Tuesday, December 27, 2016

7th Victory Tour = Speeches I



Wynter Emerson Caelum: Dobrý den, Dvanáctko. Jsem Emerson Caelum a mám tu něco přečíst z papíru. *Zasměje se a zadívá se na papír, proto tam zanechá za sebou dlouhou pauzu s tichem. Těká pohledem mezi papírem a lidmi.* Umm... Charmaine, tak se jmenovala vaše splátkyně odsud. Na splátce si nepamatuji, omlouvám se. *Uhne pohledem od lidí.* Zabila jsem její spojenkyni, Char jsem moc neznala, ale byla to vcelku pěkná a milá holka. *Odmlka. Naplno se pak podívá na papír, který začne mačkat.* Nah, to byste nechtěli slyšet. *Hodí zmuchlaný papír kamsi do chumlu obyvatel.* Já si totiž myslím o 12. kraji... nic. Víte proč? *Zasměje se.* Protože v Prvním kraji nás nikdo nezajímá, protože jsme prý nejlepší. Bullshit. Nejsou nejlepší, holky jsou tam samé mrchy. To vám řeknu, krávy! A vy tady nemáte nic, to je blbý no. S tím se nedá nic moc dělat, tak to prostě je. *Pokrčí ledabyle rameny.* Takže. *Podívá se na zástup dívek a dole vedle schod si všimne jedné malé myšky. Pohlédne na ní jako kdyby jí chtěla zavraždit.* Um... ty, jak se jmenuješ. *Pohlédne na Zivvu.* Něco ti dám. *Podívá se na své ruce, jenže ona si nic nepřinesla. Přesune se k osobnímu bodyguardovi a Charlesovi.* Rozepněte mi ten zip! *Ukáže na zipovou lajnu na zádech.* (Pauza při svlékání) *Obrací se na Charlese.* Díky. *Pohledem na něj nevisí dlouho. Svlékne si pomalu svoje vcelku pěkně šaty, samozřejmě pod tím něco má. V černých krajkových lingeriích a podvazkách se vydává za Zivvou, cestou si ještě stíhá sundat svoje hrozné jehly. Poté se postaví přímo před Zivvou, načež si přiblíží k sobě mikrofon a zase promluví.* No, trochu jsem mluvila než jsem přemýšlela. Nechtěla jsem vás nazvat krávama, spíš jsem myslela, že v našem kraji jsou samé mrchy a takové... no, však to znáte a dokonce jsou na to některé pyšné. *Ledabyle si pokrčí rameny.* No, ale jinak se omlouvám za vaše splátce. Charmaine ani toho malého kluka jsem nezabila. Nikdy bych to neudělala, i kdybych musela... bojovala bych s někým, kdo něco zvládne, ale ne s dítětem. Teda Gen to udělal vlastně za mě a byl to můj spojenec. Je to nic moc, ale vážně se mi o tom nechce mluvit, jsou mrtví a už se nevrátí. Tak ty Hladové hry prostě fungují. *Řekne bezcitně a už z ní nejde žádný humor ani úsměv. Svůj proslov ukončuje, když položí mikrofon na pódium, načež se ještě obrací k znovu k Zivvě.* Tak tu máš. *Podá jí šaty a boty.* +1

Nibswan E. Finefeather: *Nibswan teraz kráča po tom únavnom Emersoninom preslove ku mikrofónu. Vyťahuje z vrecka zlatú kartičku s textom, ktorú pozná temer naspamäť. Preto do nej nazrie len občas, aby bolo vidieť, že sa drží niečoho, čoho tvorbu ona sama nijak neovplyvňovala.* Ako víťazka 129. ročníku Hunger Games, by som rada povedala pár slov Dvanástemu kraju. *Odmlčuje sa. Po vypočutí jej hlasu z ozveny sa zarazí a nepokojne krčí obočím.* Keďže ročník mojich Hier máme ešte všetci zapísaný v čerstvej pamäti, viem, že niektorí z vás mi stále nevedia zabudnúť moje previnenia, ktoré som v aréne napáchala. Niektorí sa môžu nazdávať, že činy vykonané mnou, boli uskutočnené na moje pobavenie, či skrátenie dlhej nudnej chvíle v aréne. *Všetci vieme kam naráža. To dievča, Lizzie, nemusela tak veľmi zmasakrovať...* Rada by som vás požiadala o odpustenie. Lizzie a Dexter boli skvelí bojovníci, ktorí zaiste učinili svoj kraj hrdý. Bojovali tvrdo a dlho. Rada by som s vami zdieľala zármutok z vašej straty týchto dvoch vzácnych obyvateľov Dvanásteho kraju. Ďakujem za slovo. *Hlava jej klesne trochu smerom dolu. Nie je to zrovna poklona, no niektorým ľuďom by to mohlo pripomenúť tento akt. Celý jej preslov bol viac mechanický, než precítený.* +2

Charles Regnard: Tak už jenom já... *Skloní hlavu, aby zakryl svůj nepatrný strach. Přejde tedy k mikrofonu.* No, jak to vypadá, řada je na mě. *Pousměje se na obyvatele kraje, trochu si povzdechne.* Většina mě zná, jako nového vítěze Her. *Odmlčí se.* Ale abych přiznal, já se tak neznám. *Rozhlédne se okolo, jestli ty jeho řeči vůbec někoho zajímají.* Ještě před nedávnem, jsem nebyl nikým výjimečným. *Řekne s nadějí v hlase, pak se konečně podívá na papír s tím vtipným proslovem. Vyhledá jména představitelů Dvanáctého Kraje. Opět se podívá dopředu.* Splátci tohoto ročníku, v sobě měli... Odvahu. Alespoň jedna z nich. Camerona jsem neznal. Ale Nyx. Ta v sobě měla odvahu. *Ukáže směrem před sebe, jako by tam byla vystavena na nějakém obraze.* Proto věřím, že i Vy všichni v sobě tu odvahu máte. A neměli byste se bát to dát najevo. *Zvýší hlas, aby ho šlo pořádně a především řádně slyšet.* Zabil jsem jí. Nechtěl jsem, ale naléhala... Řekla mi, že si zasloužím vyhrát. A to mě zaskočilo. To je ta odvaha, o které mluvím! *Schová si papír do dlaně, už se chystá to ukončit.* Mluvil k Vám Charles Regnard, splátce Čtvrtého Kraje a vítěz, 130tých Hladových Her. *Promne se na zátylku, potom si přejede po krku. Odstoupí od mikrofonu.* +2


Wynter Emerson Caelum: Hi bitchez! Your slut is here! *Vyřve to na celý prostor a pak se vydává směrem do publika až k pódiu. Musela si prostě zvolit tu cestu, kterou si zvolit nemá, ale podařilo se jí pozdravit aspoň pár ušmudlaných rukou, na ně se ale ani na vteřinu neusmála. Poté vstoupí na pódium a jelikož je První kraj a i ke všemu podle ročníku nejstarší vítěz tohoto turné, začíná vždy první. Přesune si mikrofon ze stojanu k rtům a zadívá se na zdejší obyvatelé.* Hm, taky byste mohli někdy vyhrát? Kdy jste naposledy vyhráli? S Gwendolyn? Není to trochu blbý? *Řekne vcelku lhostejně. Podívá se na svůj proslov.* Upřímnou soustrast rodině Hannigan a Sinapple. *Podívá se na projekci, na kterém jsou jejich fotky. Poté dá zpátky mikrofon na stojan a jde si poslušně stoupnout dozadu a radši už nic nedělat.* +1

Nibswan E. Finefeather: Ako víťazka 129. ročníku Hunger Games, by som sa rada pridala ku smútiacim rodinám. *Neznie to až tak zle, len nad tým nemôže toľko uvažovať. Preto tak nejako mechanicky pokračuje ďalej, i keď narozdiel od včerajšku, do svojich slov vkladá posledné malé kúsky emócií.* Chcela by som s vami prežiť bolesť z vašej straty. Obaja vaši splátci aj Ute a aj Adam bojovali statočne. Ich rodiny sú na ich zaiste právom hrdé a - *Nevedno prečo sa otáča dozadu. Možno hľadá nejaký súcitný pohľad niekoho z víťazov. Nemôžu tu ďalej rečniť. Jej hlas sa láme.* -Je mi to všetko veľmi ľúto, naozaj. *Otáča sa razom na päte a kráča nazad na svoje pôvodné stanovisko. Nepríde pri Charlesa, ale krok za neho.* +2

Charles Regnard: *Přišel blíž k mikrofonu a rozhlédl se po náměstí poseté prachem, který mu nedělal moc dobře. Konečně se podíval k papírku aby se ujistil o jménech, a trochu s polevou začal.* Nový ročník, sebou přinesl nové a odvážné splátce. *Podívá se do davu a snaží se vypadat soucitně, i přesto, že teď skoro nic necítí, aspoň ne teda k těm splátců, ale najde se tu ta jiskřička, která ho nutí se cítit provinile.* I ti vaši - Kyletticy a Cran, to v sobě měli. *Poví s větší nadějí, co v něm začala zničehonic proudit. Nepodívá se ani jednou do papírku, nemá totiž důvod.* Cran, byl velmi odhodlaný a viděl jsem to na vlastní oči... Když jsem po něm v aréně vystřelil. *Podívá se k zemi, pak se znovu otočí zpátky.* Kyletticy zemřela sice velmi brzy, ale i ona v sobě měla... Naději. *Vznikne dlouhá odmlka. Naděje řekl schválně, aby zdůraznil jméno své milované sestřičky.* A já věřím, že ji v sobě najdete. *Nefalšovaně se pousměje a pomalu odpochoduje od mikrofonu.* +3


Wynter Emerson Caelum: *Dojde až k pódiu a vyleze nahoru k mikrofonu, načež se zadívá na obyvatele kraje s nepatrným úsměvem.* Zdravím Desátý kraj, *odmlčí se a dlouze se dívá na obyvatele* dneska jsem se rozhodla, že bych ráda váš kraj poznala, tak jsem to ušla z nádraží pěšky. Váš kraj se mi zdá velice přátelský. *Rozhlédne se kolem a pohledem se zastaví u obličeje dvou splátců na protějším monitoru.* Nevím, jací byli vaši splátci, Felicity Malbero a Dewayne Woody. Museli ale být stateční, pokud bojovali s takovými muty, které jsem měla v aréně. V aréně jsem se s nimi nesetkala a jinde také ne, ale jejich rodinám takové neštěstí nepřeji. *Skloní hlavu a dívá se na svoje ušmudlané tenisky.* Máte opravdu hezký kraj a fajn vítěze. Oba jsem nikdy nepotkala, ale Claudie se mi zdá jako fajn ženská a Bentley je srandovní týpek. *Pokusí se zase o nějaký ten úsměv, teď už zdařilejší.* A věřím, že ostatní v kraji jste taky báječní jako oni. *Podívá se dlouze na lid. Mlčí a jenom si užívá tu chvilku, načež se pak odebere pryč od mikrofonu.* +3

Nibswan E. Finefeather: *Začne tým, že si v hlave prečíta prvú vetu zo zlatej kartičky.* Rada by som pozdravila Desiaty kraj. Váš obvod je podľa všetkého jeden z najdôležitejších v našej krajine. Cítim potrebu vám vyjadriť veľké poďakovanie za všetko, čo pre nás robíte. Kŕmite naše hladné krky, posielate do hier udatných, odvážnych splátcov, ktorý hrdo reprezentujú váš ľud. Moje Hry neboli žiadnou výnimkou. Lizzy a Emmet bojovali statočne, no nemali toľko šťastia ako ja. Ani len nemienim spochybniť vašu veľkú stratu, ktorú ste ich smrťou utrpeli. Česť ich pamiatke a sláva vášmu kraju. *Schová kartičku za chrbát a poslušne sa nazad nastúpi pri Wynter.* +3

Charles Regnard: *Podíval se k pódiu a vyšel nahoru s odhodláním v obličeji, což šlo vidět hlavně na jeho malém úsměvu v koutku úst. Přistoupí s tím úsměvem k mikrofony jako pokaždé, podívá se po ostatních a po některých s nadšením mrkne a pak se konečně odhodlá ke svému slovu. I když může působit šťastně, uvnitř má strach a každé slovo mu v hlavě zní jako dlouhotrvající ozvěna.* Pro začátek bych chtěl říct jednu velmi, podstatnou věc. *Řekne dost důrazně na to, aby ho všichni mohli dokonale slyšet.* Každý z nás, je svým způsobem silný. Možná o tom někteří pochybují, ale je to tak. *Poví s fascinujícím tónem, který jakoby mu byl dočista cizí.* Jistě si říkáte, že je to nemožné, protože Hayden ani Steelford tady nestojí... A nemůžou vás reprezentovat jako důkaz síly, ale můžu vás ujistit - že do toho dali všechny své síly, díky kterým se dostali hodně daleko. Jejich rodiny jsou na ně jistě hrdé, a já s nimi souhlasím. *Podívá se do prostoru, v přesvědčení že by byl schopen zahlédnout jejich rodiny, i když vůbec neví jak vypadají.* A jak už řekla tady Nib- *Ukáže k ní.* Sláva vašemu kraji! *Kartičku zachová ve své ruce, používá ji většinou jenom pro to, aby si zkontroloval jména. Pak přistoupí k Nib a ostatním...* +3


Wynter Emerson Caelum: *Přichází opět jako první na pódium. Už s rozmrzelým výrazem pochoduje k mikrofonu a chvilku pohledem hypnotizuje prázdno před sebou.* Zdravím Devátý kraj. Jsem Emerson Caelum z Prvního kraje. *Řekne rychle za sebou zcela monotónně a nezáživně. Odkašle si a pohled stáčí k obrazovce, na které se ukazuje Faith Wyatt a Geoffrey Mendenson. Úplně už křiví svůj obličej, protože se jí do toho nechce a vážně nemá pro tento kraj hezká slova.* Faith. Tak s ní bylo srandy kopec. *Řekne s ironickým tónem v hlase.* Na chvilku šťastlivec, možná byste měli vítěze, kdybych do té arény nešla zrovna já. Nějakým způsobem se jí podařilo od mého útoku utéct od Rohu, a pak se dostala až do finále, byla poslední osoba, kterou jsem zabila a tak se stalo. Minulost, jsou to Hladové hry. Bylo to zaslouženě, neměla jsem jí ráda. *Neskrývá se před něčím. Hluboce se nadechne.* Kluka jsem neznala, ale dehydratace v mé aréně byla trochu k popukání. Kromě Braydena a Lacey tu nemáte nic, k čemu bych se měla. *Rozhlédne se kolem.* Kromě toho, že jste obilí. *Zamračí se a ukončí svůj proslov, poté odkráčí pryč rovnou z pódia, protože tady nechce bejt. Andreou se pak nechá odvézt zpátky do vlaku.* +1

Charles Regnard: *Při skončení Wynter, nahodí mírný úsměv - jestli se tomu vůbec tak dá říkat.* Zdraví vás letošní vítěz, Charles Regnard. *Podívá se k obrazovkám, kde se rozpostře pohled na splátce těchto her.* Imponuje mě, jak obrovský vliv v jeden čas vaši splátci letos měli. Když si vezmu Chadwicka - držel se se vší silou. Kdybych viděl v akci Briannu, nepochybně bych pověděl to samé. *Odvrátí pohled od leštěného papíru, z kterého nakonec nepřečetl ani slovo.* Arénou si každý z nich procházel s obezřetností a nechybělo ani prokázání jejich sil, které leckdo podcenil. Věřím, že to tak bude pokračovat nadále a že se od vás dá leccos čekat. *Vyschlo mu během mluvení v krku a tak prozíravě polkne s pohledem do levého boku, když se obrátí a zajde o pár kroků dozadu.* +2

Nibswan E. Finefeather: Prajem pekný deň Deviatemu kraju a všetkým jeho občanov. *Prichádza ku mikrofónu a do tichého éteru námestia prednesie vážne úvodné slová preslovu. Hneď na to odkladá kartičku kamsi za svoj chrbát, za ktorým razom spočívajú obe jej ruky.* Ako všetci dobre vieme, naša krajina nesie meno Panem. Toto slovo kedysi dávno v jednej mocnej ríši, znamenalo toto slovo chlieb - každodenný pokrm ľudu, ktorý ich držal pri živote. Ubehlo niekoľko storočí, ba dokonca i tisícročí, no ľudia sa nezmenili. Pred tvárou prírody sme stále tie isté živočíchy, ktoré potrebujú tento produkt. Chlieb, by však nemohol existovať bez múky, múka bez obilia. Tak ako by naša krajina nemohla existovať bez obetavých roľníkov deviateho kraja, ktorým vďačíme vlastne aj za naše životy. Okrem tejto každodennej obety v podobe práce na poli, sme im vďační aj za ich udatných splátcov. Každoročne patria v hrách medzi tých najodvážnejších a v 129. ročníku, ktorého som sa zúčastnila tomu nebolo inak. Osobne sa chcem ospravedlniť rodine Abbie Brice za ich stratu, *Odmlčí sa na pár chvíľ, než zase so stiahnutým žalúdkom pokračuje.* A chcela by som ich poprosiť o odpustenie. Rovnako tak odkazujem rodine Delonových svoju hlbokú úprimnú sústrasť nad smrťou ich syna. Ďakujem za slovo. *Odstúpi pár krokov vzad a niekde poblíž Charlesa.* +1


Nibswan E. Finefeather: Zdravím Ôsmy kraj a všetkých jeho obyvateľov! *Nie je to sranda, až teraz si uvedomuje, aké to musí mať víťazka 126. ročníku z Prvého obvodu náročné. Obyvateľstvo vždy dáva najväčší pozor na slová prvého řečníka. V rukách prehne papier s príhovorom, lebo ho už prakticky vie naspamäť. Dlane teda napokon skryje za svoj chrbát, než pokračuje.* Som tu od toho, aby som vyjadrila svoj obdiv voči vašemu obyvateľstvu. Je mojou milou povinnosťou vám oznámiť, že tento kraj som si už teda len za týchto pár hodín, čo som tu, zamilovala. Naozaj to tu máte veľmi pekne udržiavané, vyzerá to tu k svetu! Šatíte nás, staráte sa o našu módu a popritom stíhate takto pekne zveľadiť svoje rodisko. Patrí vám moja obrovská úcta a samozrejme aj zároveň aj obdiv. Ako víťazka 129. ročníku Hunger Games, môj najbližší kontakt s Ôsmým krajom bol prostredníctvom vašich krajanov zastúpených v mojom ročníku hier. Boli hrdý, nebojácny, no víťaz môže byť len jeden. Nemusím pripomínať, že sláva ale patrí obom víťazovi, aj porazeným. V tomto duchu by som chcela zaželať rodinám Grenville a Lake úprimnú spoluúčasť na ich životnom trápení, spôsobenom stratou ich rodinných príslušníkov, ktorí zahynuli pod mojimi rukami. Ďakujem za slovo. +3

Wynter Emerson Caelum: *Rozhlédne se po obyvatelích a začne řeč.* Hezké náměstí. *Řekne jen tak dodatečně, než začne s proslovem.* Zdraví Wynter Emerson Caelum, vyhrála jsem 126. Hladové hry. *Připomene jim, kdyby náhodou někdo nevěděl.* Splátce z vašeho kraje jsem neznala, a tak fakt nemám co k nim říct. Mám snad dojem, že jsem je ani nepotkala, nemluvila jsem s nimi... nic. *Ušklíbne se. Na ně fakt nemá co říct, a proto s řečí o splátcích skončí.* Jinak děkuji za váš kraj, že nemusím každý den vídat nahé lidi. *A na některé se i mrkne.* A to je ode mně vše, takže se mějte... asi. *Dokončí a poté se odebere pryč z pódia.* +1

Charles Regnard: Musím se přiznat, že váš kraj vypadá od pohledu nádherně. *Dodá na začátek, pomalu se rozhlédne a opět se podívá k davu.* Určitě vaši splátci - Dahlia a Wyat, byli na jejich kraj hrdí. A opět přiznávám, že já bych byl taky. Ale jinak... jelikož jsem je nepotkal, nemůžu jejich snahu zdůraznit. *Kousne se do spodníhu rtu když si uvědomí, že to nevyznělo tak jak chtěl. Radši to ignoroval.* Ale určitě se nebáli do něčeho vložit a obětovat se pro dobro tohohle - obdivuhodného, kraje. *Pokusí se usmát ale vyjde z toho jenom nějaké zakřenění, radši svůj obličej zakryje na chvíli pohledem do země.* Chtěl bych nakonec říct jednu věc - nesmíte se bát věřit. *Tentokrát mu úsměv vyjde už o něco lépe a když se otočí, nasadí kamenný výraz.* +3


Wynter Emerson Caelum: *Je slušně oděná do společenském hedvábném overalu v bordó barvě. Přistoupí k mikrofonu a věnuje rychlý pohled do chumlu lidí.* No. *Odkašle si.* Mmm. Vibia, měla tu smůlu, že se objevila v mé aréně. Byla usmrcena mnou již na začátku. Jestli je mi to líto? Ne, neznala jsem jí a byla slabá. Nikdo slabý v aréně prostě nevydrží dlouho. Jacob, pamatuji si jeho boj z rekapitulace. Musel bojovat s obrovskou Avatarkou, takže musel být fakt dobrý, ale Avatarka... ta byla lepší. *Zkřiví obličej a trochu nevhodně se poté usměje.* Váš kraj mi nějak není známý, kromě Archera a Callisty. S tou vaši vítězkou jsem se ještě nesetkala, s Juniorem už však jo. *Odmlčí se.* Nevím, jak to u vás v kraji chodí, ale připadá mi, že vaši kluci jsou docela pěkní, i když jste dřevorubci. Hmm. *Opět se odmlčí.* A taky toho využívají, co jsem se tak doslechla z léta o Francisovi. No, jako nedivím se. Jednou takhle jsem ho zachraňovala od jedné Kapitolanky a líbá jistě líp než uspokojivě, ale... na tom jsem asi měla já větší zásluhu. *Pokrčí rameny.* A Isaias, no... ten byl taky takový... ten falešný profík. Nechápu, kde se to od vás bere. Připadáte mi občas jako nehorázné socky, ale asi si občas dost o sobě myslíte. Aspen taková divná byla. Fawcett, chudák holka. *Ušklíbne se, protože jí to vše připadá děsně komické.* A letošní Sedmička, taky chudáci. Tak díky za pokec, 7. kraji. *Mávne jim a jde pryč si stoupnout dozadu.* +1

Charles Regnard: *Vydal k mikrofonu jako druhý 'volunteer'. Vytáhl z kapsy svůj již předepsaný proslov co skoro nikdy nečte, jenom v případě kdyby nevěděl co říct.* Takže, abych nezapomněl. *Podívá se trochu do boku, aby si ujasnil, co vlastně moudrého řekne.* Vaši splátci, Cloet a Nathaniel... Neznal jsem ani jednoho z nich. *Rty se mu promění v rovnou čáru.* Ale Určitě věděli, co dělají, do čeho jdou a to je rozhodně táhlo dál, i když, jak je zřejmé, protože tu stojím, neúspešně... *Odlmčí se a popojde malinko blíž* To ovšem neznamená, že se to nemusí podařit i Vám. Vlastně, jak už jsem kdysi řekl - musíte věřit. Děkuju za slovo. *Usměje se skoro přehlédnutelně a přejde o něco dál...* +1

Nibswan E. Finefeather: Ahoj sedmička! *Za hlasného doprovodu klopkania opätkov vysokých topánok sa dostáva pred mikrofón a vraví s trochu väčším entuziazmom, ako po minulé návštevy v krajoch. Kartičku s príhovorom buď zrejme zabudla, alebo ju naschvál nevzala so sebou, pretože ju v rukách, no ani nikde inde pri sebe nemá. Vety hovorí plynulo priamo z hlavy.* Váš kraj považujem za jeden z tých silnejších stredných krajov. Ste tu všetko veľmi statní robotníci, čo svojou prácou zaručujete to, že sa môžme vzdelávať, že máme na čom spať... Áno, vaša práca nám prináša ovocie akým sú papier, z ktorého vyrábame knihy, alebo nábytok, ktorý nám zútulňuje naše bývanie. Berieme to ako samozrejmosť, no takto, po chvíle zamyslenia vám patrí veľká vďaka za všetko, čo pre nás robíte. Veľká vďaka z mojej strany patrí aj za vašich vyvolených, čo posielate do hier. Konkrétne v tých mojich neuspeli, to by som tu nestála, ale i tak ďakujem za ich obetu, ktorú priniesli na oltár všeobecného blaha spoločnosti. Rodinám Caprice a Wright chcem odkázať moju spoluúčasť na ich žiale nad ich veľkou stratou. Som rada, že tu môžem takto stáť medzi vami osobne. Ďakujem za slovo. +2

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92