Sunday, December 01, 2013

Victor's Soiree

Hodnocení = 6/10 + 1
*Když si všimne, že se na něj upřela pozornost, tak se jen pousměje, takže v naprosto čokoládové masce se objeví jen bílé zuby. Najednou mu dojde, že se po něm asi něco chce a tak se za roh vytáhne z fontány, i když to je pracné a dopadne po hlavě na zem. Váhavě vstane a setře ze sebe trochu čokolády, ne že by rozdíl nějaký byl. Podívá se na Steph.*Uhm, děkuju za ručník.*Vykoktá a celkem loudavou chůzí, protože ho zpomaluje čokoláda, zamíří k prezidentce. Mezitím sebou zatřese, jako by byl pes, čímž ohodí všechno, včetně prezidentky, čokoládou.*Tak já vás zdravím a přeju všem krásný a hodně čokoládový večer. Asi bych měl říct nějaký proslov, ale s ním jsem nepočítal, nemám ho moc vymyšlený. Vlastně, na turné jsem se původně těšil, první dva roky po aréně, kdy jsem si říkal, že mě budou chránit mírotvorci, kteří to mimochodem nezvládají, a já si budu moct konečně popovídat s člověk a ne s robotem. Jenže, než jsem se dostal k turné vítězů, tak jsem našel důvod, proč zůstávat ve třetím kraji a o který teď asi přijdu, ale nakonec jsem tu. Nakonec jsem úspěšně přežil hod vajíčky v dvanáctém kraji, chytání ovoce do koše v jedenácte, odrážení věcí deštníkem v desítce, v osmičce a v devítce zase dva nenávisté proslovy. V šestce pád z podia, pětku si nějak nepamatuju, asi jsem měl ještě kocovinu, ve čtyřce po mně hodili mečouna, v trojce jsem dostal vynadáno, v dvojce mě pomalu zazdili a jediná jednička se dala asi tak přežít. Tady na mě zase zaútočila čokoláda, to je hrozný, Kapitol by mě se sebou něco dělat, takové nehezké útoky, ty patřej do Candylandu.*Ohradí se oproti tomu.*No, když dovolíte...dojdu se ještě vykoupat.*Dopoví svůj proslov a zamíří zpět k fontáně, do které vesele zapluje.*
Hodnocení = 10/10 + 2
*Nechává Jasonovu poznámku ležet nezodpovězenou jako většinu věcí v jejím životě. Poslouchá Damienův proslov a tak nějak ji naštve zmínka o osmém kraji. Ten proslov nebyl moc hezký. Ona má právo být rozlobená na svůj kraj a veřejně mu nadávat. To on si k jejímu kraji dovolovat nebude. Sleduje prezidentku a jakmile je zavolána pronést proslov, tak se otočí na Jasona a ukáže mu rukou ať ho hodí. Doufá že umí odezírat ze rtů a na prázdno vysloví znovu "Hoď ho." Pomalu se vydává na pár schodů, které vedou zřejmě do patra osídleného právě té královny. Po pár schodech se zastaví a podívá se po všech. Připadá si opravdu veliká. Už to není ten mraveneček, kterého by tihle lidé mohli ušlapat. Její výraz je prázdný, ale hned na to se zasměje. Asi to bude nadšením.* Pááááni!! To je tak strašně super být tu. Víte jak je to super? Ne rozhodně ne! Vy tu jste v podstatě každý den, ale já jsem z odlehlého kraje, takže tohle tak často nevidím. Čokoládovou fontánu, která je velice super! *Podotkne k paní prezidentce* Stejně je super ten lustr nad vámi! A taky to dokonalé jídlo! Bože lidi tohle se nevidí každý den! *Nadšeně zatleská a uvědomí si, že by měla přestat. Má mít proslov a ne se tu rozvášňovat nad těmi maskami.* Ale teď už k velkému proslovu. Nehodlám řečnit tak dlouho jako v druhém kraji. Na to už mě moc slov nezbývá. A navíc všichni už si chceme téhle velkolepé slavnosti užívat plnými doušky. Ale teď už k tomu proslovu. Capitol...velké město, velký úděl, velké možnosti. Takhle bych to vysvětlila já někomu z mého kraje. Vždyť sem se v podstatě podívají jen ti, kteří mají smůlu a dostali se do her. Nebo ti kteří měli štěstí a zase se z her dostali. Takže ne moc lidí má možnost se sem podívat. Takže bych chtěla poděkovat prezidentce, která pár šťastlivcům nebo smolařům dovoluje navštívit tohle dokonalé město. Taky bych chtěla poděkovat hlavní tvůrkyni her, že vytvořila tu nejlepší arénu na světě. Pak samozřejmě těm, kteří se podíleli na mé výhře. Ať už jsou kde jsou. Mrtví nebo živý a tady s námi. No a poslední velké děkuji patří osobě, která píše ty dokonalé články do Capitol Times. Jsi dokonalá! Pokračuj v tom a dotáhneš to na vrchol! A tak se s vámi loučí vaše Vílí královna Candylandu. *Pošle jednu velkou pusu, posadí se na zábradlí a sjede s lehkostí dolů. Tohle musí někdy udělat znovu.*
Hodnocení = 4/10 + 1
*chvíli je zase mimo, ale zase pěkně procitne, když jí někdo sebere její ručník. Její milovaný měkoučký a modrý ručník. Ale nevadí jí to. Ne, když jí ho zase vrátí, nejlépe vypraný, aby nebyl tak strašně zaneřáděný* Chci ho zpátky! *zavolá za ním ještě a potom ještě poslouchá jeho projev, moc moudrá z toho není, nejvíc se jí nelíbí, že si nepamatuje pětku, její pětku, a to zrovna mluvil tak strašně cool, možná to ale bude jenom tím, že je to její pětka. Poslouchá ještě svoji malou sweetie a z té taky není vůbec moudrá, ale co se dá dělat. A potom už jde ona. Konečně nějaký pořádný proslov před pořádnými lidmi! Vůbec si neuvědomuje, že na sobě už nemá nic, to se občas stane každému a strašně nadšeně doběhne k mluvítku. S rozzářenýma očima se podívá po publiku a nadechne se* V krajích jsem teď hodně mlčela *usměje se při vzpomínce na své nejkrásnější proslovy, které měla naprosto tak připravené jako tenhle* Mám toho tolik co říct! *na všechny se usměje a znovu se podívá kolem. Vidí Damiena plavajícího ve fontáně z čokolády, čokoládu u nich doma většina dětí nezná. Vidí svoji sweetie, jak jezdé po zábradlí. Jediný i takto malý přestupek by u nich byl trestán. S hrůzou v očích to tam všechno pozoruje, pěkně dlouho stojí jenom tak mlčky, než se zase vzpamatuje* Vlastně ne *dodá na závěr. Má strach z těhle lidí. Ona je přeci spárný člověk, co se stará o ostatní, zvláště o svého malého krajíce a taky o svůj celý krajíc, nechce patřit k těmhle lidem. Nechce být ani tady. Raději uteče od mluvítka a schová se za nějakou větší vázu*
Hodnocení = 1/10 + 1
*Když je vyvolán za prezidentkou, vůbec z toho není nadšený. To fakt ne. A ona zřejmě také ne. Ještě než stačí cokoliv říct je mu od Des zabavený mikrák a on se potácí k zemi. Rychle vše vstane, a holka neholka, přeci jenom ona je to pěkná zmije ještě než stihne odejít ji pěkně kopne aby si užila příjemný let ze schodů. Poté se opraší, popadne mikrofon a naštvaně se na všechny podívá* Fuck you, you you *koukne na Karallny* You're cool *pak zase někam jinam* Fuck you, fuck you and you. I'm up! *vykřikne ještě než odhodí mikrofón a jde se zase někam zahrabat, už výrazně podrážděný*
Hodnocení = 10/10 + 1
*Už tam nějakou dobu je, vlastně je tma od začátku, ale všeho toho se vyhýbá. Nějak na sebe neupoznorňuje. Se svojí maskou jí to jde ještě lépe, ale když jí zavolá prezidentka, tak už se tomu bohužel nevyhne. Jde za ní pomalým krokem a ani si žádný proslov nepřipravila. Celá tahle její záležitost jí přijde směšná. Dorazí teda k ní a dívá se, jako kdyby byla z jiné země. Ona stejnak určitě z jiné země bude. Když Andy nic nepovídá, tak ho odstrčí někam na zem a seberu mu mikrák. * Zdravím! Jen tak si říkám, že jestli tyhle nudné proslovy vůbec někoho zajímá. Dítě jim to nevrátí, tak nevím, co bych měla říct. Koho asi může zajímat proslov Desirée Masonové že? Mě samotnou nezajímá ničí rozhovor, proč by někoho měl zajímat ten můj? Mě by žádný proslov nezlepšil náladu, takže to je ode mě vše. A´t vás doprovází štěstěna. *Zasměje se.* Jak ironické že? Pardon, jen ěm nebaví něco vymýšlet. Radši ybch spala a vy určitě taky že? A když nemůžu spát, tak budu aspoň jíst. Musím přiznat, že kapitolané mají opravdu dobré jídlo. Lepší než u nás... no a určitě v těch krajích, kde nic není. *Pak odejde ke švédskému stolu a jde si něco sníst.*
Hodnocení = 2/10
Hodnocení = 7/10
Hodnocení = 8/10
Hodnocení = 5/10
Hodnocení = 3/10
Hodnocení = 4/10
Hodnocení = 9/10
Hodnocení = 9/10
Hodnocení = 9/10
Hodnocení = 4/10
Hodnocení = 9/10
Hodnocení = 9/10

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92