Saturday, April 09, 2016

Christine Hibbs

[ christin hibs ]

 

Player: Viol

FC: Abigail Spencer

Occupation: Escort → District 12

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 30



credits [ 900 ]

cestovní doklad


Řekněme, že není úplně taková ta namyšlená Kapitolská dámička, která se vychvaluje se svou novou blůzičkou, se svým luxusním barákem nebo penězi. Tohle všechno jí je ukradené, měla jenom jeden cíl, stát se jednoho dne uvaděčkou. Chtěla být vždycky součástí Her, seznamovat se postupně se splátci, cítit jejich emoce, sdílet je i s ostatními, kteří k nim přístupu moc nemají a mít nemůžou. Každého přece zajímá, co si splátce nebo splátkyně o Hrách myslí, jsou z nich přeci "celebrity". Je společenská, nemá problém se s někým hned spřátelit, je to pro ní jedna a ta samá písnička, která jí hraje stále na stejné notě. Přítele zatím nemá, ale ani ho nehledá. Nezvládala ale ovládat vždy jednu základní věc - upřímnost. Neumí být upřímná, a nalhává radši ostatním věci, které ani nejsou pravda. Snaží se být prostě a jednoduše hodná, není to proto, aby jim dělala zle a aby je trápila, jenom se bojí říct - Ne, není to tak - to je všechno. Nálady se jí moc nemění, je pořád stejná. Upovídaná, trochu vyzvídá, možná i malinko v určitých věcech otravná, to je občas každý. Rozumná je taky, s problémy si umí jednoduše poradit a vyřeší si je bez jakýchkoliv okolků, do čisté míry. Ve škole byla taky úspěšná, dokonce velmi. Ale nějakou obzvlášť vysokou školu nepraktikovala, neměla na to nervy, bohatě jí stačil základ, ostatní věci si vystudovala už nějak sama, žádný velký problém jí to nedělalo. Když se položí otázka nebo když se upozorní na vzhled, není tu žádná odchylka, že by nebyla pěkná žena. Rozhodně je pěkná, ale má určité nedokonalosti, třeba hodně mateřských znamínek, které skrývá pod vrstvami make-upu. Převratně těch znamínek má nejvíc v okolí zad a rukou. Aspoň to nemá na tváři. Věc, kterou nenávidí je, když jí někdo brání v jejích úmyslech, ne v nějakých špatných úmyslech, ale prostě když jí někdo zasahuje do soukromých věcí, do kterých tomu dotyčnému vůbec nic není. Řeč odvede vždycky někam jinam, aby tu myšlenku odstranila z mysli.


Vyrůstala společně se svojí babičkou, a se svým dědou. Její rodiče na ní nikdy neměli dost času, a nemohli ji v klidu a v harmonii vychovávat. Potřebovali spíš prostor sami pro sebe, spíš pro nějaké ty peníze. Christine dali na krk matčiným rodičům. Babičce ani dědovi to ovšem nijak absolutně nevadilo, Christine bylo nenáročné dítě, nebyli s ní žádné problémy, většinou ani nedělala zbytečný rozruch, klidné dítě. To jí vydrželo nějak do doby náhlého příchodu puberty, a náhlého šílení kvůli obyčejným nepodstatně nepodstatným věcem. Znáte to, první lásky, první zlomená srdce, první zklamání… prostě věci ohledně takové té nevyvinuté, ani skoro ne lásky. To jí perfektně zamotalo hlavu a hodně se změnila. Byla celkem i drzá, protože si myslela, že je teďka ve středu pozornosti a všichni kluci po ní náhle hned začnou zoufale šílet, protože ona je přece ta skvělá. To je prostě to takové pobláznění, nic víc. Samozřejmě jí to nezůstalo do teď, to bylo jenom v období puberty. Když byla už o něco starší, byla i o něco vyspělejší. Dostala se z toho a byla normální, chytrá a milá žena, kterou stále ještě je a podle mnoha lidí ještě bude. Pořádnou práci až do této doby žádnou neměla, občas pomáhala někde v barech, v různých obchodech nebo pomáhala vyplňovat pár papírů na odškodnění na splátky, třeba i na sázky do her a tak všeobecně, prostě něco s financemi. Nakonec se dostala až sem, kde teď právě je. Za což je ráda, práci uvaděčky měla vyhlídnutou celkem dost dlouho a vyplnilo se. Každý správný občan Kapitolu zbožňuje Hunger Games, a Christine k nim určitě patří taky. Jak by taky ne, když se hlásila na místo uvaděčky, je jasné, že jí to muselo nějak zajímat nebo fascinovat. Po zbytek těchto přítomných několika dní, měla spíš velkou práci s odposloucháváním toho, jak se má jako správná uvaděčka chovat, jak hlásit v mikrofonu vybrané splátce a hlavně, jak se k nim má chovat. Není to zas tak lehké, jak se může zdát. Protože to obnáší nějaká pravidla, nějaké předpisy, dokonce i nějaký ten menší soucit. Lehké ne, ale ani ne těžké, žádná věda to není. Chce to prostě jenom mít menší cit, trochu porozumění a být komunikativním člověkem.


× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92