Monday, July 23, 2018

6th Pentagames - Rozhovory


V sálu se uklidní, ale nejprve, než přijdou na řadu splátci, tak se napromítá několik věcí - respektive reklamy, ukázky na filmy či cokoliv jiného tomu podobné. Všechno v Kapitolu je teď prakticky reklamní a lidé si na to postupně zvykají, že všechny možné reklamy hltají. To se týče hlavně novinky od Gabi Peréz, která kromě toho, že sponzoruje kosmetiku MAC, tak nám prozradila i něco málo o sobě a taky svůj umělecký um. Pro mladé generace tu je také novinka s barvičkami na vlasy, kde mimo jiných známých tváří jako Avacyn, je i vítěz Gunner Cosgrove. Dokonce i někdo, kdo je dávno po smrti, si stihl ještě před arénou střihnout roličku pro novou kolínskou - Sebastian Santagostino. A v neposlední řadě také jednu s Torianou Mikaelson, která je současně velmi trendy, tentokrát přichází s trendy sluchátky.

  • 1. kraj - Kirsten Wesmyron & Naethan Wesmyron
    • Body → rozhovor: [7/10] x [8/10] - oblečení: [6/10] x [6/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Červená tartanová elegance featuring černý semiš. Dívka má ještě retro červené brýle, aby byla šik. | Designér: Laoghaire Nogard

*Přichází na pódium a srší z ní samá radost, dnes jako vždy má na sobě elegantní nové šaty a svoje vlasy si nechala sčesat do vysokého culíku. Může konečně započít poslední večer se splátci z prvního profesionálního kraje.* Dámy a pánové, celý Paneme! Vítám vás u rozhovorů se splátci letošního 135. ročníku Hladových her! Jste připravení?! *Zařve do mikrofonu, aby se to rozlehlo po celém sálem. Potřebuje publikum povzbudit k potlesku.* Přivítejte prosím první miláčky, Kirsten Wesmyron a Naethana Wesmyrona! *Sama jim zatleská a jde naproti nim, aby je mohla doprovodit ke křeslům. Sama si pak sedne a uvelebí se v tom.* To je parádička, že se vás sem slezlo tolik s podobným příjmením. *Usměje se, ale ve tváři je vidět lítost. Pravděpodobně hraná, ale účinná.* S ostatními sourozenci jste se již setkali, jaký máte s ostatními vztah a jak to máte mezi sebou? *Zeptá se je.* Jsou to vřelé vztahy či nikoli? *Na tváři se jí objeví spiklenecký výraz. Menší drama televizním obrazovkám nikdy neuškodí.*

Naethan Wesmyron: *Uslyší svoje jméno. Zhluboka se nadechne a vyjde na pódium. Zamává do publika a oslní je svým úsměvem, než si sedne do křesla a pohodlně se usadí. Není rozvalený jak nějaký buran, ale zároveň působí uvolněně. Na její první poznámku nějak nereaguje, jen se usmívá a přikývne. Sice by to sám jako parádičku neoznačil, ale Kapitolu se to zřejmě líbí. Jak jinak. Když se zeptá na první otázku, je na něm vyloženě vidět, že to čekal. Začne s tou příjemnější částí.* Já s Kristen se známe v podstatě odmala, trénovali jsme spolu ve výcvikáči. A věřte mi, když vás sourozenec opravdu štve, není nic lepšího, než ho zmlátit při tréninku. Takový malý tip ode mě. *Mrkne do kamer a pak se usměje na Kirsten.* Takže my dva se máme rádi. Opravdu. *Zazubí se na moderátorku. Nic méně při odpovědi na další část otázky poněkud zvážní. * S ostatními sourozenci je to trochu těžší. Za vřelé bych naše vztahy určitě nepovažoval. Je pro mě horší s nimi udržovat pěkné rodinné vztahy, když akorát tak závidí… Ups. *Přikryje si pusu a zatváří se, jako by prozrazoval něco, co neměl. Musí předvést něco zajímavého pro publikum. Hned ale pokračuje dál, jako by neřekl nic zvláštního. Chtěl by pokračovat, ale nechá to tak. Teď nebude šťouchat do vosího hnízda.* Alespoň z mého pohledu, nevím, jak to máš ty… *Podívá se na Kirsten a nechá jí odpovědět.*

Kirsten Wesmyron: *Když zaslechne své jméno, vydá se sebevědomým krokem na pódium. Moc dobře si uvědomuje, jak jsou rozhovory důležité, tedy se opravdu snaží působit jako úplně jiná,r sympatická Kirsten. Na tváři jí září malý úsměv, dokonce publiku i párkrát zamává, je to ovšem velmi decentní a rozhodně tím nepůsobí jaké nějaká vyjevená malá holka. Moderátorce kývne na pozdrav a vydává se s ní ke křeslům, kde si spolu s Naethanem sednou. * To opravdu ano. * Kývne na souhlas a zasměje se té poznámce o příjmeních. Opravdu jí to vtipné přijde, takže to působí naprosto přirozeně. Kouká, jak její bratr odpovídá na první otázky a pouze občas přikývne. * Vtipný, protože jsi to většinou ty, kdo skončí s nakopaným zadkem. *Rýpne si do něj, ale je vidět, že to myslí ze srandy. Je to prostě to typické sourozenecké pošťuchování.* Náš vztah s Naethanem bych určitě označila jako pozitivní. *Usměje se na něj, když ta slova říká, aby bylo vidět, že to myslí naprosto vážně a není to jenom nějaká hra pro obecenstvo. * Co se dalších sourozenců týče, tam to tak slavné určitě není. Nechci to tady nějak rozďoubávat, *Je na ní velice vidět, že přesně to chce udělat.* ale jak Naethan říkal, bohužel nám trošku závidí a my pak nemáme šanci s nimi udržovat lepší vztahy. *Na obličeji má posmutnělý výraz a zavrtí při tom hlavou, jako by ji to snad mrzelo. * Je to škoda, no ne? *Obrátí se s tázavým výrazem na obecenstvo a následně na Naethana a moderátorku. *

*Zasměje se, i když vlastně ani neví čemu. Prostě se jimi tak baví, protože jsou to děti ministra obrany, musí aspoň předstírat, že si s nimi sympatizuje, což není daleko od pravdy. Profesionální kraje má ráda a hlavně, když jsou to pohlední lidé.* Očekávám, že vy dva budete spolu ve spojenectví. Máte nápad nebo vymyšlenou strategii, se kterou byste se s námi podělili? *Vyzvídá opatrně, ale nesnaží se tak, aby to vypadalo, že po nich chce celý plán*. Třeba, jestli se více budete soustřeďovat na své sourozence, kterých v tomhle ročníku není málo.*Zachichotá se, protože jich je vlastně skoro polovinu.* Nebo na ostatní, kterým v žilách nekoluje vaše krev?

Naethan Wesmyron: *Souhlasně přikývne.* Spojenectví rozhodně plánujeme. Pokud se teda něco nezměnilo. *Pobaveně se podívá na Kirsten.* Co se týče strategie, zatím jsme nad tím tak do detailu nepřemýšleli. Nebo možná ano, ale víc nebudu prozrazovat. *Usměje se, možná může působit trošku tajemně, což také chce.* Ale rozhodně neplánuju se zaměřit jen na sourozence nebo ty ostatní. To by bylo nefér, kdybych útočil jen na své sourozence a všechny ostatní ignoroval, nebo naopak, nemyslíte? *Mrkne na publikum.* Je mi líto, že jsme se tady tak sešli všichni. Alespoň si myslím, že jsme všichni, ale člověk nikdy neví. *Nadhodí malý vtípek. Směrem na jejich otce. * Každopádně, za jiných okolností by jsme možná mohli mít dobré vztahy a být sourozenci. Ale tady platí jiná pravidla, i z rodiny se stávají soupeři. Není mi to vůbec příjemné, ale je to tak.* Tváří se hrozně smutně, jakože ho to strašně mrzí.*

Kirsten Wesmyron: *Odkývne svému bratrovi spojenectví. * Určitě budeme spolu. Zářivě se usměje na moderátorku.* Jinak si to, abych pravdu řekla, ani nedokážu představit. *Řekne mile. Snaží se to tady opravdu hrát, jako by byli perfektní sourozenci a hrozně je mrzelo, že musí jít do arény spolu se svojí rodinou. Všechno to působí dost věrohodně, protože Naethan jí dobře nahrává. * To by byla ale hloupost, kdybychom tu teď prokecli svojí strategii, že? Myslím si, že si to necháme jako překvapení do arény. Mohu ale prozradit, že tady spolu s bráškou *Poplácá ho při tom po rameni. * se chystáme předvést něco jedinečného. *Mrkne na obecenstvo a sebevědomě se usměje. Vyvrací tak v podstatě bratrovo pravdivé tvrzení, že žádnou pořádnou strategii nemají. Musí přeci dav nějak navnadit, ne? * Jak Naethan říkal, rozhodně nebudeme útočit pouze na svojí rodinu, nebo naopak jen na ty ostatní. V tuhle chvíli si na to, kdo je a není naše krev hrát nemůžeme. Je to aréna a my nebudeme dělat žádné rozdíly, i když nás to možná v nějakých případech bude velmi mrzet. *Hodí do kamery jeden ztrápený výraz, aby si lid myslel, že jí snad na jejích ostatních sourozencích záleží. *

*Tak to by bylo. Musí se spokojit s tím, co od obou získala a je tak nějak nadšená, nemá na výběr.* Co očekáváte od arény? Na co se tam nejvíce těšíte a jestli vyhrát Hry byl váš životní sen? Jsou přeci dva vítězové, budete to právě vy? *Prohrábne si vlasy a nemůže si pomoct po Naethanovi hodit oči, takže při téhle části se vůbec na Kirsten nedívá. Vypadá to dokonce, že jí úplně ignoruje.*

Kirsten Wesmyron: *Neváhá a první se tentokrát slova chopí ona. * Očekávám rozhodně něco velmi speciálního. Aréna je vždycky neskutečně dobře zpracovaná a letos předpokládám, že to bude ještě lepší. Přeci jen, jsou to Pentagames, no ne? *Řekne, jako by to byla ta nejvíce úžasná věc na světě. * Těším se úplně na všechno. Beru to jako takovou výzvu, na kterou se připravuji od útlého věku. *Pokrčí rameny, jí tohle všechno opravdu normální připadá, tedy to nebere ani jako arénu, ale pouze jako svůj další cíl. * Je celkem jasné, že bych vyhrát chtěla. Všem to muselo být jasné, když jsem zvedla tu ruku v den sklizně a přihlásila se dobrovolně. Nejsem žádnej blázen se sebevražednýma sklonama, to fakt ne. S dovolením teď budu mluvit i za Naethana, šli jsme sem oba kvůli výhře. Myslím si, že máme velké šance stát se letošními vítězi. Přeci jen, máme k tomu perfektní předpoklady. *Věnuje publiku trochu samolibý úsměv a ještě chvíli na těch lidech pohledem zůstane. * A pevně doufám, že vy nás v tom budete podporovat. *Trošku laškuje s obecenstvem a snaží se je opravdu navnadit na to, aby jim fandili. Všímá si, jak se jí moderátorka nevěnuje a na chvilku z ní opadne úsměv, brzy se ale zase vzpamatuje. Vyčká ještě, jestli něco řekne Naethan a poté se zvedne, protože jejich čas na pódiu se blíží ke konci. * Nebudu se loučit, přeci se určitě brzy uvidíme. *Věnuje publiku a kamerám poslední sympatický výraz a vyrazí opět sebevědomým krokem do zákulisí. *

Naethan Wesmyron: *Nad touto otázkou se musí trochu zamyslet, takže ocenil, že Kirsten začala tak rychle mluvit. Poslouchá ji a občas souhlasně přikývne.* No, já od arény rozhodně očekávám to, že moje očekávání předčí, jestli to dává smysl. Tvůrci si každý rok dávají velice záležet a tento rok jsou Pentagames, takže očekávám překvapení za každým rohem. Vlastně i na rovné cestě. *Zasměje se svému vlastnímu vtipu. * Vyhrát vždycky byl můj životní sen. *Přizná bez okolků, nikdy se tím netajil. * Konec konců, trénuju na ně celý život a přihlásil jsem se dobrovolně. Takže jak řekla Kirsten, já i ona máme stejný cíl a to vyhrát. Kdybych to neplánoval, tak bych tu dnes neseděl. A to by byla přece škoda, ne? *Mrkne na moderátorku. To, jak na něj kouká, mu očividně lichotí.* Myslím, že máme slušnou šanci stát se s Kirsten vítězi. I když konkurence je vysoká, troufám si tvrdit, že to dotáhneme daleko. Myslíte si to taky? *Usměje se nejprve na Kirsten, pak do publika, od kterého čeká pozitivní reakci*.Tak, to by bylo. Uvidíme se. *Usměje jak na kamery a publikum, tak na moderátorku a odchází společně se svou sestrou, bok po boku, jako spořádaná rodinka.* 
  • 2. kraj - Retha Wesmyron & Omar Wesmyron
    • Body → rozhovor: [6/10] x [8/10] - oblečení: [9/10] x [9/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Splátci září tyrkysem a modrou. Horní části oděvu jsou vyrobené z nabarveného umělého kožichu, je velmi příjemný na dotek. Dolejšek je tvořený převážně z polyesterové vlákniny a taky trochu z elastické. | Designér: Laoghaire Nogard

Retha Wesmyron: *je nervózní jak něco, ale je to na ní znát jenom tím, že má sepnuté ruce za zády. Kdyby si je totiž nedržela, tak se jí budou klepat jako nějakému ratlíkovi. Ale cítí se o dost líp díky tomu, že nemusí být navlečená v nějakých hadrech a že pořád vypadá hezky. Ta stylistka je fakt dobrá. Jakmile uslyší svoje jméno, tak se pořádně nadechne, ještě naposled se podívá na Omara a snad poprvé v životě se na něj usměje. Snaží se do toho úsměvu vložit co nejvíc naděje, že to zvládnou, hlavně že to zvládne ona, ale jak není zvyklá se usmívat, tak její úsměv má prostě jenom jeden výraz. Pak si rozpustí ruce a napochoduje na pódium jako voják.* Dobrý den. *pozdraví rovnou, jak je naučená. Obnoví úsměv a kecne si naproti Nyx, na kterou chvíli dost nevybíravě zírá, ale jakmile si to uvědomí, tak se hned podívá někam na obecenstvo.*

Omar Wesmyron: *Upravuje si ještě svoje oblečení, aby všechno bylo perfektní a nic nikde nedělalo neplechu. Potom už jen vzpřímeně stojí a čeká. Ruce má sepnuté za zády, stejně jako při sklizni v kraji. Neubrání se ani tomu, aby se podíval na Rethu. Jakmile si všimne toho, že i ona má ruce sepnuté za zády, tak jí dá ruku kolem ramen a na chvíli si ji přitáhne blíž k sobě,* sluší ti to, *pousměje se na ni a vtiskne jí pusu na čelo,* neměj strach, *jeho hlas zní vyrovnaně a pevně. Jakmile však uslyší jejich jména, tak ji nechá jít jako první. On vychází hned v závěsu za ní a první co udělá, tak že zamává do obecenstva,* krásný večer Kapitole, *poví energicky a s úsměvem se dostaví až k Nyx,* krásný večer i tobě, *speciální zářivý úsměv věnuje právě jí a dokonce si dovolí jí dát i takové ty dvě přivítací pusy na tváře. Poté už se posadí na své místo a vyčkává.*

*Je to teprve začátek, ale už i tak to začíná být pěkně zajímavé. S pobaveným výrazem se otočí k publiku, aby představila další dvojici.* Prosím přivítejte naše hvězdy z Druhého kraje, Retha a Omar Wesmyron. *Zatleská jim a vyčkává na jejich entrée.* Ahoj vám oběma. Doufám, že jste si pobyt v Kapitolu užili a jste oba připravení to pořádně rozjet v aréně. Co si myslíte, že pro Vás bude největší výzvou?

Retha Wesmyron: *dost na Omara kašle, ale nemůže ho zmlátit několik sekund předtím, než začne jejich rozhovor. Tak se drží a říká si, že v aréně to nikomu divné nepřijde, až ho bude mlátit tam. Poslechne si otázku a hned že by začala.* Eeeh…

Omar Wesmyron: *Jakmile jim je položena první otázka, bez nějaké prodlevy se pustí do řeči,* za mě musím říct, že bych si tu pobyt rozhodně rád prodloužil, co si budeme povídat, Kapitol je prostě ráj na zemi, *usměje se a podívá se při tom na Rethu, potom ale pokračuje dál,* připravovali jsme se na to celý život, tak doufám, že předvedeme to, co se od nás očekává.

Retha Wesmyron: *první odpověď jí vezme Omar, tak se na něj zamračí, ale hned se nadechne, aby mohla říct i něco ona.* Jo, alespoň když někdo chodil trénovat a neflákal se jenom s holkama. *rychle vydrmolí.* Hlavně nezabít tohohle klu-

Omar Wesmyron: *Nenechá jí to ani doříct,* hlavně se nezabít navzájem, *doplní ji,* ale když už jsme to vydrželi tak dlouho, tak ještě chvíli to zvládneme, že? *provokativně se na Rethu usměje a následně pohled znovu stočí zpět k moderátorce a zvědavě ji pozoruje a čeká na další otázku.*

Retha Wesmyron: No jasně, jak bych to tam bez tebe vydržela, bratříčku? *je to asi poprvé, co mu takhle řekla, ale rozhodně to tak nemyslí, vzhledem k tomu, že má ruce setnuté v pěst, jak je naštvaná, že jí to ani nenechal doříct.*

*Nechává jim prostor k tomu, aby to všechno dopověděli, a tak jim to nekazí skákáním do řeči. Slušně přikyvuje a do toho se mírně usmívá.* Letos máte hodně sourozenců v aréně, znáte se s někým z minulosti? Vítězové jsou letos dva. Myslíte si, že letos to bude váš ročník a oba se stanete vítězi?

Omar Wesmyron: *Při zmínce o jejich sourozencích se zasměje,* to je pravda, letos je nás tu trochu přeWesmyrováno, *souhlasí s Nyx.* Ačkoli jsou to všichni naši sourozenci, *to poslední slovo pronese takovým zvláštním hlasem,* paradoxně se s valnou většinou nijak blíže neznám, jen s -

Retha Wesmyron: Jenom nekecej. *hned ho přeruší.* Thais a Siggy jsou naše ségry. Jakože opravdový ségry, ne jako zbytek těch, co mají stejný příjmení. Jsou to nejlepší ségry na světě a jestli jim v aréně někdo zkřiví vlásek, tak je po něm. *pronese spíš k ostatním splátcům. Nadechne se, že bude dál pokračovat o tom, jak budou oba vítězové.*

Omar Wesmyron: *Trochu si povzdechne a zakroutí při tom hlavou,* kdybys mě to nechala doříct, tak bych to taky řekl, *ujistí ji, trochu naštvaným tónem, ale potom se zase uklidní.* Retha má pravdu, Sigg i Thais s námi dlouho vyrůstaly, takže se nenechte mýlit tím, odkud teď jsou, *na okamžik se odmlčí,* ale občas mi tenhle příběh trochu připomíná nějakou pohádku, *zasměje se nad tím,* tak doufám, že i tenhle bude mít své šťastné happy ever after.

Retha Wesmyron: Hele nech toho! *utrhne se na něj, jak má zase pocit, že to tady celé patří jemu, a praští ho přes nohu. Pak si ale hned vzpomene na svůj včerejší trénink s Gunnem a usměje se mile a dělá, že se nic nestalo a publikum vůbec právě nebylo svědky násilí.* Bylo by to super. Jenže my jsme čtyři a vítězové jsou jenom dva. *řekne prostě, i když si to každý mohl spočítat sám. Dál už nic neříká, jak to ani sama ještě nemá srovnané, jak to udělají.*

Hmm. *Zareaguje na to neutrálně, aby někoho nějak neovlivnila.* Retho, ty jsi v poslední době dost na výsluní. Byla jsi už v Kapitolu, objevila jsi se na stránkách magazínu. *Usměje se tak vinným nevinným výrazem, když za to může zčásti ona.* Určitě sis teda dokázala získat dost fanoušků. Pověz mi ale, čím bys je tak mohla ještě zaujmout. Nějaké tajemství, které skrýváš? *Vyzvídá, načež se otočí k Omarovi a dává mu náznak v očích, že po něm chce to samé.*

Retha Wesmyron: *když ji osloví jménem, tak se výraz jejího obličeje promění na takový zaražený, jako kdyby měla v puse žábu a soustředila se jenom na to, že ji nesmí pustit.* Hmm. *pronese tupě. Koukne na Omara, fakt by teď potřebovala, aby se spíš s něčím vytasil on, protože ona fakt netuší, co by teď řekla.*

Omar Wesmyron: *Když je otázka mířená nejdříve na Rethu, tak jí nechává prostor a koukne se na ni. Jenže to si všimne jejího pohledu, tak se slova ujme on,* to si určitě získala, *souhlasí,* ale obzvláště mužští fanoušci by si měli uvědomit, že její starší bratr má krásnou sestru, ale stejně tak i výcvik, zbraň a alibi, *zazubí se a poplácá Rethu po rameni.* Myslím, že všichni máme svoje tajemství, nemám pravdu? *mrkne spiklenecky na Nyx. Poté se k moderátorce nakloní, jako by jí říkal nějaké obrovské tajemství,* jako malí jsme prý chtěli tolik pozornosti, že jsme si usmysleli, že budeme narozeniny slavit každý měsíc, takže vlastně včera měla Retha jedny ze svých dalších narozenin, ale pššt, *dá si ukazováček před ústa, jako by vůbec nevěděl, že sedí vedle něj,* já na to pozapomněl a uvědomil si to až teď.

Retha Wesmyron: *dostane se jí sice pomoci, ale možná by byla radši, kdyby Omar radši mlčel. Není zvyklá na komplimenty a je jí z toho nepříjemno. Chvíli ho sice poslouchá, ale jakmile se k ní natáhne, tak se hned oddálí, aby se jí dotýkal pokudmožno nejméně. Pak mu moc pozornosti nevěnuje a ještě chvíli si hraje s oblečením, aby získala čas, a až pak se teda pustí do nějakého mluvení.* No, já nemám moc tajemství. Tak mám bráchu a dvě ségry. *začne tak nějak. Vůbec nenavazuje na Omara, protože ho skoro neposlouchala. Vždycky, když se chce představit, tak najednou zapomene, kdo vůbec je.* Umím celkem rychle běhat a baví mě to ve výcvikovém centru. *dál mele. Problém je, že si o sobě nikdy nemyslela, že by mohla být nějaká zajímavá. Výchova jejího otce se o to postarala.* Nedávno jsem našla krabici se štěňatama, tak jsme je s Omarem zachránili. *přidá ještě historku s nedaleké minulosti a znovu se na něj podívá, jak prostě už dál neví.*

Omar Wesmyron: *Při té zmínce o štěňatech se trochu pousměje,* nikdy jsem si nemyslel, že bych byl schopný se o něco živého postarat, natož o až dost živá a energická štěňata, protože jsem měl za to, že mi umře i kaktus, ale asi mi to nějakou novou zkušenost přeci jen přineslo, *pokrčí nad tím ledabyle rameny. Potom už ale nastává chvíle rozloučení. Nejdříve se rozloučí s menší úklonou s Nyx,* bylo mi potěšením, *pousměje se na ni. Potom už se otočí směrem k publiku. Přitiskne si obě ruce k ústům a potom ruce doširoka roztáhne, takže jim všem pošle obrovskou vzdušnou pusu,* díky i vám Kapitole, jste úžasní, *to už natáhne ruku a ukazováčkem přejede po celém sále. S máváním a úsměvem na tváři se vytrácí pryč, tam odkud před chvílí přišel.*

Retha Wesmyron: *dál už tady být nechce a když ta moderátorka vypadá, že už jim nic dalšího neřekne, tak se prostě zvedne. Zase se zkusí usmát.* Naschle. *poví ještě rychle, nedělá žádný takový taškařice jako Omar a docela pádí z pódia pryč. Nebylo to sice tak hrozný, jak se bála, ale že by tam musela být, co se říct nedá.*
  • 3. kraj - Trixie Rimmer & Henry Gallagherr
    • Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [7/10] x [0/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: To co jde ze zad, tak má diodky a vysílá to uklidňující elektrické impulzy, takže by dívka neměla být tak nervózní a prostě se tam střídají barvy. Jinak má na sobě kabát, kdyby se snad v těch šatech necítila. | Designér: Incognito
  • 4. kraj - Thais Wesmyron & Magnitude Wesmyron
    • Body → rozhovor: [6/10] x [6/10] - oblečení: [5/10] x [5/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Klasická, ale přitom velmi elegantní černá barva. Tak tahle barva dominuje u obou splátců. Celistvost oblečení doplňuje ještě krásná třpytivá stříbrná. Kluk i dívka mají oba na ramenou připevněné kamínky, které hezky cinkají, když se pohnou. U dívky můžeme vidět však ještě jeden prvek, který kostým doplňuje. Jsou jím krajková kočičí ouška, která má ve vlasech a stejný vzorek krajky můžeme najít i u jejího výstřihu. | Designér: Kesame Brannan

Doufám, že stále nemáte dost letošních oblíbených Wesmyronů, protože teď zase přicházejí další zlatíčka, Thais a Magnitude! *Zasměje se a je plná energie, ještě to na ní nedolehlo ty rozhovory.* Jak jste se připravovali na arénu? *Položí jim dotaz, což není úplně ten hlavní, ale spíše na rozjezd.* Jste profesionální kraj, ale nepřihlásili jste se. Předpokládám ale, že jste na arénu pečlivě trénovali. Hodláte to letos vyhrát na plné čáře nebo to přenecháte raději ostatním sourozencům? Ještě se v těch vašich vztazích nevyznám. *Zasměje se.*

Magnitude Wesmyron: *Príde tam vystretý akoby zjedol pravítko a okolo pliec drží Thais. Usmieva sa, akoby bol majster sveta alebo tak niečo. Poškriabe sa na zátylku a sadne si do kresla. Nyx obdarí ďalším milým úsmevom.* Ahoj. *Najprv sa pozdraví a následne odpovedá.* Trénoval som u nás v centre už od útleho veku, takže si myslím, že som pripravený excelentne. *Dá do toho trošku sebavedomia, však prečo nie.* Určite sa ale postarám o to, aby vyhrala Thais. Ostatní sú mi ukradnutý. *Povie a dá svojej sestre, ktorá mu sedí po boku, pusu na spánok.*

Thais Wesmyron: *Dorazí k moderátorce a řádně se na tom svém křesle uvelebí. Necítí se moc na to, aby tady mluvila k celému lidu Panemu, ale už se tomu nevyhne. Na tváři má ale neustále přátelský výraz a je nakloněná hodně k Magnitudovi, který ji snad bude trochu stínit. Pozdraví moderátorku přikývnutím a zamyslí se nad to její otázkou. Nechá ho ale nejprve domluvit. Thais není zrovna moc dvakrát nadšená, když se tu zmiňuje o tom, že se ji bude snažit udržet naživu. I tak se tomu ale zasměje a zakrývá své uražení. Dokonce si nechá dát tu pusu od něj.* To je sice hezký, ale taky bys měl myslet na sebe. *Svým velmi jemným hláskem poví a drcne rukou do Magnituda.* Hodlám to vyhrát, ale taky ne tak, aby mě musel někdo chránit. *Řekne a podívá se na bratra.* Musím si to zasloužit. V kraji jsem na to trénovala již odmalička a připravená bych tedy být měla. *Oznámí to tak, aby z ní sebevědomí sršelo.* Mám tu ale moji sestru, Sigourney. Té bych všechno přála na světě, aby se vydařilo, a také Rethě a Omarovi. *Začervená se a podívá se na moderátorku. O Magnim není teď ani slovo, ale neřekla to, protože je tu už vedle ní a všichni si na to mohou udělat svůj názor, jaký spolu mají vztah.* S ostatními se neznám, je velká škoda, že je nebudu moct poznat. Možná v aréně, když se zrovna nebudeme mlátit. *Zasměje se tomu upřímně.*

Co předpokládáte v životě za důležité a proč? *Položí jim otázku, na který jim dá plný prostor, aby se vyjádřili sami. Nedává jim další rady, co by měli konkrétně říct. Prostě je to celé na nich.*

Magnitude Wesmyron: *Pousmeje sa a pozrie na Thais, ktorá rozpráva veľmi milo. Ešte so svojím výzorom bude mať veľmi veľa sponzorov a on sa ich bude snažiť získať tiež, lenže on nejakým frajerským úsmevom.* Dôležité v živote sú rozhodne schopnosti. Ak nijaké nemáte, ste mŕtvy alebo na dne. Každý potrebuje nejaké mať. Potom by som povedal aj rodina, lebo bez nej je človek nahraný, aj keď niekedy to nie je podľa jeho predstáv. *Potom sa opäť usmeje do kamier a pozrie na Thais, zvedavý, čo na to povie ona, keď už nasadili takéto poradie, že rozprávať začína on. Na Nyx hľadí milo a možno trošku flirtovne, ale má doma priateľku, tak to nepreháňa.*

Thais Wesmyron: *Opět nechá domluvit Magnituda, ale vše si od něj vyposlechla. Přikyvuje mu na souhlas, ale popravdě, ona by odsouhlasila úplně vše. Všimne si toho, jak tady s moderátorkou ještě flirtuje, což ji vytvoří úsměv na tváři, protože je to vždycky tak vtipné, jak kluci tohle skoro furt dělají. Potom se zamyslí nad tou otázkou, ale je to celkem těžké. Měla moc málo času na to, aby nad tím popřemýšlela více, zkrátka je to na ní až moc rychle.* Řekla bych, že to je rodina. *Odmlčí se a upraví si svoje kočičí ouška, začíná z toho být nervózní, ale nedává to tolik znát.* Protože bych přece vůbec nebyla na světě. *Zasměje se.* A taky jsou to lidi, na které se můžete vždycky obrátit. Cizí, kamarádi, to je občas mizivé, takže bych úplně neřekla, že se jim dá ve všem úplně důvěřovat. *Pokrčí rameny a zase se víc nakloní k bratrovi.* A taky schopnosti nejsou o ničem a talent, to člověka pak hodí v životě úplně na jinou úroveň. *Řekne jim svůj názor a vyposlechne si další otázku.*

Kdybyste nebyli v aréně, našli byste si pro letošní rok favorita? *Zeptá se jich.* Samozřejmě kromě vás, že ano. Dejme tomu, že tady vůbec nejste. Neřiďte se ani tím, koho jste si za poslední dny třeba znepřátelili. Spíše někoho, kdo by si to třeba zasloužil nebo si myslíte, že všechno v Kapitolu odvedl na výborno.

Magnitude Wesmyron: *Nad poslednou otázkou sa trošku zamyslí a chytí Thais okolo pliec. Je rád, že je tu s ňou a dáva to aj najavo. Usmeje sa ešte žiarivejšie a následne pozrie na ségru po boku. Uškrnie sa a v očiach mu zaiskria hviezdičky.* No jasné, že tuto moja milovaná sestra. *Potom sa pozrie na ostatných a uhladí si svoje kučery vzadu na hlave. Je na svoje vlasy háklivý a táto otázka začína byť ťažšia ako si najprv myslel.* Mimo nej neviem. Mám tu síce veľa súrodencov, ale z nich poznám len dve sestry. Asi by som to hodnotil podľa súkromného vystúpenia, lebo tam sa ukážu schopnosti, aj keď neviem, podľa čoho a kto to hodnotí. *Mykne plecami a potom ešte prehodí.* Takže to by bola tuším Retha. *Prizná, aj keď nie asi veľmi rád a následne si vypočuje aj Thais, ktorú podporuje úsmevom. Keď skončí, ponúkne sestre rameno a odchádza.*

Thais Wesmyron: *Pozornost jí teď upoutává celé studio, vypadá trochu nepřítomně, když se rozhlíží kolem, ale Magnituda a rozhovory ještě plně vnímá. Nad otázkou se zamýšlí, protože nemá tucha, jak na to bude odpovídat. Je taky ráda za to, že je tady s ní Magni, protože se do toho hrne vždycky jako první a tím ji zachraňuje od trapné tiché chvilky. Momentálně není moc ve své kůži. Pak se otočí na Nyx, když už musí mluvit.* Hodnotit podle bodového ohodnocení schopností, zní většinou jako dobrá volba. Když se zalíbili tolik porotcům, jistě mají něco do sebe. *Zasměje se.* Je to těžké to takhle určit, musela bych být divák. Teď nemám v hlavě nic jiného, než že jsem tu a chci se opravdu odsud dostat živá. V tom lhát nebudu a určitě bych řekla, že naději mám. Kdybych si měla teda už vybrat, tak vím, že bych rozhodně fandila Dvojce nebo jak už jsem zmiňovala Sigourney. *Prozradí jim a nemá na to co více říct. Usměje se a podívá se na publikum, aby věděli, že i je si všímá. Potom je konec a ona se rozloučí s širokým úsměvem a mává na všechny strany. Nervozita už zní upadala, jelikož to má za sebou.*
  • 5. kraj - Shanti Weisberg & Rory Chase
    • Body → rozhovor: [8/10] x [8/10] - oblečení: [9/10] x [0/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Pátý kraj se i při rozhovorech rozhodl držet téma, které jimi bylo nastavené už na přehlídce. Dívčina sukně je animovaná, neustále se na ní různě hýbou barvy noční oblohy, které se mísí s bílou barvou, která naopak značí den. Kolem hlavy jí běhají hvězdičky, fungující na stejném principu, jakým běžely při přehlídce. | Designér: Gabi Marcy Peréz

*Je to konečně druhý kraj, kde se nemusí potýkat s dalšími sourozenci. Nijak jí to sice nevadí, ale je načase si poslechnout slova od dětí z jiných rodin.* Pozdravte naši mladičkou Shanti Weisberg a Roryho Chase! *Uvede je na pódium a už si je pohledem doprovodí k sobě.* Vítám vás tady v Kapitolu. Poslední a vlastně první večer, kdy se s vámi vidím. Co takhle nám říct něco, čím byste svým vítězstvím přispěli a jaký máte náhled na ty celkově změny po celém Panemu?

Shanti Weisberg: *vypadá jako malá princezna, ale není to taková změna od toho, co nosívá normálně, když se jedná o nějakou lepší událost. Jasný, že takhle nechodí doma. Ladně přicupitá na pódium a je samý roztomilý úsměv a pohled. Moc si nevšímá svého krajana, jde první a nechává ho vlát někde za sebou. Občas skromně zamává do publika, zkrátka to hraje na nevinnost.* Dobrý den. *pozdraví opatrně, ale hned se zase rozkošně usměje a je vidět, že už je nervózní míň. Ve skutečnosti není nervózní vůbec, ale přidává jí to na imidži. Hned si vezme slovo jako první, zase se vůbec nezajímá, jestli její krajan došel, nebo jestli někde zakopnul a válí se pod pódiem.* Já myslím, že bych byla dobrý vítěz. A už dlouho nebyl nikdo, kdo vyhrál ve svých dvanácti letech. Už by to někoho takového chtělo. *zamrká do kamer a pódia. Všem musí být jasné, že ona ten nový mladý vítěz bude.* Miluju Kapitol, je to moje úplně nejoblíbenější město, takže až bych trochu vyrostla, mohla bych třeba nějak pomáhat všem kampaním tady a dál to město rozvíjet kulturně. Asi bych měla hodně večírků a plesů, protože to se mi strašně líbí. *nemluví zrovna skromně, ale má neustále takový výraz.* Ty změny? Já nevím, mě se to moc nedotklo. Nevím, jak se mají ostatní u nás v kraji, to se asi budete muset zeptat vedle. *vůbec poprvé se podívá na Roryho a usměje se na něj. V křesle se trochu poposune dozadu, aby mu taky dala nějaký prostor.*

Rory Chase: *Hned, jak se dostane na pódium, koukne se na všechny diváky a věnuje jim salvu velice šťastných a spokojených úsměvů. Jsou skutečně uvěřitelné a na jeho tvář skutečně ozařují. Jeho usměvavý výraz mu zůstane i poté, co se usadí.* Tak… prvně bych rád poděkoval za přivítání, které se nám dostalo! *Lehce zvýší hlas.* Protože je to od všech, co si dnes udělali čas a přišli moc milé! A to patří i těm, co se na nás dívají i mimo tento sál. Ale k otázce. *Polkne a nasliní si rty. Nejeví známky nervozity či něčeho podobného.* Já bych rozhodně Kapitolu přispěl tím, že bych mu byl věrný. Jeho lidu i politické straně spektra. Dle mého je velice důležité, aby vítěz podporoval lidi, kteří mu umožnili projít si tímto… celým. Protože to beru jako příležitost ukázat, že náš kraj je plný bojovníků, kteří skutečně chtějí ukázat, co v nich je. Je to příležitost umožnit lidem porozumět nám i našim způsobům. Jsem tu, abych svůj kraj nezklamal. Ukázal, že pátý kraj je věrný Kapitolu a jeho lidu! *Na nepatrnou chvilku se odmlčí.* Avšak k druhé části otázky. Změny v Panemu byly velice rozsáhlé a velké, ale řekl bych, že pomohly našemu národu k lepšímu fungování. Sice to dalo zabrat a spousta lidí to tak nevidí, ale já na to pohlížím tak, že inovace vyžaduje jistou formu změn, které nemusí být vždy příjemné, ale mají své výsledky. Sice je nemusíme vidět teď, ale pro naše potomky a další generace… změny přinášejí nejen zlé, ale i dobré. Já věřím, že další generace se budou mít mnohem lépe a to jen díky již zmíněným změnám. *Koukne se na kolegyni vedle sebe a usměje se.* Řekl bych, že to tak cítíme oba. Cítím, že soudržnost je důležitá. I v aréně se budeme snažit dokázal, jak důležitá je.

*Je si vědoma toho, že Pátý kraj ty změny dost změnilo k horšímu, ale přeci jenom se nemají nejhůře. Pousměje se na oba drahoušky a pokračuje v pokládání otázek.* Povězte mi, k jakému ovoci byste se přirovnali a proč?

Rory Chase: *Nad otázkou se upřímně zasměje a podrbe se na bradě. Skutečně nevypadá, že by své pobavení nějak hrál či předstíral.* No… to je rozhodně zajímavá otázka. Řekl bych, že nejlepší ovoce pro mě bude… kokosový ořech. Jeho slupka je velice tvrdá a na pohled dost houževnatá, ale když se dostane člověk dovnitř, najde dost sladký a dobrý vnitřek. Pokud se nejedná o až moc uzrálý až seschlý ořech. Avšak řekl bych, že to nebude přímo můj případ. Já se sám považuji za takový akorát dozrálý a povedený ořech. *Znovu se pobaveně zasměje a hodí na všechny okolo další okouzlující úsměv.* Takže nemusíte se bát, budu bojovat jako zralý ořech a ne seschlý! *Spokojeně se usměje a znovu se podívá na moderátorku. V křesle se pohodlněji usadí. Poté se zadívá na svou krajanku a nad jejími odpověďmi se spokojeně culí.*

Shanti Weisberg: *chtěla zase začít, ale to už se její společník projevuje tím buranským smíchem. Tak se trochu zasměje taky a dělá, jak ho strašně poslouchá, ale místo toho si okatě prohlíží vybavení sálu a lidi v něm. Když Rory konečně skončí, zase se popostrčí na křesle dopředu a chvíli dělá, že přemýšlí, do toho nezapomene pohupovat nohama.* Teda, Rory to má jasný. *dokonce si zapamatovala jeho jméno.* Ale já nevím. Možná hroznové víno. I když ne, to se pěstuje v Jedničce. Ale zase se z něj dělá víno, myslím, a to je dost drahý nápoj. Já asi nejsem nic tak obyčejného, možná meloun. Ten taky nemá každý. Nebo taky borůvky, protože mám modré oči a borůvky jsou modré. Jedno z těchto tří určitě budu, nebo možná kdyby se všechny spojily, tak já budu ten mix. *hned se trochu zasměje, aby nějak tuhle nepříjemnou otázku ukončila.*

*Zasměje se tomu a vyzní to dosti upřímně. Nejspíš má v tom už nějakou praxi nebo jí to opravdu přišlo komické.* Jste úžasní, jenom Vám budu držet palce, abych se s jedním letos viděla nebo taky s oběma. *Mrkne na ně a podívá se k publikum, jako kdyby si žádala nějaké reakce.* Ale ještě než vás takhle propustím, tak řekněte něco do kamery. *Naznačí a pobízí je, aby si zkusili takto získat nějaké sponzory.*

Rory Chase: *Dál se usmívá, když vyslýchá další slova od moderátorky. Poté se ale podívá do kamery a jeho úsměv se změní. Najednou jde o úsměv vlídný a upřímný. Je z něho skutečně cítit jen a jen pozitivní energie.* Chtěl bych vám vše, kdo se díváte, poděkovat. Poděkovat vám za to, že podporujete jak svoje kraje, tak Kapitol sám. Že se snažíte ze všech sil udržet vše funkční a dodržujete řád. Protože to je dle mého hodně důležité. Bez řádu by naše kraje byly zmítané v chaosu a to by nikdo nechtěl. I když někteří z… lidí věří, že chaos by očividně našemu národu prospěl. Nicméně mým hlavním poselstvím je právě to poděkování. Za možnost tu být a za to, že náš národ stále drží při sobě. Věřím, že vám tento rozhovor o mně prozradil dost natolik, abyste si mě oblíbili a abyste zjistili, co za člověka skutečně jsem a chci být. Upřímný, věrný a bojovný. Takže se dívejte i nadále. Děkuji za podporu tohoto ročníku Hladových her a přejte mi štěstí. *Kývne, znovu se široce usměje a zamává jak do kamery, tak i divákům, co sedí přímo v sále.* Souhlasím s Shanti. Budeme se snažit přežít co nejdéle. A hlavně do toho dáme vše. *Poté se rozloučí s moderátorkou a za stálého mávání a úsměvu odkráčí do zákulisí, aby dal prostor dalšímu kraji.*

Shanti Weisberg: *zase si první slovo vezme Rory. Má problém, aby se nezačala smát u toho jeho projevu, jak moc to prožívá. Jí jsou všechny tyhle věci ukradený. Zvládne to a udrží se, ale v obličeji možná vypadá, že se jí chce trochu čůrat. Pak se konečně zasměje, když svou řeč ukončí.* Ten Rory. S ním jako krajanem se nebojím, že bychom se nedostali někam daleko. Slibuju, že se ho budu pokoušet udržet naživu co nejdýl. No a kdybyste chtěli udržet naživu u mě, tak by se nějací sponzoři hodili. To vidíte sami, že s náma dvěma to nebudou vyhozené peníze. *je si až moc jistá, že sponzory mít bude. Pak jenom zhupsne ze křesla, ještě pořádně zamává publiku a vytratí se ze záběru kamer.*
  • 6. kraj - Quinci Wesmyron & Nicholas Christenson
    • Body → rozhovor: [9/10] x [8/10] - oblečení: [4/10] x [4/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: I splátci z Šestého kraje se, alespoň co se barev týče, rozhodli držet toho, co představili již dříve tento týden. Kolem dívčiny sukně a chlapcova svetru je tvořen "plášť" ze světel, která jsou nyní o něco tlumenější, než tomu bylo na přehlídce ve vozech, aby příliš neoslepila publikum a nebrala tak zbytečně moc pozornosti. Z dálky je pravděpodobně těžké poznat, zda-li se jedná o skutečný plášť, či pouze světelnou iluzi.  | Designér: Gabi Marcy Peréz

*Pohlédne do zákulisí, aby se ujistila, koho to teď má na řadě. Jejich jména si vzpomíná skvěle, takže je hned poznává.* Quinci Wesmyron a Nicholas Christensom prosím, dámy a pánové! *Vyčkává na ně pohodlně ve svém křesle a opře se lokty o opěradlo.* No, není to naše statečná slečna z Šestého kraje? *Podívá se hlavně na Quinci, Nicholas je pro ní zatím dost nezajímavý.* Co ti vůbec přimělo k tomu, aby ses přihlásila do Hladových her? Hodláš tento ročník vyhrát v plné parádě? *Zeptá se a obrací se i na Nicholas, kterému také věnuje nějakou tu pozornost.* Od tebe také očekávám pořádnou show v aréně. Chystáš se nás oslnit s nějakou skvělou strategií?

Quinci Wesmyron: *Napjatě očekává, až si je zavolají na pódium. Když tato chvíle konečně nastane, nadšeně vyběhne. Všimla si, že její krajan se jí pravděpodobně snaží podpořit, ale to ona nepotřebuje. Posílá polibky do kamer i do publika a vypadá velice nadšeně, že tu může být. Posadí se do křesla a zářivě se usměje na Nyx.* Už to tak bude. *Přehodí si nohu přes nohu a snaží se vypadat uvolněně, což jí přes všechen ten adrenalin v žilách zase tak moc nejde.* Přihlásit se do Her byl vždycky můj velký sen. Šestý kraj sice není profi, ale to neznamená, že musíme být o něco horší. Vždycky jsem chtěla dokázat, že se ostatním dokážeme vyrovnat. Je pravda, že s mužskými vítězi to není tak hrozné,ale s ženami to maličko pokulhává. Takže ano, hodlám vyhrát s plnou parádou *Zasměje se, i když to jako vtip nemyslí.*A věřím, že se mi to podaří. Minimálně s malou pomocí… *Podívá se do publika a doufá, že ji podpoří. Víc už svou odpověď rozvádět nehodlá, takže se podívá na Nicholase a kývne na něj, jakože může. Je na jeho odpověď taky zvědavá, ještě ho mluvit v podstatě neslyšela.*

Nicholas Christenson: *Vyčkává, než se ozvou jejich jména. Mezi tím je docela zahloubaný do svých myšlenek a docela nepřítomně kouká před sebe. To už jsou ale oba vyzváni k moderátorce. Koukne se ještě na Quinci a trochu se na ni i pousměje, než se vydává vstříc reflektorům.* Nazdárek všichni, *zamává při těchto slovech a nevynechá ani kameru. Jen co dojde k Nyx, tak už má na tváři úplně zářivý úsměv. Podá si s ní ruku a poté se už usazuje do svého pohodlného křesla. Nejdříve jsou otázky mířeny na jeho spolukrajanku a tak se na ni podívá s takovým docela zvědavým pohledem, takže je jasné, že ho to vážně zajímá. Pozorně jejím slovům naslouchá.* Hmmm, *pronese uznale. Víc k tomu nestačí říct, neboť je další otázka mířena už na něj. Ohledně té show se zasměje,* budu se snažit, abych tě nezklamal, *ujistí moderátorku, že se v něm neplete,* myslím, že strategii si můžu teď vymýšlet jakou chci, ale až mě hodí do arény, všechno bude nejspíše úplně jinak a budu se muset hlavně přizpůsobit tomu, co tam bude, *chvíli kouká na Nyx a poté pohled na chvíli zaměří i do publika,* takže doufám, že strategie za pochodu bude také oslnivá, *zasměje se.*

*Usměje se, ale do toho se musí ušklíbnout, takže je to dost prazvláštní výraz, který nikomu pravděpodobně nic říkat nebude.* Povězte mi, lásky. *Odmlčí se a nechá tam dramatickou pauzu před otázkou.* Hmm, koho máte v plánu se zbavit nejdříve? *Položí jim záludnou otázku, i když pochybuje, že by na to nějak odpověděli.* Respektive, koho chcete mrtvého? Je vám někdo velmi silně nesympatický? *Pobízí je, aby se s ní a Panem svěřili.* Nemusíte říkat jméno, stačí i člověka popsat buď vzhledově nebo povahově. Dejte nám nějakou speciální hádanku, to nás udrží chvíli v klidu. *Zasměje se tomu a vážně očekává, že s nimi nebude nuda.*

Nicholas Christenson: *Jakmile je znovu osloví, tentokrát i hezkým oslovením, opře se lokty o kolena, aby se k ní naklonil trochu blíže a dobře ji slyšel. Během té dramatické pauzy se usmívá a z jeho výrazu, jak nespouští oči z Nyx, je vidět, že je zvědavý, co od nich bude chtít slyšet. Dá si chvíli na rozmyšlenou a mezi tím se koukne na Quinci,* myslím, že budu mluvit za nás oba, *poté se otočí zpátky na Nyx,* když řeknu, že určitě budeme chtít mrtvé ty ostatní, *uličnicky se na ni zazubí. Nijak to nespecifikuje.* Myslím, že tady úplně nejde o sympatie, *poví ještě a trochu si při tom poposedne ve svém křesle, jako by se snad snažil najít nějakou pohodlnější polohu,* ale spíš o to přežít, *vysvětlí svoje myšlenky,* takže v tuhle chvíli musí asi sympatie trochu stranou, pokud bychom se chtěli vrátit zpátky, *podívá se na moderátorku a při jejích slovech se pousměje,* já osobně se určitě zaměřím nejdříve na zbabělce, *v jeho hlase je jasně znát silná zášť vůči tomuto typu lidí,* takže si můžete lámat své krásně hlavinky s tím, kdo by to asi mohl být, *s přetrvávajícím úsměvem na tváři svůj pohled zaměří na Quinci, aby si poslechl, co k tomuto řekne ona.*

Quinci Wesmyron: *Slova se chopí Nicholas, což jí překvapivě nevadí. Jeho odpověď jí pobaví a souhlasně přikývne.* Já bych to lépe neřekla. Nejde o to, kdo se mi líbí méně nebo více. Jde o přežití. Všichni jsou soupeři, bez ohledu na to jak dobře dokážou mluvit nebo jak hezkou mají tvářičku. Což bohužel zahrnuje i mé drahé sourozence… *Chvíli se odmlčí a zatváří se velice smutně, skoro jako by se měla rozbrečet.* Není fér, že musím za své soupeře považovat i je. Rozhodně jim nechci nějak ublížit, vždyť s některými jsem neměla ani možnost se pořádně poznat… Já... *Zlomí se jí hlas a vypadá to, že se doopravdy rozbrečí.* Vím, že ostatní to vnímají jinak a to mě taky neskutečně mrzí. Jediné, co jsem vždycky chtěla byla rodina… A... *Utře uslzené oči a dává si záležet, aby její výkon byl přesvědčivý, což bez pochyby je* Tahle situace je pro mě neskutečně těžká.. *Znovu se odmlčí a hledí do klína.*

Nicholas Christenson: *Pozoruje ji takovým soucitným pohledem a kýve souhlasně hlavou. Když se jí zlomí hlas, tak je vidět, jak mu ruka trochu cukne. Na chvíli se zarazí, ale potom jí dlaň přiloží na záda, někde mezi lopatky a konejšivě ji pohladí. Přitom ji samozřejmě stále poslouchá.*

Co bylo vaším největším dosavadním úspěchem? A kdybyste vyhráli, co by bylo životním cíle? *Upraví si svůj vysoký culík a zavrtí se ve svém křesle. Sedí tady až moc dlouho, a to je teprve v půlce.* Rozhodně vypadáte jako cílevědomé osoby, takže vám nebudu věřit, že nic nemáte. *Změří si je pohledem a nechává jim prostor na zodpovězení dotazu. Za chvíli se s nimi bude muset rozloučit.*

Quinci Wesmyron: *Zhluboka se nadechne, aby to vypadalo, že se ještě vzpamatovává z předchozí otázky. Vypadá to, že její krajan po ní chce, aby začala, tak to udělá.* Je velice těžké určit můj životní úspěch. Je mi šestnáct, mám celý život před sebou. *Smutně se pousměje.* Jak už jsem říkala, můj velký sen byl přihlásit se sem. A ten jsem si teď splnila. Takže to považuju za svůj největší životní úspěch, že jsem sebrala tolik odvahy, abych zvedla ruku a dokázala se dobrovolně přihlásit do Pentagames. *Trochu se pousměje, když jí označí za cílevědomou, ale pořád se snaží vypadat smutně.* Kdybych vyhrála…*Tato otázka jí vleje trochu života do žil, ale pořád je posmutnělá.* Nejsem ten člověk, co by přemýšlel nad budoucností, dokud nemá pevnou půdu pod nohama. Takže na životních snech jsem chtěla pracovat až po tom, co vyhraju. *Chvíli se odmlčí, aby se mohla zamyslet nad otázkou,* Nic méně, vždycky mi leželo na srdci štěstí našeho kraje. Takže bych se asi snažila ho nějak podpořit. Možná bych založila nějakou firmu, abych alespoň nějak snížila nezaměstnanost nebo něco podobného. Ale to jsou plány do vzdálené budoucnosti, takže to opravdu do detailu rozmyšlené nemám. *Podívá se na Nicholase, aby mohl pokračovat. Jeho odpověď jí taky upřímně potěší.*Takže tak. Děkuji, že jsem tady mohla být a snad na viděnou. *Usměje se, ale stále je v jejím obličeji něco smutného. Poté se vydá společně s Nicholasem do zákulisí.*

Nicholas Christenson: *Zatímco si Nyx upravuje svůj culík, tak pokyne rukou Quinci, aby začala jako první. Zkoumá ji při tom pohledem, takže to vypadá, že ji velmi bedlivě poslouchá. Občas se při jejích slovech i pousměje a pokývne hlavou, jako to lidé během hovorů dělávají. Jakmile domluví, tak dojde řada na něj. Než cokoli řekne, tak se trochu pousměje a rukou si prohrábne vlasy,* musím říct, že já jsem na sebe hlavně pyšný kvůli tomu, že jsem se dokázal dostat přes svoji závislost, *zadívá se někam na lidi v sále, ale spíše jako by hleděl ještě někam za ně,* kdyby se mi to nepovedlo, tak bych tu mezi vámi určitě neměl tu čest sedět a dával bych si někde rande s injekční stříkačkou, *zasměje se tomu hořce.* S tím souvisí určitě i to, co bych chtěl dělat, pokud bych vyhrál, *naváže na svoje předešlá slova plynule,* pomoci těm, kteří na tom jsou stejně nebo ještě hůř než jsem byl já, *při těhle slovech si trochu zase poposedne.* Přijde mi, že za svoji léčbu, jež se mi dostalo, jim to prostě tak nějak dlužím, *s úsměvem kývne na Nyx, jako by snad chtěl vědět, jestli jí to takhle stačí. Když nadejde konec jejich rozhovoru, trochu posmutněle se podívá do kamery,* je škoda, že je to už u konce, *povzdechne si, ale potom se mu zase úsměv rozzáří,* protože to s vámi bylo super, *pohledem se podívá i na Nyx,* hlavně díky tobě, *ujistí ji a potom se pomalu rozejde zpět směrem k zákulisí. Při tom ještě  mává,* dobrou noc Paneme!
  • 7. kraj - Sigourney Wesmyron & Jared Wesmyron
    • Body → rozhovor: [9/10] x [9/10] - oblečení: [8/10] x [8/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Sedmička tentokrát v trochu rebelském duchu. | Designér: Laoghaire Nogard

*Není to tak dávno, jen pár minut, co měla na pódium z jednoho kraje dvě děti Wesmyrony. Podívá se na publikum a jde představit další splátce.* Prosím o potlesk pro Sigourney a Jareda Wesmyrona. *Zatleská jim a doprovází je pohledem až k ní.* Dneska je to s vámi teda pestrý. *Zavrtí hlavou s úsměvem.* Je to ale paráda. *Dá dlaně k sobě a podívá se na ty dva drahoušky.* Byla jsem velmi zvědavá, když jsi měla tak nízké hodnocení ze soukromého vystoupení. Co se stalo? *Zeptá se dívky, načež se obrátí na chlapce.* A jak ty jsi spokojený, čekal jsi to horší a lepší? Viděli jsme i několik parádních výkonů, co říkáte na ty ostatní? Je tam nějaká šance, že byste vyhráli?

Sigourney Wesmyron: *Vida, je konečně na řadě. Začala se cítit otráveně z toho věčného čekání. Rozejde se rychle na pódium, hlavně, ať je tam dřív, než Jared. Potřebuje tu pozornost pro sebe. Jakmile se konečně ocitá na pódiu, nasadí svůj hezký úsměv a vydává se k Nyx. Na Jareda ani nepohlédne, ale taky mu nijak nepřekáží k tomu, aby zde také měl prostor. Posadí se pohodlně do křesla a všem, prioritně moderátorce, na přivítanou kývne, na to škoda slov. Při zmínce o jejích sourozencích se snaží vypadat, že jí to vůbec nevadí, ačkoliv tam trochu nakrčí nosík k nesouhlasu s ní, pak se ale usměje a ponechává svou přátelskou tvář.* Už to tak asi bude, však je to jen číslo. A ke všemu, proč bych měla tak brzo ukazovat svoje schopnosti, když si je všichni mohou užít přímo v aréně. *Mrkne po moderátorce a poprvé se podívá na Jareda, překvapivě je na něj milá.* Že jo? *Směřuje slova k němu.*

Jared Wesmyron: *Stojí ještě v zákulisí a kochá se tam svým krásným oblečením. Málem by ani nepostřehl, že už mají jít na scénu, kdyby neuslyšel jejich jména a potlesk. Ještě se koukne na Sigourney a povzbudivě na ni kývne. Potom už bez nějakého delšího zdráhání se vydává rovnou směrem k moderátorce, která je tak hezky přivítala.* Hezký večer, Paneme, *poví ještě směrem k divákům a lehce jim zamává. Jakmile dojde k Nyx, tak i tu pozdraví a poté se už usadí na svoje připravené místo. Rozdává úsměvy na všechny strany, ale jakmile k nim moderátorka promluví, zaměří svoji pozornost na ni.* To vám věřím, *zasměje se. Po první otázce natočí hlavu směrem k Sigourney a poslouchá ji, co k tomu řekne. Když se potom ale moderátorka obrátí na něj, jen nad tím mávne trochu rukou,* pořád jsem si říkal předtím vyhodnocením, že je to jen číslo, které vám může dát pěkně na záda terč, když vám ho ostatní budou závidět a mohlo by být i výhodou, když člověk dostane nízké hodnocení *vysvětlí, v podobném duchu jako jeho spolukrajanka,* přesně tak, *souhlasí se Sigourney a znovu se otočí na moderátorku.* Ve výsledku jsem asi spokojený, *kývne na ni a při tom rukou i trochu kýve ve vzduchu, že je to tak půl na půl,* sice nejsem rád průměrný, *zašklebí se,* ale v tomhle případě mi to asi až tak nevadí, *pokrčí nad tím rameny.* Myslím, že nějaká šance je přeci vždycky, no nemám pravdu? *koukne se nejdříve na Sigourney a poté i na obecenstvo. S úsměvem se nakonec znovu obrátí k Nyx,* uvidíme, kdo se bude smát naposledy, jestli ti s nižšími čísly, *významně se při tom nakloní k Sigourney a jen na okamžik ji chytí kolem ramen, než ji znovu pustí, na tváři má při tom takový tajemný výraz,* nebo ti s vyššími, *zamumle ještě téměř neslyšně, aby jasně dal najevo, že to není podstatné.*

Sigourney Wesmyron: *Vyposlechne si tedy, co má Jára na srdci, a potom se zas vrací zpátky ke slovu.* Parádní výkony. Hmm, to asi jo. *Pokrčí ledabyle rameny.* Ale tak uvidíme, jestli bude mít ten panák s vysokými čísly možnost mě odstranit ze hry. *Zasměje se takovým tím posměšným tónem a jde na ní vidět, že je to jen pro provokaci.* Šance u mě, *odmlčí se na okamžik,* to není problém. Od toho jsem se sem přihlásila dobrovolně, ale také si jdu hlavně užít arénu. *Mávne rukou jakoby se nic nestalo, kdyby tam prostě jenom skapala.* Jenom teda doufám, že to bude aspoň epická smrt, kdybych měla náhodou umřít. *Zazubí se a plácne “přátelsky” Jaredovi na stehnu, když si dovoluje na ní vůbec sáhnout.*

*Přikyvuje s povzdychnutím a kouká se dlouho mlčky na oba.* Zajímavé. *Zareaguje na to pak a přejde k dalšímu, jelikož se nemůže s nikým zdržovat, i kdyby třeba chtěla.* Kdybyste byli tvůrci, co byste z arény vytvořili? *Zeptá se jich a ještě musí dodat, kdyby náhodu chtěli mlčet.* I kdybyste nechtěli, ale byla by to vaše práce. Myslím téma, muty, cokoliv.

Sigourney Wesmyron: *Přeměří si Nyx pohledem, protože co ta si dovoluje vůbec tady povzdechovat. Sundá si ty sluneční brýle, jak jí už začínají překážet. Koukne se po Jaredovi, jestli náhodou nechce mluvit, ale pak stejně začne. Neměli by tu nechávat dlouhou pauzu, začalo by to být nuda, alespoň pro ní. Usměje se přirozeně na mladou moderátorku.* To teda. *Nad touhle otázkou se musí zamyslet, ale v její hlavince to všechno probíhá docela rychle, tudíž nikoho nenechává dlouho čekat.* Jasně, to by bylo super, kdybych někdy takovou příležitost měla. *Dá si pramínek vlasů za ucho a začne mluvit, jako kdyby to měla vymyšlené již z dřívějška.* Přemýšlela bych, že by se vytvořila aréna podobná pekle nebo něco v japonském stylu. *Nakloní hlavu na stranu a má na sobě zamyšlený pohled, avšak je trochu hraný, psycholog by to ale jistě poznal.* Bylo by tam sice vedro, ale o to víc by to bylo lepší, nikdo by se neschovával, protože by se jenom dostali někam, kde je ještě větší vedro, nebyl by tam zdroj vody, tak by to musel každý rychle ukončit. Plno bojů, plno srandy. *Poví s nadšením a teatrálně gestikuluje rukama, aby ukázala jaké má z toho nadšení.* A všechno, co má nádech bojových umění je zábava, alespoň pro mě to tak vždy bývá. A co se týče mutů? *Položí si loket o opěradlo a dá ruce v pěst, aby si o to mohla opřít bradu.* Hmm, doufám, že nás těmi muty nemáte v plánu zabít, ale stejně to povím… *Otočí mírně hlavu na publikum a věnuje i pohled do kamery, aby si ji pamatoval celý Panem.* Kerberos samozřejmě do pekla, hodí se tam a nejsem si jistá, jestli jsem ještě někdy viděla tříhlavého psa. Ke všemu mám strašně ráda psy, i když bude vražedný. *Zazubí se a vrací se pohledem k Nyx.* Takovou pohromu bych brala řeku Styx, což by byla kyselina a rozervala lidi až do kosti, takže by v té řece mohly být ještě kostry jakoby “duše”. *Provede prstama uvozovky.* A no, jestli to má paní Cosgrove v plánu provést, tak to už přenechám na ní. *Skončí to svoje a nechá fantazírovat bratra.*

Jared Wesmyron: *Jakmile uslyší další otázku, je vidět, že se nad ní zamyslí. Proto se vděčně koukne na Sigourney, která se k jeho potěšení chopí slova docela rychle. Souhlasně kývne nad tím, že by takovou situaci určitě také bral,* jen co bych se dotočil na tvůrcovské židli, která je jistě motací, protože takovou my u nás v kraji nemáme, *zasměje se tomu,* tak bych se asi hodně vyžil ve vytváření mutů, *poví docela zamyšleně.* A vytváření prostředí bych nejspíše nechal na někom s větší fantazií, *pokyne rukou směrem k jeho spolukrajance. Potom se odmlčí a zaujatě poslouchá Sigourney a popis arény, kterou by vytvořila. Občas se při tom jejím vyprávění trochu usměje. Ale najednou z ničeho nic hodí docela vyděšený pohled na moderátorku a chytí se okraje křesla tak, jako by to vypadalo, že každou chvíli chce vzít do zaječích,* ale tu arénu už máte vytvořenou, že? *těkavým pohledem se podívá na Nyx,* nerad bych se ocitl v prostředí, které teď Sigourney popsala, *uchechtne se a koukne se na svoji společnici,* nic proti, *dá ruce do obranného gesta,* ale takovou arénu bych přál lidem, mezi nimichž bych nebyl já sám, *zasměje se. Dál už potom Sigourney jen poslouchá a nijak jí do povídání nezasahuje. Až když domluví, tak se rozhodne ještě něco říct,* já bych se asi zaměřil spíše na to, co měli třeba splátci jako malí rádi a naprosto jim to zošklivil, *ďábelsky sepne ruce,* třeba takové plyšáčky a roztomilá zvířátka proměnit v noční můry, *najednou rychle tu myšlenku opustí, protože to vypadá jako by ho napadlo něco ještě lepšího,* ne, ne, nejlepší by bylo vytvořit vlky, kteří by je všechny naháněli jako stádo ovcí hezky k sobě a když by jim někdo chtěl utéct, tak by mu utrhli hlavu, *zazubí se a potom zmlkne zase tak rychle, jako začal mluvit.*

Na přehlídce byla s vámi báječná atmosféra. Jste si spolu blízký? *Položí jim otázku, načež pak vychrlí plno dalších.* Kdybyste se společně vrátili, rozhodně by to bylo fajn, ne? Nebo na vás čeká v kraji někdo ještě výjimečnější? *Zasněně se podívá na ně, a pak se přesměruje ke kameře, do které mrkne.* Určitě taky hodně lidí přemýšlí, zda jste s Archerem pár? *Dívá se nejprve na Jareda, ale pak se obrátí na Sigourney, na kterou je to spíše směřované.* Něco co nám napovídaly události u veřejného soudu. *Mrkne po ní a nečeká, protože i na Jareda má další pikantní dotaz.* Jen tak jsem si procházela a někdo by o tebe měl veliký zájem. Měl bys zájem randit s fanynkou? *Zeptá se, ale jméno slečny vůbec neprozrazuje, jelikož je to důvěrné.*

Jared Wesmyron: *Ohledně zmínky o báječné atmosféře se jen potěšeně usměje. Je vidět, jak potom na okamžik lehce pootočí hlavu na Sigourney, aby na ni viděl. Možná si neví rady, možná je za tím něco jiného, ale kouká se na ni docela dlouho,* svý- ,*začne hodně pomalu, ale to už ze sebe jeho spolukrajanka vyhrkne to energické ‘jistěže’ a on okamžitě zavře pusu a zase ji zaujate začne poslouchat.*

Sigourney Wesmyron:  *Podívá se na Jareda a vyhledává v něm cokoliv, co by jí prozradilo, zda to má hrát nebo jim říct pravdu. Nakonec ale stejně spustí podle sebe a co uzná za vhodné, že jim to přinese větší ohlas. Otočí se na Nyx.* Jistěže. *Narovná se a potom se ležérně opře, aby se v tom uvelebila.* Vrátit se s ním, noo… *Ukáže rukama takové gesto, že si tím úplně není jistá a mlaskne jazykem.* to teda nevím, radši bych do toho šla s někým jiným. *Řekne důvěryhodně a nechá to chvíli ležet, než prozradí svůj “poker face”.* Dělám si srandu, jasně, bylo by to fajn, kdyby se se mnou vrátil. *Podívá se na ní o poznání smutněji, načež dá hlavu mírně nahoru, aby jakoby zahnala slzy. Je jí jedno, jestli se tady někdo bude myslet, že brečí, však to je super, když jí někdo něco věří. Ke všemu jsou její lži důvěryhodnější než nejpravdivější pravda. Potom se nadechne při tom slovo "výjimečnější", že už bude mluvit, ale to zmiňuje Archera.* Archer? *Zůstává ve svém kamenném výrazu.* Ano, pravda pravdoucí. *Opět řekne velice důvěryhodně, ale pak zase úplně přepne.* Ne, děláte si srandu. Určitě bych ho ukradla nějaké speciální fanynce. *Zasměje se a mrkne do publika, že ona opravdu hrozbou není.* Ono jde úplně zcela o někoho jiného. Pravděpodobně ho někdo zná, alespoň jeho příjmení ano. *Začne pomalu, ještě jí to trvá, než opravdu promluví, protože si zrovna není jistá, zda to má říct. Neskrývá se s tím, že je v tom trochu stydlivá, ale pak vem to čert. Vytrollí ho, když už se rozhodl ji ignorovat.* Huh, Calloway. *Prozradí.* Ten starší, Nadir. *Poví ji.* Potřebuji se k němu vrátit, protože máme nedořešenou věc. *Poklidně poví a do toho přikyvuje, že je to fakticky pravda. Určitě jemu nebude vadit, když bude mít pozornost už tyhle Hladové hry.* Náš vztah, no, ten je hodně, hodně, hodně krátký, ale přesto tak skvělý a úžasný a je moc roztomilý. Jo, to teda je. *Řekne a skousne si spodní ret. Červenat se automaticky na povel neumí, ale i tak udělá ten zaláskovaný výraz. Vymýšlí věc, čím ho může ztrapnit.* Má hrozně rád, když mu říkám můj ty Kvítečku. Původně to bylo proto, že jsem ho chtěla něčím naštvat, jenže ono se mu to líbilo. Nechápu vůbec proč, ale je to tak. *Zasměje se.* Mohla bych Vám o něm vyprávět celé dny, ale tak je tu i můj brácha, tak prosím. *Mávne rukou k němu a dává mu plnou pozornost.*

Jared Wesmyron: *Když se Sigourney nejdříve zmíní o tom, že neví, jestli by se s ním chtěla vrátit, tak si trochu poposedne v křesle. Jenže to už se usměje a jeho to asi docela zaskočí, protože se zmůže jen na takový docela nervózní úsměv. Zase si poposedne,* ty mi tedy dáváš, *prohodí z legrace ke svojí spolukrajance,* už jsem si normálně myslel, *na oko vyděšeně si dá ruku na hruď,* že by sis místo mě vybrala někoho jiného, *mlaskne a zasměje se. To ohledně Archera poslouchá ještě o mnohokrát pozorněji než všechno předtím. Docela se do jejích slov ponoří a téměř je všechny úplně hltá, že by zapomněl na to, že má taky něco říkat. Až když k němu mávne rukou, tak trochu zatřese hlavou.* Na mě v kraji tedy nečeká ‘můj Kvíteček’, *lehce se usměje na Sigourney,* ale moje věrná fenka Grey Sky, *v ten okamžik zaměří pohled do kamery,* je to to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat, *rozplývá se. Když se hovor už stočí, ale trochu jinam, zase lehce zatřese hlavou,* fanynka? *poví trochu nevěřícně, ale s úsměvem na tváři,* pokud by se jí chtělo na mě čekat a nevadilo jí se se mnou dělit se Sky, tak si myslím, že bych nemohl odmítnout, *uculí se a trochu tišeji pronese k Nyx,* můžu tady sdělit číslo do svého patra nebo jí ho předáš prosím za mě, *mrkne na ni spiklenecky a potom už se jen v křesle nepřímí. Než se naděje, je rozhovor u konce a musí se rozloučit. Postaví se na nohy a kývnutím hlavy se ještě rozloučí s Nyx,* děkuji za příjemný rozhovor, *pronese a nabídne Sigourney rámě, snad aby měli trochu originálnější odchod. Potom už se vydává rovnou do zákulisí a ještě s úsměvem mává,* tak snad se tu ještě uvidíme, Kapitole!

Sigourney Wesmyron: *Poslušně všechna jeho slova poslouchá, jenom, aby prostě vypadala, že jí to opravdu zajímá. Ono to asi i nakonec pravda bude, takže jí ani neznudí, co tu vypráví. Trochu se musí zaksichtit u toho, jak moc mluví o své fence, ale to se pak vše stočí na nějakou fanynku.* No, to teda žárlím. *Zasměje se a poslouchá dále, než se rozhovor s nimi ukončí, zvedne se a ona se ho dobrovolně chytne a odchází pryč. Ještě na publikum hází očka.*
  • 8. kraj - Jessie Rosemoon & Bellisarius Lizardcourt
    • Body → rozhovor: [0/10] x [5/10] - oblečení: [6/10] x [6/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Od pasu vede dívce látka dolů, jako další díl sukně, ale pouze zezadu a jedna látka vede i nahoru, stylista tím nejspíš chtěl zvýraznit její krk. Chlapec má vyšitou zkratku svého jména na tričku. Boty jsou opět od slavného Zancanella. | Designér: Incognito

*S úsměvem přivítá Osmý kraj, jelikož i ten může za všechny krásy v Kapitolu.* Prosím potlesk pro Jessie Rosemoon a Bellisaria Lizardcourta! *Zatleská jim a vyčkává v sedu na ně. Sleduje je, jak přichází k ní a přitom si hodnotí neutrálním pohledem jejich vizáž.* Ráda vás oba vidím, doufám, že si Kapitol patřičně užívat. *Mrkne na oba a začne s první dotazem.* Je zvykem, že bývají krajané spolu, je to tak i u vás? Nebo máte sjednané spojenectví s někým jiným?

Bellisarius Lizardcourt: *Vyjde na pódium a jakožto občasný šoumen hned zdraví všechny a dokonce s první řadou si podává ruce a poté i s Nyx, které decentně políbí ruku* Dobrý večer! *usadí se do křesla a hned už na něj míří první dotaz* Nevím, jak moc vybočujeme z proudu, ale ne, my spolu nejsme. Ne v tuto chvíli. Jestli se něco změnilo, nevím. Nic ke mně nedorazilo. Ale moje krajanka určitě někoho má, že jo? *lehoulince do ní drcne* Jdu to akce sám voják v poli. A třeba se pak v aréně potvrdí to klasické, že v nouzi poznáš přítele, tak možná nějaký dohody proběhnou až tam. Kdo ví. *odpoví a přehodí si nohu přes nohu*

*Mile se usmívá a podívá se na publikum, aby na to nějak zareagovali.* Co v Kapitolu se vám líbilo nejvíc? Co vás uchvátilo a chtěli byste to mít i v kraji? *Vyptává se jich hladově, a pak je nechá odpovídat, aniž by jim do toho skákala.*

Bellisarius Lizardcourt: Dobrý dotaz… *zapřemýšlí* Všechno. Jo, všechno. Přijet sem a být tady je zážitek na celý život a možná i jeho zbytek. Nedávná technická revoluce tomu městu dává něco …  navíc. Není to jen o blikajících neonech a reklamě pomalu na každém milimetru. Všechno má své místo a význam. A to já rád. Samozřejmě bych to chtěl do kraje. Aspoň tu elektronickou holotrávu, co jsem tu viděl. Když už nic jiného. *zasměje  se*

*Zasměje se upřímně, zda to tak opravdu je, to lze těžko poznat.* Jessie a Belle. *Osloví je a podívá se na ně seriózním pohledem, jako kdyby pro ně měla zrovna hodně vážnou otázku.* Plno dětí pana ministra, že? *Zavtipkuje a zasměje se sama sobě.* Člověk by si myslel, že každý na to připravený. Hlavně, když se většina dobrovolně přihlásila, nejen z profi krajů. Myslíte, že jsou pro vás hrozbou či spíše ne? Bude to riskantní pro ně odpovídat jakkoliv, ale tímhle Kapitol žije, dramatem.

Bellisarius Lizardcourt: *Čekal jakoukoli těžkou otázku, ale tahle složitou opravdu ne.* Říct jestli jsou hrozbou nebo ne není taková jednoznačná záležitost. Neznám je všechny, některé jsem viděl v centru, jiní mi zůstali se svými schopnostmi skryti. Takhle… *odmlčí se* myslím, že mezi nimi budou někteří silní a někteří méně silní, ale i ti budou nároční. Pokud se projeví rodinná soudržnost, budeme mít co dočinění s velkou silou. Rozhodně mají respekt, ale v případném boji s nimi jej ten respekt mít nemůžu, jinak není možné uspět. *oddechl si, když odpověděl, ale tak nějak čeká, že ho v zákulisí hned odstřelí. Vstal z křesla a stejně šoumensky, jak přišel, tak také odchází.*      
  • 9. kraj - Erissa Ikarhé & Lawrence Wesmyron

Erissa Ikarhé a Lawrence Wesmyron! *Vyhlásí nahlas jejich jména a vyčkává, než se za ní dostaví. Podívá se nejprve hlavně na Erissu.* Ty jsi tu minule měla svojí sestru. *Řekne smutně.* Bohužel se ti nevrátila, myslíš, že ty to napravíš? *Zeptá se jí a obrátí se na Lawrence s podobným dotazem.* A ty musíš rovnou čelit všem. Bude to pro tebe těžké? Máš v plánu vyhrát či se budeš snažit ochránit jiné své sourozence?

Lawrence Wesmyron: *Je vyzván a tak jde.* Buďte pozdraveni všichni zde! *pohodlně si sedne a moc času na popřemýšlení o odpovědi na první dotaz nemá* O tom, milá Nyx, nepochybuj. Bude to těžké. 11 lidí, a i 11 rozličných osudů spojených pod jedním jménem. Ať bylo dřív co bylo, je to pořád jedna krev a bojovat proti svým není nikdy snadné. *oddechne si a pokrčuje s druhou polovinou dotazu* Záleží na situaci. Co se mých sourozenců týče, nemá smysl ze sebe dělat mistra a můžu rovnou říci, že vsadit se má na jiné koně z naší stáje. Když to bude třeba, budu o ochraně uvažovat, ale mnozí jsou tak dobří, že ji asi ani potřebovat nebudou A vyhrát? Tyhle myšlenky nemám. Ne v tuto chvíli. 

Erissa Ikarhé: *Na moderátorku sa nevinne usmeje, ako tam tak s Lawrencom príde. Následne sa ale zatvári smutne a nechá slzy vojsť do očí.* No, neviem, dúfam v to... *Vzdychne si a prejde si rukami záhyby oblečenia. Potom pozrie uslzene do kamery. Je z toho reálne smutná, ale slzy sa snaží robiť presvedčivo, keďže samé od seba nejdú.*

Kdybyste se měli přirovnat k nějakému zvířeti, co by to bylo? *Zeptá se na dotaz, který tady jistě už padl, ale přece to jenom něco o splátci vypoví a co si o sobě myslí.* A jaké zvíře máte rádi?

Lawrence Wesmyron: Zvíře? *podiví se* Tak to nevím, přiznám se. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel. Ale kdybych měl teď nějaké říct, tak asi normální pes. Taky jsem stejně loajální, důvěřivý a jsem příjemný společník. Možná si teď o sobě moc myslím, ale nic vhodnějšího mě v tu chvíli nenapadá. Co se oblíbeného zvířete týče, vyloženě specifické jedno nemám. Ale určitě nedáš, Nyx pokoj, dokud jedno nepovím… Tak třeba orel, co je ve státním panemském znaku. Elegance, majestátnost a neomezená obloha. Co chtít víc.   

Erissa Ikarhé: *Rýchlo si slzy utrie a zatvári sa trošku vykoľajene.* Čo? *Zašepká a až potom sa spamätá a rýchlo odpovedá. Zaklipká očami a pousmeje sa.* Hm, asi nejaký dravý vták. Lieta si kam chce a vyserie sa na hlavu komu len chce. *Mykne plecami a pousmeje sa ešte viac.* A inak mám rada všetky zvieratá okrem hmyzu a tak... *Povie a následne sa pozrie na krajana, je zvedavá, ako odpovie on.*

*Přikyvuje na ně souhlasně a přejde na poslední dotaz, což je spíše výzva.* Předveďte nám tady svoje talenty. *Pobízí je a doufá, že se nebudou splátci nijak stydět.*

Lawrence Wesmyron: *tak tohle je celkem problém. Ihned zrudne a neví, co tu má hned teď improvizovaně předvést.* A v čem by to mělo být? Postačí zpěv? *postaví se, požádá o melodii státní hymny a jak správný hrdý vlastenec spatra zazpívá státní hymnu Panemu „Horn Of Plenty.“ Když melodie dozní, zase si sedne, orosený jako čerstvě natočené pivo* To musela být děsná bída. Ještě, že to sám neuvidím. Po tomhle asi změníme hymnu… Tak a teď by se mohl znemožnit někdo jiný, ne? *pronese na svou adresu kriticky, ale naštěstí už je čas odejít, tak podá ruku Nyx, a při odchodu pozdraví publikum* Hezký zbytek večera a přijemnou zábavu!

Erissa Ikarhé: *Zahmká a zdvihne sa zo stoličky. Na zemi následne urobí šnúru, aj keď šaty jej veľmi nepomáhajú. Napokon sa jej to ale podarí a je jedno, či jej niečo bolo vidieť alebo nie.* To by asi bolo všetko. Povie a rýchlo sa zdvíha zo zeme.*
  • 10. kraj - Prue Azaela Wesmyron & Milton Sarsechim
    • Body → rozhovor: [8/10] x [5/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nyx Kesington
    • Popis: Desítka se vrací v oranžové barvě, kterou již při přehlídce představil chlapec. Zároveň se do ní mísí červená, jenž má symbolizovat krev - ta totiž jistě není tomuto řeznickému kraji neznámá. Vršky jsou pro hezčí efekt doplněny květovaným vzorem. | Designér: Gabi Marcy Peréz

Další Wesmyron na řadě, podle všeho už ale úplně poslední. Prosím přivítejte Prue Azaela a Miltona, kteří za námi přijeli až z Desátého kraje. *Zatleská jim a stoupne si, aby jim mohla podat i ruce. Vlastně jsou to první pár, kterému podává ruce, a to už se blíží konci.* Doufám, že máte oba hezký večer. *Usměje se na oba a dodá i malý mrknutí. Dlouho kouká po Prue, která vypadá, že se o sebe dost stará.* Musíš být velmi oblíbená v kraji, že ano? *Zeptá se nejprve ji a pak se otočí na Miltona pro nějaké potvrzení.* Jsou to Pentahry, co vůbec očekáváte, že na vás čeká v aréně a jaké jsou vaše šance?

Milton Sarsechim:  *Když řekne jeho jméno, tak jenom nejistě polkne a vydá se na pódium.* Dobrý večer. *Řekne a potřese moderátorce rukou. Dokonce se přinutí i k úsměvu. Když se moderátorka ptá pohledem jeho, jestli je Prue oblíbená v kraji, tak jen pokrčí rameny, jelikož to on neví. Vlastně si tu holku skoro vůbec nepamatuje, ale tak on si celkově nepamatuje moc jmen, takže třeba oblíbená vážně je a on si ji jenom nepamatuje. Potom se koukne na Prue.* Chceš mluvit jako první? *Zeptá se jí, čímž jí nechá prostor, aby mluvila.*

Prue Azaela Wesmyron: *Jistým krokem s rovnými zády a zdviženou hlavou vstoupí na pódium a publiku věnuje hrdý sebevědomý úsměv. Je na ní vidět, že v centru dění a v krásném oblečení se cítí jako ve svém živlu. Stiskne moderátorce ruku.* Ahoj. *řekne jí jako by se právě seznamovali, a taky že jo. Taky je tohle její první možnost mluvit s Kapitolany - s lidmi které má přimět ji zbožňovat.* Užíváte si večer? *Otočí se k tribunám, zvýší hlas a osloví publikum s entusiasmem, pak počká na reakci diváků a její úsměv se ještě rozšíří. Pak se elegantně posadí a její postoj může evokovat, že se arény nebojí a že má co předvést.* Zatím skvělý. Podpora publika tady je úžasná. *přizná a rukou ukáže na řadu diváků s úsměvem. Partnera si moc nevšímá ale nepřátelská k němu taky není. Pak se na chvilku naoko zamyslí.* Musím přiznat, že ani ne. Moc lidí v kraji mě nechápe, a vždy jsem cítila jako bych tam nepatřila. *řekne mírnoučce sklesle protože se to snaží zahrát na soucit.* Ale v Kapitolu jsou lidé tak přívětivý a otevření, že mám pocit, že teď a tady jsem na správném místě. *podá široký úsměv.* Proč ne. *pokrčí rameny ale je ráda, že ji její krajan nechává prostor se ukázat.* Nedokážu si ani představit, co si pro nás letos přichystali, ale jsem si jistá, že se máme na co těšit. Já sama jsem fanynkou Hladových her a musím říct, že se nemůžu dočkat, co za dílo nás čeká. Co se týče mých šancí, jsem připravená ze sebe dát to nejlepší a využít všechno, co se bude dát. Bude to tedy zajímavá podívaná.* zasměje se trochu tajemně.*

Milton Sarsechim:  *Poslouchá, co k té otázce říká Prue. Sem tam přikývne jakože souhlasí a když domluví, tak s úsměvem začne on.* Já jsem nad tím vlastně vůbec nepřemýšlel, ale určitě to bude jedinečné. Vlastně ještě víc než jedinečné, jelikož každé hry jsou jedinečné a toto jsou přece Pentagames. Takže to bude určitě něco... *Na chvilku se odmlčí a zamyslí se.* Nebo, jedině, že by tvůrci chtěli udělat nějaký flashback a nějak by zkombinovali už předchozí arény. Ale i to by jistě bylo velkolepé. *Řekne a usměje se. Tak nějak čeká, že se jich teď zeptá na další otázku.*

Už začíná být unavená, možná tím večerem nebo ji nudí tito splátci, i tak se ale usmívá. Jaké jídlo je vůbec vaše nejoblíbenější, zkusili jste tady v Kapitolu něco, co byste si odvezli zpátky do kraje? Položí si bradu na svojí dlaň a poslouchá pozorně.

Milton Sarsechim:  *Koukne se na Prue, ale pak si vezme slovo jako první, jelikož mu nepřijde, že by se do odpovědi nějak hrnula.* No, já upřímně asi ani žádné oblíbené jídlo nemám. *Řekne popravdě a proplete si prsty v klíně.* Jelikož většinou to, co se u nás na stole objeví, tak buď sníš nebo budeš o hladu. Moc jídla tam totiž opravdu nemáme, a když už tak je to něco s masem. Hodně často u nás doma bylo hovězí s fazolkama. *Sdělí publiku se smutným úsměvem, jelikož se mu stýská po domově.* Ale tady mi celkem chutnaly nějaké flambované palačinky s jahodama. *Řekne a přinutí se usmát tak, aby to vypadalo aspoň trošku vesele. Nechce přece, aby na Kapitol působil nějak špatně.* Co tvoje? *Zeptá se Prue, jelikož už neví, co by k tomu měl říct a tak je z toho nervózní, což je na něm určitě dost vidět. A tak radši nechává mluvit Prue a on se bude jenom usmívat.*

Prue Azaela Wesmyron: *Po další otázce se zamyslí a nenápadně nakrčí obočí, jelikož neví, co by odpověděla. Zatímco má ale Milton slovo, rychle se vynajde.* Těžký otázka. *zasměje se.* Mě chutná snad všechno. Jakoliv připravené maso, a hlavně sýr. Musím podotknout, že tady máte úžasný výběr sýrů. *řekne jakoby překvapeně a nadšeně.* Ale ve výsledku všechno, co jsem tady jedla bylo velmi chutné* řekne, jako by to ani jinak být nemohlo.*

Povězte mi o vašem největším nepříteli. Myslím celkově i třeba někoho tady v Hladových hrách. *Mávne rukou ve vzduchu, aby věděli, že mají neomezené možnosti výběru..* Potřebuju od vás dvou aspoň dvě věci či osoby.

Prue Azaela Wesmyron: *Prue síce naštve hodně věcí, ale nedokáže je jmenovat. Proto prohodí první věc která ji napadne* Mým největším nepřítelem byla vždy vlhkost vzduchu. Doslova zmaří jakýoukoliv vaši námahu o krásný účes. *zmořeně si oddechne ale to bylo spíš jen divadélko na rozesmání, proto se i ona pak zas široce usmála.* Ještě se mám hodně co učit od lidí tady. Jak to děláte, že účesy tady vypadají vždy tak senzačně? Třeba vy... *jemně pokyne rukou k dámě v druhé řadě.* Vás jsem si všimla hned při příchodu. Dnes jste opravdu okouzlující, A ty vlasy... *řekne úplně udiveně a obdivujícně a vyzní to i upřijmně. Prue má vlastně svoje vlasy celkem ráda, ale to oni vědět nemusí.* Ale zpátky k otázce.. *řekne, jelikož má jmenovat dvě věci.* Myslím, že největším nepřítelem každého z nás jsme někdy my sami. *uchechtne se když se nad tím zamyslí, jelikož je to pravda.* Přece jen na nás záleží, jak úspěšní budeme a jak si povedeme, a zbytek světa nám do toho nemá co mluvit* řekne obyčejně a hrdě. Jako pravý narcis.* Je důležité neustále překonávat samého sebe *na téhle notě zakončí její část rozhovoru a pak víceméně jen sedí a pohodlně mírně pyšně sleduje Miltona i publikum.*

Milton Sarsechim:  *Zase nejdřív nechal mluvit Prue, která vypadá, že jí tohle vážně jde, ale když je pak řada na něm, tak jenom nervózně polkne.* No já.. já nemám žádné nepřátele. *Pokrčí nad tím rameny. S většinou lidí vycházím dobře.* V kraji mám dokonce i hodně kamarádů, se kterýma děláme různý blbosti. *Řekne do nějaké kamery a pak pokračje k publiku.* Dokonce i tady jsou všichni super. Sice jsem tu s moc lidma nemluvil, jenom s nějakým klukem... Nevím už odkuď a tady s... *A jaj zapomněl její jméno. To se mu stává pořád.* Ehmm... promiň jména mi nikdy nešly. *Omluví se Prue zklamaně, jelikož mu to je hrozně trapný, že zapomněl její jméno v přímém přenosu. A to si ho takovou dobu opakoval.* Celou dobu před rozhodvory jsem si ho opakoval, abych ho nezapomněl, ale prostě se mi tohle to stává skoro pořád. *Vysvětluje Prue a tak nějak zapomněl, že je v televizi.*

Prue Azaela Wesmyron: *Když mluví o ní, jen poslouchá a když zapomene její jméno, jen se usměje a s radostí ho znova z opakuje* Prue Wesmyron. Neboj, teď už ho nezapomeneš. *řekne jakoby to nebylo možné. Před odchodem se postaví, potřese rukou s moderátorkou* Bylo mi ctí *a jemně zamává jednou rukou publiku zatímco tu druhou má v bok. Ještě na ně mrkne jedním okem a pak se širokým úsměvem směřuje za nosem a mízí z pódia.*

Milton Sarsechim: *Je hrozně rád, že to vzala Prue v pohodě a jméno mu zopakovala.* Jasně Prue. Nechápu, jak jsem ho mohl zapomenout. Promiň. *Řekne jí ještě jednou. Je si teď jistý, že si ho bude pamatovat, i když ho nejspíš zase zapomene během pěti minut.* Bylo to velmi milé. *Řekne na rozloučenou a ještě zamává do pódia. Pak už z něj radši rychle mizí, protože mu Prue celkem utekla a on je nervózní z toho, že by tam zůstal sám s moderátorkou.*
  • 11. kraj - Amanda Young & Zeelandian Northsound

Předposlední kraj, dámy a pánové! *Fíha! Otře si jakoby pot z čela a ukazuje publikum, jaké je to dnes fuška* Přivítejte Amandu Young a Zeelandiana! *Nadšeně zatleská a vyčkává na ně. Amandu nevidí poprvé, tak se na ní nedívá tolik jako na Zee.* Oba dneska v plné parádě. Tak začneme. *Zasměje se a mrkne na ně.* Určitě na vás v kraji někdo významný čeká. Je to slečna, je to chlapec? Koho máte vy dva ve svém životě? *Pozvedne obočí a netrpělivě čeká.*

Amanda Young: *Koniečne prichádzajú na rad oni dvaja. Nie že by sa na rozhovor nejako tešila, ale už to chce mať za sebú. Má na sebe také pekné modré šaty, ktoré sa jej páčia viac kým jej kostým na prehliadke splátcov. Keď dôjde na pódium, ozve sa potlesk a Amanda sa prinúti k tomu najfalošnejšiemu úsmevu, akého je schopná. Zamáva Kapitolčanom a posadí sa napreti Nyx. Zo všetkých síl sa snaží nepôsobiť strnulo a tak si čias od čiasu zmení polohu sedenie. Teraz sedí v príjemnej polohe, má nohu cez nohu a čaká na prvú otázku. A tá prichádza hneď. Amandin výraz zrazu zvážní, ale napokon sa trochu usmeje na Nyx a povedá.* Áno čaká na mňa niekto významný. Ale nie tak ako si myslíte. *Povedá kľudným hlasom a usmeje sa.* Tým človekom je môj mentor Rhys Malphite. *Hovorí a pozerá sa popri tom na Nyx. Toho mám vo svojem živote a pre neho sa budem snažiť vyhrať. Hovori odhodlane a pozrie sa do publika.*

Zeelandian Northsound: Buďte zdrávi! I ty Nyx, sluší ti to! *pozdraví hned velmi přátelsky diváky a moderátorku. Rozhodl se vždy nechat napřed vypovídat Amandu.* Vida, Amanda někoho má…ale já? Říkáš významný a na mne? Hmm, na poli málokdy potkáš tu pravou… *usměje se* A nebo.. o ní vůbec ještě nevím a možná tedy budu mít fanynku navíc! *rozhodí rozesmátě rukama a dodává* Abych byl tedy v tomhle úplný, tak.. *natočí se na kameru* .. jsem farmář, netrestaný, nezadaný, pracovitý a možná s vlastní farmou a tedy i výdělkem! *a na závěr do kamery mrkne*

Tak takhle se věci mají. *Koukne na oba.* Hmm. *Podívá se na oba podezřele, ale nic jim na to neříká, ať si z toho každý udělá závěr sám.* Amando, tvůj trestní rejstřík není nemalý, ale taky to není to nejhorší. Co ti vůbec přimělo k tomu, abys porušovala zákony? *Zeptá se jí trochu lstivě, ale tak to tady už chodí. Potom se podívá na Zeelandiana.* A copak ty? Děláš mimo kapitolské oči nějaké nekalosti? *Provokativně se usměje. Je si vědoma, že jim tady neprozradí jeho pletky se zákony, ale tak to slovo má přec více významů a doufá, že pobaví ji i publikum.*

Amanda Young: *Napokon príde ďalšia otázka. A ta je pre Amandu dosť nepríjemná. Zmienka o ím trestnom rejstríku ju dosť znepokojuje. Vie, že ak na tohle povie len niečo nevhodné bude ju Kapitol nenávidieť a nechá ju v aréne zabiť. Preto chvíľu rozmýšľa čo na to má vôbec povedať. Až nakoniec zo seba dostane niečo s čom by Kapitol mohol byť aspoň trochu spokojný.* Áno já viem.. A veľmi toho ľutujem. Kebysom to mohla nejako vrátiť a napraviť tak bysom to urobila. Sama svoje správanie nechápem, ale rozhodne to nemalo byť nijako mierené preti Kapitolu, ktorý mi dal nádeju. Nikedy bysom sa neobrátili preti zemi, ktorá mňa živí, ľúbí a chrání. Právdepodobne mňa vedla zvedavosť. Ospravedlňujem sa. *Hovorí Amanda takým hlasom, že toho naozaj ľutuje a popritom sa ospravedlňujuce sa pohľadom pozerá na dav Kapitolčanov. Prezentuje sa teraz ako nevinné loajálne dievčatko, ktoré sa hanbí za svoje činy a chce ich napraviť. Ani nevedela, že bude takéto šaškárny schopná.*

Zeelandian Northsound: *u této otázky schválně Amandu poslouchá a nejraději by ji tu přede všemi shodil, ale myslí si raději své a je zticha a přemýšlí o své odpovědi, než na něj přijde řada* Jo, házel jsem plesnivá rajčata na radnici, ještě s několik akamarády, al eto jsme byli ješt ěmalí, tak ynás mírotvorci tehdy sešlehali rákoskou tak, že ty rajčata byly naše zadky. Jinak tak zvídavý, jako tady Amanda nejsem, to rozhodně ne, a o žádných problémech nevím. Ruku ti do ohně za to ale nedám. Jednou ale něco bylo, ale úřady si toho nevšimly, a my pak poslali na radnici kartu s patřičným obnosem v kreditech, že já.. už ani nevím, co jsem tehdy rozbil.  *zastydí se* Ale nyní vážně. Když už je nejhůře, tak jídlo je skvělý prostředek.  U nás hýbe vším. Jídlo je alfa a omega všeho. A leckdo leccos odpustí, když dostane čerstvé… *pokrčí rameny a nasadí výraz, že Northsoundovi jsou jedním z těch velkých zvířat na trhu*

Letos jsou dva vítězové. Myslíte, že to budete právě vy nebo jeden z vás? *Vyzvídá a napne uši, protože tohle by mělo být zajímavé.* Máte skvělou strategii nebo snad se cítíte v boji velmi seběvědomě?

Amanda Young: *Koniečne príde na rad otázka, na ktorú môže odpovedať viacmenej upriamne. Pozrie sa na Nyx sebavedomým pohľadom a odpovedá.* Áno, to že sú letos dvaja víťazovia mňa veľmi poťašilo. Celkom si verím, mám silný motív sa vrátiť, takže áno, myslím si, že bysom to mohla vyhrať. Ak mi v tom tedy trošku pomôžete. *Povedá a sladko sa popritom usmeje na dav na ktorú ešte žmúrkne. Ďalej už svoju pozornosť obraca spať k moderátorke. *Hmm stratégiu mám, ale tu vám tu predsa nemôžem hovoriť.* Zasmeje sa.No a tiež tak trochu spolieham na prekrásny a štedrý Kapitol, v ktorom sa mi tak veľa páči a na svôjho mentora* Povedá ešte a popritom sa nevinne usmieva. Je až neuveriteľné ako sa vie správať pred kamerami. Na otázku s bojom odpovedá neutrálne aby zo seba zbytočne nespravila prislabú ani prvý cieľ.* No keď na mňa niekto zaútočí, budem schopná sa brániť. *Vraví, prehodí si nohy a keď sa to celé skončí, odchádza.*

Zeelandian Northsound: *Zasměje se, jakoby tuhle otázku čekal.* Já do toho jdu prostě jako do všeho.  Ono to nějak vždy dopadne. Samozřejmě nějaká strategie tady je, ale jako tady Amanda se nebudu veřejně vyznávat. *uculí se* A že bych byl jeden z těch dvou šťastných? Možné  je všechno, ale konkurence je silná a o tu slávu bude třeba se pořádně poprat i za cenu nejvyšší. Kraj by sice nějaké vítězství potřeboval, ale nikde už není napsané, že to musím být já, nebo Amanda. Všechno ukáže až čas a situace na bojišti. *dokončí svou odpověď, odchází z podia a loučí se* Díky, díky. Jste skvělí! Bylo mi potěšením a pěkný večer! 
  • 12. kraj - Sivana Lanamea Straszewski & Hades Wolfthal

*Velmi znavená je a i kraj před nimi byl už náročná. Jde na ní vidět, že se na tento kraj moc netěší, ale práce je práce.* Další a poslední na řadě tu máme Sivanu Lanameu Straszewski a Hades Wolfthala! *Křikne po celém sálu, aby byla jejich jména slyšet ještě na míle daleko.* Zdravím Vás! *Usměje se na ně mile.* Muselo se toho u vás opravdu mnoho změnit. Práce tam u vás už nebývá, tak se ptám. Jak se chcete vyjádřit k celé té věci s těmi neřády? *Zeptá se jich a schválně neříká nahlas rebely, protože to ani nemá povolené.* Sympatizujete se s nimi? *Je to velká podpásovka, protože tady na ně určitě někdo může poznat, že lžou, ale takhle už si to tam nahoře nadiktovali.*

Hades Wolfthal: *je poněkud nervózní, tak si hraje se svetrem, co má. Jakmile ale zavolají jeho jméno, tak se tedy vydá vstříc svému osudu. Nechá Siv jít první a pak vyjde sám. Zamžurá do reflektorů a chvíli má pocit, že nic nevidí. Hned se to ale spraví.* Ahoj, ahoj. *pozdraví Nyx i publikum a sedne si na pohovku. Snaží se působit klidně.* To je pravda. *hned se ujme slova.* No nastala taková nepříjemná situace, ale byla naštěstí potlačena. *dá důraz na to naštěstí. Tohle je dost ošemetné téma a nechce skončit s hlavou na kůlu za něco, co řekl, když si nedal pozor.* Už je v kraji zase řád a všechno je pod kontrolou. *snaží se vybruslit, jak jenom to jde.* Kraj sice přišel o práci a o další vymoženosti, ale přijde mi, že si za to můžeme sami, když jsme to tam nechali dojít. *změna plánu, nesmí vyhrát. Za tohle by ho doma ukamenovali. A kdyby to neřekl, tak by ho ukamenovali zase tady. Je to ale ošemetná situace.* Rozhodně ne. *zatváří se trochu vyděšeně, že se jich na to ptá. Kdo by s nimi nesympatizoval. Vždyť on sám byl jeden z nich.* Jsem rád, že máme zase řád. *o žádném řádu se u nich také mluvit moc nedá, ale zase neví, jaké informace má Kapitol.*

Sivana Lanamea Straszewski: *Milo sa usmieva a pôsobí tak ako vždy, priateľsky. Síce si nie je istá, či na sebe nemá ak nervozitu, ale snaží sa sústrediť na všetko iné, len nie na to, takže pozerá do tribúny, na Nyx a do kamier.* Zdravím… No, spolu s inými som pomáhala zraneným v kraji po divnom incidente, ktorému nerozumiem. *Zaklame.* Myslím, že všetky boje boli zlé a už by sa nemali opakovať. Vždy keď niekto niečo začne, rozpúta peklo, čo znamená, že na oboch stranách zomrie veľa ľudí… *Smutne vydýchne.*

Hmm... *Přikývne a snaží se jim ve všem důvěřovat a nedívá se na ně nijak zle.* Kdybyste měli na výběr, co byste si z Kapitolu odnesli nejvíce? Líbí se vám vůbec tady v Kapitolu? *Pohlédne na ty dva a pečlivě je poslouchá, aby o nic nepřišla. Ráda si vyslechne třeba lichotky i na sebe.*

Hades Wolfthal: *je rád, že už mají celou tu záležitost s krajem za sebou. A ani sem nevtrhli mírotvorci a neodvedli ho rovnou, tak se z toho asi vykecal. Nebo to možná ještě přijde. Každopádně se usměje na Siv, že to zvládli oba.* Za mě teda asi tu čistotu. A ten voňavý vzduch. Je to super, když můžete normálně dýchat a nedělá se vám z toho na zvracení. *nechá zase mluvit Siv, jenže když ta nevypadá, že by na něj nějak navázala, tak pokračuje dál.* Jo a v Kapitolu se mi líbí, to jo. Je to něco totál novýho a všechno tak hezky svítí. Strašně se mi líbí ty prosklený budovy. *uvědomí si, že se vyjadřuje jako pětileté děcko.* U nás v kraji tohle není, tam je to samý malý domek, co sotva drží pohromadě.

Sivana Lanamea Straszewski: *Na Hadesa sa pozerá pri jeho odpovediach, ale stále sa usmieva, tvári sa nadšene a zároveň trošku hanblivo, možno by mala trošku pridať na herectve, aby si nachytala sponzorov.* Ja by som si odtiaľ vzala výborne jedlo a čistú vodu, toho máme nedostatok a je mi ľúto, že niekedy vidím ľudí na ulici a tí nemajú čo do úst. Ale sme chudobný kraj a málokedy môže niekto pomôcť druhému. *Vzdychne si. Potom odpovedá na druhú otázku a opäť sa usmeje.* A naozaj sa mi tu páči. Síce je mi ľúto, že tu budeme už len chvíľku, ale je to tu krásne a určite na to do smrti nezabudnem. Tá sa ale blíži, tak možno ani po nej. *Mykne nešťastne plecami.*

Povězte mi. *Nechává odmlku a podívá se na publikum, aby jí třeba napovídali nějaké otázky, které by chtěli mít zodpovězené.* Ano, tady to máme. Jste oba nezadaní? *Zeptá se těchto outsiderů, který se celkem i vyvedli a nemůže úplně říct, že vypadají jako zrůdy.* Nebo snad tady máme rovnou pár zaláskovaných? *Zavtipkuje, i když tyhle ty milostné příběhy přicházejí takhle na poslední chvíli a předtím se nikdo třeba neviděl, tak to Kapitolané stále milují.*

Hades Wolfthal: *trochu ho překvapí výběr otázky, vždyť z publika pokřikovali i nějaké celkem rozumné. Chvíli jenom zaraženě civí.* Já, eh, no. *cítí, jak rudne.* Siv je hezká holka, to jo, ale prostě… *vysílá k ní pohled, aby ho zachránila, ale pak to ještě zvládne sám.* U nás v kraji není na takové věci čas. *pokrčí rameny. Alespoň pro něj ne.* Nebo dobře, je. Jenže mně se líbí někdo jinej, asi ji znáte taky. *má asi nějaký pocit, že musí mluvit jenom pravdu teď, tak asi prokecne úplně všechno.* Siv je super parťák do arény a jsem rád, že tu jsem s ní. Ale asi jsme oba nezadaní, co? *už se z toho vymotal a už se zase v pohodě. Usměje se na Siv, jestli jsou oba single, že si budou rozumět. Pak ještě počká, co k tomu poví ona, a pak se zvedne, krásně se rozloučí a zase odpochoduje.*

Sivana Lanamea Straszewski: *Zachichoce sa na otázke a rovnako tak následne aj na tom, ako sa z toho snaží vykľučkovať Hades. Priateľsky ho chytí za chrbát.* Môžem povedať to isté, Hades je fajn, ale čas na vzťah… A dokonca v tomto bode sa mi nezdá, že by vzťah bol niečo skvelé, heh. *Povie teda svoj názor, aj keď nevie, čo si o ňom väčšina kapitolčanov pomyslí.* No jo, nezadaní a myslím, že dobrí priatelia. *Nervózne si popotiahne rukávy šiat a zazubí sa. Potom chytí krajanovi rameno a s úsmevom odchádza zo scény. Veď predsa, zlatý klinec večera.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92