Saturday, April 05, 2014

3rd Pentagames - Rozhovory = 2. skupina I


Další mladý klučina. Nepřijde ti tvůj věk jako nevýhoda v takto velikých hrách?
*Dojde na podium a posadí se do křesla.* Jasně, jsem jeden z těch madších a menších lidí tady ve hrách. Myslím ale, že pro mě to nebude zase takový problém. Můžu se kdekoliv schovat a útočit z dálky nebo jiným utéct. Jen doufám, že bude aréna dostatečně velká. Z velkých Her moc nadšení nejsem, mám přeci jen více soupeřů, ale když bude dobrá aréna, tak mi to ani vadit nebude. Já to určitě zvládnu, ať už to bude těžké nebo lehké.

Jaký máš názor na mladé lidi v hrách? Chápu že zrovna ty jsi zřejmě připravený, ale co ti ostatní co takové možnosti nemají?
*Zamyslí se nad otázkou.* Myslím, že by to mělo i v ostatních krajích být tak, že by se našel nějaký dobrovolník, nechápu, proč jsou všichni tak zbabělí a nikdo se nepřihlásí. Všude se traduje, že se tam mají hrozně, proč teda někdo nejde do Her a nevyhaje je, aby měl peníze a mohl si žít dobrý život. Že je to vůbec baví, žít v takové chudobě. Vždyť to musí být mučení. Když by bylo tohle, tak by se takové věci nemuseli řešit.

Nejtrapnější zážitek který se ti zatím v Kapitole stal! To by nás všechny totiž moc zajímalo.
*Začervená se.* Je to zajímavý příběh. *Trošku se zasměje.* Včera jsem šel unavený z přehlídky, ještě jsem se stavil dole v ubytovně pro nějaké pití. Potom nastoupím do výtahu. Jedu nahoru, poté vystoupím. Jdu nepřítomně do svého pokoje. Otevřu dveře a vejdu. Ničeho si nevšímám, jdu rovnou do ložnice. Snažím se otevřít dveře, ale jsou zavřené. Říkám si jak je to možné. Za chvíli otevře nějaká holka. Ona na mně: Co chceš? Já na ni: Co tu děláš? Ona: Jsem ve svém pokoji. Já: Jak? Tohle je můj pokoj? Ona: Blbečku, tohle není první patro! Potom mě to došlo, ty pokoje jsou fakt stejné, že bych se nějakým nedorozuměním dostal do jiného patra? Ratši jsem vyšel z pokoje a šel jsem se podívat k výtahu. Byla to pravda. Takže jsem ratši rychle sjel zpět do 1. patra.* Vstane z křesla rozloučí se a pomalu odchází z podia.*
  • 2. LEASH FILLER
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Přivítejte prosím Leash Filler! *Zatleská jí a povzbuzuje publikum také k potlesku.*
*Vyrazí na podium celkem v pohodě. Tváří se namyšleně a je jí celá tahle záležitost jedna.*

Leash, vypadáš opravdu úchvatně! Jsou tvé schopnosti taky tak úchvatné? Není 6 bodů pro tvůj kraj moc slabý? *Zeptá se opatrně.
Ach děkuju. *Zazubí se na ní.* Se svým hodnocením nejsem vůbec spokojená, ale ostatní taky nejsem tou největší ostudou profesionálních krajů. *Upravuje si svoje šaty.* Ale možná jsem mohla dostat více, možná jsem to pokazila, protože jsem při tom trochu zaváhala, ale jinak dobrý.

Jsi profík, spojíš se tak i s ostatními či ses přidala k někomu jinému? A kdyby ano, tak jaký je důvod?
Jak se to vezme? Neměla jsem tu svého mentora, ani jsem ho skoro nezahlédla. *Naštvaně se zatváří* A nejradši bych se spojila s někým z našich krajů nebo z jedničky. Z ostatních jsem tady moc výběru neviděla.

A poslední otázka. Co je tvůj největší sen nebo přání, kdyby ti to mohl někdo splnit.
*Nad tou otázku se chvíli zastaví* Asi by to bylo vyhrát tyhle Hry? *S tázavým výrazem se po ní koukne* A taky vyjít bez škrábanců, nechci přece žádný jizvy. *Zasměje se tomu*
A další z 2. kraje k nám přijel Brian Castelo Nightingale. *Má co dělat, aby jeho jméno nevyslovila špatně.*
*Nijak ho nepřekvapí když uslyší své jméno. Pevným a odhodlaným krokem vystoupí na pódium, krátce se ukloní, zamává divákům a usadí se do křesílka naproti Regan. Jeho vzhled je na první pohled celkem strašidelný. Na obličeji, krku, rukou a vůbec každém kousku kůže který odhaluje černý oblek s elegantním motýlkem, pokrývá ohromující kresba kostry. Je úplně k nepoznání, jako by ho někdo právě stáhnul z kůže, snad jenom na bílo nabarvené vlasy vypovídají o opaku.* Zdravím Regan. *Pronese odhodlaným, přesto uhlazeným hlasem a usměje se tak přívětivě, jak jen mu to jeho makeup dovolí.*

Také tě zdravím Briane! *Usměje se.* Takže, co ti teď vymyslíme? Asi určitě nejsi nadšený z tvého výkonu ze včerejška, že? Bude to v aréně vypadat jinak?
*Jeho zubatý úsměv právě velmi viditelně ochabne.* Můj včerejší "výkon", *Dá si řádně záležet aby to slovo znělo co nejironičtěji.*, nebyl zrovna nejlepší, avšak slibuji, že v Aréně to bude mnohem lepší a všechny svým výkonem ohromím. *Spiklenecky na Regan mrkne a mimoděk si prohrábne vlasy.*

Tak to se velice těšíme, že? *Promluví k publikum.* Kdyby sis mohl vybrat v jakém kraji chceš bydlet, tak jaký by to byl nebo jsi ve dvojce nadšený?
*Na chvíli se zamyslí, avšak odmlka netrvá dlouho a on už opět promluví podmanivým, uhlazeným hlasem.* Ve druhém kraji jsem spokojený tak, jak jen mohu být, a nikdy bych nechtěl žít v jiném kraji. *Usměje se a přehodí si nohu přes nohu.*

Myslíš si, že zaplníš další místo 2. kraji? Vypadáš, jako schopný kluk, tak co si o tom myslíš? *Podívá se na něj a pak na publikum.* Určitě tady mezi někým najdeš sponzory, tak bys jim mohl i něco říct.
*Ani se nezamyslí a bez přemýšlení vyhrkne.* Ano, myslím si...ne, jsem pevně přesvědčen, že letošní Hry vyhraji. *Řekne pevným a odhodlaným hlasem.* Je jen na sponzorech jestli vidí můj potenciál či nikoliv.

Tak to se mi líbí! Těšíme se na tvojí zítřejší show, očekáváme, že nám něco předvedeš. *Zvedne se z křesla a zvedne Brianovi ruku.* A to je ještě jednou Brian Castelo Nightingale!
To se spolehni, Kapitole! *Zvolá nadšeně a jen co ho Regan propustí, během odchodu do zákulisí všemožné píská a mává do publika.*
  • 3. BARBARA SCHMITT
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Niklaus Spencer
*jako malé rozkošné a růžové tučňáče přijde se svým dokonalým roztomilým úsměvem na pódium k reflektorům. Na tohle ji nemohlo připravit nic. Tolik lidí tady a teď se všichni dívají na ni. Trošku se jí rozklepou kolena, kdyby se alespoň ti lidé nedívali na ni. Tak si hned sedne, protože kdyby spadla, to by bylo strašné. Nervózně se usměje, kdo ví, bude-li schopna vydat ze sebe hlásku*

Je ti nabídnuto spojit se s kýmkoliv z nynějších vítězů (i s těmi co již odešli). Koho by jsi si vybrala do svého týmu a proč?
*to je smůla, je už takhle nervózní a teď ještě dostane hlubokomyslnou filosofickou otázku, na kterou by nezvládla najít odpověď ani za sto let* No... *když si uvědomí, že právě promluvila, sice její slovo nemělo velkou historickou, ale promluvila, a že se jí nic nestalo a že to tedy nebude takový problém, trošku si oddechne* Možná Karalynn z Osmičky. Bylo jí stejně jako mně, když byla v aréně a nikdo jí ze začátku rozhodně nedával žádné naděje. Chtěla bych být jako ona. Nebo, kdyby šlo o tým a já bych nesměla zemřít, tak bych si našla nějakého silného vítěze, co by pozabíjel všechny okolo. To by byl pěkný plán *trošku se začervená, protože má pocit, že toho řekla až moc. Je tak ještě víc roztomilá, mimochodem*

Jsi přeci jenom taková malá holčička. Myslíš si, že i ty máš stejné šance na výhru jako každý jiný?
*skloní hlavu a zamrká, ono to funguje většinou dokonale, že potom vypadá jako andílek. Už není tak moc nervózní, ale že by byla tady úplně happy* Asi nemám. Jsem prostě jenom malá a tady je spoustu větších splátců, profíků, i když těch se prý letos nemusíme moc bát. Ale pořád můžu doufat, že bych se díky nějaké náhodě nebo nehodě mých soupeřů stala další mladou vítězkou. Ale když už jsme u toho, *nasadí smutný výraz* měla bych zůstat jenom u tajného snu, abych potom nebyla tak moc zklamaná *zatváří se ještě smutněji než před chvílí, je vážně moc dobrá ve výrazech svého obličeje*

Jaké si myslíš že jsou tvé největší přednosti? Něco, čeho by se měli tví soupeři bát?
*při další otázce se zase usměje, aby se tady, když jí snímají kamery do celého známého světa, pořád jenom nemračila* To je těžké. Nejsem dobrá se zbraněmi, protože když jsem je tady ve výcvikovém centru potkala prvně, moc jsem se s nimi nenaučila. Mí soupeři by se rozhodně měli bát prostě mě, protože můžu být pořádně nebezpečná... když na to dojde *tváří se tak, že by jí to věřil i každý třetí* Hm, mám šikovné ruce, takže prý umím pěkně malovat nebo šít. Nebo skládat papírové vlaštovky *pokrčí rameny, neví, co všechno umí, podle sebe není vůbec na nic šikovná a rozhodně by se tady neměla vychvalovat před ostatními. Je z toho ještě nervóznější než byla doteď. Tak se jenom nervózně usměje, aby se neřeklo, že není roztomilá v tomhle růžovém. Při odchodu se snaží neustále se usmívat, jako se snaží celou dobu, co tady sedí a vesele si houpe nohama*
Tvé jméno zavádí takovým egoismem, až je to nezdravé. Zažil jsi kvůli tomu někdy problémy nebo to tak přijde jenom mě?
*Jen co si nervózně sedne, vypálí na něj takovou otázku...Utře si zpocené dlaně do kalhot* ehm..no..* trochu se zakoktá a tak to zakryje rychlým odkašláním.* Upřímně to jméno je jenom divný. Nikdy mi nikdo neřekl že to tak zní...* řekne pořád trochu vyvaleně. Pak mu dojde, že takhle stydlivě, by se vyjadřovat neměl. * Prostě teď děláte, jako bych mohl za to, že jsem nejlepší....* arogantně se zašklebí do publika a nasadí takový naoko uražený výraz*

Vypadáš mnohem starší než hovoří tvé údaje..ne, na to jsem se ptát nechtěla..cítíš se připraven do arény?
Hm... tak to je snad dobře, ne? *ušklíbne se, ledabyle si hodí nohu přes nohu a pohodářsky se opře o křesílko.* Připraven, nepřipraven... V trojce se nemůžete nijak moc připravovat na vraždení a umírání... Ale sám umím pár věcí, co by se mi fakt mohli hodit a taky si myslím, že sem si zasloužil o dost víc bodů ze soukromka... Pff takovou naprosto inteližentní věc sem udělal a tři body...*ušklíbne se znovu. Teď moc nekecá - docela ho to zklamalo*

Emm.em..nepřijde ti, že 3. kraj má v mnoha arénách nevýhodu, jelikož nemají naprosto nic co se ve vašem kraji dá najít?
jo tak to už taky párkrát napadlo... Třeba v džungli se dá najít spoouuusta drátů a elektrických obvodů, že jo?!* zasměje se a trochu zakroutí hlavou* Prostě bez drátků jsem trochu mimo* už by měl podle času jít, ale když se zvedne, tak se ještě a Perrie otočí* krásné šaty..*zazubí se trochu stydlivě. Z pódia se poroučí pozpátku a posílá publiku vzdušné pusinky, takže si po chvilce zakopne o vlastní nohu a zřítí se na podlahu. Jen se blbě usměje a pak se začne smát. Po chvilce se už zvedá a mizí všem z očí*
A teď k nám přivítejte Kim Tanner ze 4. kraje!
*S větší nervozitou se vydává na pospas pódiu, který jí asi brzo sežere. Dojde k Regan a sedne si, neví jestli může, ale je z toho tak nervózní, že netuší vůbec co dělá.* Ahoj *řekne tiše*

Vítám Tě tu Kim! *Pousměje se na ní. Vypadá si se sebou trochu nejsitě.* Děje se něco? Tady se nemusíš stydět, pokud se stydíš. Všichni jsou tady klidní a čekají až jim něco pěkného řekneš. Tak třeba, jak se ti líbí Kapitol, obsluha v Kapitolu a celkově, jak se tady o vás starali.
*Podívá se na ní a taky se pousměje.* No, ne. Třeba jsem si myslela, že bych tady řekla něco špatně a bylo by to celé to snažení úplně k ničemu. *Potichu se zasměje.* Ale třeba ne, obsluha tady je báječná, jako všechno ostatní. Máte tady snad vše na co jen pomyslím.

4. kraj taky patří mezi profesionální kraje, možná trochu slabší, ale taky máte nad ostatním výhodu. Jak jsi na tom ty se schopnostmi?
No... *zamyslí se nad tím* Já nejsem jako ostatní. Plavání a běhání mám ráda, něco bych dokázala, ale netuším, jestli by to bylo na přeprání 47 splátců. Je tady ještě více než dříve a celkem mě mrzí, že jsem se sem dostala, ale není čas se litovat. *usměje se a hodí se rychle do klidu, aby se tady nezhroutila.*

I takhle málo stačí k vítězství. Už takových vítězů bylo a povedlo se jim mnohem více než by někdo tady z nás očekával. Určitě se to může povést. A ano, není čas se litovat. Je brzy a určitě přijde něco, co bys určitě nemusela čekat. *Zasměje se.* Můžeš také zaplnit další místečko 4. kraji. Co myslíš?
*pokrčí rameny* Nevím, určitě se nebudu jen tak vzdávat. *Usměje se.* Ale myslím si, že toto místo nezaplním, i kdybych se o to snažila. Vůbec by mi to nevadilo, ale už jsem si prošla vším, čím jsem mohla. A jsem připravená bojovat do poslední tlukotu srdce.

A to bylo vše od naší Kim Tanner! *Usměje se a nechá jí už jít.* A ještě jí zatleskejme! *Zatleská jí také, aby povzbudila publikum.*
*Odchází rychle pryč z podia.*
Má podle tebe šestý kraj nějaké šance v arénách typu les, jezera a moře? Přijde mi že jste takový městský kraj.
Já myslím, že určitě. Všichni nás podceňují. Nechápu proč, vždyť každý z nás má něco v sobě. Ať je to profík, nebo třeba splátci z 6.. Já osobně se narodila v té vesničtější části a město jsem nikdy nepodporovala.

A vůbec, jaká je náplň tvého normálního dne?
Náplň mého dne? To je každý den jinak. Máma mě zavírala v pokoji a já se vždycky dostala ven. Buď na sebe řveme, nebo se jim zrovna snažím sehnat něco k jídlu. Je to smutné, ale mluvím pravdu. Jsem velmi výbušná povaha.

Mám pro tebe nabídku mluvit teď osobně s Devline o nové aréně a ty jí můžeš navrhnout jednu věc ohledně arény kterou by měla použít. Co by to bylo?
Já osobně bych jí poradila, aby arénu udělala co největší, abychom se nepozabíjeli v prvních hodinách a také, aby mě nezabila.
  • 6. BOOGIE WOOST
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 1/10 || Designer: Unknown (Raven)
Ahoj *Podívá se na toho divně roztomilého kluka.* Kolik máš dioptrií?
Zdravím *Poví nejistě a malinko se usměje. V křesle sedí jako by se snažil zabrat co nejméně místa.* Mám tři dioptrie, ale asi by se mi celkem šikla nějaká další. *Je viditelně nervózní, ruce má zatnuté v pěsti, aby se mu netřásly.*

Hmm, dají ti do arény nějaké čočky a nebo tam budeš muset být s brýlemi? Připadá mi to takové nepraktické, co kdyby se ti rozbily? *Podívá se na toho klučinu ustrašeným pohledem.*
*Zpocené ruce si otře o stehna.* Eh, no, oni mi něco nabízeli a tak, to bylo od nich milý mimochodem, ale já na svoje brýle nedám dopustit. Ani nevím proč, jsem na ně dost zvyklý a mám je dlouho. Nedovedi si představit, že bych byl bez nich, to je jako kdybyste měla nějakého růžového roztomilého pejska, se kterým byste byla na každým kroku a najednou šup, sebrali by vám ho. To by zkrátka nebylo moc hezký. *Pokrčí rameny, přičemž udělá takový štěněčí pohyb a tvář si letmo o pravé rameno otře. Poté se však opět věnuje té milé kapitolské paní.*

Aha, a to ti nebude vadit, kdyby se s nimi něco stalo? *Pozvedne obočí a pořád ho fascinovaně pozoruje.* Jsi nervózní ze zítřka?
Jak si tady můžete všimnout *Ukáže na pásku spojující rozlomené brýle dohromady.* tyhle už docela zažily věci a pořád je mám. Jako jasně, jestli se s nimi něco stane... *Zakroutí hlavou.* To, to by bylo hrozný. Ale podle mě je v takovým případě stejně budu následovat. A kdybych je tady nechal, určitě byste si je nevystavila, takže ne, beru si je s sebou. *Sdělí jí prudčeji, na svoje brýle nenechá dopustit.* No já pořád doufám, že v tý aréně bude nějaká slunečná pláž. Fakt bych se chtěl podívat k moři. *Zaculí se.* Ale jako jinak jo, jsem nervózní. *Upraví si polohu brýlí na svém nose.*

Tak já ti teda věřím! Jaká si myslíš, že bude aréna? A co by se ti nejvíce hodilo?
Hmm, no, aréna... Tak už jsem zmiňoval, jak bych chtěl, aby vypadala, ale jak si myslím, že bude vypadat? Tak tvůrci už si to částečně vybrali na počtu splátců, takže snad nepůjde o tak složitou arénu, ale, heh, u nich nikdy nevíme, že? *Nevinně se usměje a znovu si poupraví svoje neposedné brýle.* Podle mě by bylo fajn, kdyby se udělala aréna, kde by měl každý kraj svoje vyhrazené charakteristické místo. A i Kapitol samozřejmě. To by bylo fakt fajn. Ale nejradši bych byl, aby tam byly nějaký fakt vymakaný místa, který se jen tak nevidí, abych si ty poslední dny mohl užít. *Semkne rty a začne se kousat do vnitřní strany tváře. Není si úplně jistý, kdy rozhovor končí, a tak prostě dál sedí a čeká, až ho odtamtud vyženou nebo mu dají pokyn k odchodu.*

A to byl sladký Boogie Woost!

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92