8th Victory Tour → Cesta do 4. kraje | Anketa

Monday, February 20, 2017

Claude Erica Ashure

 

Player: Nina

FC: Victoria Moroles



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - rozplácnutá na kaši


Token: Červený pokerový žeton

[ klávd erika ašjurh ]


K jejím fyzickým zručnostem se na první místo musí dosadit vázání uzlů. Co to má společného z fyzickou silou? Nejspíš to, že tato holka s nimi dokáže udělat pěknou paseku. Zná různé druhy uzlů, ví, které se nejlépe kombinují a hlavně k čemu se nejlépe využívají. Obzvlášť si libuje v pastích, vážně. Ne jen v jejich vytváření, ale i v samotném promýšlení. Musíte se vžít do kůže kořisti, abyste ji zvládli nalákat, zabrnkat ji na smysly a pak je důležité, aby neselhala mechanika, kterou k polapení cíle chcete sestrojit. Takže ano, ráda klade pasti, je to její specialita a tuhle zálibu vypilovala k dokonalosti, takže by to mohla dělat pro druhé nebezpečným. Na druhé místo se usadila její hrubá síla, hrubá je ona až dost. Pokud se chtěla mít dobře, musela se rvát a kopat, a to celkem často, ne že by ji to vadilo. Né že by byla nějak zvlášť prohnaná a agresivní, ale nijak se fyzické potyčky nikdy neštítila. Takže má hrubé svaly a takové ty pouliční zkušenosti, po čase to z nudy posouvala na nový level, pak se zaměřovala na to, aby dávala méně ran, za to mnohem silnějších. Už to nebyly jen bezhlavé bitky, pro ni to už sem tam byl zkrátka souboj, sport. Svaly na celém těla zpevnila lezením po budovách, po stromech, po čem se dalo (vlastně ji nedělá problém jakýkoliv terén), takže její jistota při ručkování, zachytávaní se a rychlém přemísťování ve vzduchu, je oprávněná. Má kontrolu nad svým tělem, dokáže mít malé těžiště a přesto si být jistá, že nespadne, má velkou kontrolu nad svou rovnováhou. Tvrdá práce v kraji se ji nevyhnula, podepsala se na ni, i díky tomu je zručná a silnější. Dalo by se říct, že ve všech ohledech v situacích, do kterých se dostávala, měla ostré lokty. I když to nikdy neměla s kým porovnat, nedělá ji žádný problém vyznat se v černo černé tmě. Prostě se její zrak rychle uzpůsobí nebo to je jen její pocit, kdo ví, každopádně tma pro ni nikdy nebyla nějakou nevýhodou. Umí se sama o sebe postarat, takové banality jako zakládání ohně a návyky pro přežití ve volné přírodě taky má, někdy je musela denně využívat, takže z ní je tak trochu expert, jelikož byla bez domova, takže se o sebe v tomto ohledu nijak nebojí. Nemohla mít ale ve všech aktivitách zas zcela volnou ruku. Kraj, ve kterém žije je celkem hlídaný, takže proto je potřeba i rozvážnost, aby se nedostala do potíží. Rvačky, do kterých se pouštěla, ale většinou moc lidí nezajímaly, i přesto si musela dávat pozor, aby její prudké způsoby neměly nechtěné svědky. Proto se vyhýbala rušnějším částem kraje, kde by byla moc na očích. Nezanedbatelně si cení i toho, že umí relativně dobře plavat. Potápí se, dokáže závodit, voda ji nečiní žádný problém, i když taky není jejím oblíbeným živlem. Je to však dovednost, které by neuškodilo, kdyby ji ještě Claude rozvinula. Těm pijavicím ze Čtverky se ale nemá jak v tomto ohledu vyrovnat. Co se týče strategii, v tom není pozadu. Musela si svůj život plánovat v různých ohledech, nemohla být impulzivní, změny na ni dopadali každý den, a kdyby nebyla strategicky rozumná, asi by to sama moc dlouho nezvládla a teď už by hnila někde v koutě. Díkybohu za pud sebezáchovy. Kdyby měla svou schopnost strategicky smýšlet, trochu pozměnit a otočit ji jiným směrem, třeba aby obezřetně plánovala proti někomu, zřejmě by v tom nebyla žádná potíž. Je celkem vynalézavá, i když má málo k dispozici. Co se týče běhu, nepochybně má nějakou kondici pro dlouhý běh. Silné nohy na to, aby pádila opravdu rychle a tělesnou stavbu tomu uzpůsobenou. Jako svou zbraň by si, kdyby na to přišlo, asi vybrala bič. Sem tam nad tím přemýšlela, jelikož kartiček se jménem měla v osudí dost, a ona si prostě rozumí s lany, ať už při těch pastích, lezení nebo případně při zabíjení, to ale ještě neokusila, co se týká lidí. Přijde ji, že prostě s bičem by se dokázala sžít, byl by její delší končetina. Možná je to tím, že je to skoro jediná zbraň, kterou viděla v boji. Bič je totiž miláček každého mírotvorce, a sem tam dopadl na záda nějakého krajana, Claude to viděla. Teď si sem tam zkouší různé triky s obyčejným lanem, ale to jistě není to samé. Stačit ji musí její pěsti a to, že ji nevadí nepohoda, protože v jejím životě nejsou nějaké zářné vyhlídky.


Byla by absolutně neschopná s jakoukoliv střelnou zbraní v ruce. Zasahuje sice celkem dost přesně, pokud se snaží trefovat tím, co zná, ale kdyby měla stát s lukem, prakem nebo snad i s pistolí připravená k pozoru, asi by se spolu s tou zbraní hodila do křoví. Nejenže jsou ji takové zbraně nesympatické, ji možná i trochu žere, že si s nimi neporadí. Ona nedokáže prostě jen stát a střílet, na to je v ní příliš hrubosti, aby nenechala všechnu práci udělat jen nějakou zbraň s tětivou nebo s kulkami. Prostě by to mohl být někdy v budoucnu problém, protože vedle nevysvětlitelné neschopnosti je tady i na první pohled neopodstatněná averze. Větší problém, než tahle malá patálie s tímto druhem zbraní, je její problém s nízkými teplotami. Už se s nimi v životě potýkala ve chvílích, kdy fakt mrzlo a ona byla venku nalehko celou noc, ale to měla většinou jednoduše štěstí a podařilo se ji neumrznout, snažila se všemožně zahřát. Pravda je, že ji nízké teploty nedělají dobře, je na ně náchylná, ani tak ne na nemoci jako na to, že už pak není tak aktivní, zima ji zpomaluje. Na sluníčku se ji vždy líbilo víc, i kdyby mělo být dusno, s tím naopak problém nemá. Je velká možnost, že výrazná změna teploty směrem dolů by mohla být velkou komplikací. Její tělo na zimu přehnaně reaguje, je to její slabinou. Neporadí si ani s mastmi a bylinkami, nikdy jim moc nevěnovala pozornost, i když v Devátém kraji měla trochu víc příležitostí. Ji ale nikdy nelákalo zkoumat, jak se liší jedna titěrná bylina od druhé, na co je využít a jak se z nich najíst, ona si radši vybila kousek chleba, než aby měla mírumilovně polykat pampelišky. Pak je nutno říct, že její schopnost ošetřování samu sebe není nejlepší, vlastně by nedokázala ošetřit ani nikoho druhého. Stehy dělá jen v případech největší nutnosti. Jeden z důvodů, proč se naučila pořádně bít a vyhrávat bylo, aby se musela méně často ošetřovat, i když prvně musela. Moc toho ale neovládá, jen to nejprimárnější z nejprimárnějšího, prostě se ani nijak obzvlášť nevyzná v lidské anatomii, jen tak, aby věděla, kde má ublížit druhým. Možná v maskování by nemusela být nejlepší, soudí to čistě z toho, že to nikdy vlastně nezkoušela. Rovnat každý lístek, aby nebyla vidět, to není její styl a pravděpodobně nemá zas tak dobré oči, aby poznala přesnost odstínů barev, korálově bílou od perleťově bílé. I když má celkem dobrou paměť, sem tam má momentální výpadky. Jako by se ji zamlžilo před očima a nic, co dělala, zrovna dělá nebo chtěla dělat, si nepamatuje po určitou chvíli. Tak max. na půl minuty má tak nějak černo. Nestává se to moc často, pak se ji mysl zas nahodí a zase jede na plné obrátky, jako by se nic nestalo, ale sem tam jako by ji prostě něco vyrušilo. Snaží se v takových situacích improvizovat, aby třeba nezůstala zamrzlá uprostřed věty nebo pohybu, takže tohle taky už patří k jejímu životu. Né že by si nepamatovala důležitá rozhodnutí, spíš momentální okamžiky jako by je sem tam nezpracovala, nechce to nikomu říkat, ale kdo ví, jestli se to nebude zhoršovat a není to počáteční stádium nějaké vrozené nemoci.


V Devátém kraji nebylo málo takových jako je Claude. Nikdy nezažila blahobyt, neměla moc peněz, její rodina nikdy nebyla dlouhou dobu za vodou, děti braly oblázky jedna báseň. Starosti o peníze se zhoršovaly a už to ničilo i poměry v rodině. Nešlo o žádnou vroucnou náruč nebo spolehlivý klan, Claude neměla domov v duchovním slova smyslu. Otec nenáviděl skutečnost, kolik hladových krků se na něj spoléhá, tak začal být hodně nevraživý a s nikým nekomunikoval. Matka byla z věčných starostí už vyčerpaná, takže se raději přestala o vážné věci zajímat. Každé z dětí v rodině Ashure se staralo samo o sebe, ani spolu nemluvily, sotva se stýkaly, a když už byli spolu v jedné místnosti třeba jen dva členové, nevydrželo to dlouho, prostě byl každý naladěný na naprosto jinou notu, ale rodina se nikdy oficiálně nerozpustila. Ti, kteří mohli, se snažili sami sobě vybudovat pevné zázemí a odejít oficiálně co nejdřív. Štěstí měla hlavně Claudina starší sestra, která prostě svedla někoho relativně vysoce postaveného, otěhotněla a už byla vdaná i odstěhovaná. Pak tady byl jeden starší bratr, který bral všechnu práci co mohl, sebe divnější, jen aby nemusel brát příliš oblázků. Jakmile už nebyl v hledáčku Hladových her, přestal chodit domů úplně, nastřádal dost peněz na to, aby žil jako spořádaný občan sám, i když chudý jako kostelní myš. Pak tu byly teda dvojčata, Claude a Peter. Po tom, co odešli starší sourozenci, tito dva se více méně drželi spolu. Peter byl o něco mladší, a trochu hloupější, jelikož se při svých výpravách za jídlem nechal často unést, jako by byl nepřemožitelný, vždy sebevědomý. Jednou ho to zabilo a Claude to fakt bolelo, protože i když každý byl v rodině sám za sebe a nepočítali se sebou navzájem do budoucna, Peter byl prostě parťák. Ale už je to hrozně dávno, asi sedm let. Zaměříme se teď tedy na Claude. Už od mala se raději zdržovala venku, do jejich domu vešla, jen když byl zákaz vycházení nebo fakt nesnesitelná zima. Jelikož nikdo nedával peníze ji, ona ty svoje taky nemusela nikomu dávat, tak to v rodině fungovalo. Moc velkého vzdělání se ji nedostalo, jen toho, co bylo zdarma, ale taky není zanedbaná, základy má. Její prioritou vždy bylo, aby měla týdenně nějakou tu práci, i když nikdy neměla v dětství stálou. Pomáhala, kde mohla, chodila do pekáren, zpracovávala obilí, nosila těžké pytle, pachtila se ve špíně, práce jako práce. Taky se ji dotkl její život na ulici, dostala se do takové menší komunitky podobných neoficiálních sirotků, kteří přežívali jako ona, i když ani oni nebyli jako nějaká rodina navázáni na sebe. Claude se často rvala, ale nikdy vůči nikomu necítila nevraživost. Tak trochu trénovala a nakonec ji málokdy někdo porazil, už z toho byla rozumnější. Claude je taková prudší, toulavá, ale zase né nestála. Za svůj život neměla hodně kamarádů, ale když ji člověk rozumí, není problém s ní vycházet. I povahově je celkem rváč a nenechá si jen tak něco líbit, ale není přehnaně agresivní, umí si pomoct, je zodpovědná i rozumná, vždy se o sebe musela starat, aby měla co nejmenší ujmu, a tento cíl se zachovala do dnes. Je sem tam i vážná jako smrtka, protože ona se s problémy potýká, nevyhýbá se jim jako její matka, ale není ani agresivní a rozptýlená jako otec. Ráda lidi pokouší. Není to taková ta naoko drsňačka s tupou hlavou. Možná je sem tam vztahovačná, ale je s ní i legrace. Umí vás zabavit, rozptýlit, mluvit s vámi, ale není moc přeslazená, na takové srdceryvní věci a vztahy si moc nepotrpí. Není žádná drama queen, když se ji něco nelíbí, nedělá scény, prostě dá zdroji problému pěstí mezi oči, pokud si to může dovolit, a jde na to jednoduše a logicky. Je celkem sebejistá v tom, co dělá, ale ani se nijak silně neprosazuje. Není hloupá, ale spousta věcí se ji nedotýká tak, jak by měly. Dokáže být překvapivá, nápomocná (ale to jen zřídka), je zkrátka složitá povahově. Je hodně upřímná, na tom nevidí nic špatně. Momentálně je víc na ulici než v budovách, takže je jistým způsobem zdivočelá. Je celkem silná osobnost, umí si poradit. Ostatní jsou ji většinou celkem ukradení, ji nějaké manipulování nebo vytváření lidských vztahů prostě moc nezajímá, i když není zarputilá. Když někoho urazí, je to jejich chyba, i když se Claude umí omluvit, nedělá to často. Chtít s Claude udržovat vztah je jako Drtivá porážka - těžké, k vzteku, zdánlivě prohrané, ale nakonec jste rádi, protože je to i obohacující a ona umí s lidmi pohnout.

other worlds

https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92