Mini Quest

Dnes od 19:00 se uskuteční hudební poznávačka, kdo má zájem, tak se může ohlásit na discordu a musí si zprovoznit zvukový kanál, jinak se nelze zúčastnit. Více informací zjistíte před začátkem.

Saturday, April 12, 2014

Rozhovor s Olgou

Perrie Litmix: *Světla pohasnou a sál se okamžitě utiší. Nyní přichází ta chvíle. Nakráčí na scénu, reflektory namíří na ní a sál začíná tleskat* Vítejte, dámy a pánové, na dnešní večerní speciální akci! 115. ročník her, více známý jako 3rd Penta Games! *vykřikne radostně, aby dostala diváky do nálady* A i tento ročník, ve kterém bylo dokonce 48 splátců! Vyhrála dívka z 1. kraje *usměje se a ztiší sál* Přivítejte teď prosím na pódiu vítězku těchto her, Olgu Campbell! *začne tleskat a mávne do zákulisí, ať přijde za nimi na pódium*

Olga Campbell: *konečně zase v Kapitolu, přesně na tomhle místě stála a byla strašně nervózní, to si moc dobře pamatuje. Těžko říct, jestli byla víc nervózní tehdy nebo je teď. Měla by se cítit asi mnohem lépe, jako největší hrdina, ale to prostě nejde. Vůbec nemohla spát, moc nelká změna, dostala za ty kruhy pod očima vynadáno od svého přípravného týmu, ten se taky hodně nadřel, aby vypadala kouzelně, aby zalepil všechny ty šrámy z aréně. Sleduje ze zákulisí Perrie, strašně pozorně poslouchá, aby jí neuteklo ani slovo, měla by si to tady užívat, rozhovor jenom s ní. Zkusí se usmát, ale moc jí to nejde, tak na chvíli vypne a zkusí to znovu. Jo, to bude ono. Potom už ji něčí ruce vyhazují na osvětlené pódium, tak se nijak nebrání a snaží se pořád usmívat* Zdravím *sedne si do křesla a už jenom čeká, co se bude dít*

Perrie Litmix: *Usměje se a pohodlně se usadí do křesla. Má teď před sebou mladičkou vítězku, a to ji těší* Vítám tě zpátky mezí námi. Pro všechny z nás je to ohromná čest tu teď s tebou být a znovu tě po tolika dnech vidět. *usměje se na ni* Je to sice nudné, ale nutné. Jak se teď cítíš, jako vítěz ? Máš za sebou náročnou arénu a najednou, jsi venku. Věřila jsi si že to dokážeš? *zeptá se jí a napjatě čeká*

Olga Campbell: *jenom přikyvuje na to všechno, moc neví, co by měla říct, s mluvením je na tom špatně. Hloupé zjištění, když rozhovoruje. Takže když dostane první otázku, kdyby věděla, že s ní někdy bude dělán takhle velký rozhovor, měla by z toho noční můry, musí se strašně soustředit, aby vypadala, že je úplně v pohodě a že si to tady strašně užívá* No, je to celkem fajn. Už když jsem byla vybraná, tak jsem se těšila právě do arény, to snad ještě víc, než až přijedu sem, takže mi to tam ani tak náročné nepřišlo. Tedy asi ne, teď už se na všechno dívám s odstupem, tam to byl pořádný zápřah. Ale dá se to zvládnout *má nějaké tušení, že povídá pořád tu samou věc dokola, tak se musí zastavit a urovnat si myšlenky, než bude zase pokračovat* Nějakou víru v sebe jsem v aréně tak moc nehledala, ale bojovala jsem až do konce, možná jsem nějak podvědomě tušila, že se nesmím vzdát *doufá, že neřekla nějakou strašnou kravinu, protože to je klidně možné. Tak se pro jistotu usměje*

Perrie Litmix: *Jenom kývá a občas se soucitně usměje. Poté se na židli zavrtí a koukne se po divácích* Letos bylo v aréně až 48 splátců, což znamená dvojnásobný počet než obvykle. Přesto jsi se spojila pouze s jednou dívkou, a to s Leash Filler. Co tě k tomuto spojenectví vedlo? *možná trochu moc otázek no ona to tak nevnímá*

Olga Campbell: *tohle už bude horší, o svém spojenectví se snažila nepřemýšlet a bum, teď o tom má rovnou mluvit. Chytne si ruce v klíně, potřebuje něco držet, trošku se posune v křesle dopředu a už konečně spustí* Ono to nebyl úplně původní plán. Měly jsme být ve spojenectví ještě z klukem ze sedmičky, ale ten se odpráskl hned na začátku. Pořád nevím, proč to udělal *zavrtí nad tím hlavou, vlastně jí je to úplně jedno* Domlouvala jsem to spojenectví přes Claude, zdálo se mi výhodné být s někým z profíků. Navíc tohle spojenectví je skoro pokaždé, předminulé ročníky a dál. Jsem ale dost ráda, že jsem neměla nějaké velké spojenectví, kde bych si musela dávat pozor na více lidí blízko sebe *tváří se jako zlý zabijácký splátce, tak se musí hned usmát, aby to nějak napravila. Nemůže přeci vypadat, že se jí po jejím spojenectví stýská*

Perrie Litmix: *Soucitně se na ni usměje* Ano, hodně splátců letos nevychytalo gong a jejich těla vyletěla do povětří. Smutný to příběh *mírně se zasměje* Jako tvoji první zbraň jsi používala meč, poté jsi však ve finále popadla několik granátů které tě sice také zasáhly, ale vyřadili jednu tvoji soupeřku ze hry. Co tě vedlo k tomu si je vzít? Měla jsi už s nimi nějaké zkušenosti nebo to byl spontální nápad? *usměje se a trpělivě vyčkává na její odpověď*

Olga Campbell: *raději k tomu už nic nedodává, jenom zase zarytě mlčí. Snaží se ale vypadat alespoň nějak zúčastněně, takže přikývne a znovu se usměje při vzpomínce na své zbraně* Házení granátů jsem si tedy ještě nikdy nezkoušela, ale když mi tam byly tak nablízku, nebylo lehké odolat. Ani se mi to nepovedlo *nevinně se usměje* Není od věci ani nevidět umírat člověka, i když víte, že za to můžete, ale spoustu faktorů jste ovlivnit nemohli *zase plácá blbiny, ale nedá se říct, že by k trhavinám měla nějaký bližší citový vztah, který by tady teď mohla sáhodlouze rozvádět*

Perrie Litmix: Muselo to pro tebe být určit hodně užitečné *usměje se na ni* Už tě nebudu déle trápit. Avšak, poslední otázka by ještě bodla. Jsi po mnoha letech vítěz z prvního kraje. Už při rozhovorech jsem se tě ptala, co si myslíš, že je neúspěchem tvého kraje. A teď zde sedíš jako vítězka. Změnil se tvůj postoj k tomum jak je to vlastně s tím vítězstvím v aréně?

Olga Campbell: *v duchu si oddechne, že už bude mít rozhovor za sebou* Změnil se, a o dost. Vyhrát není nemožné, takže se snad náš kraj vzchopí, když mu to někdo takhle jasně řekl. Můj kraj, První kraj, od začátku na tom nebyl se schopnostmi tak špatně, spíše souhra osudu nám nedala dlouho žádného vítěze, ale já jsem se už na vlastní oči přesvědčila, že naši vítězové jsou opravdoví. Claude mi řekla, abych nezapomněla, že jsem Jednička, a i když jsem neměla téměř ke komu vzhlížet, v aréně jsem si tahle slova opakovala v náročnějších situacích *tváří se pěkně hrdě na svůj kraj, na sebe, na to, že už snad nepovídá blbosti. Je přeci jenom ráda, že může být hrdá na svůj kraj*

Perrie Litmix: *Je opravdu ráda za její slova a musí se usmívat* To jsou pravá slova vítěze! *zasměje se a poté tleskne aby to uzavřela* Já však teď vítám na pódiu naši milou, kreativní a hlavně krásnou Tvůrkyni her. Dámy a pánové, Devlin Antoinne! *začne tleskat když přichází na pódium*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium pogratulovat nové vítězce. Kývne Perrie a divákům na přivítanou, a pak už se plně věnuje Olze.* Vítám Tě v Kapitolu! Doufám, že sis letošní arénu užila a zařádila sis, teď za to budeš mít celoživotní odměnu od nás. *Usměje se a bere si z polštářku od avoxky korunku, která vypadá, jako korunový list ve zlatu a nasadí jí to na hlavu korunku.* Gratuluji ti k vítězství, 47 splátců bylo hodně soupeřů. *Pak zase nasadí vážný obličej nahánějící hrůzu lidem a odchází si sednout ke křeslu a zhlédnout v klidu rekapitulaci.*

Olga Campbell: *poslouchá zase Perrie, o tomhle momentu raději vůbec nepřemýšlela. Zase vstane na svou korunovaci, líbí se jí ta korunka, třeba si ji bude i moct nechat. Usměje se, poněkud více šťastněji, ani nemá slov. Když Devlin odejde ke svému křeslu, posadí se taky a upřeně pozoruje, co se v aréně vlastně všechno stalo a ona o tom ani nevěděla*


Perrie Litmix: *Až dojatá se dívá na záběry z arény. Poté, když vše skončí, s úsměvem povstane* A toto je příběh Olgy Campbell, příběh vítězky 115. her, příběh vítězů a poražených *zvolá a usměje se do davu. Tím také rozhovory skončí a ona odchází z pódia pryč*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92