Saturday, August 23, 2014

Rozhovor s Christianem

Perrie Litmix: *V parádních šatech nastoupí na pódium, kde už ji vítají davy nadšených kapitolanů. Všem pošle několik krásných pusinek a poté se ujme i slova.* Ano, je to tady. 119. ročník Hladových her skončil a sním je zde i náš nový vítěz. Myslím si, že všichni dobře víme o koho jde. Ale pokud je tu někdo, kdo se právě probudil, ráda mu to připomenu. Vítězem se totiž nestal nikdo jiný než náš úžasný Christian Jack Rutherford z 1. kraje! *zatleská spolu s ostatními* A já mám tu čest ho nyní přivítat s námi na pódiu!

Christian Jack Rutherford: *Cítí se zvláštně. Je mu možná trochu líto, že si nemohl nechat na rameni tu poslední jizvu z arény. Nechá na sobě ještě udělat pár posledních úprav a pak si sám urovná sako tak, aby mu bylo pohodlné. Odkašle si a pak se zazněním jeho jména se vrhá do záře reflektorů, opět před zraky všech přítomných. Na tváři má nadšený úsměv, za kterým se skrývá ten unavený, ale prostě to nějak nedokáže skrýt. Je tak nějak příjemně unavený z arény a vítězství, ale rozhovor je prostě nutný. Dojde tedy k Perrie, se kterou se patřičně přivítá a pak se otočí i k publiku, kterému párkrát mávne.*

Perrie Litmix: *Po klasickém uvítaní, kdy má plné zuby pištícího publika se usadí na křeslo naproti Christianovi. Dá si nohu přes nohu a pohodlně se zašprajcne až ke konci* Zdravím Christiane a vítám Tě zpátky v Kapitole, živého a zdravého doufám. *mrkne na něj, všichni si pamatují minulé hry nebo ne?* V aréně se z tebe stal opravdu slušný zabiják, který od začátku nezahálel. Celkem se na tvém kontě objevilo 6 obětí. Cítíš nějaké výčitky svědomí vůči některému z nich?

Christian Jack Rutherford: *Taktéž se usadí do křesla a snaží se, aby nevypadal moc kysele.* Také Vás zdravím. *Přikývne a konečně vyloudí něco jako přijatelný úsměv. Poslouchá její následující slova a úsměv hned opadá. Připadá si na pár vteřin jako opařený a jen zděšeně zamrká. Potřeboval by na jazyk dostat nějaká srozumitelná slova, což mu právě v tuto chvíli nejde.* Eh, no..šest? Opravdu šest? *Vlastně ani nepočítal kolik jich zabil, ale po pravdě je na něm vidět, že ho to číslo zaskočilo nepřipraveného.* Tak samozřejmě.. Mrzí mě, že jsem musel zabít svou krajanku. Je to nečestné, ale byla slabá a navíc sem nechtěl, aby umřela pod rukou někoho z těch... méně schopných krajů. Pak mě samozřejmě mrzí i smrt Rica. Kdo by to byl řekl, smrt jedenáctky. Ale bylo tak trochu dojemné, že za mnou pořád chodil, i když si uvědomoval, že ten okamžik stejně asi jednou přijde. A pak Xéfolie. Celkem jsem si jí oblíbil, byla taková hodně osobitá, s nikým podobným jsem se předtím nesetkal. *Odmlčí se pokrčí rameny.* Zbytek svých obětí jsem nijak extra neznal..

Perrie Litmix: Ano, je smutné, že někdy musí umřít i tak výjimečné osobnosti. Ale ty jsi byl silnější a s tím nic nenaděláme *soucitně se na něj usměje* Vraťme se teď k tvým spojencům. Těmi byli Maddison Moyles, která jak už jsi řekl, byla holt slabá. S Xéfolií jsi svedl opravdu těžký a pro nás všechny i velmi zajímavý boj. Nyní je zde však Rico, který tě z nějakého důvodu uctíval, jak už jsi sám naznačil. Jednoho večera to ale hodně přehnal. Nikdy jsi netušil, že by k tobě mohl cítit i něco jiného než jenom respekt? Takovéto vyznání citů se totiž mezi vítězi velmi rozšířilo v poslední době.

Christian Jack Rutherford: *Po celou dobu jí tak podmračeně poslouchá a jen občas kývne. Tohle téma se mu moc nelíbí.* (Proč se nezaměří třeba na arénu?) *Nicméně otázka už je položena a teď couvnout nemůže.* Upřímně, něco ve mě pořád hlodalo. Nějaká otravná myšlenka, ale nikdy jsem si ji nepřipustil k tělu. V aréně jsem se nechtěl obtěžovat nějakým nadbytečným filosofickým uvažováním, takže jsem to prostě hodil za hlavu. *Pokrčí rameny a zavrtí se v křesle.* Po Ricově smrti jsem si však uvědomil, že to byla právě ta myšlenka týkající se Rica, takže ano. Podvědomě jsem cítil, že by se něco takového mohlo stát, ale ne až v takové míře. *Tímto to uzavře, dál už se o něm moc nechce bavit.*

Perrie Litmix: Smutné, že tomu chlapci to tak nepřišlo *uchechtne se* Letošní aréna byla jedna z těch, do kterých se člověk nemůže v podstatě pořádně připravit. Žádná voda, zvířata, o přírodě už ani nemluvím. Jak se tobě dařilo vyrovnávat se s tímto absolutním černým prázdnem a zářícími neony? Neměly tvoje oči později problémy zvyknout si zase na normální denní světlo?

Christian Jack Rutherford: Když jsem vyjel nahoru na podstavci, vůbec jsem nevěděl, co to přede mnou je. Zjistil jsem, co je to za arénu až po tom, co se to u rohu hojnosti uklidnilo. Bylo to tam vážně obrovské a v tu dobu jsem vůbec nevěděl, jak to tam může být velké a co nás tam čeká. *Vybavují se mu jednotlivé úseky z arény, která byla vážně velká. A to se ani nepodíval všude.* Ale ten fakt, že tam nebyla pitná voda, odrovnal spoustu splátců, které jsme potom mohli bez nějakých komplikací zabít. Já jsem měl naštěstí všeho dost a ta aréna se mi líbila. *Přizná si, protože to je něco co možná už nikdy neuvidí. Navíc to bylo něco úplně nového.* Vlastně ještě teď mi ta vaše světla dělají trochu problém. Mám teď v očích nějaký zklidňující prostředek, takže to už není tak strašné.

Perrie Litmix: Tak snad se všechno brzo vrátí do normálu *usměje se na něj a tím taky skončí jejich skromný rozhovor* Nyní je však na čase, abychom se podívali ještě jednou na veškeré výkony našich splátců. A k tomu je zapotřebí korunovace vítěze. Prosím všechny, aby jste přivítali Tvůrkyni našich Her *Zvedne se z křesla.* Devlin Antoinne! *přivíta jí na pódiu a tím ho ona sama začne hezky rychle vyklízet, aby měli ti dva místo jenom pro sebe*

Devlin Antoinne: *Je na čase zase přivítat vítěze. Vstupuje na pódium s největší elegancí, nosem nahoru a už si s sebou nese Caesarovskou korunu, která je celá zlatá a není to žádný podvrh, opravdu je zlatem vytvořena. Zamává i publikum, aby na ně nezapomněla a už si to žene rovnou k novému vítězi.* Tak toto je náš vítěz. *Prohlédne si ho, nebude muset nikoho vyhazovat, protože vypadá jako nový a ona má zase další novou hračku do sbírky. Vezme korunku a nasadí jí mu na hlavu.* Tímto Tě pasuji na vítěze 119. Hladových her a nechť tě nadále doprovází štěstěna a budeš tu s námi ještě dlouho. *Na očích se jí objeví takový ten záblesk nadšení, nejspíš z něčeho, co přichází.* Budeš věrný Kapitolu, my na oplátku zas tobě a nemusíme potom opakovat, co se stalo. *Téma nechá ležet, nemá náladu si úplně povídat a otočí se na publikum.* Dámy a pánové, milí kapitolané, děti... toto je náš nový vítěz, Christian Jack Rutherford z 1. kraje. *Představí ho a jde si pomalu sednout na své místo.* A teď se podíváme na záznam Her.

Christian Jack Rutherford: *Nejdřív si ani neuvědomuje, co se to děje. Ale hodně rychle mu dojde, že přichází hlavní tvůrkyně, takže se zvedne z křesla a zpočátku stojí trochu jako prkno. Právě teď mu dochází, že on je vítěz. Naskakuje mu na tvář pyšný výraz a hrdost z něj jenom srší. Nechá si nasadit korunu, jejíž váha je opravdu příjemná na jeho hlavě. Vyposlechne si její řeč a rád by přikývl, ale nechce, aby mu spadl jeho nový miláček z hlavy, takže se smíří jen s tajemným úsměvem.* Moc Vám děkuji. jsem si jistý, že splním všechna Vaše očekávání. *Kousek popojde na své místo, kde se zase usadí, připravený čelit rekapitulaci.*


V místnosti se zatemní a diváci už se nemohou dočkat, až uvidí ty nejlepší záběry v aréně, protože to je vždycky sranda a všichni se nad tím zasmějí a nebo zabrečí. Křesla se odsunou a otočí se, aby bylo vidět na plátno, které právě vyjíždí ze shora a objeví se číslo, které odpočítává do začátku a zde je naše REKAPITULACE HER.

Perrie Litmix: Dojemné! *zašeptá a potom se usměje do publika* Tímto končí rozhovory s vítězem 119. Hladových her, Christianem Jackem Rutherfordem! Děkuji za Vaši pozornost a někdy zase! *opona se zatáhne, světla zhasnou a rozhovory jsou u konce*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92