Mini Quest

Dnes od 19:00 se uskuteční hudební poznávačka, kdo má zájem, tak se může ohlásit na discordu a musí si zprovoznit zvukový kanál, jinak se nelze zúčastnit. Více informací zjistíte před začátkem.

Friday, June 06, 2014

117th Annual HG - Rozhovory II



A máme tu první z mála dobrovolnic. Tak povídej, co tě přimělo zvednout ruku a přihlásit se? Chtěla jsi snad někoho chránit, anebo věříš, že jsi natolik dobrá, že to ostatním splátcům nandáš?
*Klidným krokem a s jejím typickým zlomyslným úsměvem se přesouvá na pódium. Poslouchá svou první otázku. * To je prosté.. Jak znám tu Quinn, která se ve mně přihlásila, chtěla si dokázat, že je nejlepší. Teď to nechce jen ona, teď to chce celá Quinn. Věří, že to vyhraje. Chci oslnit všechny a zazářit na výsluní! Nakopu jim zadnice! * Řekne sebevědomým hlasem a s úsměvem, z kterého číší energie. Otočí se na diváky.*

Co tví blízcí, věděli, že se hodláš stát dobrovolnicí? Mají s tím problém, anebo tě v tom podporují?
*Zasměje se další otázce. * Tak podle těch jejich výrazů to určitě netušili a jsou.. Jsou naštvaní, ale přiznejme si.. Kdyby se vaše dítě zcvoklo a přihlásilo se dobrovolně.. Asi byste nebyli zrovna nadšení. *Pronese s mírným úšklebkem na tváři a zahledí se na moderátorku.*

Co dny trávené v Kapitolu? Naučila ses něco nového?
Dost mě překvapilo, jak si tu žijete. Miluju to tady! Musím vás pochválit, vážně úžasně tu vaříte! A za těch pár dní.. Naučila jsem se určitě to, že mlátit do figuríny není to samý jako mlátit do stromu. No, i když tak hroznej rozdíl to zas nebyl.. *Zodpoví další otázku a zasměje se do kamery. Upraví si vlasy. Celou dobu sedí úplně pohodlně. Nezáleží jí na tom, že je v přímém přenosu a že jí sledujou lidi. Ona se snaží být svá. Mluví přímo ze srdce.*

Na přehlídce ses objevila jako lesní královna. Myslíš, že ses takto lidem zapsala do paměti a stane se z tebe i královna arény?
*Vyslechne otázku a začne. * Si piště, že si mně lidi zapamatovali. Já sama jsem se zapamatovala sobě do paměti. Už od doby, co jsem zvedla tu ruku, co jsem řekla ta osudná slova,toužím vyhrát a doufám, že mi v tom pomůžete! *Zlomyslně, ale s trochou vysmáté grimasy se s diváky rozloučí a rázným krokem odejde z pódia.*
  • 7. Dakota Lee Covey
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 5/10 || Designer: Neznámý (Hráčka sama)
*Vstúpi na pódium, je obrovské! Ohromený krásou sa pohybuje trocha pomalšie.*Eeh...*Nadýchne sa a v obleku sa dotrepe ku kreslu. Sadne si tak, aby kreslo pod sebou nezlámal, predsa len neváži tridsať kíl. Usmeje sa na moderátorku a čaká, čo bude ďalej.*

Brzy se před tebou otevře aréna v celé své kráse. Myslíš si, že jsi dostatečně připravený, anebo máš spíše pocit, že to nebude ono, a že bys potřeboval více času?
*Prekvapene sa na moderátorku pozrie.*Pripravení,nepripravení.. *Nadýchne sa*Na tom nezáleží, aj tak vás do arény strčia. Ale myslím si, že primerane pripravený som. Áno, primerane. Nikto nie je dokonale pripravený, pretože nikto z nás netuší aká bude aréna a tak sa nemôže špeciálne na ten typ arény pripraviť. Úplne pripravený človek nebude nikdy, ako som už spomenul.*Vyjadrí svoj názor a cíti sa lepšie, keď sa jej zveril, čo je v jeho prípade dosť zvláštne. No čo, za pár dní bude mŕtvy, takže to ani nevadí.*

Myslíš, že máš nějakou šanci v aréně zvítězit nebo alespoň zaujmout kapitolský lid?
Myslím, že mám šancu na výhru.*Vyhlási.*Ale otázne je akú.*Zaškerí sa a zadíva sa na moderátorku.* Vlastne každý nejakú šancu má, len niekto väčšiu a niekto menšiu. V tom to je. Ale aj v tom ako sa šance chytíš.*Začne polemizovať, ale radšej skončí skôr ako poriadne začal, pretože o chvíľu sa môžu začať Kapitolani nudiť.* Určite mám, len počkajte v aréne.*Prisľúbi im*

Seznámil ses už s nějakými splátci? Vidíš v nich hrozbu nebo spíše naopak máš pocit, že s i s nimi poradíš?
No, vlastne poznám len vyvolenú z nášho obvodu, Quinn. A nikoho iného. To sa dá brať ako aj výhoda, ale aj nevýhoda.*Usadí sa na stoličke pohodlnejšie.* Hrozba? Vlastne všetci z nich sú hrozba, akurát jedny sú menšie a druhý zasa väčšia hrozba. Niektorých sa netreba báť, ale pred niektorými....*Premýšľa, čo by doplnil.*...hrozivejší, aspoň od pohľadu.*Doplní sa.*

Máš něco, co ti dodává odvahu a nutí tě, abys do arény vstoupil se vztyčenou hlavou a pořádně ostatním ukázal, že nejsi jen splátce ze sedmého neprofesionálního kraje?
*Moment nad otázkou premýšľa, aby netrepal riadne blbosti.*Ehm....áno,mám. Spomienku na rodinu. Síce to tu snáď každý omieľa, ale je to tak aj v mojom v prípade. Prečo?* Zamyslí sa a prehrabne si vlasy.*Pretože ju mám rád, aj keď občas lezie na nervy.*Pokúsi sa o vtip.* A chcem dokázať, že Siedmy kraj má potenciál!*Vykríkne a na pokyn zvončeka sa zdvihne zo stoličky.*Rád som si s vami pokecal.*Rozlúči sa s moderátorkou a naposledy zamáva publiku.*
Jak ses cítila, když jsi slyšela své jméno? Nepřemýšlela jsi třeba nad tím, že by ses přihlásila dobrovolně?
V žádném případě jsem to nečekala, já v podstatě o Hrách moc nesmýšlím. Ačkoliv jsem na slečnu uvaděčku civěla ještě dlouhých 10 minut, než jsem se stačila vzpamatovat, že bylo moje jméno přečteno. Měla jsem smíšené pocity, nedají se tolik popsat, ale určitě to nebylo dobré. Byla jsem nervózní, myslela jsem, že tam omdlím, ale nakonec jsem se vyšlapala k pódiu, když v tu se objevil spolukrajan, což mě více uklidnilo. Neznáme se, ale je fajn být s někým ze samého kraje. *Pousměje se na Winnifred a odhodí si vlasy dozadu, protože jí to už všechno lezlo do očí.*

Jaké bylo loučení s tvou rodinou a známými?
Matka na tom byla hůř, než já. Pokusila jsem se jí uklidňovat, ale moc se mi to nedařilo. Hlavně, jak plakala, tak jsme si vůbec nepopovídaly, škoda, ale teď jí zdravím! *Zazubí se do kamery a mávne na svojí rodinu.* Snad se dívají, protože bych jim chtěla říct, že je mám ráda. *O tátovi už dále nemluvila.* Ale asi to mohli jednoho dne čekat. Já jsem se na to vůbec nepřipravovala, ale co se stalo, stalo se. A teď už to blbě vrátím, že? *Zasměje se.*

Myslíš, že tě bude v aréně doprovázet štěstěna stejně jako tvou krajanku v minulých hrách? Nedodala ti její výhra více sebevědomí, že bys možná mohla být příští vítězka?
Já nevím, jak to tady běží, ale já už asi takové štěstí mít nebudu a nalhávat si nebudu. Možná ale ve mě je skrytá síla, která se objeví až v aréně. *Zachichotá se této debilitě.* Ale nikdy nemůže vědět, co se stane, že? Ale když jsem viděla ty letošní profíky, možná jsou tady furt to já nevím, ale fakt mi nahánějí hrůzu. Jsou fakt hustí.

Jak si rozumíš s Wrenem? Nedomlouvali jste se na společném spojenectví, které by mohlo vést k výhře vašeho kraje? Nebo už sis snad spojence vyhlédla jinde?
Nerozumím? Takhle by se to dalo říct? My jsme se spolu ani jednou nebavili. Já ho aspoň nikde neviděla, byl vždycky někde zalezlý a neměla jsem náladu ho celý dny vyhledávat, když je v Kapitolu tolik možností, co si vyzkoušet. *Usměje se, ale zase se vrátí k tématu.* Pokusím se to s ním ještě doladit, jestli ho stihnu někde zachytit, ale určitě se mi to podaří. A jiné spojence jsem ještě nevyhledávala, onoje těžké si vybírat koho a nebo komu věřit.
  • 8. Wren Ellis
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 4/10 || Designer: Niklaus Spencer
Co tě vůbec první napadlo, když jsi uslyšel své jméno? Očekával jsi to, byl jsi na to připravený?
Vlastně jsem byl vyděšený. Vůbec mě nenapadlo, že by mě mohli vylosovat. Každý rok co jsem byl na sklizni, jsem byl spíš duchem nepřítomný.* Stydlivě se podívá na kolena a po chvilce zase obrátí pozornost k moderátorce a publiku.* Nebyl a pořád nejsem…

Jak na to reagovala tvá rodina a blízcí?
Moje malá sestřička brečela a rodiče a bratři taky. Ale ona… kdybyste viděli její ubrečený, malý a roztomilý obličejík, hned byste udělali všechno pro to, aby se zase usmála a začala se smát jejím zvonivým dětským smíchem.* V očích se mu zalesknou slzy.* Byl bych rád, kdyby si tímhle nemusela projít…

Z minulých her se vrátila tvá krajanka jako vítězka, myslíš si, že máš nějaké šance jít v jejích šlépějích?
Myslím, že Kyra to udělala skvěle. Spojila se s profíky, kteří prohlédnou i ten malý potenciál, co se v nás "horších" ukrývá, protože vidí jenom sebe a svoje velké ego. Neříkám, že všichni jsou takový, ale většina ano. Proto si myslím, že každý má tu nejmenší šanci. A když ne šanci, tak máme alespoň malou naději. Vždycky je naděje.* Smutně se usměje a po tváři mu steče pár malých slziček.*

Byly pro tebe dny strávené v Kapitolu prospěšné? Naučili tě něco, co by ti podle tebe mělo přinést v aréně úspěch? Anebo objevil jsi během nich nějakého spojence?
Myslím, že tohle si nechám pro sebe, ale řeknu vám tohle: Nerad bych se poznal s někým, koho bych nedokázal připravit o život. Možná se tady nakonec najde někdo, koho bych chtěl za spojence, ale zatím jsem neměl moc šanci poznat ostatní.* Podívá se bez výrazu na moderátorku* To se uvidí až v aréně.* Vstane a kráčí pryč, těsně než odejde ještě zamává a pak už mizí.*
  • 9. Nathalia Routh
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý (Hráčka sama)
*Když se potlesk uklidní, znovu se chopí slova.* A nyní tu máme devátý kraj. Přivítáme zde Nathalii Routh! *Vykřikne jméno další splátkyně.*
*Poupraví sponku ve tvaru mašle ve vlasech a vyrazí na pódium. Na tváři má nepřirozený úsměv a moc se nezdržuje s přivítání publika. Prostě si sedne do křesla a usměje se na uvaděčku. Nic víc, nic míň.*

*Když spatří dívku z devátého kraje, vrhne k ní svůj hraný úsměv, načež k ní napřáhne ruku. Když ji však dívka ignoruje, ruku opět stáhne, a pak zapluje do křesla.* Vítej, rovnou ti položím pár otázek, které jsem si pro tebe připravila. Připravená? Tak začneme. *Odkašle si.* Jak neseš odloučení od svých blízkých? Máš něco, co ti připomíná je nebo tvůj kraj?
Jsem připravená, jak jen můžu být. *Řekne s odhodláním a úsměv jí trochu zpříjemní.* Vůbec nic tady nepřipomíná můj kraj. A když říkám nic, myslím nic. Je to úplně jiné, ale i to má své kouzlo. Mí blízcí... *Udělá chvilku pauzu a podívá se na své boty se smutným výrazem.* Chybí mi. Tak jako by chyběli každému. A nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se vrátím. *Znovu zvedne hlavu a nasadí smutný úsměv. Nemusí to dokonce ani moc hrát, což jde vidět.*

*Opět kývne, ovšem nerozptyluje ji nějakými svými komentáři, prostě se od jedné otázky dostane k další.* S vědomím, že se brzy dostaneš do arény, jak se cítíš? Máš dojem, že jsi schopna nějak čelit dalším splátcům?
Je to podivná směsice pocitů. Rozhodně jí dominuje strach. Jak strach z toho všeho okolo arény, tak z neznámého. Nikdo z nás zatím neví, jaká aréna bude, a to mě děsí. Ale částečně je tu i vzrušení. Možná se i trochu těším na prostředí, které pro nás tvůrci připravili. *Snaží se osvětlit, jaké to asi je nic netušícím Kapitolanům.* Nevím. Nejsem schopná to posoudit. Podle toho, co jsem viděla, jsou letos profíci velmi schopní. Věřím však, že s trochou pomoci je můžu přemoct. *Nervózně se strčí vlasy za ucho, což je jedna z mála známek její nervozity. Hlas má docela klidný a vyrovnaný i když jí to stojí hodně síly.*

*Přikyvuje skoro každou chvíli, takže jí nejspíše dává najevo, že plně rozumí tomu, co jí říká.* Jaké byly dny, které jsi trávila v Kapitolu? Co jsi dělala?
Kapitol je velmi zajímavé místo. Rozhodně jsem nevyzkoušela ani třetinu z toho, co jsem chtěla a mohla. Krom povinných akcí jsem většinou jen jedla a spala. Ale jídlo máte opravdu úžasné. *Uznale ývne hlavou.* Taky tady máte hodně zeleně, což mě trochu překvapilo. Park před ubytovnou byl opravdu impozantní dílo. *Má pocit, že diváky spíše nudí. Asi to bude pravda. Proto zmlkne a usměje se*

Jistě, ještě aby ti tu nechutnalo, *pousměje se na dívku.* A máme tu poslední otázečku. Věnovala ses poctivě trénování nových dovedností, anebo věříš, že si vystačíš s těmi, které máš?
V tréningovém centru jsem strávila trochu času. Našla si mě dobrá trenérka a rozhodně mě naučila spoustu nového. Ale rozhodně jsem se toho nenaučila tolik, kolik jsem chtěla, takže ani poctivým tréningem bych to nenazvala. Každopádně se vynasnažím použít i to, co umím. Doufám, že mi to bude stačit. A když ne, tak s tím teď asi už ni nenadělám. *To je poprvé, o se v jejím hlase objeví známka po humoru, i když trochu sušším.*

Tak snad se ti tvá námaha vyplatí, *pronese k Nathalii s lehkostí, načež se zvedne z křesla a pokyne k Nathalii.* Zatleskejte splátkyni z devátého kraje, Nathalii Routh!
Děkuji. *Usměje se na moderátorku a vstane. Zamává publiku a co nejrychleji zmizí z pódia. Tohle už nechce nikdy zažít.*
  • 9. Alejandro Josh Wesley
  • BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý (Hráčka sama)
*V obleku a so svojím zvyčajným výrazom sa dotrepe na pódium. Zo slušnosti si podá ruku s Winnifred. Chvíľku sa porozhliada po divákoch. Nakoniec sa mu na tvári objaví náznak úsmevu, veď musí zapôsobiť aspoň na nich, keďže celé súkromné vystúpenie pokazil. Sadne si do kresla.*

Když přišlo na losování jmen, napadlo tě, že bys to přeci jen zkusil a přihlásil se? Nebo jsi to přeci jen chtěl nechat na tu náhodu?
Nikdy ma nenapadlo sa dobrovoľne prihlásiť.*Odvetí Winnifred.*Keby ste boli jedným z živiteľov rodiny, tak by to asi ani vám nezišlo na um.*Pozrie na divákov.* Veď keby ste nechali rodinu hladovať, tým, že spáchate samovraždu. Pche...*Nadýchne sa, pomaly mu dochádza dych. Zväčša sa takto dlho nerozpráva.* Nechcel som ani náhodu, ale už som tu a tak sa budem snažiť vyhrať. Alebo aspoň svojmu obvodu získať úctu.*Prizná sa.*

Jak na tu zprávu reagovali tví blízcí? Máš na ně nějakou vzpomínku, krom těch, které nosíš v hlavě?
Neboli nadšení, ale život ide ďalej, nie?*Prehodí si nohu cez nohu.* Kto by bol nadšený, že mu práve niekoho z rodiny vylosovali?! Hmm?!?*Postaví sa a rozhodí rukami.* Kto by to chcel zažiť?! Asi nikto, čo?*Pomaly hnev vyprcháva a upokojuje sa.*Ďalej už k tomu nič nemám.*Uzatvorí to.*

Využil jsi veškerý čas přípravám na Hry, anebo důvěřuješ svým dosavadním schopnostem, a tak sis raději užíval Kapitolu?
Totálne som ho nevyužil.*Prizná sa.*Ani neviem prečo, ale nejako ma nelákalo ukazovať sa pred ostatnými. Je to logika. Prostá logika...*Pľuvne a snaží sa reagovať, čo najprívetivejšie.* Tvorcovia chcú, aby sa vyvolení lepšie spoznali a potom si mohli robiť naschvály. Toť vše..*Usmeje sa kyslým úsmevom*

Jak se vůbec cítíš nyní, den před Hrami? Jsi nervózní nebo si naopak věříš a máš pocit, že se vypořádáš se vším, co si na tebe tvůrci připraví?
Divne. Je zvláštne očakávať svoju smrť. Síce to sa občas stáva aj doma, ale nikto vás tam nedobodá, takže zvláštne. Nervózne. Ale nie vystrašene. Sklamane.*Menoval by ďalej, ale zaznel gong označujúci koniec troch minút.*Rád som sa s vami videl.*Povie smerom k Winnifred a znova jej stisne ruku. Zamáva na publikum a odchádza.*
A máme tu další dobrovolnici. Co tě vůbec přimělo k tomu, abys zvedla ruku a přihlásila se? Cítila ses na to, že bys tyhle Hry mohla vyhrát, anebo to bylo jen chvilkové rozhodnutí?
No, asi to, co mě přimělo přihlásit se tento rok dobrovolně, byla nejen touha po boji, ale i o zkušenosti. Vím, že to je asi zvláštní, ale já jsem si ten pocit, prostě chtěla vyzkoušet. Navíc, nad tímto úkolem jsem se rozhodovala dlouho. Nemyslím si, že mám obzvlášť velkou šanci na výhru, ale pokusím se vydat ze sebe to nejlepší.

Jak však tvé rozhodnutí respektovalo tvé okolí? Vědělo to, anebo jsi je tím překvapila?
Moje rodina tušila to, že se chci přihlásit, ale netušili, že to opravdu udělám. A já jsem to udělala. Poslední, co jsem matce stihla říct bylo, že život jde dál. Pak už jsem jí neviděla.

Jelikož brzy budeš mít šanci se přesvědčit, co si pro vás tvůrci připravili, myslíš si, že jsi připravená, anebo bys potřebovala ještě více času?
Dostatek času... Ano i ne. Ne, jelikož bych se asi potřebovala ještě zdokonalovat ve všem možném, ale zase i ne. Ne proto, protože vím, že čas už není. Lidé prahnou po dalších Hladových hrách a tak je tedy jak tak koukám dostanou.

Jak vnímáš svou konkurenci? Myslíš, že máš šanci se stát první vítězkou desátého kraje?
Neříkám, že tu není žádná konkurence. Jistě že je, ale zatím moc netuším, co kdo umí. Nikdy jsem neměla moc velké seběvědomí. Myslím si, zle velkou šanci vyhrát nemám, ale budu dělat všechno možné, abych se dostala co nejdál. Jak to dopadne, to ukáže až sám čas. A navíc, myslím, že 10. kraji by zvedlo sebevědomí i to, kdyby konečně nějaký krajan vyhrál.
*Jakmile utichne potlesk, znovu nasadí svůj zářivý úsměv.* Přivítejte hocha z desátého kraje. Heathcliffa Torrancea! *Vykřikne jméno dalšího splátce.*
*Přihopká na podium, přičemž publikum obdaruje vesleým úsměvem a dokonce na ně i několikrát zamává. Pak se zastaví až u Winnifred.* Zdravím, *pozdraví i ji a pomalu k ní natáhne ruku, aby si s ní mohl potřást.*

*Když se objeví chlapec z desítky, i jemu věnuje svůj až nezdravě zářivý úsměv. Pak k němu natáhne ruku a potřese si s ním.* Vítej, *řekne mu, pak se usadí do křesla.*
*Ještě jednou přelétne pohledem publikum, a pak se usadí naproti Winnifred, očekávaje první otázku.* Nó?

Tak přejdeme rovnou k první otázce, mladý muži. *Pozvedne koutky úst.* Na přehlídce tebe a tvou krajanku jistě nikdo jen tak nepřehlédl. Jak ses cítil, když jsi tam tak poskakoval jako vejce?
*Pobaveně se zazubí, když padne řeč na přehlídku.* Popravdě? Bylo to divný. Jak se máte lidem ukázat, když je z vás obří poskakující vejce? Ale uklidňuje mě alespoň to, že na mě lidi jen tak nezapomenou. A alespoň to nebyl tak křečovitý zážitek a trochu jsme se u toho i mohli pobavit.

To určitě, *přitaká, když jí Heath odpoví a rovnou už proti němu vyrazí s dalším dotazem.* Myslíš, že se v aréně předvedeš, anebo budeš jako, řekla bych slon v porcelánu? Či snad kuře ve skořápce?
*Otázky se stále točí kolem toho jednoho a samého, ale nu což, tak bude poslušně odpovídat a smát se na všechny strany. Na jednu stranu mu to přijde skoro až groteskní.* Minimálně se o to budu snažit. Nerad bych se tam potácel jako vejce, do kterého si každý může uhodit a rozbít jej. Doufám, že mé schopnosti a znalosti to tam trochu rozproudí.

Nosíš u sebe něco, co ti připomíná tvůj kraj, domov? *Položí mu další dotaz, tentokrát z jiného soudku, aby se ta debata stočila i jiným směrem.*
Ne, *řekne prvně, ale pak se raději rozhoupe, aby toho řekl i více, přičemž se stále snaží tvářit vesele. Jakoby nic.* Tedy alespoň ne nic hmotného, všechno si prostě nosím tady, *ťukne se do spánku.* Všechny poučky ohledně arény, a také hlavě vzpomínky na rodinu a blízké. Doufám, že ty vzpomínky si ještě budu moci osvěžit.

Možná to budeš právě ty, kdo vybojuje pro desátý kraj letošní výhru, *podotkne k Heathovi s přeslazeným úsměvem na rtech.* Už zítra uvidíš, co si na tebe a tvé protivníky připravili tvůrci. Děsí tě to nebo jsi přímo zvědavý, na co tam narazíš?
Nó, na jednu stranu mě to docela děsí, jelikož se vlastně vrhám do neznáma. Nevím, na co ta narazím, a hlavně na koho. A samozřejmě jsem také velmi zvědavý, co se v aréně objeví a jestli si s tím budou schopni poradit i další splátci. Třeba ti profíci, ti taky nejsou všemocní, že ano. Zkrátka se asi máme na co těšit. *Pokrčí rameny stále s tím veselým úsměvem malého kluka.*

Výborně, to je vše, děkuji za odpovědi, *vstane z křesla.* Vážené publikum, tohle byl Heathcliff Torrance u desátého kraje! *Vyřkne hlasitě jeho jméno.*
*Taktéž hbitě vyskočí na nožky, ještě se rychle ukáže publiku, ukloní se, a pak zamíří pryč z podia, aby vyklidil pole před dalšími.*
*Dívenka z jedenáctého kraje nejspíše publikum tolik nezaujme, proto jakmile zmizí, vrhne na publikum omluvný pohled.* No no, někteří jsou asi moc nervózní, *řekne ledabyle.* Za jedenáctý kraj tu pochopitelně máme i chlapce. Přivítejte Seamuse Parkera!
*Seamus, značně nervozní vstoupí na pódium a lehce zamává publiku a usměje se. Posadí se do křesla, ruce si složí na klíně, jeho výraz povolil z křečovitého do vesměs přátelského, otevřeného. O mnoho víc teď připomínal toho ňoumu jakým byl v jedenáctce*

*I další chlapec se tak nějak vyhne podání ruky. Nu což, zapluje na křeslo naproti němu.* Vítej, Seamusi. Mám tu pro tebe pár otázek, tak doufám, že mi je všechny zodpovíš. *Usměje se na něj.* Jaké pro tebe bylo slyšet své jméno z úst uvaděčky? Neměl jsi třeba chuť zvednout ruku a přihlásit se dobrovolně?
Já taky doufám *usmál se na Winni. Ale on na ten fyzický kontakt stejně nebyl, navíc měl tak zpocené dlaně že by se potom musela uvaděčka jít vykoupat.* Jestli to mám říct upřímně, tak poněkud děsivý, ale ne, takovou chuť jsem měl při sbírání jablek, ne lidí. Alespoň ne nikdy tolik, abych to doopravdy udělal.

*Přikývne na jeho odpovědi a rovnou přejde ke své další otázce. Nejspíše není, co říct.* Stýská se ti teď po něčem či někom, koho jsi musel opustit?
Jo, po spoustě lidí. Po rodině ale hlavně. Nikdo nepočítá s tím, že bych to tady přežil, tak bych mohl veřejně prohlásit, že umřu pokud možno se ctí a se slovem rodina na rtech. Jo, trochu moc přeslazený, ale... prostě tak *pokývl hlavou do strany. Nakonec se zase mírně pousmál*

Určitě ti teď fandí. A ty je možná zase brzy uvidíš. *Podotkne se sladkým úsměvem.* Jaké pro tebe byly dny před vstupem do arény? Užíval sis toho luxusu, anebo jsi se prostě zodpovědně vrhl na trénování?
Pokud nepřijdu o oči tak určitě *řekl s lehkým úsměvem* Já jsem úplně upřímně byl ve výcvikovém centru tak hodinu. Neměl jsem se moc co učit, protože bych ze sebe dělal ještě větší cíl. To se mi moc nechtělo.

*Pousměje se.* No, třeba se v aréně objeví něco, co bude hrát do tvých karet. Ták. Poslední otázka pro tebe. Určitě jsi již měl šanci vidět své soupeře. Myslíš, že proti nim máš šanci? Nebo jsi naopak našel i někoho, s kým by ses rád spojil?
*Pousmál se. Najednou pomyslel na poker.* Jo, to jsem měl možnost. Nebojím se ani tolik jich, jako arény. Co mi mohou udělat. Zabít mě. Ale aréna mě může vyděsit k smrti a jako bonus zabít.*možná se opakoval, ale neměl to nijak předepsané, tak se to logicky mohlo stát*

Ano, tak to už bývá, ale třeba nás nakonec překvapíš, *vyskočí na nožky.* Seamus Parker za jedenáctý kraj, snad na někoho z vás udělal dojem a budete na jeho výhru sázet. *Vyřkne k publiku.*
*Nakonec si s ní potřese rukou a s dalším zamáváním publiku odchází. Snad se líbil*
  • 12. Emery Coldraswen
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Valerie Esme Flores
Jsi jedna z nejmladších splátkyň v aréně, myslíš, že by to v nějakém ohledu mohla být tvá výhoda?
*Dorazí na pódium při vyhlášení jejího jména, poté se hezky usadí a zadívá se na diváky a na moderátorku.* Uff, jak to říct. Není tady nikdo stejně starý, který by si se mnou rozuměl. Je mi to celkem líto, ti starší jsou vždycky v uzavřené společnosti. A kdo by chtěl mladšího, že? *Pokrčí rameny.* Jsou mnohem schopnější splátci, ale zase se tak nebudu shazovat. Mám i své fígle a třeba to dotáhnu dál, než jsem si myslela. *Promne si rty a opře se celá do křesla, že se v tom pomalu ztrácí.* Výhody by se určitě našli, mnoho mladších to zvládali lépe, než starší. Když si vzpomeneme na Karalynn, ve finále porazila profíka, u kterého bych nečekala, že se vzdá nebo co to udělala. Bylo to naprosto woow!

Jak ses cítila, když jsi musela opustit svůj kraj a rodinu? Myslíš, že ti fandí a věří, že to budeš právě ty, kdo přinese dvanáctému kraji výhru?
*Zasměje se.* Teď to bude trošku hnusné pro můj kraj, ale těšila jsem se do Kapitolu, i když jsem věděla, za jakým účelem. My jsme si tam moc na velké noze nežili a co říct o své rodině? Tak, že mi neskutečně chybí. Bylo by fajn, kdybych vyhrála a mohla bych jim ukázat, jaký Kapitol je. Myslím, že by se jim to líbilo, i přes jakékoli žvásty. Kapitol je totiž lehké si zamilovat. *Zalže a do toho se pousměje na publikum.* A rodina mi určitě fandí a věří, co by to potom byli za rodiče. Věří mi do poslední kapky krve, doufám, že je nezklamu, ale slíbit vítězství jim opravdu nemohu.

Využila jsi volné dny v Kapitolu k nasbírání dalších zkušeností do arény nebo ses spíše seznamovala? Objevila jsi třeba někoho, s kým bys ráda spojila své síly?
Spíš jsem se kochala krásou ubytovny a jeho výhled na Kapitol, ale i na trénink jsem nezanevřela. I když to nebylo nic extra, pokoušela jsem se spíše učit něco o přežití, ale takové věci už jsem zvládala i dříve. Jen pro jistotu jsem si to zkusit musela, abych náhodou na to nezapoměla. To by pak bylo velice špatné. Samozřejmě jsem si vyhlédla někoho, ale nechám tomu volný průběh. Pokusím se s nimi bavit, třeba nakonec mě budou chtít taky do spojenectví.

Myslíš, že nějak zvládneš přelstít a porazit i splátce z profesionálních krajů? Všichni jsme byli svědky tím, že v aréně je možné ledacos.
Možná, možná. Mám tady určitě nějaká esa v rukávu, o kterých vám samozřejmě neprozradím, když se budete koukat, tak sami uvidíte. *Usměje se kolem sebe.* Ale taky jste sami všichni viděli, jací jsou. Ale profíci nemůžou mít celou slávu jen pro sebe, že? Určitě tady najdeme opravdu dobří, ale už jsou zaškrnutí, protože jsou z jiného kraje. Z kraje, který se jim příčí. *Poznamená trochu smutným tónem.* A ano, je tam možné ledacos, třeba se nemožné stane možným právě v této aréně. *Posledně se usměje a už s pokynem moderátorky si to odkráčí do zákulisí.*
  • 12. Martin Anderson
  • BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Valerie Esme Flores
*Nechá publikum utichnout, pak se znovu chopí slova.* Naše rozhovory uzavře kluk z dvanáctého kraje. Přivítejte Martina Andersona! *Zvolá jméno dalšího splátce.*
*Frája, s vlásky pěkně učesanými, hotový elegán, jen málokdo v něm asi vidí toho klučíka z dvanáctky co nemohl pomalu ani vylézt při sklizni na pódium. Kouzelně se usmál, potřásl si s uvaděčkou rukou a sedl si do křesla*

*Když se objeví Martin, usměje se na něj a potřese si s ním rukou. Pokyne mu ke křesle a sama se uvelebí. Nohu přehodí přes nohu.* I když jsi poslední, i pro tebe tu pár otázek je, tak doufám, že nám na ně pořádně odpovíš. *Usměje se na něj. Falešně, jak jinak.* Jak vzali tví blízcí skutečnost, že jsi byl vybrán do Hladových Her? Budou tě teď podporovat?
*Přikývne. Snad odpoví tak pořádně, že si ho hned každý zamiluje* Docela je to zdrtilo, ale asi se s tím budou muset vyrovnat, bohužel jim s tím asi moc nepomůžu, leda že bych vyhrál *pousmál se, zdálo se docela absurdní že by to vyhrál*

Brzy se dostaneš do arény, jaké z toho máš pocity? Máš strach nebo jsi naopak nad věcí? *Položí mu další otázku s milým úsměvem na rtech. Sice se jí líbí, že je na obrazovkách všude možně po Panemu, ale už jí to taky pěkně vyčerpává.*
Mít strach už je trochu zbytečný, takže snad spíš nad věcí. Ale rád bych znal arénu trochu dopředu, takhle je to moc nervů najednou *okomentoval to*

*Přikyvuje.* To by ovšem nemělo to kouzlo, *pronese zlehka.* Myslíš, že máš nad svými soupeři nějakou šanci? Setkal ses již s nimi? Jak na tebe působí?
Jako kopice troubů. Nejsou jiní, nejsou lepší, akorát víc trénujou. *mluvil o profících. Neměl je rád.*

*Znovu přikývne, nejspíše čekala více barvité odpovědi, ale co už se dá dělat.* Daly ti dny strávené v Kapitolu něco nového? Myslíš, že by ti to mohlo nějak pomoci v aréně?
Jo, že bych se sem jednou rád nastěhoval. Je to tu boží. Všechny ty hejblátka a vůbec všechno. Jídlo, skvělý jídlo tu máte. Jo, nebo ovoce, takový ve dvanáctce nevypěstuješ ani kdyby jses urubal k smrti *měl pocit, že je teď chodící reklama na kapitolské restaurace, ale co už*

No jo, už někdo si to tu pochvaloval. Rozhodně ti to nebudu vyvracet. *S úsměvem se pomalu vyškrábe na nohy.* Ták, otázky už jsem ti položila úplně všechny. Nyní nezbývá už nic jiného, než jen říci, že toto byl Martin Anderso z dvanáctého kraje.
Byl a bude *řekl potichu. Milerád by to přežil. Jídlo tu bylo fakt dobrý a skvěle by se tu bydlelo, nemusel by hnout ani pírkem a už tu bylo všechno. Vstal z křesla, potřásl si rukou s Winnifred a zmizel v zákulisí*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92