Friday, February 27, 2015

Rozhovor s Claudii

Anthony Dustin: *Vystúpi na pódium vo svojom slávnostnom kostýme a podíde k mikrofónu. /Bude ma tu niekto vôbec počuť? Veď je tu toľko ľudí a každý sa zaujíma o nejakú blbosť, len nie o mňa.. Čo už, vaše mínus blbci./ Odkašle si.* Dámy a páni, dovoľte, aby som vás privítal na rozhovore s víťazkou 124. ročníka Hier o život. Dámy a páni, Claudia Riqueti. *začne tlieskať.*

Claudia Riqueti: *V posledních dnech byla uvězněna ve spárech doktorů a stylistům což se jí moc nelíbilo, ale vděčí jim teď za to, že všechny jizvy a rány jsou buď úplně pryč, nebo hodně dobře zamaskované, takže lidé kolem ní uvidí zase tu usměvavou optimistickou krásnou Claudi, kterou byla, když rozhovor dělala minule. Když Anthony vyřkne její jméno, s velkým upřímným úsměvem začne kráčet do světel reflektorů. Vesele párkrát mávne.* Zdravím. *Sladce se při tom slově usměje do davu.*

Anthony Dustin: Vitaj *pozdraví víťazku.* Posaď sa u nás *usmeje sa a ukáže jej na kreslá. Jedno je pre neho, druhé pre ňu. Nečaká na ňu, a do toho svojho si sadne.* Ešte raz vitaj. Tak, čo hovoríš, verila by si pred hrami tomu, že o pár dni tu budeš opäť s nami stáť. a že prejdeš celou arénou pravdupovediac bez zaváhania? *Nestráca čas a prejde rovno na otázky.*

Claudia Riqueti: *Usedne do svého křesílka a poslouchá otázku. Na tváři už nemá tak velký úsměv, spíše takový mírný, aby se nemusela soustředit na něj, ale na otázky. * Ani minutu jsem o tom nepochybovala. *Chviličku se odmlčí. * Vlastně.. Myslím si, že jsem ani neměla proč. Přece jen, nepřihlásila jsme se do Her, abych umřela. Byla jsem si úplně jistá, že tu s vámi dnes budu a nikdo by mě nepřesvědčil o tom, že v aréně umřu. *Sebevědomě prohlásí, protože je to pravda. Nikdy by o sobě nepochybovala. Celou dobu kouká spíše na Anthonyho, ale občas koutkem oka zalétne i do davu a usměje se. *

Anthony Dustin: Vidím, že sebavedomie ti nikdy nechýba. *usmeje sa. Poškrabe sa na zátylku a pokračuje.* Mohla by si nám opísať tvoje pocity z arény? Ako na teba aréna pôsobila? Predsa len arény bývajú obrovské, veď len minulý rok sme tu mali lesy, továreň a podobne. Nebolo to trochu moc, že ste sa všetci takpovediac tlačili na jednom mieste?

Claudia Riqueti: *Chvilku přemýšlí.* Ah. aréna byla úžasná. I když mohli obměnit hudbu, protože když kolem vás hrajou nonstop ty samý písničky, tak vám to už začne trochu vadit. No, ale nějak jsem to přežila, i když mi ty melodie do teď zní v hlavě. *Odpoví na otázku a chystá se na tu druhou. Chvilku jí to trvá, než zase začne mluvit. * Ne, nebylo to moc. Myslím si, že kdyby to byl normální klub a ne aréna, tak by tam bylo ještě víc lidí a taky by se tam v pohodě vešli, takže pro mě byla ta aréna prostorná dost. *Odpoví. Celou dobu se jí na obličeji střídají výrazy podle toho, co říká, aby se pořád jenom neusmívala.*

Anthony Dustin: Aha. *zamrmle. Prekríži si ruky na prsiach a spýta sa ďalšiu otázku.* Od budúceho roka sa môže stať, že mentorkou splátcov z desiatky budeš ty. Myslíš si, že si na to pripravená? Čo je na tej práci podľa teba najťažšie? *na chvíľku sa zamyslí a potom dodá.* Ako vychádzaš so svojim mentorom? Dal ti pred arénou nejaké užitočné rady, bez ktorých by si si asi neporadila? Alebo boli tvoje rozhovory s mentorom úplne zbytočne? Povedz tvoj názor. *usmeje sa a prehrabne si vlasy.*

Claudia Riqueti: *Zamyslí se.* Ano, jsem si toho vědoma. Moc se těším! Bude se jim snažit pomoc. Jestli jsem připravená, nebo ne, to ještě nevím, ale doufám, že jo. Taktéž nevím, co je na tom nejtěžší. Myslím, ale, že to všechno za nedlouho zjistím. *Mile se usměje. Je jí líto, že na tuhle otázku není schopna plnohodnotně odpovědět, ale nechce lhát. Poslouchá další otázku.* Vycházím s ním dobře. Moc rad mi nedal, protože jsem byla tak blbá, že jsem se nezajímala. Zajistil mi spojence, mého krajana a za to mu jsem vděčná. Hodně vděčná. *Zvýrazní hodně, protože za to mu je opravdu velmi vděčná. Koukne do davu a vyhledá tvář mentora. Usměje se na něj, ale vzápětí už je zase otočená na moderátora.*

Anthony Dustin: *Vidí, že jej je to ľúto.* To je v poriadku. *usmeje sa, nakloní sa k nej a jemne ju pohladí po líci. Potom si sadne naspäť do kresla a pokračuje.* Ako si prežívala to, keď zomierali tvoji spojenci? Napríklad tvoj krajan? Zobralo ťa to, alebo si si povedala, že bol si mi nápomocný, áno fajn, ale už je po tebe, takže už je to aj tak jedno. Alebo niečo iné? Prepáč ale neviem ako to vy splátci prežívate, my v Kapitole, sme sa hier nikdy nezúčastnili.

Claudia Riqueti: *Když k ní zvedne ruku, lehce ucukne, protože to, že jí chce někdo ublížit, ten hnusný přehnusný pocit se jí z hlavy totiž ještě hodně dlouho nevymaže. Radši začne vnímat další otázku. * Umm.. Jo, Thaddeus byl fajn, ale já jsem od začátku věděla, že jeden z nás bude muset umřít a já jsem to být nechtěla. Bylo mi ho líto, ale bojoval statečně a.. Prostě nepřijde mi správný truchlit nad něčím, co se prostě muselo stát, takže asi tak, no. *trošičku se v tom zamotá, ale pak se zase rychle odmotá. Snaží se moc neusmívat, aby to nevypadalo, že se směje smrti, i když po tom, co vyšla z arény by se jí klidně do ksichtu vysmála.*

Anthony Dustin: Naprosto ťa chápem, a prepáč mi to, ak som v tebe rozpútal nepríjemné spomienky na arénu. *povie.* Ale aby sme prešli na príjemnejšie témy, máš už nejaký koníček, ktorému by si sa chcela venovať po návrate domov, keďže nemusíš chodiť do školy ani do práce?

Claudia Riqueti: Ne, to je v pořádku. *Mile se usměje, i když je to spíše předstírané, protože se jí teď v hlavě rozvířily všechny ty vzpomínky. Soustředí se, ale na to, že už tam není a je tady.* Oh, ano, mám. Budu se snažit víc věnovat své rodině, to za prvé, ale velmi bych se chtěla věnovat i jízdě na koni, třeba i sportovně. Koně jsou moje láska a chtěla bych tu lásku ukázat i ostatním, takže to vidím na nějakou trenérku jízdy na koni, nebo něco takového, abych opravdu mohla všem ukázat, jak nádherný je pohled z koňského hřbetu. *Zazubí se, protože zvířata a koně dvojnásobně, jsou jejím nejoblíbenějším tématem.*

Anthony Dustin: To znie veľmi dobre, musím priznať, že ti závidím. *usmeje sa.* Čo by si povedala na to, keby sme medzi nás pozvali hlavnú tvorkyňu tejto arény? *nečaká na jej reakciu.* Dámy a páni, privítajte prosím vás Devlin Antoinne, ktorá aj tento rok zožala so svojou arénou obrovský úspech. *vykríkne do mikrofónu.*

Devlin Antoinne: *Přivítá k nové vítězce Claudii. Tentokrá nemá dlouhé šaty, ale vzala si elegantní kalhoty a k tomu bílou košili, vypadá trochu jak z cateringu. Letos to zase vyhrál někdo, kdo není profík a vypadalo to tak nadějně, kdyby se ta z Jedničky nezabila. Háže na všechny milý úsměv, i když falešný, ale ono se u ní zřídka vídá ten upřímný.* Vítám Tě opět v Kapitolu a tentokrát jako vítězku! Doufám, že budeš Kapitol se vším ctít a do budoucna budou jen samé dobré věci. *Podá jí ruce, aby si s ní potřásla ruce a následně vezme korunku od avoxky a nasadí na tu její blonďatou kebuli.* Gratuluji a nechť tě vždy doprovází štěstěna!

Claudia Riqueti: *Postaví se, aby mohla být přivítána tvůrkyní her, Devlin. Usmívá se, ale jen trochu, protože z tý ženský má sakra velkej respekt a nechce působit moc uměle. Mírně přikyvuje. Nechá si potřást rukou, tentokrát už bez ucuknutí. * Děkuji.* nechá si na hlavu nasadit korunu. Zavře oči a pořádně si užije tenhle moment, moment, kdy dostává důkaz, že ty zvrácené Hry vážně vyhrála. Hluboce vydechne a otevře oči. Vrátí se do reality, která je ještě krásnější, než ten předešlí moment. Konečně si začíná pořádně užívat to, že tu je.*



Boční světla v kině zhasnou a na pár sekund je tam úplná tma, než místnost oslní světlo, které přichází z velkého plátna, kde se objeví odpočítávání. Mezitím se objevují ještě reklamy, jak to bývá před filmem a poté následují ještě krátké seznámení se splátci. Potom se tam konečně objeví kapitolský znak a hymna, po které pak přichází REKAPITULACE HER.

Anthony Dustin: *Na rekapituláciu Hier sa pozerá s veľkým záujmom, ktorý predstierať rozhodne nemusí./Ako to robia tí tvorcovia, že tie ich zostrihy vyzerajú stále tak úžasne?/ Keď film skončí, postaví sa a spustí záverečnú reč.* Dámy a páni, toto bola rekapitulácia tohtoročných hier, ktorou končíme tohtoročný rozhovor s našou víťazkou. Ale vy ešte neodchádzajte, pretože to ešte nie je všetko. Veď večierka zábava sa predsa ešte len začína. Tak hor sa zabávať. *zasmeje sa do mikrofónu, potom zoskočí z pódia a zamieša sa do davu.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92