Saturday, December 07, 2013

111th Annual HG - Rozhovory (Part II)

  • 6. AVELINE HIGGLESWORTH
  • BODY = rozhovor: 10/10 - oblečení: 0/10
*Čeká v řadě s ostatními Splátci, až ji moderátorka zavolá na scénu. Toho okamžiku se upřímně děsí - neumí lhát a teď to bude muset zkusit na profesionální úrovni. Její nervozita stoupá úměrně s počtem Splátců, kteří míří na pódium. Když vyvolají jméno kluka z Pětky, nervózně přešlápne, protože je jí jasné, že za pár minut už bude muset jít i ona. Když ten okamžik nastane, přiměje svoje nohy k pomalému pohybu. Pomalému, protože jinak by se na těch podpatkách asi zabila. Ve chvíli, kdy ji ozáří světlo reflektorů, nasadí co nejkouzelnější úsměv. Docela ji překvapí, kolik lidí tam je, tolik neviděla snad ani na přehlídce. Vlastně je to asi největší dav lidí, jaký kdy viděla. Trochu na diváky zamává a sem tam pošle pár vzdušných pusinek. Asi to je trochu zarážející, ale upřímně, pozornost toho davu, i když vypadá spíš jak houf mimozemšťanů, se jí docela zamlouvá. Uvítá se s Marinou a pomalu se posadí do křesla naproti ní. Ještě si trochu uhladí šaty a vyčkává na první otázku. Sice jí na rtech pořád hraje úsměv, ale duševně se už připravuje na otázky ohledně rodiny, domova a tak dále. Zkrátka témata, na která si zakázala myslet.*

Kdyby jsi mohla byt nějaké zvíře, jaké a proč?
Zvíře? *Zopakuje po ní překvapeně. Tuhle otázku očividně nečekala, to je na ní vidět, ale vzpamatuje se docela rychle a zase se vrátí k tomu úsměvu. Chvilku neví, co říct, protože momentálně by brala naprosto jakékoliv, protože pokud ví, zvířata do Her neberou.* Totiž, u nás doma se tyhle věci neřešily, protože nebyl moc čas, tak moc zvířat neznám, ale.. No, vždycky jsem strašně obdivovala kočky. *Zamyslí se nad druhou částí otázky.* No, líbí se mi, jak jsou důstojné a elegantní. A hlavně se umí neupnout na člověka nebo zvíře, připadá mi, jako by myslely vždycky na sebe. *Sice si není zrovna jistá, že to, co tu plácá, dává smysl, ale pokračuje.* Taky bych chtěla být taková, umět myslet jenom na svoje dobro. A v Aréně by mi to určitě pomohlo. Kdo ví, třeba mě Hry změní na něco jako kočku aspoň povahově... *Dodá s pokrčením ramen.*

Máš ráda kapitolské jídlo?
*Usměje se.* Uhm, samozřejmě, myslím, že jídlo odsud nejde nezbožňovat. Je to úplně jiné - a mnohem lepší - než cokoliv, co jsem doteď poznala. Vážně vám všem závidím, že máte takovéhle věci na dosah každý den. Upřímně, většinu věcí, co tady jím, jsem viděla poprvé v životě a doteď nevím, jak se to jmenuje, ale tohle je jeden z důvodů, proč jsem strašně ráda, že mě vylosovali a já měla příležitost poznat tak úžasné a luxusní místo, jako je Kapitol. *Věnuje publiku zářivý úsměv. Teď zalhala, a kupodivu to bylo docela přesvědčivé. Ani se jí nezatřásl hlas.*

Jak jsi spokojena se svými výsledky?
*Zamyslí se. Samozřejmě, že je sama se sebou obrovsky spokojená - vždyť dostala jenom o bod, dva míň, než profíci a to přitom neumí skoro nic.* No, ano, jestli mám být naprosto upřímná, uznávám, že jsem takhle vysoké skóre ani nečekala. Tedy, aspoň mně připadá vysoké - když se na to člověk dívá z toho pohledu, že jsem ze Šestky, kde lidi takové ty věci okolo boje, moc neovládají, většinou. *Pousměje se a pokračuje, v hlase je jí znát, že je na sebe doopravdy hrdá.* A navíc i Splátci, kteří na tohle trénují, měli třeba jen o bod nebo o dva víc, než já, takže proto jsem na svůj výsledek opravdu pyšná. *Dořekne to, načež zazvoní zvoneček oznamující konec jejího rozhovorového času. Rozloučí se s moderátorkou, věnuje poslední úsměv Panemu a odklidí se z pódia.*
Máš nějakou zvolenou strategii? a co spojenci?
Ani nie, podľa toho aká bude aréna. Ano, David Kaledon z 3 a Liam Aberned zo 7

Sedmý kraj již dlouho nevyhrál, hodlaš napravit jeho reputaci?
Dúfam, že sa mi to podarí

Jaký máš názor na ostatní?
Neviem, ešte som sa poriadne nepoobzerala, ale vyzerajú byť silní súperi.
Přivítejte splátce, který nese jméno Mikael Laine!
*Tesne predtim, nez je zavolan, snazi se nejak prekousnout svoji nervozitu. Tohle je pro nej ta nejhorsi cast celych Her. Protoze to znamena, ze bude nejen v centru pozornosti, ale bude muset I mluvit...mluvit o sobe a svych pocitech. S desem se otrese zrovna ve chvili, kdy ho zavola moderatorka. Naposledy se pokusi nadechem uklidnit a vejde na podium. Na tvari ma ten samy automaticky, strojovy mechanicky usmev jako pri prehlidce. Nedokaze se donutit k pozdravu davu. Jen trochu kyvne hlavou. Usadi se a oci pevne zafixuje na moderatorce, jakoby mu zrovna ona mohla pomoct zvladnout tremu.*

Jaký máš názor na svou mentorku?
*Prvni otazka. A hned ho zaskoci. Svou mentorku vlastne jeste nevidel.* No, ano, je dobra... *Nevi, co vice by mel dodat.* Myslim tim, nikoho jineho tu nemam, takze... *Necha zbytek vety rozplynout se v neurcitu a doufa, ze po nem nikdo nebude chtit detaily. Nervozne se usmeje.*

Co si myslíš o ostatních? Máš už spojence?
*Nastesti nasleduje dalsi otazka. Ta uz je trochu lepsi.* Vsichni jsou velmi vyrovnani. *Sdeli strucne svuj nazor.* Ano, mam. *Nerozpakuje se priznat. Stejne nikdo nevi, o koho jde, takze to vyjde nastejno. A vic k tomuto tematu stejne rici nehodla.*

Jako odborník na módu a textil z 8. kraje, jaký máš názor na naše oblečení?
*Posledni otazka. Neni z ni zrovna dvakrat nadseny, ale co se da delat.* Nerekl bych, ze jsem expert. *Podari se mu skromne pousmat.* Ale... *Tohle si odpustit nemuze. Poprve pohledne do publika.* Nektere outfity mistnich jsou vazne prestrelene. *Uz je mu jedno, ze se dotkne mnoha Kapitolanu. Je mu jedno, ze jeho rozhovor nebude oblibeny. Proste uz chce pryc. To je mu taky zanedlouho umozneno a on se vypari jako para nad hrncem.*
  • 9. MAY FEBRE
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 8/10
*Nakráčí na pódium s tím nejširším, nejzářivějším a přeci jen přirozeným úsměvem. Konečně je tady, před těmi pestrobarevnými Kapitolany, světla refrektorů na ní září a ona si konečně přijde svá. Ostatní obyvatelé krajů tuhle chvíli asi nikdy neocení, ale ona nano. Ona pro to žila. Chvíli rozdává vzdušné polibky a úsměvy do publika, než s upraví sukni a posad se do křesla..* Dobrý den. Ráda vás poznávám. *Usměje se na moderátorku.*

Vítám tě ve studiu. *Mile jí přivítá a rukou pokyne ke křesílku, na které se sama posadí.* Takže May, povíš nám, jak se právě teď cítíš? Jak jsi se cítila na přehlídce? *Zeptá se jí se značnou zvědavostí. Vždycky jí zajímalo, jak by se cítila na tom druhém křesle.*
Děkuji. Jsem tu opravdu ráda. *Usměje se. Možná to působí přehnaně a okatě, ale ona to tak vážně myslí. Zkrátka taková je.* Myslím že řada lidí, kteří tu seděli přede mnou by mi rádo imponovalo, ale já se cítím úžasně. Stejně jako na přehlídce. Ti lidé, ten potlesk. Tohle jsem opravdu nikdy nezažila a možná to bylo právě to, co mi v životě chybělo. Vím, že to zní zvláštně, ale asi jsem se měla narodit jako Kapitolanka. Miluju to tu. Už od malička jsem milovala. *Přehodí nohu přes nohu a znovu upraví sukni. Úsměv z tváře jí jen tak nemizí. Tohle je zkrátka velká chvíle.*

*Překvapeně se otočí na publikum, které je stejně ohromené jako ona. Najednou diváci začnou tleskat a Marina se otočí na May se širokým úsměvem.* To tu po dlouhé době slyšíme. A jak slyšíš, jsme za to všichni moc rádi! *Obdaří jí povzbudivým úsměvem a pohledem naznačí něco jako "jen tak dál".* Co si myslíš o našich ctěných vítězích? Konkrétně třeba o Chantelle, která je vaší mentorkou?
*Potěšeně se usměje nad jejich reakcí. Tohle nečekala ani ona.* Páni...*Vydechne jen a zamyslí se nad další otázkou.* Chantelle i ostatní vítězi musí být úžasní lidé s obrovskými zkušenostmi. Bohužel jsem s mojí mentorou ještě neměla tu čest se setkat. Je to škoda. I když mentoři asi nemívají příliš velký zájem o přidělení kraje, ráda bych si s ní popovídala. *Připadá jí, že už se do toho trochu motá, tak se na chvíli odmlčí a obdaří publikum i moderátorku jedním z mnoha úsměvů.* A ráda bych potkala i ostatní vítěze, i když umí být poněkud...svérázní. Ale i tak jsou to určitě zajímaví lidé a mluvit s nimi je zajisté nezapomenutelný zážitek. *Zakončí svojí řeč a znovu upraví sukni, která jí trochu klouže tak, kde by být neměla.*

Vlastně jsi je velmi dobře popsala. Lépe bych to neshrnula ani já. *Pochválí jí uctivě a věnuje jí významný pohled.* Na konec našeho rozhovoru, chtěla by jsi nám ještě něco říct? Nebo své rodině? *Dává jí volný prostor pro řeč.*
Můžu? *Optá s pro jistotu. Vlastně ani neví co by měla říct. Proto začne pomalu a opatrně, čili úplně naopak, než před tím.* Mami, vím že se díváš a jak je to pro tebe těžké, ale konečně jsem tu. Na místě, o kterém jsem básnila celé ty roky. Já jsem šťastná, tak buď taky. *Řekne svůj jednoduchý vzkaz někam do kamery a přihodí povzbudivý úsměv. Poté si znovu upraví sukni a podívá se do publika.* A tobě Kapitle chci říct, že jsi zkrátka úžasný. Přesně takový, jak se povídá, možná i lepší. Přesně takový, jak jsem o tobě vždycky snila. Ty světla a barvy, které mě uchvátili už jako malou. A tak i tobě chci poděkovat. A tímto se s tebou loučím. Sbohem. *Usměje se a postaví se.* Děkuji.* Řekne směrem k uvaděčce a následně i k publiku.* Děkuji...*Špitne i při odchodu.*
  • 10. FAWKES KING
  • BODY = rozhovor: 8/10 - oblečení: 5/10
*Na sobě má kostým, do kterého ho oblékli, ale jistou věc mu nemohli vymluvit. Boty na podpatku, zatraceně velkém podpatku. Celkem obratně po zavolání svého jména doklape na pódium, kde udělá purkle a sedne si do křesla.*

Takže, Fawkesi, ty jsi takový nestandartní kluk, smím vědět, co tě k tomu vedlo?
K čemuže přesně?*Zeptá se, jako by otázce nerozuměl a pak jen chápavě kývne ke svému vzhledu.*Jistě, myslím, že jsem se tak cítil líp a cítím. Navíc, rodiče chtěli dceru a ne třetího syna.*Povzdechne si nad tím.*

Ach tak, myslíš si, že ti tvůj trochu odlišný vzhled může přinést v aréně nějaké výhody nebo nevýhody?
*Váhavě přikývně hlavou.*Ano, jestli mi nedají boty na podpatku, tak si budu připadat znevýhodněn.*Schválně nastaví do kamery svoje boty, na který je zřejmě pyšný.*A asi bych řekl, že nikdo nemůže odhadnout, jak schopný jsem, pravděpodobně si myslí, že jsem slabý, ale co dokážu, to nikdo neví.*Pokrčí nad tím tajemně rameny.*

To bude zřejmě pravda. Unesl bys mě?*Zeptá se ho a stoupne si.*
*Se zasmátím na to přikývne, stoupne si, chytne Marinu kolem pasu a zvedne ji metr do vzduchu.*

*Jen vypískne a když už je znovu na zemi, upraví si oblečení a opět si sedne.*Takže, poslední otázka, už sis našel oblíbeného splátce, se kterým uzavřeš spojenectví?
Ano, našel, hned několik, ale to se dozvíte v aréně, nehodlám kazit překvapení. *Po vyzvání vstane a s posíláním pus do publika odejde.*
Další přichází Nathalie Pofelaga!
*Když zazní její jméno, sladce se usměje a vystoupí na pódium. Pročísne si své krátké vlasy, zasměje se do publika a pošle jim vzdušnou pusu, zamává a poté usedne do křesla vedle moderátorky, čekajíc na první otázku*

Máš už nějaké spojence? co říkáš na své soupeře?
*Poslouchá ji jen tak na půl ucha a když nastane trapné ticho jenom na ni otočí hlavu stále s velkým úsměvem* Ehm ? Říkala jste něco? Přes potlesk toho dokonalého davu jsem vaše, ne až tak dokonalá slov, přeslechla *zachichotá se a počká si až jí otázku zopakuje* Ach ták, nůže, řekněme že je mi velmi sympatická ta holčina z 9 kraje, ano ano, s tou bych to klidně dala dohromady ale nevím nevím jestli je toho hodna. *zasměje se tím svým ledovým hlasem a dál pokračuje* Ale abych pravdu řekla, mí soupeři mi přijdou takový nudní, jednotvární až je toho škoda. Že mají vyšší hodnocení v soukromém vystoupení než já ? A to mě má nějak zajímat ?! *okomentuje jakýsi pokřik z davu a znovu se usměje na moderátorku*

Zítra nastupuje do arény, máš strach? co čekáš?
Ach ano, aréna, samozřejmě že mám strach ! Kdo by neměl. Bude tam třeba poušť a já se o ty chudáčky co to nedokážou budu muset postarat aby alespoň chvíli přežili ! *teď mluví skoro jako nějaký soucitný profík ale v jejích představách je jenom komanduje aby našli něco k jídlu, hlavně pro ni* Ale doufám že letos se tvůrkyně moc nerozjede a bude z toho nějaká normální aréna kde bude dostatek slunce, vody a vzduchu, ne jako loni *ušklíbne se ale poté se znovu začne zvonivě smát* To víte, ne že by minulá arénka nebyla nijak krásná ale na mě to bylo moc..černé. A hlavně tam bylo moc těch podivných věcí co tam tak jasně blikali, ach, jak nerada já bych v té aréně byla.

Kdyby jsi mohla navštívit jiný kraj, jaký by to byl a proč?
*Podívá se na ni pohledem naprostého opovržení a poté se koukne na kapitolany* Copak bych chtěla do jiného kraje? Ale když už ano, rozhodně do 1! Přeci si nepojedu zamazat šaty do nějaké špinavé 12! To vážně ne! s tím jejich pitomých satanistou co tak holduje té odporné černé barvě! A už vůbec né za tím blbečkem Damienem. Když byl u nás v kraji, myslela jsem že mu jednu vlepí, takové nevhodné chování *rozkřikne se a rozhořčeně se podívá do davu, zklidní se a zase se usmívá* Ale proč zrovna 1. kraj? Protože je tak zářivý, barevný a prostě a jednoduše úžasný! *zamává naposledy do davu, natřese se ve svých ultra těsných šatech, zvonivě se zasměje a s pusinkami které míří do davu míří ona z pódia do zákulisí kde si pohrdavě změří ostatní a poté odejde*
Vítej Xandere. Jaký máš názor na ostatní?
Xander: *Na nikoho se neusmívá, snad to skoro ani neumí, jde na pódiu vyrovnaně a působí tak velmi silně. Pak trochu zasalutuje publiku a sedne si.* hmmm...ostatní splátci, jak to mám jen říct..už vím! Jsou to všichni idioti, snaží se tu tvářit tak šťastně, že jsou tak rádi že tady můžou být že milují Capitol, ale přitom je to jenom debilní snůška keců vycucaných z prstu...

Co očekáváš od arény a sebe samého?
Aréna by mohla bejt ňáká úplně super, mohli by tam bejt obří monstra, co já vím co všechno...aby to byla pořádná bomba! A od sebe? Prostě musím udělat to nejlepší, to co umím a to co s nedalo předvést na tom stupidním soukromém vystoupení a proto sem dostal tam málo bodů!*řekne nasupěně, vypadá že je nevrle ale přitom se chová úplně normálně a prostě říká upřímně to co si myslí. *

Dokážeš někoho zabít?
*Pak mu na tváři zahraje úsměv*jistě že dokážu...párkrát jsem to stejně už..praktikoval* uchechtne se a poprvé se koukne do publika, stejně jde na smrt tak to říct může! * a rá si ještě někoho pomučím...*šibalsky se usměje víc toho nechce prozrazovat tak si jen tak odkvačí do zákulisí*
*už si jenom odpočítává vteřinky, kdy už konečně vyjde ven a ukáže všem své dokonale vybělené zoubky a svůj kouzelný úsměv. Konečně je tu něco, v čem je doopravdy dobrá. V povídání si s lidmi, v předvádění se a dokonce být milá a kouzelná jí jde. Už se přesvědčila, že v těch šatech vypadá i na svůj vkus kouzelně, a že jí teď všechni musí přeci milovat. Tedy asi moc ne ostatní splátci, ti se jí určtě budou snažit zabít, vždyť ti nejmenší a nejslabší jsou snadnou kořistí, ale tady v televizi a i doma. Ta myšlenka na domov je úsměvná. Třeba když si představí, že tam teď všichni znají její jméno. A že jí všichni drží palce. A že ti realističtí se se smutný výrazem dívají na její rodiče a přejí jim upřímnou soustrast. Myšlenky na rodiče nejsou tím nejvhodnějším, na co by teď mohla myslet, ale vždyť je tu přeci pro ně. Kdyby měla strach a nechtěla by jim ukázat, že jejich dcera ponese svůj úděl se vztyčenou bradou, šla by se někam zahrabat do svého pokoje. Dokonce jí to napadlo, a teď znovu, ale už nemá čas to zrealizovat, protože už je vystrčena na pódium. Usmívá se a mává a když si sedne na křeslo, houpe nohama, protože vlastně ani nedošáhne na zem* Ahoj! *pozdraví všechny s neskrývaným nadšením a těší se, až to celé začne*

Vítám tě tady ve studiu, Dorothy. Kdyby jsi mohla být nějakým zvířetem, které by to bylo a proč?
*několikrát zamrká nad tou roztodivnou otázkou, ale hned se zase vzpamatuje. Je jí to jasné* Miluju jednorožce. Jsou kouzelní. A úplně bílí. Chtěla bych být jedním z nich, pro tu jejich nevinnost. Jenže je mi jasné, že se jednorožcem asi nikdy nestanu. Protože už jsem se narodila jako člověk a protože jsem teď celá v černém. Ale jsem přeci blond, tak jsem alespoň na půl cestě k jednorožci, ne? Já v to alespoň doufám. Třeba jednou, až umřu, zreinkarnuju do jednorožce. Ještě předtím, než vymřeli *nadechne se a pokračuje v závalu slov dál* Podle mě by v každém kraji na náměstí měl stát pomník pro jednorožce a pro ptáky dodo. Oba dva tyhle druhy už vymřely a nikdo se o ně nestará. Dodouši jsou neskutečně milí a jsou strašně roztomilí, jak se olíbají ze strany na stranu, když jdou. Ale zpátky k jednorožcům. Myslím, že až vyrostu, budu jednorožec. Pokud se mi to povede. Držte palce *usměje se do publika a čeká dál*

*Obdivuhodně poslouchá její řeč. Pěkně se jim tu rozpovídala a to je víc než dobře. Jejímu zvířeti se však podiví a musí se srdečně zasmát.* To je hezké přání! Dovolím si tvrdit, že většinu lidí by jednorožec vůbec nenapadl. *Oznámí jí s vážným tonem a mrkne na ní.* Budeme ti všichni držet palce. *Nadechne se pro další otázku, nad kterou se musí chvíli zamyslet.* Jsi velmi mladá dívka, co myslíš, že by mohla být v aréně tvá výhoda? Určitě by jsi mohla být kvůli věku chtěnou obětí..
*usměje se a pokračuje prostě bez delšího přemýšlení a delší odmlky dál* No jasně. Kdybych nebyla jednorožec, ale velký a silný splátce s potencionálem, taky bych nejdřív šla na ty nejmenší. Je to sice nesmírně srabácké, ale je tu tak malé riziko, že by mi někdo, zvláště ten mladý člověk, dokázal ublížit, že se to dost vyplatí. Určitě to v aréně moje výhoda nebude, spíš nevýhoda, ale co se dá dělat. někdo tím malým a roztomilým musí vždycky být. Ale jsem hrdá, že to jsem letos já. Ponesu úděl mladých splátců čestně a doufám, že nepošpiním jejich jméno! *hrdě se usměje a posune se dál do křesla, aby na zem už vůbec nedosáhla*

*Chápavě přikyvuje. Sice absolutně netuší, jak se teď může cítit, ale aspoň se snaží to nějak pochopit.* Všichni ti budeme držet palce. A rozhodně se nepodceňuj, třeba to bude právě ty, kdo tu všem vytře zrak! *Prohlásí se spikleneckým mrknutím.* Náš rozhovor se blíží ke konci. Chtěla by jsi nám ještě něco říct?
*tváří se strašně příjemně, ale když uslyší tu zvěst o konci jejich povídání, zatváří se strašně smutně* Mě to bavilo *znovu nasadí dětský úsměv a potom zase spustí* Jo, samozřejmě toho mám tolik co říct! V první řadě bych chtěla pozdravovat svoje rodiče, tam daleko ve Dvanáctce. Je to strašný pocit, vzpomenout si na svůj kraj, na svůj domov. Tady je to všechno tak strašně nablýskané, každý se tady má dobře, nikomu nic nechybí a každý si může být známý, jak chce. U nás doma je to něco naprosto jiného. Chtěla bych, aby se doma měli lépe *stoupne si už k odchodu* Jsem sice jenom dítě, ale už jsem přežila losování a tak vám můžu říct, nezapomeňte na ostatní kraje. Jsem sice jenom dítě, ale pořád vím, co mám dělat. Jsem sice jenom dítě, ale jsem i jednorožec! *velmi bojovně prohlásí a potom s dalšími úsměvy a máváním odejde*
  • 12. FLUX RANKINE
  • BODY = rozhovor: 7/10 - oblečení: 0/10
*Za potlesku kapitolanů kráčí uvolněně doprostřed jeviště. Usmívá se a mává na kapitolany.* Zdravím.*Mírně se ukloní a podá moderátorce ruku. Hned potom se usadí do křesla.*

Co nového tě naučil Kapitol?
*Podrbe se na bradě a chvíli se zamyslí* No tak, určitě jsem se tady naučil přecpávat se.*Pousměje se* Jak to vůbec všechno zvládáte?*Pronese do davu* Snad ve všech místnostech je stůl s jídlem.Všude samé dortíky.*Vrhne nevěřícný pohled*Povím vám první den v Kapitolu jsem po přehlídce jen jedl.*Zakroutí hlavou*Jsem rád že jsem tu jen týden, jinak by jste mě sem asi museli dovalit.*Usměje se a nasadí už vážnější,avšak pořád trochu pobavený výraz*Ve výcvikovém centru jsem se naučil spoustu věcí.Ale pro mě byl asi nejdůležitější hod oštěpem. Také jsem se to naučil s obouruční sekerou, ale jelikož jsem doma *Trošku se mu zatřese hlas ale on ho rychle vrátí do normálu* pracoval jako horník, nějaké základy jsem měl.*Usměje se na moderátorku, aby pokračovala s otázkami**

Jaký máš názor na svého mentora?
*Nad touto otázkou dlouho nepřemýšlí a trošku se zamračí* No tak jelikož se ani neukázal a nechal nás ve štychu, tak na něj nemám moc pozitivní názor. *Rozhlédne se po kapitolanech* Ale asi měl své důvody. *Dodá rychle*

Jaká si myslíš, že bude aréna?
*Tuto otázku nečekal.Ze čeho by měl vyvozovat, jaká aréna bude? Zhluboka se nadechne a s úsměvem řekne *Doufám že tam nebude přebytek vody... Nejsem moc velký zastánce osobní hygieny. *Dodá na vysvětlenou.Snaží se mluvit vážně,ale v jeho slovech lze zaslechnout nádech ironie. Spiklenecky mrkne na moderátorku a pak se s úsměvem podívá na kapitolany.* A taky doufám že tam nebude moc potvor. *Chvíli mlčí a pak dodá* Jak těch lidských, tak těch mutantských. *Zasměje se* Ale teď vážně. *Řekne rázně* Ta voda nebyl úplně tak vtip. *Vysvětluje* Nejsem totiž moc dobrý plavec.Obdivuji však kreativitu tvůrců.Některé arény bych sám nevymyslel. *Podívá se do publika a zjišťuje že už mu dochází čas rozloučí se s moderátorkou a publikem, poté zapluje do zákulisí*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92