Monday, November 23, 2015

Andrea Ryanaird

[ andrea rájenerd ]

[player] Pietro

[fc] Hana Vagnerová
 

god forgive - i not

× [species] human
× [date of birth] october 14, 2181
× [age] forty-three | 43
× [loyalty] capitol
× [credits] 10 260

× [level] 3
× [zodiac sign] libra ♎︎
× [height] 170 cm | 5' 7”
× [occupation] head peacekeeper - 4
× [gems] 6




vitality [ +5 ] × defense [ 9 ]
  • Andreiny dovednosti jsou vlastně vskutku pestrou paletou toho nejvytříbenějšího umění mučení, jež si umíte představit. Ale postupně. Předně jde o fyzickou vybavenost. Není moc žen, které by akademií prošly s tak skvělými výsledky jako právě ona. Není vlastně moc překážek, které by jí bránily. Vyskočí, přeleze a střelí vlastně valnou většinu všeho, umí však i minout. Andrea je vlastně dokonalý nástroj kapitolské moci. Pěkná tvářička s rezavými vlasy dovede spustit tak ječivý a pronikavý křik, že až bolí uši, a udělat takové představení, že se slabým povahám dělá mdlo. Jak bylo zmíněno v úvodu, zvláštní pozor dávala v akademii při probírání forem trestů. Kromě biče, své vlastní devítiocasé kočky, ještě používá waterboarding, kdy u trestaného simuluje topení se a nejsou jí cizí i tresty v podobě řezání nebo vypalování cejchů. Občas neváhá přistoupit i ke střelbě, ne však popravčí, jen takové, která má bolet, ale nezabít, nebo elektřině v podobě třeba taseru. Opravdu vzdorné kousky a rebelanti u ní mohou zažít i takzvaný Dotek Andreiny duše. I přes poetický název jede vlastně jen o připoutání jedné určené končetiny, ať už ruky či nohy, kterou pak následně nechá polít tekutým dusíkem. Končetina zmrzne na kost a pak je možné ji rozbít kladivem, jako kdyby byla ze skla. Dosud však všichni měli dost rozumu a nemuselo k tomu dojít. Ohledně střelných zbraní je celkem konzervativní, je zastánce spíše klasických zbraní, jako je pistole nebo různé druhy útočných pušek. Velké zbraně, jako například bazuky nebo raketomety, nechá spíše chlapům. Z malých zbraní má nejraději Molotovův koktejl, láhev s benzínem a hadrem jako knot, který hodí i několik metrů daleko. Z ranku opravdu kontaktních zbraní se sluší vypíchnout hlavně dovednost s různými druhy vojenských nožů.
  • Ach ano, i taková bestie má své slabiny. Tou hlavní je voda. Mělčiny ne, ale pokud by v akci byla nějaká hluboká řeka nebo jiná plocha, nejspíše by hořce polkla svou hrdost a navrhla někoho jiného. Nemá ani nějaké vůdčí schopnosti. Tedy, ona si to o sobě myslí. Má tendence panikařit a ve snaze to udělat perfektně to totálně zazdí. O vedoucí roli nikdy moc nestála a nestojí. I když v ní špičky armády vidí přirozený talent. Nesnáší velký tlak na svou osobu. Vznikne-li tlak samovolně během nějaké činnosti, je schopná jej zvládnout, ale pokud už to ví dopředu, nejde do toho. V jejím povolání je to nejspíše slabina, někdo to může brát jako přednost. Jde o samotný proces trestání. Někdy se do toho až moc vžije a nešťastník dostane víc, než zasluhuje. To už jí ujíždí ruce a fackuje, slovně napadá a neváhá i mimo plán použít střelnou nebo jinou zbraň. Mimo uniformu je to velký pechfógl na vztahy, navíc nesnášející autority tam, kde je by je sama nehledala. Nějaké náznaky tu byly, ale většinou šlo jen o interakci v podobě hecování a podobně. Chlapi holt těžko snáší, že by jim žena mohla být více než rovným soupeřem. V boji beze zbraně pak logicky nemá tolik šancí a ani mít nikdy nebude. Příroda se překonat nedá.

  • [ appearance ] Sto sedmdesát metrů a ani ne pětapadesát kilogramů ve formě vysportované, atletické postavy bez nějakého řetízku nebo šperku, bez jediného tetování nebo jiné úpravy a s pronikavým pohledem, jež obstarávají zelenkavé oči a rudá hříva vlasů, sahajících až ke konci zad, a oděné do oblečení různého druhu, od klasické uniformy, přes sváteční uniformu a večerní šaty, až po obyčejné legíny s tričkem nebo tílkem. Co však nikdy na ní neuvidíte, jsou boty na podpatku, tedy ty typické střevíce s úzkým podpatkem, jiné jí problém nedělají. Neumí v nich chodit, a když to zkusila, jen si natloukla. Všimnout si pozorný člověk může i širokého úsměvu, tedy pokud je vůbec důvod, aby se smála, a běloskvoucích zubů. V módě nemá nějaké extra móresy. Většinou je ale viditelná v obrněné uniformě nebo v slavnostním stejnokroji. Helmu mimo bojové akce nebo přestřelky vlastně nenosí. Na bičování  nebo řízení vojenského automobilu ji nemá vůbec. Líčení nepoužívá vůbec, případně jen sporadicky, u rtěnek jen světlejší, decentnější odstíny. Sluší se dodat, že o sebe pečuje, a když na to přijde, doba v koupelně strávená sahá i několika desítkám minut, například po nějaké akci, kdy dostane její vzhled a tělo zabrat.
  • [ personality ] Práce z Andrey udělala ženu s temným chováním, které pramení z její minulosti. Absolutně postrádá jakoukoli lítost nebo shovívavost a provinilce neváhá střílet nebo dávat trojciferné počty ran bičem, zejména pokud chycený klade odpor. Díky občasným pobytům v Pátém kraji při cestách za otcem se naučila i zacházet s elektřinou, což její případné tresty ještě zhoršuje. Nejraději má taser, který musí mít aspoň jeden u sebe, a když je možnost, ani zmíněný waterboarding jí nečiní problémy. Úplně díky tomu zbožňuje, hlavně v případě taseru, když si chycené nechá přivést až před sebe a pak do nich pustí proud. Sice slabý, ale dostatečně bolestivý. Ugrilovat je nechce nikdy, ale ten pohled, jak to působení elektřiny na ně působí je dokonalost sama a má jej ráda. Táta by z ní jistě radost moc neměl, ale jistě by chápal, že ona za to nemůže. Zásadně nemírní tresty a to v duchu svého motta „Bůh odpouští – já ne.“  Snad jen, pokud by hrozila neplánovaná smrt, pak přestane. Celkem váhala, jaký kraj si zvolit pro své působení, řezání chudáků se jí nezamlouvalo, tak to nakonec vyřešila jednoduše. Vzala si nakonec svůj domov – Druhý kraj. Nový prezident země Sinclair však rozhodl o jejím přeřazení do Čtvrtého kraje. Pro ni se ale nic nezměnilo, profesionální kraj jí zůstal. Jen to, že musí pak jet do krajů těch provinilců, se jí nelíbí. Mimo práci se umí změnit a projevit i přívětivější stránku své osobnosti, ale o status hvězdy akce nikdy nesoutěží. Stačí, že bude „populární“ svými tresty. Ráda se baví i co se normální konverzace týče, tedy pokud není zrovna téma rodina a podobně. Pozornost od chlapů jí nechybí, a ráda toho využívá, a tak si s nimi hraje, když projeví zájem, přivede si je až pod nos a pak je zničehonic odpálkuje, leč tuto praxi už opustila, ostatně vlastní rodinu by ráda založila, má na to už věk a hlavně, času není nazbyt. Uznává jen jednu osobu – hlavu státu a všechny její přátele, a to jsou také jediní lidé, které bez mrknutí oka poslechne. Přesto všechno si zachovává zdravý rozum, což z ní možná dělá ještě větší zlo, než kdyby měla psychické problémy, protože vše dělá promyšleně a vědomě. Setkala se i s názorem, že by byla dobrá ministryně obrany. Ano, názor jí potěšil, ovšem razantně to však odmítla, kariéru v politice dle svých slov dělat nikdy nechtěla,
× × ×
  • [ file 001 ] Na podzim roku 2181 zuřila ve Druhém kraji silná bouřka s přívalovými dešti. A právě v jednom takovém dni s takovým pekelným počasím se zrodila ona. Holčička roztomilá, později krásná, ale s prohnilou minulostí a chováním. Na školách to ještě ušlo, byť prospěch na nějaké úrovni a různé pochvaly byly spíše vzácnost. Přesto ovšem vyšla ze škol jako vzdělaný člověk, ovládající tři jazyky. Podporu v těchto věcech měla od svého táty, který ji nadevše miloval a měl ji rád. Její otec byl takový ten tatík, který se moc neprojevuje, dnes se tomu říká „podpantoflák“. Se svou první ženou, její matkou měl právě Andreu. Jenže jednoho dne ji chytil jaksi s někým jiným. O Andreu se soudil, ale neuspěl. Od prohraného soudu ji neviděl, dostal zákaz jakéhokoli kontaktu. To byla Andrea těsně před nástupem do školy. Nový přítel matky byl právník s čerstvým diplomem, a tak to nebyl ani problém. Matka byla ale ras, jak se patří, ale bohužel byla i hezká, což nakonec ústilo ve vysokou fluktuaci jejích partnerů a Andrea ji nesčetněkrát zastihla v nevhodné době. Andrea v tomhle zafungovala jako houba, do které se všechno vcucne, matčini milenci, stesk po tátovi i matčina tyranie. Když Andrea odmaturovala, už v ní veškerá ta zlost začala bublat a chtěla ven. Zatoužila tedy po Akademii mírotvorců, ale u matky se to nesetkalo s pochopením. Poslala ji na práva. Z těch ale Andrea zdrhla ihned, jak to šlo. Ten den, co utekla, ji na ulici zastavil jakýsi muž a dal jí obálku. Andree bylo tou dobou kolem dvaceti let. Běžela domů ji otevřít a v obálce byl dopis od jejího táty, na jehož konci byla i adresa někde v Pátém kraji, kde by se měl nacházet. Na druhou stranu napsala svůj dopis se shrnutím všeho od toho soudu, že chce na Akademii a tak dál a poslala jej zpět. Když se dopis vrátil, odpovědí bylo jen, že je mu to líto, že s tím nemůže zatím nic dělat a do té Akademie ať zítra jde, že se o to starat nemusí. Andrea se samozřejmě obávala toho, že budou chtít zápisné, ale když vešla, rovnou ji poslali do třídy. Když se zeptala, proč nechtějí zápisné, dostalo se jí odpovědi, že je již zaplaceno do konce výcviku. Výcvik na mírotvorkyni dopadl znamenitě, výhodu měla i ve své minulosti, většina se musela teprve učit, jak nahnat strach, ona ne. O tom svědčí i fakt, že jeden z pokusných trestanců v Akademii, kteří jsou i pro potřeby výcviku obrněni, aby tresty vydrželi a cvičení se naučili dobře švihat, po jejím představení zemřel. Podobných výsledků jako Andrea dosáhla pak až v dalším ročníku jistá Janine van der Leverdeen… Po pětiletém výcviku odjela do Pátého kraje, kde se opět setkala se svým tátou. Ten po 20 letech byl sice starší, ale měl manželku, byli ale bez dětí. Jeho manželka byla shodou náhod taktéž právnička, ovšem s dlouholetou praxí. Během několika setkání si Andreu oblíbila. Dalo to práci, hledala k ní dlouho cestu, ale zadařilo se. Soud opětovně otevřel jejich případ a otec získal nejen dceru, ale i veškerý jejich tehdejší majetek v podobě vily a dvou účtů v bance. Její matka sice zkusila něco s tím udělat, ale nepovedlo se. Tak se sbalila a odjela neznámo kam. O Andreu se pak již nezajímala. Když se Andrea ptala otce, jestli se nechce vrátit domů, ten pouze její nabídku odmítl a dal jí klíče od vily, že teď je její a když bude třeba, že v Pětce ho najde. Den po 30. narozeninách, které oslavila o samotě, jí přišel dopis s tím, že její táta zemřel. Vilu po otci má dosud a snaží se ji udržovat. V době své nepřítomnosti ji má na starost určený správce, který je za to také dobře placený a jelikož je obeznámen s její prací, ani by si nedovolil svou práci zanedbávat. Změnilo se i místo jejích určení. Druhý kraj vystřídala věznice Supermax, kde je čím dál častěji. Co asi nepřekvapí, je fakt, že je na bloku těch největších výtečníků země, kde už si vysloužila mezi tamními vězni díky uniformě a vlasům přezdívku Fiery Angel. Co už trochu překvapuje je skutečnost, že část osazenstva bloku má z ní respekt a bojí se jí.

  • Brian Cabrrera × Její kolega ve zbrani. Potkali se romanticky v zimě na kolejích. Ale to je z romantiky asi vše. Kdykoli na sebe narazí v práci, je z toho jen slovní potyčka, kdy se vzájemně popichují a hecují. Mají toho hodně společného, minimálně po pracovní stránce. Jí se líbí i víc než jen jako kolega, opačně si není jistá. Co jí na něm ale baví, je, jak ze sebe před ní dělá něco extra, něco, co není. Proto je pro ni vděčný cíl uštěpačných poznámek. Ale, znáte to… co se škádlívá…
  • Wynter Emerson Caelum × Nečekaně se jí dostalo té cti pracovat při Turné vítězů 126.-130. Her. A právě při něm ji potkala. A velmi se v ní zmýlila. Očekávala zhýčkanou vítězku Jedničky, s nosánkem velmi vysoko. Ale nakonec měla co do činění s neobyčejnou a umělecky nadanou mladou vítězkou, která si na nic nehraje. Ačkoliv by si ve své funkci dělat přátele neměla, tady, i kdyby nechtěla, musela udělat výjimku. Prostě si ji během Turné oblíbila a ona si možná oblíbila ji. Již nyní má u ní tato vítězka zastání. Snad i proto, že k ní chová jakousi formu obdivu.

  • 2x obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]
  • mobil - Advansy, Quasar Damocles 9R

other worlds

stranger2s.jpg https://static.wixstatic.com/media/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.png/v1/fill/w_212,h_90,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01/134c08_4737095adb5e4396a704df640a3988cb~mv2.webp