Wednesday, September 16, 2015

127th Annual HG - Rozhovory I

  • 1. kraj - Dione Julia Accardi
    • Body → rozhovor: 5/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Jak se k téhle situaci staví tvoje rodina, okolí? Myslí si, že máš štěstí nebo naopak smůlu tím, že ses stala splátkyní?
*S obrovským úsmevom príde na pódium. V týchto šatách, ktoré má dnes na sebe sa cíti sebaisto a je to na nej aj poznať.* Dobrý večer Panem *pozdraví do kamery pričom odhalí svoje biele zúbky.* V mojej rodine vládli rozpoltené pocity, keď som odchádzala. Na jednu stranu boli radi, že mám tú česť zúčastniť sa Hier, ale určite boli aj smutní keďže už im po mojom odchode ostalo len jedno dieťa a to môj milovaný braček *keď spomenie brata z očí jej pre kamery vypadne pár sĺz, ktoré ale rýchlo zotrie.* Prepáčte *ospravedlní sa publiku, moderátorovi a obyvateľom. * Ako som spomínala je česť byť v Hrách a svojim spôsobom mám aj šťastie. A ešte väčšie šťastie budem mať keď vyhrám *sebavedomo ukončí prvú otázku a preloží si nohu cez nohu.*

Je ti 17 let. Jsi dostatečně připravená nebo máš pocit, že ti tam ten jeden rok ještě schází?
Viete odkedy si pamätám som trénovala na túto príležitosť. Raz mi rodičia spomínali, že keď som mala päť rokov som v tréningovom centre hádzala nože od mini figurín. Takže základ mám dobrý. A ten rok hore dole by nič nezmenil na mojej príprave. Možno by som bola viac psychicky pripravená ako som teraz, ale to je len malý detail, ktorý dokým pôjdeme do arény spoľahlivo doladím *všetko hovorí veľmi sebavedomo a vyrovnaným tónom, v ktorom nie je poznať ani kúsok zaváhania.*

Co se týče tvého kraje, dokázala by sis vybrat třeba nějaké povolání, co by tě bavilo? Tím myslím, jestli ti tyhle obory vyhovují nebo tě naopak táhne něco jiného.
*Usmeje sa pre publikum úsmevom číslo štyri a nahodí výraz akoby nad niečím úporne premýšľala.* Hmmm...viete v prvom kraji by som asi nezostala a vlastne som nad tým ani veľmi nepremýšľala skôr by som chcela ostať tu v tomto nádhernom Kapitole a napadlo ma, že by som sa dala na dráhu moderátorky, alebo ak by bolo možné tak by som chcela pracovať ako tvorkyňa hier *zahľadí sa niekam do publika, akoby si predstavovala, život v Kapitole po hrách.* Tak ďakujem veľmi pekne, že ste ma vypočuli a prajem pekný zvyšok večera *poďakuje moderátorovi, kapitolčanom a Panemu pričom elegantne vstane, teda, ak pri jej výške môže byť niečo elegantné. Pri odchode z pódia ešte posiela publiku vzdušné bozky.*
  • 2. kraj - Victoria Glother
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 9/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Bradley Nogard
    • Popis: Black & White DIVA.

*Tváří se jako největší královna světa. Čeká, až zavolají její jméno. Mezitím si ještě upraví šaty a vlasy a může jít na to! Koněcně jí nechají ovládnout pódium! Se vší elegancí se vrhne do potlesku a jekotu lidí.* Zdravím, Kapitole! *Zakřičí do davu pozdrav a lehce mávne. Na její tváři se nachazí náznak přidrzlého úsměvu, který je pro ni typický. Dojde až ke křeslu a opatrně se posadí, aby nezničila své dokonalé šaty. Položí si ruce do klína, narovná záda a poslouchá první otázku.*

Jaké máš vzpomínky na svůj dětský věk? Je to doba, na kterou ráda vzpomínáš?
*Při otázce na své dětství se široce usměje.* To snad nejde popsat jiným slovem než naprostá dokonalost! *Rozvášní se.* Od trhání hlav Barbie panenkám až po bušení mých mini pěstiček do všeho okolo, všechno prostě perfektní! Nemám sebemenší důvod nevzpomínat na ty léta v dobrém. Ta dětská radost a adrenalin, který mě celé dětství ovládal jsou nepopsatelně úžasné! *Občas při nějakých slovech musí použít gestikulaci, aby zdůraznila jejich úžasnost. Ano, dokonce i do slov dokáže dávat energii. Stále si při tom udržuje kontakt s diváky. Přímo je nutí, aby úplně hltali všechno co říká.*

Chtěla bys nějakou část života vymazat a udělat to znovu?
Hmm.. *Zamyslí se, ale udělá to jenom pro dav. Ve skutečnosti hned ví,co řekne.* Ne. Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Kdybych. Kdybych to udělala, tak by ze mě nebylo to, co je ze mě teď. Nebyla bych tady a to by bylo vážně strašné. Víte, celý můj život dělá dohromady jednu Victorii a kdybych z něho něco vymazala, už bych to já nebyla. Celý můj život je o tomhle všem. *Ukáže rukou po studiu, i když myslí Hry.* a činí mi to takovou radost, že bych ani za zlatý prase svůj život s nikým nevyměnila, nebo ho nezměnila. Líbí se mi prostě takhle. *Pronese spokojeně. V téhle části rozhovoru používá naopak velmi málo mimiky. Svým tónem hlasu na sobě udržuje pozornost ostatních. Na tváři se jí střídá velká spousta výrazů, ale nejvíc se snaží udržovat si jakýsi mírný sympatický úsměv.*

Ideální vítěz, jaký by podle tebe měl být?
*Nad další otázkou se musí pousmát.*Tak samozřejmě, že by měl být jako já. *Řekne posměšným tónem. Na tuhle otázku snad ani jinak odpovědět nemůže.* Nechte mě to vysvětlit. Ideální vítěz, by podle mě měl být: odhodlaný, *Začne to počítat na prstech.* silný, sebevědomý, nebojácný, pěkný, *při tomhle slovu si musí prohrábnout vlasy* sympatický a hlavně by měl mít touhu pro to vítězství zabíjet. *Dokončí své počítání a ruce dá zpět do klína, kam patří.* Já osobně si myslím, že většinu z těchto věcí splňuji, tak proč bych zrovna já tím ztělesněním ideální vítěze nemohla být? *Zasměje se.* Tím chci říct, že tou vítězkou brzo budu. *Oznámí sebejistě. * Budu se rvát, abych to vítězství získala. A předem vám můžu říct. *Odmlčí se a nasadí na tvář široký úsměv.* Že ten boj vyhraju! *Prohlásí opravdu velmi odhodlaně. Tím celý rozhovor i zakončí.*

*Zvedne se z křesla a nechá na sebe chvíli působit tu obrovsky povzbuzující sílu potlesku. * Nashle, Paneme! Slibuji, že o mě ještě uslyšíte! *Zvolá do davu stejně, jako to udělala na začátku a odchází pryč z pódia, opět velmi elegantně.*
  • 2. kraj - Damien Reid
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Bradley Nogard
    • Popis: Svědí, svědí... chudák Damien se bude drbat po celém rozhovoru. Ta horní část hlavně.

*Když řeknou jeho jméno, tak se vydá na pódium v tom úžasně svědivém svetru. Jde, jako by mu to tam patřilo. Samozřejmě to, že ho ten svetr svědí, na sobe nedá ani na okamžik znát. Je to nepohodlné, ale on ví, že pohodlí je jenom zbytečný luxus, na který teď není čas. Na tváři má něco, co připomíná úsměv.* Dobrý večer. *Pozdraví a posadí se do křesla. To, že ho sleduje celý Panem mu dělá vysloveně radost, ale že by to na něm šlo nějak zvlášť poznat se říct nedá.*

Cítíš se bezpečně, když máte v kraji základnu mírotvorců? Má to nějaké výhody a nevýhody?
*Nadechne se. Takovouhle otázku teda rozhodně nečekal.* Nooo, *Protáhne.* nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlel, protože se o sebe dokážu dost dobře postarat sám. Cítím se bezpečně kvůli tomu, co umím a že jsou kolem mírotvorci je jenom takový vedlejší. Ale jo, mohlo by to tak být, kdybych byl úplně neschopný tele jako je můj bratr nebo střevo jako je sestra. *Řekne s opovržením v hlase, když zmíní sourozence. Ani teď si nemůže nechat příležitost je ponížit.* Je to tam bezpečný a určitě to má i nějaké výhody, no... Na druhou stranu má to taky nevýhody. Třeba když se chcete nenápadně vyvlíknout ze školy nebo udělat nějakou volovinu. Pak je to celkem mazec. *Zasměje se.* Párkrát mě takhle chytili, když jsem se chtěl ulít ze školy a jít radši do výcvikáče. *Pokrčí rameny s "co-se-dá-dělat" výrazem.*

Vypadáš jako pěkně silný splátce. Myslíš, že si to ostatní uvědomují? A třeba na tebe vymýšlí nějaký plán?
Nejenže vypadám. Já. Jsem. *Pořádně a důrazně ta slova oddělí, aby nikomu neunikla.* Jestli si to neuvědomují, tak to jsou hodně velký blbci. A pokud si to uvědomují, tak by se měli vážně bát. *Krutě se usměje.* Plán? Pokud jo, tak co? *Pokrčí nad tím rameny.* Mě je to jedno. Stejně jim bude k ničemu, protože jim nevyjde. Takže ať si plánují, co chtěj. Nevyjde jim to. Osobně jim to totiž s potěšením překazím. Po aréně budu tady na tom místě přebírat korunu vítězů a oni budou už někde v hluboko v zemi. Mrtví, zatímco já si tu budu vesele vykračovat a sledovat záznam. *Teď se konečně doopravdy usměje.*

Nepřihlásil ses dobrovolně. Byl to záměr nebo se ti nějak nechtělo?
*Úsměv mu na tváři vystřídá kamenný výraz, protože se nenechá naštvat tady. Bude si to hezky šetřit do arény.* Hmm. *Řekne rázně.* Chtěl jsem se přihlásit dobrovolně. Vlastně už jsem chtěl zvednout ruku, když si na mě nějakej blbec zkoušel otvírat hubu. *Kamennou masku vystřídá hodně velké naštvání.* Takže jsem mu trošku poupravil fasádu. Dokonce se mu spustila červená. *Arogantně se uchechtne.* No a když jsem s ním skončil, tak mi došlo, že jsem prošvihl svou chvíli. Celej život jsem na to trénoval a prošvihl jsem to. *Zavrtí sám nad sebou zhnuseně hlavou.* Takže ten šmejd dostal ještě pár ran a pak uvaděčka jako zázrakem řekla moje jméno. Nejdřív jsem myslel, že jsem špatně slyšel, takže jsem tomu nevěřil. Pak mi došlo, že slyším správně. Takže jsem tady! *Usměje se.* Ještě, že uvaděčka vzala ten můj lísteček. A tomu klukovi, bych rád řekl, že jestli ho potkám až se vrátím, tak ho zabiju. Dlouhou a hodně bolestivou mučivou smrtí.*Řekne výhružně s upřeným pohledem do kamery. Musí se ho bát i lidi u obrazovky. Dětem tímhle nejspíš způsobil noční můry.* Dobrou noc! *Rozloučí se a vydá se pryč z pódia.*
  • 3. kraj - Rosie Alisee Wayne
    • Body → rozhovor: 3/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Jak jsi na tom se zdravotním stavem? Doslechlo se mi, že jsi měla závažné problémy.
*Keď začuje svoje meno, vstúpi na pódium s úsmevom na tvári. Užíva si každú minútu pod svetlom farebných reflektorov. Keď sa pozrie pred seba, zbadá nespočítateľné množstvo ľudí a všetci pozerajú len na ňu. Pohodlne sa usadí do kresla oproti moderátorovi a čaká na prvú otázku. Prvá otázka ju mierne zaskočí.* To je pravda, mala som problémy s dýchaním. Kedysi sa mi to skoro stalo osudným a keby sa doktori nesnažili, asi by som tu teraz s vami nesedela. No teraz sa cítim vážne lepšie. Neviem, asi to je tým kapitolským vzduchom. Ešte pred týždňom som totiž nosila v kapse inhalátor, nepohla som sa bez neho ani na krok a dnes, tých pár dní čo som strávila v Kapitole som mohla robiť čokoľvek a stále som sa cítila dobre.* Zasmeje sa a venuje široký úsmev kamere ktorá sa neustále pohybuje vedľa nej.*

Myslíš si, že si obyvatelé v krajích uvědomují, že jsou důležití pro chod celé země? Nebo na to všichni koukají jen z toho horšího pohledu?
Podľa mňa si to viacerí uvedomujú, no nájdu sa tu aj taký čo o tom pochybujú. Ja osobne si myslím že každý kraj je dôležitý, každý je výnimočný tým, čím sa zaoberá. Takisto aj ľudia v krajoch bez ktorých by sme nemali *odpovie, stále s prirodzeným úsmevom na tvári a čaká na ďalšiu otázku.*

Kdyby sis bez ohledu na pořadí a rychlosti mohla vybrat nějaké věci od rohu hojnosti, co přibližně by to bylo?
*Chvíľu je ticho, premýšľa nad treťou otázkou.* Pravdepodobne by to bola katana, zbraň ktorej najviac rozumiem. Potom by to bolo určite nejaké jedlo a pitie, samozrejme s batohom, veď bez toho by som asi neprežila* zasmeje sa* a nakoniec asi nejaké lano aby som sa v noci nestrepala zo stromu.
  • 4. kraj - Sagittarius Reefs
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Kesame Brannan
    • Popis: Žádný.

*Se svojí dokonalostí se vydává na pódium. V té frontě se teda dost načekala, i když je sedmá v pořadí. Byla to pro ní věčnost, ve výrazu je proto vidět, že je z toho dost znuděná. Hlavně z předešlých splátců. A přece jenom se jí podaří vykouzlit vlídný úsměv na kapitolské publikum a moderátora, které také s úsměvem tiše pozdraví a sedne si na to nízké křeslo, ve kterém skoro přepadne.*

Jak bys definovala krásu? Jak podle tebe vypadá dokonalý člověk?
Zajímavá otázka. *Nastane malá pauza, aby si mohla dobře rozmyslet, co řekne. Na to se musí pohodlněji usadit. Nohy zkříží k sobě a ruce si položí na koleno.* Krása. *Přikývne a ještě se musí pousmát, ale pak to ticho po půl minutě prolomí.* Myslím si, že každý člověk je něčím krásný. *Nad touto větou by se zeblila, a tak to možná mohlo vyznít ironicky.* Ale pro mě je krása v dokonalosti. Člověk by měl mít ze všeho aspoň trochu. Ideálně by bylo, kdyby to ze všeho trochu měl na 100 %. *Kousne se do rtu a snaží se vypadat před publikem roztomile.* Já vždy koukám na krásu zevnějšku, protože ta je pro mě důležitá. Krásu bych definovala jako sebe, myslím a věřím, že jsem získala vše, co si mohla holka v mém věku přát. A taky krása je něco třpytivého, luxusního a královského. *Rukou si nadhodí vlasy, aby jí nelezli do obličeje, kde má na rtech lesk. Musí stále vypadá krásně, protože teď jsou její minuty a pozoruje jí celý národ.* Přesně jako Kapitol, vy máte takové štěstí, že jste tady. Určitě i samotný 1. kraj bude báječný, kdybych měla tu možnost, tak bych se tam ráda podívala a nebo klidně i přestěhovala. *Zasměje se.* A dokonalý člověk? Jak jsem už říkala, musí mít všechno dobré ze všech vlastností. Klidně v sobě mít špetku zla, je to sexy, nemyslíte? *Uličnicky se na publikum usměje a ještě se v tom křesle zavrtí.*

Zřejmě máš hodně ráda zvířátka, hlavně pak jejich kožichy. Je to s něčím významově spjaté nebo je to prostě jen tak?
Zvířátka jsou roztomilé bytosti a jejich kožíšky ještě více. Nemám k tomu žádný důvod, každý si rád jednou dotkne kožíšku a řekne si jůů. *Její tón s posledním slovem, nebo spíše citoslovcem vyzněl roztomile přeslazený, tak jako pětiletá holčička.* Nejen, že jsou měkoučká, dobře se na nich spí a tak podobně. Kožíšky jsou dost užitečná věc, patří to k módě a vždycky to bylo kusem oblečení. Přece v pravěku se používali kůže i kožichy, tak si myslím, že je zcela normální, že je mám ráda. Hlavně Vám je v nich teploučko a v Kapitolu je máte jistě rádi, kdybych měla tu možnost, určitě bych si pořídila nějaké kožichy z Kapitolu. Snad se mi to poštěstí.

Máš ke svému kraji kladný vztah? Chtěla bys žít jinde a jinak?
Ano, právě 1. kraji. Tam bych chtěla žít, musí to tam mít dokonalé. Však luxus se nezapře. Sice nevím, jak to tam vypadá, ale všichni odtamtud vypadají skvostně. Musí to mít co dělat s tím, že jsou z Prvního kraje. Stejně tak bych neodmítala Kapitol. I za ten krátký pobyt tady, i když jen v ubytovně, jsem si to tady velmi oblíbila. A kdo ne? *Zavrtí hlavou a pozvedne obě ruce vzhůru v gestu nechápavosti.* Co jsem potkala lidi z 2. kraje, tak jsem si řekla, že tam to nebude zas tak blbé žít. Však od nich zase pochází strašně nádherní chlapi. To se jako přiznám, že tam holčinám dost závidím. *Podívá se do kamery a slova dedikuje dívkám ze zmíněného kraje.*

*A teď už čas odchodu. Vypadalo to, jakoby to vůbec žádný konec neměl. Je z těch otázek pěkně vyčerpaná, a tohle už nedokázala zakrýt. Snad se jí plán podařil a nevyzněla tak namyšleně, a to pro ní bylo neskutečně namáhavé.* Děkuji za pozornost a budu ráda za každou podporu. Miluju vás všechny zlatíčka. *Pohled hodí většinou mladším chlapcům, někdy i dívkám a nezapomněla ani mrknout na pohledného moderátora.* Dobrou noc Kapitole! Wooah! *Zakřičí na celý sál, a pak si to odkráčí do zákulisí. Během cesty zpátky zvládla ještě poslat několik svůdných pohledů, opět všem mladým chlapcům v sále.*
  • 4. kraj - Paul Jason
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Kesame Brannan
    • Popis: Žádný.

Jak je na tom tvoje rodina ve Čtvrtém kraji? Žijete si spokojeně nebo vám snad něco schází?
*Pricupitá na pódium a pohodlne sa usadí do kresla. Upriami svoju mozornosť na moderátora, ktorý mu už položil prvú otázku.* No, vieš *Začne* Síce možno nie som práve z najbohatšej rodiny, ale podľa mňa život v štvrtom kraji je celkom v pohode. More a milujúca rodina, no čo človeku treba viac? *Položí moderátorovi rečnícku otázku.*

Kdyby sis mohl vybrat mezi štěstím, láskou, penězi, rodinou a přátelství, co by to bylo a proč?
Mám si vybrať len jedno? *Spýta sa prekvapene.* Pretože to také jednoduché rozhodne nebude. *Skonštatuje.* Pretože, šťastie, fajn, kto by ho nechcel mať. Bez nejakého bláznivého šťastia, že každý týždeň vyhráte nejakú tú lotériu sa dá prežiť to áno. Ale je tam láska, rodina a priateľstvo. Peniaze, tie veľmi neriešim, jasné, bolo by fajn mať ich veľa ale keďže ani v súčastnosti sa nekúpem v bohatstve dalo by sa bez nich prežiť. No rodina alebo priateľtvo bez lásky. Má to nejaký zmysel? Načo je komu rodina,keď medzi sebou necítite lásku a len okolo seba chodíte ako cudzí ľudia? Načo vám je priateľ, ktorý sa vám obráti chrbtom, keď budete potrebovať pomoc? Chápete? Pre toto by som sa nedokázal rozhodnúť pre jednu z týchto vecí.

Myslíš si, že díky zaměření svého kraje můžeš mít nějakou větší výhodu oproti ostatním? A vlastně, v čem je Čtvrtý kraj tak moc rozdílný od Prvního a Druhého?
Výhoda. Hlavnou výhodou môže byť podľa mňa more. Naučíte sa plávať a myslím, že takúto výmoženosť nemájú mnohé kraje, a pokiaľ nemajú nejaké jazerá tak si myslím, ze ani prvý a druhý kraj to nebudú vedieť, aj keď samozrejme, že sa nájde pár výnimiek. Ale pri mori sa nenaučíte len plávať. Naučíte sa narábať s množstvom nástrojov, a to môže byť pozitívne aj smerom do arény, keďže napríklad s takým trojzubcom to v aréne zvládneš. Okrem zbramí naučíš sa napríklad ako si pripraviť ryby, alebo čosi aj o rastlinách, ktoré sa tu nachádzajú. Takže splátci z našeho kraja toho veľa vedia, a nikto sem nepríde dutý. *Zakašle a v zápätí sa rozosmeje.* V každom kraji je niečo iné, a verím však, že pozitíva toho štvrtého prevládnu nad ostatnými. *Usmeje sa.*
  • 5. kraj - Tom David
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 5/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Casey Tomplinson
    • Popis: Žádný.

Jak jsi se cítil v průběhu sklizně, přehlídky a soukromého vystoupení? Jak se cítíš teď? Je ti příjemné být pod dohledem tolika lidí?
Takže, sklizeň. *Odkašle si, keď sa doslova hodí do svojho kresla.* Určite som bol, nervózny, vyberú ma, alebo ma nevyberú? To som sa pýtal sám seba. Bol to pocit ako pri nejakom teste, proste nervozita. Keď ma už vyžrebovali, nejako to opadlo, a prišlo tak trochu vzrušenie, čo nás čaká v Kapitole. Prehliadka samozrejme nesklamala. Námestie je úžasné, a ten môj kostým bol tiež skvelý. *Rozplýva sa nad uplynulími dňami.* Tie davy, a príhovor prezidentky. Proste som bol uchvátený. A čo súkromné vystúpenie? Tam opäť pracovali nervy. Človek rozmýšľa, čo má urobiť, aby porotcov ohúril čo najviac? Aby mu dali čo najvyššie hodnotenie? Spravil som čo bolo v mojich silách a porotcovia to ohodnotili. Možno mohla byť známka aj vyšia, ale zase mohla byť aj nižšia, takže som rád aj za toto. *Zafilozofuje.*

Jaká je podle tebe ideální aréna?
Ideálna aréna? Taká, z ktorej výjdem ako víťaz ja. *Rozosmeje sa z plných pľúc.* Ale tak, keby tam voda, určite by som sa neurazil. *dodá s úsmevom.* Ale inak nejaký vybratý typ nemám. Keby tam bolo teplo, ale nie zas horúco, keby tam boli zvieratá, aby bola korisť ale nie taká, že keď sa na ňu pozriete tak vás zabije. Proste by som prijal taký ten zlatý stred, aj keď také to pravdepodobne nebude. Veď čo keby sme si chceli užiť také príjemné počasie a spravili by sme si pár dní voľna? *Opäť sa zasmeje.* A samozrejme ten víťazný koniec nesmie chýbať. *Dodá.*

Přijde ti hodnocení soukromého vystoupení úměrné tvým schopnostem?
Tak samozrejme rád by som videl vyšiu známku pri mojom hodnotení. Snažil som sa zo seba vydať všetko. No videli to aj porotcovia a tí to aj patrične ohodnotili. *Povie skleslo.* No čísla nikdy nič nevyhrali, takže sa musím spoliehať na to, aj keď samozrejme sponzory idú po vysokých číslach. Ale človek nikdy nevie kedy motyka vystrelí, no nie? *zvolá nakoniec.*
  • 6. kraj - Miah Carter
    • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Cristine Tixie Reed
    • Popis: Žádný.
  • 6. kraj - Llewellyn Legge-Zoolander
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 5/10 | Moderátor: Zane Raymer | Designér: Fleur Clow
    • Popis: Žádný.

*Jakmile je přivolán na pódium, vychází. S úsměvem na tváři zdraví oběma rukama všechny přítomné v sále a pokynutím hlavy stylistu svého kraje.* Zdravím celý Kapitol, nejen zde přítomné, ale i diváky u televize a zdravím hlavně do našeho kraje!

Je něco, co si před odchodem do arény nestihl udělat, nějaký nesplněný dětský sen? Pro případ že by to náhodou dopadlo tím horším způsobem.
* První dotaz jej překvapí, na úvod čekal něco podstatně lehčího.* Brzdi! Začínáš zostra… *pronese familiárně* Co jsem nestihl? Posekat doma trávník. Měl jsem to udělat ten den, co byla sklizeň. *snaží se vypadat děsně vážně, ale stejně se pousmívá* No a už to asi nedodělám. A hrozně mi je to líto. *tváří se ale všelijak, jen ne lítostivě* Hlavně, jsem se nestihl rozloučit, tak aspoň takhle zdravím domů. Možná naposled. *mává do kamery*. A nesplněný dětský sen? Já měl snů. Chtěl jsem být, když jsem byl menší a viděl jsem nějaké ty ročníky Her, jejich Tvůrce. Tehdy měl člověk pocit, že by to byla ta pravá práce pro něj - ztěžovat jiným žití pro zábavu jiným. Už tehdy jsem byl trošku vykutálený zmetek. *lstivě se ušklíbne* No ale pak mě postupně docházelo, že někdo ze 6. kraje na tenhle post nedosáhne ani omylem. Čili tohle i nesplněným dětským snem zůstane. Ale tak, možné je všecko. Třeba se stane zázrak, já vyhraju a pak to můžu zkusit se přihlásit. Je třeba za svým snem jít. A možná to vyjde. Jsem optimista.

V čem je Šestý kraj zásadně odlišný od ostatních krajů? Dej nám nějaký důvod, proč bychom se tam měli chtít hned přestěhovat.
Odlišný od jiných krajů? Asi tím, že tam každý zná každého. Nevím tedy, jak je to jinde. Jsme živý kraj, velmi rušný. Ale i přesto, když na ulici potkáš, řeknu deset lidí, tak minimálně devět tě znát bude. To buď ujištěn. Jsme prostě jedna velká rodina, ačkoli tohle přirovnání mi na kraj nesedí a nerad ho používám. U nás, když o jednom druhému řekneš, že je vůl, tak tě zmlátí někdo třetí, protože je to většinou příbuzný jednoho z těch dvou. Prý se k nám stěhují lidé z jednoho prostého důvodu - všechno máme nadosah - sousedíme s Trojkou, Dvanáctkou a Devítkou - čili po technické, materiální a potravinové stránce jsme ideální místo na žití. Opravdu u nás je prostě všecko. *podívá se jakoby vyčítavě na moderátora* Budeš mi oponovat, že tady je to taky. Ale můžu ti zaručit, že 6. kraj je stejně živý jako Kapitol, možná i živější. Jen tam chodí lidi rozumněji oblečený… *culí se* A taky máme malé nájmy za byty, čisté ulice, nízkou kriminalitu, lesy plné zvířat k lovení a taky mírotvorce bez bičů. Jen s pistolemi. *rýpe prstem do křesla*

Co je největším přínosem a mínusem her? Řekni nám to z tvého pohledu, nenech se ničím rušit.
Jo, já ti to teď povím, a za rohem po rozhovoru mě zbijí mírotvorci… *usměje se, aby dokázal, že to myslí v legraci* Ne, vážně, najít na Hrách přínos? Celkem těžká věc, zvlášťě pro řadového splátce, jako jsem já. Být občan Kapitolu, což vlastně pár dní jsem, tak řeknu, že je jejich přínos, ale říkejme tomu spíš plus, v tom, že je to i po tolika letech jedinečná show, při které se lidé baví. Zní to divně, ale je to tak. Ne, že ne. Přínos mají i pro celý Panem, a s tím budeš doufám souhlasit, zase udržují už více než 50 let klid. A jistě tady všichni doufáme, že to bude tak i nadále. Pro nás splátce mají velký přínos určitě v tom, že si můžeme najít přátele a navázat nové kontakty i z krajů, kam se jinak nedostaneme. Jediný problém je, že to dlouho nevydrží, protože se pobijeme. Dalším přínosem je pro nás určitě to, že si můžeme rozšířit svoje dovednosti - vítěz má pak navíc ten bonus, že je může posléze používat v dalším životě. Dalším přínosem pro nás vidím v té péči před Hrami. Pár dní si užíváme úplně jiný způsob a styl života, který jsme buď nikdy nepoznali, nebo jen částečně. Hry mají přínos také samozřejmě pro vítěze, přinesou mu nejen podstatě vyšší životní úroveň, ale i určité společenské postavení. Jestli to bude v tomto případě pro mě, už neovlivním. Co se má semlít, to se semele. Od toho jsou to přece Hry, no nemám pravdu? Mínusy - jedno velký mínus je, že tohle je hra, která je možná poslední v tvém životě. Tak dá se tomu zabránit a vyhrát, ale pak, když vyhraješ, tak tě postihne, ale taky nemusí, další mínus Her - výčitky svědomí po Hrách. Najednou tě sžírají myšlenky na těch 5-6 lidí, které si musel zastřelit, zaříznout či jinak odstranit, aby zrovna ty jsi byl ten bohatý. Mám svědomí, ale určitě bych se tím netrápil. Bude to znít sobecky, ale je to nutné zlo. *při posledních dvou slovech naznačuje uvozovky*

A rozloučil bych se s vámi slovy: Každý žije svoje Hladové hry. Život sám je jedna obří aréna, ve které soutěží jen jediný splátce - ty, nebo já, to je jedno a ve které se musíš popasovat s různými nástrahami, které ti přinese. A až se přirozeně naplní čas dotyčnému vyměřený, tak až pak ten člověk pozná, že ty Hry přežil a vyhrál.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92