Sunday, January 12, 2014

Rozhovor s Loganem

Regan Cais: Světla už jsou na místech a je konečně čas začít. Mává publiku a směje se na kamery.* Tak nám už skončily Hry a my se můžeme těšit na vítěze... a tím se stal Logan Dust z 2. kraje! Prosím přivítejte Logana Dusta! *Couvne k sedačce a ukáže na něj.*

Logan Dust: *V zákulisí se pořád ještě mračil ale když ho volají na pódium. Nasadí trochu zvadlý ale pořád přesvědčivý úsměv. Pořád však vypadá bledě a trochu povadle. Mávne lidem a dojde k moderátorce. Stejně jako u rozhovorů jí políbí ručku a pak se zasměje a usadí se do křesla.*

Regan Cais: *Podívá se na Logana a poplácá ho jemně po zádech, aby se třeba ještě nezhroutil.* Tak Logana, jaké je to vrátit se zpět do světa, kde se nemusíš starat o to, kolik výstřelů už jsi zaslechl? *Pousměje se a hned se podívá na kamery. Ta kamera je tam přece tak úžasná.*

Logan Dust: *Trochu si povzdechne ale hned se zase usměje.* No .. Abych řekl popravdě je to docela úleva. Je to skvělý pocit, vědět že teď už vůbec žádný výstřel nepřijde, a já můžu zase domů a věnovat se tréninku nových splátců. *Usměje se, no ví sám že prostě trochu přechází k jinému tématu.*

Regan Cais: Když už jsme u těch splátců. Myslíš si, že je zvládneš mentorovat a zároveň vidět jedno a nebo oba v aréně zemřít? *Zavrtí hlavou, fakt má depresivní otázky, ale aby to spravila, tak se k tomu mile usměje.* Vypadáš, jako statečný klučina. *Ještě dodá.*

Logan Dust: *Musí se její lichotce trochu zasmát.* Děkuju vám. *Znovu se zasměje, ale pak se přestane smát a pouze se usměje. Trochu zvážní.* Myslím si že to zvládnu a moji splátci nebudou jen tak umírat. Spíše budou vítězit. *Zasměje se a čeká na další vražednou otázku.*

Regan Cais: To jsou správná slova! Spíš budou vítězit! Ano, přesně tak! *Zajásá a podívá na publikum, zda souhlasí taky.* Omlouvám se Logane, ale musíš to těch pár minut ještě vydržet. Jedna otázka trochu smutnější. *Koukne na něj a protahuje to, aby to mělo ten správný šmak.* Logane, musím se zeptat na otázku, na kterou tu čeká hodně lidí. A tou je... proč jsi vlastně zabil svojí spojenkyni a proč tak brzy? A jaký byl pro tebe finále s Abrahamem? Bylo vidět, že jste se tam dost sblížili. Nevím, v jakém smyslu, ale sblížili. *Netrpělivě čeká na odpověď až z toho klepe nehty o křeslo.*

Logan Dust: *Úsměv mu trochu ztvrdne na tváři a tak znovu radši ukáže ten povadlý úsměv co měl i na začátku.* No Harper, byla skvělá bojovnice, ale když sme byli mimo kamery tak mě poprosila abych jí už zabil. Že už to nevydrží a popravdě teď toho možná lituju ale já jsem z ní byl trochu na prášky. *Poví trochu sklesle a pak dojde na Abrahama, povzdechne si a ucítí v kapse sirky.* S Abrahamem jsme se zblížili už před začátkem her jako kamarádi. Já jsem si ho dost oblíbil a možná se stal mým nejlepším přítelem a někdy jsem dokonce pochyboval jestli vyhraju já. *Mluví docela otevřeně.* A jeho gesto když se pro mě obětoval a tím mě poslal domů. Bylo to prostě nečekané a já mu vděčím za svůj život a nikdy na něj nezapomenu. *Usměje se a taky jednou koukne do kamer.*

Regan Cais: Oooh! *Podívá se na něj trošku dojemně, ale ne tak, aby se rozbrečela, protože ona je toho schopná.* A co budeš dělat, až se vrátíš? Máš nějaké super plány do budoucna? Bude ti chybět aréna? Letos byla velice šílená, já bych tam osobně být nechtěla. *Ušklíbne se při představě na arénu.* No fuj, na zombie už jsem si zvykla, ale ty ruce ze zdi byli děsivé.

Logan Dust: No budu se asi naplno věnovat mentorování, ale taky v aréně jsem si něco uvědomil. Prostě sem zjistil že v životě někoho potřebujete a já jsem se rozhodl až do konce života jedné dívce od nás z kraje otravovat život. *Mrkne do kamer. Nejspíš je to vzkaz pro Desirée ale to on nahlas neříká.*

Regan Cais: A kdo je ta dívka? Ví vůbec, že jí máš rád? *Podívá se na něj.* To bude další vzrůšo s párem. *Podívá se ještě na kameru.* Protože nedávno jsme přistihli na večírku Stephanie Borman a minulého vítěze Theodora a docela se k sobě měli. *Zasměje se.*

Logan Dust: No řekněme to tak že kdybych to řekl nahlas tak by mě asi zmlátila. což ona udělá tak i tak ale je to Desirée Mason, vítězka 2. Pentagames. *Usměje se. Teď ví že má obrovskej průser.*

Regan Cais: Ach opravdu? Tu jsem viděla někde v publiku. *Podívá se na místo, kde předtím byla.* Kde jste se vůbec seznámili? *Podívá se na Logana.*

Desirée Mason: *Ten trapný pocit, když zaslechne svoje jméno a když se na ní Regan a postupně ostatní podívají, tak zrudne a pomalu se sveze po křesle až na zem a rychle po čtyřek se vymotává ven odsud. Věděla, že tady neměla být a už ví, kvůli čemu skončí Logan v opět v nemocnici.*

Logan Dust: Ve výcvikovém centru u nás v kraji a pak už jsme na sebe párkrát naráželi a já věděl že jí musím nějak získat. *Zasměje, teď už vypadá uvolněji.* Nevím jestli se mi to podařilo. *Znovu se zasměje a opře se.* Spíš si myslím že teď mám pořádný průšvih! *Koukne do publika ale Desirée tam nevidí, tak se rozhlédne a pak jí zahlédne u dveří jak se celá rudá vypařuje a musí se tomu zasmát.*

Regan Cais: *Všechno, co se teď seběhlo ignoruje. Nechce se do toho už zapojovat, protože nechce skončit s hlavou na zdi a tak radši rychle přivítá prezidentku dříve, než jí něco provede.* A teď přivítáme naši krásnou a velmi štědrou prezidentku Vivian Virtue ke korunovaci nového vítěze! *Vstane a představí jí.*

Vivian Virtue: *Za bouřlivého potlesku se nese jako správné ztělesnění dokonalosti a respektu po pódiu až k Regan a vítězi letošního ročníku. Tam nejprve zdvořile kývne do publika, poté na Regan a až nakonec se zaměří na muže hodiny. Pozvedne připravenou korunu nad jeho hlavou a pomalu ji pokládá na jeho hlavu, aby docílila náležité pompéznosti okamžiku* Gratuluji vám svým jménem za celý milovaný Panem, pane Duste. Prokázal jste velkou odvahu a sílu, kterou by se měl pyšnit každý vítěz. Bylo pro nás potěšením sledovat tento ročník *Mírně, velmi, velmi mírně skloní hlavu na důkaz skutečného uznání, než mírně poodstoupí a trochu přidá na hlase* Ať jsou i další vaše nadcházející roky tak úspěšné jako tento.

Logan Dust: *Vstane jakmile uslyší prezidentčino jméno a když jí uvidí trochu mu přejede mráz po zádech, nedává to však vůbec znát a tak si jen nechá podat korunou a trochu se pousměje na prezidentku.* Děkuji vámn paní prezidentko.

Regan Cais: A teď pojďme zhlédnout rekapitulaci letošních Her! *Kývne do zákulisí, aby to mohli spustit.*


Logan Dust: *Má co dělat aby se u toho záznamu nesložil ale pořád se snaží trochu tvářit se vážně. Už i proto že je tam prezidentka.*

Regan Cais: A tak nám to skončilo. Logana jistě ještě někde uvidíte, ale teď nadešla chvíle, kdy se s ním musíme rozloučit. *Vstane z křesla a ještě jednou Logana představí.* Logan Dust! Vítěz 112. Hladových her z 2. kraje! *Zakřičí, potom se otočí na Logana a rozloučí se s ním ještě podáním rukou.*

Logan Dust: *Vstane a vítězoslavně zvedne ruku a pak si potřese rukou s moderátorkou, poděkuje jí a s máváním davu odchází pryč. V zákulisí si pak ztěžka oddechuje.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92