Friday, April 01, 2016

129th Annual HG - Rozhovory I

  • 1. kraj - Kass Xiāo
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 9/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Amika va Ronzskovn
    • Popis: Je to pokračování na přehlídku, tudíž černá látka je tatáž podobná hadovi a ty hnědé části jsou srst tygra a samozřejmě to barevný je od papouška.

*První na řadě, první za sebou. Sebevědomě si nakráčí na pódium až k Anthonymu Dustinovi. Publiku věnuje krátký pohled s úsměvem, načež se pohodlně usadí do křesla už vyčkává na první otázku. Vůbec se s ničím nezdržuje, už aby to měla za sebou. Mezitím si tam ještě pohrává s kostýme. To, co jí trčí nahoru jí děsně překáží, ale i tak se to nesnaží dávat najevo.*

Čo hovoríš na to, že napriek tomu, že si zo súkromného vystúpenia úžasnú známku jedenácť, dokázal ťa ešte prekonať malý chlapec z Dvanásteho kraja, ktorý dostal dvanástku? Ako je to podľa teba vôbec možné?
*Na první otázku se trochu zamračí.* No. *Pauza, přemýšlí krátce nad otázkou.* Hmm. Jedenáctka je super číslo, ani jsem nečekala, že bych dostala takhle moc, každopádně jsem spokojená. Dvanáctku bych ani nemusela mít, samozřejmě bych si vůbec nestěžovala, ale kdy hodnocení o něčem rozhodovalo? *Zasměje se.* Snad nikdy nebo minimálně, moc jsem to nesledovala. A jestli Dexter něco na soukromku dokázal, to už je mezi ním a porotci, nijak se o to nezájímám a fakt netuším jak hodnotí. *Pokrčí ledabyle rameny.* Ať si jí užije, jak může. Třeba se mu takové skóre vyplatí, co já vím. A jak je tohle možné? *Zopakuje otázku a na chvíli se zase odmlčí.* Třeba je to skrytý génius a masový vrah? *Kysele se zatváří.* Nebo musel vymyslet fakt něco originálního a porotci si ho oblíbili, nebo naopak vůbec a jeho skóre je jenom jen tak.

Čo ťa motivolalo k tomu, aby si sa prihlásila do Hier dobrovoľne?
*Než tu otázku stačil dopovědět, tak se tomu ještě zasmála, ale ne že by jí to přišlo zábavný, spíše to byl takový naštvaný smích.* Pravděpodobně jsme na sklizni moc nepřemýšlela. *Položí se víc do křesla a nejvíc se tam zavrtá, nechce se jí na to moc odpovídat.* Prostě se stalo, musela jsem kvůli kamarádovi. Jasně, já vím, že to z ní jako strašné klišé, jenže já jsem ho nemohla nechat samotného. *Vydolila ze sebe dost velkou námahou, takhle veřejně to prozrazovat vůbec nechtěla.* Možná na mě může být naštvaný, ale já jsem na něj naštvaná více. Vůbec nevím, co ho to popadlo, jestli to plánoval nebo ne. Já o tom nevěděla. Kenneth může být... mmmmm *Řekne až zdhlouhavě.* zvláštní. Čímž ho opravdu nechci urazit, ale nemohla jsem ho pustit jen tak do Her. *Pochybně se usměje a zatváří se tak, že by to raději nechtěla řešit.* Možná jsem ale měla potřebu i já. *Dodá ještě.*

Čo hovoríš na Kapitolský život? Vedela by si si predstaviť žiť ako Kapitolan?
*K této poslední otázce se má už o něco lépe.* Tak určitě! *Řekne tak rozhodnutě.* Kapitol je báječný, vůbec bych si nestěžovala. Všechno je tady naprosto... Husté! *Vykřikne nadšeně.* Nejlepší jsou tady postele, máte je tady fakt pohodlné, aspoň v u nás v pokoji. Měla jsem velký problém vylézt a vůbec jít do výcvikového centra. Nemluvě o jídle a ještě ta vana, bubliková koupel? No. *Zastaví se, aby to ze sebe nechrlila všechno naráz.* Vlastně je všechno perfektní, a kdybych o tom musela ještě mluvit, tak jsme tady snad do rána. *Zasměje se.* Akorát jsem docela zvědavá, co by ze mě bylo, kdybych tu žila. Jako jaký bych měla život a co bych měla za práci, to bude ale nadále jen záhadou. Možná bych měla zkusit vyhrát a třeba pak zjistím, co bude dál. *Zadívá se do publika a na moderátora.* Jenže by mě tu možná časem omrzelo. Na pár dní, týdnů je tady pobyt určitě skvělý, ale už jsem si zvykla na to, co jsem a kde jsem. Takže bych nedokázala být neustále tady a mít všechno po ruce a bylo by to perfektní. Nevím, opravdu nevím. Musela bych si to vyzkoušet, z Kapitolu jsem viděla jen náměstí a naší splátcovskou budovu.
  • 1. kraj - Kenneth Ortega
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 9/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Amika va Ronzskovn
    • Popis: Je to pokračování na přehlídku, tudíž černá látka je tatáž podobná hadovi a ty hnědé části jsou srst tygra a samozřejmě to barevný je od papouška.

Prvý kraj má dosť vysoké postavenie, a tiež sú na neho kladené dosť vysoké požiadavky, čo sa týka hier. Myslíš, že sa ti podarí túto latku prekonať a budeš ešte lepší ako tvoji predchodcovia?
Noo… nemůžu se povyšovat nad ostatní obyvatele Jedničky. Myslím si, že se všichni snažíme na naše síly a nikdo by to neměl zbytečně tlačit na pilu. Všichni víme, co se ve většině takových případů děje. *Pokrčí rameny a zašklebí se nad tím. Není mu moc hej o tomhle mluvit.* Navíc nemůžu vědět dopředu, jestli budu lepší. Doufám, že budu, ale to nikdo neví do té doby, dokud se neobjevíme v aréně, která sama může značně ovlivnit náš výkon.

Koho zo splátcov považuješ pre seba ako najväčšiu hrozbu?
Z ostatních splátců nikoho. Největší hrozbu pro mě představuju já sám. *Momentálně si trochu nadává a jeho ruka sebou cuká v tendenci se plácnout přes obličej.* Asi nebude úplně problém překonat ostatní, spíš porazit svojí hlavu bude větší oříšek.

Ako sa žije v kraji luxusu a přepychu?
Já nikdy moc toho přepychu neměl. Určitě jsem na tom byl vždycky lépe než v těch ostatních krajích, ale v porovnání s ostatními rodinami u nás jsme byli jedni z nejchudších. Takže si určitě nestěžuju a možná mi celá tahle situace poskytuje lehkou výhodu před ostatními jedničkami, které jsou zvyklé na rozmazlování. *Trochu nervózně se ošije a usměje se do kamery, doufajíc, že si to jeho matka nevzala k srdci jako nějakou urážku.*
  • 2. kraj - Johanna Lawrence
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Bradley Nogard
    • Popis: Trochu odhalenější formál. To barevné, to jsou přilepené uschlé temperové barvy.

*Moderátor ji ohlásí davu a ona vítězně nastoupí na podium, a pozvedne publikum* Zdravím Kapitol a Druhý kraj! *a usedne do křesla. Má ráda tohle publikum, už se jí líbil při přehlídce, ale tohle je ještě podstatnější. Moderátor Dustin ihned vypaluje první otázku a hned celkem na tělo.*

Pokiaľ sa nemýlim, tak v Druhom kraji je najviac víťazov. Nemyslíš si, že by bolo možno vhodné nechať vyhrať aj tie ostatné kraje?
Tony, Tony, Tony, když vezmu posledních osm let, nepřijde ti ta otázka trochu nemístná? *maličko se s úsměvem na něj zachmuří* Ostatní kraje se opájí plody výher už osm ročníků v řadě. Je čas změnit vládnoucí garnituru a vrátit vládu nad Hrami do rukou profi krajů! *hřímá rozhodně* A že máme nejvíc výher? Máme holt dostatečně kvalifikovaný a schopný lidi, no. *pokrčí rameny* Trochu si možná nyní zastřelím do vlastního hnízda, ale všem neprofesionálům, co vyhráli, všechna čest. Vyhrát to je velmi náročný úkol. A doufám, že jste to pozorně poslouchali. Naposledy je takhle chválím. Ovšem staré pořádky se vrátí, to je jisté. Možná už letos. Je nás šest profesionálů. Může to být kdokoli z nás. Možná i já, co myslíš, Tony?? Hm? *pozvedne obočí*

Ako sa zmenil tvoj názor na hry počas tvojho pobytu tu v Kapitole?
Budu upřímná. Doma v kraji je to show, kde sedíš u televize a fandíš krajanům. Ani to moc neprožíváš. Netýká se tě to. Ne osobně. Pak máš tu televizi akorát chuť rozmlátit, nebo jí po někom hodit, když je zabijou. *směje se*. Všecko se mění ve chvíli, kdy se zahlásíš dobrovolně o tu jízdenku sem. Jakmile seš tady, a je to naživo, je to pořádná pecka na hony vzdálená přenosu z televize. Už jen při té přehlídce - jakmile jsme se Zephem vyjeli, lidé se mohli doslova pominout a to je síla, když desetitisíce aplaudují právě tobě. Jseš v tu chvíli, a nejen v ní, hrdej, že jsi z Druhého, jsi prostě část celého tohohle obřího představení. Tak samozřejmě, je tu i trochu stinnější stránka, že na tobě z poloviny leží odpovědnost za reprezentaci daného kraje. No nemám pravdu, lidi? *zvolá do publika a pozvedne ruce* A abych odpověděla, Tony na tvůj dotaz, ani ne, nezměnil, a když tak jen k lepšímu. Tu show mám ráda pořád, ať už jako divák, nebo jako aktivní splátce, i když mě může stát kejhák. V roli splátce je to všechno akorát jen intenzivnější a ta atmosféra tě neustále nabíjí. *dá s úsměvem ruce v pěst a maličko bouchne do opěrek*

Ako bude podľa teba vyzerať tvoj pobyt v aréne?
Mno… Nemůžu ventilovat takhle veřejně svou strategii. To bys mě přecenil. Samozřejmě můžu ti tady říct kdejakou pohádku a dovolené a pár zaseklých zbraních v zádech, mimochodem nic pro děti, a ty bys jí věřil. A neříkej, že ne, to ti nevěřím zase já. *mrkne a trošičku do něj drcne* A co vy? *opět zvolá k publiku* Ale až budeš na tom podstavci, plány jdou do kopru. Sakumprásk všecko, jde do pr… Můžu říct tady tohle? Ne? Tak tam to jde taky. Ale hlavně to jde do háje. První pohled na bojiště tvůj pobyt, buď prodlouží, nebo zkrátí. Pobyt se nedá naplánovat. Ale chci ze sebe dostat všecko, co půjde a je otázka, zda to postačí nebo ne. Půjdu do toho naplno. Čtyři body z vystoupení… není zrovna mnoho, ale tak to taky zase má svá krásná pozitiva. Pozitivum najdeš ve všem, jen je umět najít. A koneckonců, třeba to byl záměr dostat méně. Třeba také ne. To vím jen já a to vám nepovím. Ale řeknu ti, jen tak mezi náma dvěma, štvou mě, člověk jim při vystoupení i navaří a oni to nechtějí. *opět se začne smát a nevěřícně kroutí hlavou*. Držte mi palce a snad tady za dva týdny na viděnou. *zvolá na závěr a nechává křeslo Zephovi*
  • 2. kraj - Zeph Quint
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 9/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Bradley Nogard
    • Popis: Pod sakem má klučina ještě péřovou tmavě vestu.

*Vstoupí na podium, oblečen do toho skvostu, který jim navrhla jejich stylistka, s mírným úsměvem na tváři. Sice si původně plánoval nechat ve tváři ten neprostupný výraz, ale něco jej donutilo, aby se alespoň dnes netvářil jako kus šutru. Když jej tedy přivítá potlesk publika, pokusí se úsměv ještě rozšířit a přitom pozvedne pravou ruku, aby jim mohl zamávat. Pak už své kroky stočí k moderátorovi, se kterým si potřese rukou a usadí se naproti němu.*

Dvojka dostala po niekoľkých rokoch ako mentora svojho prvého a zároveň úplne prvého víťaza nových Hier. Poradil ti tento starší pán niečo zaujímavé, čo by si v aréne využil? Predsa len,ten človek má prehľad o každej aréne.
*S mírným úsměvem v jinak pobledlé tváři zůstane pohlížet na moderátora, s čímž si i vyslechne jeho zvídavou otázku, a pak pomalu přikývne, snad aby dal jasně najevo, že jeho otázce rozumí.* Ano, Richard Mason byl k mým otázkám poměrně vstřícný a sám mi dal několik rad, se kterými bych mohl v aréně přežít co nejdéle a třeba potěšit svůj kraj i výhrou. Jeho názorů si vážím, přeci jen už v aréně byl, a tak ví, o čem mluví. Já můžu jen doufat a vycházet z toho, co jsem měl možnost vidět, což není moc. Tvůrci si na nás mohou připravit leccos, ale já věřím, že s mentorem Dvojky mám velkou šanci na výhru. A samozřejmě i s podporou kapitolského publika. *Dodá, aby snad lidem v publiku nekřivdil a krátce k nim zalétne pohledem, načež se pokusí znovu usmát.* Zkrátka si myslím, že pokud tam nebude nic moc záludného, mohl bych si s tím poradit. Ale to už se budu muset nechat překvapit. *Poznamená ještě a pousměje se, načež se odmlčí a nechá moderátora položit další otázku.*

Čo bude tvojou hlavnou prioritou v aréne?
*Při jeho další otázce se neubrání úšklebku, přičemž zacuká rameny, jakoby zadržoval smích.* No, řekl bych, že hlavní prioritou bude mé vlastní přežití. A nechci si hrát na věštce, ale myslím si, že to bude prioritou i ostatních. *Prohodí, s čímž se odmlčí a pohodí hlavou.* Ne, dobře, samozřejmě se budu snažit přežít co nejdéle, k čemuž mi pomůžou mé natrénované schopnosti, zbraně a dost možná i spojenci. A případné další priority se budou odrážet od toho, v jaké aréně budeme a co tam bude třeba udělat. Možná to bude aréna, kde budu vůbec rád, že přežívám kvůli prostředí, že třeba pro mě nebude ani tak důležité zabíjení. Ale to dopředu bohužel neodhadnu, na to už mé věštecké schopnosti nestačí, a tak se asi nyní budu snažit zachovat chladnou hlavu, což je jedna z mých předností, a snad mi Kapitol udělá radost. Tipuji, že určitě nebude chtít, aby splátce pozabíjela aréna v prvním dni. Věřím, že neúspěchy profíků z minulých let by se nyní mohly proměnit. *Poušklíbne se a opět se odmlčí, vyčkávaje další otázky.*

Aký je tvoj názor na homosexuálne manželstvá?
*Moderátorova otázka jej zjevně překvapí, jelikož na něj chvíli zůstane hledět s povytaženým obočím. /Snažíš se mi něco naznačit, ty panďuláku?/ prolítne mu hlavou, než s ní opětovně pohodí a nadechne se k odpovědi. I teď se pokusí o další úsměv s nadějí, že u toho nevypadá moc křečovitě.* Pokud se lidé mají rádi, neberu jim to, a pokud to mohou ztvrdit manželským slibem, je to jejich věc. Já sám třeba o nic takového nestojím, ale nikoho bych kvůli tomu asi nelynčoval - jak říkám, je to věc těch dvou lidí, a pokud to není v rozporu se zákony, tak nač by do toho někdo měl strkat nos. *Pokrčí rameny a ušklíbne se. Jedna korektní odpověď za druhou, brzo mu ze sebe bude na blití.* Já sám bych do toho třeba nešel, mým zájmem jsou ženy a u toho bych zůstal. Ale rozumím, že někomu se to třeba nemusí tak úplně líbit, budiž, já rozhodně nejsem ten, který by za to někoho srážel.

*S těmi slovy se rozloučí s moderátorem, podá si s ním ruku a ještě zamává publiku, než se rozejde pryč, celý šťastný, že už má tuhle pakárnu za sebou.*
  • 4. kraj - Nibswan E. Finefeather
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 5/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Kesame Brannan
    • Popis: Hruď má přikrytou dvěma labutími křídly připevněnými na sukni. Z této sukně se při každém jejím mírném otřesu začnou sypat třpytky...

*V ušiach počuje silný ohlušujúci potlesk, ktorý jej vymetie z hlavy všetky myšlienky, ktoré sa v nej doteraz držali. Je jasné, že si veľmi cení ich nenásytnosť po rozhovore s ňou, no zároveň to berie ako veľkú zotpovednosť. V hlave si dookola opakuje, aby bola silná a nedala najavo, že sa jej to páči. Ach, ešte že ju stylistka vypočula a dala jej tieto krásne baletné šaty, v ktorých sa cíti tak dobre. Keby tu stála v nejakom hlúpom overale, cítila by sa nervózne, akoby nie vo vlastnej koži. Ku Anthonymu sa vydá rezkým baletným krokom, ktorý zavŕši výskokom na mieste. Skrátka, aby aspoň niečím zaujala a nebrali ju ako malú sivú myš. Mierne sa ukloní smerom ku moderátorovi, pričom jednu nohu s baletnou črievičkou dá za tú druhú.* Dobrý večer. *Povie nesmelo smerom ku pánovi Dustinovy, ktorý ju tak pekne predstavil. V tomto momente úplne zabudla, čo má hovoriť, ako sa správať. Je úplne mimo.*

Dobrý večer aj tebe Nibswan. *Privíta splátkyňu na pódiu.* No tak, posaď sa tu u nás. *Povie jej a rukou ukáže na kreslo, ktoré je určené pre splátcov a on sám sa zvalí do kresla, ktoré je určené pre neho, prehodí si nohu cez koleno a čaká, kým sa Nibswan usadí.* Dovoľ mi položiť ti prvú otázku. *Oznámi jej a hneď sa začne pýtať.* Nemohol som si nevšimnúť, že máś dnes na sebe baletné šaty. Prečo si prišla práve v nich? Bolo to po nejakej dohode so stylistkou, alebo to bol jej spontánny nápad? A čo keby si nám ukázala niečo z baletného umenia? *Začne ju presviedčať na malý tanec.*
*V tomto momente by sa možno aj začervenala, keby na sebe nemala zo päť vrstiev púdru. No i tak sa zatvári veľmi spokojne, keď sa spýta práve na toto. Nemusí sa ani moc pretvarovať, pretože ona v role baletky je vždy tá, ktorá je jemná a ženská. Nie to monštrum na výcvikoch, alebo na súkromnom hodnotení. Takže sa Nibswan ani neusadí, rovno odpovie postojačky, čo je neklamný znak toho, že sa rozhodla čosi predviesť z tohto jemného tanečného umenia.* Och, *Povie na úvod hľadajúc všetky tie slová, ktoré sa jej zazdajú hlúpe hneď na to, čo ich vysloví z úst.* Stylistka bola tak milá, že sa ma spýtala, čo si chcem obliecť. *Jej hlas znie, akoby sa mal čoskoro zlomiť a ona sa mala z trémy najmenej povracať. V skutočnosti je to tak, že si to užíva. Zase to len fake-uje.* Tak som si vybrala niečo, čo je naozaj môjmu srdcu veľmi blízke. Je to práve balet, ktorému sa venujem, u-u nás doma. *Mierne sa zakokce, pričom ani ona sama nevie, či to spravila naschvál, alebo nie.* Rada vám čosi ukážem, ak môžem teda. *Spraví pár krokov smerom vpred, aby mohla ukázať nádhernú otočku na špici baletnej topánky. Otáča sa hneď niekoľko krát. Napokon to zavŕši skokom vpred a hlbokým úklonom. Prevádza to s najväčšou precíznosťou, ako to len ide v nádeji, že to niekoho zaujme.*

*So záujmom najskôr počúva, čo to dievča hovorí a potom aj pozorne sleduje, ako predvádza svoje baletné dovednosti.* Nádherné. *Zvolá, keď Nibswan dotancuje a začne tlieskať spolu s publikom.* Si vážne talentovaná. *Pochváli ju a prestane tlieskať. Chvíľu počká kým dotlieska aj publikum, aby mohol položiť Nibswan ďalšiu otázku, predsa len v tom hluku z potlesku toľkých rúk by ho pravdepodobne nepočula.* Takže *odkašle si.* Keď sme už pri tých kostýmoch, ako sa ti páčil kostým, ktorý si mala na sebe počas prehliadky? Bola si spokojná s prácou svojej stylistky? *Spýta sa.*
*Vyklepaná zo všetkej tej zaslúženej slávy, ktorá sa jej po tých rokoch urputného snaženia dostala sa posadí do sedačky. V túto chvíľu je rada, že tam je, pretože nemusí stáť na jej unavených nohách. Opäť má v hlave zmätok. Všetky emócie, všetky odtiene jej rôznych pováh sa v nej miešajú ako špinavé prádlo v bubne práčky. Cez neutíchajúci potlesk a silné búšenie srdca sa snaží vypočuť Anthonyho otázku, no nie je si istá, či jej správne pochopila. V túto chvíľu jej to tu príde natoľko hlúpe, že by sa radšej prežívala nejaký boj na smrť, než toto. Pri boji sa aspoň nemusí tváriť, že je niekto, kto v skutočnosti nie je.* Ďakujem za pochvalu. *Povie ešte smerom ku moderátorovy na margo jeho poklony k jej tancu. Potom plynule pokračuje so skloneným pohľadom do zeme. Je to taký ten veľmi nervózny a bojazlivý. Možno to je dôvod, prečo si ho vybrala.* Tak, kostým bol nádherný. Cítila som sa byť nádherná, milovaná. Moja šikovná stylistka vynaložila naozaj veľmi veľa úsilia na jeho produkciu a myslím, že nie márne. Krásne odprezentoval náš kraj a keď som ho mala na sebe, cítila som sa ako doma. *Poslednú vetu veľavýznamne odrieka pánovi Dustinovi priamo do tváre.*

Za málo. *Odpije jej vďaku a ďalej ju počúva. Občas pritom nadvihne odbočie a však inak počúva mlčky, neprerušuje ju. Sám vie, že človeku sa lepšie rozpráva bez zbytočných prerušovaní, pretože keď ho niekto preruší tak potom nevie, kde skončil a unikne mu myšlienka, ktorú chcel povedať. A tak reaguje až keď dopovie.* Máš pravdu, tie kostými boli nádherné. No tak neostáva ti nič iné len vyhrať to tu celé, podpísať so stylistkou štvrtého kraja a najať si ju ako nejakú súkromnú stylistku. Aké jednoduché, nie? *Zasmeje sa, a hneď potom kladie ďalšiu otázku.* Štvrtý kraj už vyše desať rokov nemal svojho víťaza. Myslíš, že ty si práve tá, ktorá by to mohla zmeniť?
*Na tú časť vety so stylistkou sa len tak pobavene pousmeje.* No, bola by to pre mňa veľká česť, nosiť jej výtvory stále. * Druhá časť otázky ju ale zaskočí. V tomto momente, keby ovšem mohla, tak moderátora nakope do vajec, pretože na túto otázku skrátka neexistuje ideálna odpoveď. Je nútená sa buď preceniť, alebo podceniť. Snaží sa v mysli nájsť nejakú tú zlatú strednú cestu, kľučkuje medzi myšlienkami buď ako sa zabiť, alebo ako zo seba spraviť bezdôvodne namyslenú. V tento moment ju napáda len jedna vec, tak ju rovno pleskne zo seba von... Vsadila na intuíciu.* Je to ťažké. Splátci od nás sú vždy skvelí. O tom, že by som bola ako oni môžem len snívať, no i tak neprestávam veriť, že je tu nejaká šanca... Nevzdávam sa, dúfam, že sa mi podarí uspieť. *Vraví nezmysli. Úplne sa vidí v aréne s nožmi v rukách, ako reže hrdlá svojím protivníkom, možno dokonca aj jej spolukrajanovi.* Rozhodne to ale nie je celé len o fyzickej stránke človeka. Veľký podiel na výhre má aj šťastie a náhoda. Tak dúfam, že šťastie bude stáť na mojej strane.
  • 4. kraj - Lindsey Kaeden
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Kesame Brannan
    • Popis: Na rameni má napsané číslo svého kraje a pod ním řetízky, které při pohybu cinkají. Po boku za pasem má uvázaný kousek rybářské sítě. V kapsičce na druhém boku má zkovaný svůj amulet v podobě hřebenatky...

*Když moderátor zavolá jeho jméno tak vyjde na pódium. Na tváři má něco jako úsměv. Rychlou chůzí se vydá přes pódium ke křeslu, které tam je připraveno pro něj a ostatní splátce.* Dobrý večer. *Pozdraví do kamery když dojde ke křeslu a posadí se do něj aniž by čekal až ho k tomu moderátor vyzve. Pak už jen čeká až mu dá nějakou stupidní otázku, na kterou bude muset odpovědět. A znáte to hloupá otázka...hloupá odpověď.*

Počas prehliadky sa stal nejaký incident, pri ktorom si spolu si so svojou krajankou skončil mimo koča. Čo sa stalo?
*Povzdechne si. O tomhle mluvit nechtěl. Měl počítat s tím, že se ho na to zeptá.* No... *Protáhne a přemýšlí, jak to říct, aby to nevyznělo blbě.* Ono to asi vyzní blbě, ale nevím jak jinak to říct. *Na chvilku se odmlčí.* N. to podklouzlo a chtěla se mě chytit... *Ano pořád neví, jak se jeho spolukrajanka jmenuje, prostě Něcoswan. No prostě je na N.* A tím pádem do mě strčila a zrovna ve chvíli, kdy jsem nedával pozor na ní. *Teda ne, že by na ní předtím dával nějaký pozor.* Prostě jsem k ní byl otočený skoro zády a nečekal jsem to a jelikož mě tam ona jak padala chytla za ruku, aby to ustála, tak to sice ustála, ale já jak jsem si jí nevšímal. A tak jsem na to doplatil a ona vlastně taky, tím že mě držela za tu ruku. *Pokrčí rameny. Neví, co by k tomu měl víc říct. Prohrábne si rukou vlasy a čeká na další otázku.*

V čom je výhoda narodiť sa v Štvrtom kraji oproti ostatným?
No, tak být ze Čtvrtého kraje má hodně výhod. Ale největší výhoda je asi ta, že máme moře. *Usměje se a pokračuje.* Ono se to nezdá, ale ve skutečnosti se toho naučíme tolik jenom díky němu. Nechci podceňovat ostatní kraje, ale jsme tam určitě ti nejlepší plavci, co v Panemu jsou. Taky máme tu možnost dostat se ke zbraním a většina z nás s nimi umí i lovit, což se může rozhodně hodit. Pak taky známe všechno nebezpečí, co nám může ve vodě hrozit, takže se mu vyhneme ještě dřív než na něj narazíme. A když ne, tak víme co a jak. Prostě ve vodě je málo věcí, co by nás překvapilo. Vlastně bych mohl říct, že nás tam nic nepřekvapí. *Odmlčí se.* Teda pokud Kapitol nevymyslí nějaký nový muty, který by tam chtěl vypustit. *Zasměje se a čeká, na co se ho moderátor zeptá teď.*

Si zo Štvorky, takže tvoja ideálna aréna by najskôr bola vodná, avšak akú arénu by si naozaj nechcel?
No, to je dobrá otázka. *Na chvilku se nad tím zamyslí.* Když teda opomeneme nějakou, kde by nebyla žádná voda, tak asi nějaká technická. Nějaká, kde by byly jenom nějaké přístroje a žádná příroda. Tam by to pro mě bylo hodně zlý. Jako sotva chápu, jak můžou lidé žít bez pláže a moře, ale tohle už je vážně na mě extrém. Nebo taky bych nechtěl nějakou, kde by byly pořád dokola ty samé otravné a hlasité zvuky. To bych se z nich asi dřív zbláznil než bych tam zvládl předvést něco pořádného. *Zasměje se, i když to k smíchu moc není. Asi to je už konec jeho rozhovoru, protože moderátor se s ním najednou začal loučit.* Mějte se pěkně! Doufám, že se tu ještě uvidíme. *Řekne, když vstává z křesla, které musí uvolnit pro dalšího splátce. Cestou do zákulisí párkrát zamává do publika. Pak už mizí v zákulisí. Už se vážně těší až si tenhle oblek sundá.*

To úplne chápem, veď kto by také kostými nechcel nosiť? *Začne s básnickou otázkou, ktorou chcel tak trochu uzatvoriť tému kostými. No keďže nadhodil pre neho oveľa zaujímavejšiu otázku ako sú kostými, keď Nibswan odpovedá čuší ako myška a pozorne počúva.* Tak štvrtý kraj, ten je skvelý sám o sbe no nie? *Zasmeje sa.* No, každopádne ti budem držať palce, tebe aj tomu tvojmu šťastiu, nech sa vám v aréne darí. *Rozlúči sa so splátkyňou.* Dámy a páni, to bola Nibswan E. Finefeather.
  • 5. kraj - Ophelia Fay
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: neznámý
    • Popis: Žádný.

A teraz za ňou nasleduje Ophelia Fay, z Piateho kraja. Prosím privítajte ju. *Zahučí do mikrofónu.*
*Postáva v rade pred ostatnými splátcami a prešľapuje z nohy na nohu, ako vždy keď je netrpezlivá, až kým Anthony Dustin nevysloví jej meno. Tento okamih berie ako dôležitý, preto nesmie spraviť žiadnu chybu. To by bolo pre ňu proste neprijateľné! Vo svojich elegantných šatičkách a vysokých podpätkoch si vykračuje priamo k dvom kreslám. Jej belasé vlasy dokonale žiaria vo svetle reflektorov, presne ako aj jej dokonalý úsmev, ktorý vrhá na všetky strany okolo seba. Vlastne má pocit že celá žiari. Túto chvíľku slávy si užíva ešte viac ako prehliadku. Tisícky párov očí sledujúcich len ňu. Či už to je priamo v tejto sále, alebo v televízií, všetko nasvedčuje tomu, že by si na to vedela zvyknúť.* Zdravím vás všetkých! *prehovorí k celému publiku, no zároveň aj k Anthonymu a pohodlne sa zaryje do kresla. Švihom ruky si nenápadne uhladí vytŕčajúci pramienok vlasov a vyčkáva na prvú otázku, ktorá by mala prísť každú chvíľu.*

Ahoj Ophelia. *Pozdraví splátkyňu z Piateho kraja.* No tak, sadni si.* Povie a tak isto ako jej predchodkyni ukáže kreslo, ktoré je určené pre ňu. On si sadne do toho vedľa a zvedavo si ju prezerá.* Musím priznať, že dnes ti to vážne pristane. *Pochváli sa na ňu.* No poďme na ten rozhovor, čo ty na to? *Spýta sa jej, no na odpoveď nečaká a hneď kladie otázku.* V čom spočíva tvoja najväčšia sila, ktorú by si chcela využiť v aréne? *Položí prvú otázku.*
*Pokúša sa byť pokojná, predsa len, rozprávať pred toľkým davom ľudí jej nepríde práve najpríjemnejšie. Nestáva sa jej to často a ona dúfa, že to na ne nie je príliš vidieť.* Moja najväčšia sila? *zopakuje, jej hlas pri tom znie mierne pobavene.* Nezvyknem sa s tým zdôverovať veľa ľudom, no je to veľmi jednoduché. Viacerým ľuďom prídem na prvý pohľad akási neškodná, skoro ničím zaujímavá a nevýrazná....*odkašle si* no v skutočnosti som presný opak toho, veď viete čo tým myslím, nie? *zasmeje sa a mierne podvihne obočie* Moji protivníci sa ani nenazdajú, a už bude po nich *hovorí a pritom celý čas pozerá Anthonymu do tváre, no tie slová by najradšej adresovala skôr ostatným splátcom.* Keby som to mala zhrnúť, svoju silu vkladám predovšetkým do toho *zhrnie to a dúfa, že jej slovám pochopili. Pri tom rozprávaní akosi zvážnela, čo si stihla uvedomiť len krátko po tom, preto sa znova usmeje, aby pôsobila milšie.*

Neškodná? To snáď nemyslíš vážne, veď sa pozri na sebe, dnes večer vyzeráš ako taká dračica. Ale nie, že nám to tu podpáliš, pochybujem, že by nám to poisťovňa preplatila. *Zasmeje sa.* Áno, myslím, že viem, čo máš na mysli. A pokiaľ je to tak, tak by si na teba mali dávať pozor. Aj keď teraz si nie som istý, či by si tak nemala robiť pre istotu aj ty. Ak si niekoho vyľakala, možno už teraz plánuje stratégie, akými by ťa odstavil z hry o trón víťazky. A keď sme už pri tých hrách, čo myslíš, kebyže je to na tebe. Prečo by si mala vyhrať Hunger Games práve ty? *Spýta sa jej s neskrývaným záujmom, ktorý sa prejavuje na jeho výraze v tvári.*
*Anthonyho slová ju pobavia. V podstate mal pravdu, mali by si na ňu dávať pozor, to je predsa jasné. Prejde k ďalšej otázke.* V prvom rade určite preto, lebo sa na to cítim a som presvedčená, že by som mohla mať veľkú šancu na úspech. A ďalej som toho názoru, že piaty kraj nemal víťaza už niečo cez dvadsať rokov, pokiaľ sa nemýlim, preto by sa to malo zmeniť *dokončí vetu, no to ešte nebolo všetko.* A bola by ma škoda *dodá na záver a napodobní sklamanie, jej slová pritom doprevádza sarkastický smiech. Chcela toho povedať ešte o niečo viac k tejto otázke, no uvedomila si, že by jej ďalšie slová asi neboli práve najvhodnejšie, a to ona nechce. Chce na týchto ľudí zapôsobiť, nie sa im znepáčiť svojimi rečami.*

Tak každý by mal byť sebavedomý a ako vidím, tak tebe sebavedomie vážne nechýba. A s tým víťazom máš pravdu, už je to okolo dvadsať rokov. Myslím, že najbližšie ste boli k víťazstvu v 123. ročníku, keď sa váš splátca, bohužiaľ si nespomeniem na meno, dostal až do finále, a však tam stroskotal na Braydenovi z deviatky. Takže máš pravdu, mohli by ste to zmeniť. A však to, že ste dlho nemali víťaza nezaručuje to, že teraz nejakého získate, chce to vyrrovnané výkony, no vidím, že ty už vieš ako buudeš pokračovať ďalej, takže mne neostáva nič viac len ti držať palce a nech sa ti darí. A teraz prejdeme trochu mimo arény. Na lásku. Si už pomerne vyspelá teenagerka takže mám na teba takú otázkočku. Ako je podľa teba najľahšie zabudnúť na rozchod s priateľom/priateľkou? *Spýta sa jej.*
*Keď vysloví ďalšiu otázku, zarazí sa. Takúto hlúpu otázku by nečakala ani prinajmenšom. Až sa jej nad tým zastavuje mozog. Myslela si, že tu budú riešiť arénu, aké má z nej pocity a podobne...no vôbec nečakala, že príde na niečo také ako téma láska.* To si snáď robíte srandu? *prekvapene pozrie na Anthonyho, no stále sa pokúša byť pokojná a vyzerať milo.* No *povie a odrazu nevie, ako má pokračovať.* Priznám sa, nikdy som nemala príliš vážny vzťah, takže neviem to posúdiť úplne presne. Väčšinou to boli len také letné lásky, no aj tie sa dosť rýchlo skončili. Pre mňa sa zabúda veľmi ľahko, aj keď väčšinou som najprv hrozne naštvaná, až by som vraždila...no vždy vybehnem niekam na odľahlé miesto a mlátim do všetkého čo vidím. Viem, pre niekoho sa tento môj spôsob zabúdania môže zdať veľmi čudný *slabo sa zasmeje a teší sa, že úž sa to celé skončilo a ona dúfa, že ju už žiadne ďalšie otázky nečakajú.*

Nie, myslím to vážne. *Povie a ďalej sa usmieva ako mesiačik na hnoji a sleduje, ako sa ide dostať z tejto šľamastiky. Úprimne povedané ani netuší, prečo sa jej niečo také spýtal. Jednoducho chcel ti rozhovory nejako ozvláštniť, pretože neustále kecy o aréne sa mu zdali príliš stereotypné, a však ako sa dostal k tomuto to fakt netuší.* Zaujímavé. *Skonštatuje, keď Ophelia dorozpráva.* Tak čo keby si to odľahlé miesto pre tento krát vymenila za arénu? Myslím, že potom by sa ti ňou postupovalo ľahšie. *Povie so smiechom a akurát vtedy zaznie sigál, ukončujúci rozhovor.* No nič, už je čas. Tak prajem teda ešte príjemný zvyšok večera veľa šťastie v aréne. Dámy a páni, Ophelia Fay. *Zakričí do mikrofónu a ešte raz s publikom zalieska.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92