Wednesday, June 11, 2014

Rozhovor s Victorií

Marina Carter: *Přichází sem v dlouhé robě s šťastným úsměvem. Kamera zabírá její tvář, světla na ní svítí. Stejně nemá právo cítit se jako hvězda, protože ta se za chvílí objeví na pódiu.* Dobrý večer Paneme! Půjdeme rovnou na věc, prosím obrovský potlesk pro Victorii Garnet Wallace! Vítězku 117. Hladových her! *Zvolá hlasem jako zvon a velkolepě ukáže na místo jejího příchodu.*

Victoria Garnet Wallace: *Cesta k moderátorce ze zákulisí je pro ni jako deja vu, ovšem tentokrát za ní nikdo následovat nebude. Už na první pohled je zřejmé, že není ve své kůži. Kamery oblaží poněkud křečovitým úsměvem, načež se přivítá s moderátorkou a usadí se opatrně v křesle.* Zdravím Kapitol. *Ještě spěšně dodá při pohledu na dychtivé tváře v publiku.*

Marina Carter: *Pozorně si prohlíží její tvář, je připravena jí v případě nějaké psychické újmy podpořit. Zlehka jí obejme okolo ramen a doprovodí až na místo, kde se posadí naproti ní a nechává jí chvilku na aklimatizaci.* Vím, že ti to není asi moc příjemné, ale jak jistě víš...je to nutnost. A stejně tak i tato otázka. Takže, prozradíš nám, jak se právě teď cítíš? *Je touhle otázkou i ona sama trošku znuděná, ale všichni přeci chtějí vědět, jak se cítí.*

Victoria Garnet Wallace: *Zadrhne se zíráním do jedné z kamer, takže jí chvíli trvá, než vůbec zaregistruje, že na ní moderátorka mluví.* Žádné nepříjemné. Naopak velmi příjemné. Sedím tady přeci já, ne někdo jiný. *Jejím slovům i úsměvu chybí patřičné nadšení čerstvého vítěze.* Jako vítěz. *Uchechtne se. Pokusí se najít lepší a pohodlnější pozici na křesle.* Ne, je to vážně osvobozující pocit. Poté, co vyhlásili mé vítězství, jsem byla úplně mimo. Pitomý jed. *Zakoulí očima.* Kapitol mě ale dal znovu do pořádku, takže se cítím prakticky jako znovuzrozená. A je to rozhodně pocit, za který stálo za to bojovat. *Pokýve hlavou, až se jí rozhoupou lehce navlněné zlaté vlasy.*

Marina Carter: *Poslouchá jí a občas i přikývne. Nespouští z ní pohled a publiku, které jen tiše poslouchá, se teď skoro vůbec nevěnuje.* Vlastně bych ten pocit chtěla někdy taky zažít. Ale tu arénu zřejmě ne. *Snaží se zahrát si na plnou pochopení, i když ho moc nemá. Zkrátka neví, jaký je to pocit. Přeci jen, Kapitol.* Teď něco málo k aréně. Byla opět úchvatná, musím jí moc pochválit. Jaké si ty z ní měla pocity? Bylo tam něco, co by ti extra vadilo a naopak nějaká věc, kterou sis oblíbila a navštívila ji třeba znovu? *Muselo se trochu nakouknout na předem připravené otázky, přeci jen si je všechny nepamatuje.*

Victoria Garnet Wallace: Tak to asi moc dohromady nepůjde. Ale kdo ví, třeba byste v aréně zrovna uspěla. *Odtuší s potměšilým úsměvem.* Ach ano, aréna byla úžasná a skvělá, tvůrci se vyznamenali. *Odříká monotónně, ačkoliv se snaží, aby ta slova nezněla úplně nezúčastněně.* Nicméně..eh, no samozřejmě ta sůl. *Nakrčí znechuceně nos, když si na to prostředí znovu vzpomene.* Byla všude a furt, příšerně otravné. Řekla bych, že to můj organismus úplně nezvládl, takže teď budu nějakou dobu konzumovat snad jen syrové ovoce a zeleninu. Slanou chuť nemůžu ani cítit. *Zavrtí hlavou a poté si prohrábne opatrně vlasy, přemýšlejíc nad dalším bodem.* A možná ta velikost nebyla úplně ideální. Tedy rozhodně ne pro lidi jako jsem já. Nahánět splátce po takové aréně není žádný medík. A určitě bych znovu navštívila solné kopce. Ty bobánky byly vážně komický a zajímavý. *Zasměje se vzpomínce, kdy do nich jen tak kopala. Její výraz nepovadne ani tehdy, kdy si vybaví také finále.* Místo, kde jsem vyhrála, bych tedy rozhodně ráda viděla znovu.

Marina Carter: Ta sůl musela být hrozná. *Přitaká jen a radši nebude dodávat nic o tom, jaké to muselo být hrozné pro jejich pokožku a že ona by jí rozhodně takhle vysušenou mít nechtěla. Ale to si určitě myslí spousta dalších kapitolanů.* Ano, sledovali jsme, jak tam někdy dost bezradně naháníte utíkající splátce. Nesmíme se jim divit, kdo by chtěl umřít? *Trochu křečovitě se zasměje a začne vzpomínat na solné kopce.* Vlastně, přesně na tohle místo bych se chtěla podívat i já. A ještě k azylu plameňáků, ten také vypadal moc lákavě. *Opět nakoukne do nazelenalé kartičky a zvedne oči, s úsměvem. Konečně přichází otázka, co zajímá víc i jí.* A povíš nám něco o splátcích? Sice jsme je viděli u rozhovorů, ale v aréně je to přeci jen něco jiného. Co tvoji spojenci? *Trochu zpomalí svoje tempo v pokládání otázek, ale po malé chvilce čekání položí ještě jednu.* Byl někdo, koho si vyloženě nesnášela nebo neměla ráda a už od pohledu tě štval?

Victoria Garnet Wallace: Jasně, no. *Pokrčí rameny s hlavou skloněnou ke straně.* Nakonec jsme je stejně dostali a to je to hlavní. Uh, ne, plameňáky ne. Jejich maso v kombinaci se solí ještě teď cítím na jazyku. Br! *Ošije se, zavírajíc na okamžik znechuceně oči.* Uhm, o splátcích. *Začne si pohrávat v zamyšlenosti s vlasy.* Já ani nevím, co o nich říct. Spoustu jsem jich od startu neviděla, takže je nedokážu nijak zajímavě popsat. Prostě splátci. *Pohodí volnou rukou tak trochu na prázdno.* O svých obětech bych mohla říct snad jenom to, že někteří měli větší koule než jiní. Bavilo mě hlavně přetahování s klukem z 10.kraje. Jo, s tím jsem si užila kopec legrace. *Zazubí se.* Spojenci, no..*V odmlce nasadí opět natrénovaný úsměv.* Oba měli své využití, ačkoliv Jasonovo přičinění musím rozhodně pozvednout nad Seamuse. Jsem ráda, že jsme nakonec skončili v tak trochu zvláštním spojenectví. Bez nich bych se drápala na vrchol Her zřejmě o malinko obtížnějc. *Složí neposedné ruce na koleno překřížených nohou.* Těch bylo! *Ze rtů unikne konečně opravdový smích.* Ale nejvíc se všech to byla asi holka ze 6.kraje, která nám s Jasonem příšerně lezla na nervy svým útěkem, a samozřejmě hned při startu v aréně kluk ze 3.kraje. U Rohu vládl chaos a když už mi zmizel pod rukama třetí batoh, ruply mi nervy. Tak si to odskákal. *Shrne to celkem bez obalu s velmi vyrovnaným úsměvem, jako kdyby ani nemluvila o mrtvých lidech, na jejichž smrti se více či méně podílela.*

Marina Carter: *Její obličej je teď zaplněný nefalšovanou zaujatostí a zvědavostí, její slova jen hltá. Tohle jsou okamžiky, které jí zajímaly nejvíc.* U televizních obrazovek jsme se přesvědčili, že tebe bychom naštvat nechtěli. Všechny ty boje byly působivé a byla v nich obrovská demonstrace elegance i síly! *Nad jejím stylem se opravu rozplývá, protože to bylo impozantní. Dál už to komentovat nebude, jejich čas se krátí.* Cítila si nějaký tlak na svojí osobu? Ať už z toho důvodu, že jsi z profesionálního kraje, od rodiny, Kapitolu? Protože lidi z jedničky určitě nabudilo opět to nedávné vítězství a do svých splátců zase začalo vkládat větší a větší naděje.

Victoria Garnet Wallace: *Divadýlko polichocené vítězky není nakonec vůbec náročné na sehrání, tak se v něm rozhodne pokračovat i nadále s malým samolibým úsměvem.* Na tuhle otázku jste si vlastně sama odpověděla. Nenazývala bych to však tlakem. Spíš pocit povinnosti. Ano, to je ten správný název. Není to nic nepříjemného, jen se člověk opravdu hodně soustředí na svou krajovou příslušnost a vše, co s tím přichází. Je tedy jasné, že jsem se ze sebe snažila vymáčknout maximum. Zejména pak během finále. *Několikrát rychle zamrká, zbavujíc oči slz, které se tam s nějakým smítkem nepochopitelně nahrnuly.* Ale určitě je příjemné vědět, že má člověk za sebou základnu vítězů, zejména pak tak čerstvého jako je Olga. Na setkání s ní a s mou mentorkou se těším už od konce Her. *Svá slova doplní jasným důrazem na poslední větu, kdy si neodpustí opěvovat i starší vítěze 1.kraje.*

Marina Carter: První kraj musí být jistě nadšený z toho, že má ve svých řadách dalšího schopného vítěze. *Jejího nepatrného zvlhnutí očí si nevšimla, protože už se připravovala na zavolání prezidentky Panemu.* Už tě tu nebudu dál držet. Určitě chceš jít ještě oslavovat svoje vítězství. *Naznačí Vic ať povstane a sama to udělá.* Ještě před rekapitulací nás čeká korunovace vítěze. Takže teď už prosím přivítejte prezidentku Panemu, přichází Vivian Virtue! *Rozmáchne se rukou, aby jí přivítala a pak už ustoupí kousek dozadu, aby jí předala slovo.*

Vivian Virtue: *Nakráčí povýšenou chůzí za hlasitého potlesku svých věrných oveček až k moderátorce a vítězce, které pro jednou docela ráda vidí. Na obě se dokonce usměje, ale moderátorka si zase tolik jeljího šarmu nezaslouží, tak ji poté už úplně vypustí.* Jménem naší nádherné země Panem ti gratuluji k vítězství, Victorie. Vybojovala sis ho, takže si chuť vítězství patřičně užívej. *Opatrně dosadí korunu vítěze na Victoriinu hlavu, potřese si s ní stylem leklé ryby a následně dosedne na místo pro sledování rekapitulace.*

Victoria Garnet Wallace: *Při příchodu prezidentky už samozřejmě stojí v pozoru s vypnutou hrudí a hrdým výrazem na tváři. Téměř se jí při bližším pohledu na prezidentčinu porcelánovou tvář zatají dech. Představovala si ji takhle z blízka vždycky trochu jinak. Raději ani nedutá a jen se pyšně tetelí, než prezidentka domluví.* Nesmírně si toho vážím. Děkuji. *Její pevný stisk je naprostým protipólem prezidentčině zvadlému, ale přinutí se k úsměvu, který následně přenese i na publikum.* A děkuji i vám. *Posadí se zpět na křeslo a vyčkává na rekapitulaci.*


Marina Carter: *Se slzičkou na kraji sleduje to dojemné korunování. Tohle pro ní byly vždycky jedny z nejdojemnějších chvil po samotném zjištění výhry v aréně. Dívá se na ně jak na malá štěňátka a touží po tom, ten pocit výhry zažít. Ale radši v něčem jiném, než ve hrách. Jakmile Vivian odkráčí, posadí se do křesla, aby mohla pohodlně sledovat video. To sleduje celou dobu absolutně fascinovaně a v duchu chválí skvěle odvedenou práci. Po skončení opět povstane a vyzve naposledy Victorii, aby se předvedla v celé své kráse.* Vítězka 117. Hladových her, Victoria Garnet Wallace! *Věnuje jí poslední velkolepé gesto a usměje se do publika.* My Vám samozřejmě děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste si letošní ročník užívali tolik, jako my. To je z těchto her vše. Dobrou noc a někdy zase na shledanou! *Rozloučí se s diváky a s malou úklonou odejde pryč.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92