Thursday, December 04, 2014

122nd Annual HG - Rozhovory II



  • 6. kraj - Leila Wispy
  • 6. kraj - Elio Hutchison

*S úsměvem na rtech se chystá vyhlásit dalšího splátce* Milí Leila se nám zřejmě rozhodla raději prospat do zítřka. No, nevadí, jako další je tu její spolukrajan Elio Hutchison!
*Je to tady. Ruce se mu potí a třepou, přesto se donutí vyjít na pódium.* Pěkný večer. *Vyvleče ze sebe spolu s lehce křečovitým úsměvem a sedne do křesla. Chytne se za opěrku a snaží se tvářit neutrálně a hlavně ne nervózně. Těch lidí tam se snaží všímat si co nejméně a zaměří se na moderátorku.*

Vítám Tě *mile se usměje, konečně změna a má před sebou tohoto chlapce* Takže, Eliote, ráda tě tu vidím *usměje se na něj* Už jsem tu celkem dlouho a je to zvláštní, začínám pociťovat hlad *zasměje se* Co máš raději ty? Sladké nebo slané jídlo?
*Raději nechá být to, že lehce popletla jeho jméno. Mohl by z toho být ještě větší trapas. A to t, které vyslovila se přece může ztratit, ne?* Ach, mám ohromnou slabost pro sladké. Dokázal bych se jím ujíst k smrti. Ovšem, mě doma vždycky učili, že sladké není pořádné jídlo. Moc se z něj nenajíte. Taky, pořádnému kusu masa přece nejde jen tak odolat. Takže tohle raději nechám jako remízu. *Pousměje se, aby nevypadal zase tak vážně.*

*Usměje se na něj a pokračuje dál* Jsi sice z kraj,e ve kterém bude více neživých věcí než těch živých ale jistě by jsi mi mohl povědět jednu věc. A to jaké je tvoje nejoblíbenější zvíře? Každý máme nějaké a ty určitě taky, viď?
*Ze začátku si myslel, že mluví o vítězích, protože Šestka má v tomhle opravdu smůlu, ale nakonec se její otázce musí usmát.* Pravděpodobně pes. Jednoho jsme doma chvíli měli. Jednoho tuláka. Bohužel se nám brzy ztratil. Ale psi jsou opravdu krásná a přátelská stvoření. Taky mám rád králíky. Sestra si jednoho kdysi pořídila a já ho chodíval krmit. To jsou taky pěkná stvořeníčka. Bohužel i ten umřel. Asi jsem to s tím krmením trochu přeháněl. *Trochu se uchechtne, i když mu to moc vtipné nepřijde.*

Tak a teď už poslední otázka pro tebe a máš to za sebou. *povzbudivě na něj mrkne* Ani to nebolelo, co? *zasměje se* Hry jsou dlouhodobá záležitost a ta vypukne už zítra. Myslíš si, že by někdy mohly Hry skončit již v první den? Že by někdo byl tak dobrý, že by to zvládl všechno během úvodních hodin?
*Trochu mu cukne úsměv při tom povzbuzení. Ne, prostě už chce konec, nebude se smát jejím vtípkům.* První den? *Obočí mu při tom skoro zmizí ve vlasech.* Mě to přijde dost nereálné. Vždycky se najde někdo, kdo je alespoň natolik rychlý, aby utekl. Nebo natolik nenápadný, aby se dobře ukryl. A konec konců, je tam dalších 23 lidí, které by musel ten člověk zlikvidovat. Ale kdyby to přeci jen někdo dokázal, tak bych před tou osobou hluboce smeknul. Pokud bych neskončil jako jeho oběť tedy.* Lehce se ušklíbne. Vlastně ono už je konec, že? Rozloučí se a co nejrychleji, ale stále přirozeně zmizí z pódia.*
  • 7. kraj - Tallys Stockhart
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.
*Sedmička je v řadě hrozně daleko, takže tam strašně dlouhou dobu jenom stepuje ve frontě a protože nemá nic moc rozumného na práci, jenom tak očumuje ostatní splátce. Ani si během toho stalkování nevšimla, jak rychle utíká čas a najednou volají její jméno, takže se pomalu přesune na pódium. Trochu vykuleně přeletí pohledem ten houf zvířátek, vůbec nečekala, že se jich sem přijde podívat tolik a taky ji trochu zaráží, že se vůbec může tolik lidí nacpat do jedné místnosti, ještě v těch jejich divných hábitech. Pomalu se obrátí na svou cestu, aby se jim tam v těch botách ještě nesložila a když dospěje ke křeslu, kývne na moderátorku a dokonce se na ni pokusí trochu usmát.*

Jaké je podle tebe to nejméně užitečné zaměstnání pro dívku tvého formátu?
Hmm.. *Vypraví ze sebe jakýsi přemýšlivý zvuk, kterým si koupí dalších pár vteřin na přemýšlení. Trochu se zamračí, jak se snaží někde v koutku mysli vyhrabat nějaká povolání, ale nakonec prostě jenom pokrčí rameny.* Já nevím. Teda, nevím, jak tady, ale u nás v Sedmičce se moc zaměstnání nevede. Teda aspoň ne pro lidi z poměrů, jako já, to jsou prostě dřevorubci. Táta je dřevorubec, brácha bude dřevorubec, ségry budou dřevorubci, všichni lidi, které znám, jsou dřevorubci, víte? *Koukne se do davu. Určitě to nikdo z nich neví. Ale taky nevědí, že být dřevorubec je vlastně hrozně fajn a to je taky špatně.* Ale být dřevorubcem je hrozně super, protože je to úplně sedmičkovité a všechno sedmičkovité je super! *Pronese důležitě a hned pokračuje.* No, a potom člověka můžou ještě vylosovat do Her a to je pak hrozně smutné, a hlavně zbytečné. Chápete? Právě teď jsem mohla třeba vyrábět handmade papír a místo toho sedím tady a odpovídám na divné otázky. Super.

Počet mužských splátců a ženských je vždy stejný. Přesto však muži vítězí častěji. Myslíš si že je to díky síle nebo snad něčemu jinému?
Nemám ponětí.. *Pokrčí rameny.* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ani mě nenapadlo, že bych měla. Ve vítězích se ani moc nevyznám, ale nepřipadá mi, že by byly holky, co se síly týče nějak extrémně znevýhodněné. I když kluci jsou, nebo by teda měli být, asi silnější, ale tak, co nám chybí na svalech, máme v hlavě, ne? *Ušklíbne se. Holky jsou samozřejmě mnohem lepší a ona sama by se vsadila, že by půlku těch týpků z řady v zákulisí byla schopná umlátit holýma rukama.* Nebo třeba jenom víc sponzorují kapitolanky a ty asi radši pošlou dárek svému nejnovějšímu idolovi, než nějaké random holce, co si támhle v Aréně umírá žízní..

Které z místních šílených jídel ti zatím přišlo asi nejdivnější a zároveň nejchutnější?
Těžko říct. Všechno jídlo tu máte takové divné.. *Pronese váhavě.* Ale samozřejmě, že hrozně dobré. Vážně, doteď jsem nikdy neměla takhle božské jídlo a hlavně ho vůbec nebylo tolik. Hrozně vám závidím, že tu v tomhle žijete normálně, taky bych takový život brala. *Tak se trochu zasnila, ale hned se zase vrátí k otázce.* Ale úplně nejhustější a nejlepšejší ze všech je určitě horká.. čolo- eh, čoko.. *Trochu se zakoktá. Někdo jí ten název říkal, ale nikdy ji nenapadlo, že ho bude muset znovu použít, tak co by se namáhala se zapamatováváním, že.* Prostě něco čoko. A bylo to hrozně dobrý. U nás v kraji to někdy žerou bohatí lidi. Ale tohle bylo každopádně úplně poprvé, co jsem to viděla v takhle divném skupenství. *A pak už přichází spása alá zvoneček, který ukončuje její rozhovor. Dalším kývnutím se rozloučí s moderátorkou a odpluje zase někam fuč.*
  • 7. kraj - Archer Francis Jr.
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Myslíš si, že máme naději na dalšího mladičkého vítěze, někoho jako jsi ty?
*tváří se roztomile a usměje se* no, *nakloní hlavu na stranu, aby vypadal ještě víc cute* jestli to přežiju já, tak jo. Jinak takovýho vítěze mít nebudete, protože jsem jedinečně jedinečnej *zasměje se* šance na přežití se tu pořád objevuje. Nevím, jak moc velká, ale je tu. *usměje se směrem k publiku*

Jistě jsi ve svém kraji nabral spoustu zkušenosti? Jaká z nich ti však přijde nejzábavnější?
No, nejzábavnější asi je lezení po stromech, ale já mám rád něco ne tak úplně normálního pro 7.kraj. *chvilku napíná* A to jsou kanadské žertíky. *usměje se jak to největší neviňátko* U nás doma to jimi žilo. Jelikož mám dvě mladší sestry, které jsou navíc dvojčata... *pokrčí rameny* Samozřejmě jsem to odnesl nejvíc já, ale byla to sranda. *usměje se* Pak jsem své teritorium rozšířil na celý kraj, ale všechny žertíky, jsem prováděl tak, aby se nikomu nic nestalo. *mrkne na publikum*

Mohl by jsi nám stručně popsat pocity ze sklizně? Jak jsi se cítil, když bylo vytažené tvé jméno a tak dále?
No, řekl bych, že to zapůsobila karma. Napadl mě úžasný žertík na sestry. Takže jsem se jako chtěl přihlásit, a když jsem viděl, jak jsou vyděšené, tak jsem se jenom poškrábal na hlavě, takže se mi vtípek povedl a smál jsem se na plné kolo. *usměje se* Ale pak, když mě vyvolali mě smích přešel. Nemohl jsem tomu uvěřit, hlavou mi vířilo, že jsem hrozně malý, na to abych šel do Her, a proč to jsem já, jak to můžu být já? No ale jsem tady a to je teď hlavní, no ne? *zatváří se tak roztomile, že pokud ho v celé zemi někdo ještě nemiloval, tak teď už bude.* Děkuji za rozhovor a snad se ještě uvidíme. *zamává publiku a odchází*
  • 8. kraj - Andrew Matte
    • Body → rozhovor: 2/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Jak ses vypořádal s tím, že jdeš do arény a co na to tvoje rodina, jak reagovala?
*S úsměvem na tváři říká.* Vypořádal jsem se s tím docela dobře, dokonce jsem s tím i počítal, že vyberou zrovna mě a co se týče mé rodiny, tak reagovala negativně. Hlavně matka to nebrala moc dobře a myslím, že to ještě teď nerozdýchala.

Jak se ti jeví tvůj mentor, líbí se ti v Kapitolu?
*Zadívá se do hlediště a mlčí* Ah! Omluvte mě. *Zmateně se podívá* Můj mentor ano, ten se mi jeví velice přátelsky a přiučil mě spoustu nových věcí. *Přehodí jednu nohu přes druhou* A co se týče Kapitolu, je obrovský a nádherný *Směje se.*

Co ze všeho na světě by sis nejvíce přál?
*Překvapeně se podívá a zasměje se* No asi to co každý na mém místě. Vyhrát Hladové hry a vrátit se ve zdraví domů.

Jaký máš pocit ze svého trenéra? Myslíš si, že tě na arénu připravil dostatečně?
*Vyčká na první otázku, na kterou stejně neumí odpovědět. Mlčí, trvá jí než promluví.* Ehm, svojí trenérku, mentorku jsem nepotkala a ani jsem se s ní nebavila. Pochybuji, že by se s námi chtěla vůbec bavit, jelikož není z našeho kraje, ale šoupli k nám vítězku z 2. kraje, Desirée Mason. Takže nemůžu ani říct, že nás do arény připravila, ani to nebude její chyba. Chtěla jsem být sama, ale brzy to napravím, abych nešla do arény s prázdnou. *Usměje se na moderátorku.*

Co si myslíš že je asi největší základ úspěchu pro výhru v aréně? Sponzoři, spojenci nebo dobře zvolená zbraň?
Sponzoři dělají hodně si myslím, když Vám pošlou opravdu užitečnou věc, tak si myslím, že to k vítězství pomůže hodně. Spojenci jsou asi též dobří, ale taky je podle mě dobrá strategie nebo umět dobře bojovat, což tady většina z nás neumí, jelikož nemáme tak dobře vybavený kraj jako profesionální splátci. *Ušklíbne se a pokračuje, protože k tomu má co říct, ale vše to radši neřekne.* Kdyby to bylo vyrovnané a ve všech krajích bylo výcvikové centrum bylo by to dobré. Taky si říkám, proč tomu tak všude není? *Podívá se na Perrie i publikum, jako kdyby čekala, že se od nich dočká odpovědi.*

Jaké byly tvé první pocity, když jsi uslyšela svoje jméno a byla vybrána pro letošní Hry? Jak to nesla tvá rodina?
*Zasměje se, k tomu nemá fakt co říct. Má pocit, že se jí tou otázkou úplně vysmívá nebo tak.* Já nevím, nesla to stejně jako každá rodina, co mají rádi svoje děti. Určitě nebyli nadšeni, že jde jejich dítě na smrt a nemá skoro žádnou šanci k výhře, když furt vyhrávají profíci, protože jsou na to celý život vytrénovaní a my se jen tak lehce nedočkáme vítěství, ale i tak nebudu svojí šanci házet do neznáma a zvítězi se pokusím. *Pousměje se do kamery a potom i na Perrie.*
  • 9. kraj - Cameron Bostwick
Mít raději lednici plnou jídla, ale vodu jedině z kaluže nebo hromadu čisté vody, ale jediné jídlo široko daleko jsou krysy?
Určitě bych si vybral čistou vodu a krysy. Protože je známo, že člověk vydrží déle o hladu než žíznit. Kdyby byla přece jenom nouze, něco by se s tou krysou snad udělat dalo. Navíc je tu naděje, že by mě někdo zachránil dřív, než bych stačil umřít hlady.

Před tebou stojí sklenice do půlky naplněná vodou. Co tě napadne jako první?
Napadne mě, že je tam ještě pořád půlka. Což je vlastně dobré, protože je pořád lepší mít něco než nic. Půlka je vlastně i docela hodně..*Radši zmlkne, protože ty blbosti, co by teď vypustil mezi lidi, určitě by jim nikdo nerozuměl a na vysvětlování svých myšlenek náladu nemá.

Co se stalo tvým amuletem a proč zrovna tato věc?
Je pořád vcelku a pečlivě uložený. Vybral jsem si pískovec proto, že ho můžete zničit tak snadno jako lidský život. Taky je tak křehký a prakticky nikdy nevíte, kdy se zničí. Pokud na něj nebudete dávat pozor, brzy se to na něm ukáže. Na pískovci tak, že začne opadávat a ulamovat se. S duší a tělem je to to stejné. Buďto se zlomíte duševně a nebo fyzicky, oboje má stejnou podstatu. Jako pískovec můžete rozdrtit mezi prsty, život mezi nimi může proplout úplně stejně.

Co si myslíš, že si pomyslí tví rodiče až uvidí svého syna na obrazovce, jak právě bojuje v Hladových hrách?
*Neubrání se smíchu, to se ho vážně zeptala zrovna na rodinu?* Ze všech možných otázek zrovna tahle? No dobrá, co bych Vám k tomu řekl. Můj otec by si říkal proč jsem jenom takový budiž k ničemu a nezvládnu sundat někoho z těch profíků holýma rukama, jak by to jistě zvládnul on. Matka bude mít zřejmě docela strach, ale koneckonců, po nějaké době jí to přejde, možná dokonce už teď jí to přešlo, ale až mě uvidí mrtvého, tak na ni zřejmě nějaký ten smutek přijde. Bratři, to je různé. Ale, měli mě rádi, doufám, že ještě stále mají, zamrzí je to, to víte že určitě ano, koho by to nemrzelo. No a sestry? Rozhodně ty dvě nejmladší, ty to ponesou nejhůře, doufám že se o ně zbytek rodiny dobře postará protože už tu pro ně víckrát nebudu.

Jak se ti vůbec líbí pobyt tady v Kapitole?
*Pousměje se a odkašle si* Ghm... tedy, víte, ano, je to opravdu krásné, všechny ty budovy a tak..jo, pěkný beton... hmm... víte, ne, děkuji. Pokud bych si mohl vybrat, raději bych veškerý čas trávil zase hezky zpátky tam u nás. Jo, možná tu máte lepší podmínky. A ano, to jídlo rozhodně není k zahození, vypadá velmi dobře udělané. Ale ta volnost a ten vzduch, tomu se ni nevyrovná. Takže, raději bych teď byl zpátky u nás doma a proháněl se někde po pláni než trčet tady mezi stěnami které mi prostě nehorázně vadí *pokrčí rameny*

Kolik máte vůbec tak krav v tom vašem kraji?
*Povzdechne si* jak už jsem řekl, mám rád volnost. Takže se venku pohybuji docela často. Vlastně z celého dne tam trávím skoro 18 hodin čistého času. A vidíte, přes to vám to nemohu povědět. Je jich prostě mnoho. Krmíme Kapitol, všechny zbývající kraje včetně našeho a potom ještě jsou tu zásilky pro vítěze a ke konci roku také oblázky, kterých je čím dál tím více. A přesto, kam se podíváte je nějaká kráva. Jsou jich stovky a tisíce!

Jaké jsou podle tebe hlavní přednosti života v 11. kraji?
Tým, že pracujeme na poliach od malička sa dozvieme všetko o rastlinách. Podľa mňa v ostatnýh obvodoch nemajú takúto šancu. Znamená to aj výhodu v tom prípade, že pôjdeme do arény, pretože by sme mali poznať väčšinu rastlín, ktorá sa tam nachádza. Učíme sa tu narábať s rôznymi nástrojmi, ktoré by sme v prípade nebezpečensta tiež mohli v aréne použiť na ochranu alebo útok. Niektorý si možno myslia, že jedenásty kraj, to sú len hlúpi roľníci ktorý nič nevedia, ale boli by prekvapený, koľko toho vieme.

Jaký je tvůj nejoblíbenější koníček?
No, tých koníčkov je hneď viacej. Ako malý som musel kedysi pracovať v kuchyni. Veď to poznáte, je to nuda. No keď sa nikto nedíval uchmatol som si pár nožov z kuchyne a vo chvíli, keď som nemal čo robiť, tak som si niekde nakreslil terč a hádzal nože do toho terča. Keď sa teraz nad tým zamyslím, pripadá mi to detinské, no keď nebolo čo doma robiť, vždy to bolo lepšie ako nič.

Tvůj názor na další kraje? Kde by jsi rozhodně nechtěl žít?
Podľa mňa má každý kraj svoje výhody aj nevýhody. Niekde kladú priority na vedomosti, inde zase na zručnosti. Napríklad tak to je aj v tretom a druhom kraji. V treťom sú pre nich dôležité vedomosti, nové objavy ale v druhom kraji ich viacej zaujímajú schopnosti bojovať a tak. A pýtate sa na mňa? Ja by som v treťom kraji asi nevydržal, pretože od mala som tak trochu hyperaktívne dieťa a tí ludia, čo by tam so mnou žili by asi skončili v blázninci.
  • 12. kraj - Delight Leighton
    • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

*má na sobě ty úžasné šaty, konečně na sobě něco má. Celkem se těší, až si bude moct sednout si na to super křeslo a popovídat si s tou moderátorkou. Jenže musí čekat až skoro na konec, takže je to ještě dlouho, ale když se konečně dočká, usměje se sama pro sebe, potom se usměje na všechny ty lidi ve studiu, protože už vylezla na pódium a zamává jim*

Je někdo na světě, na kom ti záleží víc než na sobě? Až tak, že by ses vzdala svého života pro něj?
Ahoj *pozdraví pěkně na začátek* Takových lidí je celá hromada. Lidí, kteří mi jsou dražší než jsem si snad i já. A protože je tohle možná naposledy, co jim to můžu říct, tak bych chtěla pozdravovat celý dvanáctý kraj, protože je to super kraj, který si rozhodně zaslouží mnoho cti, ještě víc, než jí má teď. Dvanáctka, úplně všichni, co z ní pocházejí, jsou ti, pro které bych se vzdala svého života. Asi to tak i dopadne, ale nechci předbíhat dění Her, pořád to může dopadnout jakkoli, ale jsem tady především za svůj kraj *usměje se na do publika* Ale i tady jsou úplně super lidi, co jsem zatím potkala. Třeba malý Chris z trojky, za toho by položil život snad každý...

Jaké máš pocity ze svého soukromého představení? Bylo zde něco, co tě zcela zaskočilo?
Celé to představení mě zaskočilo. Bylo to dost náročné a já se sama sobě vůbec nedivím, že jsem tam moc neuspěla. Vážně doufám, že aréna taková nebude, protože všechen ten stres, že dostanete špatnou známku, je dost... stresující *raději si to nechce připomínat, takže si jenom proplete prsty na rukou a pokračuje dál* Taky mě zaskočilo to, že Tvůrci chtěli vědět úplně všechno, co umíme, ze všech oborů, protože třeba i v aréně se zaměříte nejspíš jenom na jednu věc, na schovávání se nebo utíkání, takže nám bude k ničemu se učit všechno. Zvlášť, když většina z nás umře, ale tak to chodí.

Máš nějaké zajímavé koníčky, které si myslíš, že stojí za to, abychom je věděli?
Nejsem si jistá, jestli to je úplně koníček, je to spíš práce pro mě, kdybych mohl jednou vyrůst, chtěla bych být učitelkou ve školce nebo škole, protože ve dvanáctce moc školek není, ale zatím alespoň chodím hlídat děti. Nic mě nebaví víc. protože je to dost fajn, pořád jste mezi lidmi, které máte rádi a můžete se o ně starat a něco jim předávat, protože děti jsou fajn. Já mám třeba tři bratry a protože jsou to moji sourozenci, je to něco jiného, takže jsem ráda, že můžu vídat i někoho jiného a seznamovat se s jinými lidmi a pomáhat tím své rodině i svým bráškům, aby se měli ještě líp *naposledy se usměje a potom vstane, popotáhne si šaty, rozhlédne se po publiku, zamává mu a konečně už odejde z pódia*
  • 12. kraj - Stefan Rocchi

Dáváš přednost světlu či tmě?
Radšej uprednostňujem tmu, pretože sa cítim bezpečnejšie v tme. Som akoby zahalený pred pohľadmi ostatných, a to mi dodáva odvahu v ich strašení. Milujem keď stuhnu od strachu a nevedia čo im hrozí. V tme sa môžem skrývať a nikto nezistí, kto som. Vo svetle som odhalený.

Jaká ze zbraní ti přijde nejúčinnější na boj z dálky?
Pokiaľ by som vedel dokonale narábať s lukom tak by som sa bez myhnutia oka rohodol pre ten. Aj teraz, hoci s lukom neviem narábať až tak dobre ako by som chcel by som sa rozhodol pre ten. Je to zbraň výborná na boj z diaľky. A kebyže ho nemám určite si vyberiem vrhacie nože. S tými trafím takmer všetko na čo namierim takže nech ma láskavo nikto vopred neodpisuje. pokud tě již soupeř uviděl?

Co by jsi doporučil zlepšit v ubytovacím centru? Dostává se Vám zde veškerého komfortu jaký jsi si představoval?
Všetko je tu dokonalé, na môj vkus až príliš. No chýbaju mi tu veci z mojho domáceho prostredia, napríklad naše tradičné jedlá. Služby su tu dokonalé tiež, stále si neviem zvyknuť na to, že stlačením jedneho tlačidla sa moje želanie splní. Takže nemôžem mikoho z tunajšieho personálu kritizovať.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92