Sunday, June 15, 2014

Callista Allen

[ kahlista álen ]

 

    

Player: Renaiti

FC: Emily Deschanel

Victory year: 86th Annual Hunger Games

Hobby: Řezbářství

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 66

Token: Dřevěná figurka



level [ 0 ] • credits [ 400 ]

House | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Callista je neuvěřitelně cílevědomá holka. Co si usmyslí, tak to udělá. Je schopná jít i přes mrtvoly za tím, co chce. A její sen je vyhrát Hladové Hry. Snaží se na to připravovat, když má volný čas, ale většinou tvrdě dře v práci, takže tolik toho času zase není. Je to holka ze Sedmičky a je to na ní vidět každým coulem. To, že denně pracuje se dřevem v jedné řezbářské dílně, jí zaručilo velkou manuální zručnost. Je opravdu šikovná a ze dřeva dokáže vykouzlit jakoukoliv postavičku. Je to taková pohublá holka, takže toho moc neunese a bere si jenom menší kousky, ale snaží se to trénovat. Dává si vysoké cíle a když má přenést nějaký kmen, pustí se do toho sama, i když je všem jasné, že na to nemá. A nikdy si nenechá pomoct. Má pocit, že všechno musí zvládnout sama. Vždycky uspěje, i když jí to zabere spoustu času a energie. Vyzná se skvěle v přírodě, umí lovit a klást pasti a zvládne vylézt na kdejaký strom. Ze zbraní zná velmi dobře sekeru, se kterou pracuje snad denně, a potom menší nože, se kterými to umí bravurně.

[ the days after ] Když vyšla z arény, měla dlouhou dobu velké vokno. Vůbec nevěděla, co čeho píchnout a chvíli prostě nic nedělala, jenom se utápěla v tom velkém majetku, který najednou měla a na který nikdy předtím nebyla zvyklá. Rozhodně přibrala do normální váhy a celkově se spravila, už nevypadá jako kostra. V aréně se naučila, že pokud chce vyhrát, musí do toho opravdu dát všechno. Což znamená, že musí i zabíjet. Nejprve se jí to příčilo a měla pocit, že dřív, než někoho zabije, bude obětí ona sama, ale když se poprvé poprala o svůj život, naučila se, že pro ni má větší cenu než život cizí. Pak přišly různé problémy v podobně traumat z arény, ale nejprve se s tím poprala dost slušně. Začala pravidelně sportovat, každý den chodila ven a běhala, dokonce si zařídila i menší posilovnu, aby se mohla dál vzdělávat. Jenže pak přišly deprese znovu a udeřily mnohem více, a od té doby už nic takového nedělá. Miluje procházky do přírody a miluje, když tam může být sama, příroda je teď její druhý domov a byla by schopná tam strávit i několik dní a má jistotu, že by vyšla bez úhony.


[ before the Hunger Games ] Neumí moc plavat, ostatně se to neměla kde a kdy naučit a navíc to nepotřebovala, tak k čemu by jí to bylo. Přibližně ve svých deseti letech si pádem ze stromu si vážně zranila rameno a klíční kost, do dnes je to její poměrně rozsáhlá slabina. Řídí se heslem "Jak vy ke mně, já k vám", takže dokáže být hodně nemilosrdná, ale zároveň může projevit spoustu soucitu. I když to vlastně neví, protože se jí to nikdy nestalo, má alergii na sršání bodnutí, které by pro ni bylo jednoznačně smrtelné, ale otéká jí třeba i bodnutí od obyčejné včely, vosy nebo komára. Bojí se pavouků a hadů, tahle zvířata jí přijdou strašně odpudivá a nechutná. Velkou překážku do života jí taky postavila alergie na lepek, ale ta se objevila až v pubertě, ale maso pro ni bylo poměrně lépe dostupné než chleba a jiné obiloviny, protože v kraji sedmém jich není zrovna halda. Absolutně neumí s něčím jako je meč, oštěp nebo trojzubec, protože nikdy nic podobného typu nedržela v ruce, snad vyjma nože a to se nedá moc počítat za platný pokus.

[ the days after ] Od jejího pobytu v aréně kopice slabin přibyla. Hlavně kvůli nočním můrám a zjevech, které ji do konce života poznamenaly. Spí zásadně při rozsvícené lampě, protože se bojí, že by se zase probudila v aréně, obklopená hlídkujícími profíky. Kdyby nemusela, už by asi nikdy nic nechtěla lovit, protože už nechce nikoho bezdůvodně připravovat o život, to už snad nikdy v životě. A když, tak ne v nejbližší době. Bojí se tmy a pod postelí má nůž, takový nevyléčitelný tik. Jinak taky nemá ráda výtah, ti kdo přežili arénu, ji asi chápou a hrůzu jí nahánějí i doktoři, protože moc vypadají jako přípravný tým. Vůbec si nepřipouští, že by se mohla ještě někdy dostat do arény, takže její fyzička šla pěkně dolů. Nenaučila se plavat a spíš teď celý život pro ni znamenají prášky, takže ani bez nich by nebyla schopná něco zvládnout. Pomáhají jí na noční můry a všelijaké nepříjemné stavy, které si odnesla z arény, ale když je bez nich, snadno se dostane do absťáku.


[ before the Hunger Games ] Tato dívčina má ve svých šestnácti průměrnou výšku, ale podprůměrnou váhu, protože ve svých osmi letech přišla o matku a částečně o otce, ten je odkázán na cizí pomoc, protože po nehodě v lese přišel o pravou nohu. Je velice sebevědomá, cílevědomá a bůh ví, co ještě všechno, hlavně doufá ve výhru v Hladových hrách, odkud by mohla své rodině přinést dost peněz, aby už nikdy nemuseli hladovět a v největší bídě jíst dokonce i zvířecí kosti. To by mohla potom pomoci i dalším lidem v podobné, nebo ještě horší tísni. Odjakživa neměla moc ráda Kapitol, protože jí připadal moc nafoukaný na to, jak se kraje měly, ale nikdy jí nějak buď nedocházelo, nebo si to nepřipouštěla, že po sedmičce je ještě kopice daleko chudších krajů. Je celkem milá a ke svým přátelům se chová dobře, ale jakmile někoho nezná, tak je podezíravá a trvá dlouho, než si zvykne na jeho přítomnost. Je ráda, když je ve společnosti, ale nemusí být středem, jí bohatě stačí, když ví, že je chtěná a že se s ní lidé baví.

[ the days after ] Po Hrách se ale vesměs všechny její priority a dřívější kvality její osobnosti změnily. Stala se méně mluvnější a jakoby zlomenou. Ještě víc tomu napomohlo, že za nevyjasněných okolností vymřela její rodina, takže na spoustu dní přestala úplně vycházet ze svého domu ve vesnici vítězů, kde stejně bydlela široko daleko sama. Dokonce přišel nápad upít se k smrti, ale to jí bohužel nevyšlo a po pár týdnech léčení byla nucena alespoň jednou za den vyjít ven. Připadala si jako snědená, sežvýkaná a nakonec vyplivnutá celým Kapitolem a tím vším, a stejně nakonec skončila zase v Sedmém kraji pod občasným hledáčkem médií, když ji jednou za rok vytáhnou jako mentorku. Pak se ale na pár let stala nejenom nezpůsobilou, ale na místě instruktora splátců ji nahradila mladší vítězka, ale když ta zemřela, Callista byla opět nucena vylézt ze svého luxusního baráku a začít něco dělat, aby každý rok neumírala Sedmička po hrstech. Jistě, nechtěla, aby děti z tohoto kraje tolik umíraly, ale na druhou stranu nevěděla, jak to změnit. Ani sama netuší jak se to podařilo, ale Archer se vrátil živý a docela i zdravý. Kamery se proto obracely pořád jenom k němu a vlastně od té doby pořád obracejí. Ona se snaží splynout s davem Sedmičky a dělat, jako by ani neexistovala. Nemá ráda pozornost kapitolanů a snaží se jí co nejvíce vyhýbat. Všichni ji proto považují za dost divnou a možná i šílenou a to se jí líbí. Jen ať si to myslí. Alespoň ji nemá nikdo potřebu otravovat. Nemá potřebu plnit první stránky časopisů, raději je, když se o ní nikdo nemíní. Všechny od sebe odhání, protože nikoho ve svém životě nechce. Je celkově dost pasivní. Nebýt řezbářství, nejspíše by nic nebyla schopná dělat. Ačkoli jsou sice všichni vítězové teď na jednom místě a postavili jí tam stejný dům, ona stejně pořád žije v tom svém v Sedmém kraji. Tím, že nikoho už moc nezajímá, tak ji ani nikdo nekontroluje. Nikdy se se svým životem po Hrách nedokázala sžít. Bere to jako jakési prokletí. Občas má i ty stavy, že si říká, že by bylo mnohem více ulevující, kdyby tam tehdy umřela. Měla by alespoň už klid. Zase je ale zbabělec na to, aby se zabila. Na to se má ráda a až moc se o sebe stará, aby na svůj věk nevypadala. Když už k ničemu jinému, tak peníze využívá na různé plastiky a odstraňování vrásek. Těžko říct, proč to dělá, když svůj život tolik nenávidí. 


× Archer Francis Jr. - Když ho vidí v televizi nebo časopise, pořád v něm má toho malého klučinu, který šel do arény. Těžko říct, proč si ho tenkrát oblíbila. Možná to bylo tím, že si uvědomovala, že ona nikdy děti mít nebude, tak se chtěla postarat alespoň o něj. Nebo možná jenom sobecky chtěla, aby převzal to mentorování. Každopádně byla moc ráda, když se vrátil zpět z arény. Ze začátku měla i snahu se o něj starat a dokonce to i vypadalo, že by ty svoje stavy mohla překonat, ale ve finále do toho potom spadla znovu a nechala Archera napospas životu vítěze. Ví, že se za ní občas staví na kus řeči a svým způsobem je na něj hrdá, jak se s tím dokázal vypořádat. Ona na to prostě neměla, aby to zvládla jako on. Spíše to teď vypadá, že se stará on o ni.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92