Saturday, April 05, 2014

3rd Pentagames - Rozhovory = 1. skupina I


2. část >


*nastrojená, aby vypadala samozřejmě kouzelně, ještě kouzelněji než obvykle, se konečně dostane na řadu. Upřímně, ona nemusí tady vůbec dlouho čekat. Užívá si, jak vypadá, miluje, když se o ní stará celý tým. A samozřejmě, miluje svoje vlasy. Když vystupuje na pódium, nezapomíná pohazovat hlavičkou, aby ty vlasy byly co nejvíce vidět, taky nezapomíná mávat a usmívat se. Ale všeho s mírou, není tady nějaký splátce na hraní, ona je přeci doopravďácký profík, už něco znamená, nemusí se tady předvádět, tak přestane mávat a konečně si sedne do křesla naprosto Perrie* Zdravím

Cirkusové téma na přehlídce bylo briliantní a vidím, že se ho stylista drží i teď. Co říkáš, nechala by sis takto vlasy obarvit na trvalo?
To rozhodně. Na přehlídce jsem se líbila i sama sobě *co na tom, že je strašně narcistická, momentálně. Spojí si ruce v klíně, aby tak dokonale jako na přehlídce vypadala i teď* Mám ráda našeho stylistu, má dobrý nápady a věřím, že teď je Jednička konečně v dobrých rukou *přikývne hlavou, myslí to taky smrtelně vážně. Když něco zaslechne o svých dokonalých vlasech, zamyšleně si je začne natáčet na prst* Vlastně, nic bych proti tomu neměla. Mám své vlasy ráda i takové, jaké jsou, ale občas by to chtělo nějakou změnu, ne? Takže, proč ne fialová, když už takovou barvu teď mám? A fialová je navíc moje oblíbená barva. Říkám tedy ano pro barvení si vlasů na fialovou!

Máš proti sobě opravdu početnou přesilu splátců. Vašemu kraji se navíc poslední dobou nedaří. Hodláš to nějak změnit?
Nojo, tohle jsou rozhodně zajímavé Hry. Musí to být strašně unavující, ne, poslouchat letos dvakrát víc rozhovorů? Ale asi je to vyhovující *pokrčí nad tím rameny* Já bych spíš řekla, že našemu kraji se nedaří už jak dlouho, ne jenom poslední dobou. Možná prostě nemáme v popisu práce vyhrávat, jenom udělat nějakou krvavou show v aréně, a potom umřít. Takže ti dva vítězové, co z našeho kraje vyšli, a skoro nikdo je nezná, protože se vůbec neukazují *Možná trošku doufala, že jejich dva vítězové nejsou jenom hologramové projekce, jenže zatím je tady vůbec neviděla, tak neví, čemu má věřit* Nejsem si jistá, kdyby teď někdo vyhrál, třeba by skončil svět, takže možná bude lepší nevyhrávat, protože existence světa je důležitější než životy pár jedinců. A to už je dobrá věc, pro kterou bojovat a později s hrdostí zemřít, myslím *vypadá strašně hrdě, pořád je hrdá na svůj kraj*

Který kraj ti přijde takový... nehorší? Nejodpornější, říkejme tomu jak chcete.
*musí se chvíli zamyslet, vypadá u toho velmi mimo a velmi zamyšleně* Asi nemám úplně nejneoblíbenější kraj. Nemám ráda víc krajů, některé jsou vážně strašné a ošklivé. Nemám prostě ráda ty věčně zašmudlané lidi. Dvanáctku tedy moc nemusím, bože, mají tam uhlí, vůbec ten kraj nechápu, a ano, jsou pořád zašmudlaní. Vlastně všechny tadyty okrajové kraje nepatří mezi mé oblíbené. Až po Šestku, tu už mám ráda, ani nevím proč, šest ani není mé oblíbené číslo. A samozřejmě, Jednička je naprosto nejčistší a nejelegantnější kraj. Tedy až po Kapitolu *usměje se, aby zase dala najevo svou lásku k tomuto městu. Když jí je potom taktně ukázáno, že její rozhovor už je u konce, ještě lehne zamává do publika, nic se nebude přehánět, a potom odejde*
Při přehlídce jsi předvedl docela slušné vystoupení. Doufám že to samé nemíníš provést i tady?
*Se zářivým úsměvem dojde na pódium a párkrát se ukloní divákům. Pak si sedne s čeká na první otázku* hm... mimochodem děkuju* zazubí se* no tak tenhle kostým je o dost lepší.. Tak jako což o to, tamten by se mi líbil - na dvanáctiletým splátci z pff...třeba z osmičky, ale stejně až po pár panácích něčeho fakt ostrýho...*ušklíbne se* tím nechci urážet stylistu, prostě muj problém, že se mi to nelíbilo...*pokrčí rameny* jinak podle mě měla moje spolujezdkyně kostým mnohem hezčí a taky... asi tam budu jako ostatní jen tak stát a falešně se smát na kapitolany... To zrovna *ušklíbne se*

Sklizeň vyvolala na spoustě míst hromadu emocí. Nemyslíš si že by se splátci měli uklidnit a neprolévat už tak dost zbytečné slzy?
*Nad touhle otázkou se musí trošku zamyslet a malinko zvážní* Myslím, že ty potoky slz k tomu patří, aspoň k prvním pár dnů. Nikomu se přece nechce umřít.... Jen by se takový ti ubulínci měli vzchopit a ukázat se v tom nejlepších světle. Protože, řekněme, že kdybych byl sponzor, tak bych vážně nic neposílal někomu kdo si neustále musí utírat slzy a smrkat do kapesníčků..* snaží se trochu mileji usmát.* Nebudu vám, lhát, že jsem taky nebulel, jo brečel jsem první noc ve vlaku, kvůli lidem, které jsme nechal v kraji, zvlášť kvůli dvoum dokonalým osůbkám...*troch smutně se usměje.* Takže bych je mohl aspoň teď pozdravit.. Ahoj Carmen* zamává na jednu kameru a přihlouple se usměje* nezapomeň, jak moc tě miluju.... a Megan, možná nikdy nebudeš vědět, kdo byli tvý rodiče... takže se chci rozloučit i s tebou..* taky zamává do kamery a trochu se mu stáhne hrdlo. Pak se ale už zas vrací k tématu*

Jaká je barva kterou naprosto nemůžeš vystát?
Tak v celku mi nevadí žádné barvi, ale...*trochu zle se ušklíbne na její fialové vlasy* ale musím říct, že tenhle odstín vašich vlasů je fakt příšernej...*trochu se zasměje., už musí jít, tak se energicky zvedne z křesílka, mává do poblika a svým tanečním krokem si odskotačí z pódia*
  • 2. ATANU STILLSWING
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
Na přehlídce jsi předvedla několik hodů granáty. Ale tvoje soukromé hodnocení nedopadlo nic moc. Jaká byla tvá reakce na tak malé ohodnocení?
*Škubne hlavou a provokativně zvedne prostředníček ke kameře* Nemají vůbec vkus pro estetiku dané věci a ke všemu je to jenom starej úchyl *odprskne si*

Na sklizni se mihla i tvá sestra. Nevypadá to že byste spolu měli zrovna spokojený vztah...
*Dal sedí na křesle a prohlíží si své nehty. Poté zvedne podrážděně a překvapeně hlavu* Sestra? *hodí nohu přes nohu a jenom pokrčí rameny* Neznám...

Dobře, je vůbec něco, co je podle tebe v pořádku?
*Stoupne si a uhladí si šaty.* Já, já, já, tyhle šaty, já..řekla jsem už jak jsem dokonalá? *trhne hlavou a opustí pódium bez většího vysvětlení.*
  • 2. BYSSHE WALSMLEY
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
*S lhostejným výrazem si to nakráčí na jeviště.Na potlesk nijak nereaguje, jen přes všechny přítomné kapitolany přejede chladným pohledem.Usadí se do křesla a kývne na moderátorku.*

Při přehlídce jsi nám ukázal jak skvěle umíš mířit. Myslím si že tebe bychom rozhodně aréně podceňovat neměli ! Máš v rukávu ještě nějaké krásné schopnosti?
*Na chvilku se odmlčí* Krásné schopnosti si raději nechám pro sebe. *Odsekne moderátorce a nedůvěřivě se na ní podívá.* Upřímně bych chtěl vidět blbce, který by všechno vyžvanil ještě před hrami. *Uchechtne se*

Kdyby lidé měli poslat sponzorský dar právě tobě, proč by tak měli učinit? Motivuj nás nějak.
Žádný důvod mě nenapadá *Pokrčí rameny* Tohle culení se do kamer mi vážně nejde *Zamumlá znuděně a opět chvilku mlčí.* S dobrou taktikou dary nebudu potřebovat.

Už jsi se jistě setkal se splátci z vašeho kraje. Jaký na ně máš názor?
Ostatní dvojky…*Zhluboka vydechne* Možná se umí ohánět zbraněmi a mrkat do kamer, ale jsou příliš předvídatelní. *Opět mluví chladně a celkově to zní, jako kdyby mluvil o nějaké kořisti a ne o lidech.* Najde se mezi nimi jen pár inteligentnějších. Jinak se to rok od roku podobá. *Potom už jen na moderátorku vrhne apelující pohled, aby to už utnula a on odtud vypadnul. Hned po skončení odtud zase rychle vypluje.*
  • 3. NOEMI MAYER
  • BODY = rozhovor: 5/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Niklaus Spencer
Zvedne se z křesla a přivítá další účinkující.* Noemi Mayer, z 3. kraje! *Zatleská jí a čeká až dojde k ní, aby se s ní mohla přivítat.*
*Přijde na podium. Vypadá uvolněně, i když jí tvář nerozjasňuje úsměv. Přivítá se s uvaděčkou a posadí se do křesla. Nebude mít žádné zbytečné řeči, žádná zbytečná gesta. Poupraví si šaty a podívá se na Regan, čekající na svou první otázku.*

Tak vítej v Kapitolu! *Usměje se na Noemi a s ní si sedne také do křesla.* Takže Noemi, líbí se ti tady v Kapitolu? A co nejvíce se ti tady zalíbilo?
*Nepatrně zaskřípe zuby. Chce se jí odpovědět něco hodně sprostého, dokonce to je na ní i vidět, ale nakonec se ovládne.* Kapitol je zajisté velkolepé město. Nejvíc mě zaujala ta atmosféra velkoměsta. I když jsem většinu času trávila zavřená na hotelu, tak na mě stačila dýchnout plnou silou. Je zajímavé, že jsou tu vidět i prvky ze všech krajů. Elektronika z našeho kraje, dopravní prostředky z šestky, jídlo ze čtverky, devítky a jedenáctky. Opravdu to na mě působí velmi zvláštně. *Přikývne a tvář se jí opět uvolní, když nemusí zadržovat sprostá slova.*

Tak to jsem velmi ráda. *Pousměje se.* A chtěla bys nám říct nebo něco k tvému kraji? Cokoliv, co ti přijde za vhodné nebo pozdrav někomu z blízkých?
*Opět se musí velmi přemáhat, aby neřekla co si o tom myslí, Avšak rozhodne se využít otázku o blízkých. Sklopí pohled a zatváří se jako nakopnutý pes.* Víte, já už moc blízkých nemám. Měla jsem dvě sestry. Obě mi umřely ve hrách. Vyrovnávala jsem se s tím tak strašně dlouho. Stejně jako moji rodiče. *Zvedne pohled a namíří ho přímo do jedné z kamer. V očích má při tom slzy.* Takže mami, tati. Slibuji, že neskončím jako ony. Že vydržím až do úplného konce. Nechci, abyste znovu trpěli. *Poté opět sklopí hlavu a je naprosto z ticha.*

To bylo hezké. *Velice jí to dojalo, že se na ní chvíli ještě smutně dívá, ale pak se zeptá na poslední otázku.* Máš už nějaké spojence nebo se ti tady někdo zalíbil?
*Dává si velice na čas a stále provrtává pohledem svá kolena. Rozhodne se mluvit až ve chvíli, kdy to vypadá, že tuto otázku bude ignorovat.* Zatím jsem ani nemluvila s trenérem. Asi už bude pozdě na nějaké domlouvání spojenectví. Stejně raději budu sama. Bude to tak pro všechny lepší. *Mluví zlomeným hlasem, který značí, že se asi za chvíli rozpláče. Udělat ze sebe chuděrku, to jí šlo vždycky.* Já... Já už budu muset. Sbohem. *Vyletí ze křesla, aniž by počkala na oficiální rozloučení mizí z pódia. Až když se ujistí, že jí není vidět ani slyšet, tak se hlasitě rozesměje.*
*Nechápe její rychlý odchod, ale asi jí je špatně. Nevadí.* Tak to byla Noemi Mayer!
Ale, kdopak se nám tady ukázal? Pochopitelně první otázka míří rovnou k tvému bratrovy. Jaké to teď mezi vámi je, poté co byla jeho milovaná sestřička vybrána do takových speciálních her?
*Zatváří se jak kyselo a pobouřeně si odfrkne. Upře na moderátorku otrávený pohled a zakroutí hlavou.* Lepší otázka by nebyla? No, jaké by to asi mělo být. Já jsem zničená, Jason je zničený, všichni jsme zničení! *Ukáže rukama na náhodné diváky a pokrčí rameny. Je na ní evidentně vidět, že si možná o sobě myslí něco víc, než by měla.* A proč jsou všichni zničeni? Protože až umřu, tak bude zničený Jason a to už jsme se zase dostali k tomu všichni budou zničeni! *Domumlá tuhle naprosto nesmyslnou větu a inteligentně se usměje.*

Jistě si v 4. kraji přišla ke svému výcviku sama, ale, neodpustím si jednu otázečku. Připravil tě bratr i na něco dalšího, než můžeš natrénovat sam?
Ale samozřejmě. Naučil mě být prozíravá, diplomatická a také mě tak trochu zbavil té tvrdohlavosti. *Pokrčí nad tím rameny a do tváře se jí vžene trochu smutný výraz.* Ale naučil mě spoustu další věcí, které bych se bez jeho pomoci nenaučila. To bylo ještě předtím, než se stal splátcem. Takové jedinečné věci, jako jak stavit hrad z bahna, výrobu háčků, ale taky jak si sundat pijavici a mořského ježka z nohy. *Její drzá maska se pod nátlakem těchto vzpomínek rozteče a odhaluje její pravé milé já.*

Párkrát jsi byla viděna na akcích v Kapitolu. Kdyby se ti podařilo vyhrát, navštěvovala by jsi je dál ? Jistě to musí být zážitek, když se člověk z 4. kraje ukáže na akci takového rozsahu.
Ano, navštěvovala bych je i dál. Máte tu spoustu krásně barevného pití, což je pastva pro oči. Taky jsem si připadala jak Alenka v říši divů, když jsem uviděla všechny ty zlaté vyleštěné věci. *Oči se jí rozzáří, jak si vybavuje ty jednotlivé okamžiky.* A taky veškerá ta technika a elektronika. A naprosto mě uchvátilo to výborné ovoce. Je to celkem uhrančivé vidět produkty ze všech krajů na jednom místě. Takže to zážitek rozhodně byl. *Spokojeně přikývne, elegantně se vyhoupne z křesílka a zamává divákům. Pak se tiše rozloučí i s Perrie a odejde pryč.*
4. kraj má poslední dobou v hrách docela smůlu. Vždycky nám pěkně dlouho vydrží a potom neočekávaně chcípne. Hodláš to nějak napravit?
*Samolibě se usměje a plácne hned první věc co ho napadne.* Samozřejmě, že to bude o trochu těžší než obvykle, vzhledem k tomu, že je tady o pár splátců navíc.* Zazubí se na moderátorku a pokračuje dál.* Jasně že to chci změnit. Možná vás překvapím a nakonec třeba umřu, nebo vás taky můžu překvapit tím, že vyhraji. *Mrkne do publika a vesele se zasměje.*
A co ty a holky? Neříkej že se ti jich tady pár nelíbí, takové krasavice...
JO... Holky, holky... To je dobrá otázka. Vlastně se mi líbí jistá splátkyně z desátého kraje. Blond, dlouhé vlasy... Za zmínku stojí určitě i naše holky, jinak asi nic moc. Teď se nějak nesoustředím na holky, ale spíš na sebe.
Minulé hry skončili... Velmi zajímavě, že ano? Myslíš si že měl alespoň jeden z nich nárok na vítězství? Tomu klukovi od vás se totiž celkem dařilo...
Oh ano, Alex... *Usměje se jakoby si vzpomněl na starého kámoše.* Nevypadalo to s ním nejhůř, ale myslím, že takhle to tvůrci rozhodli správně. Taky mě už nudilo koukat se na ty chudáčky, jak se tam krčí a většina nic nedělá. Alexovi jsem ale fandil.
Přivítejte k nám Engine Gregor z 6. kraje!
*S otráveným a vražedným výrazem se vydává přes pódium až ke křeslu, na které si hned sedne, i když by třeba neměla.*

Zdravím Engine. Myslíš si, že prezidentka je tvá příbuzná? *Opatrně se jí zeptá, aby jí v něčem neurazila.*
*Odfrkne si.* Teď už o tom silně pochybuju, když se sem ani neopováží přijít a říct mi aspoň to pitomé ahoj před tím, než umřu, i když je to málo pravděpodobné. *Zamračí se a čeká na nějakou smysluplnější otázku.* Nechala mě hnít v té zatracené psychárně, tak co já si z toho mám asi brát? *Bouchne pěstmi do křesla.*

Tak asi nechce, aby se ostatní splátci cítili opovrženě. Třeba, když vyhraješ, tak jí uvidíš. Dostaneš se z arény a tak. *Usměje se.*
O tom, jestli se dostanu z arény nemám strach. Dostanu se z arény tak i tak. V rakvi nebo s korunkou na hlavě. A já pevně věřím, že já jsem ten pravý kandidát na zlatou korunku. Však nemusím být profík, abych uměla někoho zabít. Najdu si spojence, který bude za to stát, i když teď žádného nemám. Ale s ním to dotáhnu daleko. Jen si dobře vybrat, že?

Dobrá tedy. Určitě nám s tvým budoucím spojencem předvedete úžasnou show.
To si pište, bude to pěkně krvavé a určitzě nebudu jen tak sedět a koukat se na to, jak ostatní bodají ostatním do břicha, nedej bože do mého břicha. *Ušklíbne se.* A myslím, že mi vypršel čas, a proto se teď zvednu a budete mít o něco méně práce. *Zvedne se z křesla a pošle publikum nefalšovanou vzdušnou pusu a dohopsá si zpět do zákulisí.*
A to byla Engine, co by jsme jiného dodali, že?
  • 6. ETHIEN WHITSHAW
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Cadence Lexie Joslyn
A nyní prosím přivítejte na pódiu Ethiena Whitshava z 6. kraje! *zatleská mu a pokynutím ruky ho pozve na pódium*
*Krokem opatrného důchodce po operaci obou kyčlí se dopraví až k moderátorce, se kterou si poněkud strojeně potřese rukou, skoro jako by neměl zdání, jak s Kapitolany zacházet, aby je náhodou neurazil.* Dobrý večer, eh, jo, hehe *Přitrouble se usměje, zmateně těkajíc pohledem po pódiu v očividné snaze najít tu správnou kameru. Bez úspěchu*

*Usadí se do křesla, potřese účesem zastřiženým na krátko a mile na něj zamrká* Jaký typ arény by jsi upřednostňoval? Světlejší, či tmavší? Velkou či malou? A jakou asi tak očekáváš? *vychrlí ze sebe*
*Chvíli zamračeně špulí pusu, než se vůbec rozhoupe k odpovědi* Hmm, já vlastně ani nevím. Sám bych zřejmě chtěl něco velkého, když je nás tolik *Při těchto slovech se viditelně ošije* Čím větší tím lepší, ano, tak. Logicky vzato by třeba les byl vážně hezký. Hodně stromů, keřů, zeleně. Možností ke schování by bylo dost a dost a to by bylo dobré *Souhlasně pokýve hlavou, otírajíc si opakovaně dlaně o kolena* Nicméně moc nevěřím, že by Kapitol vytvořil takovou arénu. Navíc tohle jsou Pentagames. Stačí sáhnout do paměti, abysme si připomněli, že takové ročníky nejsou jen tak obyčejné. Že nás tam jde 48, to už o něčem vypovídá *Hledá v moderátorčině tváři souhlas. Její výraz ho ale pořád znervózňuje, tak se raději zaměří na slepý bod někde za ní* Kdybych měl být upřímný, asi bych si tipl, že aréna bude hodně malá. Nebo se tam minimálně najdou místa, kde budeme moct uvíznout ve skupinách. Nemůžeme to mít přeci lehké, ne? *Pokrčí rameny, čímž alespoň částečně zlehčí svůj ironický tón*

*Hypnotizuje jeho hlavu a sem tam se podívá i do publika aby je udržela vzhůru-* Ano ano, bude to opravdu velkolepá show. A mimochodem, krásný kostým. Mám ale dotaz, zda-li ti není příjemnější být jen v teplákách a mikině. Ne každý je na takové nažehlené věci.
No, je skvělý, ano *Mimoděk si přejede rukou po jedné nohavici a opět nasadí křečovitý úsměv* Stylisti jsou celkově strašně šikovní *Očima těká po publiku nejspíš ve snaze lokalizovat někoho ze svého přípravného týmu* Uh, no, pokud mám říct pravdu, tak jsem spíš ten teplákový typ. Myslím, že tahle všechna paráda je úžasná a určitě ze mě dělá jiného člověka, každopádně doma bych zvolil určitě něco jiného. Navíc tam bych s takovýmhle oblečkem asi moc nepochodil *Zasměje se* Vyčníval bych až moc z davu.

To je docela dobře možné, za to tady by jsi krásně splynul s okolím *zasměje se a tleskne aby je připravila na poslední otázku* Na co se tě ještě zeptat... Ale ano. Letos je zde 47 soupeřů k poražení, a to je opravdu hodně. Máš už alespoň tušení jak se s tím vypořádáš?
*Nervózně si odkašle* 47, eh, ano. Heh, to je hodně, přesně tak *Jedna ruka se znovu vydá ke koleni, které čapne v pevném stisku* Jak se s tím vypořádám? Tak... budu se snažit využít všech svých předností. Budu se snažit přežít. Co jiného? *Zamyšleně se podrbe na hlavě* Myslím, že 6. kraj většinou lidé podceňují, ale však se ještě uvidí, jak to celé dopadne. Můžu říct, že se ale rozhodně nenechám strhnout situací. Impulzivní splátci většinou nedopadnou nejlépe. Důležité bude neztratit hlavu. Doslova *Zamumlá šklebíc se do jedné z kamer, ačkoliv si je skoro jistý, že ta zrovna není hlavní přenos rozhovoru. Po rozloučení si to cupká pryč, když najednou zakopne a skoro se vyplácne ještě pořád na pódiu. Není jisté, jestli to ještě kamery zabraly.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92