Thursday, February 06, 2014

113th Annual HG - Rozhovory (Part II)

  • 7. CHLOÉ MARGUERITE
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 7/10 || Designer: Abygale Pores
A teď tu máme Chloé Marguerite ze 7. kraje! *Zatleská jí.* Chloé, měla jsi celkem vysoké hodnocení. Co si o tom myslíš ty?
Děkuji za přivítání *přikývne hlavou s úsměvem* Já v to doufala a snažila jak jen to šlo, přeci jenom, jde o život *Podívá se do obecenstva s pokusem o vtip a zachichotá se*

Co si myslíš, že tě čeká v aréně? Řekla bys něco svým sponzorům, pokud budou, ale to určitě budou. *Podívá se na publikum.*
*Chvilinku zapřemýšlí, ale nakonec zvážní, ohlédne se mezi davy a sebejistě poví* Já jsem špatný řečník, tak vám to řeknu jednoduše. Vždy počítám s tím nejhorším, aby mi i sebemenší *ukáže ukazováčkem a palcem milimetr* dobrá zpráva udělala radost. *Nahodí sarkastický výraz* Co si budeme nalhávat, můj život závisí na vás *Pošle do diváků upřímnou a slaďounkou vzdušnou pusinku*

Tak já už tě nebudu trápit, ale ještě poslední otázka. Něco veselejšího. Jaký moment tady se ti nejvíc líbil? Myslím po celý pobyt v Kapitolu.
*Chloé se upřímně usmála a odpověděla* Myslím, že to byla jízda na vozech.. Bylo to fenomenální, to publikum, potlesk, pocit.. Nedá se to popsat, ale bylo to něco úžasného. *Zhluboka se nadechne a zase vydechne, podívá se na kameru a opět pošle pusinku* Děkuju! *poví do diváků a čeká, co se bude dít dál*

Tak já ti přeji, aby se ti to třeba povedlo a mohla jsi tu s námi ještě sedět. *Rozloučí se s ní.*
*Udělá pukrle* Taky vás ráda uvidím znovu *Zasměje se, protože jí dojde, že jestli ne, tak se už neuvidí nikdy s nikým.. A při odchodu se usmívá a mává do diváků a kamer*
Přivítejte prosím Alice Storm! *Vezme jí za ruku a zvedne ji vzhůru, poté si sedne na křeslo.* Alice, vypadáš, jako velmi schopná dívka, ale co říkáš na své hodnocení u vystoupení? Myslíš, že sis takové hodnocení zasloužila?
*Usmívá se a trochu hlavou kývne do davu, pak už si sedne a poslouchá otázku*no...*trochu zaskřípe zuby*nejsem s ní spokojená, v žádném případě! Ale můžu si za to sama...nijak sem dopředu nepřemýšlela co udělám a byla to čistá improvizace....Takže by se dalo říct že mi to bylo v celku ukradený, stejně se schopnost v boji ukáže až s pravými soupeři v aréně a ne v tréningové místnosti s figurínami....*ušklíbne se a rukou si prohrábne své dlouhé černé vlasy. * I když s tím nejsem spokojená, tak s tím souhlasím - nic zajímavého ani zvláštního jsem nepředvedla....*řekne trochu tišeji, jakoby si myslela že ji lidi neuslyšej, protože se za to odfláknutí celkem stydí*

Zaujal tě někdo z splátců? Navázala jsi s někým přátelství a spojenectví? A je někdo z splátců, koho nemůžeš absolutně vystát?
*Trochu se pousměje* Přemýšlela jsem o tom dost dlouho, ale s ostatními jsem se moc nebavila....Rozhodla jsem se být prostě sama, moc se s nima nekamarádíčkovat, protože často se stává že splátce zabijí své spojence. Nechci se mezi ně tolik angažovat...*řekne s mírnými zívnutím jakoby se děsně nudila a celá tahle kapitolská akce jí připadala zbytečná, snaží se vypadat povýšeně nad tohle všechno.*

*Poté jí nabídne jeden koláč ve tvaru zelené arény.* Hmm, myslíš že bude v aréně teplo? *Koukne na ten koláč.*
*Trochu zavrtí hlavou, protože se jí nelíbí ta jedovatě zelená barva moc nelíbí*díky, ale nechci...*usměje se vděčně..kolikrát se stalo že ji někdo nabídl jídlo?!* V aréně budu ráda, když tam nebude zima a sníh, bude lepší horko a tropy. Hlavně doufám, že to nebude nějaká obdoba kapitolskýho mrazáku s bílými jednorožci a pegasy...*ušklíbne se, ale pak hned nasadí vážný výraz* ještě jestli dovolíte, ráda bych se závěrem chtěla rozloučit se svou malou sestrou, protože nevím, jestli ji ještě někdy vůbec uvidím...*řekne smutně a otočí se ke kameře * Sbohem moje malá vichřice, jestli tu umřu....prosím netrap se tím...Ale jestli vyhraju, slibuji že tě odvedu pryč od mámy....a už nikdy nebudeme muset být v té díře nazývané domov...*dopoví se slzami v očích. Čas utekl celkem rychle, tak se zdvedá, ukloní se, párkrát zamává do davu a kamer pak odejde z pódia*
  • 8. MATT TENNANT
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 6/10 || Designer: Neznámý
A teď přichází Matt Tennant! *Představí dalšího splátce.*
*S úsmevom prikráča na pódium a kýva všetkým naokolo. Posadí sa do kresla oproti moderátorky a čaká čo sa ide diať. Je veeľmi nervózny ale iba sa usmieva aby to na ňom nebolo vidno.*

Tak Matte! Jak si užíváš pobyt v Kapitolu? *Usměje se a hned mu nabídne nějakou čokoládu, takže by měl být rád, protože jen pár jedincům něco nabízela.*
*Zoberie si ponúknutú čokoládu ale nezje ju nechá si ju na neskôr.* Ďakujem *síce nie je z Kapitolu ale za to je vychovaný.* V Kapitole je úžasne veľakrát som si predstavoval aké to tu je. Ale je to vážne úžasné. *odpovie jej.* Najviac sa mi tu páčia tie sprchy *dodá s úsmevom.*

Tak to jsme určitě rádi, že jo? *Podívá se do publika, které očividně souhlasí.* Našel sis nějaké spojence? Tušíš, jestli to budeš v aréně zvládat?
*Zasmeje sa pri reakcii publika. No v zápätí nahodí tajomný výraz.* O spojencoch zatiaľ nechcem hovoriť *svoju pozornosť obráti na publikum.* Ale verte, že nejakých spojencov už mám *dodá.* Som si istý, že už niečo vymyslím aby som nezomrel hneď v prvom dni *tentokrát už odpovedá moderátorke.*

Dobře, tak já ti budu věřit. Jaký moment tady v Kapitole byl pro tebe nejlepší?
Najlepší? *zopakuje jej otázku a na chvíľu sa zamyslí.* Takže zatiaľ taký moment nebol ale dúfam, že niečo zaujímavé sa ešte stihne stať *odpovie s úsmevom na perách.*
A to bylo od Matta vše! *Zvedne se, vezme jeho ruku a zvedne vzhůru.* Ještě jednou potlesk pro Matta Tennanta! *Odchádza s pódia a pritom máva na všetky strany a všade rozdáva úsmevy.*
  • 9. HAILEY GRENO
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Niklaus Spencer
*Nervózně se přechází sem a tam. Konečně přišla na řadu, elegantně výročí a s velmi roztomilým úsměvem vyjde na pódium. Trošku se zakolísá když uvidí ten dav, ale hned se vzpamatuje, s úsměvem všem mává, sedne si do pohodlného křesla a stydlivě se usměje na moderátorku.* Dobrý večer.

A už přecházíme k obilí! Bez nich by to přece ani nešlo! Přivítejte prosím Hailey Greno! *Představí další splátkyni.* Ahoj Hailey, tak jaké je pro tebe být v Kapitolu? Líbí se ti tu, nebo bys byla radši doma?
*Zamyšlene se usměje, nakloní hlavu na stranu.* Samozřejmě že se mi tady líbí. Máte to tady opravdu hezké a moderní, s devítkou se to nedá ani srovnat. Udělala bych to asi takhle: přivezla bych si svoji rodinu a bydlela bych tady.*Usměje se na ni a podívá se do publika.*

Je nějaký kraj, ve kterém bys chtěla žit?
*Zasměje se.* Z profíkáckých krajů asi čtvrtý, ale celkově do trojky. Myslím že tam najdete hodně inteligentní lidi a naučíte se tam přemýšlet. Ne že by mi vadilo farmaření, ale taky ráda uvažuji a ještě radši se učím novým věcem.* Prohodí si pravou nohu přes levou a upraví si šaty.*

Pověz nám nějakou veselou historku, která tě napadne hned v tuhle chvíli. Ať je to klidně sebemenší blbost.
Dobře ...jeden profesor u nás ve škole je velmi důsledný při dodržování podmínek při testech. Při jednom takovém testu můj bratr v pohodě ještě po skončení testu ještě dvě minuty klidně psal, potom se zvedl a donesl papír ke katedře. Profesor mu pravil - Mladý muži, ani se neobtěžujte. Máte to za pět. Bratr na to: Pane profesore, vy nevíte, kdo sem! A profesor zase: Vůbec netuším! Bráška se usmál a řekl: Tak to je dobře! - vrazil svoji písemku mezi ostatní testy a rychle opustil učebnu.*Zasměje se.*

Máš ve svém kraji nějakého chlapce?
*Smutně se usměje a zakroutí hlavou.* Bohužel ne. Asi se jim nelíbím, nebo pro ně nejsem dostatečně zajímavá, každopádně u nás je málo kluků a ti jsou většinou zadaní.*Mluví smutně, ale je jí to od srdce jedno. Vstane a pořád má na tváři ten smutný úsměv.* Dobrou noc Kapitole.*Všechny v prvních řadách obdaří jejím rentgenovým pohledem a odchází z pódia.*
  • 9. ZACHARY TUFNELL
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: -/10 || Designer: Nikdo
A další na řadě je Zachary Tuffnel! *Zařve z plných plic.*
*Příjde na podium s úsmvem na rtu. Po cestě ke křeslu několíkrát zamává do publika. Potom se usadí do pohodlného křesla a čeká se bu dít*

Zachary! Co říkáš na své hodnocení? Jsi s ním spokojený nebo bys čekal lepší nebo dokonce horší?
*Pozvedne obočí.* No jsem docela spokojený. Ještě předtím než jsem šel do sálu tak jsem si přál, aby to byla alespon čtyřka. Takže ano jsem spokojený. *usměje se*

Máš ve svém kraji nějakou slečnu? Čeká tam na tebe někdo?
Jasně doma na mě čekají hned tři. *usměje se* Moje máma a dvě sestry. Myslím že všechny tři by si přály abych se jim ve zdraví vrátil.

Tak třeba se ti to povede. *Usměje se.* A nemohli jsme si všimnout. Spíš instruktoři. Ty jsi se spolčil s profíky? Co vás k tomu vedlo?
V to doufám. *na tváři se mu zase objeví úsměv* Ano utvořili jsme takový malý tým. No Curtis ke mě prostě přišel a zeptal se mě jestli spolu uzavřeme spojenectví. A já nemohl odmítnout. Myslím si že to byl dobrý nápad. *pokýve na svá slova hlavou*

Aha, tak to jo. *Řekne bezvýrazně, ale pak se usměje.* Tak já ti přeji, aby se Vám to vydařilo, hlavně tobě, když už jsi mezi nimi. *Rozloučí se s ním.*
Děkuji budu se snažit abych se vrátil domů. *Usměje se vstane. Zamává publiku a odejde pryč*
Za 11. kraj je tu malá Emm Kate Verileony! *Zatleská té maličké a hned se pustí do otázek.* Myslím, že jsi tady letos nejmladší. Očekáváme od tebe něco velkolepého?
* Když někdo řekne její jméno, odvážně se vydá na pódium. Když spatří ty lidi, co se na ni dívají, málem se jí podlomí kolena. Jen tak tak dosedne do křesla v okamžiku, kdy už se její nohy klepou tak, že ji neudrží. Nad otázkou se pořádně zamyslí.* Rozhodně nemám v plánu být první mrtvý splátce. A navíc se nebojím ostrých nožů.* řekne a snaží se u toho tvářit hodně statečně, jakoby si namlouvala, že ona přežije první den.*

Co si myslíš o letošní aréně? Jaká si myslíš, že bude?
* při zmínce o aréně se jí na obličeji objeví velký strach a hrůza z toho, co ji asi čeká.* Vůbec nevím, ale doufám, že to bude nějaká hezká, nejlépe přírodní aréna. Nejlépe aby tam bylo spoustu stromů a ovoce, které by se dalo jíst.* řekne do jisté míry zasněně. Taková aréna by byla přesně něco pro ni a možná by do takové šla i dobrovolně. Trochu se usměje a zamává do publika. Je zvědavá na poslední otázku.*

Jaký jsi měla pocit ze soukromého vystoupení?
* vzpomene si na svůj trochu trapný tanec a záhadně se usměje.* Měla jsem pocit, že pokud mi dají i jeden bod, budu nejšťastnější člověk v téhle zemi. Vůbec jsem nevěděla, co bych měla dělat a tak jsem se rozhodla pro můj koníček...* řekne a vstane. Ukloní se všem kapitolanům a odcupitá z pódia dolů.*

Určitě se v aréně ukážeš v nejlepším světle! Přeji ti hodně štěstí!
*Nervozně postává v zákulisí. Modlí se dobré otázky, protože se nepovažuje zrovna za výborného řečníka, a ještě ke všemu se v tom oblečení, obzvlášť v té kytičkované košilce, cítí jako nějaká holčička. Všechny tyhle fakta ho znervózňují o to víc. */Bude to v pohodě.Bude to v pohodě. Bude to v pohodě. Bude to v po../* Z myšlenek ho vyruší jeho jméno. Chvíli bezradně stojí a pak se vrhne vpřed na pódium až zakopne a skoro upadne do publika, ale naštěstí to ustojí a když uvidí křeslo na nic neváhá a ihned do něj usedá vedle krásné moderátorky s líbezným úsměvem.*/Kéž by se uměl takhle usmívat/

Už máš spojence nebo určitou strategii? Po jaké zbrani bys sáhl?
*Hned první otázka ho docela zaskočí ale snaží si zachovat chladnou hlavu a přece jenom mu nějakou chvíli trvá než ze sebe vypraví pár slov.* Jistě jsem se seznámil již s mnoha splátcemi. Všichni jsou něčím jedineční a je težké určit kdo by si mohl v aréně vést lépe než jiní. Několik mi z nich ve mě probudilo zájem, jeden obzvláště, ale neříkal bych tomu spojenectví. Spíše je to něco jako společná výpomoc do doby než nás osud obrátí proti sobě.Pak už každý sám za sebe. * Na poslední větě si dá záležet. Neříká to jenom publiku ale i Ruthovi, který ho možná sleduje. Na chvíli se zastaví a s zamračeným výrazem pokračuje.* No ehm.. Strategii nemám. Nemám hlavu na nápady. Prostě uvidíme co nám tvůrci přichystají tenhle rok a prostě to budu muset nějak zvládnout. Tohle je moje strategie..Nejspíš. Nikdy nepodceňovat improvizaci,podle mě je mnohem lepší než promyšlené plány, protože každý plán se může zvrtnout a o takovéhle překvapení já nestojím. Pokud jde o zbraně .. Vždycky mi byl nejbližší meč. Meč totiž vždycky splní svůj účel. Nikdy jsem nebyl na boj z dálky. Přijde mi to zbabělé. * Už neví co by měl říct a tak jenom pokývne na znamení další otázky. *

Vypadáš, jako dobrý zpěvák, umíš zpívat? A kdyby jo, tak bys nám tu mohl něco zazpívat?
*Při té otázce se mu zvednou koutky úst,ale rychle je zase stáhne.* Opravdu vypadám jakože umím zpívat ? * docela se tomu sám divý s povytaženým obočím.* Ani nevíte jak rád bych vám tady zazpíval, ale nejsem si úplně jistý kolik z vás by moje zpívání dokázala přežít a kolik by po tom všem ještě vůbec slyšelo. Bohužel jsem nebyl obdařen hudebním sluchem, ani sebemenším náznakem umu zpívat. * Trochu se uvolní, což je pro něj velký krok, i když momentálně působí spíš křečovitěji než uvolněně.* Rád jsem poslouchám písničky jiných. Jakoby vám to otvíralo srdce a duši. / Proboha jestli mi tyhle žvásty sežerou, tak to budou dobře tupí./ Víte v jedenáctém kraji máme jednu písničku, každý je zná a uslyšíte ji na každém rohu. A když už ji uslyšíte máte hned chuť se roztančit a cítíte se tak šťastný jako nikdy. Jak jsem říkal rád bych vám ji zazpíval, ale v mém podání by jste ji akorát začali nesnášet. * Když to vypadá že mu došly slova, zahledí se na moderátorku jestli si pro něj přichystala ještě nějaké otázky.*

Jaký máš pocit ze zítřka. Nebudeš moct nedočkavostí spát nebo bys to nejradši o týden prodloužil v Kapitole? Jaký máš celkový dojem ze svých výkonů na přehlídce a na soukromém vystoupení, kdyby ses teď nezaměřil na hodnocení porotců a kapitolanů?
*Nejsi tak úplně jistý tím jak se těší/netěší na zítřek takže si jako minule vybral cestu lží.* Samozřejmě mi bude Kapitol hrozně chybět, vždyť tady je to jako továrna na splněné sny. Všechno se tu zdá být lepší. Jistě, že domov je domov ale tady se to zdá jako svět za zrcadlem.* Po jeho slovech u který se rozplýval nad krásami Kapitolu zase zvážní svůj výraz i tón hlasu.* I když mi bude kapitol chybět, nemůžu se dočkat až budeme všichni v aréně. Tehdy až začne zábava. Takové to tajemno před hrami mě akorát znervózňuje jako o bude tématem arény, jací tam budou mutové, jaké další překvapení nás čekají. Nejraději bych už teď stál v aréně a vědět všechny nezodpovězené otázky.Myslím že se na to těšíte stejně jako já. / Na to bych vsadil, když dychtíte jenom po naši krvi./* I přes jeho myšlenky se snaží co nejmileji usmát ale nějak mu to moc nejde a tak to radši a pokračuje.* Kdybych se měl vrátit k přehlídce, jsem opravdu rád že máme tak úžasnou stylistku. Neztratila se mnou trpělivost a za to ji nesmírně děkuju. Samozřejmě kostýmy, které měly reprezentovat náš kraj byly dech beroucí, což vlastně dokázalo i publikum. Vlastně i teď ji můžu být vděčný za tenhle oblek. Je nádherný viďte ? * Pro jistotu vstane a otočí se dokola a pak si znovu sedne.*Pokud jde o soukromé vystoupení, tak jsem předvedl vše co jsem mohl, i když je pravda že něco jsem si přece nechal i na arénu, ale opravdu jsem šťastný za můj výsledek i za hodnocení. * Skočí se svým proslovem a vzhledem k tomu že už nepřichází žádné další otázky vstane, poděkuje moderátorce za úžasné otázky, ukloní se publiku a odchází ze scény.*
  • 12. CARBONIA WITCHER
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 9/10 || Designer: Larissa de Monmarie
A teď poslední kraj. Carbonia Witcher! *Zatleská a dojde k ní a doprovází jí ke křeslu.* Carb, to je hezké jméno. *Usměje se.* Určitě tady každý čeká na tuhle otázku a odpověď. Co ty a Andy?
*Nakráčí na pódium a usměje se do davu. Už jí to nedělá takový problém, jako na přehlídce, možná to byl jen počáteční šok. Nevěděla, kolik by tam mohlo být lidí. Teď už byla přeci jen připravenější. Usměje se na moderátorku a nechá se oodvést do křesla.* Och, děkuji. Ale nevím, jak by se vám líbilo jmenovat se po uhlí. *Zasměje se. Po první otázce lehce zvážní. Čeklala ji, jen možná ne na začátek.* Andy je úžasný kluk. Možná se to na první pohled nezdá, ale když ho poznáte blíže, tak je opravdu skvělý. Vím, zní to jako strašné klišé. *Usměje se a přehodá nohu přes nohu.* Hry sice všechno trochu zkomplikovaly, ale já udělám všechno pro to, abych se k němu mohla vrátit. Nemůžu ho jen tak opustit. *Zatváří se trochu smutně a v rue sevře lem šatů*

A kde jste se seznámili? Už jste se znali dříve? V Capitol Times to je strašný řízek, ale zdá se mi, že jste spolu v pohodě. *Usměje se.* Nesledovala jsem záznam sklizně, ale byla jsi vybraná nebo ses hlásila sama?
*Lehce se přenese vzpomínkami do dětství.* Vlastně sme spolu chodili do třídy. Tehdy naše vztahy nebyly ideální. *Lehce se zasekne, jako by nevěděla, co více může prozradit. Nechce příliš zasahovat do Andyho soukromí.* Pak jsme se po několika letech znovu potkali. Všechno zlé mazi námi, jako by bylo v tu chvíli zapomenuto. Všechno se událo nějak moc rychle. Najednou jsme se vedli za ruku k náměstí, kde začínalo Turné vítězů. *Pousměje se a poupraví vlasy.* Občas se musím smát, když vidím ty články. Vlastně jsem nenarazila na žádný pravdivý. A článek o tom, že chovím s Andym tam byl ještě před tím, než to byla pravda. Takže, nevěřte všemu dámy a pánové. *Trochu se zasměje do davů a pak se opět podívá na moderátorku.* Vlastně jsem se přihlásila sama. *Znovu trochu zvážní.* Bylo toho na mě moc. Vlastně nevím, proč jsem to udělala. Bylo to chvilkvé rozhodnutí. *Trochu zalže. Ve skutečnosti moc dobře věděla, proč to dělá. Ten důvod však nebude publikovat.*

A co ti vedlo k tomu, že ses tak rychle rozhodla pro to se přihlásit? Věříš si na to dost hodně?
*Lehce si pozvechne. Vážně musí odpovídat?* Vlastně jsem si s tou myšlenkou pohrávala celkem dlouho. *Začne se pomalu rozpovídávat.* Těsně před sklizní byla strašně napjatá atmosféra. Ostatně jako vždycky. Trochu jsem se s Andym pohádala. A to tu myšlenku dovedlo k činu. *Mohla si vymyslet nějakou pěknou pohádku o tom, jak chtěla být s Andym bez toho, aby se musela nějak bát her. Ostatně i to je z části pravda. Ale jen opravdu z malé. A ona nemá náladu na vymýšlení si.* Ale věřím si. Protože já musím vyhrát. *Usměje se namoderátorku a následně i do publika . V očích má čisté odhodlání.*

Tak uvidíme, co nám pak v aréně předvedeš. Hodně štěstí. *zvedne se s ní a poté chytne její ruku, kterou zvedne vzhůru.* Carbonia Witcher!!
  • 12. RUTH SEVREN
  • BODY = rozhovor: 6/10 - oblečení: 8/10 || Designer: Larissa de Monmarie
A jako posledního tu máme Rutha Sevrena! *Představí ho a pustí se do otázek.* Jak to vidíš na letošní Hry?
*Zřetelně zaslechne svoje jméno a trochu nervózně se zachvěje. Rychle se rozejde na scénu a přitom si dává velký pozor, aby nezakopl o vlastní nohu, nebo tak něco. Přikývne moderátorce na pozdrav, usadí se do křesla a než se nadechne pro odpověď, nedůvěřivě se podívá na publikum.* Vlastně tyhle hry nevidím vůbec jinak. Svoje protivníky neznám a nic o nich nevím, vlastně jen tak přibližně, jaké měli skóre na soukromém vystoupení. *Pokrčí nad tím rameny a sklopí pohled k zemi.* Znám jen pár lidí a to velmi málo...*Není si jistý, jestli úplně pochopil smysl otázky, ale víc už k tomu radši dodávat nechce. Zvedne pohled k očím moderátorky a očekává další otázku.*

Máš trému ze zítřka? *Ještě se zeptá, ale pak mu hned navalí další otázky.* Jaké jsou tvoje největší obavy? A jaká ke tvoje nejšťastnější příhoda?
*Nejdřív chce odpovědět, že ne. Ale usuzuje, že jeho nervózní a nejistý výraz rozhodně spolehlivě nezakryl, tudíž má jen jednu možnost pro odpověď.* Ano. *Přizná nahlas a až po tom vyslovení to na něj všechno dolehne. Ale teď nemá čas se tím zaobírat.* Největší obavy? *Nejistě po ní zopakuje otázku a naskočí mu husí kůže.* Samozřejmě to, že nevím jestli dokážu někoho zabít. Taky nemám tušení jaká bude aréna. Může v ní být něco pro můj prospěch, ale i něco, co mě úplně odrovná. *V hlavě se mu mihnou vysoko postavené plošiny, hadi, červi a voda. Musí ale počítat, že tam jeden z těch faktorů bude. Další otázce se trochu zasměje.* Moc ji nemám, ale asi to, že jsem se naučil překonat strach z lezení. *Zvedne prst na zdůraznění svých slov.* Jen s jištěním a pod dohledem instruktora.

Ale to bude dobrý. *Podívá se na něj a mile se usměje.* Nechci tě strašit, ale přežij první den a pak to bude lepší, pokud nebude finále moc brzy. *Přejde tedy ke konci.* Už nás tlačí čas. *Podívá se na hodinky.* Třeba se ti to v aréně bude zrovna hodit. A jak se ti líbí Kapitol? Kdyby sis mohl vybrat, bydlel bys tu nebo bys bral jiné prostředí?
*Také jí oplatí úsměv, ale jen ona takhle zblízka může vidět, že byl trošku falšovaný. Už na to radši nijak nereaguje, protože by z ní nejspíš začal tahat nějaké rady, jak ten první den přežít.* Neměl jsem moc šancí Kapitol poznat, ale co jsem tak viděl z vlaku nebo střechy ubytovny, musím přiznat, že je Kapitol majestátní jako hlavní město. Pro mně by to ale asi nic moc nebylo. Jsem zvyklý na přírodu okolo sebe. Samozřejmě neříkám, že tu žádná není, ale na můj vkus do tohohle města až moc zasáhla lidská ruka. *Odpoví jim naprosto upřímně, to co mu právě teď vyselo na mysli.*

A to je ode mě i od Rutha vše. *Zvedne se a ještě jednou představí.* Dámy a pánové, to byl Ruth Sevren a pro dnešek se s vámi loučíme. A nezapomeňte si zapnout zítra televizi!
*Jako poděkování se mile usměje na Regan a podruhé od začátku rozhovoru se otočí k publiku. Celou tu dobu si představoval, že tam ve skutečnosti vůbec nejsou. Lehce se ukloní a vystřelí ze scény.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92