Monday, March 26, 2018

Lissette Harris

[ lýset heris ]

 

Player: Renaiti

FC: Kat Dennings


Tesserae: 7 | Defense: 0

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18


Token: Kočičí ocásek



level [ 0 ] • credits [ 0 ]

 osoba nic nevlastní


Snad jako každý v jejich kraji i ona je velmi chytrá, občas by někdo řekl, že až moc. Rodiče se už od první chvíle, co dokázala držet v ruce tužku a podepsat se, snažili trénovat její mozek. Takže by se vlastně dalo říct, že v tomto ohledu jim může poděkovat, neboť má vskutku úžasnou paměť i logické myšlení a pokud se jí zrovna chce, dokáže se velmi dobře soustředit. Díky tomu, že jí to poměrně pálí, tak se může pyšnit svojí dobrou znalostí chemie, kde jí vyčíslení rovnic nedělá poměrně žádný problém a jen tak si na ni někdo s něčím v tomto předmětu nepřijde. Aby toho nebylo málo, je docela i nebezpečná, co se týče praktického využití chemie, kde zvládá věci od slabých kyselin, přes pěkné chemické reakce až po nějaké jedy na hubení škůdců, či vlastní rodinky. Stejně jako chemii zbožňuje i technologii a všechny tyto elektronické věcičky protkané drátky. Baví ji je sestrojovat, opravovat či vylepšovat, v tomto ohledu je velmi zručná. Vzhledem k tomu, že mnohokrát jí tělem projel i nějaký ten slabý elektrický šok, tak se naučila bolest moc nevnímat a nenechat se tím rozházet. Mimo to ji však baví i šťourat se v životech jiných a hrát si na hackerku. Dokáže si více méně poradit s každým počítačem či mobilem v jejich kraji, samozřejmě jí to bude pokaždé trvat různě dlouho, ale prozatím selhala snad jen jednou či dvakrát. Tak nějak nenachází soucit s ostatními lidmi. Bere je jako součást populace, pokud někdo zemře, někde jinde se zase někdo narodí, nemá důvod z toho dělat nějakou vědu, prostě to bere tak jak to je. Rozhodně jí proto není proti srsti někoho zabít vlastní rukou, není ten typ, který by si to potom vyčítal, možná by se tomu dokonce i zvládla zasmát. Díky knihám, které má dosti načtené, se dozvěděla nějaké lidské slabiny, takže by v případě nutnosti věděla, kam efektivně někoho zasáhnout, aby to nadělalo co nejvíce škody. Také se mezi řádky dočetla pár podstatných informací o rostlinkách, které je dobré sbírat a kterým je naopak lepší se obloukem vyhnout. Co se týče však její fyzické stránky, tak na tom není až tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Umí využít své přednosti ke svému prospěchu. Získala si poměrně dobrou kondičku, takže se jen tak při nějaké velké námaze nezadýchá. Ze začátku se snažila trénovat s kuchyňským nožem, takže matce trochu pomáhala při vaření, aby se s ním sžila a později to dospělo až k takové té hře s nožem, kdy si člověk jeho ostří zabodává do mezer mezi prsty na druhé ruce. Poté přišly na řadu nunchaky. S těmi to ze začátku měla docela obtížné, než se naučila koordinovat své pohyby a dávat do toho sílu. Teď už je dokáže používat i s takovými těmi vychytávkami, jako je třeba přehození z jedné ruky do druhé nebo výkop proti protivníkovi. Mimo to umí dobře zacházet i s dýkami. Jelikož měla trochu náskok s nožem, šlo jí to poměrně rychle se s nimi naučit. Ačkoliv na to dýky nebyly moc stavěné, zkoušela s nimi i vrhat, aby se naučila trochu mířit a nutno podotknout, že to zkoušela tak dlouho, dokud se jí to alespoň jednou nepovedlo. Zvládá docela i boj tělo na tělo, protože má v rukou sílu a nebojí se do toho opřít. Nedělá si totiž ani těžkou hlavu z toho, že by si nějak mohla poničit zevnějšek.


Takovou její největší poruchou je to, že pokud se někdo zmíní o rodině - vlastní či její, na tom nezáleží - docela jí přeskočí. V ten moment se začne nekontrolovatelně smát a v pravém oku jí začne cukat. Nijak to neovládá, nemůže ovlivnit jestli se jí to stane nebo ne, prostě to tak je. Většinou to odezní tak nějak samo, někdy dříve a někdy zase později, většinou záleží na situaci. To, že špatně snáší všechny stresové situace, kde je na ni kladen hodně velký tlak, je známé už od malička. Na rozdíl od ostatních se ona v takovém případě nezhroutí, místo toho v ní propukne takové docela zvláštní nálada, při níž je asi nejlepší se jí stranit. Její mozek totiž není úplně něco, na co by se v tomto ohledu mohla spolehnout, jelikož v takové situaci jde její racionální myšlení úplně stranou a na povrch vyplouvají takové lehce agresivní nebo spíše psychopatické myšlenky. V ten moment jí je úplně jedno, kdo nebo co jste, postavili jste se jí do cesty a ona půjde klidně i přes mrtvoly. Takovým docela varovným signálem, že by něco podobného mohlo přijít, často bývá to, že se jí rapidně změní nálada a nebere si servítky v tom, co vám řekne. Pokud vás to urazí, je to dobře, pokud ne, bude muset přidat. Prostě si jednoduše nevidí do pusy a nějak ji nenapadá, že by její slova mohla mít nějakou špatnou odezvu, v tomto ohledu je opravdu až přehnaně upřímná a nad tím co říká, nepřemýšlí. Stejně jako každý živý tvor ani ona není neomylná. Občas se také splete i v tom, v čem si je jistá na sto procent. Často je to způsobeno její nepozorností. Jediné o co se tahle holka stará, tak je ona sama a kočičky. Ano, čtete dobře, úplně ujíždí na kočkách. Pro toto stvoření by byla schopná udělat prakticky a úplně cokoli, protože je jednoduše miluje. Kdyby byla nějaká tato čtyřnohá kočkovitá šelma v nesnázích, neváhala by ani minutu, aby ji zachránila, i přes svoje vlastní nebezpečí. Někdy to až hraničí s posedlostí, neboť kočky má úplně všude. Na sešitech, učebnicích, pyžamu, oblečení, prostě všude. Moc si neví rady s první pomocí. Někomu jinému by určitě nezvládla pomoci, tím si je jistá. A u sebe, těžko říct. Asi by něco malého splácala a napáchané škody by se nějak snažila minimalizovat, ale v žádném případě netuší co dělá, takže by to byla jedna velká improvizace. Po fyzické stránce se u ní samozřejmě najde také několik slabin. Hned na první pohled je jedna z nich patrná. Výškově je docela malá se svými 160 cm, takže jen tak někam nedosáhne a pokud je něco na vysoké polici, prostě si musí přitáhnout žebřík, židli nebo se pokusit po tom vyšplhat nahoru, samozřejmě pokud se jedná třeba o nějakou stabilnější skříň. I když snila o velkém Výcvikovém centru, žádný takový luxus u nich doma není, takže si musela vystačit s odbornými knihami a vlastní pevnou vůlí. Zná sice teoreticky velké množství zbraní a v tomto ohledu je jistě znalá více než někteří kluci z jejího kraje, ovšem v ruce je nikdy nedržela a neměla tedy možnost si zkusit, jak se jí s nimi bude zacházet.


Jakožto prvorozené dítě, do ní oba rodiče vkládali opravdu obrovské, možná až astronomické naděje. Věřili totiž, že všechny jejich nejlepší vlastnosti zdědil právě tento andílek. Těžko říct, jestli se pletli nebo ne. Zdá se totiž, že ve 3. kraji je chytrý snad úplně každý od přírody. Tak jako se někdo v Panemu narodí se sekyrou v ruce, ona se narodila s obličejem v knihách. Hned jak se naučila podepsat a trochu zacházet s tužkou, už po ní její dospěláci chtěli, aby řešila jednoduché hádanky či spojovačky a čím byla starší, tím obtížnější se snažili jí nastavit úroveň. Hráli s ní také různé hry, jako bylo pexeso či puzzle. V těchto dvou disciplínách je prakticky neporazitelná. Do školy tedy nastupovala s bravurními schopnostmi a velkým náskokem oproti standardům. Rodiče se s ní stále učili dopředu, protože chtěli, aby byla tou nejchytřejší. Jenže si neuvědomovali, že v ní pomalu začínají probouzet takové vzdorovité myšlenky. Nechtěla se pořád jen učit a něco se biflovat, to ji nebavilo. Až v druhé třídě začala mnohem více tedy nějak vnímat Hladové hry a místo učení tíhla spíše tímto směrem. Na tajno se nabourala k rodičům do počítačů, na čemž pracovala mnoho měsíců, ale poté se dostavilo kýžené ovoce a ona odsud mohla sledovat archív Hladových her. Snažila se v těch ročnících nakoukat především taktiku a veškeré strategie, takže by se dalo tvrdit, že od té doby je dosti vypočítavá a za vším co udělá ona sama pro někoho, tak samozřejmě čeká něco na oplátku. Celkově se z těch videí hodně naučila, jak to v této soutěži chodí. Od té doby však začala docela dost kašlat na školu. Známky raději rodičům neukazovala a lhala jim o nich, aby ji nechali být. Jednou se jí dokonce podařilo napojit se na tatíkův pracovní mail a objednala si z něj nunchaky a sadu dýk. Věděla totiž, že pokud někdo chce přežít ve Hrách, musí něco umět. Od té doby začala hodně trénovat svoji fyzičku. Dřepy, zakopávání, posilování bicepsů a tricepsů, to všechno a ještě více se zařadilo do jejího denního plánu. Když došel balíček se zbraněmi, samozřejmě to pořádně slízla. Rodičům ani tak moc nešlo o peníze, jako spíše o to, že její otec za to byl dosti nepříjemně popotahován, protože je to přeci jen nedovolené ozbrojování. Naštěstí byl tatínek dobrý přítel s jeho nadřízeným, tak se rozumně domluvili na tom, že ho "jenom" vyhodí. Liss to nijak netrápilo, protože ona svého cíle dosáhla, mohla konečně trénovat s něčím pořádným a ne pouze s kuchyňským nožem. Ztráta otcovy práce byla pouze vedlejší škoda. Samozřejmě to pro ni i tak mělo následky. Rodiče ji mnohem více sledovali a hlídali. Nakonec jí dali ultimátum. Dokud dostávala dobré známky, mohla trénovat, když však sebeméně klopýtla a její průměr se zhoršil, všechno jí sebrali, dokud si znovu svoji reputaci u nich nevylepšila. Samozřejmě její trpělivost nebyla nikdy tak velká, takže po nějakém čase přišla na to, kam ty věci schovávají a vždy se k nim potají nějak dostala. Jednoho večera, kdy se zrovna snažila vylepšit domácím úkolem svůj průměr v chemii se stalo něco, co ji opravdu hluboce poznamenalo. Nechala pootevřené dveře do jejího pokoje, kam vběhla její milovaná kočička a nikdy už odsud znovu živá nevyšla. To, že její domácí úkol ji zabil pro ni bylo opravdu obrovské sousto. Několik dní, možná i týdnů, zůstala zavřená ve svém pokoji, mazlila se s uříznutým ocáskem, protože na svého mazlíčka chtěla mít památku, navíc chtěla být stále s ní, a vymýšlela pomstu. Nakonec se jí podařilo nahradit tabletky na posílení imunitního systému, které maminka, tatínek i její povedený bráška, zobali ve velkém. K její smůle nebyla tak precizní a všichni tři skončili se slabou otravou v nemocnici. Od té doby je už nikdy neviděla. Sbalila si své věci a šla si po svém. V té dobře pověsila studium doslova na hřebík a začala se o sebe starat podle svého. Liss teď žije u svého kamaráda, který pro ni vždycky byl takovou tou morální oporou a dokázal ji vytáhnout ze všech těch sraček, jež se jí odehrávají v mysli.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92