Saturday, April 05, 2014

3rd Pentagames - Rozhovory = 1. skupina II



  •  7. GEORGIE LOCKWOOD
  • BODY = rozhovor: 0/10 - oblečení: 6/10|| Designer: Unknown (Blackie)
  • 7. JOHN GREENLAW
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10|| Designer: Unknown (Maggie)
*Vyčkával, až uslyší své jméno a až zamíří na pódium. Zdál se být v klidu, ale byl nervózní a v rukou znovu žmoulal provázkový náramek, jenž měl stále přivázaný na svém zápěstí. A konečně zaslechl své jméno.*

A teď tu máme Johna Greenlawa! *Podívá se tam, odkud vychází.*
*Okamžitě se zvedl a zamířil ke vchodu na pódium. Nějaká žena ho upozornila na úsměv a jeho rty se téměř okamžitě zkroutily do upřímného a milého úsměvu.* Dobré odpoledne! *Pozdravil všechny kapitolany s úšklebkem na tváři a zvedl ruku na pozdrav, načež se podíval na ženu, na moderátorku, která na něj čekala.* Dobrý den. *Pozdravil i ji a posadil se do křesla. Snažil se být uvolněný a celkem se mu to povedlo, každý si toho mohl všimnout na stylu sezení, ale i v příchodu a v úsměvu. I jeho samotného překvapil jeho duševní klid.*

Taky tě zdravím Johne! *Pozdraví ho a mile se usměje.* Jsi jeden z těch, co neměl nejhorší skóre, ale ani ten nejlepší. Co si o svém výkonu myslíš a co si myslíš o 12, který dostal Augustinus?
*Pečlivě poslouchal otázku, načež vymýšlel nějakou smysluplnou odpověď. Mluvení mu vždycky šlo a rád četl, proto určitě neměl nouzi o správná slova, která hledal.* No, já ani nevím. Včera jsem neměl zrovna dobrý den, ale abych pravdu řekl, nic moc si z toho nedělám. Sice to nebylo nejvíce bodů, ale takový ten zlatý střed, nicméně, příště to bude určitě lepší. Nebo alespoň v to doufám! *Pobaveně se zašklebil a nadechl se pro další odpověď.* No, pane jo, 12 bodů? Určitě si je zasloužil a já mu je přeju. Přeci jen, brzy nám půjde o krk a každý bod se hodí, ne? *Znovu se uchechtl, zvedl svou levou nohu a opřel si ji kotníkem o druhou. Zkrátka taková ta ležární a odpočinková poloha.*

Tak nevím, jsou to přece jenom čísla. A možná se to v aréně změní. *Pokrčí rameny.* Jaký máš pocit ze zítřka? Jsi připravený to všem natřít?
*Usmál se, když moderátorka ukončila první otázku a začala další. Ta ho však vcelku překvapila. Je on vůbec připravený?* No, upřímně, pocity mám smíšené. Víte jak to myslím, už tam nebudou ty vaše výborné palačinky, které jsem měl dnes k snídani. A jestli jsem připravený? Doufám v to! *Usmál se a zadíval se do publika. Nebyl si jistý, jestli je připravený vyjít vstříc smrti, ale zítra se tomu bohužel nevyhne.* Ale snad ano. Snad jsem připravený. *Zazubil se a podíval se znovu na ženu sedící kousek od něj.*

A teď poslední otázka a už tě nechám být. *Usměje se.* Jaká aréna by ti nejvíce vyhovala? I když jsi ze 7. kraje, preferoval bys více vodní nebo měststkou?
Vodní nebo městskou? No.. *Nebylo to těžké, rozhodnout se pro jednu z nich. Sám by preferoval stromy a zeleň, ale teď si musel vybrat jen jednu.* Já sám bych nejspíš vybral městskou. Tam si totiž budou všichni rovni, zato ve vodní by měl výhodu čtvrtý kraj a to by pak nejspíš nebylo fér vůči ostatním. *Pousmál se a poškrábal se na nose, který ho už svědil celou předchozí otázku.* Ale já bych byl rozhodně pro nějaké stromy! A určitě by ta aréna měla být velká, ať se nás tam všech padesát nacpe. Navíc, bude to větší zábava! *Zavtipkuje s úsměvem, i když v hlavě nedává této odpovědi za pravdu. Rozhodně to nebude zábava, to je jisté. Položí svou doteď zvednutou nohu zpět na zem. Věděl, že každou chviličkou bude muset odejít i když ho ten rozhovor vcelku bavil. Těžko říci, čím to bylo, ale zkrátka ho bavil.*

Dobrá tedy! To byl John Greenlaw! *Zvedne se a ještě jednou ho představí.*
*S úsměvem znovu zvedne ruku na pozdrav.* Děkuji a nashledanou, Kapitole! *Zavolal ještě, načež zamířil opravdu zpět ke vchodu do studia. Byl tak nějak rád, že rozhovor skončil a stále ho přemáhal pocit, že to zvoral, ale to se uvidí až na hodnocení. Teď měl alespoň na nějakou dobu klid.*
*Upraví si na sobě svůj úžasný kostým jednorožce a v rukou houpe svého plyšáčka, též jednorožce. Když uslyší své jméno, pomalu vstane a odcapká na podium. Usměje se na tu slečnu, co tam sedí a vesele zamává publiku. S tichým žuchnutím dopadne do křesla a usměje se. Sepne ruce a usměje se. *Děkuji ti za tvoji štědrost a odhodlání. Amen.* Zašeptá a pak už se plně věnuje rozhovoru.*

V hrách se již objevila tvá sestra, která však nedopadla zrovna dvakrát dobře. Máš strach že se ti stane něco podobného?
Ach ano, mám strach. Tenkrát, když umřela má sestřička, velmi jsem ji oplakávala, byla jsem pro ni to jediné, co ji kdy zůstalo, víte? *V očích se jí objeví malinké slzičky, ale hned je utře do kapesníku, který vytáhla z kapsy.* Naštěstí mi po ní zbylo několi věcí, které si hlídám jako oko v hlavě a nikdy bych nedopustila, aby mi je někdo vzal nebo se s nima něco stalo.* Zatváří se trochu smutně, protože si vzpomene na nůž, který nechala doma na stole. * Zbyli mi po ní tři věci: vrhací nožík, malá sponka do vlasů a ještě jedna trochu větší věcička, ale tu si držím v tajnosti.* Stiskne svoji jednorožku a čeká na další otázku.*

Myslím že není třeba připomínat, že jeden z lidí kteří se podíleli na její smrti, byl i vítěz z 12. kraje. Máš pro něj nějaký speciální vzkaz?
*Vykulí očka, když se jí na to zeptá. Vůbec si nevzpomněla na to, kdo všechno za to vlastně může, ale na tváři se jí objeví odhodlaný výraz.* Odpusť mi to, prosím bože.* Řekne si potichu a nadechne se.* Ano, mám pro něj vzkaz.* Otočí se ke kameře.* Andy, prosím, řekni mi jeden jediný důvod, proč si zabil moji sestřičku Rose. Nechtěla vás zabít, vím to moc dobře a bylo to od vás až příliš kruté, zabít něco malého a bezbranného.* Promluví a na konci sepne prosebně ruce.* Prosím, jenom jeden jediný důvod. Toužím vědět, pro koho obětovala život.* Otočí se zpátky k moderátorce a tázavě se na ni podívá, jestli ji čeká ještě něco horšího než tohle.*

Často u tebe vydívám toho roztomilého jednorožce. Opravdu krásný. Ale pověz nám, proč ho vlastně u sebe máš.
*Pozvedne svojí jednorožku a usměje se.* Mockrát děkuji. Jmenuje se Emilka a mám jí asi šest let. Papá duhu a nejraději má červenou barvičku, abych řekla pravdu. Ale někdy mi sní i ponožky, protože je mám vemi barevné. *Řekne a zahihňá se.* Je to ta poslední věc, kterou mám po Rose. Nemohla jsem si dovolit svoji jednorožku opustit ani zde, v místě, kde jen čekám a nevím, co se bude dít. Ale za to, že ji tu mám, mohu poděkovat jen Pánu bohu, který na mě dohlíží.* Zvedne se z křesla, udělá malé pukrle a odcupitá z podia.*
* Upraví si svůj oblek a jakmile uslyší svoje jméno vypraví se na pódium. Zamává na všechny strany na pozdrav a posadí se vedle moderátorky, tak rovně jak jen dokáže.*

Dokážeš si tipnout kdo v těchto hrách půjde jako první domů? Sice zabalený v fajnové rakvy ale i tak, bude to mít za sebou?
*Nelíbí se mu tenhle styl humoru a nemá radost z takové otázky takže docela znechuceně.* Není mi určeno, být tím který vyřkne jméno prvního bojovníka. Jsem si jist, že až příjde ten pravý čas dozvím se to, stejně jako vy ostatní.

Když jsi se dozvěděl o losování dvojnásobného počtu splátců, jaká byla tvá první reakce?
Víte, byl jsem překvapený. Stejně tak jako ostatní splátci. Stejně tak jako když jsem uslyšel mé jméno. Teď to již všechno chápu. Musela přijít změna. Změna, která nám má otevřít oči a vzhlédnout. Vzhlédnout k Bohu. *Spokojeně si sepne ruce a svým láskyplným výrazem 'přidej se k nám' se zadívá na publikum.*

Má někoho kvůli komu hodláš vyhrát, koho chceš ještě jednou vidět a kdo je tvou motivací pro přežití?
*Trochu se zachmuří, protože si není jist tím, že je tady z toho důvodu aby vyhrál.* Jedinou mou motivací, která mě udrží v aréně tak dlouho naživu jak jen bude třeba je fakt, že tam někde nade mnou vztahuje ochranářskou ruku, a pomůže mi docílit všech cílů, které mám ještě udělat.
Rád bych ještě pronesl krátkou modlitbu za všechny ty, kteří v aréně padnou. Byl bych opravdu rád kdybyste se přidali.* Zavře oči a monotónním hlasem začne odříkávat.* Milosrdný Bože, zbav trápení těch, kteří se odeberou do království tvého. Nechť svých posledních minut stráví ve vzpomínkách na své drahé a ne na všechny hříchy kterých se dočinili. Odpusť jim všechny špatnosti a nech jejich duše odejít v pokoji... Amen * Otevře oči poděkuje moderátorce a pomalým krokem odejde ryč z pódia*
  • 9. YOANNA WEISS
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Goldie Willson
Jako další splátce nás přijde pozdravit sympatická slečna z 9. kraje, Yoanna! *zatleská když přijde na pódium a usadí se naproti ní*
*Přimotá se po pobídnutí ze zákulisí na pódium. Kritickým okem se ještě jednou podívá na délku šatů a po cestě k moderátorce se pokusí o sukni nezakopnout* Ahoj Kapitole *Zamává s křečovitým úsměvem moři hlav v publiku. Ošajněná světlem dopadne jako pytel brambor do sedačky*

Vítám tě ze mezi námi. A hned začneme s otázkamy. Přehlídka byla letos opravdu, zajímavá. Jak jsi to však viděla ty? Přišlo ti, že to někteří splátci už... přehání?
*Koutky rtů ji zacukají při vzpomínce na některé světlejší momenty přehlídky* Opravdu zajímavá, to jo, moc zajímavá. Rozhodně ta nejzajímavější přehlídka, jakou jsem viděla. Kdybych nebyla tak nervózní, asi bych si užila nápaditost stylistů víc. Chci tím říct - páni. Tolik originálních nápadů *Rozhodí nadšeně rukama, přičemž se hned v dalším momentě zatváří jako zvíře před popravu, zbledne a opět se uklidní* No, náš kostým byl hodně odvážný. Docela jsem záviděla ostatním, že nebyli... však víte, nahatí *Červená jí znovu ovládne tvář. Pod tíhou vzpomínky sklopí zrak o trochu níž* Ale ne, nepřišlo mi to nijak přehnané. Je to přehlídka. Každý nejspíš dělal, co je potřeba, aby získal pozornost *Pokrčí nad tím nakonec rameny a se skousnutým spodním rtem mezi zuby napjatě čeká na další otázku*

*Spiklenecky se na ni usměje a poté opatrně začne* Mimochodem, při incidentu kdy Dustin vytrhl pár součástí kostýmu i tobě, jsi mu jemně naznačila, že to počká. Jaký je tvůj vztah k němu?
*Jestli je to možné, zrudne ještě víc, a pořádně nahlas polkne, že to ani mikrofonu neuteče* Noo, k tomu nemám moc, co bych vám mohla říct *Ze rtů se vydere přidušené uchechtnutí* Všechno bylo hodně rychlé a já byla taky hodně nervózní, takže.. V té chvíli jsem nebyla úplně sama sebou. Asi tak bych to vysvětlila *Pronese naprosto vážně, byť je z toho stále poněkud rozhozená* S Dustinem se známe, ale já ho beru jako dobrého kamaráda. V životě by mě nenapadlo náš vztah, čistě přátelský samozřejmě, nějak měnit. Je fajn vědět, že v aréně budu znát alespoň někoho *Zahraje své plácání do outu upřímným úsměvem*

*Mírně se pousměje nad tím "kamarádem" a mrkne do publika. Vědí o tom svoje.* A teď něco naprosto random. Jaká je tvá nejoblíbenější barva a také proč. Je to třeba třpytivě růžová, nebo snad tmavě zelená?
Nejoblíbenější barva? *Vykuleně si moderátorku prohlíží a zhruba desetkrát rychle zamrká, jak její mozek rychle pátrá po odpovědi* Tedy, *Zasměje se* To jste mě zaskočila. O oblíbené barvě jsem nikdy moc nepřemýšlela *Zavrtí se v křesílku, které je jí na první pohled nepohodlné k sezení* Tak vyloučila bych tu třpytivě růžovou *Rozhodně zakroutí ukazováčkem* S tou jsem se po pravdě setkala až tady v Kapitolu. Je hezká, o tom žádná, ale, no..není to zkrátka barva pro někoho jako jsem já *Odpoví s povytaženým obočím* Tmavě zelená už zní lépe, ale také to není přesně ono *Zabrblá do prstů, kterými si přejíždí po rtech, aniž by si dělala nějak velkou hlavu s rtěnkou* Nejspíš bych řekla zlatá. Ne nijak třpytivě. Jako obilí. V našem kraji ji vidím často. Je uklidňující *Její čas je ale najednou ten tam, tak stihne jen improvizované rozloučení, než ji odeženou pryč z pódia*
  • 9. DUSTIN CHARTS
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Goldie Willson
Máš nějakou motivaci, která tě žene kupředu? Kupříkaldu rodina, přátele, nebo touha po bohatství?
Dopředu mě v každém případě žene moje malá sestřička Hope, která trpí poruchou chováni, a proto pro ni komunikace s ostatními není vždy snadná. Já si s ní ale moc dobře rozumím, nemusí mi nic říkat a já vždy vím, co má na jazyku. Vytvořili jsme si skvělé pouto. Moc jí miluji. Bohužel u rodičů spolu s ostatními obyvateli našeho kraje to není to samé - ti ji nerozumí ani zdaleka, dokonce ani s tou láskou to není nějaké chvalné. Proto hodlám vyhrát a vrátit se ke své sestře, abych jí mohl nadále ochraňovat. Nemůžu jí zkazit život svou smrtí, budu bojovat, jak nejlépe dokážu - PRO NÍ!!

Kdyby ti někdo mohl poslat do arény cokoliv, zbraň, jídlo, nebo snad zvíře, co by jsi chtěl, aby to bylo?
To nedokážu určit. Záleží na situaci. Možná bych si ale vybral jídlo nebo pití. Cokoliv, co by mě udrželo při životě a to tyhle věci dokáží! Proč ne zbraně? Jednoduché, nejsem nějakým velkým zastáncem zabíjení. Ne, že bych nedokázal zabít, jsem si jistý, že zřejmě někoho i zabiju, ale je to naprosto proti všem mým zásadám a zvykům. Občas je mi z toho i zle. Příčí se mi to.

V Kapitolu máme opravdu mnoho jídla na výběr. Už si ochutnal něco, co tě chuťově zaujalo?
Rozhodně tu máte spoustu dobrého jídla, nikdy jsem takové nejedl, což je zvláštní, protože jsem opravdu jedlík. Celkově mi chutnalo naprosto všechno, co jsem snědl, nedokážu vybrat jenom jednu věc. Jsou to velice zajímavé chutě a co teprve, když je smícháte dohromady?
Ale, taková sličná kráska z 10. kraje. Pověz nám, najdou ženy v takto drsném kraji i jiné uplatnění než jenom stát v kuchyni?
*Trochu rozpačitě se zasměje a sklopí hlavu.* Děkuji. *Následně až moc rychle kývne a nadechne se pro odpověď.* Vlastně ano, najdou. V desátém kraji je mnohem víc věcí na práci, než jen vařit a porážet zvířata. O ta se musí také někdo starat a dávat jim lásku. O to jsem se většinou starala já se sestrou. Láskyplně jsme pečovali o ta zvířata, která jsme pak museli zabít. Vlastně když se nad tím možná zamyslím, taková taktika by se dala možná i využít. *Nevinně se zasměje a pro větší efekt si přehodí blonďaté vlasy přes rameno.*

Co kdyby jsi nám pověděla něco málo o sobě. Jaké máš například záliby, abychom nezůstávali jenom u povinností?
Mojí nejoblíbenější činnosti byla bezesporu jízda na koni. Zkusila jste to někdy? Jestli ano, tak vám tady nemusím povídat o tom, jak je to krásný pocit cítit vítr ve vlasech a nechat se unášet na něčem tak nespoutaném. Je to velice blízký kontakt s přírodou. A taky mě hodně bavilo dojit krávy. Nevím proč, ale je to prostě uvolňující pocit nad ničím nepřemýšlet. Určitě vás bude zajímat, jak se to asi dělá. *Jak nějaká naivka se postaví, dřepne si a začne tahat za imaginární vemeno.* Vidíte? Není to těžké. *Jo, hra na husičku ji baví.*

Je to tvůj poslední večer tady v Kapitole. Pověz nám, jak se cítíš, myslíš si, že jsi připravena na arénu?
Ne, na to nebudu připravena nikdy. *Odpoví a rozhodně zakroutí hlavou.* A jak se cítím? Mám strach, aréna mi nahání husí kůži a cítím se velmi nejistě. Víc vám k tomu neřeknu, museli byste si to zažít sami. *A s tímhle možná trochu jedovatým ukončením odchází.*
  • 10. NATHANIEL RAFAELI
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10 || Designer: Nobody
Jaký to pohledný mladík... je velká škoda že jsi se nenarodil tady, byl by z tebe opravdu pohledný moderátor..nebo dokonce stylista..nemyslíš si že je tě na hry velká škoda?
*Smutně se na ni usměje.* Popravdě, jsem nikdy nechtěl jít do her, ani nic podobného. Moc rád mluvím a práce moderátora by se mi opravdu líbila, ale bohužel, tohle je realita a já jsem tady, na pódiu s vámi, v třetích Pentagames, s 47 lidmi. Jakou mám asi šanci přežít? *Ironicky nadzvedne obočí a zasměje se.*

O desátém kraji jsem se ještě nikdy nic pěkného nedozvěděla. Co je na vašem kraji pěkného? Určitě tam něco je...
*Setře si z čela pot.* NO, myslím že je tam hodně hezkých věcí, hlavně když máte ráda zvířata. člověk by se divil, ale ti tvorečkové mají vlastní svět a když je sledujete dostatečně dlouho, tak se dozvíte hodně o jejich životě a náznak toho jak asi myslí.* Usměje se, vypadá to, že si vzpomněl na něco moc hezkého.* Dále, myslím si že v desátém kraji se také najdou velmi hezké holky, no ne?

Jistě by nebylo špatné, zeptat se tě na rodinu. Byli hodně zklamaní a smutní, když slyšeli tvé jméno, a došlo jim, že jejich milovaný syn jim odchází?
*Po téhle otázce se mu zase vrátí jeho smutná nálada.* Myslím, že rodičům budu chybět hodně a budou mě postrádat. na druhou stranu si však nejspíš moji dva sourozenci uvědomí, jak je důležité je umět se postarat o rodinu...
Hry jsou opravdu krásná věc, ale, nemyslíš si že by se tohle všechno už dávno nemělo řešit a mělo by se žít v míru bez Her?
*Přikývne* Ano, to si myslím. Bylo by skvělé kdyby zavládl mír bez zabíjení a ubližování ostatním. *Otočí se k publiku* Mír přece znamená soužití s ostaními v klidu. A i když hry jsou pro vás velká zábava, tak by tohle zachranilo život spoustu dětem. *Konečne, konečně řekla svůj názor. Její odvaha se vzala asi z toho, že druhý den jde do arény smrti, ale hlavně že to řekla*

Která věc ti zde v Kapitolu nejvíce chybí? Pokud něco takového existuje...
*Zapřemýšlí* Tady v Kapitole? Vždyť tady je snad vše. *Zasměje se a pak zvážní* nechybí mi tu žádná věc, ale lidé. Moc mi chybí rodina. Přála bych si je zase vidět *povzdechne si* Jeden z mnoha důvodů proč vyhrát *Pousměje se, a snaží se skrýt to, že si moc nevěří*

Jaké zvíře ti přijde nejroztomilejší a které naopak jako nejohavnější?
No v našem kraji moc zvířat nemáme, ale zatím co jsem viděla, tak nejroztomilejší jsou kočičky a ještě víc koťátka. *Sladce se usměje* Jsou tak heboušký a krásňoučký. Takový ňuňuňu *Řekne zdrobnělým hlasem a zasměje se* No a nejohavnější? Já nevím. Nedá se říct přímo ohavný, ale nejmíň mám ráda pavouky. I když jsou malí, ta z nich jde hrůza. *Oklepe se a znovu se zasměje*
*Vejde na pódium. Je tam spoustu světel a kamer co ho natáčí. Já tam vejde, tak Kapitolané zatleskají a on se na ně usměje svý pohodovým úsměvem. Jde k moderátorce a na přivítanou jí lehce políbí na hřeb ruky a sedne si do křesla*

Jedenáctý kraj nebyl nikdy v hrách nijak výrazný. Čím si myslíš že to asi je?
Víš, my z 11. kraje jsme spíš na přírodu než na boje, taky jsem zaměření na zemědělství *Řekne* Ale v hrách není jen důležité někoho zmlátit, ale přežít a to možná není nijak zajímavé, ale velmi důležité i když se na to nedává moc velká pozornost, než na nějaký masakr *Řekne a pořád se usmívá*

Byl by jsi pro otevření výcvikového střediska ve všech krajích? Nebo alespoň pro uzavření těch stávajících?
*Vyslechne si druhou otázku* No já bych byl pro to, aby byli ve všech nebo v žádných, ale aby tak prostě měli všichni stejné šance. *Řekne a opře se o křeslo* Možná pa by 11. kraj byl výrazný *Řekne ještě na první otázku*

Celkem slušná přesila co? Už jsi si našel nějaké spojence kteří ti pomohou alespoň většinu z nich zlikvidovat?
No jo našel, ale uvidí se jak to bude v hrách *Pokrčí ramena a usměje se* Sám jsem zvědavý jak to dopadne *řekne jen a pak když je to poslední otázka, tak vstane a zamává při odchodu publiku*
  • 12. TOBIAS EVANS
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 0/10 || Designer: Nobody
Tak na co se tě zeptáme. Už tu bylo opravdu dost lidí. Přijde ti někdo vysloveně zajímavý, že si ho dobře zapamatuješ?
Áno, bolo tu naozaj už veľa ľudí. Ale asi najviac ma zaujal víťaz z nášho obvodu Andy Nufa. Celkovo urobil na mňa dobrý dojem, nie len tým že je z nášho kraja.

Dám ti malou hádanku. Je to černé, velké jako mrakodrap, věčně otrávené, a nakopává nám to na přehlídkách koše. Co je to?
No ak som to pochopil dobre tak by to mal byť kôň, ktorý ťahá koč. Ale tým že je to veľké ako mrakodram ste ma zmiatli tak teraz neviem.

A co slečny? Už máš nějakou svou tajnou ctitelku u vás v kraji? Nebo spíše někoho o kom víš, o tajné by jsi raději vědět neměl.
No ako by som začal. Páči sa mi jedno dievča z nášho kraja. No len som nevedel ako jej to naznačiť alebo povedať. A myslím, že som premárnil moju poslednú šancu, pretože pochybujem, že mám šancu vyhrať proti toľkým splátcom.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92