Wednesday, September 24, 2014

Rozhovor se Samuelem

Marina Carter: *Reflektory se rozzáří doprostřed pódia, kde už Marina stojí načančaná a prahnoucí po nových informacích. Její elegantní róba zašustí, což se skvěle doplňuje s klapáním podpatků. Teď už je čas přivítat osobu, na kterou se dnešní rozhovor směřuje. Pár vteřin čeká než se publikum uklidní a pak zvonivým hlasem spustí.* Krásný dobrý večer, Paneme. Je mi ctí přivítat zde na pódiu novou krev z kraje dvanáctého. Přichází Samuel Collins! *Její hlas vygradoval do nejvyššího stupně, s čímž se rozmáchla jeho směrem.*

Samuel Collins: *A je to tu zase, zase se musí objevit na tom pódiu, ale teď už tam bude jen on, pořád si tuhle informaci musí nějak vstřebat. Vykročí na pódium, a i když se ho celou tu dobu, co odešel z arény, dávali doktoři dohromady, tak se pořád cítí zničený, jak fyzicky, tak psychicky, a i když se to snaží skrýt, je to ještě vidět. Přistoupí k moderátorce a pokusí se o úsměv, potřese si sní rukou a usedne do křesla*

Marina Carter: *Potřese si s ním rukou, usedne naproti němu a věnuje mu jeden ze svých soucitných pohledů.* Vypadáš unaveně. Ale příjemně, že? Každopádně, to vítězství Ti moc sluší. *Potichu si povzdechne a chvíli si ho prostě prohlíží, tu práci doktorů a tak.* Jak se cítíš jako vítěz? A ještě k tomu vítěz Pentagames? Pověz nám svoje pocity, které máš v sobě právě teď. Vylij tu svou dušičku, nic v sobě dusit nemusíš. *Ujistí ho a menším úsměvem mu dá znamení, že může mluvit.* Tobě to zajisté pomůže a nám ukojí touhu po informacích o tobě.

Samuel Collins: *Zrovna teď se cítí, jak u nějakýho psychologa. Psychologa s pódiem. Povdechne si.* Musím to ještě pobrat. Teda jo. všichni mi teď říkají, že sem vítěz a prostě to slyším ze všech stran, ale i tak je to prostě zvláštní, že se mnou šlo ještě dalších dvacet děcek a vyšel sem jen já. *Řekne a je to fakt něco, když o tom přemýšlí.*

Marina Carter: *Tiše ho poslouchá a přikyvuje. Řekl toho celkem málo, ale bude to respektovat. Přeci jen je vítěz teprve jeden den. Přejde tedy na jiné téma.* Aréna byla letos fascinující, jak se v ní líbilo tobě? Určitě to bylo aspoň trochu poučné, vidět jak vlastně vypadáš zevnitř. Připadalo ti to třeba odpudivé? A vůbec, díváš se teď na člověka jinak?

Samuel Collins: No, byli to Pentagames, tak to musel být něco speciálního, ale tohle jsem opravdu nečekal. Trochu jsem si představoval nějakou přírodu nebo nebezpečné město, ale nakonec jsem skončil v lidským těle. *Trochu se tomu zasměje, když to tak říká.* V aréně jsem si i říkal, že mám fakt štěstí, že mě vyvolali do Pentagames a ještě k tomu do arény, kde se moc jídla nesežene. *Řekne ironicky.* Nevím. jestli jsem se nějak odpudil, v aréně byla dost tma a bez čelovky Soledad bych sotva něco viděl. *Řekne a ještě si zkotroluje v duchu, jestli to jméno řekl dobře.* Byl ale šok, když jsme hledali mozek a mysleli si, že bude někde nahoře nad nosem a on byl někde úplně mimo. *Řekne.*

Marina Carter: *Fascinovaně ho poslouchá. Tohle je jedna z arén, do které by se sama ráda podívala. Ale ten risk by jí za to nestál.* Je vidět, že tě to tedy aspoň z části zaujalo. Ale koho by ne? Tohle se přeci jen tak nevídá. Když jen pomyslím, jak to tělo muselo být obrovské... *Snaží se setřást husí kůži pryč.* Jelikož druhým oborem Tvého kraje je i okrajová medicína, hodláš se tomuto tématu třeba nějak věnovat? A stát se lékařem nebo něčím podobným?

Samuel Collins: *Konečne se téma vede k něčemu příjemnému. K jeho kraji. Už se mu tak stýská, že by prostě vstal, odešel a vykašlal se na to.* To je. *Přikývn.e* Moje mamka se tomu věnuje a i mě něco učila, jen základy, ale mě to přišlo fajn. Nejspíš se k tomu vrátím a zkusím se tomu věnovat na plno. *Řekne a usměje se.* Rád bych pomáhal lidem *Nejraději by dodal "to vy neznáte, co?" ale raději si zkousne jazyk.* Bohužel v našem kraji je dost nemocí, tak by bylo potřeba se o to postarat. *Řekne nakonec.*

Marina Carter: *Na její tváři se postupně objevuje úsměv. Líbí se jí, že si tu povídá s vítězem, který nevystupuje nijak moc arogantně a sebevědomě.* To je moc hezké. Budeme ti držet palce, všem to určitě prospěje. *Upřímně se usměje a pokračuje k další a poslední otázce.* S léčením jde však ruku v ruce smrt. V aréně jsi měl jen jednu oběť a to dívku ze Sedmého kraje. Jaký postoj vůči tomu máš?

Samuel Collins: Jen jednu oběť *Zašeptá a nevěříctně zakroutí hlavou* Jasně, vím o čem jsou Hry. O zabíjení, ale myslím, že jsem měl štěstí, že jsem připravil o život jen jednoho člověka a upřímně, celý to mám tak zamlžený, když už jme byli jen čtyři, tak už mi začínalo docházet, že bych se mohl dostat domů a to už člověk udělá vše, když je tak blízko. *Znázorní prsty, jak blízko k tomu byl,* Rozhodně jsem si to neužíval. Byla to nutnost a něco co si teď s sebou ponesu až do konce života. *Řekne, není na to moc pyšnej.*

Marina Carter: *Mlčky přikývne.* Ano, samozřejmě. Přirozená selekce, silnější přežije. Evidentně síla byla na tvé straně. *Soucitně se podívá do jedné z kamer a pokyne Samuelovi, aby povstal.* Doufám, že Vás dnešní odpovědi dostatečně nasytily. Nyní je čas přivítat jednu velice důležitou osobu. A tou není nikdo jiný, než Devlin Antoinne!

Devlin Antoinne: *Teda, ten rozhovor jí pěkně naštval! Měl by být rád, že se vůbec do takové Hry dostane. A ačkoliv nemá tyto kraje vůbec ráda a ten rozhovor byl pro ní katastrofální, tak se svižným krokem s odhodlaností a úsměvem celkem přirozeným vydá na pódium, aby uvítala a korunovala nového vítěze.* Vítám Tě v Kapitolu dvanáctko. Je mi potěšením tě dnes korunovat na vítěze ročníku 120. Hladových her, alias 4. Pentagames. Doufáme, že sis arénu užil, jelikož takovou příležitost už mít nebudeš. *Stejně ví, že to říká úplně špatnému člověku, protože tohle by spíše byla řeč pro profíka, ale ona jen tak musela něco plácnout. Potom si vezme s polštářku od avoxky Caesarovskou korunu, kterou mu nasadí na hlavu.* Cti svůj kraj i Kapitol a nedělej žádné hlouposti. *Vznešeným pohledem se na něj podívá a poté už zmizí pryč na své místo, aby se mohla pohodlně usadit a zhlédnout rekapitulaci Her.*

Samuel Collins: *Postaví se, a jak už několikrát viděl, teď přijde na řadu tvůrkyně. Musí se udržet, ještě se musí chvíli udržet. I když se mu tahle ženská hnusí, musí to vydržet, když je tak malej krůček domů. Vyslechne si všechny ty její kecy a nechá si nasadit korunu.* Nebojte se, to já svému kraji čest dělat budu. *Řekne a potom se pokusí na rtech vykouzlit nějaký úsměv.*


Nastala ta chvíle, kdy jsou všichni kapitolané už celí natěšení až opět zhlédnou arénu v nejlepších okamžicích. Proto se tedy v místnosti maximálně zatemní, křeslo vítěze i moderátorky s podlahou vyjedou o kousek dál, aby se na obrazovku nemuseli dívat tak zblízka, potom už se spustí odpočítávání od 3 a zábava v podobě REKAPITULACE HER může začít.

Marina Carter: *Se spokojeným a zářícím úsměvem pozoruje konec této ceremonie a pak se pohodlně usadí, aby mohla pozorovat tu famózní rekapitulaci. Po jejím konci zatleská a ještě jednou vyzve Samuela, aby se vedle ní postavil.* Tak to byl Samuel Collins dámy a pánové! *Nechává ho ještě chvilku si užívat těch pár minut slávy, sama mu tleská, pak ale rukou naznačí, že už má zmizet.* Děkuji za pozornost a dobrou noc! *To jsou poslední slova pro tento večer, s nimi také odchází a nechává za sebou zhasnout celý sál.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92