.* Oba vaši splátci ať už Prue nebo věčně usměvavý Milton, *podívá se na podobizny obou o kterých mluví,* toho jsou jasným důkazem. Nikdo z nás nevěděl, co se po nás v prvních minutách arény chce a klidně to mohlo být tak, že bychom nejdříve museli zabít svého krajana, abychom se dostali dál, možná právě tak to Prue pochopila, *pokrčí rameny, snaží se těmi slovy naznačit, že byla skutečně ochotná udělat to, co bylo potřeba,* ani s jedním z nich jsem neměl možnost se setkat, ale přesto věřím, že jejich ztráta vás bolí a mnozí z vás by jedno z nich raději viděli stát na mém místě, *oči má zabodnuté na rodiny těchto dvou zesnulých splátců,* ale i přes to, že tu bohužel nejsou, hrdě ukazovali sílu, kterou jim jejich rodný kraj poskytl a proto se nebojte být na ně pyšní, oba si to zaslouží! *povzbudí je se zářivým úsměvem,* děkuji vám za pozornost, *kývne hlavou a před tím než ustoupí dozadu, tak věnuje náměstí ještě jeden úsměv a dokonce se odhodlá k tomu i zamávat.* +3

Sigourney Wesmyron*Po schodech se vydává na pódium a vyčkává až dořeční ti dva před ní, a pak si převezme po Omarovi mikrofon ona.* Zdravím Desátý kraj! *Poví hlasitě s nadšením, ale vypadá to, že je spíše sjetá těmi sockoidními kraji, že ztrácí rozum.* Pěkný kraj. *Pochválí je s úsměvem a nechává menší odmlku, kdy se přitom dívá do davu na všechny ty socky.* Tak toho kluka z mého ročníku jsem neměla možnost poznat, ale jeho vrahu už ano. Byla to moje nevlastní sestra, ale neřekla bych, že jsme byly nějak pokrevně příbuzné. V několika ohledech jsme byly rozdílné a ona byla ta větší kráva. *Zasměje se a pokrčí lhostejně rameny.* A Milton, ten byl určitě zajímavý. Věřím, že mnohým z vás velice chybí a ráda bych vám to vynahradila, ale ono to nefunguje. Leda, že bych rodině pořídila androida či replikanta. Nevím. *Povzdychne si a dlouho se dívá na tu jejich rodinu.* Víc ode mě asi slyšet nechcete, tak se tu mějte a starejte se hezky o zvířátka! *Pošle publiku vzdušnou pusu a přenechá to dalšímu.* +1

Gunner Cosgrove*Když už se nikdo nechystá k mikrofonu, automaticky to bere jako signál, že je na řadě. Rozejde se rázným krokem ke stojanu s mikrofonem.* Zdravím obyvatelstvo Desátého kraje! Jistě mě už někteří dávno znáte, jsem Gunner Cosgrove. Vítěz, syn Tvůrkyně. *Přikývne hlavou a pousměje se. Opravdu špatně se mu mluví špatně, když jsou v tom obsažená hezká slova věnovaná tomuto kraji. Měl to připravené, ale pak se po očku podívá na Sigourney a začne povídat něco, co mu je víc sympatické a je to on.* Byl jsem dobrovolníkem těch Her, kde jsem povraždil vaše splátce. Řekl bych, že Charles měl dobrou šanci na výhru, jen kdyby to nebyl ten můj ročník. Váš kraj není marný, viděl jsem v jiných ročnících opravdu skvělé bojovníky odsud. Vím, že to bývá velice náročné, když zde nemáte výcvikové centrum, ale věřím, že jste kreativní a určitě si najdete své způsoby. A taky jste velice důležitým krajem, pokud není někdo vegan. *Zasměje se.* Dále tedy odvádějte skvělou práci a třeba příště se někomu z vás poštěstí vyhrát. Dobrou noc! *Přiloží dva prsty ke spánku a jakoby ležérně zasalutuje. Poté už se sám vyprovodí z pódia.* +1



Sigourney Wesmyron*Jakmile dorazí, ještě pod pódiem si upraví své oblečení a následně se pak vydává nahoru, kde rovnou dojde k mikrofonu.* Zdravím krásnou Devítku! *Zazubí se na lid a podívá se na rodiny zesnulých.* Jsem velmi ráda, že jsem se konečně dostala do tohoto kraje a ještě jsem dostala pozvánku od milé Lacey Bennetové, vlastně už v aréně. *Pohledem sjíždí dav, aby tu vítězku našla, ale není schopná ji nalézt.* Popravdě jste zatím ten nejlepší chudý kraj, v předešlých to bylo moc depresivní a tady vidím, kolik exotiky tu máte. Rozhodně bych si zde každý den ujížděla na těch vašich ovocných pochutinách. *Rozhlíží se a přitom mírně kývá hlavou. Upřímně se jí to tady líbí, ačkoli by tady raději nežila.* A taky bych velmi ráda viděla tu vaši kosmickou kytku. No, *odmlčí se a hluboce se nadechne, když jí oči padnou na fota splátců, kteří zahynuli v jejím ročníku.* Opravdu jsem měla to štěstí, že zrovna v mých Hrách jsme mohli vyhrát dva. Já a můj bratr, Omar Wesmyron. Bohužel se takto nestalo u Lawrence, který byl taktéž mým bratrem. Nikdy jsem se s ním neviděla, ale byl úžasný, že se dostal tak daleko, když vezmu v potaz, že nebyl z profesionálního kraje a byl ve věku mojí... *zastaví se a docela dlouhou dobu stojí jako tvrdé y a kouká před sebou. Pravděpodobně dostala zase ty svoje v poslední době dost pravidelné záseky. Potom několikrát zamrká očima a začne si masírovat druhou dlaň.* Jo, kde jsem to skončila. *Promluví a zamyslí se nad dalšími svými slovy.* Jak víte, netajím se s tím, že jsem měla neshody s ostatními členy "rodinky". Na rozdíl od jiných mých sourozenců byl Law rozhodně skvělý, bohužel ho ale stihla pohroma arény, která byla v několika ohledech krutá. To ano, ale byla to zábavná jízda. A... *přesměruje svůj pohled k rodině Ikarhé,* Erissu jsem jako u Lawrence v Kapitolu ani v aréně neměla možnost potkat. Kdybych s nimi zkřížila cesty, kdo ví. Já si moje činy moc dobře uvědomuji a nic jiného bych na tom neměnila. Neměl by žádný splátce, aréna není místo pro obětavé činy. Každý by si měl svůj život vybojovat, když už tam je. Líbilo se mi na nich, že to nebyli zbabělci, kteří by neustále utíkali pryč. To jsem vychytala z rekapitulace. Také tu máte sympatickou vítězku Lacey a Brayden také není vůbec špatný. *U jména druhé vítěze si provokativně skousne spodní ret a pak se usměje.* Fandím vám, takže se příště snažte a mějte konečně nějakého toho vítěze! *Ještě chvíli stojí před tím mikrákem, než si uvědomí, že musí vlastně pryč, když už mluvit nebude. Odebere se tedy někam za pódiem a nečeká až další dokončí svůj proslov.* +3

Omar Wesmyron*Jen co na něj přijde řada, zaujme své místo u mikrofonu. S úsměvem se nejdříve podívá po celém náměstí,* zdravím vás, všechny, kteří jste se na nás dnes přišli podívat. Jak jistě mnozí z vás ví, mé jméno je Omar Wesmyron a vyhrál jsem v posledním ročníku Hladových her, *představí se krátce.* Musím se přiznat, že jsem o vás nikdy neměl zrovna nějaké vysoké mínění, *poví a zahanbeně sklopí pohled,* jenže, *vzhlédne a podívá se konkrétně na pár lidí v davu,* pak přišly šesté Pentagames a v nich vaši stateční splátci. Lawrence i Erissa se dostali opravdu daleko a přiměli mě na tento kraj pohlížet úplně jinak, *kývne hlavou,* bylo to především díky tomu, že jen nepřežívali, byli to skuteční bojovníci, *poslední slovo hodně zdůrazní,* ani jeden nenechal, aby za ně někdo jejich příběh napsal, napsali ho sami a že je rozhodně o čem vyprávět, *lehce se pousměje.* Už nemám důvod pochybovat o tom, že vám vítězství koluje v žilách, *poví s nadějí v hlase a přitom se mu pohled zastaví u Lawrencovy rodiny,* to jak váš syn zemřel bylo strašné, *na okamžik zavře oči, ale pak je zase otevře, když mluví dál.* Tím, že máte svá pole, která musíte obdělávat, jistě víte, jak přírodní katastrofy dokáží být nepříjemné. Nejhorší na tom je, že je nelze zastavit ani s nimi bojovat, *zakroutí záporně hlavou.* I přes to ve vás ale určitě dříme obrovský potenciál, *pohledem přejede znovu celé náměstí, občas se u někoho očima zastaví i déle,* nebojte se ho rozvinout a nechat rozrůst, jako úrodu na vašem poli, *povzbudivě se na všechny přítomné usměje a roztáhne při tom ruce,* rvěte se za to, jako Lawrence a Erissa a brzy na tomto místě, *přenese váhu z jedné nohy na druhou,* určitě bude stát jeden z vás, *dává si záležet na tom, aby jeho slova zněla opravdu přesvědčivě.* To by ode mne bylo vše, *lehce se ukloní a poté s úsměvem na tváři ustoupí mezi ostatní a dá prostor někomu dalšímu.* +2



Sigourney Wesmyron*Když si všímá, že je u stojanu prázdno, tak se toho chopí.* Čau, Osmej kraji! *Ledabyle na ně mávne a přemýšlí, co by jim tak hezkého řekla. Jenže žádná slova nedochází a jí přijde, že to všechno vyčerpala na Devátý kraj.* Jsem Sigourney Wesmyron. *Mluví hrozně monotónně a jako někdo, komu fakt vadí, že se tu nachází. Dost za to může taky ta kocovina.* Hmm, aréna byla jízda. Vaše splátkyně utekla, tak docela na nic, ale dalo se to přežít. O tom klukovi moc nevím, ale asi byl nudný. Stejně jako celý tenhle kraj. Takže mě omluvte, jdu radši pryč. *Chvíli postává u toho mikrofonu s přimhouřenýma očima a kouká na ten nezajímavý lid.* Jo, jsem zapomněla v čem se tu specializujete, ale jako pořád odvádějte svojí práci. No, to je vše. Tak sbohem! *Usměje se na ně s takovým výsměchem a zvedne obě ruce, aby je tím vyfakovala. Potom se rozejde pryč a jde se schovat do auta, kde není moc ostré slunce.* +1

Gunner Cosgrove*Dojde blíže k lidu a pousměje se.* Zdravím, jsem Gunner Cosgrove a není to tak dávno, kdy jsem vyhrál Hladové hry. Pamatuji si od vás jen splátkyni, Amber White, jenž zemřela mou rukou. Jsem si jist, že to měla za sebou rychle a dlouho se v aréně netrápila. Co se týče Luthera Ryu, na toho si nevzpomínám vůbec. Možná jsme se minuli někdy na přehlídce, ale to je asi tak všechno. Dostihla ho písečná bouře a je to nefér, že musel umřít právě takto, ale stalo se. *Povzdychne si, je vidět, že je z toho stejně otrávený jako Sigg.* To by bylo ode mě vše, takže se Osmičko mějte. *Pokývne hlavou na rozloučenou a věnuje jim ještě menší úsměv.* +1

Tyrell Gilbert*Počká, až domluví Sigourney s Gunnerem a poté se k mikrofonu vydá on. Prvním pár řadám věnuje milý úsměv a spustí. * Jmenuju se Tyrell a vyhrál jsem Hry, což vám ale asi je jasné, když tu dneska jsem. Konkrétně to byl 124. ročník. *Představí se a na tváři mu pořád hraje úsměv. * Než řeknu něco k vašim splátcům, musím fakt uznat, že to tady máte zajímavé. *Fakt chce o tomhle kraji říct něco hezkého, ale slova se mu hledají dost složitě. * Ze všech krajů, kde jsme zatím byli, mi tenhle do oka padl nejvíce, z mnoha důvodů. *Plácá nesmysly, ale prostě nechce nikoho urazit.* Vaše zaměření je taky super, bez vás bychom určitě nebyli všichni tak dobře oblečení, jako teď jsme. *Rukou pokyne i k ostatním vítězům, aby ukázal, kým myslí to “všichni”.* Jinak je tu taky hodně umělců, to musí být fajn. Já takovouhle kreativitu postrádám. Umím kreslit jen odborné věci, takže obdivuji kohokoliv, kdo zvládne tvořit umělecká díla. *Tahle slova věnuje celému davu. Mluví hezky nahlas a zřetelně, aby bylo vidět, že jim opravdu vyjadřuje svůj obdiv.* Co se vašich splátců týče, na Sebastiana si nevzpomínám, promiňte. Vím o něm jen, že ho zabila jeho krajanka Lister, což je sice dost kruté, ale nemějte jí to nějak za zlé. I já jsem v aréně udělal spoustu věcí, kterých dodnes lituji. *Lže jako když tiskne, ale vypadá to uvěřitelně. Z tváře mu při tom mizí úsměv a střídá ho vážnější výraz.* Samotná Lister se pak dostala až mezi pět nejlepších, to je moc pěkný výkon. Musím uznat, že byla opravdu dobrá, když se dostala až takhle daleko. Nevím, proč se rozhodla ukončit svůj vlastní život, ale ta situace byla tenkrát v aréně taková, že se jí vlastně ani nedivím. *Pokrčí rameny.* Jejich smrt dopomohla k mému vítězství a já jim za jejich oběti nadosmrti budu vděčný, i když jsem se s nimi nějak neznal. Je mi moc líto, že jste o ně přišli takhle brzy. *Sklopí oči a chvíli je ticho, aby uctil jejich památku. Poté věnuje jedno kývnutí každé rodině a opět se podívá do prvních řad davu.* No nic, už mi nezbývá nic jiného, než vašim budoucím splátcům popřát hodně štěstí do arény. Snad u vás zase brzy někdo vyhraje. Díky za pozornost a někdy na viděnou! *Zakončí svůj proslov zase trošku veselejším a povzbudivým tónem. Zamává davu a odchází pryč, aby dal prostor ostatním.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile je řada na něm, tak přistoupí k mikrofonu,* tak to vypadá, že už zbývám jen já, *podrbe se ve vlasech, aby působil snad i trochu takovým plachým dojmem.* Zdravím Osmičku a její obyvatele, *zářivě se usměje na všechny přítomné,* jmenuji se Omar Wesmyron a nedávno jsem se stal vítězem šestých Pentagames, *jako vždy přidá i stručné obecné informace, aby se trochu uvedl.* Je to již popáté, co je mým úkolem někomu promluvit do duše, *podívá se na první řady, které jsou pódiu nejblíže,* a musím říct, že je to den ode dne těžší, *na okamžik přivře oči, aby dodal svým slovům váhu,* připomínat si všechny ty životy, které byly v mojí aréně ukončeny, *jakmile znovu otevře oči, jeho tvář je úplně vážná. Pohledem vyhledá rodinu Lizardcourt a Rosemoon,* rád bych vám popřál upřímnou soustrast nad vaší ztrátou, ať už vám každý z nich byl čímkoli - dcerou, synem, bratrem - věřím, že celá situace je pro vás nesmírně bolestivá, *zahledí se ještě na podobizny obou splátců a ke každé pokývne hlavou, jako by jim tím chtěl vzdát hold,* Bellisarius měl jistě odvahy na rozdávání, neboť byl schopný čelit profíkům z Prvního kraje, kteří mu však byli osudnými, *sklopí na okamžik hlavu. Jakmile ji zvedne, už mluví zase ke všem na náměstí.* Každý žijeme svůj život, svým způsobem a nikdo z nás bohužel neovlivní to, do jakého kraje nebo jaké rodině se narodí, *snaží se při těch slovech znít co nejpřívětivěji,* to, co ale už každý z nás může ovlivnit je to, jak se svým životem naložíme, *přejede pohledem celé náměstí a občas se u někoho zastaví i na delší chvíli.* Každý den pro nás má něco nového, tak se nebojte těmto výzvám čelit, *teď se v davu snaží vyhledat spíše ty mladé, kteří jsou stále ještě v losování do Hladových her,* nevzdávejte se snadno a zkuste být pyšní na místo z něhož pocházíte, občas to dokáže divy, věřte mi, *pousměje se,* Hladové hry vám dokáží otevřít spoustu možností, tak se jich nebojte chytit a rvát se o vítězství! *poslední slovo téměř až zakřičí. Poté se už jen zazubí,* mějte se hezky, *rozloučí se s nimi a ustoupí od mikrofonu pryč.* +3



Sigourney Wesmyron*Celkem dlouho se drží v ústraní, než se rozhodne přistoupit k mikrofonu.* Zdravím Sedmý kraji! *Pozdraví je s úsměvem, načež svůj pohled přesměruje k rodině Jareda. Zná je jen od vidění, takže jsou jí vlastně úplně cizí.* Někteří mě jistě už můžete znát, jelikož jsem zde strávila spoustu let. Jmenuji se Sigourney Wesmyron. *Dodá ještě, kdyby náhodou někdo nevěděl.* Ačkoli pocházím z Druhého kraje, Sedmý kraj mi byl dobrým domovem a zvykla jsem si na tohle prostředí. Škoda, že je to teď tak poničené, ale vy si s tím určitě dokážete poradit. *Kývne a malinko se usměje.* V mnohém mi tento kraj pomohl, i když jsem si zprvu myslela úplný opak. To je tak, když jste zvyklí na jedno prostředí, a pak se s tím musíte náhle rozloučit. *Vzdychne hlasitě na protest. Nebyla to její vola a musela se s tím prostě smířit.* Teď tu stojím před vámi a velmi si toho cením. To, že můj spolukrajan a zároveň můj bratr v Hladových hrách zemřel, *odmlčí se a snaží se zadržet slzy. Vypadá dost důvěryhodně, že by jeden řekl, že jí na něm opravdu záleželo,* je mi opravdu líto. Nejsou slova, která by popsala, jak jsem z toho zdrcená, ale vítězové byli jen dva. Myslím si, že měl dobrou šanci přežít, ale k jeho smůle se tak bohužel nestalo. *Sklopí oči a dává si chvilku ticha, takže doufá, že to publikum pochopí a udělá to samé. Jakmile uznala, že je vhodné toho nechat, opět se podívá na davu a co nejpřátelštěji se na ně usměje.* Doufám, že se v dalších ročnících setkám s vítězi právě odsud. Vím, že jste výborní bojovníci, jen to nesmíte nikdy vzdát! *Povzbudí je a také je to něco, co myslí naprosto vážně.* Snad jsem vás jako vítěz nezklamala, ale kdyby to bylo možné, tak zde dnes stojí se mnou Jared. *Zalže trošičku, ale pravděpodobně by nebyla proti, kdyby ztratila všechny, na kom jí záleží, ale to by taky dost možná tady nestála ona. Na rozloučenou jim zamává a pošle vzdušné pusinky, načež se pak vydává pryč.* +2

Omar Wesmyron*Ihned zamíří k mirkofonu,* no není skvělá? *vrátí se těmito slovy zpět k proslovu Sigg,* vsadím se, že jste na ni určitě alespoň z poloviny pyšní tak jako já, *ruce si na chvíli položí na hruď tam, kde se nachází srdce, ale pak je zase spustí dolů.* Mé jméno je Omar Wesmyron a stal jsem se vítězem šestých Pentagames, právě se Sigg, *poví se zářivým úsměvem a snaží se ji pohledem vyhledat.* Ze všeho nejdříve bych vám chtěl moc poděkovat za to, jak jste se tu o moji sestřičku starali, když já jsem nemohl, *podívá se do prvních řad a je na něm vážně vidět, že to myslí upřímně,* a že jste v ní stále uchovali toho statečného bojového ducha, kterého v sobě měla odjakživa. Za to vám budu navždy zavázán, *kývne hlavou.* Velmi mě mrzí, že jsem neměl možnost se s Jaredem nějak blíže potkat, *sklopí hlavu,* avšak zdál se být statečný a odhodlaný bojovat, přesně tak, jak bych od kohokoli z vašeho kraje očekával, *pohled zastaví u podobizny zesnulého Wesmyrona,* nemohu vám ho bohužel nijak vynahradit a jsem si toho vědomý, ale nezapomínejte na to, že pořád bude žít ve vašich srdcích, *zavře při těchto slovech oči, trochu si při tom i povzdechne, než je znovu otevře. Dívá se zase na celé náměstí a projíždí ho pohledem,* ačkoli nikdo z nás nikdy neví pořádně do čeho jde, když zvedne dobrovolně ruku, nebojte se, máte na to, tak ukažte svoji sílu a kuráž, kterou by vám kde kdo mohl závidět! *řekne dost nahlas, aby ho všichni slyšeli,* nevzdávejte to a věřím, že brzy na tomto místě, *ukazováčkem ukáže na místo, kde teď stojí,* bude stát někdo z vašich řad, *kývne souhlasně hlavou. Poté se znovu lehce pousměje,* doufám, že brzy budu mít více než jen jeden den, abych se s vaším krajem více seznámil a poznal vás, *v davu si vyhlédne pár jedinců, kterým věnuje opravdu dlouhý pohled,* můj čas se tu ale bohužel pro dnešek už krátí, *obličej mu znatelně posmutní,* bylo mi ctí, *ukloní se a už to vypadá, že odejde,* nějaká poslední slova? *najednou se mu na obličeji objeví lehký úsměv,* bojujte! *křikne do mikrofonu a snaží se dav vyburcovat, aby to po něm zopakovali. Poté už definitivně opustí mikrofon.* +3



Tyrell Gilbert*Dneska nakráčí na pódium jako první on, protože se k tomu nikdo jiný moc nemá. Zastaví se u mikrofonu a věnuje obecenstvu milý úsměv.* Zdravím vás, jmenuji se Tyrell a vyhrál jsem 134. ročník Hladových Her. *Představí se a chvíli přemýšlí, jak by měl pokračovat. * Vaše splátce jsem neznal, takže popravdě nevím, co bych o nich měl říkat. *Řekne upřímně a pokrčí rameny.* Samozřejmě je mi jejich smrtí moc líto. Jak Robin, tak Pompey si zasloužili lepší konec, o tom není pochyb. Chtěl bych se oběma rodinám omluvit, že kvůli mému vítězství museli vaši příbuzní zemřít, neumím si představit, jak hrozné to musí být. Takové ale už Hry jsou, i když to je dost kruté. *Věnuje pozůstalým pohled plný lítosti a vypadá to, že to opravdu myslí upřímně. * Robin bohužel hned na začátku narazila na Tristona, což byl velice silný soupeř, vím to, sám jsem s ním bojoval. Je úctyhodné, že se mu postavila čelem a neutíkala, to určitě chtělo spoustu odvahy. Co se Pompeyho týče, tam je to podobný případ, akorát jiný profík, Halcyone. Možná by se za jiných okolností dostali dál, já vážně nevím. Je to hrozně irelevantní, takhle něco usuzovat, protože se tam mohlo stát naprosto cokoliv. Sám nechápu, jak jsem zvládl vyhrát já, pořád je to dost neuvěřitelný. Měl jsem sakra velký štěstí, který bohužel oběma z vašich splátců chybělo. *Chvíli se o tom rozpovídá, je na něm vidět, že pro něj výhra byla překvapení, i když si ji moc přál. * Váš kraj je pro nás všechny velice důležitý, bez něj bychom se sem těžko dostali, nemám pravdu? *Mrkne do publika a mírně se usměje. * Je to tu takové dost pohodové, asi bych si tu dokázal představit život. Tím městským stylem mi to tu v mnoha ohledech připomíná Trojku, ale v jiných je to zase úplně odlišné. V posledních letech jste ve Hrách mnohokrát dokázali, že jste schopní, tak doufám, že to nebylo jen dočasné a opět u vás brzy někdo vyhraje. Tím bych to tu asi ukončil, máte tady přeci jen Esequiela, který vám jistě má co povědět, když je domácí, nebo třeba taky ne. *Pokrčí rameny, ten jejich vítěz zatím vůbec nevystupoval, tak jim nechce dávat falešné naděje.* Každopádně nechci zdržovat, takže nashle někdy příště! *Ruce dá do kapes, věnuje publiku poslední úsměv a odchází pryč.* +3

Sigourney Wesmyron*Vyčkává až reakce na vítěze Třetího kraje odezní, aby mohla předstoupit k mikrofonu ona. Učiní tak a zadívá se na publikum.* Zdravím Šestko! Jsem vítězka posledních Hladových her, Sigourney Wesmyron. *Dodává dramatickou pauzu a přitom se zamýšlí nad dalšími slovy.* Splátkyni od vás jsem neznala, ale jsem si vědoma toho, že patřila do rodiny, pokud by se to tak dalo říct. Mnoho věcí o ní nevím, protože jsem se popravdě nikdy nezajímala a ani jsem netušila, že zde mám vůbec nějakou sestru. V aréně zemřela kvůli té obrovské vlně, která byla velice krutá a nemohl ji přežít jen tak někdo. Nevím, jak se to přesně stalo, ale v Kapitolu se jevila sympaticky. *Při posledním slovu se trochu zadrhne, jelikož se jí příčí něco takového říkat o jejích sourozencích, které nemá ráda.* Splátce od vás jsem zabila já. Nebyl to boj, ve který jsem očekávala, protože se Nicholas vůbec nebránil. Neměl zbraň, tak jsem tušila, že to bude rychlé, ale nikdy by mě nenapadlo, že by se jen tak lehce nechal. *Pokrčí rameny. Sama neví, co si o tom klukovi pořád myslet.* Jejich životů je rozhodně škoda, ale to se takto stává. Mohli více bojovat a třeba by to dopadlo jinak. *Skončí svojí řeč a zadívá se na fotografie těch padlých z jejího ročníků a i těch ostatních.* Dobře tedy, děkuji za vaši pozornost! *Mírným skloněním hlavy se rozloučí a vyrazí pryč z pódia.* +2

Omar Wesmyron*Jakmile na něj dojde řada, přistoupí s pozvednutou hlavou k mikrofonu.* Je to krásné přivítání, *roztáhne ruce k publiku,* když vás tu je tolik, je to od vás velmi hezké, že jste se na nás přišli podívat, *na tváři má hravý úsměv,* jak mnozí z vás jistě vědí, vyhrál jsem v posledních Hladových hrách a jmenuji se Omar Wesmyron, *poví obecné informace na úvod.* V mém ročníku, kterým byly již šesté Pentagames, vás reprezentovali dva naprosto jedineční splátci, Quinci Wesmyron, *ukáže rukou k podobizně dívky a rodině, která pod ní stojí,* a Nicholas Christenson, *druhou rukou ukáže k druhé podobizně, pod níž ale nikdo nestojí. Nenechává se tím však vyvést z míry a pokračuje dál.* Rád bych jim zde nyní vzdal hold za cestu, kterou v aréně ušli, *v koutku úst se mu objeví malý úsměv.* Boje, kterým je nutno v aréně čelit a rizika, která se tam podstupují, vás jistě dokáží mnohdy srazit k zemi a to doslova, *zadívá se na první řadu obecenstva a trochu se zasměje,* ale důležité je se vždy znovu zvednout na nohy, *mluví už o dost vážněji a rukama naznačí to zvednutí,* možná to nevím, *pokrčí rameny,* ale pro mě jsou to třeba ty chvíle, které si budu pamatovat nejvíce, *pousměje se,* je prostě důležité pokračovat dál a být při tom silní. Jistě, během cesty se zase objeví nová překážka, ale to je ta pravá výzva života, nemám pravdu? *pohledem přejede po náměstí, jako by od nich chtěl znát odpověď, ale ve skutečnosti je mu to jedno a mluví si dál to svoje.* Jistě, někdy je nutné prohrát a ztratit při tom někoho na kom vám záleží, *na chvíli sklopí pohled, protože si vzpomene na Thais a Rethu, snaží se ale pokračovat dál se stejně pevným hlasem,* ale váš počet vítězů je poměrně vysoký, takže to nevzdávejte a rvěte se o vítězství i nadále, *ruku zatne v pěst a pozvedne ji do vzduchu. Nějak se mu vytrácí hlas a proto už nic víc neříká. Už jen kývne hlavou na rozloučenou a ustoupí od mikrofonu pryč.* +2

Gunner Cosgrove*A dnes je na řadě poslední. Jelikož se zatím ti dva zbylí vítězově k proslovu neměli, tak dojde k mikrofonu on a představí se.* Zdravím vás, jsem Gunner Cosgrove a vyhrál jsem 133. ročník Hladových her! *Pousměje se na všechny, na které se podíval a pak pokračuje dále ve svém řečnění.* Vaši splátci se v mém ročníku moc dlouho nezdrželi, vlastně to bylo vinou mne a mé sestry. Boj mezi Russelem Simonsonem neproběhl vůbec, takže netuším, zda by měl chlapec šanci, kdyby nezkřížil cestu se mnou. *Odmlčí se, ale netrvá dlouho, než zase dále mluví.* Nemyslím si, že jste slabý kraj, to vůbec ne. Podle počtu vítězů soudím, že vám to jde velice dobře a docela mě to překvapuje, když zde nemáte žádné výcvikové centrum. Fascinující a rozhodně statečné. Stejně tak jako váš nejnovější vítěz Leone, který dokázal přežít arénu, a spousta dalších, co předvedli výborné boje. *Upřímně se usměje a pokývne, aby jim dal najevo, že to myslí doopravdy vážně.* Musím také pochválit vaši práci, bez vás by byla cesta na turné o podstatně horší. Děkuji za vaší dnešní pozornost a mějte se, Šestko! *Rozloučí se s nimi a poté odchází rázně pryč.* +2



Sigourney Wesmyron*Nejdříve čeká, jestli se k tomu někdo před ní odhodlá, ale když vidí, že nikdo první nejde, tak se toho ujme ona. Udělá pár kroků až skoro na okraj pódia, kde je stojan s mikrofonem a zadívá se na zdejší obyvatelé.* Zdravím, jmenuji se Sigourney Wesmyron a vyhrála jsem společně s Omarem poslední Hladové hry! *Představí se slušně a pokračuje dále, nemá zapotřebí to zdržovat, proto je její mluva taková dost svižná, ale je to dostatečně srozumitelné.* Se splátci jsem se neměla možnost potkat, ale je to tak nejspíš dobře. *Pokývne směrem k rodince Shanti Weisberg, která byla na tyhle hry prostě ještě moc malá.* Je to smutné, že je stihl právě tento osud, ale nic s tím nenadělám. Mohu vám jen říct upřímnou soustrast, ale lítost vám děti nenavrátí. Snad ale doufám, že se vám v budoucnu ve vaší rodině poštěstí. Hladové hry jsou v mnohých věcech velmi kruté, ale také velmi potřebné. *Odmlčí se na okamžik, aby jim ponechala chvíli ticha a taky si rozmyslela, co dalšího poví.* Váš kraj je velmi důležitý, bez vás bychom v noci chodili po tmě a žili bychom bez vymožeností, které nám život usnadňují anebo nás zabavují. Myslím, že jste super! *Zazubí se a mrkne na nějaké chlapce v přední řadě.* Mějte se krásně a užívejte života, protože může kdykoliv náhle skončit! Nebojte se riskovat a dělejte to, co vás baví! *Hodí jim nějakou motivační řeč a následně se rozejde pryč a ještě na všechny lehce mávne.* +2

Omar Wesmyron*Během proslovu Sigg se lehce pousměje, nejvíce na tom začátku. Jakmile domluví věnuje jí potlesk. Následně už se k mikrofonu vydává sám. Rozhlédne se po náměstí a během toho se zářivě usměje,* zdravím Pátý kraj a jeho obyvatele, *pozvedne ruku, jako by jim mával na pozdrav,* mé jméno je Omar Wesmyron a jak už bylo zmíněno přede mnou, spolu se Sigourney jsme vyhráli poslední Pentagames, *poví jen tak na úvod.* Ano, někteří z vás mě jistě nemají rádi, přátelé a rodina Roryho a já vám to v žádném případě nemám za zlé, *zakroutí záporně hlavou s mírně zavřenýma očima,* vzal jsem vám člověka, na kterém vám záleželo a to se neodpouští, *sklopí na chvíli hlavu,* ale, *zadívá se na podobiznu zesnulého splátce,* nedělal jsem to jen tak pro zábavu, všichni víme, že bych to byl já nebo třeba někdo jiný, dost možná právě ti krokodýlové, kteří byli v ten okamžik poblíž *jeho hlas zní velmi měkce a možná je tam nějaká stopa i po soucitu.* Takhle zpětně si říkám, že ti krokouši byli docela karma, *zasměje se na okamžik, ale potom zase zvážní.* Stejně tak mě je líto i malé Shanti, *koukne se na podobiznu dívky,* měla kuráž, kterou jí nikdo nemohl vzít, *v koutku úst se mu objeví malý úsměv. Poté se na chvíli odmlčí než znovu promluví,* možná se ptáte, jak máte bojovat, když se bojíte pádu? *koukne se především do prvních řad, které jsou pódiu nejblíže,* buďte stateční a silní! Zahoďte, *rukama naznačí to odhození pryč,* někam pryč všechny pochybnosti a obavy. Každý má přeci šanci na výhru, tak nenechte někoho, aby vás o tuto šanci připravil. Chyťte příležitost za pačesy a rvěte se až do posledního dechu, *pronese povzbudivě,* nebojte si dupnout, jako Shanti, *rukou pokyne k její podobizně,* a vytrvejte, to vždycky přináší růže, *kývne hlavou a lehce se usměje.* A taky zabíjejte pavouky, *mrkne na ně spiklenecky a s úsměvem na tváři se s nimi ještě rozloučí než od mikrofonu ustoupí pryč.* +2



Omar Wesmyron*Tohle je pro něj vážně těžké, a proto se k mikrofonu vydává jako první, neboť to již chce mít za sebou. Pokud se v prvních řadách nachází nějaký dobrý pozorovatel, může si všimnout, že se mu ruce trochu klepou. Snaží se je zafixovat tím, že obě položí na toho plyšáka, kterého drží v rukou, aby to nebylo tak viditelné,* zdravím vás, *pousměje se,* musím se přiznat, že jsem hledal opravdu strašně dlouho odvahu k tomu, abych sem přišel, ale přišlo mi příliš snadné se jen zavřít v pokoji a nečelit té bolesti, kterou cítím, *podívá se na pár lidí v první řadě,* naprosto si dokáži představit, jak jste se cítili, když jste přišli o Thais a Magnituda, já v té chvíli přišel o svoji malou sestřičku, *trochu rychleji zamrká, ale pořád se snaží znít vyrovnaně.* Možná si řeknete. Koho zajímá, jestli jedno další světlo vyhasne? Na nebi je přeci milión hvězd, které září. Koho zajímá, jestli něčí čas dojde? *zadívá se na podobiznu Thais, která je tam promítaná,* mě ano, *hlesne. Nebýt mikrofonu, nejspíše by to nebylo ani slyšet.* Mrzí mě, že jsme neměli více času, *stále kouká na tu podobiznu a jakoby tam nikdo na náměstí nebyl a on mluvil pouze k Thais,* není to fér, zasloužila by sis lepší život, *jenže to by nesměl být takový sobec,* najednou jsi vypadala jako spící zakletá princezna, ale bohužel už žádné kouzlo tě nedokáže znovu probudit. V tu chvíli jsem ti chtěl jen pomoci, ne ti ublížit, *na chvíli se odmlčí,* doufám, že to víš, *rychle sklopí hlavu a snaží se rozmrkat slzy, aby je nikdo neviděl. Když se mu to povede, tak znovu vzhlédne, ale to už zase vnímá i ten dav, který tam všude stojí,* děkuji za to, že jste jí tu poskytli útočiště a krásné místo k životu, *snaží se pousmát, ale pořád je na jeho tváří znát smutek. Nějak se mu podaří najít odvahu se znovu podívat na její podobiznu,* byla neskutečně silná, *mluví hlavně o těch posledních minutách, kdy sama požádala o smrt,* a pokud jsou všechny vaše děti alespoň z poloviny takové jako ona, *podívá se po náměstí,* jste úžasnými lidmi, *kývne hlavou. Pak ještě krátce koukne na podobiznu Magnituda a jakoby se mu pokusí pokorně zasalutovat. Poté už skloní pohled na tu černo bílou plyšovou kočičku, kterou během celého proslovu drží v rukou. Lehce se na ni pousměje a dojde až k okraji pódia, kam ji posadí. Následně se odebere zpět k mikrofonu,* užívejte si každé společné chvíle, protože nikdy nevíte, kdy to skončí. Děkuji za pozornost, *zlehka se ukloní, ale nepatří to těm lidem na náměstí, spíše té podobizně Thais. Poté už ustoupí dozadu, ale toho smutného výrazu se nedokáže moc zbavit.* +3

Tyrell Gilbert*Po Omarovi se na pódium vydává on. Postaví se přesně před mikrofon a tentokrát na tváři nechává vážný výraz už od začátku. * Zdravím, jsem Tyrell Gilbert, vítěz 134. Hunger Games. *Představí se a chvíli mlčí.* Stát dnes tady je pro mě nesmírně těžké, ale přišlo mi neslušné se zdržet, když na jedné ze smrtí vašich splátců mám velký podíl já. Bylo by to fakt hrozně snadný zůstat někde zalezlej a dělat, že je mi to celé jedno, ale já to snadný mít nechci. Plně si své činy uvědomuji a jsem připraven za ně nést odpovědnost a vinu, i když to je dost nepříjemné. *Podívá se na Johnstonovi. * Williama jsem nějak zvlášť neznal, ale zemřel mou rukou. Bojoval statečně a velmi dobře, ale mně přálo štěstí a z našeho souboje jsem vylezl živý já. Samozřejmě je to příšerné, že to takhle muselo skončit, ale neměl jsem na výběr. Zabij, nebo budeš zabit - tak to v aréně funguje a bohužel s tím nejde nic dělat. Nedokážu si představit, jak těžké musí být se koukat na vraha vašeho syna. Nezbývá mi nic jiného, než říct, že se ze srdce omlouvám. Doufám, že mi jednou odpustíte a pochopíte, proč jsem to musel udělat. *Mluví velmi vážně, na tváři se mu ani jednou neobjeví náznak jakékoliv emoce. Otočí se na rodinu splátkyně. * Mex byla velmi mladá, což to všechno dělá ještě horší. Byla jenom dítě, ale držela se statečně. Za jistých okolností by třeba dokázala i vyhrát, kdo ví. Nemám rád tyhle “co by bylo kdyby” typy řečí, ale když si to tak vezmete, je to pravda. Za jistých podmínek, kdyby se i ta nejmenší událost sehrála jinak, bych tu vůbec nemusel stát. Za svůj život jsem velmi vděčný a to, že kvůli němu Mex a Will museli zemřít je mi moc líto. *Kývne na obě rodiny a poté se usměje na prvních pár řad davu. * Čtyřka jako taková se mi zdá hrozně super. Jste profíci a to je samo o sobě úžasné. Taky máte moře, něco pro mě úplně dechberoucího. Abych pravdu řekl, dost vám to závidím. *Mírně se zasměje. * Určitě bych ve vašem kraji chtěl někdy strávit víc času. Tak snad se mi to někdy poštěstí a brzy se s vámi zase uvidím. Zatím nashle! *Rozloučí se s malým úsměvem na tváři a odchází.* +2

Gunner Cosgrove*Vyčkává až s proslovem skončí Gilbert, a pak se na scénu vydá on. Sebevědomými kroky se vydává na pódium a k mikrofonu. Všem přítomným věnuje úsměv a přátelský pozdrav.* Zdravím všechny, co jste sem dnes přišli. *Kývne hlavou jako poděkování a pokračuje dále.* Jsem Gunner Cosgrove a vyhrál jsem 133. Hladové hry. *Odmlčí se na moment a mezi davy vyhledává známou tvář, ale když ji nikde nevidí, tak opět promluví a přitom se dívá na tváře padlých z jeho ročníku.* Splátce z vašeho kraje jsem moc neznal. Pamatuji si jen chlapce, Mila Dempseyho, když se nešťastně... *zastaví se v řečnění, jelikož úplně neví, co má k tomu jeho činu říci,* jak bych to jen řekl. Toho chlapce jsem neznal, tudíž nevím, jestli to byl sebevražedný akt nebo to byl jeho smolný den. Každopádně mne mrzí, že to takhle dopadlo. Aspoň tedy doufám, že neumíral ve stresové či bolestné situaci. *Věnuje pohled jeho rodině, pamatuje si také i toho staršího chlapce Blainea, který šel do arény předtím.* Co se týče vaší dcery, tak beru zodpovědnost za svojí mladší sestřičku. Bohužel ale nemohu dát víc, než je upřímnou soustrast. Oběti v Hladových hrách jsou nenávratné, ale pamatujte, že je to stále jen 23, než stovky dalších. Jste silný kraj, je to vidět i na vašich vítězích a nejenom u nich, ale i na splátcích. Rozhodně se máte za co pyšnit. Tedy děkuji za vaši dnešní pozornost a loučím se s vámi! *Pousměje se, načež pak odchází opravdu rychle.* +3

Sigourney Wesmyron*Dnes to už vypadalo, že nemá v plánu vystoupit, ale nakonec se na náměstí dostane a ujme se toho jako poslední.* Zdravím! *Hlasitě pozdraví zdejší obyvatele. Ve výrazu je poznat, že není moc v dobré náladě. Dlouho se nemůže vůbec vymáčknout a prostě jenom stojí a kouká na digitální obraz Thais. Štve jí, že tam postavili její předešlou pěstounskou rodinu, naštěstí ale bez otčíma.* Ehm-hm. *Odkašle si a ve výrazu zpřísní.* Jsem Sigourney Wesmyron, někteří mě už jistě znáte, nějakou dobu jsem si tu pobyla. *Poví s povzdechnutím a pořád propaluje pohledem k té rodince u T.* Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohla dostat do stejné aréna jako moje sestra a Magnitude. Kdybych zde byla, mohlo to pro Thais dopadnout jinak, ale dnes tu nemluvím k vám. *Podívá se na tu rodinu, kterou moc dobře zná a nesmýšlí o nich v tom nejlepším, spíše vůbec.* To místo tam si rozhodně nezasloužíte, u toho s vámi končím. Vše o Thais si ponechám u sebe, jelikož jsem její rodina, ne vy. *v jejím tónu je slyšet velká nenávist, ale drží se a překvapivě na ně ještě nehodila ten stojan, co má před sebou. Namísto toho zatne pěsti a snaží se nemyslet na špatné věci.* Magnituda jsem znala krátce, ale nebyl to špatný kluk. Slyšela jsem o něm pár hezkých věcí a jelikož mu nemám jak poděkovat, tak děkuji vám. *Pokývne jeho matce.* Měla jste bezva syna a mrzí mě, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Bojoval statečně v nevýhodě s mojí sestrou Rethou. Tak či onak bych přišla pořád o jednoho sourozence. *Sklopí na chvíli oči, ale pak se zase ohlédne k lidu.* A pro vás bando, co jste ještě ve sklizňovém věku, makejte na sobě, pokud chcete do arény. Není to jen procházka růžovým sadem. Děkuji za vaši přízeň a brzy na viděnou! *Rozloučí se s nimi a poté si to odkráčí pryč z pódia.* +3



Sigourney Wesmyron*Celá narovnaná a i emočně vyrovnaná se vydává k mikrofonu, jen tak ze srandy na efekt si pohodí prameny vlasů dozadu.* Zdravím Trojko! *Pozdraví obyvatelé s úsměvem a podívá se na obrazy mrtvých splátců.* Máte to tady pěkné, život tady bych si dokázala představit. *Dodá ještě mezitím, než půjde na věc.* Jsem Sigourney Wesmyron a vyhrála jsem poslední Hladové hry! Byly bezva, zábavné a místy i náročné, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Vaše splátce jsem neznala, měla jsem tu možnost se setkat jen s Henrym. No, vyřádila jsem se na něm. *Udělá dramatickou pauzu a zazubí se. Má prostě dobrou náladu, ale taky je pravda, že na tu smrt dobře vzpomíná.* Ano, mohla jsem zvolit jiný způsob smrti, že? Byla jsem cvok a nějak mi v hlavě přeskočilo. *Snaží se z toho vymluvit, jelikož jí to bylo řečeno, ale nevypadá to, že se moc snaží, protože zase mluví monotónně, což dělá pravidelně u takových věcí, které jí totálně nezajímají.* Holku jsem nezabila já, ale nějaká socka. Docela mě to překvapilo, když jsem to zjistila. *Pokrčí rameny a zaskřípe zubami.* Stalo se, to nenavrátím, ale máte jednu dobrou zprávu. Ročník přede mnou vyhrál Tyrell, takže vlastně můžete být rádi, že máte skvělého vítěze. Já ho teda moc neznám, ale měl super sponzoráky, tak je asi super. *Pokrčí rameny a mele blbosti, aby vůbec něco pěkného říkala.* Taky gratuluji k těm novým androidům a k vašim nedávným úspěchům. Těším se až přijdete s něčím novým. *Povzbudí je a zvedne udělá mírný pukrle.* Ode mě dnes vše, tak se mějte. Bye, bye! *Rozloučí se a pošle jim vzdušné pusinky, než odejde a přenechá to těm následujícím.* +2

Gunner Cosgrove*Upraví si ještě pár nedokonalostí na své košili, prohrábne si vlasy a pak vystoupí na pódium a hned se žene k mikrofonu.* Zdravím vás dámy, *při tom slovu se rošťácky usměje a zadívá se do davu,* a páni. Jsem Gunner Cosgrove, vítěz z Druhého kraje. *Představí se všem, kdyby tady někdo žil pod kamením.* V aréně jsem se setkal se splátcem, *podívá se na obraz Elliota,* s vaším synem, *věnuje dlouhý pohled jeho rodině a vypadá to, že ho to i mrzí.* Byl jsem to já, kdo se rozhodl ukončit jeho život, ale kdybych to nebyl já, mohl to být kdokoliv jiný. Nevím, třeba by byl schopný se z arény dostat. Moc jsem toho o něm nevěděl. O Futuře už nevím zdaleka nic. *Přesune svůj pohled ke Scarwaveovým.* Vím jenom, že se držela docela dost dlouho, což bych to do ní vůbec netipoval, ale taky by se nemělo soudit podle vzhledu, že? *Nejistě se zasměje, ale pak zase zvážní.* Musela být schopná, ale crankové byli o něco lepší. Kdyby proti ní šel jen jeden, mohla to zvládnout, ale bylo jich tak opravdu moc, že i já s tím měl problém. Mojí sestru to bohužel dostihlo. *Povzdychne si a dlouho mlčí, protože si zase na ten incident vzpomněl.* Vás chytrých hlaviček je škoda. *Řekne a pokývne na rozloučenou. Ještě chvíli se dívá na všechny ty obrazy splátců, i těch, co nepatřili do jeho ročníku. Všimne si, že tam není ten druhý Emerson, který žije a přijde mu to dost nefér.* Vlastně máte dokonce dva vítěze. Když už se z arény nedostal Elliot, je to aspoň Liam. *Dodá ještě, ale v jeho hlase je trochu slyšet zášť. Potom se otočí a odejde pryč.* +3

Tyrell Gilbert*Dneska si ten proslov potřeboval pořádně promyslet, proto se ani nějak nehrne ke slovu. Když si je jistý, že ví, co chce říct, vydá se se širokým úsměvem k mikrofonu. * Je hezký být zase doma. *Řekne a z tváře mu nemizí úsměv.* Nedokážu slovy popsat, jak moc mám tenhle kraj rád. Ještě aby ne, vždyť mě vychoval. Za všechno, co vím, za všechno, co umím, vděčím právě Trojce. Bez toho, co jste mě naučili, bych těžko ty Hry vyhrál. Děkuju za všechno. *Nešetří chválou, protože si pro jednou opravdu myslí, že tady je to zasloužené. Potom se dlouze podívá na podobiznu Katie a z tváře mu pomalu mizí úsměv.* Katie jsem znal ještě před Hrami. Bylo to velmi živé dítě, až nezvykle na poměry Trojky. V mnoha ohledech mi připomínala sebe, což bylo fajn a zároveň zvláštní. *Musí se tomu lehce zasmát.* Když ji spolu se mnou vybrali, moc jsem nevěděl, jak na to mám reagovat. Bylo jisté, že pokud se nebudeme chtít jenom tak vzdát a zkusit vyhrát, tak stejně bude moct vyhrát jen jeden z nás a věřte mi, kdyby se se mnou opravdu dostala do finále, nestál bych tu dnes já, ale ona. Měla velmi bojovného ducha, i díky tomu se dostala tak daleko. Byl jsem pro ni špatným spojencem, tím jsem si jistý a do teď toho lituju, hrozně moc. V aréně jsem prostě myslel jenom na sebe, nebudu se tajit s tím, že jsem dost sobecký a tam se to prostě ukázalo. Došlo mi to až později, že jsem ji několikrát bezohledně nechal samotnou. I když jsem ji nezabil, za její smrt se cítím být zodpovědný a příšerně mě to mrzí. Říkám vám, že tahle holka by v životě dokázala velké věci, kdyby jí nebyl sebrán takhle brzy. Vždycky na ni budu vzpomínat v dobrém a doufám, že vy také. *Pro jednou to všechno opravdu myslí upřímně. Je vidět, že se mu to neříká zrovna lehce a slova z něj lezou jako z chlupaté deky. Je mu to vážně líto.* Jinak od vítězství se mám dobře, jenom mi fakt chybí život v kraji. Pro ty, co to nevíte, přestěhovali mě úplně mimo do nové vesnice vítezů. Jako jo, nemůžu si stěžovat, ale není to domov. *Nesouhlasně zakroutí hlavou.* Ten bude vždycky tady, to se nikdy nezmění. *Dá ruku na srdce a mírně se usměje.* Víte, zdejší lidé mě nikdy nepřestanou fascinovat. Máme toho v hlavách opravdu hodně a sledovat, jak nám teď všechno hezky jde od ruky je fakt fajn. Jsem na nás moc hrdý, no, co na nás, na vás! Já jsem zatím nic neudělat, kromě vyhrání jedné soutěže. *Pokrčí rameny a zasměje se tomu.* Vy jste ti praví hrdinové a měli byste být oslavování mnohem víc, než já. *Ukáže na dav před sebou. * Tak buďte pořád svoji, prosím. Snad se brzy uvidíme. *Ukončí svůj proslov a s úsměvem odchází z pódia.* +3

Omar Wesmyron*Dnes pro změnu přistoupí k mikrofonu zase jako poslední. Na tváři má však zářivý úsměv,* jsem strašně rád, že vás tu mohu dnes pozdravit a něco málo vám říct, *podívá se po náměstí.* Jmenuji se Omar Wesmyron a společně se Sigourney se nám podařilo vyhrát šesté Pentagames, *představí se ještě tak v rychlosti.* O vašem kraji jsem toho mnoho slyšel a vážně jsem byl zvědavý na celé tohle místo, *roztáhne ruce, aby svým slovům dodal váhu a ještě se i hlavou rozhlédne všude kolem. Nahoru a do stran, než znovu skončí pohledem u obyvatel, kteří se sem přišli podívat,* získali jste v posledních letech obrovskou popularitu a já už plně chápu proč, *kývne hlavou, na tváři mu stále hraje úsměv.* Máte to tady krásné a vaše chytré hlavy nám neustále něčím usnadňují život, kde bychom bez vás jenom byli? *nechá tuhle řečnickou otázku viset ve vzduchu.* Bohužel z našeho ročníku se k vám již znovu nepřipojí Trixie, *podívá se na podobiznu zesnulé dívky,* ani Henry, *přesune pohled i k obrazu chlapce.* Vím, že vám to ani jednoho z nich nevrátí, *míří to především k jejich rodinám, ale koukne se i na někoho v davu,* ale nemohu udělat více než vám popřát upřímnou soustrast, *sepne ruce před tělem a sklopí k nim na okamžik pohled.* Oba se se svým osudem statečně prali a udržovali dobrou pověst vašeho kraje, takže si určitě zaslouží, abyste na ně byli pyšní a pamatovali na ně jen v tom dobrém, *kývne hlavou.* Takhle to bohužel ale v životě chodí. Když však vidím váš obrovský pokrok, který jste doposud udělali, *pousměje se,* v žádném případě o vás nemám strach. Máte jednoho úžasného vítěze a nemyslím si, že Tyrellem to jen tak skončí, *podívá se především do prvních řad,* vydržte v tom jací jste. Nikdy se nevzdávejte, i když si budete myslet, že to nezvládnete, pamatujte, že aréna není jen o síle, *pokrčí trochu ruku a zatne ji v pěst, aby naznačil svaly,* ale i o tom, co máte tady, *ukazováčkem si lehce poklepe na spánek a poté se zářivě usměje,* děkuji slovo a zatím se tu mějte krásně, určitě se sem za vámi brzy přijedu podívat, *mávne jim na rozloučenou a odstoupí od mikrofonu pryč.* +2



Tyrell Gilbert*Rychlým krokem se vydá na pódium, zastaví se u mikrofonu a bez delšího zdržování začne mluvit.* Zdravím, jmenuji se Tyrell a jsem vítěz 134. ročníku Hunger Games. *Představí se a nechá za tím malou pauzu.* Oba vaši splátci byli výborní, ale to vy určitě víte. Setkal jsem se jak s Halcyone, tak s Tristonem. Jsem vděčný, že mě nezabili hned první den. Měli možnost, ale neudělali to. *Zakroutí hlavou, jako by tomu nevěřil.* Dodnes pořádně nechápu proč. Samozřejmě si nestěžuju, ale rozhodně mi to dost vrtá hlavou. Místo toho se mnou Halcyone uzavřela dohodu, kterou já jsem ovšem moc nectil. Snažil jsem se, ale nejsem tak dobrý,jako byli oni a nejspíš nikdy nebudu. Jak Halcy zemřela,o tom moc informací nemám. I tak bych jí chtěl vyjádřit velký respekt za to, že se dostala tak daleko. O Tristonově smrti toho vím poněkud víc. *Opět na chvíli svou řeč zastaví, aby si promyslel, co vůbec dál řekne.* Byl jsem to já, kdo ho zabil a ano, bylo to dost nefér. Kdybych neměl ty kryominové rukavice, neměl bych žádnou šanci, tím jsem si téměř úplně jistý. I s těmi rukavicemi jsem měl obrovské štěstí. No, o tom vlastně celé mé vítězství bylo, o štěstí. Triston si to vítězství zasloužil víc než já, ale v tomhle případě to nebylo o tom, kdo si co zaslouží. Byl to velmi těžký soupeř a já na finále s ním nikdy nezapomenu. Je mi líto, že jeho život musel skončit zrovna takhle, určitě to byl fajn kluk. Bohužel byl to buď můj život, nebo jeho a já jsem umřít nechtěl. Snad pro to jednou najdete pochopení *Tváří se při tom opět hrozně vážně, chce, aby to všechno vyznělo s úctou.* Co se Dvojky týče, mám pro vás obrovský obdiv. Vážně, vždyť se na sebe podívejte, jste perfektní! Sledovat vás ve Hrách je vždycky radost, protože ty boje děláte zajímavé. *Zní dost nadšeně, myslí to úplně vážně, že k nim chová obdiv.* Jak jsme dnes projížděli vaším krajem, zjistil jsem, že to tu máte fakt super. Architekturou mi to tady připomíná trošičku Trojku a to je u mě vždycky plus. *Usměje se.* Nemohu k vám směřovat nic jiného, než chválu. Prostě si myslím, že by bylo moc fajn tady žít a vy všichni máte velké štěstí, že tu možnost máte. *Opět udělá malou pauzu.* To je ode mě vše, nechci zdržovat, máte tu vlastního vítěze. Tak zase někdy nashle! *Rozloučí se s úsměvem a odchází pryč* +3

Omar Wesmyron*Vydává se rovnou k mikrofonu,* zdravím vás obyvatelé mého milovaného kraje, *zní naprosto nadšeně a jeho výraz ve tváři je také pořád nadšený.* Společně s Gunnerem, Sigg a Nadirem jsme se rozhodli zavzpomínat si trochu na staré časy a běželi jsme celou cestu až na náměstí, *pozorný člověk by si mohl všimnout, že se mu trochu leskne čelo od potu.* Za to bych vám chtěl poděkovat, *pohledem vyhledá všechny tři zmíněné,* a zároveň i těm, kteří mi fandili během arény, *všem pošle jednu obrovskou vzdušnou pusu, aby dal najevo, jak velmi si toho váží. Sundá mikrofon ze stojanu a chytí ho jen do ruky, aby mohl pěkně chodit po pódiu,* jmenuji se Omar Wesmyron a poslední Hladové hry jsem vyhrál se Sigg, *rukou pokyne ke svojí sestře,* kterou jistě moc dobře znáte, neboť se tady narodila a vyrůstala, *usměje se na ni naprosto nefalšovaně, je na něm vidět, že je na ni vážně pyšný.* Měl jsem teď možnost poznat, jak žijí lidé v jiných krajích a vůbec se to nedokáže rovnat s tím, jaké to tu máme my, *jeho slova zní strašně dramaticky,* ani nedokáži slovy vyjádřit, jak moc pro mě znamená, že jsem právě odsud. Náš kraj je úžasný naprosto ve všech směrech, *podívá se na obyvatele a čeká jestli s ním budou souhlasit,* máme jedinečnou možnost tréninku, *rukou ukáže někam doprava,* bezpečné místo pro výchovu dětí, *pro změnu ukáže někam doleva,* ale to nejdůležitější, co nám nikdo nikdy nevezme je náš bojovný duch, *teď ukáže směrem k davu před sebou,* jsme úžasní ve všech směrech a naším úkolem je přesně to, abychom to všem ostatním dokázali, *poví naprosto sebejistě.* Mohu vám slíbit, že jako mentor se budu snažit odvádět co nejlepší možnou práci, být všem splátcům oporou, kterou budou potřebovat. Dlužím to svému kraji, dlužím to vám, *roztáhne ruce směrem k náměstí,* budu se snažit, abychom našich statečných bojovníků ztráceli co nejméně, *ujistí je, jeho slova zní dost přesvědčivě, protože on sám jim věří.* Bohužel v mém ročníku jsme o jednu takovou přišli, *trochu si povzdechne.* Byla jí moje sestra Retha, *připomene, kdyby někdo nevěděl,* a před ní to byla Halcyone s Tristonem a před nimi ještě Bumpey, *jak říká jejich jména, tak se zároveň dívá i na jejich portréty,* a takových bylo ještě spoustu, *zavře na chvíli oči.* Věřím, že ale většina z nás cítí, *začne při těchto slovech chodit po pódiu,* že právě proto jsme se narodili. Abychom hrdě, *pozvedne bradu trochu výš,* reprezentovali náš kraj, *lehce se pousměje.* Vsadím se, že se tu nenajde jeden člověk, který by neměl soutěživého ducha, *podezřívavým pohledem přejede náměstí, jestli se třeba někdo nepřihlásí.* I Retha byla taková. Byla to cílevědomá, nezávislá a silná dívka, která se nebála utkat s nikým a s ničím, *pousměje se, když si na tu její kuráž vzpomene,* vždycky si ve všem uměla poradit, *při těchto slovech dojde až k okraji pódia a seskočí z něj, mikrofon stále pevně drží v rukou.* Zvládla zdolat překážky, před nimiž by to mnozí dávno vzdali, *prochází mezi lidmi a zatímco mluví, tak se dívá na ty, které míjí a usmívá se na ně,* byla prostě svoje, *vydechne, když dojde až k té její podobizně. Na chvíli se odmlčí. Z vnitřní kapsy bundy vytáhne svíčku ve tvaru písmene R a položí ji na to vyvýšené místo, kde stojí matka a za ní se promítá obraz Rethy. Vytáhne ještě zapalovač, aby svíčku mohl zapálit. Chvíli kouká na ten plamínek,* mrzí mě to, *špitne. Tím, že má mikrofon spuštěný podél těla, tak to není slyšet. Poté se otočí na patě a stejnou cestou se vrací zpět k pódiu,* všichni do jednoho tady, jsme připraveni, *vyskočí nahoru na pódiu a snaží se při tom pořád působit ladným dojmem. Hned se otočí čelem k náměstí,* jsme nebezpeční a víte co? *položí takovou řečnickou otázku, při níž lehce natočí hlavu na stranu,* nevyplácí se nás podceňovat, *vykřikne a zvedne ruku divoce do vzduchu.* Děkuji vám za pozornost, *hluboce se ukloní a roztáhne u toho i ruce. Nakonec vrátí mikrofon zpět na svoje místo a ustoupí dozadu, stále s nehasnoucím úsměvem na tváři.* +3

Gunner Cosgrove*Vystoupí energicky nahoru a cestou mává všem přítomným. Dovolí si poukázat čirou radost, protože to tak doopravdy pociťuje.* Zdravím lidi! *Pozdraví všechny, když se dostane ke stojanu s mikrofonem.* Jsem Gunner Cosgrove a byl jsem ve 133. ročníku Hladových her! *Představí se, ačkoli by ani nemusel, je to prostě slušnost.* Nevíte, jak jsem zase rád zpátky. Jak již tady Omar sám označil náš kraj za nejlepší, sdílím s ním stejný názor! *Potom se otočí kamsi ke schodům, kde vyhledává obličeje svých kamarádů, ale potom se zase otočí a věnuje plnou pozornost krajanům a taky rodinám zesnulých.* Dvojka je nepochybně mým nejoblíbenějším místem a jste to právě vy, co jí dělá ještě lepším. *Pohledem stočí k fotografii Bumpey, kde se jeho rodiče nenacházejí a je to tam úplně prázdný. Čekal to, ale je to takové smutné.* Bylo to nešťastné, že se se mnou do arény dostala právě Bumpey. Kdybych jenom čekal na dobrovolnictví, mohlo to dopadnout jinak. Jenže tady je úplně zbytečné mluvit o coby kdyby. Stalo se a čas a činy nenavrátíme. Můžeme žít dál a to je zcela v pořádku. *Přikývne, aby si tím i sebe přesvědčil.* Zasloužila si toho mnohem víc, ale Bumpey ani Halcyone mi nikdy ze srdce nevymizí. Vždycky budou s námi ti, kteří nás milovali a my miluje je! *Pousměje se a pohledem sjede první řady, aby si zapamatoval nějaké jedince, když jsou už takhle vepředu.* Triston, Halcy... Glaedr. *Vzpomene si na ní, když vidí její obraz.* Rozhodně i Nerva, *zmíní ji, i když ji neměl možnost nikdy poznat,* byli statečnými bojovníky a nepochybuji, že je to i ve vás! Pro budoucí dobrovolníky i nedobrovolníky se vynasnažím být dobrým mentorem. A samozřejmě nezapomeňte mezi tréninky i žít! *Zasměje se a mrkne do davu nemířeno na konkrétní osobu. Následně pomalu couvá a obě ruce pozvedne do vzduchu, aby jim ještě všem zamával a poté nechá prostor Sigg.* +3

Sigourney Wesmyron*Když oba skončí, tak není už jiná možnost, než se k mikrofonu vrhnout. Taktéž jako kluci poukazuje nadšení z toho, že tady může před nimi stát.* Čau! *Pozdraví je rebelsky a i stejným stylem se zatváří.* Za svůj život jsem stihla vystřídat tři kraje. Tři super kraje, i když prvně jsem s tím měla celkem dost velký problém, protože Dvojka je očividně nejlepší. *Udělá takový ten hraný výraz, že je to přece samozřejmost a jinak to ani nejde, aby nebyli nejlepší.* Jak už jistě víte, momentálně jako vítěz patřím Sedmičce. Pro jejich budoucí splátci se budu velmi snažit, ale jen mezi námi, budu fandit i vám. *Mrkne do davu, protože je to její kraj a na tom se nic nezmění.* Co se týče Rethy. *Odmlčí se a musí se nadechne hluboce, aby vůbec dokázala něco říct. Nezvykle je na ní vidět nějaká ta emoce, ale je to nepatrné, že by si toho pozorný člověk sotva všiml.* Je mi líto té ztráty. Nechtěla jsem vám brát kamarádku, ale vítězství jsem chtěla pro sebe. Doufám, že je to pochopitelné. *Podívá se do davu, protože nějak usuzuje, že Retha nějaké kamarády měla. Poté pohledem stočí k její matce a té věnuje dlouhý tichý upřený pohled, jak kdyby se jí vysmívala. V tento moment je asi zcela nemístné, aby se pochlebovala smrti své sestry, ale nemůže si prostě odpustit se cítit dobře, že ta megera ztratila někoho, na kom jí určitě záleželo. Je prostě zlý člověk a je si se sebou spokojená.* Plno lidí, které dnes vidím právě tam. *Rukou nasměruje k digitálním obrazům zesnulých.* Jsem znala velice dobře. Neviděla jsem se s nimi dlouho, ale nezměnilo to nic na tom, že byli v mém životě důležití. A jejich ztráta mě velice mrzí. *Na okamžik sklopí oči, aby si promyslela další slova.* Lidé přicházejí a odcházejí. Doufám, že u vás budou další přicházet, protože jste úžasní a nepochybuji o vašich schopnostech, které mnozí z vás v aréně ukážou. Těším se, co dalšího o vás uslyším a nejsou na to slova, abych popsala, jak to tady miluji! *Poví nahlas s radostným tónem a pošle publiku vzdušné pusinky.* Děkuji za vaši dnešní pozornost a mějte se bando! *Ležérně zasalutuje a odebere se pryč z pódia.* +2



Gunner Cosgrove*Dnes vystoupí na pódium jako první a vezme mikrofon ze stojanu.* Zdravím Jedničko! Jsem Gunner Cosgrove, vítěz 133. Hladových her. *Pozdraví a zasvětí je do základních informací.* Vaše splátce si z mého ročníku moc nepamatuji. Vzpomínám si jen střípky ze setkání s Marshallem. Toho v aréně zabil splátce ze Trojky. Nevím, jak se to přesně stalo, ale mohl se dostat dále. *Odmlčí se a přitom stočí pohled k rodině Yilairy.* Vaše dceři se muselo vést úchvatně, když vím kolikátá v pořadí byla. Bohužel, stihli ji crankové stejně jako moji sestru. Neměl jsem možnost jí potkat, ale to je možná dobře. *Přestane mluvit a dlouhou chvíli mlčí. Neví, co jim říct, ale pak ho přeci něco napadne.* Měli byste se vzpamatovat. *Začne poněkud nepříjemně a zamračí se, ale pak se mu na obličeje vytvoří úsměv.* Čtyřka vás už předběhla, je na čase, abyste to tady změnili. Jo, můj kraj je lepší. *Nemůže si pomoct je trochu popíchnout.* Ale tak nemůžete být horší jak ryby! *Pokouší se je trochu rozproudit a povzbudit.* Musím dodat, že je váš kraj opravdu krásný. Jinak děkuji za vaši pozornost a na shledanou! *Rozloučí se a pozvedne pravačku s roztaženou dlaní, načež odchází pryč z pódia.* +1

Sigourney Wesmyron*Vyskočí na pódium a rázně dojde k mikrofonu.* Zdravím Jedničko! Jste super! *Řekne na úvod, ale není to nějak vůbec určeně k nim. Pořád je myšlenkami někde ve Dvojce, ale vypadá u toho přítomně.* Jsem Sigourney Wesmyron z Druhého kraje. *Přeřekne se, ale nějak tomu ani nevěnuje pozornost. Ono je to i pravda, takže se až tak moc nezmýlila.* No, *sjede přívětivým pohledem hlouček lidí, co je u pódia nejblíže.* Jak víte nebo nevíte, vyhrála jsem poslední Hladové hry s Omarem. *Pohledem se ho snaží vyhledat a usměje se na něj. Potom se dostane zase nějak do reality a stočí se k rodinám zesnulých.* Kirsten a Naethan. *Vzpomíná na ně a zasměje se.* Jo, s Naethanem si pamatuji, že byla velká sranda. Ono to bylo dobrý a všechno, dokud jsme se neviděli v aréně. I tak jsem si to užila, a kdybychom se sešli při jiné události, tak bychom třeba byli i kamarádi. *Pokrčí rameny, sama neví, ale to už není teď vůbec podstatné.* Kirsten jsem potkala ještě před arénou. Moc slov jsme mezi sebou neprohodily. Nestalo se tak ani v Kapitolu a v aréně jsem na ni narazila jen jednou, ale to už umírala, tak jsem s ní moc času nestrávila. *Mlaskne skrz zuby a vydechne posmutněle.* Je to nešťastné, ale máte úžasnou vítězku Wynter. *Řekne zcela upřímně, protože si to o ní zatím myslí. Prohlíží si lid na náměstí a snaží se zapamatovat nějaké obličeje, které třeba někdy uvidí v aréně.* No, je toho tolik, co bych vám mohla říc-t. *Nedokončí větu, když si povšimne známé osoby.* Francisi? *Podiví se, protože ho na náměstí nikde ještě neviděla. Také si moc dobře všimne toho, jak sahá na tu blondýnu. Uchechtne se a otočí se k lidu. Dlouho na ně mlčky kouká a chce to ještě dokončit, ale nějak se nezmůže a zamračí se.* Končím. *Poví stroze a nepříjemně, a pak zkope dolů ten stojan s mikrofonem. Pak se odebere pryč, protože jí to tady najednou vůbec nebaví.* +2

Omar Wesmyron*Rázným a sebejistým krokem přistoupí k mikrofonu,* zdravím vás, je od vás velmi hezké, že jste se dnes na nás přišli podívat, *udělá takové to hrané gesto, jako by si snad otírat slzičku dojetí,* mé jméno je Omar Wesmyron, *představí se, nic více neříká, neboť to už zmínila Sigg před ním.* Tak jsem konečně tady, *roztáhne ruce,* v tolik opěvované Jedničce! *tuhle větu pronese tak, aby ji každý slyšel,* vždycky jsem byl zvědavý na to, jaké to tu máte, *zazubí se. Potom ale zase na chvíli trochu zvážní.* Poslední hry má většina z vás jistě dobře v paměti, *přejede pohledem prvních pár řad, které jsou pódiu nejblíže,* takže nebudeme chodit kolem horké kaše, *pousměje se.* Kirsten a Naethan oba měli příjmení Wesmyron, stejně jako já, *při zmínce o těch dvou se podívá na jejich podobizny,* oba jsem znal pouze z vyprávění svého otce a neměl možnost je nějak poznat blíž, *přizná,* i přes to to byli dva jediní nevlastní sourozenci, které bych byl schopný zpětně nazvat sestrou, *chvíli se pohledem zdrží u portrétu Kirsten,* a bratrem, *koukne se jen krátce na Naethana,* byli to rození bojovníci, *kývne hlavou.* S Naethanem jsme měli jednu věc společnou, *na okamžik zavře oči, takže to může vypadat, jako by ho to třeba bolelo říct a taky je to pravda, jen z trochu jiného důvodu. Moc hezkých slov se mu o Naethanovi říkat nechce, ale nemá na výběr,* oba bychom byli schopní zabít každého, kdo by naší sestře zkřivil vlásek, *pokusí se při tom lehce pousmát a najít pohledem Sigg. Potom ale pokračuje dál,* musel jsem je zabít, ale věřím, že oni by udělali totéž, protože víte proč? *koukne se s tázavým pohledem na ty lidi na náměstí.* Protože takhle jsme vychovaní, abychom zabíjeli. Naším cílem by mělo být vyhrát Hladové hry a zneškodnit každého, kdo se nám postaví do cesty, *mluví teď docela nahlas, aniž by si to uvědomoval,* nejde o bohatství, *mávne nad tím rukou, jako by to bylo něco nepodstatného,* ale o ten pocit, ten úžasný pocit, že jste dokázali něco velkého, *sevře dlaň v pěst,* ten je k nezaplacení, *v koutku úst se mu objeví malý úsměv.* Rvěte se a nenechte nikoho si myslet, že Jednička, *název kraje dost hlasem zvýrazní,* ztrácí na své prestiži, *s úsměvem těm lidem věnuje poslední pohled,* mějte se tu krásně, *zamává jim ještě, když odstupuje od mikrofonu pryč.* +2

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92