Saturday, May 17, 2014

116th Annual HG - Rozhovory II




Co ti v aréně bude z tvého každodenního života ze všeho nejvíce chybět?
*Zapřemýšlí nad tím. Jeto ho hodně, co by jí mohlo chybět* Nejvíc mi asi bude chybět to jak se ráno probouzím ve svém pokoji, mamá mi připraví snídani a já potom můžu jít před prací na procházku do lesa. Ten pocit bezpečí a klidu mi bude chybět *Řekne a zavzpomíná na les ve svém kraji a jak se tam cítila v bezpečí* Protože v aréně se člověk nebude moc cítit v klidu a už vůbec ne bezpečně *Řekne a povzdychne si, ale pak se znovu usmě jako že si s tím nedělá žádné vrásky i když dělá*

Jaký máš vztah k přírodě? Kam nejraději chodíš a proč?
K přírodě mám hodně dobrý vztah, miluju ji *Usměje se* No teda když ignorujeme fakt, že pomáhám kácet stromy, ale to víte sedmý kraj *Zasměje se* A právě proto mám nejradji les a nebo louky. To sou má oblíbená místa a moc bych si přála, aby aréná byla aspoň trochu na ten způsob, ale to se dozvíme zítra *Řekne a je fakt vědavá, kam je to pošlou*

Jak vidíš své šance v aréně?
No, nejsem zrovna neschopná. Myslím, že bych zvládla ubránit s malou pomocí třeba sekery a to taky není jediná věc kterou umím, takže bych nějaké šance mohla mít. *Řekne, ale sama neví jak na tom je, jestli vůbec má šanci, ale nějaký divák, by mohl být sponzor, tak se snaží mluvit trochu sebevědoměji. Potom když už její čas vypršel se rozloučí s moderátorkou a jde do zákulisí*
  • 7. LARS OAKWOOD
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 0/10 || Designer: Nikdo
*Vypluje ze zákulisí a hned zamíří k moderátorce.Cestou si s kamenným výrazem prohlíží Kapitolany.Moderátorce podá ruku a usadí se v křesle.Celou dobu se tváří vážně a hlavně je na něm vidět, že je nervózní.*

V čem si myslíš, že budeš mít navrch od ostatních splátců?
Budete se muset nechat překvapit.*Odpoví bleskově.* Své triumfy zatím odhalovat nehodlám *Dodá neústupně*

Tobě zemřel bratr v aréně, je to tak? Co pro tebe znamená, když jdeš tentokrát do arény ty?
*Chvilku se odmlčí a zamyšleně civí do stropu.Potom se zhluboka nadechne a spustí.* Ano.S bratrem jsem měl dobrý vztah a všechno co umím, mě naučil on, takže jdu do arény hlavně kvůli pomstě.*Přimhouří oči, protože si uvědomí, že to asi nevyznělo moc dobře a tak se snaží ještě opravit, aby se ho nerozhodl Kapitol odpravit ještě před hrami* Samozřejmě ne Kapitolu.Spíše profesionálním krajům, abych dokázal, že nejsou úplně dokonalí.*Mluví spíše k moderátorce, než do davu a ani se k nim neotáčí.Díky tomu nevypadá až tak nervózně* A také abych ze sebe nějak vybil ten vztek.*Poprvé se jeho vážný výraz krátce promění ve škodolibý úsměv*

Co tě nejvíce překvapilo na Kapitolu?
*Je vidět, že ho ta otázka zaskočila.* No..*Těká očima sem tam.* Není tu tolik stromů.*Rozpačitě vyhrkne první věc, co mu přijde na mysl* A taky nechápu takové ty věcičky na záchodech támhle v zákulisí *Ukáže kamsi do zákulisí* ze kterých fouká horký vzduch.*Řekne udiveně a hned dodá.*Naštěstí mi nějaký hodný pán tam vzadu řekl k čemu to je.*Odmlčí se* A taky, jak se to zapíná. *Dodá hned a nevěřícně zakroutí hlavou* Vážně.Na co potřebujete mít ruce suché hned? *Opět se usměje, ale jeho úsměv je tentokrát upřímnější.Potom čeká, až to moderátorka ukončí, podá si s ní opět ruku a zamíří zpět do zákulisí*
Jak se dnes cítíš? Jsi v pohodě nebo propadáš panice?
*Svým pohledem probodává redaktorku, aniž by se nervózně rozhlížela kolem, na tváři jí dokonce hraje úsměv, sice menší, avšak ne nijak křečovitý.* Asi bych lhala, kdybych řekla, že jsem naprosto v pořádku, ale rozhodně nepropadám žádné panice. Nevím, co mě čeká, ale budu tomu muset čelit, až to přijde, jak nejlépe budu umět, a pokud to půjde, možná předvedu nějakou tu show, ale nerada slibuji, aniž bych to pak vyplnila.

Jak reagovali tvoji rodiče a přátelé, když zjistili, že jdeš do arény?
*Když dojde řeč na rodinu, koutky jí cuknou, skoro jakoby se chystala každou chvílí změnit grimasu. Svůj klidný výraz si však i přes to všechno udrží.* Rozhodně nejásali. Ne, nesli to velmi špatně, tomu rozumím, na jednu stranu lituji, v jaké jsou teď situaci, ale na druhou stranu já z toho nešťastná nejsem. Každý den byl pro mne bojem a právě nyní můžu své zkušenosti podrobit zkoušce a dokázat, že něco zvládnu. *Při svých slovech se dlouze zadívá do kamery, snad mluvíc k někomu konkrétnímu. Tvář však posléze opět odvrátí a zadívá se na redaktorku.*

Na přehlídce ve vozech jsi vypadala jako opravdová dáma! Princezniny šaty ti moc slušely, jak ses v nich cítila?
*Při jejích slovech několikrát přikývne, tentokrát ústa roztáhne do mnohem zářivějšího úsměvu.*
Myslím, že jsem se prvně cítila jako princezna. No chápejte, měla jsem na sobě krásné šaty jako nějaká dáma, která je neuvěřitelně bohatá, všude bylo plno lidí, byla jsem středem pozornosti. Ale musím přiznat, že ty šaty trošičku škrábaly, ovšem už jsem slyšela, že pro krásu se něco musí vytrpět. Něco pravdy na tom bude, ale jinak to bylo moc fajn. *Věnuje redaktorce ještě jednou svůj široký úsměv, který po chvilce zmizne a nahradí jej jen menší, opatrný úsměv.*
  • 9. ROSE FINNIGAN
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
*Ozve se její jméno. Pomalinku se zvedne a klopítavými kroky se vydá směrem k podiu. Začne mavát a usmívat se na ty lidičky, kteří se na ni dívají a pak se usměje i na tu paní, která tam stojí. Udělá malé pukrle a sedne si do toho super roztomilého křeslíčka.*

Tvůj kostým byl na přehlídce ve vozech jednoduchý, ale výstižný. Moc se mi na tobě líbil! Co ty sama k tomu můžeš dodat?
*Nakloní hlavičku na stranu a podívá se na tu paní svýma kulatýma očkama.* Co bych mohla já dodat ke svému kostýmku? Snad jedině to, že byl úžasný... a že jsem nechápala, kde vzala srp a tu věc, co jsem měla v ruce. Já vůbec netuším, co to bylo, nikdy jsem to neviděla a ani nevím k čemu to sloužím. Trochu jsem se bála, že je to ostré a když se toho dotknu, tak mě to zraní nebo zabije. Proto jsem se raději držela toho dřeva, které snad neumí zabíjet, pokud ovšem není potřené jedem.* Vysvětlí jim svou teorii okolo toho předmětu a trochu se zavrtí, když čeká na další otázku.*

Pověz nám něco o tvém dětství.
O mém dětství? *Zopakuje potichu otázku a její mozeček začne šrotit odpověď.* Narodila jsem se v devátém kraji, měla jsem o několik let staršího brášku, Jacka. Ten byl pro mě hotovým pokladem, učil mě spoustu dovedností, které se naučil od svých kamarádů. Měla jsem ho moc a moc ráda a zároveň jsem o něj měla strach, když dostal svůj první lísteček do osudí.* Koutky jí klesnou dolů a po tváři jí steče první slzička.* Moc se omlouvám.* Zašeptá a otře si ji.* Můj bráška pro mě vlastně byl vším, jelikož moji rodiče umřeli. Když na jednom ze dní sklizně vyvolali jeho jméno, nechtěla jsem ho tam pustit. Ale musela jsem ustoupit. Často uvažuji o tom, jak se cítil, když seděl v tomto křesle, když vst upoval do arény nebo když šeptal poslední slova, určená mě. A pár let na to mě také vylosovali a proto zde sedím.* Řekne a otře si slzy, které jí mezitím ozdobili její kostýmek.*

S jakou myšlenkou či motivací hodláš vstoupit do arény?
*Zamyslí se a nevědomky si při tom začne žužlat pramen vlasů.* Tuto myšlenku krmím už od té doby, co můj bráška usedl do tohoto křesla. Říkám si, že chci zjistit, jaké to bylo, dostat se sem a vědět, že někdo doma po něm hrozně touží. Proto já budu vstupovat do arény s tím, že chci zkusit, jak se cítil můj bráška. Chci zjistit, jaké to je, ucítit vlastní krev, jak ti stéká po těle, uvidět záblesky zbraní, které se ti zaráží do kůže a které prořezávají žíly a tepny. Chci spatřit světlo na konci tunelu a zároveň také nechci.* Řekne smutně, otře si oči do svého roztomilého ocásku a uteče pryč z podia.*
  • 9. MARCUS FLANNAGAN
  • BODY = rozhovor: 4/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
Jak se ti líbí v Kapitolu?
*Jakmile přišel na pódium, párkrát se uklonil a zamával. Pak si přátelsky potřásl s uvaděčkou rukou a usadil se. "Řekl bych, že skvělé jídlo, báječní lidé, co jiného bych si měl přát? A ještě ke všemu tu umíte zázraky. *hned co domluví se pohodlněji se uvelebí. Trochu té chvály přece nikdy nemůže Kapitolu uškodit a líbit se občanům nebude snad nikdy na škodu.*

Vypadáš jako pohodový a slušný mládenec. Co od tebe můžeme v aréně očekávat?
Abych přiznal barvu, tak bych to taky rád věděl. *řekne a trochu se pousměje, ale co, pravda to víceméně byla* Ale to nejlepší si nechám na konec, ať to je, co to je. *řekne a šibalsky mrkne.*

Kdyby sis mohl zvolit, jaký by si chtěl poslat sponzorský dar?
Něco, co bych v té chvíli užil, takže to bych teď asi sotva mohl posoudit. Kdybych si uprostřed pouště přál spacák, myslíte, že by mi to pomohlo? *mluvil obecně, vlastně ke Kapitolu a celému Panemu. Jakmile vypršel čas, vstal, párkrát zamával a usmál se, pak opět odešel.*
  • 10. CAMILLA CESVELL
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Neznámý
Jak jsi spokojená se svým vystoupením ve voze?
*Ne, skutečně ne jako princezna přišla na pódium, dneska už ale ne ve znamení arogance, alespoň ne v takové míře jako na vozech. Lehce zamávala publiku a potřásla si rukou s moderátorkou a pěkně s nohou přes nohu se usadila.* No, v kravském kostýmu trochu... V zásadě jako reklama na desátý kraj, snad jsem byla v tom kostýmu alespoň okouzlující, z pohledu první osoby se to ale trochu špatně soudí. *pousmála se, ale jen tak, aby nevypadala jako hloupá nána, jinak se ale tvářila docela neprostupně a krk měla vytažený, aby vypadala vyšší.

Tak jaká byla tvá příprava do arény? Zažila si něco, co stojí za zmínku?
*Usmála se na publikum, jako by začala trochu roztávat* Oproti některým splátcům bych řekla, že moje příprava byla docela sporadická, ale myslím, že za zmínku toho moc nestojí. Zmrzačit jsem se naštěstí nedokázala, takže se mi budete moct naposledy podívat do očí. *řekla, nechala na posluchačích, jak si přeberou to, co řekla. Jestli je smířená se svou smrtí, nebo se smrtí ostatních.*

Jsi z kraje zaměřeného na dobytek, takže mě zajímá, rozumíš si s více lidmi nebo se zvířaty?
*Její výraz se stal věcnějším, už to nebyl jen pouhý kapitolský úsměv* Jestli si rozumím s lidmi ale nezáleží tak úplně jenom na mě, když si dva lidé nesednou, já už to nevytrhnu, takže opravdu říkám, že se zvířaty. *Jakmile čas vyhrazený pro její rozhovor vypršel, usmála se a takřka baletním krokem odkráčí*
Tvůj kostým na přehlídce byl velice odvážný. Dokázala by sis představit, že by si taková oblečení každodenně nosila?
Vieš ten kostým bol geniálny a musím zaň poďakovať našej stylistke Amike ona je proste dokonalá. A myslím, že keby som taký kostým nosila každý deň onedlho by som sa zbláznila. Bolo to niečo strašné stáť na tom voze a mať na sebe iba dva malé kúsky oblečenia. Ale aspoň som neskončila nahá ako dvanástka a dvojka.

Co myslíš, že by se změnilo, kdyby ses právě ty, jakožto splátkyně z 11. kraje, stala letošním vítězem?
Musím uznať, že u nás v jedenástke už dávno nebol víťaz. Samozrejme zmenil by sa celý môj život a bolo by to dokonalé navštevovať s turné všetky kraje a spoznať Panem to je môj sen. Ale v jedenástke by som určite nezostala nemám tam nikoho pre koho by som tam mala dôvod zostať. Ak by sa mi podarilo vyhrať čím najskôr by som sa odsťahovala sem do toho nádherného Kapitolu za tých pár dní čo som tu sa i tu veľmi páči.

Pokud se nemýlím, ty jsi vyrůstala v dětském domově. Měla si někdy chuť poznat své rodiče?
Veľmi by som túžila spoznať mojich rodičov ale určite mali nejaký dôvod aby sa ma vzdali. Keď som bola malá predstavovala som si, že moja mama bola víťazka z dvanástky a môj otec tam robil mierotvorcu. Neviem či ešte žijú ale ak áno určite sa teraz pozerajú *povie a zahľadí sa do kamery. Do očí sa jej nahrnú slzy a zhlboka sa nadýchne.* Ak ste ešte na žive a je nejaký spôsob ako mi poslať aspoň jeden list veľmi Vás o to prosím *povie zo slzami, ktoré jej už stekajú po tvári.*
Proč by zrovna tebe sponzoři měli podporovat?
Som šikovný, a snažím sa zo všetkého vyťažiť čo najviac, takže nech ľudia rátajú so mnou. Sponzorské dary pri mne nikdy nevýdu na zmar.

Jaký máš vztah k přírodě?
Príroda je môj druhý domov. Mám k nej veľmi dobrý vzťah. Zvuky prírody ma vždy dokážu upokojiť.

V čem vynikáš? Nejen ohledně schopností, které se hodí do arény.
Poznám veľmi dobre rastliny a viem narábať s dýkami a nožmi. Mám dobrú kondíciu, čo sa hodí aj doma aj v aréne, hovorím vám ľudia. So mnou počítajte.
  • 12. DAVINE ROUGE
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 9/10 || Designer: Valerie Esme Flores
  • 12. ERIC ACKORS
  • BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 9/10 || Designer: Valerie Esme Flores
Dokážeš si představit, že by si žil v Kapitolu?
Musím říct, že změna by to byla veliká! Ale líbí se mi, jak pestré tady máte jídlo.. a oblečení! Vážně, každý tady má svůj osobitý styl, to se mi líbí asi nejvíc. Ale bojím se, že bych to s kombinací přehnal a vypadal jako nepovedený papoušek.

Jak by si charakterizoval svůj rodný kraj?
Jednoduše černý kraj plný černa, tmy, ohně. Ničím zajímavý, možná svým náměstím, doporučuji navštívit! *řekne a odlehčeně se zasměje.*

Co rád děláš ve svém volném čase?
Musím se přiznat, že jsem rád pomáhal s ovocem své matce. Není to nic pro tvrdý chlapy, ale bavilo mě to. Taky rád hraji na kytaru. Abych se přiznal, svojí nemám, v ruce jsem jí měl jen třikrát. Ale bavilo mě to. Brnkal jsem to, co jsem cítil.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92