Sunday, April 19, 2015

5th Quarter Quell - Rozhovory II

  • 7. kraj - Jerry Tyler Ryan

Rozumieš si so svojim mentorom?
A tak celkom v pohode chlapík, s ktorým si celkom rozumiem a vidno, že mu nie som ukradnutý, a že ma nemá iba za ďalšieho babráka v jeho štatistikách splátcov, ktorých mentoroval.

Ako ďaleko to v tejto aréne podľa teba dotiahneš?
Tak dúfam, že až do víťazného konca. *zasmeje sa* Neviem presne povedať, na čo si trúfam, ak by som povedal, že zomriem prvý deň, tak by ma niekto mohol považovať sa slabocha, ak zase že všetkých prevalcujem, tak by ma niekto mohol považovať za arogantného blbca. Ak by som nevyhral, čo dúfam, že sa nestane tak by som bol rád, keby som aspoň zanechal dobrý dojem. *usmeje sa.*

Máš nejakú taktiku do Hier?
Moja taktika je vyviaznuť od rohu hojnosti živý a zdravý, s čo najlepším vybavením. Inak nechávam všetko na náhodu.
  • 8. kraj - Ayanna Vickrey
    • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Elisha Lacy
    • Popis: Žádný.
  • 8. kraj - Jael Schlansky
    • Body → rozhovor: 10/10 - oblečení: 2/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Elisha Lacy
    • Popis: Žádný.

Tááak, a na rade už máme osmičku, konkrétne Jael Schlansky už čaká na svoj rozhovor. Tak ho prosím privítajte *zahučí do publika.*
*Uslyší svoje jméno a útrpně si povzdychne. Tak aby to slyšely všichni okolo. Zastčí ruky do kapes a s očima přilepenýma k zemi si to ide k moderátorovi. Zvedne je až se ocitne blízko na to aby si mohl sednout, a aby si hlavně sedl správně. Podívá se na moderátora, vzhledem k tomu že nevypadá, že mu bude bránit v sedání. Tak se zaryje pěkně hluboko do židle a udělá si takové pohodlí jak je jenom možné. Svoji pozornost teď obrátil vůči moderátorovi jestli se bude ještě něco dít.*

*Keď vidí, že sa chlapec posadil aj sám a nemusí ho nútiť, usmeje sa na neho a sadne si do kresla.* Tak vitaj Jael. *pozdraví chlapca.* Čo keby sme hneď začali? Nech to máme obaja čím skôr z krku. *zasmeje sa.* Osmička, celkom zaujímavý kraj, čo rád robíš vo svojom čase?
/hahaha jak moc si vtipný./*Tak nějak při tom přemýšlení zaspí, že se ho zeptá na otázku a pátrá v koutku hlavi, jak že zněla. Chvíli přemýšlí a pak se šibalsky usměje.*/Já ti to řeknu a vy mě potom necháte v aréně zabít. To víš že jo!/*Podívá se na něj mrazivým pohledem.* Od toho je to volný čas. Do toho nic není. Proto se to tak jmenuje! V tu chvíli jsem volný! VOLNÝ! *zpátky se opře a je spokojený jak brilatně to zvládl.*

Aha /No teda poriadnu odpoveď som nedostal, však nevadí, mňa platia za to, že tu sedím nie za ich odpovede./ Chápem ťa, každý má predsa rád, keď sa môže odviazať. *usmeje sa.* Prejdime radšej ďalej. o ti podľa teba pomôže zohnať sponzorov? Vzhľad, charakter, schopnosti, alebo niečo úplne iné*
/ty mě chápeš! určitě!/* Rozhodl se že s tímhle chlapem bude mluvit už jenom spoře! Nebude plýtvat svými geniálními slovy na něho!.* Já žádného nepotřebuju. Dokážu to i sám! *Zkříží ruse na prsou jako nepřekonatelný leadr všeho!*

No ako myslíš, ale neviem či to bude také jednoduché, ak po tebe pôjdu dvaja, alebo dokonca traja a ty budeš sám. Ale to je už tvoje rozhodnutie. /Čo som mu spravil, že nemieni ani poriadne rozprávať?/ No, dám ti ešte poslednú otázku a potom už môžeš ísť. *zasmeje sa* Čo hovoríš na to, že si bol vyžrebovaný práve štvrtohier?
/ty si nějaký chytrý./* Toho chlapa už vážně nenávidí do morku kosti. Až výjde z arény, tak se pomstí. On se pomstí!! Na otázku jenom pokrčí rameny.* Vybrali no. Proto jsem tady. Víte vůbec jak to chodí? *ale aby byl aspoň jednou moderátor spokojený po odfrknutí ještě dodá.* Buď vyberou vás nebo někoho jiného. *už ani nečeká na rozloučení, nemá proč. *jak jste slíbil. otázka je zodpovězena.* Vstane a pěkně si to zase odkráčí pryč od těch lidí. Cestou ukáže ještě směrem k moderátorovi sprosté gesto vyjadřující celou jeho capitolanskou osobnost.*

Čo by mohlo byť v aréne tvojou najväčšou výhodou?
Já, nevím, jsem vysoká takže se pro něco natáhu ? Jsem skoro dospělá takže nebudu hned zabita jak nějaký prcek ? Moc toho nesním takže hlad u mě není tak velký problém *pokrčí rameny* záleží co za arénu to zřejmě bude

Máš tam doma v kraji nejakého chlapca, ktorého si musela opustiť aby si zaujala miesto splátkyne z deviateho kraja?
*Trošku se začervená* Ne, nikdo takový tam není, je mi líto *nemá co více by k této otázce řekla a tak čeká na další*

Čo hovoríš na prehliadku a súkromné vystúpenie, si spokojná?
Kostým byl moc pěkný, sukně krásně zužovala v pase a tvořila moc pěkný efekt. Stylistka se rozhodně ve své práci vyzná a jde to poznat. Bavilo mne sledovat zájem ze strany Kapitolanů o nás, splátce. Na soukromých představeních jsem však byla velmi nervózní a jde to poznat, odrazilo se to hodně na mé známce. Stále ale věřím že toho mám zajisté mnoho co ukázat *zasměje se*

Aký máš pocit, keďže zajtra začínajú hry?
Som trochu nervózny, ale to sme asi všetci. Zároveň pociťujem vzrušenie, keďže idem do niečoho nového, dosiaľ nepoznaného. Snáď sa mi podarí ostať na žive čo najdlhšie.

Prečo si myslíš, že by si to mal byť práve ty kto vyhrá hry?
Tak víťaz v aréne musí mať šťastie, to áno, ale musí byť ak šikovný, múdry a prefíkaný. Musí dokázať čeliť všetkým nástrahám porotcov alebo aj protihráčov. Možno to znie namyslene, ale dúfam, že väčšina z tých vlastností vystihuje aj mňa a že nie som nejaké drevo.

Je niečo, čo by si chcel odkázať budúcim splátcom?
Pripravujte sa. Až keď prídete sem a vidíte tých ľudí začnete pochybovať o sebe. Čo keď sú silnejší, čo keď sú múdrejší... Musíte si veriť a nič nepodceniť.
  • 10. kraj - Augusta Dawson

*oblečená jako princezna si přihopká na pódium, optimismus z ní jenom přetéká. Nemá strach z toho, že by to tady nezvládla nebo že by řekla nějakou blbost, protože hlavně v těchto šatech vypadá roztomilá a roztomilým lidem projde úplně všechno. Posadí se na to velké čalouněné křeslo a usměje se ještě víc, teprve až potom se podívá do publika a vezme na vědomí, že tam sedí opravdoví lidé. Schová si ještě jeden speciální úsměv pro Anthonyho a začne pohupovat nožičkama, protože je tak malá, že ani nedosáhne na zem. Ale to teď nevadí, už sedí, takže může začít rozhovor*

Ahoj, povedz mi, ako je to možné, že maličké dievčatko z desiateho kraja mala najlepšiu známku zo súkromného vystúpenia, a to desiatku. Je číslo desať tvoje šťastné číslo?
Ahoj *slušně odpoví a potom se trošku začervená, když vytáhne to, že dostala takové pěkné ohodnocení, i když sama nemá ani ponětí, jak se to mohlo stát* Já nemám ani ponětí, jak se to mohlo stát. Snažila jsem se, hlavně aby mě všichni neviděli jako jenom malou holku, která se o sebe nedokáže postarat, a Tvůrci mě tak asi nevidí, což je od nich moc pěkné. Ale podle mě je to spíš náhoda, jenom podpoření před arénou, protože si nemyslím, že bych byla nějaká speciální a zasloužila si za to skvělou známku. Vždyť jsem jenom obyčejná malá holka z desítky, ale budu se snažit, aby si mě všichni pamatovali jako tu holku, která toho nezneužila a sama se poprala se svým osudem *je z toho poněkud vyjukaná, kdo by čekal takovou těžkou otázku hned na začátek* Desítka je rozhodně nejlepší číslo, taky je to číslo toho nejbožejšího kraje na světě, který bych za nic nevyměnila.

Ako si to vnímala, keď ťa vyžrebovali? Aká bola tvoja prvá reakcia?
Byla jsem dost zaskočená. Vlastně úplně zaskočená, protože to bylo moje první losování, kde jsem se vážně bála, protože to mohlo být moje jméno a nikdo z naší rodiny nečekal, že se to doopravdy stane. Sice jsem silou vůle došla na pódium, ale potom byla moje reakce velké zděšení, protože jsem vůbec nevěděla, co se bude dít *nedá se říct, že by se jí o tomhle čase mluvilo dobře, to už má za sebou, takže se to snaží mnoha zbytečnými slovy obejít* A potom už jsem měla štěstí, že jsem potkala Henryho, který mě ještě společně s Claudi přesvědčil, že se sice můžu bát arény, ale že to rozhodně nemám vzdávat.

Čo vravíš na tréning? Aké to bolo stáť v miestnosti so svojimi protivníkmi, pozorovať ich ako trénujú a okolo také množstvo zbaní?
Nemůžu říct, že jsem při tréninku hlavně koukala na ostatní lidi, jak to dělají, spíš jsem se snažila, abych to nějak zvládla já *nějak neví, co by mu k tomu dál řekla* Byla to ale rozhodně zajímavá změna, nikdy jsem se nedostala k žádné zbrani, takhle jsem si je alespoň mohla všechny prohlédnout a některé si i zkusit, takže v aréně alespoň nebudu tak překvapená, až na mě někdo s nějakou bude mířit. Doufám, že jsem se tam naučila něco nového, co mi v aréně pomůže *usměje se, i když si tam nevyzkoušela zase tak moc věcí a tohle celé byl blábol, ale nikdo to nemusí vědět. Potom seskočí z křesla, na všechny se ještě naposledy pěkně usměje a odhopká zase pryč*
  • 10. kraj - Henry Tristen

*je docela nervózní, ale moc to na něm nejde poznat. když moderátor vyvolá jeho jméno vydá se na pódium. usmívá se a zamává i do nějaké té kamery. je už asi v polovině cesty ke křesílku, když zakopne o vlastní nohu a skončí na zemi rozpláclej jak přejetá žába. rychle se zvedne a zasměje se do kamery.* to bylo v plánu, abych vás pobavil. *usměje se a dojde Chaplinovskou chůzí ke křesílku. dokonce jakoby kroužil tou holí v ruce.* zdravím všechny doma a dobrý večer. *pozdraví a sedne si.*

Si chlapec z kraja, kde je v popředí chov zvierat. Myslíš, že je niečo čo si sa naučil pri práci okolo zvierat a mohol by si o využiť v aréne?
No určitě je toho spousta. *zazubí se.* jelikož jsem měl docela slušně placenou práci na jatkách, tak je umím zabít, stáhnout z kůže, vykuchat a naporcovat s nožíkem. to se určitě hodí vždycky. to ale rozhodně není vše, dámy a pánové. *zasměje se.* díky práci, co jsem dělal jako malej umím zvíře skolit a mám i docela sílu. *předvede biceps.* taky když děláte se zvířaty, tak musíte být rychlí, abyste je v případě nouze mohli dohonit. přece jenom nechcete, aby se vám ze stáda zatoulal dobytek, že? *zasměje se.*

Čo hovoríš na to, že aréna je už zajtra? Si pripravený?
*pokrčí rameny.* i kdyby byla už dneska, tak co bych s tím nadělal? nějak mě to netrápí. teď si užívám to, co je dneska. zítřek bude až za strašně moc dlouhých sekund, takže proč se tím teď zatěžovat? *lehce zavrtí hlavou.* jestli jsem připravený? člověk nikdy neví, jestli je připravený na to, co přijde. to by pak nebylo kouzlo přítomného okamžiku. a hlavně *odmlčí se.* byl vůbec někdy nějaký splátce připravený? ale vážně. uměl nějaký splátce úplně všechno? od zacházení se zbraněmi přes maskování a přežití v přírodě až po zacházení s elektronickejma udělátkama? ne. *zavrtí hlavou.* nikdo zatím nebyl tím dokonalým splátcem, že by uměl úplně všechno. vždyť tak i fungujou kraje. každý dělá jen určitou práci, pro ten kraj hlavní.

Ako vidíš svoje šance na výhru?
no popravdě, jsem nad tím ještě ani nepřemýšlel. *pokrčí ramenem.* asi tam nějaká je určitě. nevím jestli je malá ani jestli je velká. *nenápadně přikývne a spiklenecky mrkne do kamery, aby sponzoři viděli, že si na něj mají vsadit.* prostě tam je a to je taky důležité, no ne? *zasměje se.* ale stoprocentně tam nebudu jen tak stát a čekat až mě někdo přijde odkrouhnout. budu se hezky bránit, aby bylo jasno. *usměje se.* prostě se bez boje nevzdám. přece, když nebude bojovnost nebude pak ani vůle přežít. *zakončí svůj rozhovor.* dobrou noc Kapitole. *zamává do kamery a odskotačí z pódia v podobě gangnam style, když už zakopl, tak aspoň udělá ňákou srandu.*
  • 11. kraj - Tweety Jagger
    • Body → rozhovor: 3/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

*Váhavě vyleze schody nahoru a pomalou, nejistou chůzí jde k moderátorovi. V ruce pevně svírá kachničku, aby jí všichni viděli. Ten kruh okolo jeho pasu ten "fanatismus" ještě víc umocňuje.* Dobrej, *snaží se dělat frajera, ale jeho třesoucí hlas o něm říká něco jiného.*

Si z jedenástky, má nám podľa teba jedenástka čo ponúknuť tento ročník?
Každý kraj má určitě co nabídnout. Je jen otázkou, jestli ukáže všechno co chce, může a jestli bude mít příležitost. *Zarazí se, protože neví, jak by měl pokračovat dál. Zdá se mu to jako docela nevhodná otázka, však co se na to dá taky říct.*

Máš podľa teba nejakú schopnosť, ktorú tvoju protivníci nemajú a tá by ti mohla pomôcť v súboji s protivníkmi?
Nevím. *Odpoví stroze a dlouhou chvíli mlčí. Když na něj všichni koukají a žádná další otázka nepřichází, zatváří se víc než rozpačitě.* Ehm..svoje protivníky neznám, takže ani nevím, co dokáží a co ne. Věřím ale tomu, že můj věk a způsob myšlení mi může v něčem pomoci.

Kapitol je rozhodne niečo iné ako jedenásty kraj, čo naň hovoríš?
Nelíbí se mi to tady. Máte tu strašně málo rostlin a celkově přírody. Když už tady nějaká je, doslova z toho cítím umělotinu. U nás v jedenáctce to tak příjemně voní, všude lítají lístečky a pořád někdo neběhá, aby je uklízel. Jak jsem se koukal na ty zahrady tady, doporučoval bych Vám, vyhoďte všechny zahradníky. Ty tvary jsou tak neoriginální, naprosto bez ducha. Je na tom vidět, jak je jejich práce nebaví a neváží si jí. *Celý rozhořčený pronese svůj monolog a začne vstávat z křesla.* Kytky jsou přátelé! *Pohrozí jim dost nahlas a jeho pohled naznačuje, že ti kdo nemají rádi kytky, nemají rádi ani jeho.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92