Sunday, June 21, 2015

126th Annual HG - Rozhovory I



  • 1. kraj - Wynter Caelum

*Skontroluje čas na svojich náramkových hodinkách, upraví si motýlika na krku a vystúpi na pódium.* Dobrý deň, dámy a páni, dovoľte, aby som vás privítal na rozhovoroch so splátcami v poradí už stodvadsiatych šiestych hier. Aj dnes sa budú musieť spovedať pod paľbou otázok, ako každý rok. Dozviete sa o nich veci, ktoré by vám možno nepovedali, veci, o ktorých budete môcť neskôr debatovať so svojimi priateľmi. A ja to nebudem zbytočne naťahovať, keďže určite ste na našich splátcov už všetci zvedavý a teda dovoľte mi na pódiu privítať Wynter Caleum z Prvého kraja.
*Konečně to začíná, připadalo jí to jako věčnost. Ve svých mini šatičkách si teda vykračuje po pódiu až k Anthonymu. Ty podpatky jí taky děsně štvou, proto v nich chodí opatrně, není na ně zvyklá. Pozoruje ten všechen lid kolem sebe, je to strašný nezvyk, když na ní všichni upínají zrak. Dojde tedy k moderátorovi a vyčkává, co dalšího bude. Nechce se tady moc dlouho zdržovat a taky doufá, že jí nebude pokládat nějaké blbé otázky, ale to většinou pokládají, takže se toho nejspíš nevyhne. Věnuje mu jeden pohled, který není nijak sympatický, nebyl to účel, ale jiný pohled mu teď dopřát nemůže.* Dobrý den. *Slušně ho pozdraví, aspoň to jí jde.*

Ahoj Wynter. *pozdraví prvú splátkyňu.* Verím, že ani tebe sa tu mechce zbytočne dlho pretŕčať a tal rovnono začnem s otázkami, čo ty na to? *Spýta sa viacmenej rečnícku otázku.* Takže, začal by som súkromným vystúpením. Chcem ti zagratulovať k najvyššej známke z pomedzi tohtoročných splátcov. Povedz mi. Ako si vysvetľuješ také vysoké hodnotenie? A napríklad taká dvojka dostala zhodne po nule? *Spýta sa jej, podoprie si rukou bradu a zvedavo ju sleduje.*
*Kousne se do spodního rtu a sedá si na křeslo, to je asi to, co by měla udělat. Trochu jí to dělá problém, protože křeslo je nízké a ono ty šaty jsou fakt krátké, takže si musí sednout nějak, aby jí nebyly vidět kalhotky. Bezva. Překříží si nohy a na jeho otázku jen kývne. Hlavně, ať už se na něco ptá.* Díky. *Řekne trochu nevděčně, ale zase to opět nebylo záminkou.* To by nejspíš měli vědět porotci, já dělala jen to, co umím nejlépe. A asi to dobře umím. *Pokrčí ramenem a křivě se pousměje.* Dvojka je letos asi trapná nebo to byl jejich účel, aby měli dvě nuly. *Ušklíbne se, co na to má asi taky říct.* Mě je to hodnocení jedno, hodnocení nikdy nevyhrávalo. Možná někdy, ale i když mám vysoké hodnocení, tak co? Holt jsem třeba dost dobrá nebo taky dost trapná na to, aby všichni viděli moje nejvyšší skóre. Každopádně jsem profík, jestli se tomu tak dá vůbec říkat. *Zavrtí hlavou, už moc mluví. Chce další otázku.*

Máš pravdu, že hodnotenie nezaručuje výhru, ale môže ti pomôcť so zháňaním sponzorov, na to nezabúdaj. *Žmurkne na dievčinu. Chvíľku sa zamýšľa nad tým, čo sa jej spýta. Prehrabne si svoje na krátko ostrihané čierne vlasy a položí otázku.* Podľa mňa vyzeráš dosť drsne a sebavedomo. Zamýšľala si sa už nad zháňaním spojemcov alebo chceš arénu utiahnuť sama? *Prehodí si nohu cez nohu, je mu to pohodlnejšie, utrie si pot z čela, ktorý spôsobuje to neznesiteľné teplo sálajúce z reflektorov.*
Jasně, sponzoři by se určitě hodili a snad mi třeba mentor někoho sežene. *Asi by se jí to hodilo, ale taky se nějak furt tváří, že jí je to všecko jedno. Cítí se tady před těmi lidmi hrozně nepříjemně.* Díky. Sebevědomá snad sem, nevím, jestli drsná, ale když myslíš. *Pousměje se a nervózně si tam začne ohýbat koncem šatů.* Spojence jsem si chtěla sehnat, vlastně jsem do toho chtěla jít se svým spolukrajanem, ale... *Odmlčí se a vyhledává to správné slovo.* říkala jsem si, že neuškodí být sama. Přece takhle už někdo utáhl arénu, ne? A taky nejsem moc dobrá v tom někomu důvěřovat, takže si myslím, že samota mi neuškodí. *Teď má trochu obava, jestli se na ní všichni nezačnou soustředit, ale ona má plán a ten plán jí vyjde, a když to bude někdo chtít překazit, tak má smůlu. Vypadá, že je celkem odhodlaná být sama za sebe.*

Samota ťa uistí v jednom. Nemusíš sa báť, že ťa tvoj spojemec zabijenv spánku. *zasmeje sa na vlastnom vtipe. Keď sa dosmeje, opäť upriami svoju pozornosť na Wynter, veď ona je tu dnes tá dôležitá.* Ták, a posledná otázka. Pripúšťaš si aj niečo iné ako víťazstvo v týchto hrách. Profíci predsa len mávaju zvyčajne navrch voči ostatným. *Skonštatuje.*
*Zasměje se tomu, co právě Anthony řekl. Sice se to může stát, ale i tak je to směšné.* No, tak to by ten člověk musel být hodně zbabělý. *Ještě se směje, ale už se pomalu klidní.* Nemyslím si, že by někdo dokázal být tak zbabělý, aby někoho zabil ve spánku. Nevyrovnaný boj. *Odfrkne si. Možná tu tací už byli, ona to nesledovala, ale přijde jí absurdní.* Takový člověk by si nezasloužil vyhrát a ani přežít další den. Zrádci nejsou nic mého. *Dodá ještě, prostě to musela říct. Nemohla si to nechat pro sebe, protože tohle by měli slyšet všichni, co něco takového kdy udělali nebo mají v plánu udělat. Zabít někoho, kdo se nemůže ani bránit je hřích.* No jasně, asi nejsem takový blázen, aby se přihlásila do Her jen kvůli tomu, aby tady nakonec zemřela. *Podívá se na Anthonyho, který jí dnes položil už 3. smutně neinteligentní otázku a ta poslední byla úplně nejblbější. Kdyby se ptal někoho jiného, tak asi oukej, ale ona není až takový sebevrah, aby se přihlásila na smrt. To mu snad mohlo dojít.* Každý máme, profíci více a splátci se sponzory ještě více. *Věnuje i jeden pohled publikum, musí si je ještě prohlédnout, než odejde.* Jasně, je tu riziko, že tu umřu, ale není to něco, co by mi dělalo problém. *Řekne bez špetky emoce, prostě je jí jedno, jestli umře. Radši by zvítězila, ale nemá s obojím žádný problém.*

Áno, máš pravdu. *Skonštatuje. Inak nemá ani na výber. Chvíľku ešte sedí v kresle, no potom vstan a ukončí rozhovor, keďže sa ozve signál na koniec.* Ďakujem ti Wynter za rozhovor, možno sa o pár dní budeme rozprávať opäť. *Chytí ju za ruku a zdvihne ju do výšky. Druhou rukou ju este raz akoby predstaví.* Dámy a páni, Wynter Caelum. *jeho hlas zaburáca štúdiom.*
*Jasně, že má pravdu. Ještě, aby ne. Tak to konečně skončilo a ona může jít zase zpátky do svého patra. Tady je moc lidí a podpatky už jí tlačí. Zvedne se z křesla, a i když se jí to nelíbí, tak si nechá zvednout svojí ruku. Ať si jí všichni pamatují. Poté už odchází z pódia, ani se neobtěžuje rozdávat polibky Kapitolanům. Třeba je to až tak nebude vadit, však proč být falešná a získávat si je dolejzáním.*
  • 1. kraj - Adam Blackley

Čo hovoríš na tohtoročný výber profesionálov?
*Chrbtom sa pohodlne zaryje do kresla a zamyslene pozrie na Anthonyho.* Priznám sa, čakal som viac. Po minulé ročníky sa mi splátci z profesionálnych zdali zdatnejší a silnejší. O niektorých by som povedal, že by som sa ich mal začať obávať, o ďalších zasa, že by sa oni mali obávať mňa. Určite som viac čakal od druhého a štvrtého kraja, veď aj deti z Dvanástky dostali väčšie hodnotenie súkromného vystúpenia ako oni. Ak sa posnažím, verím, že tohtoroční profesionáli pre mňa nebudú veľkou konkurenciou *povýšenecky vyhlási a nenútene sa doširoka usmeje.*

Na priateľku už vek rozhodne máš. Čaká tam doma na teba nejaká?
Jasné! Vyrobená zo smrekového dreva, s jemnými strunami, vydávajúca prekrásny zvuk. Volá sa Gitara. *zachichoce sa a nasadí zlomyseľný úškrn.* Žartujem. Niekto by sa možno čudoval, ale nie. Momentálne nemám nikoho a doma ma čaká keď tak moja gitara, zapadajúca prachom *odkašle si a zasa sa pozrie na Anthonyho* V poslednej dobe som trávil veľa času v tréningovom centre a už dlhšiu dobu sa vážnejším vzťahom vyhýbam. Ale keď mám povedať pravdu, celkom mi to vyhovuje. Môžem sa pozerať na každú babu ktorú vidím, bez obávania, že mi frajerka jednu strelí *zasmeje sa.*

Máš nejakú taktiku na zháňanie sponzorov?
Taktika na zháňanie sponzorov *zopakuje* O tom by sa asi dala napísať kniha pre budúcich splátcov. *hlasno sa zasmeje* Prvým, a pre mňa veľmi dôležitým pravidlom je pozitívne myslenie. Snažím sa byť stále v dobrej nálade a svojimi rečami sa čo najviac snažím zaujať ľudí. Určite by som si nikoho nezískal, keby som sa na nich len nemo pozeral. Vždy sa snažím vyzerať čo najlepšie a vždy musím byť v skvelej kondícii. Musím všetkým ukázať, že som silný a že sa im oplatí pomôcť mi. Vždy sa musím usmievať, no nie z donútenia, ako niektorí. No nemám skvelý úsmev Anthony? *usmeje sa naňho* A čo vy? Myslíte, že sa usmievam pekne? *vykríkne na publikum a nasadí ten jeho "neodolateľný" úsmev.*
  • 3. kraj - Antoine Willie
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Žádný
    • Popis: Žádný.
Čo hovoríš na tvoju známku zo súkromného vystúpenia?
*Po zaznení jeho mena s úsmevom vystúpi na pódium, pozdraví moderátora aj divákov, zakýva publiku, pohodlne sa usadí to kresla, ktoré je pre neho určené a čaká na prvú otázku.* Ehm, súkromné vystúpenie? Snažil som sa čo najlepšie ako som vedel, so známkou 5 som celkom spokojný. Jasné, mohla byť aj lepšia, to je jasné každému. Ale vezmite si také silné kraje ako druhý a štvrtý. Tí splátcovia mali dostali nulu, takže až taký slabí hádam nebudem.*zasmeje sa.*

Aká je tvoja taktika do arény?
*Musí chvíľku premýšľať aby mohol odpovedať na otázku.* Do arény nemám zatiaľ žiadnu taktiku, uvidíme podľa pribehu a toho, či si nájdem nejakých spojencov. Predsa len keď su viacerí postupuje sa ľahšie. Jediné čo chcem je to, aby hneď po prvom dni nebolo moje meno medzi zabitými.

Povedz nám niečo o sebe. Aké máš záľuby?
Medzi moje záľuby rozhodne patrí veda. Rád skúmam nejaké nové objavy alebo o nich čítam. Pár krát som dokonca asistoval niektorým vedcom. Bolo to úžasné, naučíte sa množstvo nových vecí. Okrem vedy ma celkom baví aj písanie. Vo svojom voľnom čase občas napíšem aj nejaký ten príbeh, kebyže žijem v Kapitole ako vy, určite by som chcel byť redaktorom nejakého časopisu. No moji rodičia nesúhlasili s tým vysedávaním. *Trochu posmutnie pri spomienke na rodičov.* Prihlasovali ma na rôzne športy ako futbal, alebo cezpoľný beh a podobné hlúposti. Neviem ale mňa zo športov chytilo akurát tak karate, v tom som sa našielz a baví ma to. Dúfam, že to nevyznie namyslene keď sa pochválim tým, že som na karate vyhral aj zopár ocenení. *usmeje sa a snaží sa tváriť hrdo.*
  • 4. kraj - Katherine Primer
    • Body → rozhovor: 4/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Čo hovoríš na doterajší prebeh Hier?
Minulé ročníky boli určite dokonalé *zasmeje sa* Výber splátcov si ani tak dobre nepamätám, ako arény. Tvorcovia odviedli skvelú prácu tým, že po každé vytvorili tak zaujímavú a jedinečnú arénu. Len ma mrzí, že môj kraj to za tie roky nedokázal vyhrať. Uvidím, čo bude čakať tento rok mňa.

Ako si zvládla rozlúčku s rodinou? Aj si si poplakala?
Rozlúčku som zvládala celkom dobre, na rozdiel od bratov. Tí si poplakali aj za mňa *na okamih si pozrie na vlastné topánky, potom vztýči hlavu späť k Anthonymu* Ale sľúbila som im, že sa vrátim, a keď nie, tak sa o to aspoň zo všetkých síl pokúsim. Všetko, čo viem ma vlastne naučili oni, takže im to dlžím *povie a čaká na ďalšiu otázku.*

Štvrtý kraj nevyhral už skoro desať rokov. Myslíš, že to môžeš zmeniť?
Že štvrtý kraj nevyhral už skoro desať rokov, to neznamená, že nemôže vyhrať tento rok. *povie a usmeje sa na publikum. Vidieť na nej, že nemá problém rozprávať pred veľkým davom ľudí.* Nehovorím, že som práve najsilnejšia, konkurencia tu určite je a to napríklad z prvého kraja. Ale verím, že ak sa posnažím a vložím do toho všetko čo vo mne je, dokážem to. Všetko mám vždy dokonale premyslené, než to spravím, niekto to robí presne naopak a potom na to doplatí. Na výhru treba silu a musíme sami sebe veriť. Ja som sa na Hry pripravovala takmer celý život, preto si myslím, že mám šancu vyhrať *hrdo vyhlási a zamáva do kamery ešte pred tým, než odíde.*
  • 6. kraj - Mitchel Jarvis
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 0/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Žádný
    • Popis: Žádný.
A už prechádzame ma kraj s poradovým číslom šesť. Zo Šiesteho kraja mi dovoľte u nás na pódiu privítať Mitchel Jarvis.
*Přišla řada na ní, je na čase nějak zazářit. Přejde tedy přes pódium až k Anthonymu, kterého kývnutím pozdraví a taky všechny z publika. Poté si sedne na křeslo a vyčkává na nával otázek. Je z toho večera celkem natěšená, ale není moc nadšená, že se aréna blíží.*

Vitaj Mitchel medzi nami. *pozdraví nového splátcu na pódiu.* Nebudme strácať zbytočne čas, čo ty na to, prejdeme rovno na otázky. *Odkaśle si pred prvou otázkou.* Ako prebiehala tvoja rozlúčka s rodinou? Bol tam aj tvoj priateľ? Ak teda nejakého máš, pretoze ten správny vek uz u teba podĺa mňa nastal. *,Usmeje sa na dievčinu.*Zahniezdi sa v kresle a rýchlo si prehrabme vlasy.*
Jo, to bychom mohli. *Mile se usměje a upraví si svůj culík. Netrpělivě vyčkává, co to bude a jestli na to bude vůbec moct odpovědět.* Já, no. Viděla jsem otce jen na pár minut a to je všechno. Nebylo to nijak moc dojemný, on z toho nebyl nadšený a já taky ne, jenže tady nemá nikdo na výběr, že? *Musí si trochu rýpnout.* A nemám přítele. *Řekne potichu a odkašle si, aby to nějak překryla. Tady ti lidi snad myslí jen na vztahy. Nejzvrácenější je, když to dávají do arény, ale mluvit jim do toho nebude.* Správný, nesprávný. Neměla jsem na to čas.

Máš pravdu, nikto nemá na výber. *Povie trochu smutnejšie, je mu ľúto tých splátcov, len tak ich odtrhnú od rodiny.* Ďalej sa ťa chcem spýtať,ako vyzerá tvoj vzťah s mentorom? Už si sa s ním rozprávala na tému taktiky alebo spojenectva v aréne? Predsa len mohol by toho vedieť o vzťahoch medzi splátcami dosť, veď len minulý rok vyhral hry a toto je jeho prvý mentorský ročník. Určite to má ešte všetko v živej pamäti.
*Té další otázce se musí zasmát.* No, jak to jen říct? *Přemýšlí nad svými slovy, aby nebyly urážlivé, ale ono snad ani nedokážou urazit.* Dobrá, neznám jeho nebo její jméno a ani nevím, koho to máme. Prostě se na nás ten člověk vykašlal a dokonce ani neznám svého spolukrajana. Je to smutný příběh, ale je to tak. Prostě jim nestojíme asi za čas. *Pokrčí rameny a zazubí se. Nedělá z toho tak velkou vědu, jen doufá, že se jim pokusí pomoct aspoň v aréně, jinak by to bylo fakt špatné.* Jo, to vyhrál prý nějaký Ezra. Ten asi neumí mentorovat nebo na to ještě nemá, vždyť je ve stejným věku nebo snad i mladší.

Tak to musím povedať, že ma Ezra trochu sklamal. Čakal som, že bude vedieť, že si pamätá koľko toho môže spraviť mentor pre splátcu. *Skonštatuje svoje smutné zistenie o mentorovim zo Šestky* A prejdime na poslednú otázku. Čo vravíš na tréning? A tréningové centrum? Aké to bolo stáť v miestnosti so svojimi protivníkmi, pozorovať ich ako trénujú a okolo také množstvo zbraní? Predsa len doma v krajoch také niečo rozhodne nenájdeš.
Jo, to asi jo. *Souhlasně přikývne.* Hm, centrum vypadalo úchvatně. Jsou to fakt dobré prostory a taková věc by mi v kraji nechyběla. A nevadili mi ani ti profíci, prostě jsem si jich nevšímala. Nejsou to hvězdy večera, tak co. *Teď jí asi nějaký profík podřízne hrdlo, ale je to tak.* Jsou tady i ostatní a třeba se skrývají mezi nás i neprofíci, kteří nám vytřou zrak. *Už ví, že je poslední otázka a ona je už připravená k odchodu nebo taky může dostat další otázku.*

Jo, to máš pravdu, nikdy nevieme čo sa z neviniatka vykľuje, súto ľudia plný prekvapení. *Skonštatuje. Je pravda, ze tu už bola kopa nevinne vyzerajúcich splátcov, z ktorýchnsa stali divosi.* Dámy a páni, toto bola Mitchel Jarvis zo Šiesteho kraja. Ďakujeme Mitchel, ze si tu s nami bola. *Rozlúčinsa so splátkyňou.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92