Thursday, December 04, 2014

122nd Annual HG - Rozhovory I


Světla ve studiu se pomalu zhasínají a kapitolané se usazují na svých místech už nedočkaví až spatří své oblíbence na pódiu v krásných šatech a zjistí o nich pár informací, aby mohli vědět, jestli jsou jim nakonec sympatičtí nebo právě vůbec. Za nedlouho se ozývá kapitolská hymna, se kterou přichází Perrie Litmix oslněná v záři reflektoru, aby vedla dnešní rozhovory se splátci. K tomu jí tleská publikum, který už čeká, co jim dnešek Perrie přinese.

*Uhladí si šaty, nasadí korunku jako doplněk jejího jinak krásně pohádkového kostýmu a vystoupí na jeviště. Usměje se do davu a tím začíná dnešní show* Dámy a pánové, vítám Vás na rozhovorech pro 122. ročník Hladových her! Dnes nás čeká opět 24 splátců, kteří předvedou své nejlepší výkony, aby pobavily Vás diváky a zároveň nám ukázala, kdo vlastně jsou. Jako první se tohoto postu ujme Taylor Castillo, modrovlasá dívka z 1. kraje! Prosím, přivítejte ji všichni na pódiu! *dopoví a pobídne ji, aby je všechny přišla navštívit* Takže, Taylor *usměje se na dívku* Jednička je zatím jediný kraj profesionálů, který nepoznamenala žádná tragédie. Jsem opravdu hrdá na tuto statistiku. Jaký máš ty názor na dobrovolné odchody některých vítězů z tohoto světa?
*Ještě štěstí, že je Jednička první kraj a ona první člověk, který ji půjde reprezenzovat, takže se tam nemusí užírat nudou a nedočkavostí. Hned, jak zazní její jméno, nasadí ten svůj pitomý afektovaný úsměv a s halasným "Zdravím, Kapitole!" nakluše na pódium, samozřejmě ne doslova, nese se tam jak princezna, ale to je fuk. Mává do davu, sem tam nějakému random člověku pošle taky vzdušný polibek, ale pak se u křesel konečně otočí na moderátorku a místo normálního pozdravu okamžitě zavýskne.* Téda, máte úplně boží vlasy! *Rozzáří se. Je skvělé, že není jediná na pódiu, kdo má háro jako pozvracené duhou. Hned se ale taky posadí a vyslechne si první otázku.* Ah, jasně, taky jsem na náš kraj a vítěze hrozně hrdá, jsou prostě nejlepší! *Vyhrkne okamžitě a hned pokračuje.* Ti lidi jsou hrozně hloupí. Když už vyhráli, tak by si to měli užívat, ne? A ne se někde trávit prášky. *Odfrkne si.* Já bych takhle s výhrou určitě nenaložila, nejsem tupá. *Jo, ten její úsměv to určitě potvrzuje.*

*Vesele se uměje* Děkuji *dokonce se i mírně začervená, protože přeci jenom, být pochválen splátcem z 1, to už je nějaká pocta. Nadále ji trpělivě poslouchá* To jsem ráda že v případě tvé výhry bychom zde měli schopného a zodpovědného vítěze *usměje se* A co si tak vůbec myslíš o našich milých vítězích? Přijde ti některý z nich sympatický, nebo naopak myslíš, že si některý z nich své vítězství nezaslouží? Je jich tu už dost na to, abychom se mohli zaměřit na jejich chování a zkusit z toho něco vyvodit, nemám pravdu? *zeptá se diváků, kteří souhlasně přikyvují a dále zaměří svoji pozornost na Taylor*
Jak už jsem řekla, naši vítězové jsou prostě úžasní! Všichni jsou tak boží, dokonalí a skvělí! *Bez váhání je začne vychvalovat.* Já se nikdy nějak extra nezajímala o nějakou jejich psychiku nebo tak něco, ale každý z nich, určitě i ti starší vítězové, které jsem ve Hrách nezažila, svoje Hry vyhrál suprově a rozhodně zaslouženě! *I přes úsměv po ní hodí takový trochu ošklivý pohled. Jak může někdo vůbec zpochybňovat zaslouženost jejich vítězství?* Oni jsou opravdu dokonalí, *ujistí ji projistotu ještě jednou.* Jediné, co mi způsobuje mírné obavy je jejich nedostatek, z toho by se mohl vyklubat závažný problém!

Já jsem to nemyslela nijak špatně. Jenom, že se zde občas objevují individua, které tvrdí, že oni by to zvládli lépe. Kde jim je konec? *pokusí se o vtípek směrem k publiku. Poté se usměje na Taylor* Jsi milá holka, a tak tě nebudu déle trápit. Musím poznamenat, máš moc pěkné šaty. Domlouvali jste se na nich nějak se stylistou? Mnohé z nás ohromil tvůj kostým na přehlídce který opravdu zazářil, na rozdíl od tvého spojence. Čím to je, že někdy má kostým jenom jeden z páru?
To jsou taky pěkně tupí lidi, kterým bych přála spadnout do propasti plné lega... *Okomentuje to ještě rychle a už se soustředí na další otázku nebo spíš kompliment stylistovi.* Mockrát díky, těší mě, že oceňujete práci mého stylisty stejně jako já. *Usměje se na ni. Tak, tím si u ní určitě zase polepšila po tom děsivém zpochybnění vítězů. Zavrtí hlavou.* Ne, na těch šatech dělal sám, naštěstí. Já se vyznám v jiných věcech, než debatování o tom, jestli je hezčí modrá nebo červená látka, za tím si jděte do osmého kraje.. *Trochu ztuhne, když narazí na jejího krajana. Děsná potupa, ale ona si to zase vynahradila, když se jí včera nechtělo na vystoupení.* No.. ano, to se stává. Nevím proč. Možná na jeho kostým nezbyl čas. Nebo se mu ten kluk zdál tak speciální, že zaujme sám o sobě. I když v tom případě nechápu, proč jsem měla kostým já. Mohlo to mít jakýkoliv důvod a já nejsem žádná čtečka myšlenek.. *Zvoneček už oznamuje konec jejího času, takže se rozloučí s moderátorkou a s další vlnou mávání se vrátí do zákulisí.*

*Usměje se na Taylor* Tak to bude pro dnešek vše. Děkuji že jsi se k nám pro tuto chvíli připojila *zasměje se a pošle ji pryč*
  • 1. kraj - Neyo Swordstorm
    • Body → rozhovor: 1/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Jízda na vozech zcela na Adama musel být ale zážitek co? Jak jsi k tomu vlastně došel?
*Začne s chechtat, když zazní první otázka, ale ani né tak pobaveně, jako spíš děsivě.* No, věřím, že více než pro mě to byl zážitek pro publikum. Ostatně, nemám se zač stydět, jen možná pár dam, vlastně i pánů, jak se na to tak dívám, si muselo povolit korzet, aby to udýchalo, nemám pravdu? *otočí se sladce do publika a pronese sarkasticky.* Upřímně, bylo to pro mě tisíckrát přirozenější, než mít na sobě nějakou z těch odporností, kterou nazývají ti vaši stylisti oblečením. Upřímně, kdybych chtěl vypadat jako předělanej chlap, tak si radši uříznu koule, než abych si na sebe vzal ten jejich výtvor. Ostatně nejsem tady na módní přehlídce, ale za úplně jiným účel... *Dodá nakonec chladně.*

Jaká je tvá nejzažší vzpomínka na dětství? Bylo radostné nebo plné smutku?
*Při další otázce se neklidně ošije.* Dětství? *Zeptá se a nezapomene si pěkně odfrknout* Chcete vědět jaký bylo moje dětství? Moje dětství bylo pořádně zku*vený! A víte proč?! *Ta otázka ho docela vytočila a popudila, takže mluví náležitě nahlas.* Protože Kapitol si prostě vždycky vezme co chce, no ne?! Protože Vám už prostě nestačí, že tu máte všecko na co si vzpomenete. Prostě si přijdete do spořádanejch rodin a všecko zničíte! *Mluví hlasitě plný nenávisti.* Posíláte ty vaše napudrovaný štětky, aby kradli rodinám otce, manžely, přítele... je Vám to fuk. Hlavně, že zase dostanete, co chcete. Pro pobavení. Víte co? Doufám, že to teď všichni uslyší, to, že jste mi zničili dětství. Doufám, že to slyší můj drahý papá, kterému jste totálně vygumovali mozek a předělali na další nabarvenou palici. A samozřejmě jeho drahá přítelkyně ála "Víc umělá už být nemůžu". *Vyplivne znechuceně.* Takže, ano, abych to shrnul, moje dětství bylo naprosto kouzelné, plné růžových poníků a duhy, a to jen díky vám! *Zvolá nakonec sarkasticky s úsměvem na rtech a naznačí jim potlesk.*

Jaká je tvoje nejoblíbenější zbraň kterou by jsi určitě uvítal u rohu?
No jasně, pojďme se teď pro změnu bavit o něčem víc morbidnějším. Taky jsem Jednička, to se ode mě čeká, ne, že budu agresivní? Že půjdu do arény a zabiju pár nevinnejch děcek, aby jste zas měli nějakou tu zábavu, až vás přestane bavit trhat si obočí do trojúhelníku. *Odsekne chladně.* Ale teď k těm zbraním. Víte co je nejlepší na přípravě do arény v prvním kraji? Učí Vás tam myslet jako zabijáka. Třeba tady - stůl. *Postaví se nečekaně na nohy a otočí se k publiku, přičemž rukou pokyne k malému stolku mezi křesli, kde seděli, aby na něj publikum vidělo.* Normální člověk by viděl obyčejný malý stolek, pár kapitolanů skvělý interiérový doplněk, ale lidi z jedničky v tom vidí daleko víc, než jen to. *Uchopí rychle stolek za jednu nohu a z nenadání s ním třískne o zem. Stolek se samozřejmě s rachotem rozpadne a mu v ruce zůstane jen jedna jeho noha zakončená ostrým hrotem.*Vidí v tom něco, co mu pomůže přežít. Co mu pomůže zabít. *zařve do publika* Protože takhle se vážení diváci přemýšlí v Prvním kraji! A víte, čí je to zase zásluha?! *Zařve do publika. Svírá v ruce křečovitě ten hrot a potom jím namíří směrem od publika k moderátorce, jako by obviňoval právě ji. Tváří se rozzuřeně a skoro to vypadá, jako by se na ni chtěl vrhnout. Potom si všímá pár mírotvorců v pozadí. Obrátí se opět k publiku načež mrští kolíkem o podlahu, věnuje ji poslední rozzuřený pohled a chvatným krokem a beze slov odejde z pódia, přičemž nezapomene počastovat všechny kolem pár tichými nadávkami.*
  • 2. kraj - Greer Forsythe
    • Body → rozhovor: 10/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Jako další nás přijde pobavit kouzelná Greer Forsythe z 2. kraje ! *zatleská jí když přichází na pódium* Tak co Greer, pověz nám, jaký je tvůj skrytý talent? Každý z nás má určitě nějaký jeho koníček o kterém ostatním neříká *povzbudivě se na ni usměje* Já třeba ráda vařím, což by jsi do mě nejspíš neřekla viď?
*Rozhovor holky jí zaskočil, jelikož takové pipiny pěkně zná, ona jí sama byla. Neví, jestli je to falešnost nebo co, ale příště si dá facku, když se tak bude chovat. Kluk jí ale nesmírně pobavil, že se směje ještě doteď. Jakmile skončily rozhovory jedniček, tak se celá nervozitou chvěje za zákulisím, ale to netrvá dlouhou, jelikož už má s takovým množstvím lidí zkušenosti, takže nemá problém čelit hrůzostrašným parukám, které se na ní budou neustále dívat. S ladnými kroky se vydává na pódium a dovolí se i malinko pousmát, aby tady nebyla za kaktus. Poté úsměv věnuje i moderátorce Perrie a už se pohodlně usadí do křesla, aby mohla odpovědět na snad zajímavé otázky, ke kterým bude moct něco říct. Drží v sobě ještě smích, aby se tady nezačala smát na celé kolo, ale pustí se raději do otázky, kterou jí fialovina dala.* Ráda vaříš? Hmm, mám ráda jídlo, tak to by bylo fajn, kdyby jsi něco uvařila, ale tím tě nebudu zatěžovat. *Prohrábne si svoje vlasy a v hlavě si ještě promyslí, co má vůbec ráda a jaký je její skrytý talent.* Jestli vůbec nějaký mám... *Zase na chvíli zastaví, ale pak už normálně začne mluvit.* Není to můj skrytý talent, ale mám ráda bojová umění, nejlepší je judo, taková zábava, že nevíte. Hlavně mi to pomáhá v tom se uklidnit a neničit vše na poznání. *Zasměje se.* Jinak ráda navrhuji, jenže neumím malovat, uchovávám si to teda v paměti, a pokud ještě budu mít tu unikátní možnost, tak se pokusím vymyslet něco krásného a případně se naučím i kreslit.

Tak pokud Tě zde ještě jednou budu moci uvítat, tak ti jistě zajistíme soukromého učitele přes výtvarku, uvidíš, nebo dokonce tvoje stylistka by ti mohla začít pomáhat *mrkne na ni* Ale přejděme dál, a to rovnou k arénám. Jak je nám všem známo, aréna trvá určitý počet dní dokud se všichni splátci nepovraždí. Kolik si myslíš, že je maximální počet dní po které by mohly Hry trvat? Pokud by třeba byli splátci tak neschopní se pozabíjet navzájem a ani Kapitolské zásahy by nepomáhaly?
*Zamyslí se, ona fakt neví, i když možná by mohla něco uhádnout.* Pamatuji si hodně staré ročníky této éry a vím, že tam bylo celkem normální, že arény trvala týden přes týden? 10 dní? Ale podle mě se na to vydrží koukat snad 2 týdny, jelikož taky se na krveprolití všichni hned povraždí, takže nevidím důvod, aby se v aréně např. 5 lidí hledalo 3 dny. Teď už si s tím tvůrci dokázali poradit, takže aréna končí rychle, ale samozřejmě by mě ani nevadilo se na ně koukat týden, sice je to delší a nemuselo to být úplně akční, ale o to víc se tam toho stane. *Pokrčí rameny.* Hlavně mám pocit, že poslední Hry byly spíš takové už vynucené a splátci se spíš pokusili zabíjet splátce rychle, aby měli co nejvíce obětí. *Ušklíbne se a zakroutí se v křesle, jelikož jí límec na krku trochu škrábe a celkově ty šaty jí dost škrábou.* Tím chci říct, že je to furt to samé a splátci nemají správnou fantazii nebo nevědí, co s čím.

Tak to doufám, že se díky tobě napraví a splátci si potom vezmou příklad z toho jak správně ostatní zabíjet *usměje se na ni* Má poslední otázka jde spíše na tvé aktuální tužby než k aréně. Na jakém místě by jsi se teď nejraději ocitnula? Kdyby byla ta možnost, víš co, zmizet odsud a objevit se opravdu kdekoliv by se ti zrovna zachtělo. *usměje se na ni*
Ovšem, že se pokusím něco vykoumat a snad Vám zajistím úžasnou show. *Mírně se zasměje, prostě její normální smích.* Oh, tak moje tužby. V tom je problém, byla jsem zatím zaseknutá jen v 2. kraji, který mám nesmírně ráda, máme tam skoro všechno... samozřejmě ne jako u Vás, jelikož vy tu máte snad úplně celý vesmír. *Opět si upravuje límec na krku.* A ovšem tu máte velice kvalitní materiál, na který mám jistě alergii, ale co neuděláme pro krásu. *Promne si rty a podívá se do kamer a do publika.* A když už jsme u toho vesmíru, tak by to možná byl vesmír, musí to být krásné až děsivé, ale vidět tu krásu ze shora by nemuselo být špatné, že?

Ano, to zajisté není vůbec špatná myšlenka. Spatřit všechny ty hvězdy *znovu se usměje a poté soucitně pokýve hlavou* V tom případě Tě již nebudu zdržovat a děkuji za ten čas, který si zde s námi strávila i přes všechny problémy které s tím souvisí *usměje se a propustí ji pryč*
Děkuji, že jsem si s nikým mohla po dlouhé době normálně popovídat, i když až takhle moc veřejně. *Zazubí se na Perrie a přitom se zvedá, aby mohla odejít a dát si na sebe pohodlnější oblečení. Ještě zamává do kamer i publikum a dá do toho i úsměv.*

No není ona okouzlující? *okomentuje ještě Greer, než se znovu usměje se na diváky*
  • 2. kraj - Sylver Redgrave
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Žádný.

Nedávno jsme si mohli všimnout článku zaměřeného na spojenectví. Co je pravdy na tom, že 2. kraj se čím dál tím častěji spojuje s jinými kraji a někdy se zabije navzájem jako první? Proč si myslíš, že tomu tak doposud bylo?
Možná je to tím, že si prostě k sobě nesedli jako lidé. Vůbec nevím, jak to mezi nimi bylo, ale žádná válka mezi pohlavími ve dvojce nepanuje. Ale můžu Vám dopředu prozradit, že letos nic takového na programu nebude. *Odhalí zuby v jakémsi tajemném úsměvu. Ti pozornější z něj mohou vyluštit, že se jedná o takový mírní kulišácký úsměv z něhož je jisté, že se chystá něco zajímavého.* A proč si myslím, že se zabíjeli jako první? Někdo je prostě takový, že to nejtěžší chce mít za sebou už na začátku a zbytek cesty mít tak nějaký volný.

Máš sebou nějakou vzpomínku na svoji domovinu?
Vlastně ani moc ne, protože Kapitol si je se Dvojkou hodně podobný. Spíš teda v tom, že tam je výcvikový centrum a tady taky. To je taková ta nejpodstatnější část. U nás to není tak luxusní, ale právě to z toho dělá ten domov. Máte to tady hezký, ale na můj vkus je to až moc naškrobený, nepůsobí to vůbec domácky. Takže vzpomínka je hlavně ten dobrej pocit, kterej nedokážu popsat. Ale když zapátráte, určitě ho znáte všichni. *To je prostě odpověď, se kterou se musí obecenstvo spokojit. On nebude namáhat svoje mozkové závity nadbytečným vysvětlováním.*

Jakou by jsi si představoval budoucnost kdyby jsi se nedostal do Her?
Nepředstavoval jsem si žádnou, protože jsem věděl, že hry jsou moje budoucnost. A teď už nad tím neuvažuju vůbec, protože jsem přece tady! Ale když už to po mě chcete vědět... nevím. Nejspíš bych se snažil zaangažovat třeba do výcviku splátců, nebo být mírotvorce by taky neznělo špatně. Co vím jednoznačně je, že hry jsou jistá budoucnost, kterou si můžete i sami a jednoduše odvodit. *Už má dost toho filosofování, takže se sebere a odejde pryč.*
  • 3. kraj - Valerie McWay
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Neznámý
    • Popis: Obyčejné černé šaty, říkáte si. Ovšem když se na ně chvilinku zakoukáte, všimnete si, že se na nich tu a tam objevuje znak třetího kraje a její jméno, kdyby jste ho snad zapomněli. Samozřejmě oboje ve zlaté barvě, aby ladili k doplňkům.
Náš následující splátce je opět dívčina, tentokrát ze Třetího kraje. Je to velice roztomilá zrzečka a já doufám že se k ní všichni budete chovat jako k princezně, protože ona jí rozhodně je. Přivítejte zde prosím Valerie McWay *zatleská ji spolu s davem a pokývne ať jde za nimi na pódium*
*Tiše v zákulisí poslouchá rozhovor té dvojky a hraje si při tom s nehty, které jí udělali opravdu krásně. Je nervózní, bylo by zvláštní kdyby ne, ale nemůže si dovolit ji nějak moc projevit. Potřebuje zapůsobit. Najednou zazní její jméno a ona se ocitá na pódiu. Usměje se na moderátorku a mírně i do davů, než s vděčností sedne do křesla. Asi by nevydržela stát.* Děkuji za milé uvítání. *Zazubí se na moderátorku, protože lichotky, to ona může.*

Jsem ráda, že jsi si na nás dnes udělala čas *usměje se na ni přívětivě a poté už bez okolků začne s rozhovorem* Tak, Valerie, taková mladá a sympatická holka jako ty určitě nemá nouzi o přátele viď? A spojenci se určitě jenom hrnou, na to vezmu jed! Ale pověz nám, co říkáš na spojenectví vytvořená v aréně? Znáš to, uprostřed boje se najednou obě strany dohodnou na spojenectví. Dokázal by jsi někomu takovému věřit? *zeptá se jí s úsměvem*
*Lichotky, lichotky lichotky. Kdyby neměla tu hrubou vrstvu makeupu, určitě už by šel vidět ten krásný ruměnec na líčkách.* Já v tom nevidím moc problém. Alespoň bych měla o jednoho člověka méně na seznamu těch, kteří prahnou po mé krvi. Navíc ty, které poznám tady v Kapitolu znám jen možná o krapet déle, to je celé. A s tou vírou... *Lehce se ušklíbne.*... to je zase trochu jiná kapitola. V aréně si nemůžete dovolit věřit vůbec nikomu. Je to hrozné říkat, ale ve finále se chce dostat domů každý. A jaká je jediná možnost? Ano, všichni víme, proto je důležité hlídat si záda. *Zakončí řeč a ladně si hodí nohu přes nohu. Usměje se na moderátorku jako malou pobídku k pokračování.*

Tak to jsou odvážná, ovšem pravdivá slova. Doufám, že ti to nijak nepomíchá průběh v aréně. *škádlivě na ni mrkne a zasměje se* Kdyby si se mohl stát zvířetem, které zvíře by to bylo a proč?
Máš pravdu, snad ne. *Začne na prst namotávat pramínek vlasů. Ach ty zlozvyky.* Má odpověď je úplně jasná. Kočka. Kočky jsou totiž natolik chytré a lstivé, aby ovládly svět. Taky už k tomu mají nakročeno, nemyslíte? *Usměje se trochu nevinným úsměvem, který je v rozporu s tím, co právě řekla.* A taky by mi vůbec nevadilo být nějaká větší kočička. Třeba tygr. To je úžasné a majestátní zvíře. Ale pořád je to krásná kočička. *Pustí pramínek a začne namotávat druhý.*

Kdybych si měla vybrat já, byla bych buď vlk nebo kočka. Jsou to úžasná stvoření *začne se nad nimi rozplývat* Má poslední otázka, jako obvykle, zamíří k aréně. Jaké jsou tvé pocity z následujícího začátku her? Přeci jenom, už se to blíží a za chvíli budeš stát na podstavci ani nemrkneš.
Jistě, aréna. *Pustí vlasy a ruce si složí do klína.* Byla by hloupost říct, že nemám strach. Protože jen hlupák se nebojí. Obzvlášť taková věc, jako je aréna je velmi stresující záležitost. Takže pocity jsou asi převážně strach a stres. Ale třeba to nebude tak strašné, jak si myslím. Třeba je obraz v mojí hlavě naprosto nereálný a já se zbytečně strachuji. Třeba to bude i zábava. Nemůžu vědět, co na nás tvůrci přichystají, ale pevně doufám, že to nebudou jatka. *Lehce úlevně vydechne, protože tuhle otázku má konečně za sebou. A s tím i rozhovor. Ještě, že není z nějakého odlehlejšího kraje, to by asi nezvládla.*

Děkuji za velmi milé shledání *usměje se a je ráda že má dalšího člověka za sebou*

*Když vyvolají její jméno, sebevědomě přijde na pódium a zamává kapitolanům v publiku s lehkým úsměvem na rtech, a poté si sedne do křesla vedle moderátorky a čeká na své otázky.*

Jak si představuješ ideálně strávené odpoledne?
Tak určitě by se to odpoledne neobešlo bez mých přátel. *Usměje se a koukne do kamer a zamává* Ahoj *Řekne jim do kamery, a pak se zasměje se.* S kámoškama chodíme často nakupovat, teda někdy si ani nic nekoupíme a jen se tam tak loudáme a užíváme si to, že jsme spolu. *Usměje se, fakt jí tu chybí.* Vlastně, když jsem vystupovala z vlaku, tak jsem si všimla jedné budovy podobné nákupnímu středisku. Jestli to tak bylo, tak by nám to s kámoškama trvalo snad půl dne projít jen půlku *Zasměje se, vážně to byla dost velká budova* Byla by to fakt zábava. *Usměje se*

Která věc by tě v aréně vážně nepotěšila?
Ehm, kdybych nedostala sponzorský dar? *Řekne a kouká na moderátorku, ale pak se zasměje se otočí k publiku.* Ne, ne, ne to nechávám na Vás. *Usměje se* Ale i tak si budu držet palečky, abych Vám ukázala, že za dary stojím. *Řekne a otočí se zpět k moderátorce.* Tak tedy, asi by mě nepotěšili pouště? Jo rozhodně pouště. Třeba ta minulá aréna, tak to pro holku jako já není nic hezkýho. Samý písek a sucho *Ošije se, jakože je to ten její nejhorší problém, ale to hlavní si raději nechá pro sebe, aby to proti ní nikdo nevyužil.* Já bych prostě nemohla zapřít, že jsem ze Čtyřky.

Co by jsi nazvala jako "nejveselejší myšlenka na světě"?
Hm, nejveselejší myšlenka na světě? *Zapřemýšlí na správnou odpovědí* Tedy nevím, jak zbytek světa, ale pro mě je ta nejveselejší myšlenka na delfíny *Usměje se* Už teď se musím smát. Jsou tak legrační a roztomilý a jak skáču do vody. Takový šplouch, šplouch. *Naznačí rukama jejích pohyb, když skáčou* I když, když jsem byla malá a ještě jsem moc plavat, tak jsem je moc ráda neměla, protože vždycky vydávali takový zvuky, jakoby se mi smáli. Takový kiš kiš. *Zasměje se* Ale teď už to umí a jsou zlatíčka.
  • 4. kraj - Darren Whitmore
    • Body → rozhovor: 9/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Winnifred Maguire
    • Popis: Snad nikoho nemůže zmást, že se jedná o představitele Čtvrtého kraje - na sametovém obleku hlavně převažuje modrá, ale nachází se zde i prvky zelené a zlaté. I tento kostým vychází z přehlídkového oblečku. Na kostýmu jsou vyobrazeny mořské vlnky, na rameni se pohupuje plachetnice, jejíž plachty se pomalu pohybují. Na noze má chlapec přilepenou chobotnici, která mává svýma chapadlama a opatrně juká zpoza nohy na moderátorku i další diváky.

Jaké máš pocity z letošního ročníků? Nějaké příjemné vibrace či snad špatné předtuchy?
*Pohodlně se usadí v křesle naproti moderátorce, přičemž ještě věnuje jeden sebevědomý úsměv kameře, než svou pozornost plně stočí k Perrie.* Mé pocity jsou kladné, nechci říkat zatím, ale vše jde podle plánu, vše se vyvíjí dobře, takže bych spíše řekl, že vibrace budou příjemné. Skoro se bojím, aby neroztrhly zem, *uchechtne se přitom svém sebevědomém proslovu.* Ne, dobře, ze zemětřesení strach nemám, ještě bych tu radil tvůrcům, jak na mě. *Opět pohledem zabloudí k publiku.* Myslím si, že tenhle ročník by pro mě mohl dopadnout dobře, ale... necháme se překvapit. Každopádně nehodlám zůstat v pozadí. *S tím opět pohledem zalétne k moderátorce, aby si vyádal další otázku.*

Nedávno jeden z vašich vítězů spáchal sebevraždu. Cítíš nějakou lítost nebo ti byl úplně jedno?
*Ty otázky mu přijdou trochu vadné, ale stále se drží tvářit se, jakoby o nic nešlo a vlastně jej celé to povídání s Perrie hrozně bavilo.* Dylana jsem osobně neznal. Viděl jsem jeho tvář na obrazovce, četl jsem o něm, ale nikdy jsme se nesetkali. Musím říct, že jsem jeho smrt nijak neprožíval, ovšem byl to náš vítěz, dělal nám čest a hlavně to byl krajan, který vyrůstal ve stejné zemi, chodil po zdejších silnicích, žil z plodin tohoto kraje... určitě mi dobře rozumíte, co tím chci říct. Ale ať už se stalo cokoliv, teď už je mu jistě dobře, *s tím kývne a pokusí se nahodit i trochu lítostivější pohled, aby se jako neřeklo, že vůbec nesoucítí. Ten mu lehce zůstane i v další otázce.*

Je nějaká možnost, že by jsi nám pověděl něco o tvé rodině?
Teda, přiznám se, že jsem čekal více otázky na arénu, ale dobře. Asi to nebude žádný román, ale trochu se vám představím. *S tím si odkašle.* Má rodina byla asi tak průměrně bohatá, spokojená, zkrátka jako z pohádky. Ovšem když jsem byl ještě hodně malý, zemřel mi otec a od té doby v rodině panuje celkem složitá situace. Když jsem byl mladší, bylo to horší, ale čím víc jsem rostl, tím víc jsem byl rodině k užitku, takže jsem se postupně stal hlavou rodiny. Zajišťoval jsem pro rodinu obživu, peníze, rozhodoval jsem, co bude a nebude. To všechno bylo na mých bedrech. A jelikož chci pro rodinu víc, rád bych vyhrál tyhle Hry. Věřím, že bych mohl mít šanci, protože jsem trénoval a navíc už od mala je pro mě život celkem boj. Což je dost slušnej trénink, nemyslíte? *Po celou dobu svého proslovu držel spíše potemnělejší výraz. Přeci jen, mluvit o jeho rodině nebylo nic k popukání. Přesto se rozhodl to říct po pravdě. Diváci chtějí show a tohle rozhodně nebyla nuda. Když skončí, povytáhne koutek, aby Perrie, a také divákům, ukázal, že se z toho nezhroutí. * Ale nechci být negativní. Abych to ukončil, rád bych zase viděl svůj kraj a rodinu, a tak proto chci udělat maximum. *Domluví, se všemi se rozloučí, ukloní se a zmizne.*
  • 5. kraj - Farrah Decody
    • Body → rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Winnifred Maguire
    • Popis: Úplný základ šatů vychází už z prvního kostýmu, který se objevil hned na přehlídce. Tentokrát superhrdinka vyměnila obleček za šaty v modrých barvách, které jsou, stejně jako u chlapce, obohaceny o blyštivé drátky. Snad to symbolizuje kraj, anebo to opět naráží na ty elektrické koule, které nyní nahrazují pouze jiskřičky.

Nyní se přesouváme do kraje 5, jednoho z nejdůležitějších krajů, protože právě on nám dodává elektřinu, díky které můžete sledovat tento přenos *usměje se* První nám o tom přijde popovídat Farrah Decody *zatleská a pozve ji na pódium* Tak Farrah, začneme něčím jednodušším. A to tebou. Máš raději slunečné dny nebo dáváš přednost těm deštivým? Každý máme svůj ideál a já bych ráda znala ten tvůj. Například já jsem rozhodně pro ty slunečné!
*Konečně je na řadě, už jí z té fronty bolely nohy, hlavně z těch podpatek, protože je nikdy moc nenosila a není na ně zvyklá. Dojde na to pódium a sedne si rychle na křeslo, aby si mohla ulevit od bot.* Ahoj Perrie. *Usměje se a snad jí může tykat.* Já mám určitě ráda ty slunečné dny, ale nepohrdám ani deštěm, jelikož se mi u toho usíná velice dobře a dokonce bouřky jsou krásné. *Zasměje se.* Ale někdy je těch slunečních dní příliš mnoho a já se popálím, mám prostě blbou pokožku, co s tím nadělám, že? *Ťuká si prstama o křeslo, jelikož je malinko nervózní. Bude to nejspíš tím, že si už dlouho nezapálila.* Takže je to tak 50 na 50, vždycky je lepší, aby se to počasí střídalo, ale mám ráda dny, kdy je slunce, ale zas tak příšerně to nepálí. Takových 20 - 25° jsou pro mne ideální.

Ano, je velice nepříjemné, když má člověk citlivou pokožku. Kdyby jsi se dostala z arény, jistě by ti místní krémy s tímto problémem pomohli. *usměje se na ni* Další má otázka je ohledně zlozvyků. Všimla jsem si, že mnoho splátců nějaké má. Jaký si myslíš, že je asi ten tvůj největší?
*Teď moc otázku nepochopila.* Moje zlozvyky, já nevím, často si prohrábnu vlasy nebo si koušu nehty a nevím o tom, pak jsem z toho naštvaná, protože moje nehty vypadají divně a potom s tím vypadám, jako kdyby jsem se právě vrátila z léčebny. *Nejistě se zasměje.* Jinak nemám snad žádné zlozvyky. *Ještě jednou se zasměje. Z téhle otázky je zase nervózní, jelikož teď dostala chuť na pořádnou zelenou, ale nevypěstovala si v tom závislost, tak to přežije. Stejně je spíše nervózní jen z téhle komunity a i tak to vypadá, protože nezůstává klidně sedět.* Určitě by o tom pověděli jiní, ale já si sebe moc nesleduji, bohužel.

Je důležité vědět své zlozvyky, zvláště v aréně, alespoň si to tedy myslím, protože by tě to třeba mohlo prozradit nemyslíš? *zasměje se a zatřepe hlavou až jí málem slítne korunka* No nic, jdeme dál. Co tě inspiruje, když už jsi na konci svých sil? Například, když už si myslíš, že ten závod nedoběhneš nebo že tu práci nikdy nedokončíš?
Když jsem na konci svých sil? *To už se jí stalo několikrát, že už neví.* Je mi to jedno, protože jsem to prozatím vše přežila, tady to nejspíš bude smrtelná chyba, ale no co, já to přežiju, a poté si zapálím brko. *Zasměje se.* To mi pomůže k jiným myšlenkám a nemusím pak čelit depresivním věcem, ale pochybuji, že tam marihuanu najdu, hmm? Asi ne, v aréně jsem to ještě neviděla, možná tak, kdyby někdo poslal. *Podívá se do publika, čímž naznačuje, že kdyby někdo měl zájem, tak právě toto jí můžou poslat.* S tím si víc užiju a mám ztřeštěné nápady, dokonce si myslím, že by mě to dostalo i do takového stavu, že bych vyhrála hry. *Zase se zasměje, tentokrát jako kdyby byla fakt zhulená, ale smutné je, že vlastně vůbec není.*

Oh... tak to je... opravdu zajímavé *je mírně zaražená a není si jistá, jestli zrovna tahle část rozhovoru může být odvysílaná, ale to není její starost, a taky jsou u konce* Tak to bude pro dnešek všechno, jsem moc ráda, že jsi nás dneska... ehm... poctila svojí návštěvou *usměje se na ni, a s tím ji propustí z pódia*
  • 5. kraj - Mossi Agleton
    • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Perrie Litmix | Designér: Winnifred Maguire
    • Popis: Prvky šatů vychází z kostýmu, který se objevil na přehlídce, snad aby si to diváci mohli lépe zapamatovat. Tento oblek však není obohacen o jiskry - místo toho jsou na různých částech připevněny jakési třásně, které se blyští. Možná jde jen o nějaký doplněk, možná to vyjadřuje drátky. A možná to jen má vypadat jako jiskření.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92