Friday, May 16, 2014

116th Annual HG - Rozhovory I

*Přijde na pódium sebejistým krokem usmívá se a mává všem. Snaží se pohlédnout na všechny a ujistit je, že ona je ta, kterou by měli všichni uctívat, že ona je teď a tady a na nic jiného se soustředit nemusí. Nahodí roztomilý úsměv a významně pohlédne na moderátorku.* Dobrý večer* sedne si a přehodí si nohu přes nohu. Zamrká někam do publika, jako panenka s těmi dlouhými řasami a věnuje pozornost zase moderátorce.*

Co si myslíš, že ti v aréně pomůže přežít... a třeba i vyhrát?
Myslím, že jsem dost pozorná, ale nechci se zase nějak moc chválit, protože bych toho mohla i litovat. Myslím, že by se mi mohlo hodit to, že lehce prokouknu lidi. Je to jako můj šestý smysl. Také jsem docela vytrvalá.* pokrčí ramenem, jako by to pro ni nic nebylo. Pořád se usmívá jako malý andílek.*

Už máš na to věk... Co ty a chlapci? Líbí se ti nějaký?
*Po téhle otázce ji přejde ta dobrá nálada a hned si začne popotahovat sukni. Chvíli je zticha a nic neříká. Pak jí po tvářích zteče pár slz a ona se zase vzpamatuje.* O-Omlouvám se…* utírá si slzy.* Já- a-ano… můj kluk… Umřel minulé hry.* Podívá se na zem a pak zase moderátorce hluboko do očí.* Hektor…*zašeptá.* Můj poslední kluk. NAVŽDY.

Co by si udělala jako první, kdyby si letošní hry vyhrála?
*Nakloní hlavu na stranu a smutně se usměje.* Nevím. Vůbec. Ráda tančím a zpívám, takže možná bych nazpívala nějaké písničky, které jsem složila. Ale nevím, kdo by si je koupil.* Zasměje se, ale pořád má smutné oči.* Moc vám děkuju, že jsem tady dnes mohla být.* Přejede očima publikum a vstane.* Tak ahoj!* Všem zamává a odkráčí zpátky odkud přišla.*
*Vejde na pódium. Je to větší než si představoval. Věnuje úsměv publiku a jde k mderátorce. Zářivě se na ní usměje a sedne si do křesla a usměje se ještě do jedné z kamer.*

Kterou jednu zbraň by sis vybral do arény? A proč?
*Vyslechne si první otáku a ani nad ní nemusí nějak dlouho přemýšlet* Katana. Miluju tuhle zbraň. Je přesně to co mi vyhovuje a co potřebuju. Skvěle se s ní seká, je toprostě můj nejoblíbenější meč *Řekne důvody, proč by si vybral zrovna Katana*

Tobě umřela matka, nemýlím se? Jak moc to ovlivnilo tvůj život?
*Zaskočí ho její otázka. Capitol fakt ví všechno.* Ano, ale bylo to když sem se narodil. Což je asi dobře, protože ji neznám a tak mi tolik nechybí jako kdyby umřela někdy teď kdy si naní můžu pamatovat. Takže můj život to neovlivnilo *Řekne, ale pokračuje* Spíš to ovlivni otcův život a ten se díky tomu snažil ten můj znepříjemnit jak jen to šlo *Řekne trochu rozzuřeně, ale ovládá se a je mu jedno, že se na to teď dívá. Buď se vrátí jako výherce a už ho nikdy nebude potřebovat a nebo se už nevrátí*

Jsi z jedničky, takže se asi od tebe dost očekává, ukážeš nám v aréně nějaké tvé speciality?
No jo, jak se říká: kraj profíků *Pousměje se* Jistě to mám v plánu. Chci do toho dát všechno, protože mi jde o všechno, takže mě nic nezastaví. *Řekne pevně a rozhodně*
*Poskončení rozhovoru ještě zamává publiku při cestě pryč a zase jim věnuje jeden svůj úsměv*
  • 2. AVALON MIKAELSON
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
*přijde na na pódium a sladce se na všechny usměje. bude hrát milou holku. jde k moderátorce a potře se si s ní rukou a sedne si si do řesla naproti ní*

Jsi pro spojenectví nebo by si ráda arénou přežívala sama?
no určitě spojenectví je dobrá věc *řekne a pak dodá* když teda najde te ty správné spojence. *usměje se* ale jsou to hry a je jen jed vítěz, takže jsem pro spojenectví, ale pak až by už nás bylo málo bych šla na vlastní pěst *řekne mile, a tak je to i logický, ale nechtěla říct něco tak, aby si to její spojenci vyložili blbě. zatím je bude potřebovat*

Zmínit to prostě musím, na přehlídce ve vozech jste byli úplně nazí, můžeš to prosím nějak vysvětlit?
*sklopí hlavu a podívá se na svoje ruce v klíně* jo tohle *řekne. a i když je se trochu stydí, že celý panem viděl její ahé tělo, tak přece jen zase zvedne hlavu a napřímí se* asi sme byli protivní, tak se stylistka na nás vykašlala *řekne a udělá smutnej obličej, jako že je to smutný*

Vypadáš jako schopná splátkyně pro individuální vítězství. Jak bereš ty možnost jít do arény?
*celem jí to potěší a tak se usměje* snažím se to brát víc jako šanci než špatnou věc. tak se mi bude i líb hrát. *řekne* kdybych vyhrála já můj život by se změnil asi v dobrym slova smyslu a navíc by to byl úsměch být ta co přežila ze všech 24 čtyř splátců. a já miluju úspěchy *řekne zasněně*
*po poslední otázce se zvedne a na rozloučenou si s moderátorkou potřese rukou. vstane a mile se usmívá na publikum a posílá mu i vzdušné polibky dokud nezmizí z dosahu kamer a jeviště*
*V šatech do tanečních, přicupitá na pódium. Nasadí zářivý úsměv a začne mávat do publika. S širokým úsměvem potřese moderátorce rukou* Ahoj, ahojky, moc mě těší *usměje se na všechny okolo a poté usedá do křesla kde čeká na moderátorčiny pokyny*

Vítej, Lucy. *Přivítá splátkyni přirozeným úsměvem.* Vstup do arény se blíží, proto mě zajímá... Ať je to boj, přátelství, nenávist nebo cokoliv jiného. Co by si v aréně chtěla určitě zažít?
*Mírně se začervená nad jejíma myšlenkama nad arénou. Upraví si lem šatů, sponku ve vlasech a až poté odpovídá* Já, asi to bude znít divně, ale nějaký pořádný adrenalin. Víte co myslím, nějakou super akci, třeba útěk, schovávání a tak. A samozřejmě, k tomu nějakého věrného přítele který by mi byl stále na blízku a společně bychom to táhli až do konce *mírně se zasní a rty se jí roztáhnou do úsměvu*

Tak to je hezké! Budeme ti to přát! *Stacey si dá nohu přes nohu.* Ty jsi taková drobná dívenka. Je to výhoda být nenápadná nebo musíš bojovat o pozornost?
Nemyslím si že být malým je něco jako postižení. Nechci aby lidé takto přemýšleli, jestli je to dobré nebo špatné. Se svojí výškou se dokáži lehce schovat. To ano, tak to prostě je. Ale když si chcete pro něco vylézt, musíte si prostě pomoc něčím jiným než jenom vašema nohama. O pozornost jsem vlastně nikdy bojovat nemusela, nebylo to potřeba. Dokázala jsem si ji zařídit i bez těch několika centimetrů co máte vy všichni navíc.

To si zaslouží potlesk! *Stacey se zářivě usměje na splátkyni.* Moje poslední otázka je jaké máš přání? *Opře si ruku o kraj křesla a zahledí se na Lucy.*
Přání? *zeptá se udiveně* Já..já nevím..asi..asi abych, no, víte, mohla..nebo ne, co třeba kdybych dostala..ne, počkat, to taky ne. Jo, už vím, chci aby všichni co jsou tady, úplně všichni do jednoho..ne, to je taky blbé..prostě, dejte mi kopec jahod se šlehačkou a budu spokojená *mávne rukou, seskočí ze židle a poté odchází zpět do zákulisí*
  • 3. VECTOR MESSAR
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Niklaus Spencer
*Tak a je to tu, malý Vecotrek už je na řadě a on vůbec nemá společenskou náladu. Co teď, co když se ztrapní, snad se to nestane. Dojde k moderátorce Stacey a přivítá se s ní.* Nazdárek! *Řekne nadšeným hlasem, a poté se usadí na křesílko a vyčkává na první otázku, která už rázem naskakuje.*

Máš nějaký sen či přání, které by sis chtěl jednoho dne splnit?
Já mám tolik snů a všechno to do do zítřka fakt nezvládnu. *Ušklíbne se.* Potřeboval bych se dožít tak do šedesáti let, abych mohl uskutečnit své sny. Mám jich velice moc a ani jsem je nezačal uskutečnovat, ale teď si právě přeju vyjít z arény živý a nebo tam vůbec nejít, protože kdybych byl úspěšný s tím, co bych vytvořil, kdybych jen mohl, tak by jste na mě byli hrdí. *Pousměje se a mrkne do publika.*

Jak si myslíš, že ti tvá inteligence pomůže v aréně?
Eh, určitě mohu přechytračit své nepřátelé, ale kdyby tam byla síla, určitě bych se nebránil. Ale určitou sílu v mozku mám! *Chytne se za hlavu a zazubí se na všechny klauny, teď se totiž sám chová jako klaun.* Ale nebudu to přece pozrazovat, to ybch sám byl hloupý, kdybych řekl o mé super mozkové strategii. *Sám se tomu zasměje.*

Jak se liší Kapitol od tvého kraje?
Kapitol a 3. kraj? *Oddychne si.* Tak to je milá paní, slečno. Netuším, jestli jste vdaná, ale prostě Stacey. Rozdíl je v tom, že máte tolik jídla, že jsem ani tolik neviděl lidí, máte tu takové vysoké budovy a všichni jste takoví barevní a odlišní. Neříkám, že je to zlé. Je to jiné a mě se to líbí, že mohu poznat něco jiného ze světa, ale ne, když mám za pár dní nebo zítra umřít. *Zamračí se. Pořád totiž nechápe, co je tahle celá maškaráda zač. Potom to vše skončí a on odchází zpět do zákulisí.*
*Trochu netrpělivě čeká, až na ni konečně přijde řada. Čtvrtý kraj je prostě strašně daleko v řadě, někdo asi vůbec nedomyslel, že tu taky můžou mezitím umřít nudou, že. Takže tam dlouhou chvíli jenom postává a snaží se prohlížet se ve všem, co ji aspoň trochu odráží, protože by byl strašný fail, kdyby měla třeba na čele rtěnku, to prostě nemůže ani náhodou dopustit. Nakonec se ale taky dočká a konečně zavolají její jméno. Rychle nasadí okouzlující úsměv, který trénovala skoro víc než boj, naposledy si poupraví šaty a ladným krokem se vynese na pódium, kde se přivítá s moderátorkou a usadí se do křesla.*

Kdo ti bude nejvíce chybět v aréně?
Umm.. *Na vteřinku se zarazí, jak se rozmýšlí, co by tak měla odpovědět - co by její miláčci diváci asi tak chtěli slyšet.* Tak asi mi bude trochu chybět máma, táta a ségra, i když je nehorázně otravná a ani se moc často nevídáme.. *Pousměje se. Trochu si pohrává s labutími peříčky na svých šatech, aby s ní tolik necloumala nervozita.* Ale nejvíc mi bude chybět asi moře. *Zazubí se.* Protože moře je prostě můj velkej kámoš, celkově se mi bude strašně stýskat po tom všem ve Čtyřce, po těch jezerech, rybách.. Už teď mi to chybí- teda, ne že by Kapitol nebyl super, ale doma je prostě doma.. *Úsměv vystřídá trochu zasněný výraz, ale docela rychle se zase vzpamatuje a vrátí se ke Hrám.* Takže doufám, že mi Tvůrci aspoň udělají radost s nějakou super vodní Arénou.. *Dokončí s úsměvem.*

Kostým žraloka byl překvapením pro mnoho z diváků. Mě to přišlo velice originální. Jak ses cítila s něčím takovým na sobě?
Taky si myslím, že měla naše stylistka strašně fajn nápad.. *Spustí okamžitě. Prostě nemůže nevyužít příležitost, kdy může opěvovat něco, co má souvislost se Čtyřkou. A tohle je navíc spojené i s Kapitolem, wau.* No.. je to trochu divný pocit, když člověka nacpou do nafukovacího žraloka.. *Projistotu rychle přeletí pohledem publikum. Kdo ví, třeba tu teď frčí obří nafukovací ryby a ona by zněla jak strašný outsider.* Ale kupodivu se mi v tom leželo docela dobře. Jenom ta tuna falešné krve byla trochu nepříjemná- *Řekne Kapitolanům s deseti tunami makeupu.* - a taky to tak trochu znemožňovalo pohyb, což mě trochu děsilo a moc jsem na vás neviděla.. Ale celkově to bylo fajn, aspoň mě nebolely nohy z toho stání.. *Uchechtne se.*

Čím nás v aréně překvapíš? Trochu se pochval!
Tajemství.. *Zaculí se na diváky.* Kdybych vám to teď vykecala, tak už by to nebylo překvapení, ne? *Nevinně zamrká. Jak to tak ale vypadá, ještě jí nějaký čas zbývá a asi jí nenechají jen tak utéct, takže pokračuje.* Nom, docela to umím s trojzubcema a ták.. *Protáhne, je na ní trochu vidět, že jí vyžvaňování svých super skillů přede všemi soupeři je tak trochu proti srsti. Z awkward momentu, kdy se jenom culí, ji ale zachrání ten spasitelský zvoneček, který znamená konec jejího rozhovoru.* Každopádně se budu snažit, abyste u toho neusli nudou.. *Ujistí je ještě rychle, než se rozloučí s moderátorkou a se spoustou mávání a posílání pusinek na Kapitolany, zapluje někam do pryč.*
  • 4. ZAYLER ADAMSON
  • BODY = rozhovor: 3/10 - oblečení: 2/10 || Designer: Neznámý
*přijde na pódium se svým okouzlujícím usměvem a usmívá se na publikum a jde k moderátorce. políbí jí na hřbet ruky a potom si se usadí*

Ty jsi takový pohledný mládenec, určitě se o tebe holky vždy praly. Je to tak?
*pousměje se nad její otázkou a prohrábne si rukou vlasy* No lhal bych kdybych řekl, že jsem nezlomil už spoustu dívčích srdcí *řekne a široce se usměje*

Jsi ze čtvrtého kraje, takže mě zajímá, jak jsi na tom s vodou?
Voda je můj živel. čtvrtý kraj je plný jezer a vody. vždyť sme taky rybáři *řekne hrdě a koukne do kamery a pak zase na moderátorku* takže je to prostě jako druhej domov *zasměje se*

Máš nějakou promyšlenou taktiku do arény?
Hm to je těžky když člověk neví co od arény čekat. ale jsem připraven na všechno a hodlám se ta s tím poprat až do konce. *řekne rozhodně a zatne ruce v pěst, jako že to myslí vážně*
*po poslední otázce se zvedne a usměje se na moderátorku a potom do publika a s úsměvem odejde a uvolní místo dalšímu splátci*
Nyní následuje 5. kraj, takže mi dovolte přivítat Hayden Fiennes! *Otočí se směrem ke splátkyni a po chvíli se posadí do křesla.* Půjdeme hned na otázky. *Moderátorka se usměje do kamery a tvář obrátí opět k Hayden.* Co chceš ukázat tvou přítomností v aréně? *Zvídavě zatřásá hlavou a řekne poněkud sebevědomě.*
*Olízne si rty, a jakmile padne první otázka, bez čekání řekne profesionálně.* Ačkoliv nevím, zda vyhraji, chci ukázat, že dívky jsou stejně silné a odhodlané přežít jako chlapci. Myslím, že v dnešní době si to mnoho z nás uvědomuje, ale stále existují jedinci, kteří jsou přesvědčeni, že chlapci mají větší šance na výhru. Nevím, jestli vyhraji, ale jsem si jistá, že dívky se dostanou daleko a myslím, že v letošních hrách je vysoká šance, že dívka opět vyhraje.

Tak to je moc hezké! *Řekne Stacey a podívá se do svého bločku na stehně.* Přijdeš mi taková klidná, nenápadná. Není v takové hře nutná pozornost diváků?
I v jednoduchosti může být krása, ne? *Hayden se usměje a otočí pohled na diváky.* Nechci si hrát na někoho, kým nejsem. *Pokračuje.* Já to vidím jinak, pro mě je důležité, kdo vyhraje, ne kdo byl nevýraznější. *Usměje se a vyčkává na další otázku.*

Tvůj otec prý pochází z Kapitolu, takže teoreticky jsi Kapitolanka, nebo ne? *Stacey řekne nadšeně a pohledem projede celý outfit splátkyně z pátého kraje.* Myslíš si, že bereš Kapitol jinak na rozdíl od ostatních splátců?
Může to být výhoda, ačkoliv já v Kapitolu doteď nikdy nebyla a člověk si nemůže dělat závěry, když slýchá jen historky. Otec byl nadšený, když zjistil, že navštívím Kapitol, druhá věc už je, jestli se vrátím domů. *Povzdechne a posmutněle se usměje.*

*Moderátorka se zvedá z křesla.* Budeme ti držet palce, dámy a pánové, Hayden Fiennes, 5. kraj! *S úsměvem zatleská.*
Čím se od ostatních splátců lišíš? V čem vynikáš?
No, takže předně, liším se svým jménem, datumem narození, tím, kdo jsou mí rodiče, prarodiče, sourozenci. Mám jinou postavu, výšku, barvu vlasů a očí. Zabarvení hlasu, také mé pohlaví je oproti polovině přítomných jiné a také bych řekl že to by mohla být ta přednost. Nosím brýle, to je určitě také třeba říci, že ano, no a také, no, mám jiné smýšlení než oni, jiné cíle, přání a touhy, zkušenosti. Jo, jsem trochu jiný ne?

Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo u vás v kraji a jaké zde v Kapitolu?
*Začne si třít tváře* Já nevím. Tady jsem jedl akorát nějaký plastiky aka vaše výborné jídlo. Samá chemie, fujky, to vám tedy řeknu. A když jsem poprosil o připálené brambory, ten kuchař se na mně díval jak na blázna. No pochopíte to ? Nejraději totiž mám ty krásné dobré zemáky s máslem a kabanosem, prostě, kouskem masa, hezky pod oheništěm schované a takové trochu připečené..ale ta chuť! Nebo ovesné bramboráčky, kdo je neochutnal jako kdyby nežil! *začnou se mu sbíhat sliny na ty pochoutky* To ta vaše chemie prostě neumí.

Co od arény očekáváš?
*Podívá se na moderátorku zkoumavým pohledem* Co očekáváte že vám řeknu ? Určitě by to bylo něco jako: Divokou přírodu, zelené barvy, moderní galerii, nebo snad křoviny neprobádaných plání ve kterých bude schovaný nějaký splátce ? Zemětřesení, lávu, nálety masožravých delfínů s křídly ? Sponzorský dar jenom pro mne, bombu pro nepřítele a tak dále. Očekávám nepříznivé podmínky, asi tak 18°, mírně zataženo, víte, spíše pod mrakem, a bodláky. Jo, a taky fialového mloka, jo, toho tam určitě chci!
Pověz nám něco o tvé rodině.
*Nervózně přešlapuje v zákulisí, co chvíli si poupraví kostým nebo účes. Je příšerně nervózní. Žaludek se jí scvrkl do uzlíku a má pocit, že se pozvrací. Všechny její myšlenky na nevolnost ale zmizí po zaznění jejího jména. Zhluboka se nadechne, vyčaruje na tváři nejpřátelštější úsměv, jaký svede a vejde na pódium. Trochu plaše mává do kamer, když jde k moderátorce. Jakmile se posadí, nasadí zamyšlený výraz, ale mlčí jenom chvilku.* Víte, ráda bych vám řekla, že moje rodina je úplně obyčejná, abych to příliš neprotahovala, ale bohužel tomu tak úplně není. *Odmlčí se.* Někdy mívám pocit, že moji rodiče jsou spolu jen kvůli mně a Noahovi, mému bratrovi. Vůbec na sebe nemluví, ani se na sebe nepodívají. Když je tátu poblíž, mamka se vždycky tváří kysele, stejně tak táta. A často se hádají. Někdy mi není jasné, proč spolu vůbec kdy spali. *Pronese smutným tónem, na tváři sklíčený výraz.* Ale oba mají mě i Noaha rádi. V podstatě bych si neměla stěžovat, ale to jejich chování k sobě navzájem… Všechno to kazí. *Domluví s povzdechem. Podívá se do kamery. (Tak a konec s přehráváním) pomyslí si a na tváři se jí znovu objeví mírný úsměv.*

Vypadáš jako silná dívka. Myslíš si, že jsi připravena jít do arény a zvítězit?
Děkuji. Tedy, myslím, že to byl kompliment, že ano? *Potichu se zasměje své vlastní desorientovanosti a trochu pohodí hlavou.* Nejsem si úplně jistá, jestli na se Arénu vůbec jde připravit. Samozřejmě, lidé mohou trénovat, ale pokaždé je v Aréně něco nečekaného, co nikdo nečekal… Já nikdy netrénovala. Ani jsem nepočítala s tím, že budu vylosována. Ale stalo se. *Pokrčí rameny. Na tváři se jí rozhostí bezstarostný úsměv.* Neřekla bych, že jsem připravena vyhrát. Vlastně, myslím si, že nevyhraji, ale jenom pitomec vzdá něco dřív, než to vůbec zkusí. Já si o sobě myslím, že nejsem pitomec. Jsem připravená jí t do Arény a přežít tak dlouho, jak jen to půjde. Nevzdám to, to je skoro to samé jako vyhrát. Myslím - zemřít s vědomím, že jsem to nevzdala. *Zakončí svou řeč další pokrčením rameny a kamerám věnuje zářivý úsměv.*

Jaký máš názor na samotné Hladové hry?
*Na její tváři je okamžitě vidět, jak zvážněla. Hry nikdy nejsou bezpečné konverzační téma a už vůbec ne tady mezi těmi rozmazlenci v Capitolu. Stačí, aby pronesla jediné špatné slovíčko a může zapomenout na všechny potenciální sponzory. Nadechne se a vyčaruje drobný úsměv.* O Hrách jsem nikdy moc nepřemýšlela. Brala jsem je prostě jako něco, co bylo, je a bude. Ano, asi takový na ně mám názor. Byly, jsou a budou. Lidé by se tomu neměli bránit, jen si tím komplikují život. *Pokrčí rameny.* Když o tom tak přemýšlím, jsem vlastně ráda, že jsem byla vylosována. Kdybych nebyla, prostě bych jenom dál žila svůj nudný, obyčejný život - někoho bych si našla, měla bych děti, pracovala bych a potom bych někde v koutku tiše zemřela. Jako každý. Nikdo by mě neznal. Hry mi dávají možnost dostat se alespoň trochu do povědomí lidí. Snad se najde někdo, kdo si mě zapamatuje. Protože pokud si mě bude někdo pamatovat, vlastně to bude jako bych nikdy nezemřela. A takovou možnost dávají Hry všem splátcům. Možnost stát se jistým způsobem nesmrtelným. *Lehce rozhodí rukama, jako by naznačovala, že je na každém, jak si to přebere. Úsměvem se rozloučí s moderátorkou. Vstane a s úsměvem a lehkým máváním odejde z pódia.*
*Vyleze do světel reflektorů a nadšeně všem zamává. Pak předstoupí před moderátorku, kterou velmi vesele pozdraví a usadí se pohodlně v křesle.*

Jaké to pro tebe je být v pozornosti celého Kapitolu jako splátce? Preferuješ samotu nebo společnost?
To je celkem jasné ne? *Naráží na své dosavadní chování. Opět všechny obdaří širokým úsměvem. Miluje, hrát takovéto divadlo.* Společnost! Miluju být středem pozornosti!

Tvé dětství bylo hodně složité, je to tak? Můžeš nám o tom něco říct?
Ach ano...bylo to složité... *Afektovaně si povzdechne.* Otec se o nás nestaral a chudák máma to sama neutáhla... Tak jsem se dostal k jedněm cizím hodným lidem... *Většinu si vymýšlí, ale tak krásně a přesvědčivě a procítěně to hraje, že to stejně nikdo nepozná. Otočí náhle vážnou tvář ke kamerám.* Chtěl bych jim teď tady před všemi za všechno moc poděkovat. *Zatváří se velmi dojatě. Ve skutečnosti nemá komu děkovat; ti lidé, u kterých pár týdnů pobyl, ho od té doby už v životě nechtěli vidět.*

Napadlo tě někdy, že by si šel do arény? Jak si představuješ, že to tam bude vypadat?
Nenapadlo, ale...musím říct, že se na to těším. *Opět má entuziastický tón. A tentokrát ani nelže.* Bude to zábava...ať už bude prostředí jakékoliv. *Těžko se věří, že zrovna tohle řekne někdo z kraje jako je ten jeho... Když vyčerpá časový limit, vstane a ještě naposledy zamává divákům a skoro tanečním krokem se odebere z pódia.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92