Thursday, November 26, 2015

Jeffrey Horn

[ džehfry horn ]

 

    

Player: Quinn

FC: Max von der Groeben

Victory year: 128th Annual Hunger Games

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 26

Token: Přívěsek ve tvaru pneumatiky

Hobby: Zpěv, cestování


level [ 0 ] • credits [ 1 300 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Kdo vlastně Jeffrey je? Jaký je? Co od něj máme očekávat? Tuhle otázku si zřejmě klade většina lidí z Šestého kraje, co ho znají jen od vidění. Není moc komunikativní, a kdybyste ho chtěli jednoduše charakterizovat, řekli byste, že je to nějakej zhulenej trouba, protože se stále usmívá jak blbeček. Pravda je ovšem jiná. Jeff ve svém životě prožil spoustu zlých věcí, ale není jeden z těch lidí, co všem musí své problémy předhazovat. Proto se raději směje a všechno si nechává pro sebe. Pryč ale od problémy, jaký tedy Jeff je? Je to obyčejný kluk z Šestého kraje, a protože se Šestý kraj specializuje na dopravu, rád se dopravním prostředkům věnuje. Hlavně do aut je přímo blázen. Doma si sám vyrobil pár modelů. Jako dítě si s nimi neustále hrál a ačkoliv by to nepřiznal, i nyní občas zavzpomíná na dětská léta a zajezdí si s nimi. Kromě aut ho baví hudba, především zpěv. Dokonce je členem školního pěveckého sboru a jeho učitel ho považuje za jednoho z nejlepších.. Kdyby se jednou nějakým zázrakem dostal do Kapitolu, třeba by to se svým talentem zvládl dotáhnout opravdu daleko. Vždyť v Šestce zvládl vyhrát nejednu soutěž v této disciplíně a trofeje má hrdě vystavené ve svém pokoji. Jediné, co mu na tom vadí je fakt, že ho při vystoupení nutí nosit obleky, které ze srdce nenávidí. Prý je to kvůli formálnosti, ale on si v tom prostě připadá jako tučňák, kterého viděl v učebnici biologie. Nehledě na to, že ta kravata je taky dost děsná. Člověk se s tím ani nemůže najíst bez toho, aby se nemusel bát, že mu ta pekelná věc skončí v talíři. Kromě těchto činností ho také dost baví sportování. Běhání je jeho obrovskou vášní. Každé ráno, pokud mu to počasí a zdravotní stav dovoluje, vyjde ven před dům, dá si krátkou rozcvičku a jde si někam alespoň na hoďku zaběhat. Už se to stalo jeho každodenním rituálem a jelikož mu to dělá dobře, tak nevidí žádný důvod, proč s tím přestávat. Dále tu máme zbraně. To je něco, co ho nikdy moc nezajímalo. Pokud šlo o luky a zbraně luku podobné, ty si alespoň zasloužily jeho pozornost, protože ho vždycky fascinovalo, jak to ti lidé sakra dělají. Pro jeho logicky nadanou mysl to byla velká výzva, sledovat někoho, kdo to s tím umí a učit se. Jinak ho střelné zbraně, které viděl možná tak jenom v Kapitolských filmech, nikdy moc neuchvátily. Neviděl na nich nic zajímavého, nic převratného, skoro si až myslí, že jsou těžce pod jeho úroveň. Hlavně všechny automatické zbraně mu přijdou všechny na jedno brdo a vůbec ho nezajímají. Proto se spíše věnuje jenom svému luku, který ho naučil trpělivosti. Ví, že do toho nesmí dát ani moc velkou ani moc malou sílu a míření mu taktéž nědělá příliš problém. Těžko říct, jaké by to bylo s opravdovým lukem, on má totiž jen amatérsky vyrobený, ale nemá žádné pochyby o tom, že by to taktéž zvládl. Kromě luku se také dopracoval k nožům, s kterými ho to dost baví a taktéž k oštěpu a meči, jestli tak vůbec ty jeho provizorní zbraně může nazývat. 



[ before the Hunger Games ] Výška přibližně 180 centimetrů a váha 75 kilogramů z něho dělá naprosto obyčejného kluka, ani ne moc vysokého, ani ne moc malého a ani ne moc tlustého, ani ne moc hubeného. Zkrátka výborně zapadne do davu. Co tedy může být jeho slabinou? Určitě lze mezi ně zařadit jeho houževnatost. Potřebuje vidět vše, zkusit vše a být všude, dokáže jít i přes mrtvoly. Někteří lidi jeho nadšení nechápou, řeknou si, že je idiot a totálně ho odignorují. Dost mu také překáží jeho výbušnost. Není to zrovna nejklidnější člověk a čas od času ho zvládne naštvat i ta největší kravina. Samozřejmě se to dost odvíjí od jeho nálady v danou chvíli, ale kdybyste se náhodou nacházeli v jeho blízkosti, když mu rupnou nervy, je lepší se rychle vzdálit. Nadávky a fyzické útoky se z něho sypou jedna báseň a je pravda, že moc obdivovatelů mu to rozhodně nepřidalo. Další nevýhodou je ta jeho hloupá minulost.. Táta měl špatné období a mamka už nebyla na světě, no a nejvíc si to odnesla Jeffreyho psychika. Už nebyl takový veselý, ani neměl tolik sebevědomí a jenom se strachoval, co přijde dál. Jestli se opět otec opije a svou zlost si vybije na něm. Po celém těle má stále spoustu jizev, které mu to všechno připomínají, i když se snaží zapomenout. Postupně kolem sebe vybudoval takovou bariéru, před ostatními se chová normálně, dělá, že se nikdy nic nestalo a vše si nechává pro sebe, což není nic dobrého. Není vůbec nápadný, chodí jako myška, i když se o to nesnaží a je velice lehké ho přehlédnout. No, je to výhoda, nebo nevýhoda? Na jednu stranu by mu to mohlo pomoct, kdyby se ocitl v aréně a potřeboval se někomu vyhnout, v normální životě je to ale dost na nic a spíše deprimující, když si ho nikdo nevšímá. Kromě toho, jak už bylo zmíněno, neumí zacházet se žádnými střelnými zbraněmi. Myslí si, že kdyby byla opravdu nouze, zvládl by z něčeho takového vystřelit, ale skutečnost může být jiný. Přece jen to není jen tak, střílet z opravdové zbraně. S nějakou hračkou je to mnohem lehčí a nemusí se vyrovnávat s následky, které by skutečná zbraň způsobila.



[ before the Hunger Games ] Jeffrey, nebo Jeff (přezdívka nebo celé jméno, je mu to jedno, hlavně že ho neoslovujete nějakou kravinou), měl vcelku hezké dětství, které překypovalo láskou. Podařilo se mu narodit dvěma lidem, kteří byli úplně nadšení z jeho příchodu, otco Bobovi a matce Janny, kterým se po moha pokusech konečně podařilo mít vlastní děťátko a starali se o něj jak nejlépe mohli.. Oba ho vychovávali velmi dobře a vzal si od nich jenom to nejlepší. Otec ho naučil spoustu věcí o autech, matka zase něco z vaření. Vždycky říkala, že až tu jednou nebude ona, bude si muset umět navařit, aby neumřel hladem. Chudák matka ani nevěděla, že Jeffrey nebude ani dospělý, když se její předpověď naplní a on bude muset být bez ní. Bylo mu jen dvanáct, když umřela na rakovinu. Pro Jeffa i pro jeho otce to byla obrovská rána. Měl kolem sebe spoustu přátel a ačkoliv nechtěl přijmout jejich pomoc, nikdy se k němu neobrátili zády a vždy tu pro něj byli. S jejich pomocí se z toho dostat, to samé se ale nedá říct o jeho otci. Začal opravdu hodně pít a vždy, když přišel domů, doma nebyl nikdo jiný, na kom by si vybil zlost, než malý Jeff. Modřiny po celém těle u něj nebyli žádnou zvláštností, vždy si ale vymyslel nějakou trapnou historku, aby otec neměl problémy. Moc dobře si uvědomoval, že kdyby to někomu řekl, otec by neskončil dobře a on by musel do děcáku, kam za žádnou cenu nechtěl. Bohužel jeho otec začal být s útoky stále více kreativní a kolikrát na jeho těle končili i rozžhavené kusy železa. Díky nim má kromě modřin i dost nehezké jizvy. Když už to vypadalo, že je vše ztracené a on byl na pokraji zhroucení, něco se stalo. Bylo to jakýsi zlom, otec se z ničeho nic začal vracet do normálu. Ani dnes pořádně neví, co se stalo. Že by někdo vyslyšel jeho modlitby? To se nikdy nedozvíme, faktem zůstává, že otec skončil na léčení a nyní už je doma, úplně v pořádku a pořádnou dobu v sobě neměl ani kapku alkoholu. Jejich vztah se pomalu ale jistě napravuje. Je to velice složité, protože mu nemůže zapomenout tu bolest, kterou mu způsobil. Jenom čas ukáže, jestli se nakonec zvládne dát všechno do normálu, nebo mu opravdu nikdy nezvládne úplně odpustit.



× Ezra Donnovan - doplň...

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92