Monday, June 22, 2015

126th Annual HG - Rozhovory II



1. část

  • 8. kraj - Daisy Locke
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Žádný
    • Popis: Žádný.
Ako sa cítiš teraz, keď už je len deň do začiatku Hier?
*Není dvakrát nadšená, že je před tolika lidmi, ale nedává to najevo a jen se snaží o nejkrásnější úsměv a odpoví s úsměvem a pohledem na otázku redaktorovi* Abych pravdu řekla, tak nemám se nejlépe, ale také nejsem úplně mimo a zruinovaná. Naopak se svým způsobem i těším na to všechno co mě čeká. Těším se, až to bude vše za mnou. Možná mě nějaké to štěstí hrou provede a já nebudu jen její obětí. Zkrátka mám takový zvídavý pocit. Nedovedu to jinak vyjádřit.*dořekne to, co chtěla říci a dá tím prostor redaktorovi*

Máš už nejakú stratégiu, ako plánuješ postupovať v aréne?
*Usmívá se stále a jakmile si vyslechne otázku, tak se zasměje nahlas na pár vteřin a poté opět odpoví*Abych popravdě řekla strategií moc nemám. Samozřejmě, že nejspíš se vrhnu a něco budu možná tvořit. Sama nevím, jaké příležitosti mi poskytne aréna, vskutku - já žiji spíše přítomností a zkrátka využívám věci, které mi může přítomnost nabídnout. Myslím, že nikdo v mém postavení nebude zcela připraven. Strategie se bude odvíjet nejspíše až tam. Nevím co čekat vážně...je to co by, kdyby. Určitě víte co tím myslím...*dopoví*

Ak by si náhodou vyhrala hry, máš predstavu aké hobby by si mala?
*Vyslechne si otázku, po které je sice vnitřně skleslá, protože ví že se nejspíše nevrátí, ale zase na druhou stranu si to chce užít ty poslední chvíle a tak stále se usmívá i se svou odpovědí* Kdybych náhodou vyhrála hry? *zamyslí se nad tou myšlenkou* Bylo by to i báječné, protože bych se mohla vrátit ke své milované rodině a kamarádům. Ale rozhodně bych asi se vrátila do svého kraje a začala tvořit něco více kreativního a tvořivého - třeba bych se vrátila k tvoření nějakého oblečení nebo doplňků. Uvidíme co mi přichystá budoucnost...*Věnuje redaktorovi jeden krásný úsměv*
  • 8. kraj - Doug Richards
    • Body → rozhovor: 5/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Žádný
    • Popis: Žádný.
*ještě si chvíli poupravuje vlasy, aby byli jako vždy dokonalé a teprve potom s úsměvem vyrazí na pódium, přičemž mává divákům v publiku i do kamer.* Zdravím, jak to jde? *pohodlně se usadí do křesla a vyčkává na první otázky. Snad tyhle tři minuty nějak přežije.*

Celkom to ujde a čo ty? *Spýta sa splátcu z osmičky, ktorý práve prišiel na pódium. Páči sa mu, že je taký veselý, taký ľudia zvyknú byť fajn, veď videl niekto veselého človeka ktorý by bol úplný dement?* Ehm, ehm *Odkašle si* Začnem hneď s otázkami, verím, že to chceš mať čo najrýchlejšie za sebou. Takže, kde sa vidíš v aréne? Vidíš, sa ako istého víťaza, prvého porazeného alebo celkom niečo úplne iné?
Jo, taky se mám docela fajn. *pokýve.* Kde, se vidím? Je docela rozdíl kde bych se chtěl vidět a kde se opravdu vidím. Rád bych se tu totiž za pár dní zase obejvil s korunkou na hlavě, ale pokud aréna nebude v podobě ledničky plné jídla, tak asi moc dlouho nevydržím. *krčí rameny.* Tedy alespoň sám ne. Jako samotář toho moc nezvládnu. Neumím si obstarat jídlo, pití a nevím jestli bych se dokázal někomu ubránit. Kdyby nás bylo víc tak možná, ale opravdu jen možná.

Podľa mňa to nejak zvládneš, teda budeš musieť. *Skonštatuje no v zápätí vybuchne smiechom, pretoze to jeho prirovnanie areny k chladnicke plnej jedla ho proste rozosmialo. Keď sa upokojí, hneď sa ospravedlňuje.* Prepáč, že som tak vybuchol smiechom ale to tvoje prirovnanie s chladničkou ma proste dostalo. *,Žmurkne na neho* Ale poďme ďalej. Ako by si ohodnotil svoj kostým z prehliadky? Podľa mňa nie som sák, určite aj tvojho stylistu zaujíma názor.
No kostým to nebyl špatný, ačkoliv je pro mě do nynějška záhadou, co vlastně představoval. Možná Klouboučníka? Líbilo se mi jak byl barevný. Jen mě snad trochu svědilo v podpaží a snad půlhodiny jsem se z něj vyvlíkal. A párkrát jsem škobrtnul o plášť... A ještě - dost bylo házení špíny. Můj kostým nebyl bezchybný, ale zato obleček čarodějky mé spolukrajanky byl poměrně slušivý. *zazubí se.* Zkráceně - nebyli moc pohodlné, ale dost originální.

Ja mám rád farebné veci, takže mne osobne sa celkom páčil. A to, čo predstavoval ti môže prezradiť jedine jeho autorka. *Usmeje sa.*A odomňa prichádza ešte posledná, pre niekoho možno najzaujímavejšia otázka. Ak by si vyhral, čo by si urobil s výhrou? *Trochu sa zahniezdi vo svojom kresle a potom svoj pohľad prenesie na splátcu, pretože ho zaujíma, čo by spravik človek, ktorý by sa doslova mohol kúpať v peniazoch a už v živote nemusí pracovať.*
*/Co s penězi?/ Začne trochu nervózně poposedávat. Zatím tak nějak nepřemýšlel co by udělal s peněži pokud by vyhrál, pokud by vůbec vyhrál.* Tak asi zaplatil opravu našeho domu pokud se moje rodina nepřestěhuje se mnou, *počítá na prstech.* zadruhé - koupil si všechny dostupné počítačové hry... a hm... část zbytku rozdělil mezi rodinu mé spolukrajanky a taky něco málo sirotčinci jako dar. *nerad by to řpiznal ale to třetí se mu říkalo těžce, ale co jiného s takovým jměním?* Tak by to mělo být snad správně ne? Nebýt sviňák a pokusit se o tu výhru aspoň trochu podělit.

Páči sa mi tvoje rozhodnutie aj keď musím priznať, že tie počítaćové hry ma v tvojom zozname prekvapili. *Zasmeje sa* Dámy a páni, toto bol Dough Richards z ôsmeho kraja, prosím vás ešte raz o potlesk pre neho. *Požiada publikum a lúči sa so splátcom.*

Taaak, a presúvame sa už k deviatemu kraju a dovoľte mi privítať Faith Wyatt.
*Tak už je to tu. Přišla na řadu ona. Přijde jí, jako by to byla celá věčnost, která na druhou stranu utekla až neuvěřitelně rychle. Opatrně dojde na pódium k Anthonymu. Snaží se nevnímat ten hlásek, co jí říká, že na ní všichni civí a přemůže se zamávat. Má v plánu dneska zapojit všechnu svojí upovídanost a nějak to okecat. Snad neudělá úplně nejhorší dojem.* Dobrý večer. *Pozdraví a přiměje se i k úsměvu. Doufá, že jí ten úsměv na rtech neztuhne hned po první položené otázce nebo dokonce nezmizí, a že ty otázky nebudou úplně nemožný. Sem tam se koukne do publika, ale opravdu jen ne chvilku.*

Ahoj, vitaj medzi nami. *Pozdraví novú dámu na pódiu.* Pusťme sa hneď do rozhovoru. *,Prívetivo sa usmeje pred tým, než položí prvú otázku.* Aké to bolo pre teba odísť z domova a prísť sem bojovať o víťazstvo? *Spýta sa* Predsa len, podľa mňa je to pre dievčatá je to podľa mňa ťažšie ako pre chlapcov, aj keď možno sa mýlim, nepoznám ťa a možno si skrytá levica, ktorá to tu roztočí* Zasmeje sa.*
*Usměje se a sedne si. Vyslechne si otázku. No není to zrovna, co by chtěla, ale mohla dopadnout i hůř.* Vlastně to bylo dost těžké. Hlavně muset se rozloučit s rodinou a tak. *Přehodí si nohu přes nohu.* Když jsem své milované viděla, jak brečí, tak to bylo opravdu hrozné a v tu chvíli mi došlo, že se musím snažit, abych se k nim znovu vrátila. *Zamrká, aby zahnala slzy.* Ale nemyslím si, že je to pro dívky o něco těžší. *Uzavře nakonec a počká si na další otázku.*

Rozlúčky bývajú stále dojemné, to ti verím. Ale tak snaž sa vyhrať a keď vyhráš, opäť sa vrátiš k svojim milovaným, aj keď určite to nebude jednoduché. Aj keď to asi vieš. Tak vieš, myslel som že je to pre dievčatá ťažšie, keďže aspoň podĺa mňa sú to o niečo citlivejšie stvorenia ako muži. *Objasní jej svoj postoj* Ale poďme ďalej. Myslíš si, že to, že si sa narodila v deviatom kraji malo pre teba nejaké plus oproti iným splátcom? Ak áno tak aké? Vieš, pre každého je totiž výhodou niećo iné. *Skonštatuje a obhajuje svoju otázku.*
*Jenom přikývne na ty jeho bláboly, které stejně nemají význam.* Jestli to mělo nějaké plus? *Povzdechne si.* No, podle mě má každý kraj nějaká ta svoje pluska, takže ho má jistě i ten můj. *Usměje se.* No jelikož tam máme pole plná obilí a tak, tak se člověk rychle naučí se srpem, popřípadě s kosou a navíc to přímo svádí k běhu. Jo a taky se to obilí velmi lehce rozezná. Vážně si myslím, že by se nestalo, že by někdo od nás nerozeznal pšenici od ječmene. *Zasměje se.* Takže náš kraj má rozhodně dost plusů, které jsou výhodou.

To ti verím. *Povie. Nemá čo iné povedať, a nemôže jej kraj kritizovať, veď čo by na to povedala prezidentka? A obyvatelia deviateho kraja, že akýsi hlúpi moderátor ohovára ich kraj v priamom prenose? A tak je radšej ticho, veďaj v deviatom kraji je niečo lepšie ako v ostatných?*A ešte jedna vec ma zaujíma. Aký je tvoj názor na ostatné kraje? Kde by si chcela a kde by si nechcela žiť? Plusy svojho kraja si povedala, ale čo kraje ostatné?
Ostatní kraje? *Ta jeho otázka jí trošku překvapí.* Ehmm.. Já jsem s Devítkou spokojená, takže jsem neměla důvod přemýšlet nad něčím takovým. *Usměje se a zamyslí se nad tím.* Všechny kraje mají své vlastnosti, které se projevují. Já bych asi nedokázala žít v kraji, kde by nebyl čerstvý vzduch nebo alespoň nějaké pole či louka, ačkoliv kdybych se tam narodila, tak bych to nejspíš vnímala úplně jinak, ale prostě žít někde, kde nejsou pole nebo louky si nedokážu představit. *Usměje se.* Plusy ostatních krajů? To by všechno jistě zabralo hrozně moc dlouho, ale tak aspoň některé... Třeba Desítka to umí ze zvířaty, Sedmička a sekera od sebe prostě oddělit nejde stejně tak Čtyřka a ryby nebo Trojka a její úchvatné vymoženosti, které mění svět. *zakončí s úsměvem.*

Chápem ťa. *Usmeje sa a v pozadí zaznie zvuk, ktorý signalizuje že rozhovor je už na konci* Takže, ďakujem ti, že si sem dne smedzi nás prišla, a ktovie, možno sa tu s tebou budem rozprávať o pár dní zase, ale už ako s víťazkou a nie splátkyňou. *Skonštatuje a nechá budúcnosti voľný priebeh* Takže, dámy a páni, toto bola Faith Wyatt z deviateho kraja, prosím o potlesk. *Rozlúči sa so splátkyňou a nakukne do svpjich papierov, že kto je na rade teraz.*
*Když zazní ten zvuk, že to má za sebou, tak by nejradši začala skákat radostí, ale musí se ovládat. Klidně vstane a usměje se do kamery. Teď už jí je jedno kolik lidí na ní čumí.* Možná, že ano. *Odpoví Anthonymu.* Dobrou noc. *Rozloučí se a vydá se z pódia. Cestou ještě zamává do kamery, jelikož je vážně šťastná, že už je po tom. Už se jí nebudou ptát na ní. Musí si neustále říkat, aby šla klidně, jinak by se přímo rozeběhla, aby už byla mimo kamery.*

A Faith nám vystrieda jej spolukrajan, ktorého meno je Geoffrey Mendenson.
*Je jeho čas. Vykročí na pódium a zakření se do publika.* Zdravím všechny! *Zamává a usadí se do křesla, kde se zakření i na moderátora.* A zdravím i vás. *Je očividně dobře naladěn, nebo to umí velmi dobře předstírat. Usadí se tak nějak nejpohodlněji, jak mu křeslo dovolí a čaká na první otázku.*

Vitaj Geoffrey, vidím, že máš dnes dobrú náladu. *Povie splátcovi, ktorý práve prišiel na pódium. Pred tým ako sa začne pýtať si upraví sako, popuká si prsty a hor sa na to* Čo si myslíš o tohtoročných splátcoch? Nájdeš medzi nimi veľkú konkurenciu, alebo je to podĺa teba tento rok slabšie? Vieš, podľa toho sa môže odvíjať aj tvoja šanca na výhru. *Skonštatuje a snaží sa mu nejak pomôcť, aby vedel aspoň z časti na čo má odpovedať*
Jasně, není důvod se mračit. *Pozvedne opět koutky úst a sleduje to, co dělá. Tohle byl dlouhý večer a to ho jen proseděl v zákulisí.* Je tu 24 lidí. Někteří jsou o dost silnější a někteří, troufám si říct, o dost slabší. Ale tak, všechno se nějak vyvine. Podle toho, co jsem viděl, jsou všichni tak nějak...mrtví? *Pokusí se o vtip svým typickým stylem a pro jistotu se uchechtne, kdyby to někomu nedošlo.* Myslím to tak, že některým asi nedochází, o co všechno se v těchto hrách hraje. V centru se prostě jen flákali. I když to může být taky taktika, já jim do hlavy fakt vidět nemůžu. Ale abych odpověděl, myslím, že to zase s tou konkurencí tak slavné nebude. *Trochu více se zaboří do křesla a zakření. Zároveň si prohrábne vlasy a trpělivě očekává další otázku.*

Podľa mňa ešte môžeš byť prekvapený, pretože ľudia sú tvory plné rôznych prekvapení. Ale poďme k ďalšej otázke.Ako si na tom ty a slećny? Máš doma už nejakú tajnú ctiteľku? Síce meviem, ako to tam u vás v krajoch chodí, ale podľa mňa by to mohol byť zaujímavý život. A výhodou je, že ženy chodia bez make-upu takže keď ju stretneš na druhý deň vyzerá presne tak ako deň pred tým a nemá o dva stupne svetlejšiu pleť alebo horšie veci. Brrr *Ztrasie sa*
Jestli mám, tak opravdu velmi tajnou. *Ušklíbne se. Trochu nechápe, proč se všech ptá zrovna na tohle. Stejně se toho nikdy moc nedozví.* V make-upu jsem se nikdy moc nevyznal. A o to méně chápu, proč by to někdo dobrovolně nosil. Teď před rozhovorem toho na mě namatlali asi tunu a není to moc příjemný. *Poškrábe se na čele pod vlasy.* Jo, holky u nás chodí bez toho všeho na obličeji, což je fakt super. No...pořád věřím, že mám na ženský docela dost času.

Tak viež, niekedy chcú ľudia vyzerať o čosi lepšie, a ak to nechcú hneď rieśiť plastickou operáciou alebo inou hlúposťou tak si vyberú niečo takéto. *vysvetľuje chlapcovi, pre ktorého je niečo také ako je make-up očividne cudzie.* Je niečo, čo by si chcela odkázať svojim blízkym? Niečo, čo by podporilo ich vieru v teba alebo pomohlo zvládnuť stratu v prípade, že by ste sa už nevideli. Alebo čokoľvek iné? Každý z nás je iný.
No...Stejně myslím, že to většinou moc nepomůže. *Jo, teď se dotknul většiny těch paniček tady, ale tak nějakou těžkou hlavu z toho nemá.* Svojím blízkým? *Jo, kdyby tak nějaký měl. Přesto si najde nějakou kameru a podívá se do ní. Je mu jedno, jestli snímá nebo ne.* Snad jen děckám z domova. Všechno bude jednou dobrý, držte mi palečky a já vám pak přinesu hrozně moc dárečků. A všichni se vyspíte v měkkých postýlkách. *Mrkne a prohrábne si vlasy. To asi bude všechno.* Tak díky Kapitole. *Opět se uměje do publika a zmizí. Tohle byl asi nejdivnější zážitek jeho života.*
  • 10. kraj - Felicity Malbero

Ako by vyzerala aréna, kebyže je tu tvoríš ty podľa tvojich predstáv? Bol by tam les, púšť, sneh, dúhové jednorožce alebo niečo úplne iné?
Kdybych mohla mít arénu jakou chci, udělala bych ji v podobě našeho kraje. Všechny domy, pláně, lesy, tak jak to znám jenom já. Měla bych tím obrovskou výhodu proti ostatním, věděla bych kde se co nachází, kde se dá schovat, jak koho přelstít. Navíc u nás není úplně bezpečno, máme svoje pasti a nebezpečné části lesů a když by o nich nevěděli, lehce by se na pálili. Byla by to ideální aréna kde by se mohli uplatnit všechny věci které jsem se kdy naučila

Si pripravená na arénu, alebo sa ešte máš pred jej začatím v čom zlepšovať?
Je mi čerstvých čtrnáct let. Proti mě stojí 23 lidí kteří jsou starší, pocházejí z kraje kde se naučili něco jiného než já, jiní na hry trénují od svého narození. Jsou to chlapci kteří mají větší sílu, dívky které jsou bystřejší než já. Myslíte si že vy by jste byl na arénu připravený v této chvíli ? Vždy je co zlepšovat, pokaždé je tu něco co může být provedeno lépe než doposud umíte. Mohl bych se naučit zacházet s nějakou neznámou zbraní, zjistit si jak namíchat jakou barvu, i třeba to pitomé hraní na kytaru bych mohla zvládnout lépe. Ale není čas takže to vypadá že jsem právě na maximu svých schopností.

Čo hovoríš na svoj kostým z prehliadky, keďže si na sebe mala akési mäso?
Bylo to naprosto nechutné. Ne jen že to maso bylo slizké, pořád jsem měla pocit že ze mě sklouzne, ale hlavně neuvěřitelné páchlo a bylo mi strašně líto kolik masa padlo na pitomý kostým když se z něj mohl někdo v klidu najíst. Nechci ani vědět co stylistu vedlo k tomu dát nám takový příšerný kostým, nepřeji nikomu aby byl v mé kůži toho večera co jsme jeli. Pokud bych měla někdy mít na sobě něco podobného tak to asi nezvládnu, budu z toho mít noční můry ještě dlouho.
  • 10. kraj - Dewayne Woody


Jedenástka, hmm zaujímavý kraj. Prezraď nám niečo o nej. Niečo, čo je podľa teba na ňom jedinečné.
*Zavolajú ju na pódium a ona posmelená krásnymi šatmi od slečny Casey a úžasným účesom vyjde na pódium. S veľkým úsmevom pre všetkých divákov a hlavne pre svoju rodinu,aby doma vedeli, že je v poriadku si prichádza sadnúť k Anthonymu do kresla.* Dobrý večer Panem *všetkých s rovnakým úsmevom pozdraví a Anthony jej položí prvú otázku.* Hmm..čo by sa tak dalo povedať o mojom kraji. Na jar je prekrásny všetko kvitne takže to vyzerá akoby tam bývali jednorožce. Prepáčte už som aj ja pochytila jednorožčiu mániu ako môj spolukrajan. Ale teraz k veci. V jedenástke je krásne všetko, kvety, lúky, stromy vtáci jednoducho jedenásty kraj je celý jedinečný.

Aké su podľa teba tvoje šance na výhru?
*Jej úsmev povädne lebo vie že nevyhrá.* Viete je to ťažké takto porovnávať, všetci splátci majú svoje slabé a silné stránky rovnako ako ja. *nadýchne sa a s kamenným výrazom pokračuje.* Rovnako to závisí aj od prostredia kam nás pošlú a či bude prostredie vyhovovať napríklad štvrtému kraju ale naopak môže vyhovovať aj nám s jedenástky alebo splátcom z dvanástky. *znova sa nadýchne upraví si šaty a dokončí.* Ako som hovorila nikto nevie aké má šance *druhú otázku má za sebou už len posledná a môže ísť spať.*

Ako zvládaš odlúčenie od rodiny a to, že ich už možno nikdy neuvidíš?
*Posledná otázka ju zaskočí, lebo doteraz sa na to snažila nemyslieť. Do očí sa jej nahrnú slzy a ona ich na chvíľku zavrie aby sa upokojila.*Je to ťažké a myslím.. *zasekne sa jej hlas.* že im ani nebudem chýbať nikdy ma nemali veľmi v láske a v skutočnosti som im bola iba na príťaž *tentoraz už jej po tvári začne stekať jedna slza.* A nemám pre koho žiť rodičia ma nechcú a sestra zmizla * dopovie a už jej po tvári tečú nové a nové slzy. Keď ju Anthony uvoľní už plače naplno a cestou z javiska si utiera rukou slzy a tým ničí celý make-up.*
  • 11. kraj - Adam Anguis Sinapple
  • 12. kraj - Charmaine Keithley
    • Body → rozhovor: 9/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Winnifred Maguire
    • Popis: Tentokrát už se nejedná o zrození ďábla, ale přímo zrození ďáblice. Celý kostým na sobě kombinuje prvky z první přehlídky a zároveň na sobě nese něco z pekla i z dvanáctého kraje. Šaty vypadají skoro, jakoby žhnuly, a kovové rohy s náhrdelníkem se zářivě lesknou v záři reflektorů na podiu.

Takže Charmaine, čo hovoríš na to, že tento rok ste vy ako splátcovia reprezentujúci Dvanástky kraj pomerne mladý? Obaja máte štrnásť rokov, myslíš si, že by to mohla byť vaša výhoda alebo skôr nevýhoda?
*Moc dlouho nad otázkou nebádá, jen se pousměje do publika, a pak se mile zadívá znovu na moderátora.* Má to své pro i proti. Když jste mladí, spoustu věcí vidíte o dost jinak než s přibývajícím věkem. Navíc na mnohé umíte nahlížet i skrz růžové brýle, spoustu věcí umíme brát až neskonale naivně a můžeme za vším hledat spíše jen to dobré, i když to třeba zrovna dvakrát nejde. To, že jsme mladí ale také neznamená, že třeba nic neumíme. Spousta lidí, co do arény jdou, umí dělat spousty věcí. Nemají třeba tolik zkušeností se zbraněmi, ale umí třeba dobře běhat, skákat, lézt po stromech, umí vyrábět různé věci téměř z ničeho a na to třeba nepotřebujete kdovíjak vysoký věk. Záleží na vašich schopnostech. Má to však i své nevýhody, jak jsem pravila na začátku. Tak třeba... čtrnáct je hodně blbý věk na umírání, *pronese s nakrčeným nosánkem a zadívá se na publikum, přičemž se uchechtne.* Člověk pořádně nemá nic za sebou, jste pořád jen malí, chodíte do školy a furt se na vás někdo musí ohlížet. To je pěkně nefér, *pokračuje dál pobaveně.* Ale myslím si, že Kapitol mi to alespoň částečně dokázal vynahradit. Poprvé jsem viděla tolik jídla pohromadě! Ale třeba se mýlím a v aréně někdo propadne našemu mladistvému kouzlu a bude náš strážný anděl. To by nebylo špatné, ne? *Nadhodí ještě, přičemž zamrká a vyslechne si další otázku.*

Uspokojila by si sa aj s iným umiestnením ako prvým, teda víťazstvom aj keď to v praxi znamená že by si musela zomrieť?
*Nad jeho otázkou se pobaveně zasměje.* Víte pane moderátore, pokud budu mít jiné umístění než první, tedy pokud nebudu vítěz, asi mi to už bude šumák. Nezlobte se na má slova, ale pokud prostě padnu mezi prvními, asi mi to už bude jedno. A pokud by se náhodou stal zázrak a já se měla dostat dál, vůbec by mi to nevadilo. Koneckonců, mohla bych si užívat toho všeho luxusu, který tu je, že jo. *Povytáhne vesele koutky.* Ale samozřejmě chápu, jak to myslíte. Abych pravdu řekla, ráda bych se dostala třeba ke druhému, třetímu dni. Nerada bych umřela už hned na začátku. Přeci jen, nechci, aby dvanáctý kraj tak rychle ztrácel na svém jméně. Možná nejsme profíci, ale umíme si poradit. I po svém. A tak bych se ráda probíjela těmi všemi dny, všemi nástrahami... a kdyby to náhodou vyšlo? Vůbec by mi to nevadilo, protože bych se mohla vrátit domů, tam, kde to mám nejvíce ráda. Ale tak uvidím, jaké to bude. Nechám se překvapit!

Povedz mi, ako si reagovala keď si sa dozvedela, že tohtoročnou splátkyňou za Dvanásty kraj budeš ty?
*Nejdřív neodpovídá, ale nejspíše jí to docvakne, že už nějakou dobu jen mlčí a čučí, a tak se znovu pokusí o co nejvěrohodnější úsměv a znovu se dá do řeči.* No, hrozně jsem zdřevěněla, protože jsem nejdřív nemohla uvěřit vlastním uším. Naší rodině se to celou dobu vyhýbalo a teď najednou já? Po tom všem? Myslela jsem, že se svět kolem zbláznil, a taky jsem pořádně nevěděla, co budu dělat. Ve vlaku mi málem hráblo. To nejděsivější na tom je, že mě v první chvíli nejvíc trápilo, co bude s mou kočkou. *Pobaveně se zahihňá.* No vážně, myslela jsem si, že už ji nikdo nenakrmí, a že už pak bude navždy ztracená a bude se toulat někde kdovíkde. A že už nikdy nepřijde. Ale kdo ví, třeba ji po Hrách budu muset naučit, aby si ke mně chodila do vesnice vítězů. Sice jsem si, tam na náměstí, když jsem slyšela své jméno, myslela, že už všechno skončilo, teď si spíše myslím, že všechno začíná, a že bych neměla předčasně házet flintu do žita, takže po prvotních nesnázích nyní říkám, že se budu snažit, abych v té aréně neskončila hned na začátku. To by se mi sakra nelíbilo a mojí Róze taky, *poznamená, s čímž se znovu obrátí k obrazovkám a široce se usměje. Nakonec se zvedne, udělá ladnou otočku, a pak se s posledním zamáváním rozejde pryč.*
  • 12. kraj - Frank Brooks
    • Body → rozhovor: 2/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Žádný
    • Popis: Žádný.
Obaja splátcovia z dvanástky ste celkom mladí, myslíš, že aj napriek tomu máte šancu uspieť v Hrách?
*Trochu sa trasie od trémy, no keď si sadne do kresla snaží sa pôsobiť vyrovnane a pokojne.* Podľa mňa šancu máme, veď už pred nami niektoré hry vyhrali dosť mladý ľudia. Teraz ma napadne Archer, myslím, že bol zo siedmeho kraja. Ak sa nemýlim, tak keď vyhral bol od nás ešte mladší. Tak prečo by sme do pekla nemohli vyhrať my? *Trochu škaredo zazrie na moderátora.*

Čo hovoríš na Kapitol? Urobilo mesto na teba dojem?
Kapitol je úžasný. Toľko ľudí, naokolo zábava, ľudia sú taký milí. *Rozplíva sa nad Kapitolom.* Všetko je tu také nové, nové technológie o ktorých môžem doma len snívať. Super postele, a tá telka. Ach... A najviac sa mi páči, že všetko je tu osvetlené množstvom svetielok, vtedy to vyzerá úžasne.

Si spokojný s doterajším priebehom Hier?
Podľa mňa to celkom ujde. Kostým na prehliadku bol podľa mňa nádherný, stylistka sa s ním vyhrala a nevybodla sa na nás. A hoci som zo súkromného vystúpenia mohol dostať aj vyššiu známku, zatiaľ to je podľa mňa v pohode. No ešte stále máme pred sebou arénu, a na tú som strašne zvedavý, aj keď musím sa priznať, že sa jej tak trochu bojím. Ale myslím, že nie som jediný.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92