Tuesday, April 05, 2016

Charles Regnard

[ čárls regnard ]

 

    

Player: Niel

FC: Matthew Daddario

Victory year: 5th Pentagames

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 25

Token: Tetování na krku - písmeno F

Hobby: Bojové sporty, tatér




level [ 0 ] • credits [ 6 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Odjakživa mu síla nechyběla. Od jeho otce měl příležitost se naučit rybařit, to mu pomáhalo vždy přemýšlet o tom, jakou zbraň si zvolí za svou vyvolenou princeznu. Trojzubec je dobrým kandidátem, ale ani kopí by nezahodil, to mu určitě vyhovuje taky. Hlavně díky jeho významně ostrému konci. Bitky mu ovšem taky nevadí, jak bylo uvedeno, síla mu nechybí, takže naopak mu bitky vlastně prospívají. Rány umí dávat pořádně silné, asi by to nebylo příjemné, dostat od něj jednu do čelistí, to by tomu dotyčnému nejspíš už nikdy ani nenarostly zpátky zuby. Jelikož si vždy stojí za svým názorem, nebojí se veřejně projevovat své názory, své pocity. Když je naštvaný, řekne to. Když ho něco mrzí, i slza mu ukápne. Citlivka ovšem ale není. Není to zrovna nějaká síla, projevovat názory, ale aspoň nenaletí každému pitomcovi, který dokáže být přesvědčivější, než se může na první pohled zdát. Lidem věřit nedokáže, a když už ano, musí v tom být výrazné pouto, bývá to málokdy. Názorový člověk je právě tento mladík. Co se týče kondičky, ani u té by nemusel pokulhávat. Občas si okolo kraje chodí zaběhat, ale hlavně si jde spíš zaplavat. To je pochopitelné, jeho kraj má přístup k moři, tak proč toho nějak nevyužít? Jelikož má vypracované tělo a není jako nějaká peciválka, jde mu to plavání nebo běhání o to víc obstojně. Až zas tak moc se nezadýchává, nepotřebuje moc pauzu, prostě jede vkuse, bez přestávek. To je velmi důležité, když se bude chtít vyhnout nějakému boji, aspoň bude menší šance na rychlejší útěk. Je toho hodně, v čem je dobrý, ale není dokonalý, zdaleka ne.

[ the days after ] I když by většina očekávala, že po hrách se trénink boje z jeho seznamu smaže na neurčito, opak se zdá být pravdou. Krom toho, bojové praktiky se dokonce staly jeho koníčkem. Různé typy bojových sportů praktikuje minimálně čtyřikrát do týdne a možná s větším zápalem než kdy před hrami, kdy se jim natolik nikoliv nevěnoval. Tehdy snad ani celkově netrénoval tolik, jak trénuje právě teď. Je možné, že ho k tomu přinutily okolnosti z následků teprve právě po hrách (ty z psychického hlediska především, nicméně se vyskytuje i milion dalších důvodů). Jakýmkoliv zbraním se však věnuje zřídka. V jisté míře trénuje dost i s nimi, ale nejsou jeho hlavní prioritou, přestože jsou důležitou součástí boje. Nyní je snad nebere za takovou samozřejmost, jako před hrami. Do veřejného výcvikového centra zachází jen zřídka, spíš trénuje doma v prostorově bohaté místnosti, vyhrazené přímo pro tyhle aktivity. Začal být více paranoidní, tuhle vlastnost se však snaží co nejlépe utlačit. Začíná se tak na něm pomalu lepšit díky příjemnějšímu a vlídnějšímu životnímu stylu, který mu je nyní poskytnut, ale někdy má zvláštní chvilky už jen kvůli tomu, že to má z větší části vrozené, kdy ho paranoia a pochybnosti ovládají víc než jeho zdravý rozum. Právě tyhle chvilky vždy zastíní pořádným vybitím nervů na boxovacím pytli nebo v přímém boji kýmkoli, koho si najme jako společníka v souboji. Zkráceně řečeno, snaží se být silný, a i když se mu to může dařit, jeho emoce mu vždy do toho zasahují, a tak je schopen ztratit stopu své činnosti. Rybaření zcela v posledních letech zavrhl a preferuje věnování se záležitostem na souši. Možná tedy ztratil moc nad svými znalostmi o zámořských aktivitách i o mořských charakteristikách, nebo je jen na nějakou dobu schoval někde hluboko v zákoutích mysli. Začal se spíše věnovat jedné lehce převratné aktivitě, která pozměnila jeho směry kreativně založené – tetování. Jelikož už před lety se s tímto faktorem setkal z vlastní vůle, kdy se rozhodl, že bude na svém těle mít permanentní tetování jednoho jemu významnému písmenka z abecedy, našel si také k tomu cestu zpátky. Nyní to však má ve svých rukou. Od toho stejného tatéra, co mu onehdy vytetoval jeho první tetování, si nechal objednat několik strojků. Samozřejmě mu to tatér musel prvně naučit, a jelikož se Charles umí rychle zachytit, zvládl se strojkem zacházet během necelého měsíce. Následně si za nadcházejícího půl roku udělal několik dalších tetování, jenž pokrývají z větší části jeho ruce, ale i pár míst na trupu a zádech – menších i větších, něco symbolizujících i pár bezvýznamných, podařených i trochu pokřivených, podstatně i na dost viditelných místech. Díky tomuhle se stal více znalým ve světě estetiky a „umění“, skoro všude sebou tahá menší skicák, ve kterém má své výtvory pohromadě, vždy k jednotlivým „návrhům“ píše rok a datum do pravého spodního rohu společně se svým zkrášleným podpisem menším, než je napsán rok a datum. Vlastně se celkově začal věnovat spíš svým vnitřním záležitostem. Má se sebou pořád nějaké resty, a tak se to snaží vyřešit v tichosti, sám, se skicákem nebo jen se svými myšlenkami, se známým prostředím Čtvrtého kraje a jeho míst, které mu připomínají spoustu nezapomenutelných vzpomínek.


[ before the Hunger Games ] Jeho snad nejhorší nebo nekontrolovaná chyba je, že když začne mít někoho v oblibě, a ne možná jenom to, neumí se od něj odtrhnout. Samozřejmě, nedrží se na něm jako pijavice, ale zkrátka ho má svým způsobem rád. A snaží se především toho určitého člověka, ať se děje co se děje, samo sebou chránit. S tímto má hodně zkušeností z kraje a mnohokrát se mu to nevyplatilo, ale nějak to spíš přehlíží, než aby s tím něco začal dělat. Ani takový drsný kluk, jak vzhledově tak i psychickou povahou, nedokáže být bezcitný. Uvnitř mírumilovný člověk, navenek drsňák. Možná v tomhle dělá chybu. Dělá ze sebe se svým vědomím někoho, kým není. Ale v téhle době, v které on je, to je vlastně jedno, protože přetvařování se vítězí. Radši velký namakaný borec, než přecitlivělá slečinka, kterou sice není doslova, ale mírumilovný v srdci je. Možná by se našla ještě malá řada slabin, ale takových spíš nepodstatných. Např. že když je pod tlakem, nedokáže se pořádně soustředit. A to je vlastně velký problém, v tom případě i velká slabina. Protože kdyby došlo k boji, musel by být v klidu, aby se mohl soustředit. No, ale v boji to jde přece velmi těžko, být v klidu. Občas si kvůli tomuto rád sedne do tureckého sedu a nechává všechny myšlenky stranou, aby se naučil být v případném klidu. O to samé se pokouší i při boji, vymazat myšlenky, klid, soustředěnost, vyrovnání se se svou slabinou.

[ the days after ] Od svých slabin se za tu dobu sice naučil spoustu – některé však přesto nechal nedotčené, i když si sám zažil jaké následky můžou mít. Zároveň se mu vzato naskytly zcela nové, které ještě pod kontrolou nemá na jistotu. Nejlepším příkladem pro takovou slabinu, by byly nemilé, až možná traumatické vzpomínky. Každý takové máme, ale je už na nás, jak s nimi vynaložíme. Jemu dělá problémy na ně zapomenout, nebo je jednoduše přijmout za pravdu a vypořádat se s nimi. Je pravda, že jeho lehce nestabilní psychika se už napravit nedá, obzvlášť teď, kdy se špatných vzpomínek připomínajících nekonečně mnoho pocitů a ztrát, naskytlo mnohem více. Je to snad nejvýraznější odchylka, kterou lze na něm vypozorovat, pokud vám k tomu dá příležitost a přístup. Spíš o něm v těchto dnech totiž slyšet nejde, společenským událostem se taky snaží vyhýbat, nejsou hlavní součástí jeho zájmu. Vztah se společností se sice snaží mít pozitivní a příznivý, ale v posledních letech je rád za převahu samoty. Nejlépe se skicákem a tužkou, a k tomu kvalitní americano – ještěže teď má přístup ke kávovaru. Mluvíme-li opět o vztazích, doposud si na nich sice nechává záležet, ale už se nevrhá hned ke stavu, kdy je jedinci schopen plně důvěřovat natolik, aby jim svěřil osobní informace. To se snad po spojenectvích a následných zradách v aréně musí naučit každý. I tak má však lidi rád, povětšinou – a nebojí se to některým z nich dát najevo. Za nějakou tu dobu většího tréninku se sice naučil více soustředit na určitou činnost, kterou vykonává, ale stále se dokáže lehce rozptýlit. Není schopen tedy u většiny věcí vydržet na dlouhý časový úsek – např. proti knihám nic nemá, občas si sám nějakou rád otevře, ale většinou ji nedočte. Věc ho tedy sice může zaujmout, může do ní projevit nějaké úsilí, ale i tak si nepomůže a nechává věc rozpracovanou, nebo dokonce ani pomalu nerozpracovanou. Držet se plánu do toho taky zapadá. Může mu být vylíčen kompletní sehraný plán nějaké akce nebo hry, i tak se mu později na tom něco nezalíbí a je lehce schopen s tím přestat, nebo to zcela přepsat či vyvrátit. Snad je to způsob nebo dokonce záminka, jak se snaží vyhýbat nějakým povinnostem, které mu dle jeho názoru nesvědčí. Nahlas by to snad ale nepřiznal. Pokud by vás někdy napadlo mu připomenout jakoukoliv vzpomínku, která není příjemná, lehce ho přivedete do rozpaků. Můžete ho v některých případech přivést do takových rozpaků, až se z toho zapotí a znehybní. Jako by mu přehrávání vzpomínky v hlavě znehybněly všechny svaly v těle a držely ho v jedné pozici přišpendlené k volnému prostoru kolem něj. Dobrý způsob, jak jej odradit od jakékoliv jiné činnosti.


[ before the Hunger Games ] Vzhledem je to pohledný, svalnatý a odvážný kluk. Ano, je toho celkem dost najednou, ale je to pravda. Na svůj vzhled ovšem nijak neupozorňuje, nemá důvod. Vzhled je asi ta poslední věc, na kterou myslí. Záleží mu hlavně na tom, aby z něj byl výborný bojovník, a hlavně to nejhlavnější na čem mu záleží, je jeho nejmilovanější rodina. Převratná část jeho života se stala, když si nechal vytetovat na krk znak písmene F. Není to jen tak pro krásu, táhne to sebou velkou převratnou událost, kterou Charles už celkem dávno zažil. Charles měl kdysi mladší sestru, jmenovala se Faith. Byla pro něj nebe na zemi, dokázala ho vždy podržet, vždy ho dokázala povzbudit. Faith byla ale už od malička lehce postižená, nikdo se nedozvěděl jaké postižení měla, ale nemohla chodit. Kvůli ní si nechal Charles vytetovat F na krku. Bylo to velmi bolestivé, ale pro ni to udělal velmi rád, vždyť ho dokázala podržet při jakékoliv situaci. Asi za necelý rok Faith skonala. Když se to Charles dozvěděl, kupodivu se ihned nezbláznil, ale změny zažil obrovské. Začal se víc věnovat centru, začal víc trávit čas venku na vzduchu a byl mlčenlivý, což mu trochu vydrželo až do teď. Tetování písmene F zachovává s velkou opatrností, je to jeho symbol štěstí, jediná malá vzpomínka na sestru. Vlastně jeho amulet menší naděje. Její jméno si bude pamatovat až do posledních chvil, a kdyby mu to někdo chtěl vytknout, moc dlouho by naživu nepřežil.

[ the days after ] Život se zdá být beze změny až na pár výkyvů, jako například to, že teď žije o pár bloků dál a má více peněz. Pravdou je, že se toho změnilo dost – on to však z větší části přehlíží. Jediný fakt, který přehlížet nemůže, je, že se mu před očima rozplynulo pár statně důležitých věcí: Dívka, s kterou zažil teror a kterou už nikdy nespatří; jeho hrdost, která začíná zlehka umírat; a psychické výkyvy, které jsou těžko snesitelné. Začal se proto věnovat aktivitám, již klidnějšího typu. Také však těm, které slovo „klid“ neznají. Záleží na tom, jak s ním jeho mysl v daný moment pracuje. Je tu taky jedna věc, o které téměř nikdo krom jeho rodičů neví, ale také byl na pár návštěv u psychologa, jen čistě proto, aby našel důvod znovu najít smysl pro humor a nebát se vztahů či poklidného živobytí. Všechny události z jeho dosavadního života se zkrátka tak nějak naskládaly na jednu velkou hromadu špinavého prádla, které nelze vyprat najednou. Musí se prát po částech s kvalitním čistícím práškem, aby zase bylo čisté a nositelné. Je tedy pochopitelné, že nemá na to vše zvládat najednou bez přestávek. Psycholog mu také doporučil, ať podniká právě nějaké ty klidnější aktivity, a on si vyvolil tetování, k tomu navrhování těchto permanentních maleb a… pokročilost v bojových sportech. Možná se mu tu poslední možnost psycholog snažil párkrát vyvrátit, ale i přes všechno on sám moc dobře ví, co je pro něj nejlepší – stále zůstat připraven na možnost boje a fyzické námahy. Doba se k tomu nabízí, a nyní obzvlášť. Ne že by také vykonával jenom tyhle náročné fyzické aktivity, bokem má i ty další, zdaleka víc poklidnějšího typu, jak bylo uvedeno. Také se jeho útěchou stalo opečovávání rodičů, kteří už začínají stárnout a patrně tak i slábnout. Je jen otázkou času, kdy nadejde jejich čas. Možná to nezvládne, až na to přijde, možná ale bude šťastný, že neumřou kdekoliv jinde než právě v jejich známém okolí. Zdaleka lepší než všechny ty děti v arénách, které nemají na výběr poklidného místa ke smrti. Nebo než chudé rodiny žijící v chudých čtvrtích. Jako by on nevěděl, o čem mluví. Tolik příležitostí smrti se mu přímo nabízelo v aréně pod nos, ale podařilo se mu to zvládnout. Vzalo si to samozřejmě i svou oběť, jako u každého. Nikdy mu z očí nezmizí tváře na umělém nebi arény, těch známějších i těch neznámých; ani ta představa utrápených obličejů rodičů těchto mrtvých dětí, když viděli na velkých obrazovkách jejich děti naposledy vydechnout. Na to však nemyslí. Možná několik měsíců po hrách se mu to v hlavě přehrávalo, teď se však ty děti zdají být natolik neznámé, že už nic není ochoten ani schopen cítit. K lidem také začal přistupovat z větší vzdálenosti, myšleno tak, že jim na oko všechno nevěří. Snaží se věřit především sám sobě, a už to je dost náročný úkol, mluvíme-li o někom, kdo potřebuje pomoc se svým psychickým vnímáním. Možná to o jeho psychice může vyznít, jako by byl mentálně nemocný, vše se to však skrývá jen v těch zážitcích z arény, plus všechny další traumatické události, které se odehrály už před nimi. Nemocný není, ale potřebuje se psychicky vzchopit a jistým způsobem i emočně zotavit. Stále umí být velice vlídným a příjemným společníkem, jen to nečekejte pokaždé. Smysl pro humor mu ještě trochu zůstal, ale občas se vytratí jako hvězdy, když začíná svítat. Vážně, může působit na první pohled zcela nezměněn, pravdou však je, že ho vše třeba i nepatrně, změnilo. Ne však natolik, aby nenašel odvahu najít své ztracené, možná ještě ani nenalezené já.


× Wynter Emerson Caelum - Poprvé se s ní setkal na turné vítězů. O její existenci ale věděl už dřív, kdy mu někdo prozradil, že ona byla jedna z těch, která mu do arény poslala sponzorský dar. Za to jí je doposud vděčný a zavázaný. O její bohaté osobnosti měl co tu čest se dozvědět při turné, kdy proslovy vždy obohatila něčím výstředním, a ona sama tak na něj působí - v tom nejlepším slova smyslu. Větší rozhovor spolu měli jen jednou a i když se toho o sobě bar co dozvěděli, stále o sobě toho tolik neví. Jejich vztah je tedy pro něj z větší části neurčitý.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92