Thursday, September 17, 2015

127th Annual HG - Rozhovory II

  • 7. kraj - Fawcett Drexcolt
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Tera Nerley
    • Popis: Žádný.

*Po té hodině a půl strávené "chvilce" jí brzy opadají nohy z těla, určitě aspoň ty chodila. Podpatky jsou pro ní zase zlo a není na ně zvyklá. Musí to tedy rozchodit a teď je právě ta pravá chvíle na to, sice krátká, ale půjde si konečně na těch 5 minut sednout.* Dobrý večer! *Pozdraví všechny v místnosti a pohledem skončí na moderátorovi, na které se usměje, načež si sedne do křesla.*

Jsi daleko od domova. Co ti bude nejvíc chybět? Co tě bude držet naživu?
*Než se stačila nějak pohodlně usadit, už jí byly nastolené 2 rychlé otázky. Musela na moderátora jenom civět, protože otázky úplně nepochytila, ale bude pracovat s tím, čemu rozuměla.* Ano jsem. *Souhlasně přikývne.* A ehm... co mi bude nejvíc chybět? Kapitol? *Zodpoví otázkou.* Taky asi rodiče a vůně přírody, tady v Kapitolu to teda moc nemáte, ale nevadí. Vy tady máte jiné hezké vůně. *Než jí úsměv zmizí, tak se tomu ještě zasměje.* Naživu. *Řekne si zase sama sobě, aby na to náhodou nezapomněla.* Co že byla ta otázka? *Zeptá se moderátora, ale na odpověď nečeká, jelikož si svojí našla sama.* Áno! Budu se držet naživu já sama. *Přikývne spokojeně za svojí odpověď.* Myslím, že je jenom na mě, abych si s tím v aréně poprala. Nemám žádná štístka, pokud nepočítám amulet, což nepočítám. A taky asi sponzoři. *Ať je to jak smutné, je Fawcett tak nějak při zemi.*

Kdybys měla šanci být prezidentem, probíhaly by stále hry nebo si myslíš, že mají opravdu význam? Chtěla bys měnit něco dalšího?
*Těmto otázkám se musí zasmát. Je trochu nebezpečná, takže na to musí odpovědět dost opatrně, aby si neškodila hlavně sobě.* Tak na to mile ráda odpovím. Snad z toho nebudu mít žádný průšvih. *Pohledem vyhledává Mozky této operace, aby se když tak při odpovědi mohla dívat na jejich tváře a vyhodnotit si situaci.* Já si myslím, že Hunger Games je dobrá věc pro náš národ. Možná kdyby se pár věcí změnilo, tak by Hry ani být nemusely, jenže ony tu jsou. *Nastane krátká pomlka, kdy nervózně suše polkne.* No... eh. *Usměje se, aby zahnala svojí nervozitu. Začíná tady být vedro.* Kdybych byla prezidentkou Panemu. *Prohlásí důležitě.* Tak bych nastolila takové hry, kde se budou moct hlásit jen ti, kteří do arény opravdu chtějí. Myslím, že se v každém kraji dobrovolník najde. Vždyť už nějací takoví byli. A taky bych přidala do každých krajích výcviková centra, a když ne ty, tak aspoň nějakou možnost na ty Hry trénovat, aby bylo všechno tak vyrovnané. Takže si myslím, že by hry byly o dost zajímavější. Hlavně by splátci věděli jak bojovat a v telce by to vypadalo do slušivě. *Rychle všechno řekne, aby to měla za sebou a poté se na moderátora ještě spokojeně zazubí.*

Tvůj mentor je jen o dva roky starší než ty. Nerozptyluje tě ten fakt, že ti pomáhá a bude pomáhat někdo takový?
Uff. Archer. *Další záludná otázka, ale ne tak hrozná jako ta minulá. Snad nedostane vynadáno, že tady něco o něm řekne a nebudou to jenom pěkné věci.* Archer Francis Jr. je kámoš, takže ho jako mentora vůbec neberu. Vlastně mi připadá na mentorování moc mladý, i když už je mu 18 a to se dá skoro považovat za dospěláka, ale na to má ještě 3 roky. A popravdě mi neřekl žádné užitečné věci, o kterých bych nevěděla. Prostě taková klasika, co asi musí říct každý mentor, kor když je tak mladej. *Zašklebí se.* A fakt mě nerozptyluje, aspoň myslím. Možná jenom kdyby nejedl furt ty marshmallowny, tak bych se cítila líp a nemusela bych hypnotizovat jeho kousací ksicht. Hehe. *S nejistým tónem se tiše zasměje.* A nevadí mi, že mi pomáhá, protože mi pomáhá už jen tím, že se se mnou dokáže normálně bavit. Rozptýlení by pro ostatní holky možná byl, co já vím? Pro mně je to jen Archer.

*Otázky skončily, a její minuty přímého reflektoru též skončily. Konečně se loučí s Kapitolany a celým Panemem, co jí pozoruje v telce. Doufá jenom v to, že neřekla žádnou hloupost, a poté se rychle vytratí z pódia. Hlavně, ať už prostě není vidět.*
  • 8. kraj - Keenan Björn
    • Body → rozhovor: 5/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Elisha Lacy
    • Popis: Žádný.

Vypadáš jako docela drsná holka. Co tě inspirovalo k tomuto stylu? Váže se to jen k oblečení nebo do toho jsou zapletené i nějaké dřívější zkušenosti?
Keď počuje svoje meno, vystúpi na pódium, pohodlne sa usadí do kresla a prekríži si nohy. Snaží sa nepozerať na ten veľký dav ľudí pred ňou, radšej pozerá na moderátora a čaká na prvú otázku.* Pravdepodobne to že som väčšinou svojho života prežila v decáku. Už odmalička som takáto, a asi by som svoj štýl už nevedela zmeniť. Určite si ma neviem predstaviť v ružových šatách s desaťcentimetrovými podpätkami na nohách *zaškerí sa a snaží sa pôsobiť milo, aby divákov od seba príliš neodohnala svojou mrzutosťou* proste vždy klasika - tmavá a čierna, to ma vystihuje *uzavrie to.*

Máš radši když víš do čeho jdeš a situaci máš pod kontrolou, nebo jsi spíš víc na improvizaci a risk?
Ako kedy. Často si radšej všetko premyslím dopredu, než aby som sa mala vrhať do neznáma. No keď nemám inú možnosť, dokážem aj improvizovať. No keď sa mi niečo na prvý pohľad vážne nezdá, neriskujem to, aby som to potom neľutovala* povie vážnejším hlasom, no stále sa snaží pôsobiť čo najmilšie* lepšie povedané, nikdy neriskujem, pretože verím že by mi to raz prinieslo smolu.

Byly ti do vínku přidány například nějaké stylistické vlohy? Chtěla bys dál pracovat v tomhle oboru?
*Táto otázka ju mierne zarazí. Ako by už ona mohla mať nejaké stylistické vlohy? Veď ona nevie o typickej činnosti jej kraja skoro nič, jedine to čo ich povinne učili v decáku.* Určite nie *prehovorí nahlas, aby ju všetci počuli.* Svoj kraj mám rada páči sa mi čo ľudia v ňom robia *trochu zaklame, aby sa pokúsila zapôsobiť na divákov* no mne to nikdy príliš nešlo, ani ma to nikdy nebavilo a tak som sa tomu ani nikdy nevenovala. Myslím že túto činnosť prenechám radšej skúseným a zručnejším ľuďom ktorých to baví.
  • 8. kraj - Donny Osbourne
    • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Elisha Lacy
    • Popis: Žádný.
  • 9. kraj - Rosie Maine
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 10/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Amika va Ronzskovn
    • Popis: Žádný.

*Usmievajúc sa na ľudí im krátko zamáva a potom si sadne do kresla pre splátcov. Úhldne si zloží šaty, aby sa jej nekrčili a s vystretým chrbtom venuje divákom ešte jeden úsmev, kým sa otočí k moderátorovi.* Pekný večer aj Vám. Mám také tušenie, že je to na dlhú dobu posledný krát, čo zažívam pekný večer, a tak dnes nesmierne rada používam toto slovené spojenie.* ž iarivo sa na neho smeje, no potom už počúva jeho otázky.*

Jak se cítíš v Kapitolu? Mezi lidmi s úplně jinou mentalitou? A hlavně nás zajímají tvoje vztahy s ostatními splátci, asi není úplně příjemné bydlet v jedné budově s někým, kdo tě bude chtít v nejbližších dnech mrtvou.
*Kým odpovie na moment sa zamyslí* To, že umriem* začne pomaly* mi hrozí celý život. Hlad, nešťastie v práci..čokoľvek sa môže stať a keď sa pri tom máte starať o mladších súrodencov, uvedomujete si túto hrozbu viac ako iní, pretože je aj reálnejšie, že vám dôjdu zásoby, že si budete musieť zobrať kamienok aby ste ich uživili..a tak som sa nakoneic ocitla aj tu* tento krát sa usmeje trochu váhavo a potom sa natočí smerom k divákom, ktorým adresuje svoje slová* Som však prekvapená, akého privítania sa mi tu dostala.* jej hlas zvľúdnie* Nikdy by som nečakala..toto.. všetko * na chvílu jej ako by dojatie zovrie hrdlo, no potom pokračuje.*A tak, aspoň ak umriem tak s pocitom, že na mne niekomu záležalo, že som bola milovaná, ale hlavne, že som mohla ukúsiť naozajstný raj. Pretože tak mi Capitol prichodí, so všetkými tými farbami, jedlom a večne šťastnými a usmievavými ľuďmi.* tentokrát sa usmeje do kameri kam zakýva a potom sa otočí znova na moderátora a v jej tvári sa zjaví zaváhanie* S ostatnými splátcami sa príliš nestýkam. Je nebezpečné si k niekomu vybudovať akékoľvek city. Či už sympatie alebo túžba zabíjať..oboje ma môže oslepiť a následne spravím chybu, ktorá ma môže stáť život* vyhlási s už vážnym výrazom.*

Všichni jsme určitě zvědaví na arénu. Myslíš, že se zvládneš adaptovat ať prostředí už bude jakékoliv? Je něco, co bys vyloženě nechtěla?
*Nespokojne zovrie pery a potom zlahka nakloní hlavu na bok* Bála by som sa vody, pokial by sme na to nebol prispôsobený. Neviem príliš dobre plávať. Udržať sa nad hladinou a to je všetko. Voda vie byť priateľom, no zároveň rovnako dobrým nepriateľom* vyhlási vážne no potom sa na jej tvári zjaví sebavdomí úsmev* No som si istá, že inak si dokážem s prostredím poradiť, i keď by smo bola najradšej, ak by sa podobalo môjmu domovu. Aspoň by som mala nádej, že umriem na známom mieste.* prenesie a potom sa neveselo zasmeje a pokrúti hlavou.*No niečo vám poviem, neplánujem sa vzdať tak lahko. Možno Vás dokonca prekvapím* pôvabne sa usmeje a na prvý pohlad pôsobí krehko a zraniteľne s jej bledou pokožkou a chudými rukami.*

Jaké máš vztahy se svým týmem? Dostala si nějaké užitečné rady? Jak jsi na tom se svým spolukrajanem? Jestli máš ještě něco zajímavého na srdci, směle do toho.
Na začiatok by som sa chcela poďakovať môjmu mentorovi..i keď nepochádza z nášho kraja venoval nám viac pozornosti, než v akú som dúfala. A som si istá, že ho poznáte lepšie ako ja a sami viete, aký vie byť dobrosrdečný, keď sa mu zachce* zasmeje sa a pokrúti and ním hlavou, nech si to každý vysvetlí po svojom. * A ako by sme povedali u nás doma, nehodil so mnou kosu do žita* dodá ešte skromnejšie a už sa usmieva iba zlahka. Keď však zaznie otázka o spolukrajanovi jej úsmev na tvári zamrzne a potom sa zotrie. Zatvári sa ublížene a smutne zároveň* Ja a môj spolukrajan..je to medzi nami zložité. Nie* pokrút i hlavou* Ja som zložitá * zhodnotí a potom sa pozrie do hladiska, viditeľne premýšlajúc.* Viete, pred pár rokmi sa mi stala nehoda, po ktorej so prestal cítiť akékoľvek pocity. Pamätám si na ne, aké to bolo, no zároveň mi to nič nehovorí.* povie vážne a smutne zároveň* Pre mňa i mojich mladších súrdencov to bolo ťažké, pretože som im nahrádzala mamu. A tak som sa naučila pocity predstierať vo chvílach, kedy by som ich naozaj mala cítiť. Aby som im to vynahradila. Lenže potom som niečo naozaj pocítila. Vďaka Haleovi. * odmlčí sa, hovorí sa jej ťažko.* Niečo vo mne prebudila ja viem, že ak by som mala viac čaus, znova by som cítila.Ukázal mi cestu ako. Ve die ma po nej.* stíchne a na chvílu zavrie oči. Keď ich otvorí trochu utrápene sa pozrie na moderátora.* Ale ako som povedala, na city teraz niet miesta. Ukončila som s ním všetko, čo začalo a v sebe zachovávam iba túto spomienku na cit, ktorý som pocítila ako iskru v mojom vysušenom vnútri. Len si želám, aby som mala šancu znova povedať svojim milovaným, čo k nim cítim a naozaj to pocítiť, najmä teraz, keď som získala nádej.* povie nakoniec a aj k divákom pošle jeden smutný úsmev. Keď sa ozve znamenie, že im skončil čas, len sa postaví a už nič iné nehovor, len sa silene usmeje a zakýva do hladiska kým sa odoberá preč.
  • 9. kraj - Hale Adams
    • Body → rozhovor: 1/10 - oblečení: 10/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Amika va Ronzskovn
    • Popis: Žádný.

*Počkal než ho moderátor ohlásil, nasadil svůj super-nevinný úsměv a za potlesku vlezl na podium, zvedl svou ''mávací ruku'', a zamával nejprve celému Kapitolu a pak i do kamer. Podal si s moderátorem ruku a posadil se. Počkal dokud nepoloží moderátor svoji první otázku. Nejprve utišil potlesk publika a teprve pak položil svou první otázku.*

Všiml jsem si, že máš zajímavou ozdůbku v pravém obočí? Jak jsi se k tomu dostal? Má to nějaký význam?
*Odpověd z něj vypadla skoro okamžitě.* Ne, žádný zvláštní význam to nemá, stalo se to tak, že jsem se napíchl na takový tlustější špendlík a protože jsem měl díru v obočí, rozhodl jsem se u toho zůstat. *odpovedel a usmal se do kamer.*

Koho bereš jako svého největšího nepřítele, konkurenci? Někoho z ostatních splátců nebo možná v nějakých ohledech sám sebe?
*Chvilku delal jako by se zamyslel a prohrabl si vlasy, potom odpovedel.* Pravdepodobne Erik z jedenactky, u treningu jsme se trochu rafli, pripada mi arogantni a snadno vybuchne, nemam ho rad. *a posledni otazka.*

Jak se stavíš k celé téhle situaci? Máš pocit, že jsi v přípravě udělal vše co jsi mohl?
*odpovedel po kratkem premysleni* Samozrejme kdybych mohl udelal bych toho vic. Snazim se jen prezit, stjne jako ostatni splatci. *Usmál se a zamával*
  • 10. kraj - Bay Kinleigh
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Fleur Clow
    • Popis: Žádný.

Je moc zajímavé, kolik informací dokážete z lidí dostat pouhými otázkami. Možná bychom si mohli myslet, že toho moc neřeknou, ale jak je vidět, překvapují nás a určitě ještě budou. Pojďme tedy zjistit, jak je na tom Bay Kinleigh!
*S lehkou nohou i hlavou překročí hranici mezi zákulisím a pódiem. Světla jí sice lehce oslepí, ale nenechá se tím rozhodit a bez kolize dokončí cestu ke svému přichystanému křesílku. Zatím si do něj nesedá, protože je samozřejmě neslušné tak udělat bez výzvy. Přátelsky si podá ruku s moderátorem a patřičně vítá i publikum.*

Vítáme tě tady mezi sebou. Můžeš se posadit. *Rukou pokyne k jejímu místu a doplní to úsměvem.* Takže Bay, jsi na sebe hrdá? Na své činy, charakter nebo i nějakou maličkost? Jsi hrdá, že jsi z Desátého kraje? *Obočí mu tázavě vyjede nahoru. Otázky tohohle typu pokládá velmi rád a ještě radši poslouchá odpovědi na ně.*
Uf.. *Tohle teda zrovna nečekala. Normálně by se nad tím rozmýšlela strašně dlouho a volila správná slova, ale tady musí odpovědět okamžitě. Navíc nechce vypadat nějak slabě, musí být jednoznačná.* Samozřejmě, každý člověk na sebe musí být hrdý, byť kvůli maličkým věcem. Nikdo nemůže popřít to, že i nejskromnější člověk v sobě nese kapku té hrdosti. *Na pár vteřin se odmlčí a sklopí pohled stranou.* Jsem na sebe hrdá už jen z toho důvodu, že jsem se dokázala adaptovat do prostředí mé rodiny, která žije poněkud.. tvrdý a jednoznačný život, se kterým by se moc lidí srovna nedokázalo. Otec vládne pevnou rukou, přísným řežimem. Měla jsem problém se s tím kvůli své povaze srovnat. Ale nakonec to dopadlo tak, že žijeme doma bezkonfliktně a i přes to jsem si dokázala udržet svou přirozenou naturu, kterou ne vždy ukazuju. Hrdá na to být z desítky? *Nahlas se zasměje, oči se jí rozzáří a ona začne horlivě přikyvovat.* Nikde jinde bych nechtěla žít. Kdo se může chlubit tím, že zvládá ovládat zvířata pětkrát silnější než je on sám?

Ani nevíš, jak dobře se tohle poslouchá. *Usměje se a snaží se představovat všechno co říká a v mozku si automaticky dělá jakousi analýzu.* Přesně tohle jsem vždycky obdivoval, *chytne jí za slovo, když mluví o těch silných zvířatech.* Všechno to zní moc pěkně, můžeš nám říct ještě něco o desátém kraji, jak je rozdílný od těch ostatních a co na něm máš nejradši?
*Na tváři se jí objeví jasný, ale posmutnělý úsměv.* Ráda vám o tom něco řeknu, jen nevím kde začít. Je tam tak moc odlišných věcí. Životný styl je od základů úplně jiný, než je všude jinde. Máte tam spoustu povinností. Když jeden den nezalijete květinu nebo dorazíte pozdě do práce, nic strašného se nestane. Ale kdybyste zapomněli podojit krávu, nestalo by se nic dobrého. Musíte vstávat i v noci, když samice rodí své mladé, dáváte na něj pozor, sledujete zrození života. Víte co je na tom nejlepší? *Úsměv se jí ještě víc rozšíří.* Nikdo z nás to nebere jako povinnost, zaměstnání. Děláme to i z toho důvodu, protože nás to baví a zvířata jsou naším životem. Můžeme se chlubit tím, že jezdíme na divokých koních. Kdo jiný tohle může říct? Žádný z ostatních krajů tohle nemá. Voda je všude, horniny taky, rostliny to samé. Dokonce i trocha té techniky nás zasáhla. Ale nic z desítky se nikdy v živé podobě nedostane jinam, kromě Kapitolu. Nejradši mám pozorovat západ slunce z koňského hřbetu. Takže asi tak.

Když tě tak poslouchám, zvažuji, že si brzy udělám delší výlet do vašeho kraje. Sice jsem pro vás uvaděčem, ale měl bych tam zřejmě zůstávat déle než jedno odpoledne. Určitě nejsem sám, kdo nad tím začal přemýšlet a hledat nejbližší výpravu ven. *Otočí se do publika a pátrá v tvářích občanů.* Jak se vypořádáváš se všemi těmi pocity?
S pocity.. *Je ještě stále mimo úplné vnímání, přemýšlí nad svým oblíbeným prostředím.* Abych pravdu řekla, prvních pár dnů jsem si vůbec neuvědomovala, co se děje a nechtěla jsem si nic z toho připustit. Pak se ale stala jedna zlomová věc, která ve mně hnula absolutně se vším. Mám svoji oporu, to sice ano, ale nejsem si jistá, jestli je to ideální zrovna v tomto období. Jsem sice strašně ráda, ale všechno mi to došlo až moc pozdě, takže se spolu se svým svědomím teď vezu na strmé stráni. Celkové pocity jsou každou chvilku jiné. Někdy se chci smát, někdy brečet. *Zrovna teď se hezky usmívá do jedné z kamer a doufá, že to někdo viděl, slyšel a pochopil.* Děkuji za vaší společnost. *Sebere se ze svého křesílka a odplouží se pryč.*

Prosím potlesk pro Bay Kinleigh z kraje Desátého. *Vyprovodí jí pohledem pryč odsud a upravuje si mikrofon, aby mohl hned zavolat někoho dalšího.*
  • 10. kraj - Thist Dropblood
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 5/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Fleur Clow
    • Popis: Žádný.

Vážně si myslíš, že dokážeš přežít mezi těmito schopnými osobami? Proč?
*Ako vždy aj teraz arogantne nakráča na predom určené miesto. Cestou do kresla má zastrčené ruky do vreciek na obleku, akože pohoda, nič sa nedeje. Podľa jeho nenadšenej, priam až otrávenej tváre je možno poznať, že ho celá táto sešlost asi moc nezaujala. S dopadom na vcelku pohodlnú sedačku vyfasuje od moderátora prvú otázku. Najprv namiesto odpovede len vytreští oči.* Vy si myslíte, že nedokážem prežiť medzi týmito osobami? Prečo? *Vraví tamer až nahnevane s červenými lícami, ktoré podčiarkujú jeho smrteľne nahnevaný pohľad. Nakoniec sa ešte donúti povedať.* Vyzerám snáď ako totálny dement? Ako tie socky z desiny, čo tu boli vlani, rok predtým a vlastne vždy? Ja si myslím, že rozhodne nie. Pokiaľ máte iný názor, zmením vám ho. Možno už v prvý deň hier uvidíte, že som lepší než nejakí... "Profíci".

Z čeho máš největší strach? Spíš z toho, že fyzicky něco nezvládneš a nebo hraje roli spíše psychická stránka?
*Z malého stolíka, ktorý má pred sebou si vezme pohár vody pripravený práve pre neho. Na ovlaženie hrdla si odpije malý glg, keď tu zrazu moderátor treskne ďalšiu hlúposť. Musí sa veľmi premáhať, aby tekutinu z úst nevyprskol naspäť na svetlo sveta. Nakoneic sa mu to podarí zahrať na dusenie sa.* Kde vás učia také idiotské otázky? Máte pocit, že som polodementný retard z šestky, alebo nejakých socka krajov? Ja nie. Určite tu nebudem vykladať pred celým Panemom, ale aj pred súpermi, čoho sa bojím. Pokiaľ by niečo také aj existovala, určite s to nedozviete, nebuďte naivný.

Jaké pocity zaplaví tvoji mysl, když budeš vidět někoho umírat nebo naopak sám zabíjet?
*Pohár s vodou, ktorý silno držal v rukách naraz položí nazad na stolík. Možno sa bojí, že ho od zlosti tresne o zem, pretože už na prvý pohľad je jasné, že od toho nemá ďaleko. Zakladajúc si ruky na prsia počúva ďalšiu z primitívnych rečí Zanea. Tentokrát však odpovedá jednoznačnejšie a zreteľnejšie, niekto by povedal, že už nie je tak podráždený.* Myslím, že to je jasné. Určite tam nebudem plakať, kopať hroby a nosiť kvety aby som si tamtie stoky uctil. *Ukazuje na miesto kam odišli jeho protihráči, ale aj tam, kde ešte len netrpezlivo čakajú na signál, čo im umožní prísť za moderátorom a odkrútiť si toto povinné psychické mučenie.* Budem šťastný za každého jedného mŕtveho. Ten, kto tvrdí, že nedokáže zabiť si nezaslúži vyhrať celú túto hru. Ja osobne by som im najradšej vyškriabal oči hneď teraz. Pokiaľ už nemáte žiadne iné dementné pripomienky tak odchádzam. *Postaví sa a bez výzvy odchádza preč, kamsi naspäť do ubytovacej jednotky desiateho kraja.*
  • 11. kraj - Calee Willsword
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Casey Tomplinson
    • Popis: Lilie.

*Poté, se po zaznění jejího jména rozzvučel potlesk, vyšla na jeviště. Na chvilku ji oslepil louč z reflektorů ale po chvíli si její oči zvykli a ona se sebevědomím ale milým úsměvem přešla až k sedačce uprostřed jeviště. Usmála se na diváky a a zvedla pravou ruku nad hlavu. Mírně se pohoupla na nohách a po té svěsila ruku a sedla si. Pořád se usmívala a při tom si rozpřestřela sukni svých šatů přes část svého křesla, aby se ji nepokrčily. Jeden úsměv věnovala i moderátorovy a složila si ruce do klína. Přeložila nohu přes nohu a zády se opřela do opěradla. Po té, co potlesk ustál. Zadívala se na chvíli s úsmévem do publika a pak se laškovně posívala na moderátora. Začal s kladením otázek. *

Jak se staví členové tvé rodiny k tomu, že jsi byla vylosovaná? Nepřikládají si vinu za to, že jsi musela brát oblázky a tak se vystavila vyššímu riziku?
*Zeptal se moderátor. Calee se trochu posumála a pak odpověděla* Já..... mám jen sestru. Já použila obláky kvůli sobě, né na uživení celé rodiny. Asi jsem si nemyslela, že mě vylosujou. Nebudu vám tu teď vyprávět složitý příběh jak z velké rodiny zbyli jen dvě sestry ale můžu vám povědět, že nás to změnilo. Obě. Žijeme spolu, ale my nejsme rodina. Moje sestra si vydělává sama na sebe ale kvůli občasnému psychickému vypětí ji občas pomáhám. Já si vydělávala předváděním lukostřelectví na slavnostech ale těch v 11.kraji není moc. Proto ty oblázky. Myslím, že má sestra si ani nemá co vyčítat. *řekne Calee a z to teď zamyšleného posmutnělého úsměvu vykouzlila opět ten okouzlující*

Co očekáváš sama od sebe? Budeš schopna se pro přežití přemoci a udělat něco, co bys jindy nezvládla?
*zeptal se na další otázku moderátor. Na to se Calee trochu zamyslela.* Myslím, že mi bude obtížné zabít někoho, kdo se nemá k tomu zabít mně. Vidět nějaké vystrašené dítě co si představuje, co mu udělám, jak ho múžu zabít když vidím ten strach? Jiná věc ale je, když vidím splátce s krvelačnosti v očích. Bojovala bych a kdyby se mi ho podařilo zabít, odůvodňovala bych to jako sebeobranu. Protože tak to taky je. Po tom, čím jsem si prošla myslím, že to budu v aréně psychycky zvládat dobře. Věřím, že jsem silná ale možná se v aréně ukáže má vlastní pravá tvář, o které nevím a překvapím i sama sebe. *řekla a pokrčila rameny. Opět roztáhla rty do úsměvu a pak se rozhihňala nad její sentimentalitou.*

Jsi na sebe hrdá? Máš ráda sama sebe?
*zeptal se moderátor a čekal na odpověď. Calee odpověděla i když věděla, že bude zřejmě zase sentimentální* podle mě v Panemu není prostě proto, čekat od sebe víc. Myslím, že síla charakteru je v tom, smířit se se vlastním já a podtrhnout na něm to, co je nejlepší a reprezentuje. Je skvělé, když pak najdete někoho, komu můžete ukázat celou stranu svého charakteru. Nic mi na mě nevadí, ale nic mě nenutí se na sebe zaměřovat. Hlavní složka mýho charakteru, jsem prostě bezprostředně já.* řekne a chytne se za srdce. Opět se zasměje ale tentokrát na celé kolo. Po chvíli se uklidní a zase se jen usměje. Když se s ní moderátor rozloučí, naposled zamává publiku a s úsmšvem odchází z pódia i když pořád věnovala pohled i úsměv pódiu. Naštěstí nespadla*
  • 11. kraj - Erik Dextley
    • Body → rozhovor: 1/10 - oblečení: 5/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Casey Tomplinson
    • Popis: Žádný.

*Prišsel na pódium vysmátý jako lečo, podal si ruku s moderátorem, posadil se a dlouze se usmál. A přišla první otázka.*

Jaký je rozdíl mezi Jedenáctým krajem a Kapitolem? Dokázal bys najít třeba nějaké společné prvky?
*se společnými prvky bude trochu problém.* Tady v kapitolu aspoň mate Wi-fi připojení, ne jako u nás v Jedenáctce. Společně tady máme asi jen prostředí, pokud si ho změníme v nastaveni výhledu.

Jaké vztahy máš s lidmi okolo sebe? Jak si myslíš, že působíš na ostatní lidi?
*/jsem cool tak odpovím./* Jdu po tom klukovy z Devítky, tak ať s tím počítá myslím, že by se mě tak trochu bát. na ostatní lidi působím trochu tvrdě ale jsem fajn člověk. *odpověděl a počkal, než se moderátor dostane k další otázce*

Máš nějakou představu o ideálním člověku? Své spřízněné duši?
Já už partnera mám. Slyšeli jste správně.. partnera, je to kluk. A je mi jedno, co si o tom kdo myslí. *to očividně vyvolalo v hledišti hodně dohadu, a tak se radši rozloucil s moderátorem, zamával do kamery a odešel*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92